Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

STÁT:

- mocenská org., územně vymezena, obyvatelé, jazyk, kultura, dějiny; liberalismus / protekcionismus

snaha likvidovat negativní jevy, ochrana spotřebitele, regulace cen, obrana proti zahr. kapit. (cla, kvóty)
záporné externality - zam. dětí, drogy, prostituce, kriminalita, šedá ek.
podpora positivního - tvorba nových prac. míst, rozvoj podnikání, vývoz;
vlastní aktivity - nezisk. org., st. podniky, st. zakázky

cíle: efektivnost, spravedlnost, stabilita; zničení monopolu, zákl. existenční minimum, získat příjmy do rozpočtu;
boj proti deformaci a selhání trhu (monopoly, záp. externality, veř. statky, asymetrie informací)
zásahy: růst HDP, zaměstnanost, inflace, pl. bilance = mag. 4úh.

Tržní selhání

efektivní alokace: rozdělení spotřeby – 1 si přilepší když 2. pohorší
nedokonalá konkurence – rovnováha firem MR = MC; optimum spotřeby P = MU; P = MR
externality – kladné/záporné; vedlejší N nebo V, mimořádné, nehradíme my ale jiní, bez ekvivalentního efektu
efektivnost: společenské mezní N (SMC); externí EMC; SMC = MC + EMC, společenský mezní užitek (SMU)
veřejné statky – nezměnitelnost (stálé množství bez ohledu na počet spotřebitelů); nevylučitelnost – užívá i kdo neplatí,
čisté/kolektivní; problém s oceněním
nedokonalé informace – asymetrická informace, více na 1 straně
důsledky: morální hazard – činnost informovaných subjektů, které max. užitek vůči neinformovaným, nepříznivý výběr

Národní hospodářství
= komplex ekonomických činností na území státu, účastní se podnikající subjekty a občané; shrnutí jednotek podobných činností – hospodářská odvětví

vznik: výsledek konkurenčního boje;

přirozený (klim. podm., zem.); umělý (administrativní, stát přiřkne); spojování subj.
= kartel - dohoda o ceně a místě prodeje; syndikát - spol. postup v dod.-odběr. vztazích; trust - stejná navazující výroba, výr. postupy, komponenty pro druhé, písemně; koncern - spojení subjektů v jeden (fúze - rovnocenné / akvizice - silnější koupí)
- cenové poškození spotřebitele, stát předchází
prostředky: legislativa, cenové zásahy (regulace - stropy, kontingenty), tvorba podmínek pro nové subjekty, znárodnění

v ČR: Antimonopol (Úřad pro ochranu hosp. soutěže), Obch. zák. (zák. o ochraně hosp. soutěže, zák. o ochraně spotřebitele)
nekalá soutěž - klamavá reklama, korupce, produkce škodlivých výrobků;
dominantní postavení - 30% trhu a více (slučování firem)

3. Stát a jeho úloha v ekonomice, funkce státu a jejich realizace. Státní hospod. politika – typy, cíle, principy, nástroje, druhy

Subjekty trhu účastníci - prodávající, kupující
v mikro: stát, domácnosti, firmy, peněžní ústavy
v makro: vládní sektor, podnikový, domácnosti, zahraničí (externí)
koloběh: firmy N výrobky a P výr. faktory, dom. naopak

Cena

užitná hodnota; směnná hodnota = cena
Typologie cen: podle ek. systému - pevné / smluvní - odráží N, soc. aspekt
podle zp. stanovení: nákladové (kalk.) / konkurenční / zvláštní – regulované, minimální (výkup od zem.)
maximální, dumpingové (podbízivé) v ZO, omezení - kvóty a embargo
intervenované - plán. ztráta hroz. státem
povaha cen v ZO: vývozní / dovozní
vztah k HV: vstupní / výstupní
teritoriální: lokální (aktuální) / národní / světové
makroekonomické: běžné / stálé
kalk. vzorce: typové / oborové
základní cena výrobce + N a VOR (rozpětí - zisk) = prodejní cena + N a MOR (marže) = nákupní cena spotř.

Konkurence hnací silou eko - boj, rivalita, soutěž o podmínky výroby, odbytu, ceny, pozice na trhu, sféry vlivu

KLASIFIKACE:

podle subjektů - napříč trhem (výrobci a prodejci proti kupujícím)
na straně poptávky (mezi kupujícími při nedostatku) na straně nabídky (výrobci a prodejci)
podle povahy produktu a tržních vazeb - homogenní (totožné výrobky), heterogenní (rozdíly v parametrech, kvalitě),
substituční (stejná funkce), potenciální (hypotetická, hrozící)
metody boje - cenová (limita - výr. N, čas), necenová (reklama, inovace, přebujelá komerce)
podmínky pro subjekty - dokonalá (stejné pro všechny, neexistuje), nedokonalá (volná soutěž, proměnlivé spektrum)
podmínky: legislativa, vynutitelnost, informovanost, vstup do oboru na trh, stejný kapitál

oligopol - méně subjektů (do 10), velcí pohltí malé, silní, nesnadný vstup na trh do oboru, kartely, ceny stoupají
monopol - není konkurence, tržní diktát, limit cen pouze koupěschopná poptávka
monopson - monopol kupujícího

Elasticita poptávky

cenová - jak se změní P se změnou ceny; E = %změny P / % změny ceny; čím významnější statek pro spotřebitele,
tím elastičtější, nevelká u zákl. potravin; elastická, neelastická, dokonale (ne-) elastická, jednotkově elastická
důchodová - s růstem důch. obvykle P roste (klesá po nižší kvalitě), obvykle platí ale je to individuální (extrémy šetřivosti)
křížová - vztah mezi změnou ceny jiného produktu (substituty a komplementy) a změnou poptávky po našem produktu

Tržní mechanismus
ZÁKON NABÍDKY A POPTÁVKY: trh inklinuje k rovnováze a vyrovnává N a P přes ceny a tlak na ně,
situace: přebytek - cena klesá; rovnováha - optimální cena; nedostatek - cena roste
TRŽNÍ MECHANISMUS - objevil význam trhu, popsal zákony fungování, svobodná úloha trhu (nezasahovat)
motivace jedince - vlastní úspěch = pohon společnosti (+ konkurence), úspěšnost ověřuje trh
trh = základní prvek ek. systému, mechanismus, který uvádí společnost do rovnováhy prostřednictvím cen a ek. tlaku na ně
neviditelná ruka trhu - regulátor výroby; neodhalil tržní selhání (monopoly)

nabídka

nabídka - úhrn produktů, které jsou výrobci ochotni a schopni vyrobit a prodávající prodat při dané ceně
vlivy: cena, výr. N, cena vstupů, výr. kapacita, cena spř. statků, organizace trhu, možnost přístupu, klima, technologie

teorie N a P: zkoumá co je poptávka, klasifikaci, faktory vlivu a vztah s cenou
P funkce - závislost na ceně, graf křivka
zákon klesající poptávky - při rostoucí ceně klesá (a naopak) při jinak neměnných faktorech
zákon rostoucí nabídky - roste s cenou; limita - hranice produkčních možností, výrobní kapacita
při změně faktorů dochází k posunu poptávkové křivky:
D´´ D D´

Výrobci a prodejci se snaží víc vyrábět, vysoká cena přiláká do odvětví více subjektů a přelévají kapitál.
S´´ S S´

otázky trhu:

otázky trhu: co směnit (vývoj spol.), jak, komu? typizace: hledisko věcné (historické, územní) lokální / národní / světový (kontinentální);
ochrana - cla, kvóty (protekcionismus), autarktní eko - uzavřená
hl. kvantitativní - dílčí / agregátní
kvalitativní - trh výr. faktorů / peněžní / trh výsledných produktů

ELEMENTY TRHU - NABÍDKA, POPTÁVKA, CENA, FUNKCE, KŘIVKY

poptávka - úhrn produktů, které jsou kupující ochotni a schopni při daných cenách koupit (Demand)
efektivní koupěschopná poptávka - ...schopni koupit

strana poptávky - subjekty které poptávají; agregátní / individuální / dílčí vlivy: cena, důchody, populace, ceny spřízněných statků (subs. a kompl.), čas, vkus, přír. a klimatické podmínky, zp. prodeje

2. příkazová

2. příkazová (centrální) - jen 20. st., ruská, asijská, vých. blok, plánování, cíl - plnění plánu, není soukr. vlastnictví
výrobních prostředků, nedostatečná produkce spotř. zboží, deformace trhu - žádná konkurence, nenákladové ceny, pevné, celoúzemní
3. tržní (18.-20. st.) - liberální, bez zásahů státu, všechna vlastnictví, cíl dlouh. zisk, pohonem konkurence, ceny smluvní
4. smíšená - různé převahy, od 1929 (krach NY burzy); New deal (Rooswelt)

2. Základy tržní ekonomiky. Nabídka, poptávka, cena, konkurence – pojmy, vlastnosti, vztahy, role na trhu

TRH

podmínky vzniku: ekonomická závislost subjektů na trhu (stupeň dělby práce) + existence zboží
= místo směny a setkání N a P
= mechanismus pomocí kterého prodávající a kupující vstupují do interakcí (cena, množství)
= oblast ekonomiky, kde si subjekty vyměňují směnnou výsledky své činnosti

zákon ceny a hodnoty

zákon ceny a hodnoty (Smith) - cena kolísá okolo hodnoty podle N a P; proporčnosti - rozložení sil se prosadí vždy
prosazování: 1. plánovité (centrální eko), disproporce (za cenu ztrát)
2. tržní - nejdříve výroba, trh prověří schopnosti - regulátor

Základní zákony

zákon souladu výrobních sil a vztahů - síly a vztahy tvoří společensko-ekonomickou formaci
změna sil vede ke změně vztahů a následně ke změně formace; evolucí / revolucí
zákon ekonomie času - čas omezen, produkce žádoucí za co nejkratší dobu, substituce – volný čas, všem plyne stejně
ekonomický zákon - vývojová tendence, prosazuje se nezávisle na lidské vůli a vědomí (ovlivníme pouze čas a způsob)
hranice produkčních možností - úhrn produkce při 100% využití všech výr. faktorů; individuálně - výrobní kapacita
zákon vzácnosti a volby - konflikt zdrojů a potřeb – omezené/neomezené; žebříček hodnot; všeho není dostatek, správné
hospodaření

ZÁKON PROPORČNOSTI A PODMÍNEK TRHU

zákon ceny a hodnoty (Smith) - cena kolísá okolo hodnoty podle N a P; proporčnosti - rozložení sil se prosadí vždy
prosazování: 1. plánovité (centrální eko), disproporce (za cenu ztrát)
2. tržní - nejdříve výroba, trh prověří schopnosti - regulátor
teorie hodnoty - ve výrobě, v průmyslu i zem., produktivní práce; vysvětlil užitnou a směnnou hodnotu
paradox hodnoty - užitná směnná nesouvisí (nepochopil lidské soudy a vzácnost)
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ OTÁZKY, EKONOMICKÉ SYSTÉMY

Co vyrábět? - množství, prostředky; Jak? – způsoby; Komu? – rozdělování
podle odpovědí - různé systémy = úhrn vztahů a vazeb mezi prvky; rozdíly - vlastnictví, trvání, produkce

1. tradiční (zvyková) - nejstarší, nejdelší, v otrokářství do feudalismu, naturální hosp., vlastnictví společné kmenové,
později soukromé, většina jedinců na hranici životního minima

cena

charakter výroby ve vývoji, období, systémy; užitná hodnota; směnná hodnota = cena
Typologie cen: podle ek. systému - pevné / smluvní - odráží N, soc. aspekt
podle zp. stanovení: nákladové (kalk.) / konkurenční / zvláštní – regulované, minimální (výkup od zem.)
maximální, dumpingové (podbízivé) v ZO, omezení - kvóty a embargo
intervenované - plán. ztráta hroz. státem
povaha cen v ZO: vývozní / dovozní
vztah k HV: vstupní / výstupní
teritoriální: lokální (aktuální) / národní / světové
makroekonomické: běžné / stálé
kalk. vzorce: typové / oborové
základní cena výrobce + N a VOR (rozpětí - zisk) = prodejní cena + N a MOR (marže) = nákupní cena spotř.

