- určuje se podle sklonu křeivky LM (model IS-LM) nebo křivky AS (model AS-AD)
- v oblasti ploššího sklonu křivky AS (keynesiánské pole) se posun křivky AD odrazí v růstu reálného produktu
- v oblasti strmějšího sklonu křivky AS (neoklasické pole) se posun křivky AD odrazí v růstu cen. hladiny, tj. v inflaci
praktické hodnocení účinnosti fisk. expanze (restrikce) - podle výsledného rozp. salda (deficit=expanze, přebytek=restrikce)
- nutno odlišit aktivní a pasívní schodek SR a hodnotit pouze podle aktivního
- kvantifikace fisk. opatření lze pouze odhadnout (odhad mez. sklonu k C a multiplikátorů)
fisk. restrikce
- obdobná opatření - snížení veř. výdajů, zvýšení daní nebo kombinace obojího
typy vládních fisk. opatření: *jednorázová (diskreční) - změna daň. sazeb, změna veř. výdajů
*dlouhodobá - působí automaticky (vestavěné stabilizátory)
automatické stabilizátory - zamezují cyklickým výkyvům, v depresi působí deficit, v konjunktuře přebytek
- progresívní zdanění, systém soc. dávek a dávek v nezaměstnanosti
kritika fisk. politiky: *státní zásahy nejsou nutné, stabilitu zajistí sám trh
*uznání tržních selhání, ale pochybnosti o účinnosti státních opatření (teorie vládního selhání, teorie rac. očekávání)
*uznání nutnosti státních zásahů, ale nikoli pomocí fisk., nýbrž pomocí monetární politiky (M. Friedmann)
*uznání vhodnosti fisk. politiky, ale pochybnosti o efektivním využití vládou - více škod než užitku či zneužití (neokonzer.) - jádro těchto názorů spočívá v nedobrovolnosti, neekvivalenci a nenávratnosti přerozdělených zdrojů
typy vládních fisk. opatření: *jednorázová (diskreční) - změna daň. sazeb, změna veř. výdajů
*dlouhodobá - působí automaticky (vestavěné stabilizátory)
automatické stabilizátory - zamezují cyklickým výkyvům, v depresi působí deficit, v konjunktuře přebytek
- progresívní zdanění, systém soc. dávek a dávek v nezaměstnanosti
kritika fisk. politiky: *státní zásahy nejsou nutné, stabilitu zajistí sám trh
*uznání tržních selhání, ale pochybnosti o účinnosti státních opatření (teorie vládního selhání, teorie rac. očekávání)
*uznání nutnosti státních zásahů, ale nikoli pomocí fisk., nýbrž pomocí monetární politiky (M. Friedmann)
*uznání vhodnosti fisk. politiky, ale pochybnosti o efektivním využití vládou - více škod než užitku či zneužití (neokonzer.) - jádro těchto názorů spočívá v nedobrovolnosti, neekvivalenci a nenávratnosti přerozdělených zdrojů
16, MULTIPLIKAČNÍ MODELY A FISKÁLNÍ MULTIPLIKÁTORY.
fisk. multiplikátory - zvýšení veř. výdajů či snížení daň. příjmů o jednotku zvýší AD o více než o jednotku
*výdajový multiplikátor (uzavřená ekonomika) Y = C+I+G dosadím ze C = a+bY
Y = 1 / (1-b) × (a+I+G)
dY = 1 / (1-b) dG
*daňový demultiplikátor (paušální daň t) C = a+b(Y-t)
Y = 1 / (1-b) × (a+I-bt)
dY = - b / (1-b) dt
*daňový demultiplikátor (indukované zdanění t´) C = a+b(1-t´)Y
Y = 1 / (1-b(1-t´)) × (a+I+G)
multiplikátor nelze vypočítat, neboť důch. daň je závislá na Y
*multiplikátor vyrovnaného rozpočtu
- rozpočtově se zvýšení výdajů kompenzuje zvýšením daní, fiskálně se však multiplikátory liší - expanze
dG = dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dG
dY = (1-b) / (1-b) dG = 1 - zvýšení AD je rovno zvýšení G, přestože to bylo zcela kryto daněmi
- platí pouze pro uzavřenou ekonomiku bez zdanění důchodů
dY = (1-b) / (1-b)×(1-t´) dG < 1 - zavedení indukovaného zdanění (snížení pod 1 způsobuje i mezní sklon k importu)
*výdajový multiplikátor (uzavřená ekonomika) Y = C+I+G dosadím ze C = a+bY
Y = 1 / (1-b) × (a+I+G)
dY = 1 / (1-b) dG
*daňový demultiplikátor (paušální daň t) C = a+b(Y-t)
Y = 1 / (1-b) × (a+I-bt)
dY = - b / (1-b) dt
*daňový demultiplikátor (indukované zdanění t´) C = a+b(1-t´)Y
Y = 1 / (1-b(1-t´)) × (a+I+G)
multiplikátor nelze vypočítat, neboť důch. daň je závislá na Y
*multiplikátor vyrovnaného rozpočtu
- rozpočtově se zvýšení výdajů kompenzuje zvýšením daní, fiskálně se však multiplikátory liší - expanze
dG = dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dG
dY = (1-b) / (1-b) dG = 1 - zvýšení AD je rovno zvýšení G, přestože to bylo zcela kryto daněmi
- platí pouze pro uzavřenou ekonomiku bez zdanění důchodů
dY = (1-b) / (1-b)×(1-t´) dG < 1 - zavedení indukovaného zdanění (snížení pod 1 způsobuje i mezní sklon k importu)
keynesiánské pojetí fisk. politiky:
*předpoklady - potřeba státních zásahů do ekonomiky, obzvláště aktivní stabilizační politika
- priorizace optimálního využití kapacit a zaměstnanosti - státní regulace je možná nejen teoreticky, ale i prakticky
- priorizace významu poptávkové strany - stát je schopen fisk. politiku efektivně využívat
*zákl. fisk. nástroje - vládní výdaje (možnost ovlivnit bezprostředně) a daně
*nutno odlišit veř. spotřebu a investice od transferů (zvyšují disp. důchod soukr. sektoru)
- z rozp. hlediska jsou Tr součástí veř. výdajů, z hlediska fiskálního jsou to záporné daně (tj. veř. příjmy)
*vliv daní a transferů na AD je modifikován mezním sklonem ke spotřebě soukr. sektoru
fisk. expanze - 2 cesty - přímo (zvýšení G) - méně účinné, neboť v EU dosahuje váha G průměrně jen 7%
- nepřímo (zvýšení C pomocí nižších daní) - účinné, neboť váha C v EU dosahuje 60%
- hypotéza Barro ricardovské ekvivalence - názor, že snížení Tx nemá vliv na C (rac. očekávání, že snížení Tx je nutno v budoucnu uhradit
- fisk. důsledek expanze - zvýšení AD, což podle Keynese znamená zvýšení produktu a zaměstnanosti
- rozp. důsledek expanze - schodek SR
- snaha o vyrovnaný rozpočet omezuje možnosti fisk. politiky, fisk. politika vede k deficitu, což je cena za fisk. stabilizaci
- priorizace optimálního využití kapacit a zaměstnanosti - státní regulace je možná nejen teoreticky, ale i prakticky
- priorizace významu poptávkové strany - stát je schopen fisk. politiku efektivně využívat
*zákl. fisk. nástroje - vládní výdaje (možnost ovlivnit bezprostředně) a daně
*nutno odlišit veř. spotřebu a investice od transferů (zvyšují disp. důchod soukr. sektoru)
- z rozp. hlediska jsou Tr součástí veř. výdajů, z hlediska fiskálního jsou to záporné daně (tj. veř. příjmy)
*vliv daní a transferů na AD je modifikován mezním sklonem ke spotřebě soukr. sektoru
fisk. expanze - 2 cesty - přímo (zvýšení G) - méně účinné, neboť v EU dosahuje váha G průměrně jen 7%
- nepřímo (zvýšení C pomocí nižších daní) - účinné, neboť váha C v EU dosahuje 60%
- hypotéza Barro ricardovské ekvivalence - názor, že snížení Tx nemá vliv na C (rac. očekávání, že snížení Tx je nutno v budoucnu uhradit
- fisk. důsledek expanze - zvýšení AD, což podle Keynese znamená zvýšení produktu a zaměstnanosti
- rozp. důsledek expanze - schodek SR
- snaha o vyrovnaný rozpočet omezuje možnosti fisk. politiky, fisk. politika vede k deficitu, což je cena za fisk. stabilizaci
důsledky veř. dluhu:
*rozpočtové - disbalance SR, tendence k deficitu v budoucím období
- dochází k propojení rozpočtového a dluhového problému, jež vede k trvalým rozpočtovým deficitům
*fiskální - roste jak podíl objemu veř. dluhu na HDP, tak podíl úroků z veř. dluhu ve veř. výdajích
- podíl veř. dluhu na HDP roste i při vyrovnaném a přebyt. rozpočtu a také při oslabení ostatních neg. exogenních faktorů
- zužuje se prostor pro aktivní vládní fisk. politiku - tlak na omezení podílu veř. dluhu na HDP
primární deficit - v posledních letech se všude jeho schodek snižuje, nicméně podíl veř. dluhu na HDP neklesá
úroky z čistého dluhu v OECD - průměrně asi 6%
- velká setrvačnost - obzvláště viditelné u rozvojových zemí (G15 asi 7%)
řešení dluhového problému - 2 cesty: *pasívní - pozitivní vliv exogenních faktorů (poměr tempa růstu a úrok. míry, inflace, zahraniční dary)
*aktivní - hosp. opatření vlády - složité (lobby, nepopulárnost, omezený čas. horizont vlády)
- hlavní alternativy: *rozpočtové řešení - krytí z přebytku rozpočtu *monetární řešení - monetizace dluhu
*krytí z výnosu mimořádné veř. dávky *politicko-administrativní řešení - likvidace dluhu
- dochází k propojení rozpočtového a dluhového problému, jež vede k trvalým rozpočtovým deficitům
*fiskální - roste jak podíl objemu veř. dluhu na HDP, tak podíl úroků z veř. dluhu ve veř. výdajích
- podíl veř. dluhu na HDP roste i při vyrovnaném a přebyt. rozpočtu a také při oslabení ostatních neg. exogenních faktorů
- zužuje se prostor pro aktivní vládní fisk. politiku - tlak na omezení podílu veř. dluhu na HDP
primární deficit - v posledních letech se všude jeho schodek snižuje, nicméně podíl veř. dluhu na HDP neklesá
úroky z čistého dluhu v OECD - průměrně asi 6%
- velká setrvačnost - obzvláště viditelné u rozvojových zemí (G15 asi 7%)
řešení dluhového problému - 2 cesty: *pasívní - pozitivní vliv exogenních faktorů (poměr tempa růstu a úrok. míry, inflace, zahraniční dary)
*aktivní - hosp. opatření vlády - složité (lobby, nepopulárnost, omezený čas. horizont vlády)
- hlavní alternativy: *rozpočtové řešení - krytí z přebytku rozpočtu *monetární řešení - monetizace dluhu
*krytí z výnosu mimořádné veř. dávky *politicko-administrativní řešení - likvidace dluhu
15, FISKÁLNÍ POLITIKA.
