Náklady dezinflace se vyjadřují kumulativními ztrátami v obdobích, kdy v důsledku léčby inflace ekonomika operuje pod potenciálním produktem, tj. nad přirozenou mírou nezaměstnanosti.
Měřítkem nákladů inflace při použití jednotlivých politik dezinflace je koeficient obětování, jež vyjadřuje poměr kumulativních ztrát produkce, kdy ekonomika operuje pod potenciálem k procentům snížení inflace.
Metody léčení nabídkové inflace
Léčba nabídkové inflace spočívá v tom, že zeslabujeme, resp. odstraňujeme příčiny nepříznivých nabídkových šoků a vláda usiluje o formování a uvádění v život pozitivních nabídkových šoků.
Důchodové politiky a léčení inflace
Důchodové politiky zahrnují kontrolu mezd a cen, a to buď metodou vládního nařízení (zmrazení mezd a cen) nebo metodou, kdy vláda přesvědčuje představitele zaměstnanců a zaměstnavatele (případně je může i zainteresovat např. snížením zdanění zisku), aby udrželi míru růstu mezd na určité přijatelné úrovni. Zmrazení mezd a cen vyřazuje v tržní ekonomice klíčový mechanismus alokace zdrojů: změny relativních cen jsou klíčovým mechanismem efektivní alokace zdrojů.
Není-li kontrola cen a mezd doprovázena snížením míry růstu agregátní poptávky a nebo dokonce dojde ke zvýšení míry růstu agregátní poptávky, efekt kontroly cen a mezd je tímto aktem částečně či úplně paralyzován.
Žádné komentáře:
Okomentovat