Klasifikace cen pro stanovení produkt. charakteristik
pohled makro pro změření NH ukazatelů: běžné - nominální / stálé - reálné

Složky:

osobní spotřeba, společenská spotřeba (vzdělání, zdravotnictví, kultura ....), bydlení, volný čas, sociální jistoty
(práce, důchody), životní prostředí
Faktory: teritoriální, přírodní, ek. systém, čas, schopnosti, vzdělání, snaha, dědičnost, štěstí

Měření: zprostředkovaně (přes mzdu), nebo doba nutné práce
mzda = ocenění pracovní síly; peněžní / naturální (souhlas); časová (hodinová/fixní)/ úkolová (normová) / podílová; nominální / reálná (index cen. vývoje)
výplata - jednorázově / zálohově + doplatek

Posuzování: reálná mzda - spotřební koš (co se dá koupit); čas - jak dlouho musí pracovat na útratu

ZBOŽÍ
- hospodářský prostředek, OM, aktivum, zásoba
podmínky: možná - oddělené vlastnictví
nutná - stupeň dělby práce (co neumím kupuji)
trh - specializace

empirická definice:

empirická definice: návaznost na makroekonomické veličiny – vliv peněz
agregáty – souhrn peněžních prostředků s určitým stupněm likvidity – regulace množství peněz v oběhu
M1 = transakční peníze (hotovost + vklady v domácí měně a BÚ)
M2 = M1 + úsporné vklady v domácí měně + termínované vklady + zahraniční měny

měna – národní forma peněz; základní hotovostní druhy; nominální hodnota; zákonné platidlo na území státu; zákonem upravená emise (ochranné prvky); nabývání a používání v domácím i zahraničím platebním styku; způsob stanovení kursu

ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ
Stupeň uspokojování potřeb, souhrn podmínek; porovnávání jednotl. složek a obecné shrnutí, nebo celkové porovnání v cizině
čím vyšší výkonnost NH (HDP - množství vytvořených statků a služeb za urč. období), tím vyšší ŽÚ občanů

Přístupy: individuální / společenský (průměrný jedinec)

SLUŽBY

- cizí činnosti, které uspokojují lidské potřeby, řazeny do terciálního sektoru - kvalita a množství vypovídá o
kvalitě eko; vyspělá eko - podíl terciálního sektoru je > 50 %

věcné - obnovují nebo zlepšují hmotné statky
osobní - působí přímo na naši osobu
tržní - poskytované za úplatu; netržní - nepodléhají zdanění


PRÁCE - cílevědomá lidská činnost směřující k uspokojení potřeb, vznikají statky a služby
činnosti v podniku - řídící: stanovení cílů podniku, rozhodování o činnostech podniku, plánování, organizování,
vedení lidí, kontrola dosažení cílů
výkonné: zajišťují plnění úkolů, vznikají při nich výkony
činnosti podle hledisek: biologické - fyzická / duševní
složitost - jednoduchá / složitá
pracovní postupy - mechanická / tvůrčí
výsledky - produktivní / neproduktivní

pracovní síla

pracovní síla - souhrn fyzických a duševních schopností člověka konat urč. práci
kvalifikace - souhrn předpokladů k vykonávání práce
plat - pevně stanovená částka za měsíční výplatní období
mzda - výše odměny závisí na odprac. čase nebo na výkonu; časová / úkolová
pobídkové mzdy - prémie, podíly na zisku …

PENÍZE
teoretická definice: jakékoli aktivum všeobecně přijímáno při placení věcí a dluhů
funkce (plní nejen hotovost ale i bezhotovostní (+ šeky a platební karty)):
numerická (všeobecný ekvivalent); intermediační (oběživo);rezervní
vlastnosti = vzácnost, teritoriální omezenost, časová omezenost, anonymita

Motivy držby: vlastnosti a funkce - penežní poptávka agregátní
transakční - koupě; opatrnostní - nejistý příjem, budoucnost - transakční popt.
spekulační - vhodná forma majetku, předpoklad neztrátovosti hodnoty (volně směnitelná měna, portfolio) - majetková popt.

Základní pojmy

ZDROJE - prvky, jejichž mobilizace vede k tvorbě produktů; omezené - teorie vzácnosti a volby

POTŘEBY - požadavky, které si člověk uvědomuje a pociťuje nedostatek, pokud požadavek není splněn; podmíněny
sociálně, neomezené
dělení podle hledisek: materiální - hmotné, nehmotné
původu - biologické, sociální
rozsahu - individuální, společenské
nutnosti - zbytné, nezbytné
času - minulé, současné, budoucí

STATKY - produkt lidské práce, který uspokojuje lidské potřeby; vlastnosti: vzácnost, užitečnost;
hmotné / nehmotné; ekonomické / volné
faktory: módnost, čas, místo, produkční úroveň
spotřební - ke konečné spotřebě – jednorázové; dlouhodobé - movité / nemovité
denní / občasné / luxusní
kapitálové - k další výrobě - provozní (jednorázové); investiční (postupné) - movité / nemovité

Přístupy a jejich charakteristika

společenský - společnost se skládá z jedinců, každý je individuální, žádné výpočty, vysvětlení
matematický - pravdivé je jen to, co lze matematicky dokázat, používá ukazatele, modely
kombinovaný

positivní - zobrazení reality, popisný, chybí hodnocení, příčiny, řešení, vysvětlení
normativní - hledá příčiny, kritika, řešení, modely ideálu, metoda hodnotících soudů, metoda modelová + diskripce

mikroekonomický - chování dílčích subjektů, trh výrobních faktorů
makroekonomický - vývoj společnosti jako celku, agregované (nahromaděné) jevy
vztah: makro jevy vycházejí agregací mikro = mikroek. fundace makroek.

OBECNÁ KLASIFIKACE:

základní - politická ekonomie (vztahy v reprodukčním procesu)
statistika (sleduje hromadné stejnorodé jevy soc. a ek., 3 části - základní, hospodářská, sociální)
z politické aritmetiky (19. st. - A. J. Quételet)
plánování (určuje jevy dopředu, sankce; krátkodobé, střednědobé (rok - 5 let), dlouhodobé)
účetnictví (soustavně sleduje hosp. jevy pomocí ukazatelů, cíl - stanovení HV, podklad pro daně)
finance (zdroje - potřeby, podnikání, veřejné a místní, mezinárodní)

speciální - bankovnictví, pojišťovnictví, marketing, management

MAKROEKONOMICKÁ KLASIFIKACE (národohospodářská):
resortní, oborová, úseková, odvětvová (průmysl, zemědělství, doprava, obchod, cest. ruch)

MIKROEKONOMICKÁ KLASIFIKACE:
činnosti - vstupní (investiční, zásobovací, personální), transformační (výrobní), výstupní
funkce - inf. systém podniku (statistika, kalkulace, rozpočetnictví, účetnictví, operační evidence, marketing, management)

Bezhotovostní operace

Peníze, které podnik nemá hotovostně uložené v pokladně, ukládá na bankovní účet u banky. Z tohoto účtu může vybírat hotovost nebo na něj hotovost ukládat, ale nejvíce operací se provádí bezhotovostně.
Banka na základě příkazu k úhradě platí z našeho účtu závazky vůči našim dodavatelů nebo nám na účtu peníze přibudou od našich odběratelů za pohledávky. S penězi fyzicky nemani-pulujeme, jejich pohyb se nám projeví pouze jejich přírůstkem nebo úbytkem na účtu. Banka vystavuje pravidelně ke všem účtům výpisy z účtu.

1. Přístupy k ekonomii, pozitivní a normativní ekonomie, mikro a makroekonomie. Základní ekonomické pojmy, ekonomické zákony, ekonomické systémy a jej

Podstata ekonomie, vymezení pojmu, předmět zkoumání

monetaristická definice - ekonomie je o penězích (M. Friedman)
marxisticko-leninská - ekonomie souvisí s politikou (moc)
podnikatelská - studium vzácnosti a volby (Baťa st.), konflikt mezi zdrojů a potřeb z hlediska omezenosti; žebříček hodnot
encyklopedická - nauka o hospodářství, hospodaření
- věda o činnostech, které se vztahují k výrobě a směně statků
- sleduje změny ve společnosti (trendy), cen, výroby, zaměstnanosti
- věda o penězích, bankovnictví, kapitálu, bohatství
- studuje obchod mezi národy

ekonomie - teoretická věda; ekonomika - praktický projev


Vědní disciplíny, klasifikace

z filosofie se oddělila obecná ekonomie (18./19.)

Peníze v podniku

V podniku se můžeme setkat s penězi M1 a M2. Jako agregát M1 budou převažovat. Hotovost má podnik uloženou v pokladně. Má ji na starost pracovník, kterému se říká pokladník. A ten má s podnikem uzavřenou smlouvu, které se říká hmotná zodpovědnost. Peněz každý den může být v pokladně na konci pokladních hodin pouze určité množství tzv. pokladní limit. Tento limit stanoví vedoucí organizace. Peníze, které jsou v pokladně nad tento limit, musí pokladník odvézt do banky. Na konci každého dne spočítá pokladník, kolik v pokladně má v hotovosti. Tento stav porovná se zůstatkem podle dokladů, tomu říkáme, že provede tzv. pokladní skonto.
Pokladní eviduje veškeré pokladní operace v pokladní knize na základě příjmových a výdajových pokladních dokladů.
Tyto doklady vystavuje, pokladník na základě nějakých jiných (prvotních) dokladů. Např. paragon, vnitropodnikový doklad nebo cestovní příkaz

Politika těžko-dostupných peněz

Říkáme jí restriktivní, úroky jsou vysoké, to znamená, že je vysoká. Hodnota peněz. Tato politika působí protiinflačně. Měna = soustava peněz určitého státu. Základem je měnová jednotka. Měnový kurz = poměr mezi měnovými jednotkami různých států. Valuty = cizí měny, konvertibilní (volně směnitelné) a vázané.
Devize = pohledávky znějící na cizí měnu a splatné v cizí měně. Devizové prostředky v běžné praxi zahrnují jak devize, tak valuty. Kupní síla = množství statků a služeb, které si můžeme za dané peníze koupit.

Formy peněz
Agregát M1 = hotovostní peníze a bankovní peníze bez výpovědní lhůty, transakční peníze
Agregát M2 = termínované vklady, obligace, těmto vkladům říkáme také depozita.
Agregát D = zahrnuje všechny druhy úvěrů

Vlastnosti peněz

1) jsou dokonale likvidní
2) nulová elasticita a substituce (v současnosti je nelze ničím nahradit)
3) za peníze si můžeme koupit cokoliv a kdykoliv
4) nulová elasticita výroby - peníze nesmí vyrábět nikdo jiný než stát

Funkce peněz:
1) všeobecný ekvivalent - spočívá v ochotě lidí přijímat peníze
2) zúčtovací jednotka - schopnost peněz vyjádří hodnotu všech ostatních statků a peněz
3) uchovatel hodnot - peníze mají schopnost uchovávat svoji hodnotu v čase např. za stejnou nebo obdobnou cenu si můžeme koupit stejnou věc dnes za měsíc nebo za rok

Vznik peněz
1) období naturální směny - výměna probíhala tak, že každý si musel sám vyhledat někoho, kdo by byl ochoten s ním směnit svůj výrobek
2) před-mincovní období - některé druhy zboží se vyčlenily na konci a používaly se na určitém území za platidlo např. pivo s věkem ztrácel na hodnotě, hovězí dobytek byl obtížně dělitelný, olivový olej nesnadně se s ním manipulovalo, plátno, kovy, drahé kamení nebo ulity různých měkkýšů
3) období mincovní - za nejvýhodnější platidlo se začali používat kovová kolečka, na která nechávali vládci vyrážet své podobizny. Postupem času na mincích přibyla nominální hodnota.
4) současnost - jako platidlo používáme oběživo - mince, bankovky
Bankovní peníze to jsou peníze uložené v bance, s kterými jejich majitelé mohou manipulovat také bezhotovostně.

Monetární politika státu:

V minulosti byly všechny měny kryté platem (zlatý standard). To znamená, že množství peněz v oběhu a jejich hodnota byly vázány na množství zlata. Poslední zlatý standart zanikl v roce 1971 v USA. Od doby zrušení zlatých standardů je množství peněz v oběhu přísně regulováno a hodnota měny je závislá na poptávce a nabídce po dané měně a vyšších úrokových sazeb. Proces regulace množství peněz v oběhu přísluší pouze státu (centrální banka). Tomuto procesu, říkáme monetární politika státu.

Politika levných peněz
Někdy říkáme expanzivní =zvětšuje objem výroby. Úrokové sazby jsou nízké. Lidé si půjčují více peněz, kupují více výrobků, více služeb a tím dochází k oživení a rozpínání ekonomiky. Vznikají nové výrobní subjekty. Tato politika působí inflačně. Inflace = znehodnocování peněz

Peníze

Peníze jsou dokonale likvidní (za cokoliv ihned vyměnit), nelze je nahradit jiným statkem. Nemůžeme si je legálně vyrobit sami a proto jsou vzácné. Peníze jsou součástí kulturního bohatství státu.

Historie vzniku peněz:
Peníze vznikaly z potřeby mít něco, v čem bychom mohli vyjádřit hodnotu ostatních předmětů a tyto předměty koupit.
1) naturální směna - předměty se vyměňovaly za jiné předměty (plátno za vejce)
2) Později se hledal nějaký všeobecný ekvivalent, tedy předmět směnitelný za všechny ostatní. Velmi často se používaly vzácné mořské mušle které měli určité výhody (malé, přenosné, skladné vzácné)
3) Použití drahých kovů jako platidla v různých formách (šperky, valouny, pruty). Později se používala malá kolečka s obrazem vládce, který je dal razit. A tak vznikalo první oběživo.
4) V 19. století se objevují mince, které nejsou z drahých kovů, ale jsou tzv. kryté zlatem. To znamená, že množství peněz v oběhu je vázáno na množství mincovního zlata, které má stát k dispozici. Později se objevily papírové peníze. Nejpohodlnější a nejpraktičtější prostředek směny.
5) Vznik bankovních peněz, které jsou představovány šeky a různými kartami. Množství peněz v oběhu je regulováno státem (centrální bankou). Tomuto procesu říkáme monetární politika.

Variabilní (proměnlivé)

- v dlouhém období jsou všechny náklady proměnné, souvisí s výrobou každého kusu (vyroba jednotky, př. náklady na použitý materiál, na energii, na mzdy dělníků)
Průměrné náklady – můžeme je snadno porovnat s cenou výrobků a okamžitě zjistit zisk z 1. výrobku
Mezní náklady = přírůstek nákladů na poslední vyrobenou jednotku produkce

Nejnižších nákladů lze dosáhnout:
- použitím nejmodernějších strojů a zařízení
- použití nejlepších výrobních faktorů
- použití nejdokonalejší organizace práce

Při velkosériové výrobě, velkoobchodní činnosti a bankovnictví mají velkou roli výnosy z rozsahu, které vedou k výrazným úsporám nákladu. Úspory z rozsahu umožňují firmě soustředit finanční kapitál potřebný na zavádění supermoderních technologií, robotizovaných a automatizovaných linek apod.
Kalkulační vzorec
přímý materiál + přímé mzdy + ostatní přímé náklady + výrobní režie + správní režie + odbytové náklady + zisk + obchodní a odbytové přirážky a srážky = PC

Peníze

Podstatou peněz je jakýkoliv předmět, který může sloužit k výměně za jiné předměty, tzn. že peníze jsou všeobecný ekvivalent. Historickým vývojem se peníze vyvinuly do formy papírových bankovek a kovových mincí.