fisk. politika - využití VF k MAE stabilizaci a regulaci peň. vztahů státu s ostatními ekon. subjekty
- aktivní změny ve struktuře a objemu veř. výdajů a příjmů, jejichž smyslem je dosažení konkrétních MAE záměrů (růst, nízká U)
- hl nástroj - státní rozpočet (operace na obou jeho stranách)
rozpočtová politika - ryze fin. pojetí (produkce veř. statků, eliminace externalit, redistribuce)
- podle pojetí priorizuje alokační fci (klasici) nebo redistribuční fci (kolektivisté - welfare, socialismus)
- provádí ji MF
fisk politika (na rozdíl od rozpočtové) - aktivní pojetí VF, kde prioritou je fce stabilizační
- prostřednictvím VF ovlivňuje důch. situaci ostatních ekon. subjektů a tím i jejich chování a AD
- provádí ji vláda
rozdíl v pohledu na SR - rozpočtově chce MF rozpočet vyrovnaný
- fiskálně chce vláda rozpočet vyrovnaný pouze dlouhodobě, vyrovnanost SR není prioritou
- aktivní změny ve struktuře a objemu veř. výdajů a příjmů, jejichž smyslem je dosažení konkrétních MAE záměrů (růst, nízká U)
- hl nástroj - státní rozpočet (operace na obou jeho stranách)
rozpočtová politika - ryze fin. pojetí (produkce veř. statků, eliminace externalit, redistribuce)
- podle pojetí priorizuje alokační fci (klasici) nebo redistribuční fci (kolektivisté - welfare, socialismus)
- provádí ji MF
fisk politika (na rozdíl od rozpočtové) - aktivní pojetí VF, kde prioritou je fce stabilizační
- prostřednictvím VF ovlivňuje důch. situaci ostatních ekon. subjektů a tím i jejich chování a AD
- provádí ji vláda
rozdíl v pohledu na SR - rozpočtově chce MF rozpočet vyrovnaný
- fiskálně chce vláda rozpočet vyrovnaný pouze dlouhodobě, vyrovnanost SR není prioritou
úroky ze zahr. veř. dluhu
- splácejí se v cizí měně, což vede k tlaku na přebytek obch. bilance (kurs. opatření, devalvace - potíže soukr. sektoru)
objem veř. dluhu - roste jak absolutně, tak relativně
- měření pomocí relat. váhy veř. dluhu na produktu - D/HDP
- faktory ovlivňující relat. váhu veř. dluhu v daném roce - D1/ HDP1
*výchozí hodnota určující míru zděděné zátěže
*velikost primárního deficitu
*míra monetizace dluhu
*poměr reál. IR (r) a tempa růstu reál. HDP (q) - relat. vliv úroků z veř. dluhu
D1/ HDP1 = (D0/ HDP0)R0 + PD/HDP1 - dM/HDP1 kde Rt = (1+r) / (1+q) , dM vyjadřuje monetizaci
- převyšuje-li úrok. míra tempo růstu HDP, zvýšené úroky způsobí růst podílu dluhu na HDP i při nulovém prim. deficitu
domácí dluhová past - reálná úrok. míra vyšší než tempo růstu HDP je postačující podmínkou pro růst podílu veř. dluhu na HDP dokonce i při vyrovnaném či přebytkovém primárním rozpočtu
objem veř. dluhu - roste jak absolutně, tak relativně
- měření pomocí relat. váhy veř. dluhu na produktu - D/HDP
- faktory ovlivňující relat. váhu veř. dluhu v daném roce - D1/ HDP1
*výchozí hodnota určující míru zděděné zátěže
*velikost primárního deficitu
*míra monetizace dluhu
*poměr reál. IR (r) a tempa růstu reál. HDP (q) - relat. vliv úroků z veř. dluhu
D1/ HDP1 = (D0/ HDP0)R0 + PD/HDP1 - dM/HDP1 kde Rt = (1+r) / (1+q) , dM vyjadřuje monetizaci
- převyšuje-li úrok. míra tempo růstu HDP, zvýšené úroky způsobí růst podílu dluhu na HDP i při nulovém prim. deficitu
domácí dluhová past - reálná úrok. míra vyšší než tempo růstu HDP je postačující podmínkou pro růst podílu veř. dluhu na HDP dokonce i při vyrovnaném či přebytkovém primárním rozpočtu
možnosti financování:
- (T-Cg-Ig) = Bgp+Bcb+Bgf , kde T - celkové daň. příjmy Bgp - prodej vlád. obligací soukromníkům
Cg - vládní spotřební výdaje Bcb - půjčka od centrální banky
Ig - vládní investiční výdaje Bgf - prodej vlád.obligací do zahraničí
*dluhové financování - jednotlivci i firmy nakupují vládní cenné papíry
*domácí úvěr - nadměrné veř. výdaje je nutno kompenzovat sníženou soukr. spotřebou či dovozem zdrojů - odraz v růstu domácího veř. dluhu
- (T-Cg-Ig) = (Sp-Ip) + (IM-EX) *zahraniční úvěr - nárůst zahr. veř. dluhu spojený s růstem pasívního salda běžného účtu platební bilance
*emisní financování - centrální banka poskytne buď přímý úvěr nebo odkoupí vládní CP
- vzhledem k neg. monet. důsledkům je tato možnost v mnoha zemích včetně ČR legislativně omezena
- monetizace dluhu - nepřímé krytí dluhu pomocí nákupu vládních CP centrální bankou na sekundárním trhu
- důsledkem je zvýšení monet. báze, což vede multiplikovaně k pohybu cenové hladiny a úrok. měr
fisk. důsledky deficitu - liší se podle typu deficitu (5 typů podle změny výdajů a příjmů) ++ + (výdaje rostou rychleji)
- každý typ reaguje na stejný deficit jinak + =
- keynesiánci - východisko v pohybu výdajů (případ 1 - 3) + -
- Barro-Ricardo se týká případu 4 = -
- -- (příjmy klesají pomaleji)
fisk. kritéria vstupu do evropské měnové unie - rozpočtový deficit max. 3% HDP - veřejný dluh nižší než 60% HDP (v EU průměr 70%, kolísá od 45 do 140%, v OECD přes 60
Cg - vládní spotřební výdaje Bcb - půjčka od centrální banky
Ig - vládní investiční výdaje Bgf - prodej vlád.obligací do zahraničí
*dluhové financování - jednotlivci i firmy nakupují vládní cenné papíry
*domácí úvěr - nadměrné veř. výdaje je nutno kompenzovat sníženou soukr. spotřebou či dovozem zdrojů - odraz v růstu domácího veř. dluhu
- (T-Cg-Ig) = (Sp-Ip) + (IM-EX) *zahraniční úvěr - nárůst zahr. veř. dluhu spojený s růstem pasívního salda běžného účtu platební bilance
*emisní financování - centrální banka poskytne buď přímý úvěr nebo odkoupí vládní CP
- vzhledem k neg. monet. důsledkům je tato možnost v mnoha zemích včetně ČR legislativně omezena
- monetizace dluhu - nepřímé krytí dluhu pomocí nákupu vládních CP centrální bankou na sekundárním trhu
- důsledkem je zvýšení monet. báze, což vede multiplikovaně k pohybu cenové hladiny a úrok. měr
fisk. důsledky deficitu - liší se podle typu deficitu (5 typů podle změny výdajů a příjmů) ++ + (výdaje rostou rychleji)
- každý typ reaguje na stejný deficit jinak + =
- keynesiánci - východisko v pohybu výdajů (případ 1 - 3) + -
- Barro-Ricardo se týká případu 4 = -
- -- (příjmy klesají pomaleji)
fisk. kritéria vstupu do evropské měnové unie - rozpočtový deficit max. 3% HDP - veřejný dluh nižší než 60% HDP (v EU průměr 70%, kolísá od 45 do 140%, v OECD přes 60
14, VEŘEJNÝ DLUH.
veřejný dluh - souhrn pohledávek ostatních ekon. subjektů vůči státu
- lze definovat i jako sumu minulých rozp. deficitů (s výhradami, že dluh nemusí vzniknout vždy v rozpočtu, že inflace může měnit hodnotu minulých deficitů, že deficit nemusí ústit vždy do dluhu apod.)
- rozlišení hrubého a čistého (upravený o pohledávky státu) veř. dluhu
- většinou v podobě vládních dluhopisů (obchodovatelných či neobchodovatelných)
- dělení dle doby splatnosti *krátkodobé do 1 roku (treasury bills) - růst podílu
*střednědobé do 10 let (notes) - nejčetnější
*dlouhodobé nad 10 let (bonds)
podíl zahr. veř. dluhu - v jednotlivých zemích se značně liší (od 0 do 85%)
- pozitivní hodnocení zahr. kapitálu - přínos dodatečných prostředků do ekonomiky
- snižuje se negativní vliv domácího veř. dluhu na růst domácí úrok. míry
- vysoký podíl zahr. veř. dluhu je typický pro nejzadluženější rozvojové země
- lze definovat i jako sumu minulých rozp. deficitů (s výhradami, že dluh nemusí vzniknout vždy v rozpočtu, že inflace může měnit hodnotu minulých deficitů, že deficit nemusí ústit vždy do dluhu apod.)
- rozlišení hrubého a čistého (upravený o pohledávky státu) veř. dluhu
- většinou v podobě vládních dluhopisů (obchodovatelných či neobchodovatelných)
- dělení dle doby splatnosti *krátkodobé do 1 roku (treasury bills) - růst podílu
*střednědobé do 10 let (notes) - nejčetnější
*dlouhodobé nad 10 let (bonds)
podíl zahr. veř. dluhu - v jednotlivých zemích se značně liší (od 0 do 85%)
- pozitivní hodnocení zahr. kapitálu - přínos dodatečných prostředků do ekonomiky
- snižuje se negativní vliv domácího veř. dluhu na růst domácí úrok. míry
- vysoký podíl zahr. veř. dluhu je typický pro nejzadluženější rozvojové země
13, ROZPOČTOVÝ DEFICIT.
rozpočtový deficit - původně mimořádný jev doprovázející války, období hosp. poklesů apod., od poloviny 70. let trvalý rys VF
rozpočtové saldo - nesoulad mezi rozpočtovými příjmy a výdaji - přebytek či deficit
saldo vládního návrhu SR - představuje aktivní fisk. záměr a odhad nezávislých vnějších vlivů
z rozpočtového hlediska je deficit známkou špatného vládního finančního hospodaření
z fisk. hlediska je deficit známkou expanzívní fisk. politiky vlády
2 druhy deficitů: *aktivní (strukturální) - fiskální deficit chtěný vládou
*pasívní (cyklický) - působení vnějších faktorů, především hosp. cyklu, ale i úroky z veř. dluhu z minulosti
vnější faktory způsobující pasívní deficit: *hosp. pokles (recese)
*zvýšení cen zákl. surovin (ropný šok)
*mimořádné události (válka, přír. katastrofa
*úrok z veř. dluhu
příčiny vzniku aktivního deficitu: *expanzívní fisk. politika
*vládní populismus
*snaha odložit důsledky výdajového šoku na delší období
*snaha rozložit daň. zátěž spojenou s nákladnými veř. projekty
důsledky deficitu: *rozpočtové - v krátkém období pozitivní (změkčení rozp. omezení). dlouhodobě však negativní (nutnost zdrojů krytí, což vede k rostoucí úrokové zátěži nebo při peněžním krytí k inflaci)
*fiskální - náhled na hodnocení se liší podle ekon. školy
*keynesiánci - využívání přechodných deficitů
*neoklasici - kritika trvalých deficitů, nedynamiky vývoje schodku a nízké míry národních úspor
*Barro-Ricardo hypotéza - popírá MAE důsledky deficitu
rozpočtové saldo - nesoulad mezi rozpočtovými příjmy a výdaji - přebytek či deficit
saldo vládního návrhu SR - představuje aktivní fisk. záměr a odhad nezávislých vnějších vlivů
z rozpočtového hlediska je deficit známkou špatného vládního finančního hospodaření
z fisk. hlediska je deficit známkou expanzívní fisk. politiky vlády
2 druhy deficitů: *aktivní (strukturální) - fiskální deficit chtěný vládou
*pasívní (cyklický) - působení vnějších faktorů, především hosp. cyklu, ale i úroky z veř. dluhu z minulosti
vnější faktory způsobující pasívní deficit: *hosp. pokles (recese)
*zvýšení cen zákl. surovin (ropný šok)
*mimořádné události (válka, přír. katastrofa
*úrok z veř. dluhu
příčiny vzniku aktivního deficitu: *expanzívní fisk. politika
*vládní populismus
*snaha odložit důsledky výdajového šoku na delší období
*snaha rozložit daň. zátěž spojenou s nákladnými veř. projekty
důsledky deficitu: *rozpočtové - v krátkém období pozitivní (změkčení rozp. omezení). dlouhodobě však negativní (nutnost zdrojů krytí, což vede k rostoucí úrokové zátěži nebo při peněžním krytí k inflaci)
*fiskální - náhled na hodnocení se liší podle ekon. školy
*keynesiánci - využívání přechodných deficitů
*neoklasici - kritika trvalých deficitů, nedynamiky vývoje schodku a nízké míry národních úspor
*Barro-Ricardo hypotéza - popírá MAE důsledky deficitu
substituční efekt
- distorze (zkreslení) cen statků, posun na nižší indiferenční křivku celkového užitku bez prospěchu veř. sektoru
- příčina mrtvé ztráty
daně nezpůsobující nadměrné daň. břemeno - paušální daně, daně na statky s nulovou elasticitou substituce (neexistují substituty)
daňový dopad - rozdělení daň. břemene mezi jednotlivé poplatníky
- sledování jako absolutní, relativní nebo rozpočtová (dopad uložené daně na veř. výdaje) incidence (=zatížení)
rozlišení daň. incidence (zatížení): *statutární - formální, ze zákona
*skutečná - efektivní, možný přesun na jiné subjekty (konečné břemeno nesou vždy jednotlivci)
daň. přesun (tax shift) - 2 druhy: *dopředu - zvýšení cen pro odběratele, konečný důsledek nesou spotřebitelé
*dozadu - snížení plateb dodavatelům, konečný důsledek nesou většinou zaměstnanci
velikost daň. přesunu - záleží na elasticitě poptávky (čím vyšší, tím méně se přesune) a nabídky (čím vyšší, tím více se přesune)
- obě elasticity je nutno brát komplexně - vysoká elasticita poptávky může být eliminována vyšší elasticitou nabídky
rozdělení daň. břemene - nezáleží na tom, které straně je daň uložena, výsledné rozložení je na konkurenčním trhu shodné
- příčina mrtvé ztráty
daně nezpůsobující nadměrné daň. břemeno - paušální daně, daně na statky s nulovou elasticitou substituce (neexistují substituty)
daňový dopad - rozdělení daň. břemene mezi jednotlivé poplatníky
- sledování jako absolutní, relativní nebo rozpočtová (dopad uložené daně na veř. výdaje) incidence (=zatížení)
rozlišení daň. incidence (zatížení): *statutární - formální, ze zákona
*skutečná - efektivní, možný přesun na jiné subjekty (konečné břemeno nesou vždy jednotlivci)
daň. přesun (tax shift) - 2 druhy: *dopředu - zvýšení cen pro odběratele, konečný důsledek nesou spotřebitelé
*dozadu - snížení plateb dodavatelům, konečný důsledek nesou většinou zaměstnanci
velikost daň. přesunu - záleží na elasticitě poptávky (čím vyšší, tím méně se přesune) a nabídky (čím vyšší, tím více se přesune)
- obě elasticity je nutno brát komplexně - vysoká elasticita poptávky může být eliminována vyšší elasticitou nabídky
rozdělení daň. břemene - nezáleží na tom, které straně je daň uložena, výsledné rozložení je na konkurenčním trhu shodné
principy sjednoceného daň. systému EU:
*spravedlnost
*efektivnost
*korektnost - definování slušných vztahů mezi poplatníky a státem
*admin. proveditelnost - realizovatelnost v praxi
*daň jistota - nemají probíhat časté změny
principy daňové soustavy ČR: *rozpočtově-politický - princip pružnosti (kombinací důchod. daně s daněmi majetkovými a nepřímými)
*spravedlnost - horizontální i vertikální
*podnikově-hospodářský - požadavek na neutralitu daní a rovnost konkurenčních podmínek
*pružnost a účinnost - vytvoření účinné hierarchie daň. orgánů *harmonizace s EU - zavedení DPH, spotř. daní, univerzální daně z příjmů
*efektivnost
*korektnost - definování slušných vztahů mezi poplatníky a státem
*admin. proveditelnost - realizovatelnost v praxi
*daň jistota - nemají probíhat časté změny
principy daňové soustavy ČR: *rozpočtově-politický - princip pružnosti (kombinací důchod. daně s daněmi majetkovými a nepřímými)
*spravedlnost - horizontální i vertikální
*podnikově-hospodářský - požadavek na neutralitu daní a rovnost konkurenčních podmínek
*pružnost a účinnost - vytvoření účinné hierarchie daň. orgánů *harmonizace s EU - zavedení DPH, spotř. daní, univerzální daně z příjmů
12, DAŇOVÝ DOPAD A PŘESUN.
celkové daň. břemeno (tax burden, TB) - snížení reál. disp. důchodu soukr. sektoru
- celková škoda soukr. sektoru je vyšší než celkový prospěch veř. sektoru (čisté vybrané daně)
náklady zdanění = celk. daň. břemeno - suma čistých vybraných daní
- 2 součásti - administrativní náklady - fungování systému, tvorba zákonů, vybírání daní; na straně státu a na straně soukr. sektoru
- mrtvá ztráta (nadměrné daň. břemeno, absolutní ztráta)
ovlivnění rovnováhy na trhu:
*daň specifická,tj. jednotková (platí výrobce) *daň specifická (platí spotřebitel) *daň ad valorem (% z hodnoty)
mrtvá ztráta - snížení přebytku spotřebitele (úhel P0E0E1) i přebytku výrobce (úhel AE0P0)
- vybraná daň (P2AE1P1)
- přímá mrtvá ztráta (AE0E1) - ztráta v paretovském smyslu
- o mrtvou ztrátu se dělí výrobce (AE0B) se spotřebitelem (E0E1B)
závislost mrtvé ztráty na velikosti daně - čím větší daň, tím větší mrtvá ztráta
- mrtvá ztráta roste rychleji než daň
- efektivnější - uložit více menších daní
negativní mrtvá ztráta - pokud trh selhává a daň přibližuje ekonomiku ke stavu efektivní alokace
důchodový efekt - snížení disp. důchodu, na druhé straně prospěch veř. sektoru
- důsledek všech daní
- celková škoda soukr. sektoru je vyšší než celkový prospěch veř. sektoru (čisté vybrané daně)
náklady zdanění = celk. daň. břemeno - suma čistých vybraných daní
- 2 součásti - administrativní náklady - fungování systému, tvorba zákonů, vybírání daní; na straně státu a na straně soukr. sektoru
- mrtvá ztráta (nadměrné daň. břemeno, absolutní ztráta)
ovlivnění rovnováhy na trhu:
*daň specifická,tj. jednotková (platí výrobce) *daň specifická (platí spotřebitel) *daň ad valorem (% z hodnoty)
mrtvá ztráta - snížení přebytku spotřebitele (úhel P0E0E1) i přebytku výrobce (úhel AE0P0)
- vybraná daň (P2AE1P1)
- přímá mrtvá ztráta (AE0E1) - ztráta v paretovském smyslu
- o mrtvou ztrátu se dělí výrobce (AE0B) se spotřebitelem (E0E1B)
závislost mrtvé ztráty na velikosti daně - čím větší daň, tím větší mrtvá ztráta
- mrtvá ztráta roste rychleji než daň
- efektivnější - uložit více menších daní
negativní mrtvá ztráta - pokud trh selhává a daň přibližuje ekonomiku ke stavu efektivní alokace
důchodový efekt - snížení disp. důchodu, na druhé straně prospěch veř. sektoru
- důsledek všech daní
majetkové daně
*daň z nemovitostí - podle polohy nemovitosti
- rozsáhlé systémy osvobození od daní
- diferenciace podle druhu půdy a podle velikosti obce, podle zastavěné plochy
*daň silniční - za motorová vozidla používaná k výdělečné činnosti
*dědická a darovací daň - jednorázové, progresívní sazby, diferenciace dle příbuzenského vztahu
*daň z převodu nemovitostí - jednorázová, jednotná, proporcionální
nepřímé daně = daně ze spotřeby
*DPH - všeobecná, nárok na vrácení daně zaplacené v cenách vstupů
- podléhá zdanitelné plnění v tuzemsku (dodání zboží, poskytování služeb, převod nemovitostí či práv), dovoz zboží a příležitostná autobusová doprava provozovaná zahraničním subjektem na našem území
- při vývozu - nárok na vrácení daně
- základem daně je cena bez DPH včetně cla a spotř. daně
- sazba - lineární a diferencovaná
*spotřební daně - na 5 druhů komodit
- sazby - pevné, diferencované *ekologické daně - blíží se selektivním daním spotřebním
- rozsáhlé systémy osvobození od daní
- diferenciace podle druhu půdy a podle velikosti obce, podle zastavěné plochy
*daň silniční - za motorová vozidla používaná k výdělečné činnosti
*dědická a darovací daň - jednorázové, progresívní sazby, diferenciace dle příbuzenského vztahu
*daň z převodu nemovitostí - jednorázová, jednotná, proporcionální
nepřímé daně = daně ze spotřeby
*DPH - všeobecná, nárok na vrácení daně zaplacené v cenách vstupů
- podléhá zdanitelné plnění v tuzemsku (dodání zboží, poskytování služeb, převod nemovitostí či práv), dovoz zboží a příležitostná autobusová doprava provozovaná zahraničním subjektem na našem území
- při vývozu - nárok na vrácení daně
- základem daně je cena bez DPH včetně cla a spotř. daně
- sazba - lineární a diferencovaná
*spotřební daně - na 5 druhů komodit
- sazby - pevné, diferencované *ekologické daně - blíží se selektivním daním spotřebním
11, DAŇOVÉ PRINCIPY.
daňové principy - proměnlivé v průběhu času
- nutno určit pro daň. systém jako celek
- obtíže: principů je mnoho, některé se popírají, nutno stanovit jeden princip jako nosný
nedůslednost při používání jednotného pojmového aparátu a obsahová nejednoznačnost
*dle A. Smithe: *všeobecnost *výhodnost úhrady *určitost
*plat. schopnost *minimalizace nákladů na správu
*v současnosti - kompromis mezi spravedlností a efektivitou
*spravedlnost - nutno definovat kritéria spravedlnosti: 1,zásada užitku - jedinec má platit tolik, jaký má užitek
- nelze realizovat v praxi - nezabezpečuje redist. fci
2, zásada schopnosti - má se platit , kolik mohu
- zabezpečuje redistribuční fci
- vertikální - poplatník s větší plat. kapacitou má platit více (problémy o kolik, jaký průběh progrese aj.)