Základní charakteristika peněz:
- jsou přenosné, trvanlivé, se stabilní hodnotou
- měly by obsahovat ochranné prvky (vodotisk)
- většina peněz se nachází v hotovostní formě
- právo vydávat peníze náleží emisní bance ČNB

Funkce peněz:
- prostředek směny - tuto funkci plní peníze ve formě bankovek a mincí
- zúčtovací jednotky - je to míra hodnoty, tedy schopnost vyjádřit v penězích všechny ostatní statky
- uchovatele hodnot - uložené peníze nám umožňují uskutečnit nákupy později, pokud není příliš vysoká inflace. Peníze lze přeměnit na předměty s trvanlivými hodnotami (zlato, nemovitosti, umělecká díla)

Náklady firmy

- jsou peněžním vyjádřením vstupů do výroby (vracejí se do podniků zpět formou výnosů) a spotřeby výrobních činitelů
a) základní členění - provozní - spotřeba energie, materiálu, mzdové náklady, daně a poplatky
- neprovozní - finanční - úroky
- mimořádné - manka a škody
b) kalkulační členění - přímé - jsou takové, které můžeme přímo stanovit (př. normy spotřeby)
- nepřímé - nedá se stanovit jednice, zjistím výpočtem
- předběžné - pro představu kolik budeme moci výrobků vyrobit
- výsledné
c) závislost na objemu výroby:
Fixní (stálé) - v určitém období se část nákladů nemění, všechny jsou stejné, pevné
- souvisí s výrobní kapacitou a může je v krátkém období změnit (př. náklady na pořízení strojů a zařízení, na technologii, na údržbu)

- dle druhu nákladů:

a) materiálové - spotřeba materiálu, paliv, energie
b) mzdové - vyplacené mzdy
c) nemateriálové - cestovné, nájemné
d) finanční - pokuty, daně, poplatky, pojistné, úroky z úvěrů
- dle účelu (členění kalkulační)
a) náklady přímé neboli jednicové - týkají se přímo jednoho výrobku čili např. na jeden výrobek, tunu oceli či páru bot přímým výpočtem (spotřeba materiálu nebo mzdy dělníků)
b) náklady nepřímé neboli režijní - musíme je vypočítat jinými metodami (náklady na výzkum nebo rozvoj, ředitele apod.)

Účetní náklady:
- toto členěni se používá v podnikovém účetnictví, kde podnik sleduje svoje náklady takto:
a) náklady provozní - všechny běžné náklady (spot. materiálu, energie, služby, daně, poplatky, pokuty a penále)
b) náklady finanční - všechny, které nějak souvisí s finanč. operacemi (úroky, operace s cennými papíry, změny kurzů)
c) náklady mimořádné - manka, škody, změny ocenění majetku)

Rozdělení podle účelu ke kterému slouží:

a) výrobní - pořizovací
b) správní - souvisí s řízením podniku
c) odbytové - prodejní


Podle místa vzniku rozdělujeme náklad na:
a) externí - jsou to veškeré náklady vznikající mimo podnik
b) interní - v rámci podniku dochází k předávání rozpraco-vaných výrobků mezi jednotlivými útvary, dále v podniku zpravidla existují určitá střediska vnitřních služeb apod.
a) náklady explicitní - lze je přesně vyjádřit a spočítat, jsou vedeny v podnikovém účetnictví
b) náklady implicitní - jsou pouze jiným označením pro náklady obětované příležitosti

Daňové odpisy

- vyřazení dlouhodobého majetku
- fyzická likvidace - nepotřebnost, poškození, opotřebení
- darovací likvidace
- pořízení dlouhodobého majetku
- vyřazení z důvodů – škody, prodeje


Náklady podniku a jejich dělení

Náklady podniku představují spotřebu výrobních zdrojů vyjádřenou v penězích, může to být spotřeba materiálu, platby za. energii, topení, odpisy majetku apod.

Náklady se člení pro různé účely podle různých hledisek:
- dle vztahu k objemu výroby dělíme náklady na:
a) stálé neboli fixní – s objemem výroby se nemění, jsou stále stejné (např. odpisy, vyplácení mzdy)
b) proměnlivé neboli variabilní - s objemem výroby se mění, stoupají nebo klesají (spotřeba materiálu, úkolové mzdy), jestliže se tyto náklady mění stejnoměrně (proporcionálně), stejným tempem jako růst či pokles výroby, jsou to:
- proporcionální náklady (úkolové mzdy, spotřeba mat.)
- degresivní náklady, které stoupají pomaleji (spotřeba energie, doprava)
- progresivní náklady, které stoupají rychleji než objem výroby (práce přes čas)

Ekonomická koordinace

Ekonomická koordinace = proces neustálého přizpůsobování se změnám čistých výhod
Čistá výhoda = rozdíl mezi celkovým užitkem a náklady opětované příležitosti
Koordinace = určitá spolupráce organizování

Majetek podniku

rozdělení: - stálý majetek
- oběžný majetek

1. stálý majetek (investiční – dlouhodobý majetek)
- je takový který nemění dlouho svou podobu (pozemky, auta)
- má životnost déle jak 1 rok
HIM - hmotný investiční majetek
- pořizovací cena větší než 40.000,-
- doba užívání větší než 1 rok
- (budovy, stroje, dopravní prostředky)
NMI - nehmotný investiční majetek
- pořizovací cena větší než 60.000,-
- doba užívání větší než 1 rok
(software, patenty, vynálezy, technická dok.)
FI - finanční investice
- cenné papíry, které má účetní jednotka v držení déle než 1.rok

2. Oběžný majetek

- je takový, který mění svoji podobu a rychle ji mění (např. peníze, materiál, polotovary)
- prochází 3 fázemi: 1) zásobování
2) výroba
3) prodej
Základní jmění - částka získaná prodejem akcií vlastníků společnosti, zisk
Zdroje - odkud pocházejí finance, za které jsme majetek pořídili
- vlastní - základní jmění
- cizí - úvěry, závazky - k bankám, dodavatelům
- krátkodobé – splatné do jednoho roku
- dlouhodobé – splatné za dobu delší než 1rok

nakoupený majetek oceňujeme pořizovací cenou =
= cena pořízení + vedlejší pořizovací náklady

Majetek - vyrobený vlastními prostředky
- získaný darem

- dále se dá říci

- dále se dá říci, že ekonomický systém můžeme rozdělit do 5 různých ekonomických systémů, každý z ekonomických systémů má jinou ekonomickou koordinaci, ekonomické systémy:
1. prvobytně pospolný - vyznačoval se kolektivním vlastnictvím, převládala nízká úroveň výrobních prostředků, výsledky byl rozdělovány rovnoměrně, ale již zde vznikala skupina lidí, kteří nemuseli pracovat
2. otrokářský - vznikla soukromá vlastnictví výrobních prostředků a pracovních sil, vyrábělo se velké množství výrobků, vznikla výměna zboží
3. feudální - soukromé vlastnictví půdy a soukromích prostředků, feudál si přivlastňuje většinu výsledků výroby
4. kapitalistický - velké množství individuálních hospodář-ských aktivit, které jsou ovlivňovány soukromým vlastnic-tvím, konkurencí a cenou
5. socialistický - charakteristické je řízení jednotným plánem a uplatnění kolektivismu (společenské vlastnictví, centrální plánování = mělo nahradit funkci trhu a centrální rozhodování o zdrojích)

Způsoby ekonomické koordinace, ekonomické systémy

- je soustředěna do 3. otázek
1. Co budeme vyrábět a jaké množství? (spotřebu či výrobu)
2. Jak? Jakými technologickými postupy? (elektřina z atomů, ropy, uhlí, slunce, vyrábět v soukromých nebo státních pod.)
3. Pro koho vyrábět? (hledání způsobu jak výrobky rozdělit všem rovným dílem?,má líný člověk žít v nedostatku?)

Dle způsobu řešení těchto otázek historie rozeznává systémy:
1. zvykový - je založen na trh dicích dané země, které se časem vyvinuly
2. příkazový - stát zcela bez výjimky rozhoduje o tom, co se bude vyrábět čistému působení tržních sil, zde chybí konkurence, vše je centralistické = centrum si shánělo informace a na jejich základě vypracovalo plán, který byl rozpracován na nižší jednotky
3. tržní systém - o třech základních otázkách rozhoduje trh, vše je tedy vystaveno jen čistému působení tržních sil (šlo např. o ranný kapitalismus v Anglii v 19. st.)
4. smíšený - ne všechno v ekonomice se dá vyřešit jen působením trhu, proto musí v určitém odvětví zasahovat do ekonomiky stát a stabilizovat jí. Typickými odvětvími jsou např. školství, zdravotnictví, doprava

15. kultura

15. kultura - zajišťuje kulturní vyžití občanů státu s využitím nabídky státních i soukromých kulturních institucí, financování kulturních podniků postupně přestává být závislé na dotacích a jejich působnost je podmíněna úrovní managementu kvalitou poskytovaných služeb, dobrým zvukem, kulturní vyspělostí případných sponzorů těchto podniků
16. soudnictví - soustava soudců zajišťuje možnost projednání všech známých porušení zákonů a potrestání viníků, řešení majetkových a jiných občanských sporů
17. obrana a vnitro - obranu proti vnějšímu nebezpečí poskytuje armáda, vnitřní bezpečnost státu a občanů je zajišťována složkami vnitra, mezi něž patří bezpečnostní informační služba (BIS) a Policie ČR, v některých městech a obcích byla k zajištění bezpečnosti majetku nedotknutelnosti ustanovena městská policie, která je podřízena zastupitelstvu obce

3. lesní a vodní hospodářství

3. lesní a vodní hospodářství – cílem je nahradit škody v lesích způsobené emisemi (nová výsadba, těžba nemocných stromů), zlepšovat ekosystémy, zlepšovat čistotu povrchových a spodních vod, a také ochranu těchto vod
4. stavebnictví – stavební práce, výstavba a údržba budov, průzkumové, projektové s přípravné práce
5. doprava – železniční (pomalejší x levnější), letecká, silniční, vodní (závislost na splavnosti řek)
6. pošta - přepravuje písemné zprávy, balíkové zásilky, zajišťuje výplatu důchodců, provádí inkaso plateb obyvatelstva, zajišťuje sběr tržeb a obchodů, zajišťuje sběr sázek, výplatu výher
7. telekomunikace - zajišťuje provoz telefonní sítě, telegraf, telefax, teletext, cílem je modernizace telefonní sítě, připravuje se privatizace - Telecom ztratí pozici monopolu - mobilní telefony (Eurotel, T-mobile, Oskar)
8. obchod - cíle: je nabídka zboží v pestré struktuře, ve vysoké kvalitě, za přijatelné ceny

9. cestovní ruch

9. cestovní ruch – zajišťování oblasti rekreace, turistiky a kultury ve volném čase, po roce 1990 vznik nových cestovních kanceláří
10. peněžnictví - banky, peněžní družstva (kampeličky), banky zajišťují služby typu vedení účtů, plateb, poskytování úvěrů, v čele bankovního systému je ČNB, existují různé druhy bank
11. pojišťovnictví – zmírňuje dopady různých škod a katastrof
12. správa - zajišťuje správu funkci všech orgánů od vlády, přes okresní orgány, magistráty a obecní úřady, zabezpečuje jednotný výkon SS, od vlády až po obce
13. zdravotnictví - péče o zdraví lidí, kterou zajišťuje prostřednictvím státu i soukromých zdravotnických zařízeních
14. školství - zabezpečuje vzdělání občanů státu prostředni-ctvím sítě státních soukromých kulturních institucí, finan-cování kulturních podniků postupně přestává být závislé na dotacích a jejich působnost je podmíněna úrovní managementu kvalitou poskytovaných služeb, dobrým zvukem, kulturní vyspělostí případných sponzorů těchto podniků, zabezpečuje vzdělání občanů státu prostřednictvím sítě státních i soukromých škol všech stupňů

2. dělení organizací podle předmětu činnosti (sektory):

a) primární - prvovýroba (těžební průmysl, zemědělství, les-nictví, těžba dřeva, vodní hospodářství)
b) sekundární - druhovýroba (stavebnic., zpracovatel. průmysl)
c) terciální - zahrnuje všechny služby jak pro výrobu, tak pro obyvatelstvo (doprava, spoje, bytové hospodář-ství, školství, pojišťovnictví, zdravotnictví), ve vyspělých zemích je tento sektor nejrozvi-nutější zaměstnává nejvíce lidí

infrastruktura = všechny organizace, jejichž činnost ve formě služeb bezprostředně ovlivňuje růst ekonomiky (zdravotnictví, školství , doprava)

Struktura národního hospodářství
1. průmysl - těžební, kožedělný, výroba energie - elektrárny, výroba skla keramiky, strojírenství, hutnictví, dřevozpra-cující, chemie (ropa), potravinářský, textilní a oděvní
2. zemědělství - zabezpečuje převážnou část spotřeby potravin, cílem je zvýšit kvalitu, snížit obsah škodlivých látek, zvýšit péči o krajinu

Národní hospodářství, struktura, sektory

- národní hospodářství = souhrn hospodářských činností, ve kterých se uskutečňuje hospodářský proces vymezený hranicemi státu
- vyznačuje se určitou strukturou:

1. dělení organizací podle vztahu: ke státnímu rozpočtu
a) hospodářské organizace - provádějí určitou činnost, ze které jim plynou příjmy, z těch příjmů si uhrazují náklady na svou činnost, tvoří zisk a část tohoto zisku formou daní jde na příjmovou část statního rozpočtu
b) rozpočtové organizace - provádějí určitou činnost, ze které jim neplynou příjmy a výdaje na je jich činnost jsou hrazeny ze státního rozpočtu (armáda, úřady, ministerstva, policie), tvoří výdajovou čest státního. rozpočtu
c) příspěvkové organizace - provádějí určitou činnost, ze které jim plynou příjmy, ale jejich výše nestačí na pokrytí celých výdajů (divadla, kina, muzea, knihovny), zřizovatel jim přispívá na jejich provoz

Negativní externality

Příklady negativních externalit - znečištění životního prostředí.
Ceny na záchranu ŽP (např. výsadba stromků, odklízení a likvidace skládek, zřizování protihlukových bariér) není započtena do ceny žádných průmyslových výrobků. Stát může tyto milné informace v ceně určitým způsobem opravit.
V případě pozitivních exernalit může těm, kdo je způsobují (včelařům) vyplácet subvence a tem, kdo je užívají (sadařům) uložit poplatky.
V případě negativních externalit stát zpravidla kombinuje dvě opatření jednak poplatky respektive pokuty a zároveň může zákonem stanovit technické normy přípustného znečištění. Nedostatečnou informaci poskytovanou v ceně mohou částečně napravit uložené poplatky a poskytnuté příspěvky a subvence.