- horizontální - poplatníci se stejnou plat. schopností mají platit stejně (problém měřitelnosti)
- platební schopnost je vícerozměrné kriterium
*efektivnost : 1, výše nákladů na správu - jak náklady státu, tak náklady poplatníka (mnohem vyšší)
2, vliv daní na ekon. chování subjektů - nutnost minimalizace distorzních (rušivých) vlivů na ceny
- distorzní účinky - téměř všechny daně
celk. daň. břemeno = daň + admin. náklady + dodat. daň. břemeno
- snížení důchodu (hledání opt. oblasti aktivity)
- dodat. daň. břemeno (ztráta času, menší pohodlí...) - paušální daně - nemají dist. účinky, nevyvolávají subst. efekt (d.z hlavy)
- nutno určit pro daň. systém jako celek
- obtíže: principů je mnoho, některé se popírají, nutno stanovit jeden princip jako nosný
nedůslednost při používání jednotného pojmového aparátu a obsahová nejednoznačnost
*dle A. Smithe: *všeobecnost *výhodnost úhrady *určitost
*plat. schopnost *minimalizace nákladů na správu
*v současnosti - kompromis mezi spravedlností a efektivitou
*spravedlnost - nutno definovat kritéria spravedlnosti: 1,zásada užitku - jedinec má platit tolik, jaký má užitek
- nelze realizovat v praxi - nezabezpečuje redist. fci
2, zásada schopnosti - má se platit , kolik mohu
- zabezpečuje redistribuční fci
- vertikální - poplatník s větší plat. kapacitou má platit více (problémy o kolik, jaký průběh progrese aj.)
- horizontální - poplatníci se stejnou plat. schopností mají platit stejně (problém měřitelnosti)
- platební schopnost je vícerozměrné kriterium
*efektivnost : 1, výše nákladů na správu - jak náklady státu, tak náklady poplatníka (mnohem vyšší)
2, vliv daní na ekon. chování subjektů - nutnost minimalizace distorzních (rušivých) vlivů na ceny
- distorzní účinky - téměř všechny daně
celk. daň. břemeno = daň + admin. náklady + dodat. daň. břemeno
- snížení důchodu (hledání opt. oblasti aktivity)
- dodat. daň. břemeno (ztráta času, menší pohodlí...) - paušální daně - nemají dist. účinky, nevyvolávají subst. efekt (d.z hlavy)
nedaňové příjmy
- pojistné na soc. pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti (27%)
- povinné příspěvky do státních fondů
- cla (4%)
celková odvodová povinnost - souhrn všech plateb, které jsou subjekty povinny podle zákona platit
většina plateb - státní rozpočet, ale daň z nemovitostí a většina daní z příjmů fyz. osob plynou obcím a okresům
- pojistné na všeob. zdrav. pojištění - plyne do VZP a následně do dalších pojišťoven
PSPPSPZ - vyčleněny z balíku stát. příjmů s účelovým určením
- obsahuje nemocenské pojištění, pojistné na důch. zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti
- pojištěnci - zaměstnanci, osoby sam. výdělečně činné
jiné nedaň. příjmy - pojistné na všeob. zdrav. pojištění - povinně všichni občané, kromě těch, za které platí stát (děti, studenti, matky s dětmi)
- cla - součástí daně při dovozu zboží
daně z příjmů - nejvýnosnější zdroj rozp. soustavy
- povinné příspěvky do státních fondů
- cla (4%)
celková odvodová povinnost - souhrn všech plateb, které jsou subjekty povinny podle zákona platit
většina plateb - státní rozpočet, ale daň z nemovitostí a většina daní z příjmů fyz. osob plynou obcím a okresům
- pojistné na všeob. zdrav. pojištění - plyne do VZP a následně do dalších pojišťoven
PSPPSPZ - vyčleněny z balíku stát. příjmů s účelovým určením
- obsahuje nemocenské pojištění, pojistné na důch. zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti
- pojištěnci - zaměstnanci, osoby sam. výdělečně činné
jiné nedaň. příjmy - pojistné na všeob. zdrav. pojištění - povinně všichni občané, kromě těch, za které platí stát (děti, studenti, matky s dětmi)
- cla - součástí daně při dovozu zboží
daně z příjmů - nejvýnosnější zdroj rozp. soustavy
daň z příjmů fyz. osob
- sazba je výrazně progresívní
veškeré příjmy (ze záv. činnosti, z podnikání, z pronájmu, z kap. majetku, ostatní)
- příjmy vyňaté ze zdanění
- příjmy tvořící sam. daň. základy
- příjmy osvobozené od daně z příjmů fyz. osob
= základ daně - odečitatelné položky
- nezdanitelné části
= daň. základ po snížení × sazba daně
= DAŇ
daň z příjmů práv. osob - platí všechny společnosti s vyjímkou VOS
- sazba je lineární, podíl na veř. příjmech se snižuje
veškeré příjmy - příjmy vyňaté ze zdanění (dary, dědictví, zisk z privatizace)
- osvobozené příjmy (úroky ze stát. dluhopisů aj.)
- příjmy tvořící sam. daň. základy
= zdanitelné příjmy - náklady na dosažení, udržení a zajištění příjmů
= základ daně - odečitatelné položky (ztráta, dary na veř. prospěšné účely)
= základ daně po snížení × sazba daně
= daň - slevy na dani (zaměstnání osob se SPS, zamezení dvojího zdanění dividend)
= daň po slevě
veškeré příjmy (ze záv. činnosti, z podnikání, z pronájmu, z kap. majetku, ostatní)
- příjmy vyňaté ze zdanění
- příjmy tvořící sam. daň. základy
- příjmy osvobozené od daně z příjmů fyz. osob
= základ daně - odečitatelné položky
- nezdanitelné části
= daň. základ po snížení × sazba daně
= DAŇ
daň z příjmů práv. osob - platí všechny společnosti s vyjímkou VOS
- sazba je lineární, podíl na veř. příjmech se snižuje
veškeré příjmy - příjmy vyňaté ze zdanění (dary, dědictví, zisk z privatizace)
- osvobozené příjmy (úroky ze stát. dluhopisů aj.)
- příjmy tvořící sam. daň. základy
= zdanitelné příjmy - náklady na dosažení, udržení a zajištění příjmů
= základ daně - odečitatelné položky (ztráta, dary na veř. prospěšné účely)
= základ daně po snížení × sazba daně
= daň - slevy na dani (zaměstnání osob se SPS, zamezení dvojího zdanění dividend)
= daň po slevě
10, DAŇOVÁ SOUSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY.
hlavní rysy daň. systému ČR (oproti socialismu): *zvýšení daň. spravedlnosti
*zvýšení podílu daní ze spotřeby včetně větší rovnoměrnosti zdanění jednotlivých komodit
*snížení a sjednocení zdanění práv. osob
*zvýšení váhy a sjednocení zdanění fyz. osob
*využití fisk. soustavy jako nástroje MAE regulace
*harmonizace našeho daň. systému s EU
*vyčlenění systému pojistného na všeob. zdrav. poj. a poj. na soc. zab. a přís. na pol. zam.
daňové příjmy - přímé daně - z příjmů (>30%) - fyz. osob (15%)
- práv. osob (16 %)
- majetkové (2%) - z nemovitostí - silniční
- ze staveb - dědická
- z pozemků - darovací
- z převodu nemovitostí
- nepřímé daně - univerzální - DPH (>20%)
- selektivní - spotřební (<10%) - z uhlovodíkových paliv a maziv
- z lihovin a destilátů - z vína
- z piva - z tabákových výrobků
- ekologické
*zvýšení podílu daní ze spotřeby včetně větší rovnoměrnosti zdanění jednotlivých komodit
*snížení a sjednocení zdanění práv. osob
*zvýšení váhy a sjednocení zdanění fyz. osob
*využití fisk. soustavy jako nástroje MAE regulace
*harmonizace našeho daň. systému s EU
*vyčlenění systému pojistného na všeob. zdrav. poj. a poj. na soc. zab. a přís. na pol. zam.
daňové příjmy - přímé daně - z příjmů (>30%) - fyz. osob (15%)
- práv. osob (16 %)
- majetkové (2%) - z nemovitostí - silniční
- ze staveb - dědická
- z pozemků - darovací
- z převodu nemovitostí
- nepřímé daně - univerzální - DPH (>20%)
- selektivní - spotřební (<10%) - z uhlovodíkových paliv a maziv
- z lihovin a destilátů - z vína
- z piva - z tabákových výrobků
- ekologické
definování daně:
*kdo - daňový subjekt (fyz. i práv. osoba)
- rozdíl mezi plátcem (odvádí daň státu)a poplatníkem (nese daň. břemeno)
*z čeho (předmět) - důchod, majetek, spotřeba
- modifikace základu daně - zúžení (vynětí či osvobození od daně)
- kvantifikace (matematické vyjádření)
- modifikovaný základ lze ještě upravovat
*kolik (sazba) - pevná absolutní částka, procentní sazba - lineární (procento daně se nemění se změnou velikosti základu)
- progresívní - s růstem základu růst sazby (lineárně, mírně klouzavě)
- možnost slevy na dani či prominutí daně
*jak - daňové přiznání - vypočte sám subjekt, který nese plnou zodpovědnost (daň z příjmů práv. a fyz. osob podnikatelských)
- srážka u zdroje příjmu - daň vypočítává a odvádí plátce, který příjem vyplatil; zodpovědnost nese plátce
- daňový výměr - stanovuje správce daně individuálně pro daný případ
*splátky - jednorázově nebo zálohově s konečným vyrovnáním (zálohy dle min. období) nebo splátkami posléze (daň z nem.)
*dokdy (splatnost) - stanovení termínu, určení sankcí (ČR podle počtu dní, není stanovena horní hranice penále)
- rozdíl mezi plátcem (odvádí daň státu)a poplatníkem (nese daň. břemeno)
*z čeho (předmět) - důchod, majetek, spotřeba
- modifikace základu daně - zúžení (vynětí či osvobození od daně)
- kvantifikace (matematické vyjádření)
- modifikovaný základ lze ještě upravovat
*kolik (sazba) - pevná absolutní částka, procentní sazba - lineární (procento daně se nemění se změnou velikosti základu)
- progresívní - s růstem základu růst sazby (lineárně, mírně klouzavě)
- možnost slevy na dani či prominutí daně
*jak - daňové přiznání - vypočte sám subjekt, který nese plnou zodpovědnost (daň z příjmů práv. a fyz. osob podnikatelských)
- srážka u zdroje příjmu - daň vypočítává a odvádí plátce, který příjem vyplatil; zodpovědnost nese plátce
- daňový výměr - stanovuje správce daně individuálně pro daný případ
*splátky - jednorázově nebo zálohově s konečným vyrovnáním (zálohy dle min. období) nebo splátkami posléze (daň z nem.)
*dokdy (splatnost) - stanovení termínu, určení sankcí (ČR podle počtu dní, není stanovena horní hranice penále)
8, VEŘEJNÉ PŘÍJMY - DYNAMIKA A STRUKTURA.
veř. příjmy - zákl. zdroj krytí veř. výdajů, souvisejí s redistribucí, představují rozpočtové omezení
členění veř. příjmů: *nenávratné (většina) a návratné (např. vládní úvěry)
*běžné - k financování běžných výdajů
- 2 skupiny - nenávratné daňové, nedaňové (návratné i nenávratné)
*kapitálové - jsou nedaňové
- jak návratné tak nenávratné
*povinné (daně) a fakultativní (dobrovolné)
*celostátní a místní
*podle pravomoci vybírání - státní a municipální
*podle daň. určení - státní, svěřené (celostátně placené do místních rozpočtů), municipální
daňové příjmy - daně a cla (veř. jednorázově placené dávky z hodnoty zboží při přechodu státní hranice)
nedaňové příjmy - příjmy z veř. podnikání (uživatelské poplatky), příjmy z majetku (nájmy, prodeje), poplatky za úkony (závazná výše)
parafiskální příjmy - povinné příspěvky a dávky vybírané na základě zákona, ale účelově vázané a proto plynoucí do mimorozpočtových fondů
- zdravotní pojištění, soc. zabezpečení, důchodové pojištění
členění veř. příjmů: *nenávratné (většina) a návratné (např. vládní úvěry)
*běžné - k financování běžných výdajů
- 2 skupiny - nenávratné daňové, nedaňové (návratné i nenávratné)
*kapitálové - jsou nedaňové
- jak návratné tak nenávratné
*povinné (daně) a fakultativní (dobrovolné)
*celostátní a místní
*podle pravomoci vybírání - státní a municipální
*podle daň. určení - státní, svěřené (celostátně placené do místních rozpočtů), municipální
daňové příjmy - daně a cla (veř. jednorázově placené dávky z hodnoty zboží při přechodu státní hranice)
nedaňové příjmy - příjmy z veř. podnikání (uživatelské poplatky), příjmy z majetku (nájmy, prodeje), poplatky za úkony (závazná výše)
parafiskální příjmy - povinné příspěvky a dávky vybírané na základě zákona, ale účelově vázané a proto plynoucí do mimorozpočtových fondů
- zdravotní pojištění, soc. zabezpečení, důchodové pojištění
9, DAŇOVÁ TYPOLOGIE A KLASIFIKACE.
funkce daní - alokační, redistribuční, stabilizační
členění daní: *podle přesunu - přímé - vyměřeny konkrétnímu poplatníkovi (důchodové, majetkové)
- nepřímé - možnost přesunout na jiného (spotřební)
*podle vztahu k plat. schopnosti poplatníka - osobní - zohledňují plat. schopnost (důchodové u fyz. osob)
- in rem - bez ohledu na plat. schopnost (DPH,důch. u práv. osob, majetkové)
*podle subjektu - placené fyz. osobou - zdanění domácností (platí hlava rodiny za celou rodinu)
- placené práv. osobou - splitting - odvíjí se od prům. příjmu stanoveného člena domácnosti
*podle objektu - důchodové (platí se i z důchodů vyplácených naturálně)
- majetkové (daní se držba, prodej i dědictví)
- spotřební (universální - DPH, selektivní=akcízy - z benzínu)
- daň ze samotného subjektu (feudální daň z hlavy)
členění daní: *podle přesunu - přímé - vyměřeny konkrétnímu poplatníkovi (důchodové, majetkové)
- nepřímé - možnost přesunout na jiného (spotřební)
*podle vztahu k plat. schopnosti poplatníka - osobní - zohledňují plat. schopnost (důchodové u fyz. osob)
- in rem - bez ohledu na plat. schopnost (DPH,důch. u práv. osob, majetkové)
*podle subjektu - placené fyz. osobou - zdanění domácností (platí hlava rodiny za celou rodinu)
- placené práv. osobou - splitting - odvíjí se od prům. příjmu stanoveného člena domácnosti
*podle objektu - důchodové (platí se i z důchodů vyplácených naturálně)
- majetkové (daní se držba, prodej i dědictví)
- spotřební (universální - DPH, selektivní=akcízy - z benzínu)
- daň ze samotného subjektu (feudální daň z hlavy)
rozpočtová pravidla:
*daňové určení
*pravidla hospodaření s prostředky SR
*sankce za porušování rozpočtové kázně
*možné rozpočtové přesuny v rámci rozpočtových opatření
soustava orgánů rozpočtové soustavy ČR: *MF
*fin. úřady (cca 3 v okrese, celkem 223) - správa daní a dotací
*fin. ředitelství (v krajích, celkem 8) - odvolací orgány v oblasti správy a výběru daní
*fin. odbory municipálních orgánů a organizací
rozpočtový proces - činnost spojená se sestavením návrhu rozpočtu, jeho projednáváním a schvalováním, jeho realizace a následná kontrola
- všechny etapy rozpočtového procesu zabírají cca 2 roky
rozpočtové provizorium - pokud se nestihne rozpočet schválit, pracuje se s provizoriem, většinou odvozeným z minulého období
kontrola pokladního plnění - během rozp. období, aby se předešlo vzniku neplánovaného deficitu
rozpočtová skladba - systematické, jednotné, přehledné a závazné třídění rozpočtových příjmů a výdajů podle určitých hledisek třídění
- slouží k zajištění souměřitelnosti a srovnatelnosti hodnot
- 3 hlediska: *organizační členění
*odvětvové členění
*členění podle ekon. druhů příjmů a výdajů - identifikace pomocí 11timístného čísla
*pravidla hospodaření s prostředky SR
*sankce za porušování rozpočtové kázně
*možné rozpočtové přesuny v rámci rozpočtových opatření
soustava orgánů rozpočtové soustavy ČR: *MF
*fin. úřady (cca 3 v okrese, celkem 223) - správa daní a dotací
*fin. ředitelství (v krajích, celkem 8) - odvolací orgány v oblasti správy a výběru daní
*fin. odbory municipálních orgánů a organizací
rozpočtový proces - činnost spojená se sestavením návrhu rozpočtu, jeho projednáváním a schvalováním, jeho realizace a následná kontrola
- všechny etapy rozpočtového procesu zabírají cca 2 roky
rozpočtové provizorium - pokud se nestihne rozpočet schválit, pracuje se s provizoriem, většinou odvozeným z minulého období
kontrola pokladního plnění - během rozp. období, aby se předešlo vzniku neplánovaného deficitu
rozpočtová skladba - systematické, jednotné, přehledné a závazné třídění rozpočtových příjmů a výdajů podle určitých hledisek třídění
- slouží k zajištění souměřitelnosti a srovnatelnosti hodnot
- 3 hlediska: *organizační členění
*odvětvové členění
*členění podle ekon. druhů příjmů a výdajů - identifikace pomocí 11timístného čísla
funkce SR:
*alokační - alokace zdrojů do produkce veř. statků netržního či polotržního charakteru
- náklady jsou kryty daněmi
- podíl na celkových výdajích vyspělých zemí 30 - 35%
*redistribuční - zmírnění důchodové a sociální nerovnosti, využívání teorie ekonomie blahobytu - sociální transfery
- krytí opět pomocí daní
- podíl na celkových výdajích 30 - 60 %, podíl roste
*stabilizační - předcházení hosp. krizím, vyrovnání cykličnosti výroby - vládní nákupy a investice (tj. stimulace AD, multiplik. mechanismus)
- hlavním faktorem dynamizace a stabilizace jsou daně (progresívní důchodové daně - vestavěný stabilizátor)
- cenou stabilizace jsou infl. tendence a narušování měn. stability - přechod od stimulace D ke stimulaci S pomocí nižších daní
- podíl na celk. výdajích státu 10 - 20 %, podíl klesá
rozpočtová soustava - 1, soustava rozpočtových orgánů a institucí (MF, berní úřady, finanční úřady)
2, soustava veř. rozpočtů a rozpočtových vztahů, kde jednotlivé rozpočty se považují za články rozpočtové soustavy
- členitost je ovlivněna více faktory (velikost a forma uspořádání státu, rozdělení pravomocí)
rozpočtová soustava ČR: *rozpočet ČR
*rozpočty okresních úřadů
*rozpočty municipalit
*státní účelové peněžní fondy, FNM, fondy zdrav. pojišťoven
*rozpočty rozpočtových a příspěvkových organizací, municipálních organizací
- náklady jsou kryty daněmi
- podíl na celkových výdajích vyspělých zemí 30 - 35%
*redistribuční - zmírnění důchodové a sociální nerovnosti, využívání teorie ekonomie blahobytu - sociální transfery
- krytí opět pomocí daní
- podíl na celkových výdajích 30 - 60 %, podíl roste
*stabilizační - předcházení hosp. krizím, vyrovnání cykličnosti výroby - vládní nákupy a investice (tj. stimulace AD, multiplik. mechanismus)
- hlavním faktorem dynamizace a stabilizace jsou daně (progresívní důchodové daně - vestavěný stabilizátor)
- cenou stabilizace jsou infl. tendence a narušování měn. stability - přechod od stimulace D ke stimulaci S pomocí nižších daní
- podíl na celk. výdajích státu 10 - 20 %, podíl klesá
rozpočtová soustava - 1, soustava rozpočtových orgánů a institucí (MF, berní úřady, finanční úřady)
2, soustava veř. rozpočtů a rozpočtových vztahů, kde jednotlivé rozpočty se považují za články rozpočtové soustavy
- členitost je ovlivněna více faktory (velikost a forma uspořádání státu, rozdělení pravomocí)
rozpočtová soustava ČR: *rozpočet ČR
*rozpočty okresních úřadů
*rozpočty municipalit
*státní účelové peněžní fondy, FNM, fondy zdrav. pojišťoven
*rozpočty rozpočtových a příspěvkových organizací, municipálních organizací
6, STÁTNÍ ROZPOČET. ROZPOČTOVÝ PROCES. ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA.