Veřejné statky
Dalším selháním trhu, který vyžaduje zásah státu, je oblast veřejných statků. Veřejné statky jsou statky nebo služby, které nemohou být poskytnuty jedné osobě, aniž by byly poskytnuty současně nebo následně jiným osobám.
Příkladem veřejných statků je např. armáda, školy, policie apod.
Nic by nebránilo tomu, aby si někdo zřídil soukromou armádu, ale v případě válečného konfliktu není možné na jednom místě (území) chránit pouze osoby, které si tuto armádu vydržují a nechránit přitom osoby, které na ni nepřispívaly.

Makroekonomický koloběh, úloha státu v tržní ekonomice

Úloha státu v tržní ekonomice:
Stát plní 3 funkce:
1) snaží se zajišťovat max. efektivnost - odstraňuje nedosta-tky v pozitivních externalitách, veřejných statcích, nedostatečné konkurence
2) zajišťovat spravedlnost pomocí právního řádu
3) zabezpečit stabilitu (zajištění určité rovnováhy v ekono.)

Stát a ekonomika
Vláda málokdy podniká na tržních principech. Většinu příjmů získává z daní. Tuto prostředky používá na různé účely např. zdravotnictví, školství, soc. zabezpečení, podpory v nezaměstnanosti, podpory v zemědělství, policii, náklady na státní správu a státem financované stavby (dálnice, železnice). Názory na to, jaký rozsah ekonomiky má být zahrnut do veřejného sektoru se časem mění. V 80. letech u mnoha vyspělých a později i rozvojových států převládl názor, že veřejný sektor je nadměrně rozsáhlý, z tohoto důvodu státy přistoupily k privatizaci st. podniků.
To znamená, že stát prodával akcie na trhu cenných papírů. Veřejný sektor se tím zeštíhlil a soukromý sektor zajišťuje řadu činností efektivněji.
V 90. letech se touto cestou vydali také země S a V Evropy a došlo k procesu privatizace, který nemá v dějinách obdobu.

Externality

Externality, kdy trh selhává. tím, že nedostatečně informuje o vzácnosti výrobku nebo služby to znamená neinformuje o nákladech příležitosti, které jsou potřebné k jeho výrobě někdy dochází k případům, kdy se kupující a prodávající dohodnou na ceně, ale daný výrobek nebo služba vedlejší účinky na někoho třetího (externího). Tyto účinky nejsou v ceně nijak zahrnuty. Účinky mohou být pozitivní nebo negativní.

Pozitivní externality
Mají z něj externí prospěch, to znamená užitek třetí osoby. Př. včelař prodává med za cenu, ve které informuje kupující pouze o nákladech, které vznikly jemu samotnému při výrobě medu. Včely přitom opylují sadařům v širokém okolí jejich sady a tím podstatně zvýší jejich produkci. Tuto službu poskytuje včelař sadařům zdarma, to znamená, že cena se nepromítne do ceny medu. jsou případy, kdy cena nějakého výrobku je nižší než náklady příležitosti a neinformuje o škodách způsobených třetím (externím) osobám.

Výpočty mezd

Norma času a norma množství
Norma množství
- říká nám, kolik výrobků musíme vyprodukovat za časovou jedn.
- výpočet:


Norma času
- říká nám, kolik času je třeba na výrobu jednoho kusu výrobku
- výpočet:


Hrubá mzda = základní mzda + příplatky + náhrady mezd .
Náhrady mezd =

Čistá mzda = hrubá mzda - pojištění - záloha na daň
Daňový základ = hrubá mzda - odpočitatelné položky - pojištění

Mzdy

Mzda je cena práce.
Nominální mzda - je to mzda, kterou si pracovník vydělal, když vynaložil svou pracovní silu
Reálná mzda -vyjadřuje, co si pracovník může za vydělané peníze koupit
- je to porovnání k cenové hladině a má elimi-novat (vyloučit) vliv znehodnoceni peněz, to znamená inflaci
Rozdělení mezd podle výkonů:
1) úkolová - tato mzda se přiznává v závislosti na objemu plnění úkolu, předpokládá existenci norem (norma času s norma množství)
2/ časová - je odměnou za odpracovaný čas a přiznává se buď paušálně nebo jako součin odpracovaných hodin a mzdového tarifu.
3/ Podílová - využívá se tam, kde je možné stanovit procento tržeb nebo obrat (např, v obchodě, ve službách)
4/ kombinovaná - je kombinací.předešlých tři druhů mezd (např. úkolová s časovou, časová s podílovou)

Práce mladistvých

Při uzavření pracovní smlouvy s mladistvým je zaměstnavatel povinen vyžádat si vyjádření zákonného zástupce. Výpověď i okamžité zrušení pracovního poměru je opět podmíněna vyjádřením zákonného zástupce. Pracovní doba mladistvých od 16 let je max. 30 hodin týdně to znamená 6 hodin denně. Mladistvý mohou vykonávat pouze práce, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji. Zaměstnavatel je povinen poskytnout jim zvýšenou péči, při čemž mladistvý nemohou vykonávat práci přesčas a v noci. Výjimkou je u mladších 16 let 1 hodina noční práce za přísně stanovených podmínek.

Způsobilost FO vstupovat do pracovně právních vztahů jako zaměstnanec, vzniká dnem dosažení 15 let, při čemž dnem nástupu do práce nesmí být sjednán přede dnem, kdy FO ukončí povinnou školní docházku.

Práce žen

Ženy nesmějí vykonávat práce, které by mohly ohrozit jejich zdraví. Patří sem např. těžební práce v dolech a další vyspecifikované práce v zákoníku práce. Dále jsou v zákoníku práce a v dalších předpisech ministerstva práce a sociál. věcí vyspecifikovány činnosti, které nesmí vykonávat ženy těhotné a kojící. Ženy mají nárok na poskytnutí mateřské dovolené v délce 28 týdnů na to mohou nastoupit mezi 6. a 8. týdnem před stanovením termínu porodu. Mateřskou dovolenou v délce 37 týdnů mohou čerpat ženy se 2 a víc dětmi a samoživitelky.

Pracovní doba činí 40 h týdně. Po 4,5 h nepřetržité práce je zaměstnavatel povinen poskytnout svým zaměstnancům přestávku v délce 30 min. Zaměstnanci mohou v době roku odpracovat 416 přesčasových hodin, Zaměstnavatel může nařídit pouze 150 přesčasových hodin ročně. Pracovní doba může být v kolektivní smlouvě uzavřená mezi zaměstnavatelem a odbornou organizací ve firmě dohodnuta i na dobu kratší aniž by se krátila mzda. Dovolená činí 4 týdny v roce, při čemž v kolektivní smlouvě může být dohodnuta dovolená delší.

Skončení pracovního poměru

4) výpovědí - a) ze strany zaměstnance - Nemusí být uveden důvod výpovědi a výplatní lhůta je 2 měsíční.
- b) ze strany zaměstnavatele - V případě přemí-stění organizace nebo v případě reorganizace je výpovědní lhůta 3 měsíční a zaměstnanec má nárok na 2 měsíční odstupné. V ostatních případech specifikovaných v zákoníku práce je výplatní lhůta 2 měsíční a zaměstnanec na odstupné nemá nárok.
Zaměstnavatel nesmí dát výpověď:
1) zaměstnanci v pracovní neschopnosti
2) zaměstnanci k povolanému výkonu vojen. služby
3) zaměstnanci k uvolněnému výkonu veřej. funkce
4) zaměstnankyně těhotné
5) zaměstnankyně trvale pečující o dítě mladší 3 let

Pracovní smlouva

Pracovní smlouva je nejčastějším způsobem uzavření pracovního poměru. Musí povinně obsahovat tyto náležitosti: druh práce, místo výkonu práce, den nástupu do práce
Pracovní smlouva může mít i další náležitosti např.
- délku sjednané zkušební lhůty
- zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou
- musí být uzavřena písemně
Pokud pracovní smlouva neobsahuje údaje o povinnostech a právech zaměstnance či zaměstnavatele je zaměstnavatel povinen o nich do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru informovat zaměstnance.
Tyto informace by měly obsahovat: jméno zaměstnance, název a sídlo podnikatele, bližší označení druhu a místa výkonu práce, nárok na dovolenou, údaje o mzdě, údaj o výpovědních lhůtách.

Zákoník práce
Povinnosti zaměstnavatele:
- zaměstnavatel musí přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a platit mu za to mzdu, zároveň musí vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů.
Povinnosti zaměstnanců:
- zaměstnanec je povinen vykonávat práci dle pokynů zaměstnavatele
- práci musí vykonávat osobně ve své pracovní době a musí dodržovat pracovní kázeň.

Skončení pracovního poměru

1) dohodou - při ukončení pracovního poměru dohodou nejsou stanoveny výpovědní lhůty, neboť se jedná o vzájemnou dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem
2) ve zkušební době - zrušit poměr jak zaměstnanec tak zaměstnavatel bez udání důvodu, obvykle si ukončení pracovního poměru sdělují 3 dny předem, ale není to podmínkou, pokud není v pracovní smlouvě specifikována zkušební doba, není z tohoto důvodu možné ukončit poměr
3) okamžitým zrušením - ukončení pracovního poměru z tohoto důvodu je možné v případě, že pracovník porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, nebo pokud byl pracovník odsouzen pro úmyslný trestní čin k trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr. Pokud do 15 dnů neobdržel od zaměstnavatele vyplacenou mzdu od data její splatnosti (výplatní termín). K okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance je lékařská zpráva, podle které nemůže zaměstnanec nadále vykonávat svou práci, aniž by ohrožoval své zdraví a zaměstnavatel do 15 dnů od doručení této zprávy nepřevede na práci jinou.

Práce řídící

Práce člověka může mít charakter řídící nebo výkonný. Práce řídící obsahuje:
a) ustanovení cílů podniku (vnitropodnikových jednotek)
b) rozhodování o činnostech, které povedou k cíli
c) plánování činností
d) organizace, to znamená uspořádání činnosti a činitelů
e) vedení spolupracovníků
f) kontrola, zda bylo cílu dosaženo

Práce výkonné
Zákoník práce je základní norma, která upravuje vztah mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Pracovněprávní vztah může mít podobu:
1) pracovního poměru
a) vzniklého uzavřením pracovní smlouvy
b) volbou
c) jmenováním
2) dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr
a) dohoda o provedení práce (je omezena počtem odpracovaných hodin, může byt uzavřena ústně nebo písemně, odvádí se z ní daň z příjmu, ale nevzniká povinnost úhrady zdravotního a sociálního pojištění)
b) dohoda,o pracovní činnosti (práce nesmí svým rozsahem převýšit polovinu týdenní pracovní doby, musí být uzavřena písemně a vzniká při ní povinnost uhradit daň z příjmu, sociál. a zdrav. pojištění)

Skončení pracovního poměru

Skončení pracovního poměru - stejně jako uzavírání pracovního poměru i skončení pracovního pověru do problematiky personální činnosti

Personální činnost podniku
Zaměstnanost
Součástí trž. hospodářství je trh práce, což je místo, kde se střetává nabídka s poptávkou po pracovní síle. Prostřednictvím trhu práce dochází k racionálnímu rozmístění pracovních sil. Zaměstnavatelé vystupují na straně poptávky po pracovní síle, zaměstnanci se naopak vzdávají svého volného času, své svobody, obětují pracovní námahu, mohou riskovat i své zdraví, ale i svůj život, tím, že nabízejí svou pracovní sílu zaměstnavatelům. Zaměstnanci očekávají za svou práci mzdu nebo plat. Práce je cílevědomá činnost člověka, díky níž přetváří přírodní předměty a vyrábí statky nebo produkuje služby. Zaměstnavatelé mají konkrétní představu o počtu zaměstnanců, které chtějí zaměstnat a o požadavcích, které na ně budou klást.
Je řada možností, jak oslovit zaměstnance:
1) získání přes Úřad práce
2) inzercí (reklamou)
3) nahodilá poptávka
4) výchova,vlastního dorostu
5) spolupráce s jinými ~ firmami

Získávání zaměstnanců

potřebné zaměstnance získává podnik:
- výchovou vlastníků činu
- z volných zdrojů (absolventi SŠ a VŠ, ženy z domácnosti, uchazeče o zaměstnání, pracovníci měnící zaměstnání)
- podnik spolupracuje při získávání zaměstnanců s úřadem práce ve svém okrese

S novým zaměstnancem uzavírá podnik dohodu o:
- druhu práce
- místě konaní práce
- dnu nástupu do práce
- dohoda má písemnou formu a nazývá se pracovní smlouva
- na je jich základě vzniká mezi podnikem a zaměstnancem pracovní poměr
- se zaměstnanci, přijímanými pro výkon řídících funkcí, uzavírá podnik tzv. manažerskou smlouvu
- zvláštností této smlouvy je to, že se zaměstnanci jsou smluvně upraveny podmínky pro výkon funkce, i zainteresovanost zaměstnance na prosperitě podniku
- podnik je povinen seznámit zaměstnance před uzavřením pracovní smlouvy s právy a povinnostmi, které pro něj z pracovní smlouvy vyplívající a s pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž má pracovat

- kromě uvedených údajů je možno v pracovní smlouvě uvést i další skutečnosti

- kromě uvedených údajů je možno v pracovní smlouvě uvést i další skutečnosti, zejména způsob odměňování
- pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, pokud není v pracovní smlouvě výslovně určena doba jeho trvaní
- pracovní poměr může být založen na základě: - volby (starosta obce)
- jmenováním
- z uzavřeného pracovního poměru vyplývají oběma smluvním stranám práva a povinnosti uvedené v zákoníku práce
- pracovník je povinen podle pokynů řádně pracovat a dodržovat pracovní kázeň
- při nástupu do práce musí být seznámen s pracovním řádem a s předpisy BOZP
- tyto předpisy musí dodržovat

Pracovní řád = obsahuje rozpracování ZP podle zvláštních podmínek v organizaci

Zákoník práce = soubor právních norem, upravujících vztahy pracovně právní mezi občany a organizacemi, je to hlavní pramen pracovního práva a platí nejen pro podnik, ale i pro všechny da1ší organizace

Plánování počtu pracovníků

- podle jednotlivých skupin pracovníků si podnik plánuje potřebný počet vedoucích pracovníků, technických a administrativních pracovníků, kvalifikovaných dělníků, provozních a ostatních pracovníků
využívá k tomu zpravidla: - výkonové normy
- normy obsluhy
- normativy početních stavů
- pro stanovení potřebného počtu dělníků je třeba zrát plánovaný výkon (výrobní úkol), výkonové nory a počet hodin, které zaměstnanec může za rok odpracovat (tzv. fond pracovní doby jednoho dělníka).