historie SR - růst významu kolektivních hledisek přinesl růst významu redistribuční fce státu, tj. i veř. rozpočtu, s cílem stabilizace hospodářství
- první náznaky u klasiků (Smith, Ricardo), posléze teorie tržních selhání, ve 20. stol. růst veř. sektoru a tlak na růst daní
- neoklasici - soustředění na poptávku spotřebitele, na veř. sektor jsou uplatňovány nároky na efektivnost jako na sektor soukromý
- teorie welfare ekonomiky - stát má povinnost zasahovat do ekonomiky pro zvýšení blahobytu celé společnosti
- keynesiánství - důraz na stabilizační fci pomocí stimulace spotřeby a investic; vyrovnanost rozpočtu výhradně dlouhodobě, cyklicky
- monetaristé - deficit SR působí inflaci, využívání mon. i fisk. politiky, negativní působení vysokých daní, stimulace nabídky
veřejná vláda - kombinace všech úrovní vládních jednotek (ústřední, federální, regionální, municipální) a nadnárodních autorit
veřejný rozpočet - soustava rozpočtů za všechny vládní úrovně
státní rozpočet: *peněžní fond *zákon
*bilance *nástroj fisk. politiky
rozdělení rozpočtu - běžné a kapitálové položky, řádné a mimořádné položky
rozpočtové období - většinou kalendářní rok
rozpočtové zásady: *každoroční sestavování a schvalování rozpočtu
*reálnost a pravdivost rozpočtu
*úplnost a jednotnost rozpočtu
*dlouhodobá vyrovnanost rozpočtu
*publicita
- první náznaky u klasiků (Smith, Ricardo), posléze teorie tržních selhání, ve 20. stol. růst veř. sektoru a tlak na růst daní
- neoklasici - soustředění na poptávku spotřebitele, na veř. sektor jsou uplatňovány nároky na efektivnost jako na sektor soukromý
- teorie welfare ekonomiky - stát má povinnost zasahovat do ekonomiky pro zvýšení blahobytu celé společnosti
- keynesiánství - důraz na stabilizační fci pomocí stimulace spotřeby a investic; vyrovnanost rozpočtu výhradně dlouhodobě, cyklicky
- monetaristé - deficit SR působí inflaci, využívání mon. i fisk. politiky, negativní působení vysokých daní, stimulace nabídky
veřejná vláda - kombinace všech úrovní vládních jednotek (ústřední, federální, regionální, municipální) a nadnárodních autorit
veřejný rozpočet - soustava rozpočtů za všechny vládní úrovně
státní rozpočet: *peněžní fond *zákon
*bilance *nástroj fisk. politiky
rozdělení rozpočtu - běžné a kapitálové položky, řádné a mimořádné položky
rozpočtové období - většinou kalendářní rok
rozpočtové zásady: *každoroční sestavování a schvalování rozpočtu
*reálnost a pravdivost rozpočtu
*úplnost a jednotnost rozpočtu
*dlouhodobá vyrovnanost rozpočtu
*publicita
5, EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJU.
veř. výdajů - důvody: *neoprávněné zařazení projektu do veř. sektoru - soukr. sektor by si počínal efektivněji
*alokační neefektivnost - veř. správa nemusí vybrat správnou variantu
*produkční neefektivnost - v rámci veř. sektoru existuje efektivnější varianta provedení (s nižšími C)
*redistribuční neefektivnost - špatný odhad důsledků a dopadů fisk. politiky
analýza veř. výdajů - kompromis mezi efektivností a spravedlností
1, proč se veř. výdaj uskutečňuje a jakého cíle má být dosaženo
2, nalezení alternativních možností - dotační a daňová politika, státní produkce, státní regulace
3, rozbor jednotlivých variant z pohledu efektivnosti, určení nákladů na dosažení žádoucího efektu (např. metoda nákladů a výnosů)
4, zhodnocení variant podle splnění zadaných cílů
5, zhodnocení společensko-politických souvislostí
postup při výběru variant - 3 postupy: 1, seřazení dle čistého užitku (tj. B - C)
2, seřazení podle poměru užitku a nákladů - realizace projektů s největším efektem
3, seřazení podle pravidla minimalizace nespotřebované částky
- nejužívanější je postup č. 2,
příjmový (důchodový) efekt - změna kupní síly subjektu (pomocí peň. dávek)
*alokační neefektivnost - veř. správa nemusí vybrat správnou variantu
*produkční neefektivnost - v rámci veř. sektoru existuje efektivnější varianta provedení (s nižšími C)
*redistribuční neefektivnost - špatný odhad důsledků a dopadů fisk. politiky
analýza veř. výdajů - kompromis mezi efektivností a spravedlností
1, proč se veř. výdaj uskutečňuje a jakého cíle má být dosaženo
2, nalezení alternativních možností - dotační a daňová politika, státní produkce, státní regulace
3, rozbor jednotlivých variant z pohledu efektivnosti, určení nákladů na dosažení žádoucího efektu (např. metoda nákladů a výnosů)
4, zhodnocení variant podle splnění zadaných cílů
5, zhodnocení společensko-politických souvislostí
postup při výběru variant - 3 postupy: 1, seřazení dle čistého užitku (tj. B - C)
2, seřazení podle poměru užitku a nákladů - realizace projektů s největším efektem
3, seřazení podle pravidla minimalizace nespotřebované částky
- nejužívanější je postup č. 2,
příjmový (důchodový) efekt - změna kupní síly subjektu (pomocí peň. dávek)
substituční efekt
- projevuje se spolu s důch. efektem, může být vyvolán dotacemi
- zvýhodnění pouze jednoho ze statků
další dělení efektů: *dlouhodobý X krátkodobý
*přímý X nepřímý
*hmotný X nehmotný
začlenění časového hlediska do analýzy veř. výdajů - současná hodnota užitků příštích let:
PV = S Bj / (1+i)j - pokud jsou B konstantní, pak PV = B × [1 - (1+i)-n] / i
- zvýhodnění pouze jednoho ze statků
další dělení efektů: *dlouhodobý X krátkodobý
*přímý X nepřímý
*hmotný X nehmotný
začlenění časového hlediska do analýzy veř. výdajů - současná hodnota užitků příštích let:
PV = S Bj / (1+i)j - pokud jsou B konstantní, pak PV = B × [1 - (1+i)-n] / i
struktura SR České republiky v roce 1994:
*běžné výdaje 88,3% - z toho transfery domácnostem 36,5%, veř. spotřeba státu 21,2%, veř. spotřeba obyvatel 17,8%
*kapitálové výdaje 9,5%
*vládní úvěry 1,9%
příčiny růstu objemu veř. výdajů: *změny populace - absolutní růst obyvatelstva, změny demograf. struktury
*technologické změny
*inflační vlivy - I se při nákupu veř. sektorem projevuje víc než u soukr. sektoru
- Baumolův zákon - náklady na jednotku výkonu ve veř. sektoru se stále zvyšují
*demonstrační efekt - porovnávání živ. úrovně a výše veř. výdajů s ostatními zeměmi, tendence sbližování s nimi
*politické a sociální aspekty
- Wagnerův zákon - podíl veř. výdajů na HDP roste s růstem důchodu na obyvatele, resp. s hosp. rozvojem země
- elasticita veř. výdajů je větší než 1
- teorie prahových efektů - v případě nepříznivého ekon. vývoje jsou poplatníci ochotni akceptovat navýšení daň. povinnosti, což vede k růstu veř. výdajů. Po skončení nepříznivého stavu se veř. výdaje již na původní úroveň nevrátí.
- teorie stupňovitého růstu - zdůraznění technol. změn jako zákl. faktoru růstu veř. výdajů
- 3 období vývoje společnosti - předindustriální, industriální, postindustriální
- teorie státu blahobytu - stát se snaží zajisti občanům určitou živ. úroveň bez ohledu na to, jaké jsou jejich příjmy
*kapitálové výdaje 9,5%
*vládní úvěry 1,9%
příčiny růstu objemu veř. výdajů: *změny populace - absolutní růst obyvatelstva, změny demograf. struktury
*technologické změny
*inflační vlivy - I se při nákupu veř. sektorem projevuje víc než u soukr. sektoru
- Baumolův zákon - náklady na jednotku výkonu ve veř. sektoru se stále zvyšují
*demonstrační efekt - porovnávání živ. úrovně a výše veř. výdajů s ostatními zeměmi, tendence sbližování s nimi
*politické a sociální aspekty
- Wagnerův zákon - podíl veř. výdajů na HDP roste s růstem důchodu na obyvatele, resp. s hosp. rozvojem země
- elasticita veř. výdajů je větší než 1
- teorie prahových efektů - v případě nepříznivého ekon. vývoje jsou poplatníci ochotni akceptovat navýšení daň. povinnosti, což vede k růstu veř. výdajů. Po skončení nepříznivého stavu se veř. výdaje již na původní úroveň nevrátí.
- teorie stupňovitého růstu - zdůraznění technol. změn jako zákl. faktoru růstu veř. výdajů
- 3 období vývoje společnosti - předindustriální, industriální, postindustriální
- teorie státu blahobytu - stát se snaží zajisti občanům určitou živ. úroveň bez ohledu na to, jaké jsou jejich příjmy
4, VEŘEJNÉ VÝDAJE - OBJEM A STRUKTURA, TENDENCE K RUSTU.
veř. výdaje - vládní výdaje (nákup statků a služeb či jejich přímá produkce) + transferové platby (redistribuce, jednostranné toky prostředků)
- výše není libovolná - vládní rozpočtové omezení související s daňovou únosností (Lafferova křivka)
- dlouhodobá tendence růstu veř. výdajů s růstem důchodu na hlavu (Wagnerův zákon)
výše veř. výdajů: *30-40% - Jap., USA, Austrálie, Švýcarsko
*40-60% - EU
- průměr OECD 45%
- ČR cca 55%, tj. téměř 600mld Kč
elasticita veř výdajů k HDP: veř. výdajet+1 - veř. výdajet
------------------------------------
veř. výdaje t
E = ------------------------------------------------------
HDPt+1 - HDPt
--------------------------
HDPt
klasifikace výdajů pomocí metodiky MMF:
*funkční klasifikace - členění podle odvětví, kam prostředky plynou
*ekonomická klasifikace - členění podle aktivit vlády financovaných veř. výdaji (výdaje na nákup, kap. transfery, úrokové platby aj.)
tendence vývoje veř. výdajů: *pokles vládních investic a vládní spotřeby
*zvyšování podílu transferů domácnostem a splácení úroků z veř. dluhu
- výše není libovolná - vládní rozpočtové omezení související s daňovou únosností (Lafferova křivka)
- dlouhodobá tendence růstu veř. výdajů s růstem důchodu na hlavu (Wagnerův zákon)
výše veř. výdajů: *30-40% - Jap., USA, Austrálie, Švýcarsko
*40-60% - EU
- průměr OECD 45%
- ČR cca 55%, tj. téměř 600mld Kč
elasticita veř výdajů k HDP: veř. výdajet+1 - veř. výdajet
------------------------------------
veř. výdaje t
E = ------------------------------------------------------
HDPt+1 - HDPt
--------------------------
HDPt
klasifikace výdajů pomocí metodiky MMF:
*funkční klasifikace - členění podle odvětví, kam prostředky plynou
*ekonomická klasifikace - členění podle aktivit vlády financovaných veř. výdaji (výdaje na nákup, kap. transfery, úrokové platby aj.)
tendence vývoje veř. výdajů: *pokles vládních investic a vládní spotřeby
*zvyšování podílu transferů domácnostem a splácení úroků z veř. dluhu
2, ANALÝZA PŘÍČIN TRŽNÍCH SELHÁNÍ.
důvody tržního selhání: 1,mikroekonomické - nedokonalá konkurence, externality, veřejné statky
- trh selhává v optimální alokaci zdrojů (Q, C, struktura výroby) - neefektivnost
2, makroekonomické - pohyb zákl. MAE veličin
- legislativní úprava volné soutěže, regulace cen a jiné státní zásahy
3, mimoekonomické - „spravedlivější“ redistribuce
- snížení soc. nestability společnosti
řešení tržního selhání - lze i mimo veř. sektor (internalizace externalit), neboť neexistuje záruka dosažení Paretova optima státním zásahem
příčiny vládního selhání: *důsledky stát. zásahů jsou komplikované a špatně předvídatelné
*existuje časové zpoždění zásahu státu
*vláda má omezenou moc kontrolovat tyto důsledky
*odlišnost zájmů byrokratického aparátu od veřejného prospěchu (korupce, vlastní prospěch ...)
- trh selhává v optimální alokaci zdrojů (Q, C, struktura výroby) - neefektivnost
2, makroekonomické - pohyb zákl. MAE veličin
- legislativní úprava volné soutěže, regulace cen a jiné státní zásahy
3, mimoekonomické - „spravedlivější“ redistribuce
- snížení soc. nestability společnosti
řešení tržního selhání - lze i mimo veř. sektor (internalizace externalit), neboť neexistuje záruka dosažení Paretova optima státním zásahem
příčiny vládního selhání: *důsledky stát. zásahů jsou komplikované a špatně předvídatelné
*existuje časové zpoždění zásahu státu
*vláda má omezenou moc kontrolovat tyto důsledky
*odlišnost zájmů byrokratického aparátu od veřejného prospěchu (korupce, vlastní prospěch ...)
3, TEORIE VEŘEJNÉHO VÝBĚRU.
teorie veřejné volby - paralela k ekon. trhu - trh politický, na němž je ekon. mechanismus rozhodování nahrazen mechanismem politickým
- veř. volba sama je veř. statkem, neboť její dopady na voliče jsou nedělitelné
- druhy principů veř. rozhodování - jednohlasná shoda, pluralita, většinové pravidlo
- formy volebního procesu - přímá demokracie, zastupitelská demokracie
- volební (Condorcetův) paradox - nemožnost získat většinu hlasů pro žádnou variantu
- rovnováha při většinovém rozhodování - pokud jsou preference voličů jednovrcholové
- Arrowův teorém nemožnosti - mechanismus musí fungovat pro všechna pořadí preference, většinová preference určuje celkovou,
nezávislost na třetí alternativě, je vyloučena diktatura - pak neexistuje spolehlivý volební mechanismus
- teorém voliče-mediána - pokud je počet voličů lichý a jejich preference jednovrcholové, pak rozhodnutí odpovídá optimu mediána
- veř. volba sama je veř. statkem, neboť její dopady na voliče jsou nedělitelné
- druhy principů veř. rozhodování - jednohlasná shoda, pluralita, většinové pravidlo
- formy volebního procesu - přímá demokracie, zastupitelská demokracie
- volební (Condorcetův) paradox - nemožnost získat většinu hlasů pro žádnou variantu
- rovnováha při většinovém rozhodování - pokud jsou preference voličů jednovrcholové
- Arrowův teorém nemožnosti - mechanismus musí fungovat pro všechna pořadí preference, většinová preference určuje celkovou,
nezávislost na třetí alternativě, je vyloučena diktatura - pak neexistuje spolehlivý volební mechanismus
- teorém voliče-mediána - pokud je počet voličů lichý a jejich preference jednovrcholové, pak rozhodnutí odpovídá optimu mediána
3 základní principy VF:
*nenávratnost
*neekvivalence
*nedobrovolnost
fiskální funkce vlády : *alokační - produkce veř. statků, poměr produkce tržních a netržních statků
*distribuční - snaha o spravedlivé rozdělení
*stabilizační - využití výdajové a daňové politiky k dosažení stability mae veličin
nabídka veř. statků - peněžní hlasy jsou nahrazeny hlasy volebními, hrazení nákladů na veř. statky je nedobrovolné (daně)
- méně efektivní než tržní
redistribuce - ovlivňuje chování a očekávání ekon. subjektů - progresívní zdanění vyšších příjmových skupin, zdanění lux. zboží, dotace k cenám zboží
stabilizační opatření: *monetární politika - ovlivňuje cenovou hladinu množstvím peněz v oběhu
*fiskální politika - ovlivňuje celkovou poptávku pomocí veř. příjmů a výdajů
- nemožnost uspokojovat všechny navzájem se znemožňující cíle - nutno stanovit priority
teoretické otázky VF - 2 typy: *normativní ekonomie - kolik by se mělo produkovat VS, jaká by byla spravedlivá daň. soustava apod.
- polit. řešení
*pozitivní ekonomie - příčiny a důsledky různých ekon. opatření, rozdíly mezi stát. a soukr. podniky apod.
*neekvivalence
*nedobrovolnost
fiskální funkce vlády : *alokační - produkce veř. statků, poměr produkce tržních a netržních statků
*distribuční - snaha o spravedlivé rozdělení
*stabilizační - využití výdajové a daňové politiky k dosažení stability mae veličin
nabídka veř. statků - peněžní hlasy jsou nahrazeny hlasy volebními, hrazení nákladů na veř. statky je nedobrovolné (daně)
- méně efektivní než tržní
redistribuce - ovlivňuje chování a očekávání ekon. subjektů - progresívní zdanění vyšších příjmových skupin, zdanění lux. zboží, dotace k cenám zboží
stabilizační opatření: *monetární politika - ovlivňuje cenovou hladinu množstvím peněz v oběhu
*fiskální politika - ovlivňuje celkovou poptávku pomocí veř. příjmů a výdajů
- nemožnost uspokojovat všechny navzájem se znemožňující cíle - nutno stanovit priority
teoretické otázky VF - 2 typy: *normativní ekonomie - kolik by se mělo produkovat VS, jaká by byla spravedlivá daň. soustava apod.
- polit. řešení
*pozitivní ekonomie - příčiny a důsledky různých ekon. opatření, rozdíly mezi stát. a soukr. podniky apod.
1, DUVODY EXISTENCE A FUNKCE VEŘEJNÉHO SEKTORU.
věřejná ekonomika - vědecká disciplína analyzující vztahy mezi ekon. subjekty v rámci veř. sektoru
paretovské optimum - stav, po jehož opuštění není možné změnou výroby nebo směny blahobyt některé osoby zvýšit, aniž by jiná osoba utrpěla
příčiny existence veř. statků: *objektivní (selhání trhu)
*subjektivní (tradice)
veřejné (kolektivní) statky - nedělitelnost spotřeby a nesoutěživost spotřebitele
- nevylučitelnost ze spotřeby (problém černého pasažéra)
- nulové mezní náklady na každou další spotřebovanou jednotku
klasifikace statků: *ekonomické ( podle způsobu spotřeby) - soukromé, čistě kolektivní, smíšené veřejné
*institucionální (podle pol. rozhodnutí, kterak je poskytovat) - tržní, polotržní, netržní
veřejný sektor - součást ekonomiky zahrnující činnosti a vztahy mezi subjekty, jednímž z nich je stát či obec
- řídí se nejen pomocí D × S, ale i zásadami kol. vyjednávání
smíšená ekonomika - typ ekon. systému založený na koexistenci *soukr. a veř. sektoru
*různých forem vlastnictví (soukomé, státní, municipální)
*dvou mechanismů koordinace ekon. aktivit - tržního a veřejného
činnost VS - prostřednictvím veř. institucí, jejichž služby jsou dotovány z veř. prostředků
- ovlivňování dalších státních a polostátních, ale i některých soukromých institucí
- tvorba prac. příležitostí, což vede k ovlivňování MAE veličin
rozsah VS - nepřímo pomocí výdajů SR k celkovému GDP (OECD přes 40 %), nebo pomocí zaměstnanosti ve VS vůči celkové zaměstnanosti
paretovské optimum - stav, po jehož opuštění není možné změnou výroby nebo směny blahobyt některé osoby zvýšit, aniž by jiná osoba utrpěla
příčiny existence veř. statků: *objektivní (selhání trhu)
*subjektivní (tradice)
veřejné (kolektivní) statky - nedělitelnost spotřeby a nesoutěživost spotřebitele
- nevylučitelnost ze spotřeby (problém černého pasažéra)
- nulové mezní náklady na každou další spotřebovanou jednotku
klasifikace statků: *ekonomické ( podle způsobu spotřeby) - soukromé, čistě kolektivní, smíšené veřejné
*institucionální (podle pol. rozhodnutí, kterak je poskytovat) - tržní, polotržní, netržní
veřejný sektor - součást ekonomiky zahrnující činnosti a vztahy mezi subjekty, jednímž z nich je stát či obec
- řídí se nejen pomocí D × S, ale i zásadami kol. vyjednávání
smíšená ekonomika - typ ekon. systému založený na koexistenci *soukr. a veř. sektoru
*různých forem vlastnictví (soukomé, státní, municipální)
*dvou mechanismů koordinace ekon. aktivit - tržního a veřejného
činnost VS - prostřednictvím veř. institucí, jejichž služby jsou dotovány z veř. prostředků
- ovlivňování dalších státních a polostátních, ale i některých soukromých institucí
- tvorba prac. příležitostí, což vede k ovlivňování MAE veličin
rozsah VS - nepřímo pomocí výdajů SR k celkovému GDP (OECD přes 40 %), nebo pomocí zaměstnanosti ve VS vůči celkové zaměstnanosti
stát
- forma organizace lidské společnosti
- celková veřejná moc národa, konstitucionálně organizovaná a vybavená výkonným aparátem
- činnosti - legislativa, alokace zdrojů, regulace, redistribuce
- zvláštní ekon. subjekt - má moc donutit ostatní k urč. pravidlům
- zboží a služby poskytované státem jsou produkovány státem jen zčásti, zbytek je produkován soukromě a státu prodáván
veřejná správa - reprezentuje stát navenek
- členění: *státní správa - státní veř. sektor
*samospráva - místní veř. sektor
veřejné finance - peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžních fondů spojených s činností veř. institucí
- celková veřejná moc národa, konstitucionálně organizovaná a vybavená výkonným aparátem
- činnosti - legislativa, alokace zdrojů, regulace, redistribuce
- zvláštní ekon. subjekt - má moc donutit ostatní k urč. pravidlům
- zboží a služby poskytované státem jsou produkovány státem jen zčásti, zbytek je produkován soukromě a státu prodáván
veřejná správa - reprezentuje stát navenek
- členění: *státní správa - státní veř. sektor
*samospráva - místní veř. sektor
veřejné finance - peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžních fondů spojených s činností veř. institucí
4, ÚROKOVÁ MÍRA A JEJÍ POHYB. VÝNOSOVÁ KŘIVKA A JEJÍ POUŽITÍ.