Výkonová norma času - udává potřebný čas na výrobu 1 výrobku.

Norma obsluhy - udává počet zaměstnanců nutných k obsluze zařízení, nebo počet zařízení, které může obsluhovat i pracovník

Normativy početních stavů - udávají počet zaměstnanců, nutných k zajištění činnosti určitého útvaru (např. účtárny firmy)

Personální činnost podniku

Personální činnost podniku zahrnuje:
- získávání pracovníků
- rozmísťování pracovníků
- výběr pracovníků na určité práce
- evidence pracovníků
- péči o pracovníky do skončení pracovního poměru

Personální činnost tedy zahrnuje činnosti, které se týkají pracovníků potřebných k zabezpečení podnikových činností a plnění cílů podniku.

Pojem zaměstnaní
- zaměstnání = konkrétní činnost, kterou pracovník vykonává a která je zdrojem jeho pracovních příjmů
- tomu, aby člověk mohl být zaměstnán, musí mít určitou kvalifikaci, což je souhrn teoretických a praktických předpokladů

Zákon klesající poptávky

Poptávané množství se vždy mění v opačném směru než cena.
Tvar poptávkové křivky "klesající" (faktory ovlivňující poptávku): a) z důvodu důchodového efektu
b) z důvodu substitučního efektu
Nabídková křivka má stoupající tvar
a) výrobci mohou měnit strukturu výroby
b) do odvětví vstoupí noví výrobci
Vzájemné působení poptávky a nabídky

P1 = rovnovážná cena = cena, při která se poptávané 2 nabízené množství rovnají
Při jiných cenách vzniká přebytek nebo nedostatek zboží. Nerovnovážné ceny P2 znázorňují při přebytku zboží (ceny budou nižší) nebo P3 při nedostatku zboží. Cenu rovnovážnou nazýváme cenou tržní nebo cenou vyčišťující. Rovnováha znamená, že množství zboží, které jsou výrobci při dané ceně ochotni prodat a to se rovná množství, které ,jsou kupující ochotni koupit při dané ceně.

Faktory ovlivňující poptávku

1. cena - v každém okamžiku existuje vztah mezi cenou a poptávaným množstvím zboží nebo služeb
2. cena substitutů (komplementů) - to je výrobků, které nějak souvisí s nákupem výrobku, jiného, tyto dva výrobky se kupují současně (benzín - auto, basketbalové míče – boty)
3. podmínky spotřeby - počasí v Anglii, v severských zemích nebo na rovníku je jiné a s tím i poptávka po deštnících, lyžích, zmrzlině...
4. úroveň mezd i ostatních důchodů - jestliže stoupají průměrné příjmy, stupá poptávka po předmětech denní spotřeby, ale i poptávka po předmětech tzv. dlouhodobé spotřeby (auta, čluny)
5. vkus, zvyky, preference lidí podle určitých oblastí, zemí či soc. skupin - v Holandsku se jezdí na kolech, v USA v autech, v Indii neznají knedlíky...
6. reklama a množství poskytovaných informací - ve vyspělých státech se lidé orientují na zdravý způsob života a s tím je spojena snížená spotřeba masa či cigaret
- změní-li se některý z těchto faktorů, změní se i poptávková křivka – má jiný tvar a jiné umístění. Tuto změnu nazýváme posun poptávkové křivky. Objeví se prostě nějaká skutečnost, která přiměje lidi kupovat stejná množství zboží i při zvýšených či snížených cenách.

Nabídka, poptávka a vlivy, které - je ovlivňují

- trh = místo, kde se střetává nabídka a poptávka a vytvářejí se ceny zboží a služeb
- nabídka = množství jednotlivých druhů zboží, které jsou prodávající ochotni za určitou cenu prodat
a) nabídka individuální - přestavuje nabídku a jednoho výrobce nebo 1. firmy
b) nabídka tržní - součet všech individuálních nabídek na určitém trhu – čím je cena určitého zboží nebo služby na trhu vyšší, tím více výrobců přichází na trh a chce prodávat své zboží - nabídka vzroste - je-li cena zboží nízká, výrobci nemají zájem prodávat své zboží - nabídka klesá
- nabídková křivka /SUPLY/-S

Faktory které ovlivňují nabídku:
1. náklady - mohou se měnit např. pod vlivem techniky a změn technologických postupů, které pomáhají zlevnit výrobu, nebo ceny vstupů - pokles nákladů umožňuje se stejnými zdroji vyrobit větší množství výrobků a zvýšit nabízené množství zboží

2. ceny alternativních výrobků substitutů

- výrobce oblečení může při změně módy pokles množství vyráběných kalhot kompenzovat zvýšením výroby šatů
3. změny výrobních podmínek - vliv počasí na pěstování obilí, sezónnost produkce, při změně předpisů na povinné bezpečnostní vybavení sut může nabídka vzrůst
4. organizace trhu - odstranění dovozních cel zvyšuje nabídku zahraničních výrobců a naopak může snížit nabídku domácích výrobců
- poptávka = množství jednotlivých druhů zboží, které jsou kupující ochotni koupit při určité ceně
- čím je cena vyšší, tím více budeme o koupi výrobku uvažovat a naše poptávka bude asi menší - poptávka klesá
- čím bude cena nižší, tím více si budeme daného zboží moci koupit - poptávka stoupá
- druhy poptávky
a) agregátní = celková suma všech zamýšlených koupí
b) individuální - poptávka jediného kupujícího
c) dílčí - poptávka po jednom určitém výrobku

- cena zboží

- cena zboží = vyjádření směnné hodnoty
- směnná hodnota = kvantitativní poměr, ve kterém se zboží na trhu mezi výrobcem a spotřebitelem směnuje
- substitut = představuje zboží nahraditelné, zastupitelé, vzájemně si konkurující (Coca cola x Pepsi cola - zvýšení ceny Coca coly bude mít za následek zvýšenou poptávku po Pepsi cole)
- komplement = výrobek, který souvisí s nákupem jiného zboží, “patří k sobě" (doplněk), dané zboží nelze bez komplementu, užívat (auto x benzín) -zvýšení nabídky po autech znamená automaticky, zvýšení poptávky po komplementu.
- poptávka = představuje objem zboží, které je kupující ochoten koupit na trhu za určitou cenu
- nabídka = představuje objem zboží, které je výrobce na trhu ochoten za určitou; cenu prodat
- tržní rovnováha = rovnováha na trhu, kdy jsou výrobci ochotni prodat pravě tolik, jako chtějí kupující kupit

Tržní subjekty
Bývají také označováni jako účastníci trhu
a) domácnosti - vystupují jako kupující výrobků a služeb a jako prodávající (nabízející), neboť vlastní výrobní faktory (práce, půda, úspory)
b) firmy - vystupují jako prodávající (nabízející) výrobků a služeb a jako kupující (poptávající se) výrobních faktorů
c) stát - vystupuje jako prodávající (prostřednictví státních podniků) a jako kupující (prostřednictví státních zakázek) a dále trh a ostatní tržní subjekty určitým způsobem ovlivňuje (stanoví právní podmínky podnikání, stanoví a vybírá daně...)

- druhy trhů

a) trh zboží a služeb
b) trh práce
c) finanční trh - trh bankovní, trh cenných papírů, trh peněžní, trh kapitálových prostředků, trh devizový
- v tržní ekonomice je každý podnik spojen s trhem, trh pro podnik vytváří prostředí, kterému se musí přizpůsobovat a současně ho aktivně využívat při uskutečňování svých podnikatelských záměrů
- trh chápeme
a) prostorově - jako místo, kde se střetává nabídka s poptávkou a kupující s prodávajícím.
b) funkčně - jako spojení nabídky a poptávky v určité oblasti (trh zboží, trh práce, peněžní trh)
-cena = zdroj informací pro výrobce i spotřebitele
- rovnovážná cena = nabízené a poptávané zboží se dostává do rovnováhy
- trh má řadu nedostatků v důsledku deformace tržní ceny, která je příčnou např.:
a) nedokonalé konkurence
b) existence veřejných statků - nelze je vyloučit ze spotřeby, každý je může využívat stejně
c) externalit – nechtěné /výrobky/ vedlejší produkty, výrobky pozitivní a negativní
- jestliže se požadované množství zboží na trhu.nerovná nabízenému, vzniká rozdíl (přebytečná a nedostatečná nabídka), tato situace nutí výrobce, aby změnili cenu zboží

Trh, jeho úloha a tržní subjekty

Trh a jeho úloha
Trh = místo kde se střetává nabídka s poptávkou, a kde dochází ke směně zboží prostřednictvím koupě a prodeje
- směnu zboží mezi prodávajícími a kupujícími zprostředková-vají peníze
- trh sám nemůže zajistit rovnováhu v hospodářství
- stát :musí zasahovat a ovlivňovat vývoj na trhu a vztah mezi nabídkou a poptávkou prostřednictvím různých nástrojů, které má k dispozici (daňové úlevy, vyšší daně)
-rozlišujeme tyto druhy trhů:
a) místní
b) národní
c) mezinárodní
-dělení trhu z hlediska předmětu koupě:
a) trh výrobních faktorů - práce, půda, kapitál
b) trh kapitálu, trh peněz - bývají souhrnně označovány jako finanční, trhy
c) trh výrobků a služeb - tzv. trh produktů
- dělení trhu podle počtu zboží - které ;je na trhu prodáváno:
a) dílčí trh - nakupuje se jeden druh zboží (př, pečivo)
b) agregátní trh - trh veškerého zboží
c) individuální trh - trh jednoho kupujícího

Užitečnost a vzácnost

užitečnost = vhodnost předmětu k nějaké chtěné činnosti člověka.
- v podmínkách vzácnosti se lidé neustále rozhodují, jaké výrobní zdroje použít, jakými výrobky uspokojit své potřeby, aby dosáhli ze vzácných zdrojů, co největší užitek.
- lidé se neustále snaží vzácnost snižovat.

Ekonomie = věda o nejobecnějších souvislostech v ekonom. životě společnosti, viděných v jejich celku
Celkový užitek
Čím větší množství statků spotřebuji, tím. větší je celkový užitek. Neplatí.to ovšem absolutně.

Mezní užitek
= užitek z poslední přidané, jednotky statku
Přidáváme-li statek po jednotkách, potom je užitek z každé následující jednotky statků menší než z jednotky předešlé.

Omezení spotřebitele
a) omezení fyzické
b) omezení důchodové

Pravidlo racionální volby
Člověk v rámci svých důchodů volí takové statky a služby, které mu přinášejí největší užitek.

Kapitál

Tvoří jej všichni hmotní činitelé, kteří se v podnikové praxi (činnosti) používají. Od přírodních zdrojů se liší tím, že jsou výsledkem lidské práce.
Jako výrobní činitel představují hmotné statky (dopravní pro-středky, stroje, materiál, silnice, zařízení, budovy...).
Spojení práce a přírodních zdrojů vytváří veškeré bohatství společnosti.
Vedle něj ve hmotné podobě existuje ještě finanční kapitál. Ten tvoří peníze a cenné papíry (akcie, obligace). Nemůže ale bezprostředně vyrábět statky, ale slouží k získání hmotného kapitálu a k placení za práci pracovníků.
V podnikové činnosti jsou konkrétní formy obou kapitálů označovány jako majetek.
Kapitál vlastní – vklad soukromého vlastníka, vklad státu do státního podniku nebo vklad členů družstva.
Kapitál cizí – bankovní úvěry

3 základní ekonomické problémy

1. co a v jakém množství vyrábět
2. jak vyrábět
3. pro koho vyrábět

Veřejné statky
Jsou to statky nebo služby, které nemohou být poskytnuty jedné osobě aniž by byli poskytnuty současně nebo následně jiným osobám.

Výrobní faktory nebo-li zdroje
Slouží k zabezpečení dostatečného množství statků a služeb.
Tyto zdroje se v procesu výroby nebo služby přeměňují (transformují) do podoby statků nebo konkrétní služby.
Zdroje: vstup transformace výsledek (výstup)
Práce: dělník pracuje výrobek nebo služba
Kapitál: peníze materiál výrobek – zboží - peníze
Půda: strom papír sešit nebo kniha

Půda

Pochází z přírody, primární faktor výroby.
Přírodní zdroje – nerostné bohatství, půda, lesy, voda, vzduch
Vzácná – množstvím, které je omezené a ohraničené a není reprodukovatelná.
Zvýšení poptávky = zvýšení ceny a renty (ale ne množství)
Renta absolutní – je dána poptávkou a nabídkou po jakémkoliv pozemku, má ji každý pozemek.
Renta diferenciální – rozdílová, odlišuje jeden pozemek od druhého, je dána úrodnosti, polohou a vybaveností pozemku (sítěmi elektrického proudu, vody, závlahy a odvodnění).
Cena půdy = kapitalizovaná renta.
Vlastník by ji měl prodávat za takovou cenu, aby ta položka za prodej půdy při uložení do banky přinášela stálý důchod.

Práce
Vynakládání fyzické a duševní energie člověka.
Ne každý může pracovat, a aby mohl člověk pracovat musí být vybaven těmito předpoklady: fyzickou silou, duševními předpoklady, znalostmi, dovednostmi a návyky, praxí).
Schopnosti člověka pracovat se opotřebovávají a je nutno je obnovovat (reprodukovat), to se uskutečňuje odpočinkem, vzděláváním, spánkem, apod.
Z různých hledisek ji rozlišujeme na výkonnou a řídící nebo fyzickou a duševní.

Hospodářský proces má 4 fáze:

1) výroba (3 výrobní faktory)
2) rozdělování (výrobní proces) a přerozdělování
cena práce – mzda, cena půd - renta
cena peněz – úrok, zisk
3) směna - služby za peníze, zboží za peníze
4) spotřeba – konečná (jídlo,oděv), výrobní (zařízení, stroje)

Potřeby a jejich rozdělení
Jsou to požadavky, které si člověk uvědomuje a pociťuje nedostatek, pokud nejsou požadavky splněny.
Dělení potřeb z hlediska člověka jako živého tvora:
1) fyziologické – pití, jídlo, vzduch
2) společenské – role společenského tvora, pocit uspokojení ze své činnosti, přátelit se, sdružovat se, atd.
3) individuální – jedinec si je uspokojuje sám
4) kolektivní – uspokojuje společnost
Zvýšením potřeb individuálních = zvýšení potřeb kolektivních.

Statky a služby

definice statků: statky jsou užitečné předměty, kterými lidé uspokojují své potřeby. (př. židle, auto)
definice služeb: služby jsou užitečné činnosti, kterými si člověk uspokojuje své potřeby. (př. kadeřnictví, zdravotnictví).
Užitečnost: vhodnost předmětu k nějaké chtěné činnosti člověka. Statek se stává zbožím, když je vyroben ve větším množství než je výrobce sám spotřebuje.
Dělení statků:
- vyskytují se převážně v materiální podobě a jsou buď:
z přírody - ovoce, dřevo, ropa, uhlí, železná ruda
výsledkem lid. činnosti - židle skříň, stůl
a) podle dostupnosti
- volné - nacházejí se ve velkém množství, jsou volně k dispozici (vzduch, světlo, voda)
- ekonomické - musí se rozdělovat, jejich méně než lidé potřebují, jsou vzácné
V podmínkách vzácnosti se lidé neustále rozhodují, jaké výrobní zdroje použít, jakými výrobky uspokojit své potřeby, aby dosáhli ze vzácných zdrojů, co největší užitek. Lidé se snaží vzácnost snižovat.
b) podle_použití
- spotřební - jsou k určité spotřebě (př. jídlo, oděv)
- kapitálové - uspokojují potřeby k výrobě, slouží k další výrobě, peníze (př. ropa, papír)

Formy volebního procesu

1) forma přímé demokracie
- podstata je v tom, že volebního procesu se účastní každý volič osobně
a) jedno-smyslový konkurz
- všichni se musí shodovat na jednom řešení
b) pravidlo většiny
- vítězí návrh, pro který hlasuje většina
2) forma reprezentativní _demokracie
- volič si vole reprezentanty svých zájmů (politické strany) podle jejich programu
- pokud je nespokojen s politikou strany kterou zvolil, má možnost příště volit jinak

ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ KATEGORIE

Ekonomie = věda o nejobecnějších souvislostech v ekonomickém životě společnosti, viděných v jejich celku
= politická aplikace

Dělí se : mikroekonomie (malý) - zabývá se nákupem a prodejem
makroekonomie (velký) - zabývá se nezaměstnaností

Subjekty ekonomie:
„v domácnosti“ - jednotlivci, rodiny
- přijímají důchody (příjmy) = (mzdy, platy, invalidní důchod, stipendia,)
- nakupují spotřební statky, ukládají provozní náklady. klady, spoří, čímž si vytvářejí kapitál k dalšímu investování
„firmy“ - podnikají za účelem tvorby zisku
- majitel, ředitel - obchodují, vyrábějí, provádějí služby
“vládá“ - parlament (2 komory - posl. sněmovna, senát)
- orgány stát. správy, ministerstva
- zasahuje do ekonomiky (ovlivňují zásadním způsobem vchod ekonomiky zvýší cenu daní)

Funkce veřejných financí

Posláním VFI je zajistit chod neziskového zejména veřejného sektoru a přispět tak ke stabilitě národ. hospodářství
Funkce
1) alokační - spočívá v rozhodování o celkovém použití zdrojů, zejména pak, kolik připadne na soukromé a kolik na veřej. statky, tím se také rozhoduje o struktuře veřej. statků
2) distibuční - souvisí s co nejspravedlivějším rozdělením VFI a týká se hlavně transferových plateb (sociální dávky pro obyvatele)
3) stabilizační - spočívá v tom, že napomáhá stabilizaci národ. hospodářství (podporuje zaměstnanost) a udržuje cenovou stabilitu

Teorie veřejné volby.
Při uplatňování úlohy státu ve veřej. sektoru neplatí tržní zákonitosti (nabídka, poptávka, cena), ale rozhodnutí se odehrávají na politické scéně. Zákonitostmi politického rozhodování se zabývají teorie veřej. volby. V těchto souvislostech se vytváří politický trh, kde se objevují politici, voliči, demokracie, různé nátlakové skupiny, apod. Rozhodování o rozdělení ziskových zdrojů závisí na hlasování.
Zabývá se následujícími otázkami:
1) jak se projevují názory jednotlivců na otázky daní a výdajů (fiskální otázky)
2) jak se individuální názory přemění do kolektivního rozhodnutí (např. názor a výběr politické strany)
3) jak se chová vláda v oblasti veřej. financí

Rozdělení národního hospodářství

1) podle odvětví
a) odvětví výroby (auta, potraviny, textil)
b) odvětvi služeb – materiální - oprava TV, oprava obuvi
- nemateriální - kadeřnictví, manikúra
2) podle sektoru
a) primární - prvovýroba /zemědělství, lesnictví, rybolov/
b) sekundární - zpracovatelský
c) terciální - obchod, služby (doprava, ubytování)
3) podle vlastnictví
a) soukromé - kom. spol., a. s., s. r. o., v. o. s., družstva, živnostníci
b) veřejné - ČNB, nemocnice, školství, armáda, pošta
4) podle financování provozu
a) ziskový sektor
b) neziskový sektor - policie, škola, armáda

Principy fungování veřejných financí
1) nenávratnost - spočívá v tom, že placení daní a poplatků nevzniká v budoucnu nárok na to, aby tyto částky byly vráceny
2) nedobrovolnost - spočívá v povinném placení daní a poplatků
3) neekvivalence - spočívá v tom, že plátce nezná předem účel platby

Charakteristika veřejných financí

VFI jsou součástí ekonomiky státu. Jsou to peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou, s rozdělováním a používáním peněžních fondů. Jsou to peněžní vztahy, které se týkají veřejných institucí a zájmů, kdy jeden ze subjektů je stát. Jsou jedním z nástrojů státní politiky. Snaha státu zasahovat do ekonomiky má tendenci být. co nejmenší, ale existence veřej. statků, nedokonalé konkurence v tržním systému a existence externalit tuto zásadu vyžaduje.

Veřejné statky jsou takové statky které nelze vyloučit ze spotřeby a každý je může využívat stejně, musí být dostupné pro každého.
(př. doprava, školství, zdravotnictví, státní obrana, soudnictví, sociální péče)
Společnost by bez veřejných statků nemohla existovat.

Externality jsou nechtěné produkty výroby, které neprocházejí trhem.
Rozdělujeme na:
a) pozitivní - znamenají bezplatné získání určité výhody
b) negativní - přinášejí nadbytečné náklady, které nepřinášejí žádný užitek

Situace zaměstnanosti v ČR

Od r. 1990 vstupovali postupně do produktivního věku silné ročníky, což bylo zapříčiněno vysokou porodností v 70. letech. Přechod k tržnímu hospodářství byl v ČR spojen s ekonomickou recesí (pokles) a tudíž i poklesem zaměstnanosti. Z tohoto důvodu byla realizována řada opatření (došlo k poklesu zaměstnanosti důchodců z 10% na 3-4% z celkové zaměstnanosti): prodloužení mateřské dovolené, možnost dřívějšího odchodu do důchodu...
Se silnými ročníky došlo i ke snižování zaměstnanosti u osob, které jsou v produktivním věku a které pracovat mohou a chtějí (studenti po ukončení studia poprvé vstupující na trh práce, ZTP, invalidé,...)
Po r. 1989 došlo také k posunům v struktuře v zaměstnanosti. Klesal počet zaměstnaných v podnicích nad 25 osob a vzrostl počet zaměstnaných v menších podnicích.
Nezaměstnanost postihla nejvíce regiony s větším podílem zemědělství nebo s jednostrannou orientací průmyslové výroby. Nejméně naopak Prahu a centra turistického ruchu.

Peníze

Dnešní život si nedokážeme představit bez peněz. Existence peněž úzce souvisí s rozvojem hospodářství a prohlubováním dělby práce.
Soustava peněz stanovená právním předpisem, která platí na území určitého státu je měna. Jejím základem je měnová jednotka. Touto jednotkou je u nás koruna česká (KČ). Při pohledu do historie zjistíme, že peníze se vyskytovaly v různých podobách, postupně tedy vznikali:
- směnky (směnný obchod)
- zbožové peníze (funkci peněz plnily určité druhy statků př. plátno)
- kovové peníze /mince/
- papírové peníze (bankovky, bankocedule)
- peníze v bezhotovostní podobě (peníze, které jsou na účtu, skoro-peníze
Řízením a zprostředkováním oběhá peněz se zabývají banky, spořitelny.

Funkce peněz
1) jsou prostředkem směry
2) jsou uchovatelem hodnoty (platí, je-li nízká, míra inflace a nedochází ke znehodnocování)
3) míra hodnoty

Faktory, které ovlivňují mzdovou politiku

1) Kolektivní vyjednávání
- zasazuje se o zvyšování mezd bez ohledu na poptávku a nabídku po pracovní. síle
2) Makroekonomická opatření
monetární - měnové
fiskální - rozpočtové
příjmové

Aktivní a pasivní politika zaměstnanosti
- přímo cílená politika nezaměstnanosti
a) aktivní
- rozvoj infrastruktury trhu práce - lepší informovanost a rozšíření a zlepšení činnosti pracovních úřadů
- zvýšení adaptability pracovní síly (zvýšení kvalifikace a rekvalifikace, odstraňování bariér na trhu práce např. přijímání absolventů po dokončení studia za účelem získání praxe
- vytváření podmínek územní mobility (poskytování příspěvku na stěhování
b) pasivní
- poskytování podpor nezaměstnanosti

Důvody nezaměstnanosti v tržní ekonomice

- nepružnost mezd
nepružnost mezd je především způsobována tím, že není možné v krátkém čase vyměnit dražší pracovní sílu za levnější, pokud je vůbec pracovní síla nahrazena, bývají s tím spojeny značné náklady. Na zvýšení mezd se podílí také požadavky občanů a intervence ze strany statní např. zvyšování ;minimální mzdy.
- dlouhodobá nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou po práci
pokud by bylo možné nahradit dražší pracovní sílu levnější, docházelo by na trhu práce k snižování nedobrovolné nezaměstnanosti.

Politika zaměstnanosti

Snahou každého státu je dosáhnout co nejvyšší zaměstnanosti. Dosažení plné zaměstnanosti však~není možné. Část obyvatelstva z různých důvodů nemůže sehnat zaměstnaní. Obyvatelstvu, které zaměstnaní nemá, ale hledá ji a obyvatelstvu, které je zaměstnáno říkáme obyvatelstvo ekonomicky aktivní,
nezaměstnaní hledající práci
míra nezaměstnanosti = obyvatelstvo ekonomicky aktivní / druhy nezaměstnanosti dobrovolná, nedobrovolná

Typy nezaměstnanosti
1. frikční - tato nezaměstnanost je krátkodobá, setkáváme se s ní zejména po ukončení studia do doby nastoupení do zaměstnaní, mezi ukončením jednoho pracovního poměru a uzavřením druhého pracovního poměru, z důvodu narození a výchovy dětí
2 cyklická - tato nezaměstnanost je dlouhodobá než nezaměstnanost frikční a souvisí s hospodářským cyklem NH, v období recese dochází k prudkému nárůstu nezaměstnanosti, v období konjunktury naopak nezaměstnanost klesá
3 strukrutální - je to nezaměstnanost dlouhodobá, která je spojena se změnami struktury NH. U nás např. vzestup nezaměstnanosti na Mostecku nebo Ostravsku při útlumu těžebního průmyslu.

Vztah hospodářské a sociální politiky

Mezi těmito politikami existují velmi těsné vazby, protože každý jen má svou stránku sociální i hospodářskou. Př. Zaměstnavatel chce dosahovat co nejvyšší produktivity práce (stránka hospodářská). Naopak
Z uvedeného vyplývá, že soc. a hospodářská politika mají hodně společného. Existují mezi nimi vzájemné vazby:
1) hospodářská politika vytváří zdroje pro SP
2) SP vytváří podmínky a předpoklady pro hospodářský rozvoj
Obě politiky se vzájemně podmiňují a iniciují.
Každý společenský jev má své ekonomické, tzn. hospodářské, sociální a jiné aspekty, které se vzájemně prolínají. Neexistují žádné problémy čistě hospodářské nebo sociální povahy.
Hospodářská a sociální politika má mnoho společného, ale nejsou shodné, jsou to dvě samostatné politiky s relativní samostatností, ale silnými vzájemnými vazbami a úzkým sepětím.

a) hospodářská politika

a) hospodářská politika (schopnost ekonomiky) je nezbytná pro účinnost SP, neboť produkuje zdroje, které jsou základem financování SP
b) vztah SP lze chápat aktivně, především prostřednictvím aktivních složek SP, např. vzdělání, soudnictví,...
c) SP je impulsem pro hospodářskou politiku i prostřednictvím pasivních složek, přerozdělování ve prospěch soc. slabých občanů (bezdomovci, tělesně postižení), podpora těchto 1idí znamená růst kupní síly obyvatelstva tím i agregátní poptávka působí na soc. stabilitu ve společnosti
- hospodářská a soc. politika se vzájemně podmiňují, stimulují a iniciují přičemž intenzita vazby je různě si1ná - čím vyspělejší společnost, tím je vazba těsnější

Další nástroje SP s konkrétním realizačním charakterem

- sociální příjmy - jsou to peněžní dávky zejména důchodové, nemocenské...
- sociální,služby - jedná se především o služby pro důchodce, ale i služby zdravotní, vzdělávací, poradenství a další
- věcné dávky - léky, berle, invalidní vozíky, rozdělování šatstva a potravin apod.
- účelové půjčky - jedná se o půjčky finančních prostředků poskytnutých za určitým účelem za zvýhodněných podmínek např. půjčky na bydlení, vzdělání apod.
- úlevy, výhody - jedná se např. vstupenky nebo jízdenky pro studenty, důchodce. vojáky a invalidy
- cena - v současnosti jsou stále ještě regulovány ceny nájemného, ale tento nástroj nemá již tak velký vliv jako v příkazovém systému, kdy byla regulována většina cen např. maso. mléko, ovoce a zelenina atd.

Funkce preventivní

- jejím úkolem je předcházet škodám na životě a zdraví lidí
- do určité míry je možné předcházet nepříznivým soc. situacím, jakými jsou např. chudoba, nezaměstnanost, zdrav. stav apod.
- tato funkce byla původně omezena na hygien. a bezpečnostní prevenci
- v současnosti se jedná o rozsáhlou soc. prevenci - je orientovaná na zvládání život. Stylu, zahrnuje osvětovou činnost a poradenství všeho druhu (např. pro volbu povolání, pro psychologické poradenství, pro toxikomany)

Funkce mají na objekty diferencovaný vliv, ale působí také vlivem globálním to znamená, že působí na společnost jako celek

Nástroje SP
1) právní řád
2) plán
3) kolektivní vyjednávání

ad 1) Právní řád

ad 1) Právní řád a v jeho rámci sociálně-právní legislativa je významným nástrojem fungování SP. Pro objekty SP má význam zejména přesné vymezení na co mají právo popř. o co mohou zažádat a získat nenárokově.
ad 2) V současné době vnímáme plán jako nástroj to znamená jako určitou technickou záležitost, jak dosáhnout stanovených cílů SP, jakými prostředky, v jakých vazbách, a jakými postupnými kroky je realizovat.
ad 3) Kolektivně vyjednávají zástupci státu, zaměstnanců a zaměstnavatelů. Nejvyšším orgánem je tripartita. Generální dohoda vymezuje vzájemné vztahy a závazky zaměstnanců, vlády a zaměstnavatelů v oblasti hospodářské a SP. Kolektivní smlouvou vyššího typu jsou uzavírány mezi zaměstnavatel. a odborovými svazy. Kolektivní smlouvy nižšího typu podnikové kolektivní smlouvy jsou vyjednáváním mezi zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců (odborové organizace) v jednotlivých podnicích.

Funkce rozdělovací a přerozdělovací

- tato funkce je jednou z nejsložitějších a zároveň nejvýznamnějších funkcí SP vůbec
- díky této funkci je realizován vlastní obsah SP
- spočívá v tom, že je rozdělováno to, co bylo již jednou nedokonale nebo nedostatečně rozděleno
- tato funkce je spojena s řešením rozdílů a nerovností v život. podmínkách lidí
- rozdělují se :
1) šance
- v rámci rozdělování šancí dostávají všichni občané možnost např. získat vzdělání, zaměstnání a v případě nezaměstnaných je umožněno pomocí rekvalifikace znovu se začlenit do pracovního procesu
2) finanční prostředky
- rozdělování finančních prostředků může probíhat buď směrem k chudým (označujeme ho jako progresivní) nebo můžeme přerozdělovat směrem k bohatým (to je regresivní)
- vláda má při plnění této funkce usilovat o spravedlnost v míře, které odpovídá podmínkám dané země

Funkce homogenizační

- relativně nová funkce
- ve vyspě1ých zemích představuje směřování k určitému příjmovému vyrovnání, snižování rozdílů odstraňování neodůvodněných rozdílů v jednotlivých skupinách obyvatelstva
- jde o dosahování vyššího stupně stejnorodosti v uspokojování základních potřeb a vyššího stupně stejnorodosti zájmů a hodnot soc. subjektů
- homogenizace znamená poskytování stejných šancí vzdělávat se, pracovat, pečovat o své zdraví apod.

Funkce stimulační
- účelem této funkce je podporovat a podněcovat žádoucí soc. jednání jednot1ivců i skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni
- prospěch jednotlivců se promítá i do celkového prospěchu společnosti
- tato funkce vyvolává i kultivování lidského potenciálu svými opatřeními zaměřenými na vzrůst kulturnosti, trávení volného času a úsilí o důstojné podmínky občanů handicapovaných
- tato funkce má i stabilizační efekt, neboť tlumí soc. neklid

Funkce SP

1) funkce ochranná
2) funkce rozdělovací a přerozdělovací
3) funkce homogenizační
4) funkce stimulační
5) funkce preventivní

Funkce ochranná
- nejstarší funkce SP, která řeší již vzniklé soc. události (měla by řešit situaci jedinců, kteří jsou v nevýhodě oproti jiným)
- tato funkce zmírňuje důsledky popř. je odstraňuje, které jsou spojeny se světem práce (např. nezaměstnanost, škodlivé pracovní prostředí) nebo s rodinnými a životními, událostmi (např. situace vícečetných rodin, stáří, nemoc, osiření apod.)
- je stabilní jádro všech SP, je třeba ji neustále posilovat

Subjekty SP

státní, tržní, ostatní netržní
1) stát a jeho orgány
- parlament vytváří legislativní opatření
- vláda a územní orgány zodpovídají za konkrétní
- tyto orgány mají charakter buď republikoví např. ministerstva, územní např. soc. zabezpečení nebo místní (regionální) - ÚP

2) zaměstnavatele
- jsou povinni dodržovat soc. opatření stanovená státem. V současnosti dělají mnohem víc než co jim ukládá sát, potom hovoříme o podnikové SP.
3) zaměstnavatelské a zaměstnanecké organizace
např. svazy zaměstnavatelské a zaměstnanecké svazy, odborové organizace, tripartita - složená ze zástupců státu zaměstnavatelů a odborů
4) místní komunity, obec a její orgány
např. zajištění náhradního ubytování občanům postiženým povodněmi, zajišťují odvoz kontaminované suti po povodních

5) občanské iniciativy

5) občanské iniciativy
- přestože jejich činnost byla významná před 2. svět. válkou
- jejich současné působení je spojeno až s obdobím po r.1989
- jedná se především o dobročinné organizace, nadace, charity
6) církve
- neslouží pouze ke konání bohoslužby, ale mají významnou roli v péči o handicapované obyvatelstvo, v oblasti mravní, výchovné, vzdě1ávací, charitativní a jiné.
7) občané, rodiny, domácnost
- jedná se především o akt vzájemné pomoci v rámci rodin

c) na historické hledisko můžeme nahlížet ze dvou stran

c) na historické hledisko můžeme nahlížet ze dvou stran, jednak dochází ke změnám pohledu na cíle SP během vývoje v určité společnosti, např. dnes je možné poskytnout příspěvek pro invalidy na auto, zatímco před 100 lety si tento problém nikdo nepřipouštěl a jednak druhou stranu pohledu je vývoj v různých život. obdobích člověka např. mladou rodinu budou zajímat otázky, které se týkají bytové politiky, délky mateřské dovolené apod.
PROSTOR: prostor lze vyjádřit významem a úlohou, kterou mají ekonom. rozvinutost země, forma společenského uspořádání, kulturní úroveň společnosti tradice na území určitého státu.

Objekty SP
Pod pojmem, objekty SP rozumíme obyvatelé dané země a to buď jako jednotlivce nebo určité skupiny obyvatelstva. Základem je vždy jednotlivec jako součást celku. Pro účely SP jsou její objekty různě strukturovány např. podle věku, pohlaví, vzdělání, ekonomické aktivity apod.

Různá pojetí SP

SP je pojata. jako soubor určitých oborů veřejné politiky, o kterých nikde nepochybuje, že do SP skutečně patří:
- politika sociálního zabezpečení
- zdravotní politika
- speciální soc. služby
- politika bydlení
- politika zaměstnanosti
- politika vzdělávací
1) podle jednotlivých politik, které tvoří SP
2) podle vlivu na chod ekonomiky
a) sociál. opatření, která zabezpečují chod ekonomiky, typický př. dodržování pracovních podmínek. (dle zákoníku práce a dalších zákonů)
b) opatření měnící chod ekonomiky, buď v její prospěch nebo v neprospěch (např. zvyšování podpor v nezaměstnanosti)
c) opatření dotýkající se celé řady práv (soc. práva, která vycházejí z historického vývoje nebo kulturní úrovně dané země)
3) podle životní úrovně
a) zlepšení životních podmínek obyvatelstva jako celku popř. určitých skupin.
b) zabezpečení, udržování sociální suverenity a soc. bezpečí v rámci hospodářských a politických možností dané země.

4) podle vymezení významu slova socialní

a) široké pojetí SP - to znamená konkrétní jednání státu, které ovlivňuje SP v širokém měřítku, toto pojetí je důležité z dlouhodobého (koncepčního) hlediska
b) užší pojetí - to znamená eliminace sociál. tvrdostí, které provází fungování tržního systému (např. zaměstnanost, mzdový vývoj)
c) nejužší pojetí - jedná se o soubor opatření v oblasti zdravotní politiky, důchod. zabezpečení, bytové politiky, pomoci rodinám s dětmi apod.

Faktor prostoru a času
ČAS: a) současnost - např. vzdělání, pracovní poměr
b) budoucnost - např. ztráta zaměstnání
c) historické hledisko a život. období člověka
a) současnost řeší stávající sociál. politické otázky, které se týkají každého z nás (např. zdravotnictví, vzdělávání, pracovní poměr apod)
b) budoucnost řeší případy, které ještě nenastaly, ale SP na ně musí být připravena, v případě že nastanou např. ztráta zaměstnání

Charakter sociální politiky

S pojmem SP se setkáváme často v běžném životě. Autoři předpokládají, že tento ,pojem je pro všechny naprosto srozumitelný. Je to ovšem hluboký omyl, neboť pojen SP je více značný, což je zapříčiněno tím, že s pojmem pracují různé vědní obory (např. právo, ekonomie, sociologie,...) i tím že se jedná o politiku, která se zaměřuje na fungování určitého systému, jehož prvky jsou značně rozmanité. Svou roli hra je i historická podmíněnost, skutečnost, zda hovoříme o teoretickém vědním oboru nebo o praktické činnosti a i skutečnosti, že SP podléhá často jiným politickým tlakům ve společnosti. SP je součástí vždy určitého celku. Společnost jako systém je uspořádána na základě více prvků, které označujeme jako sféry neboli dimenze společenského rozvoje. Většinou hovoříme o ekonom., sociál., ekolog., vědeckotechnické a existenční. Bez poruchového chodu celé společnosti je potřebný rozvoj všech těchto sfér v odpovídající míře. Všechny sféry jsou k sobě komplementární z hlediska společenského rozvoje.
SP se nevyvíjí izolovaně, ale v souladu s těmito sférami, dále s řadou norem právních, ekonomických, politických a mravních.
Definice SP: specifická, společenská činnost, konkrétní jednání různých subjektů na různých úrovních, kterými je ovlivňována sociál. realita, nejširším slova smyslu.

Výhody družstva

1) dobrovolnost vstupu a výstupu
2) osobní volnost (jeden člen má jeden hlas, členové mají stejná práva na výhody, povinnosti a zodpovědnost)
3) solidární spolupráce (je založena na aktivní spolupráci všech členů)
4) solidární odpovědnost za ztráty (členský podíl lze použít na krytí zpráv)

Dozorčí rada

Dozorčí rada dohlíží na výkon působnosti představenstva a na podnikatelskou činnost společnosti. Společnost je povinna vytvořit rezervní fond ze zisku vykázaného v účetní uzávěrce za rok, v němž se vytvoří poprvé zisk, a to ve výši nejméně 20 % ze zisku, avšak ne více než 10 % z hodnoty základ. jmění. Takto vytvořený rezervní fond může společnost použít pouze k úhradě ztráty.

Komanditní společnost (kcm. spol. nebo k. s.)
Společnost, v níž společníci, kteří mají statut (postavení) komandistů ručí za její závazky svými vklady do společnosti, anebo mají statut komplementářů, kteří ručí celým svým majetkem. K vedení společnosti. jsou oprávněni pouze komplementáři. Pokud společenská smlouva neupravuje jejich jednání jinak, může každý komplementář jednat za společnost jako statutární orgán samostatně. Rozdělení zisku na část připadající komadistům a část připadající komplementářům se řídí společenskou smlouvou. Nemá-li o tom tato smlouva ustanovení, dělí se zisk mezi ně na polovinu.

Další formy podnikání

Družstvo
- je PO založenou za účelem podnikání nebo k zajišťování hospodářských, sociálních a jiných potřeb svých členů. Družstva se mohou zabývat jakoukoliv hospodářskou činností. Založit ho mohou 2 PO nebo 5 FO Přihlášení členové zakládají družstvo na ustavující členské schůzi, kde je nutné schválit výšíš základního jmění, stanovy a zvolit orgány družstva: představenstvo a kontrolní komisi. Průběh ustavující schůze družstva se osvědčuje notářským zápisem. Družstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. Před zápisem musí být splacena nejméně polovina základního jmění. Nejvyšším orgánem je členská schůze. Schází se nejméně jednou za rok a rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech např. o změnách stanov, o schválení roční účetní závěrky, o volbě dalších orgánů družstva, o zrušení družstva. Výkonným orgánem je předsta-venstvo v čele s předsedou, který řídí činnost družstva a plní usnesení členské schůze. Představenstvo volí ze svých členů předsedu. Kontrolní funkce plní kontrolní komise, která také projednává a vyšetřuje stížnosti jeho členů. Vyjadřuje se k roční účet. závěrce a k návrhu na rozdělení zisku nebo na úhradu ztráty. Družstvo zaniká napři usnesením členské schůze, rozhodnutím soudu, konkurzem, uplynutím doby, splnění úkolů, pro které bylo uloženo. Družstvo zaniká dnem výmazu z obchodního rejstříku.

Akciová společnost (akc. spol., a. s.)

Zakládá se společenskou smlouvou. Společnost vytváří kapitál ve výši 2 mil. Kč. Tvoří kapitál ve výši 20 mil. Kč. Společnost se zakládá na upravující valné hromadě, která je nejvyšším orgánem společnosti. V názvu musí obsahovat buď akc. spol. nebo a. s. nebo akciová společnost. Každodenní činnost ve společnosti řídí představenstvo v čele s předsedou.
Akc. spol. ručí za své závazky svým majetkem. Akcionáři svým majetkem ostatním za její závazky neručí. Společnost může založit i jediný zakladatel, je-li PO. Jinak dva nebo více zakladatelů. Součástí zakladatelské smlouvy nebo zakladatelské listiny je i návrh stanov společnosti, kde se mimo jiné určuje hodnota a druhy akcií. Společnost vydává akcie, jejichž celkový počet musí být dělitelný 1.000, a které můžou znít na majitele nebo na jméno. Akcie na majitele se převádí předáním. O akciích na jméno vede společnost seznam akcionářů a převod akcie je vůči společnosti účinný zápisem převodu do seznamu akcionářů. Souhrnná hodnota všech akcií musí odpovídat výši základ. jmění společnosti.
Valná hromada, která se skládá ze všech akcionářů přítomných na ní, rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech např.:
- o rozdělení zisku a úhradě ztrát
- o jmenování. odvolání a odměňování jednatelů
- o zrušení společnosti

Každý společník

Každý společník po zániku organizace odnáší to, co do společnosti vložil při založení. Zisk se rozděluje rovným dílem. Musí mít přímo v názvu uvedeno V. O. S., v případě, že je v názvu uvedeno jméno společníka Horák a spol., Rech a syn.
Výhody a nevýhody:
1) jedno zdanění zisku
2) ručení za závazky je společné nerozdílné a neomezené
3) tvorba základ. jmění není povinná
Společnost, ve které 2 osoby podnikají pod společným jménem a ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. Každý společník je oprávněn k obchodnímu vedení společnosti podle zásad dohodnutých ve společenské smlouvě. Na všechny společníky se vztahuje zákaz konkurence. Z toho plyne, že společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků podnikat ještě mimo společnost ve stejném oboru. který je předmětem podnikáni společnosti.

Kapitálové společnosti

Společnost s ručením omezeným (spol. s r. o.)
Výhody a nevýhody:
1) společníci neručí za ztráty spol. nebo ručí jen omezeně
2) osobní účast nařízení je nahrazena společnými orgány
3) je povinnost tvořit základní kapitál
Spol. s r. o. může založit nejméně 1 společník, nejvíce 50. V názvu musí vždy obsahovat spol. s r. o., s. r.o. Společnost vzniká zápisem do obchod. rejstříku. Společnost se zakládá společenskou smlouvou. Před zápisem do obchodního rejstříku musí být splaceno alespoň 30 % základ. jmění a celé emisní ážio. Vytváří s.r.o. ve výši 200.000 Kč. Nejvyšším orgánem s. r. o. je valná hromada. Každodenní činnost společnosti řídí jeden či více jednatelů na jejich činnost dohlíží dozorčí rada, která zároveň prozkoumává roční účetní závěrku a podává zprávy valné hromadě. Společníci nemohou ze společnosti volně vystoupit. musí buď svůj podíl převést na jiného společníka, nebo se výstup uskuteční rozhodnutím soudu. Zisk se dělí mezi společníky podle výše jejich podílu (min. 20.000 Kč). Za ztrátu ručí společníci omezeně pouze do výše svých nesplacených vkladů. Má-li společnost jediného společníka, nekoná se valná hromada. Působnost valné hromady vykonává tento společník písemnou formou. (všichni společníci = valná hromada)

14. školství

14. školství - zabezpečuje vzdělání občanů státu prostřed-nictvím sítě stát. a soukromých škol všech stupňů
15. kultura - zajišťuje kulturní vyžití občanů státu s využitím nabídky stát. i soukromých kulturních institucí
- financování kultur. podniků postupně přestává být závislé na dotacích a jejich působnost je podmíněna úrovní managementu kvalitou poskytovaných služeb, dobrým zvukem, kulturní vyspělostí případných sponzorů těchto podniků
16. soudnictví - sestava soudů zajišťuje možnost projednání všech známých porušení zákonů a potrestání viníků, řešení majetkových a jinných občanských sporů
17. obrana a vnitro - obranu proti vnějšímu nebezpečí poskytuje armáda
- vnitřní bezpečnost státu a občanů je zajišťována složkami vnitra, mezi něž patří bezpečnostní informační služba (BIS) a policie ČR - v některých městech a obcích byla k zajištění bezpečnosti majetku a nedotknutelnosti ustanovena městská policie, která je podřízena obec. zastupitelstvu

Obchodní společnosti

podle obchodního zákoníku

Rozdělení - osobní - V. O. S.
- kapitálové - s. r. o., a. s.
- komanditní společnost

Osobní obchodní společnosti

Veřejná obchodní společnost (veř. obch. spol.).
Společnost zakládají 2 právnické nebo fyzické osoby. Společnost řídí osobně. Společnost se zakládá společenskou smlouvou. Společnost je právnická osoba, proto musí být zapsána v obchodním rejstříku. Když se zapíše, vzniká dnem zapsání do obchodního rejstříku a dostává přidělené IČO. Společenská smlouva obsahuje práva a povinnosti. Společníci mohou do společnosti volně vstoupit nebo vystoupit. Společnost zaniká dnem výmazu z obchodního rejstříku.
Společnost se ruší:
- po uplynutím doby, na kterou byla založena
- po splnění úkolu, pro který byla založena
- rozhodnutím soudu
- konkurzem

6. pošta

6. pošta - přepravuje písemné zprávy balíkové zásilky, zajišťuje výplatu důchodců, provádí inkaso plateb obyvatelstva, zajišťuje sběr tržeb z obchodů, zajišťuje sběr sázek, výplatu výher
7. telekomunikace - zajišťuje provoz telefonní sítě, telegraf, telefax, teletext
- cílem je modernizace telefonní sítě, připravuje se privatizace - Telecom ztratí pozici Monopolu - mobilní telefony (T-mobile, Oskar, Eurotel)
8. obchod - cílem je nabídka zboží v pestré struktuře, ve vysoké kvalitě, za přijatelné ceny
9. cestovní ruch – zajišťování oblasti rekreace, turistiky a kultury ve volném čase
- po r. 1990 vznik nových cest. kanceláří
10. peněžnictví - banky, peněží družstva (kampeličky), banky zajišťují služby typu vedení účtů, plateb, poskytování úvěrů - v čele bankovního systému je CNB, existují různé druhy bank
11. pojišťovnictví - zmírňuje dopady různých škod a katastrof
12. správa - zajišťuje správnou funkci všech orgánů od vlády přes okresní orgány, magistráty a obecní úřady
- zabezpečuje výkon SS, od vlády až po obce
13. zdravotnictví - péče o zdraví lidí, kterou zajišťuje prostřednictvím státních i soukromých zdravotnických zařízení

- vazby podniku

a) povinné - finanční úřad, živnosten. úřad, statistický úřad
b) nepovinné - s bankou, s pojišťovnou
- než se určitý výrobek dostane ke spotřebiteli, projde zpravidla různými stupni zpracování, na kterém se účastní podniky z řady odvětví, dle návaznosti výroby lze NH zařadit do 3 sektorů:
a) sektor primární - prvovýroba (těžební prům., zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství)
b) sektor sekundární - druhovýroba (zpracovatelský průmysl, stavebnictví)
c) sektor terciální - zahrnuje všechny služby jak pro výrobu, tak pro obyvatelstvo (doprava, spoje, bytové hospodářství, školství, pojišťovnictví, zdravotnictví)
- ve vyspělých zemích je tento sektor nejrozvinutější - zaměstnává nejvíce lidí

infrastruktura

infrastruktura = všechny organizace, jejichž činnost ve formě služeb bezprostředně ovlivňuje růst ekonomiky (zdravotnictví, školství, energetika, doprava - silnice a letiště)

Struktura NH
1. průmysl - těžební, kožedělný, výroba energie - elektrárny, výroba skla a keramiky, strojírenství, elektrotechnický, hutnictví, dřevozpracující, chemie (ropa), potravinářský, textilní a oděvní
2. zemědělství - zabezpečuje převážnou část spotřeby potravin - cílem je zvýšit kvalitu, snížit obsah škodlivých látek, zvýšit péči o krajinu
3. lesní a vodní hospodářství - cílen je nahradit škody v lesích způsobené emisemi (nová výstavba, těžba nemocných stromů), zlepšovat ekosystémy, zlepšovat čistotu povrchových a spodních vod, ochranu těchto vod
4. stavebnictví - stavební práce, výstavba a údržba budov, průzkumové, projektové a přípravné práce
5. doprava - železniční (pomalejší x levnější)
- silniční
- vodní (závislost na splavnosti řek)
- letecká

Podnik v národním hospodářství

- podnik = soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání, je samostatnou právní, organizační a finanční jednotkou
- Národní hospodářství je velkým složitým systémem, podniky jsou vlastně jeho podsystémy; ekonomický stát se ale neskládá jen z podniků obecně tedy můžeme mluvit o organizacích, které se liší dle svého vztahu ke státnímu rozpočtu:
- národ. hospodářství = systém, ve kterém se uskutečňuje hospodářský proces vymezený hranicemi stát
- vyznačuje se určitou strukturou:
a) hospodářské organizace - provádějí určitou činnost, ze které jim plynou příjmy, z těch příjmů si uhrazují náklady na svou činnost, tvoří zisk a část tohoto zisku formou daní jde na příjmovou část státního rozpočtu
b) rozpočtové organizace - provádějí určitou činnost, ze které jim neplynou příjmy a výdeje na jejich činnost jsou hrazeny ze stát. rozpočtu (armáda, úřady, ministerstva, policie), rozpočtové organizace tvoří výdajovou část stát. rozpočtu
c) příspěvkové organizace - provádějí určitou činnost, ze které jim plynou příjmy, ale jejich výše nestačí na pokrytí celých výdajů (divadla, kina, muzea, knihovny), zřizovatel jim přispívá na jejich provoz
- podniky se stejným předmětem činnosti tvoří odvětví, která lze rozdělit na:
a) výrobní - průmysl, zemědělství, stavebnictví
b) nevýrobní - školství, kultura, zdravotnictví...

Sociálně - kulturní prostředí

Je vymezeno kulturní úrovní dané společnosti a jejími etickými normami, patří sem především:
- věková struktura obyvatelstva, struktura podle pohlaví, povolání a příjmu
- úroveň rodiny a jejího vnitřního života
- kulturní hodnoty a tradice
- školská soustava a její úroveň
- náboženství a filozofie
- zájmy a móda

Př. Vyšší věkový průměr obyvatelstva klade značné nároky na sociál. zabezpečení, rodiny preferující větší počet dětí mají odlišnou strukturu potřeb, tedy i spotřebu, některá náboženství nedovolují jíst určité potraviny, pít alkoholické nápoje a definují celkově životní styl, při propagaci v jednotlivých zemí je třeba zvažovat místní tradice, vkus a náboženství.

Politicko správní prostředí
Fungování podniku i dalších podnikatelských jednotek výrazně ovlivňuje stát i řada mezinárodních organizací vydáváním zákonů a jiných forem, které musí podniky respektovat.
Př. Obchodní zákoník vymezuje pojem podnikání, podnikatele a stanoví jeho práva a povinnosti. Podnikatelská činnost nesmí být v rozporu s touto normou. Zákon o soustavě daní stanoví rámec pro finanční hospodařeni podnikatelských jednotek. Zákon o hospodářské soutěži podporuje tržní hospodářství omezováním monopolního prostředí. MNF (Mezinárodní měnový fond) a světová banka vymezují podmínky pro poskytování zahraničních úvěrů apod.

Dělení okolí podniku vnějších činitelů

1) přírodně technické 2) hospodářské
3) politickosprávní
4) sociálně kulturní

Přírodně technické okolí podniku
- geografická poloha (ovlivňuje umístění podniku, strukturu výroby, nutnosti exportu)
- klima (extrém teplota, vlhkost vzduchu, agresivní prostředí)
- nerostné bohatství (vzdálenost surovinových a energetických zdrojů)
- technický rozvoj (úroveň techniky a technologie)
- úroveň infrastruktury (špatný stav silnic, chybějící spoje, neexistence rozvodů energií)
- zajištění energie (úroveň zásobování elektrickou energií, stav rozvodných sítí)
- ekologická hlediska