úrok. míra - IR = úrok / jistina
neoklasická teorie:
- úspory - nespotřebovaná část příjmu, ovlivňovaná IR
- posuny křivky S - důchod (posun nahoru a dolů), očekávaná míra inflace (posun doleva a doprava) pe = (Pt+1 - Pt) / Pt
- vytvářeny domácnostmi, firmami a státem (při přebytku SR posun křivky nahoru)
- investice - výnosnost investice (mezní efektivnost kapitálu) - poměr budoucího výnosu a ceny investice
- lze realizovat investice s výnosností větší než IR
- posuny křivky I - očekávaná míra inflace (doprava a doleva), mezní efektivnost kapitálu (doprava a doleva)
- rovnováha trhu - průsečík křivek I a S
teorie zápůjčních fondů:
- k S a I přibývají proměnné přírůstků MD a MS
- nabídka záp. fondů - součet DMS (nové peníze) a S
- poptávka po záp. fondech - součet poptávky po úvěrech na investice I a poptávky po nových penězích H(IR), která klesá s růstem IR
- MD s růstem pe klesá, ale I s růstem pe roste - posun křivky poptávky po záp. fondech záleží na tom, který trend převáží
- rovnováha na trhu záp. fondů H(IR) + I(IR) = S(IR) + DMS
- lze aktivně ovlivňovat MS, tj. i rovnovážnou IR
- rovnováha trhu záp. fondů neznamená automaticky rovnováhu I = S a MD = MS
neoklasická teorie:
- úspory - nespotřebovaná část příjmu, ovlivňovaná IR
- posuny křivky S - důchod (posun nahoru a dolů), očekávaná míra inflace (posun doleva a doprava) pe = (Pt+1 - Pt) / Pt
- vytvářeny domácnostmi, firmami a státem (při přebytku SR posun křivky nahoru)
- investice - výnosnost investice (mezní efektivnost kapitálu) - poměr budoucího výnosu a ceny investice
- lze realizovat investice s výnosností větší než IR
- posuny křivky I - očekávaná míra inflace (doprava a doleva), mezní efektivnost kapitálu (doprava a doleva)
- rovnováha trhu - průsečík křivek I a S
teorie zápůjčních fondů:
- k S a I přibývají proměnné přírůstků MD a MS
- nabídka záp. fondů - součet DMS (nové peníze) a S
- poptávka po záp. fondech - součet poptávky po úvěrech na investice I a poptávky po nových penězích H(IR), která klesá s růstem IR
- MD s růstem pe klesá, ale I s růstem pe roste - posun křivky poptávky po záp. fondech záleží na tom, který trend převáží
- rovnováha na trhu záp. fondů H(IR) + I(IR) = S(IR) + DMS
- lze aktivně ovlivňovat MS, tj. i rovnovážnou IR
- rovnováha trhu záp. fondů neznamená automaticky rovnováhu I = S a MD = MS
teorie preference likvidity:
- poptávka po penězích je závislá na IR - při minimální IR roste MD do nekonečna, při nekonečné IR klesá MD na úroveň transakční MDTR
- vliv na změny MD - výše Y (mění se úroveň MDTR), očekávaná inflace (při růstu pe klesá MDTR)
- nabídka peněz - nezávislá veličina, lze ji regulovat pomocí bank. soustavy - vliv na rovnovážnou IR
reálná úroková míra - Fisherův vztah Irr = Irn - pe
souč. hodnota - souhrn diskontovaných budoucích příjmů
*odúročitel - současná hodnota konečné částky při dané IR F0 = Ft / ( 1+IR )t
budoucí hodnota - souč. hodnota plus příslušný úrok
*úročitel - budoucí hodnota poč. vkladu při dané IR Fn = F0.× ( 1+IR )t
výnosnost do doby splatnosti - IR vypočtená z počáteční a konečné částky vzorcem odúročitele
riziková struktura IR - čím je dlužník rizikovější, tím vyšší IR musí platit
- bezriziková IR - IR spojená s žádným nebo minimálním rizikem
- riziková prémie - rozdíl mezi IR a bezrizikovou IR
lhůtová struktura IR - odráží závislost IR na délce vkladu (tj. likviditě)
*teorie očekávání - čistá - sklon výnosové křivky je ovlivněn očekáváním budoucích IR (při očekávání růstu krátkých IR roste dlouhá IR)
- předpoklad jednotnosti trhu - výnos dlouhého vkladu je stejný jako výnos opakovaných krátkých vkladů
IRt = (IR0 + IRe1 + …+ IRet-1) / t
- teorie likvidity - doplňuje očekávání bud. IR o bonus za nižší likviditu dlouhých vkladů
IRt = L(t) + (IR0 + IRe1 + …+ IRet-1) / t , kde L(t) je prémie za likviditu
- teorie preferovaných umístění - jako teorie likvidity, ale L(t) nemusí být rostoucí s růstem lhůty (relat. izolované trhy)
*teorie oddělených trhů - dlouhé a krátké trhy jsou absolutně oddělené, subjekty jsou determinovány svým zájmem o určitou dobu splatnosti
- vliv na změny MD - výše Y (mění se úroveň MDTR), očekávaná inflace (při růstu pe klesá MDTR)
- nabídka peněz - nezávislá veličina, lze ji regulovat pomocí bank. soustavy - vliv na rovnovážnou IR
reálná úroková míra - Fisherův vztah Irr = Irn - pe
souč. hodnota - souhrn diskontovaných budoucích příjmů
*odúročitel - současná hodnota konečné částky při dané IR F0 = Ft / ( 1+IR )t
budoucí hodnota - souč. hodnota plus příslušný úrok
*úročitel - budoucí hodnota poč. vkladu při dané IR Fn = F0.× ( 1+IR )t
výnosnost do doby splatnosti - IR vypočtená z počáteční a konečné částky vzorcem odúročitele
riziková struktura IR - čím je dlužník rizikovější, tím vyšší IR musí platit
- bezriziková IR - IR spojená s žádným nebo minimálním rizikem
- riziková prémie - rozdíl mezi IR a bezrizikovou IR
lhůtová struktura IR - odráží závislost IR na délce vkladu (tj. likviditě)
*teorie očekávání - čistá - sklon výnosové křivky je ovlivněn očekáváním budoucích IR (při očekávání růstu krátkých IR roste dlouhá IR)
- předpoklad jednotnosti trhu - výnos dlouhého vkladu je stejný jako výnos opakovaných krátkých vkladů
IRt = (IR0 + IRe1 + …+ IRet-1) / t
- teorie likvidity - doplňuje očekávání bud. IR o bonus za nižší likviditu dlouhých vkladů
IRt = L(t) + (IR0 + IRe1 + …+ IRet-1) / t , kde L(t) je prémie za likviditu
- teorie preferovaných umístění - jako teorie likvidity, ale L(t) nemusí být rostoucí s růstem lhůty (relat. izolované trhy)
*teorie oddělených trhů - dlouhé a krátké trhy jsou absolutně oddělené, subjekty jsou determinovány svým zájmem o určitou dobu splatnosti
peněžní multiplikátor
- závislost přírůstku peň. zásoby na přírůstku měn. báze
- peněžní nabídka M = MC + DD = kMCDD + DD = (1 + kMC) DD
z toho DD = M / (1 + kMC)
DDD = DM / (1 + kMC)
DM = (1 + kMC) / (rDD + rTD × kTD + kMC + rER) × DMB
- peněžní multiplikátor mm = (1 + kMC) / (rDD + rTD × kTD + kMC + rER)
- stabilita mm je ovlivněna změnami koeficientů a proměnných , které jsou ovlivněny disk. sazbou, trřní IR, očekáváním inflace či deprese…
*tržní IR ovlivňuje mm pozitivně - růst IR vede k poklesu rER (míry ER), což působí růst mm
- růst IR může vést k růstu poměru TD k DD, což snižuje mm (tentovliv je slabší než vliv růsti ER)
*očekávání deprese vede k růstu ER a také k růstu kMC (poměr hotovosti k běž. vkladům), díky čemuž klesá mm
- peněžní nabídka M = MC + DD = kMCDD + DD = (1 + kMC) DD
z toho DD = M / (1 + kMC)
DDD = DM / (1 + kMC)
DM = (1 + kMC) / (rDD + rTD × kTD + kMC + rER) × DMB
- peněžní multiplikátor mm = (1 + kMC) / (rDD + rTD × kTD + kMC + rER)
- stabilita mm je ovlivněna změnami koeficientů a proměnných , které jsou ovlivněny disk. sazbou, trřní IR, očekáváním inflace či deprese…
*tržní IR ovlivňuje mm pozitivně - růst IR vede k poklesu rER (míry ER), což působí růst mm
- růst IR může vést k růstu poměru TD k DD, což snižuje mm (tentovliv je slabší než vliv růsti ER)
*očekávání deprese vede k růstu ER a také k růstu kMC (poměr hotovosti k běž. vkladům), díky čemuž klesá mm
3, DEPOZITNÍ A PENĚŽNÍ MULTIPLIKÁTORU.
depozitní multiplikátor - vztah mezi zvýšením rezerv a zvýšením běžných vkladů
- předpoklady: dobrovolné rezervy neexistují, poskytnutý úvěr je čerpán okamžitě na platbu do jiné banky, neexistují term. depozita a platba v hotovosti
- prvotní vklad - vznik prodejem CP od KB do CEB, tj. zvýšení rezerv KB ® poskytnutí úvěru ve výši přírůstku rezerv ® přesun rezerv do další KB
- podobný účinek má i poskytnytí disk. úvěru CEB kom. bance
- multiplikace vkladů - KB1 100 ® KB2 90 ® KB3 81 …® celkem 1000 S = a1 / (1-q) , kde a1 je poč. vklad, q = 1 - míra PMR
- přírůstek rezerv - obdobně, v celkové výši 100
- celkový nárůst běžných vkladů DDD = DDD1 + (1-r)×DDD1 + (1-r)2×DDD1 + … = 1/r × DDD1
- celkový nárůst rezerv DRB = DDD1 z toho DDD = 1/r × DRB vztah mezi DD, RB a r
r×DRB + (1-r)×r×DRB + (1-r)2×r×DRB + … = r×DRB / 1 - (1-r) = DRB
- jednoduchý depozitní multiplikátor - výraz 1/r
rozvinutý depozitní multiplikátor - vztah mezi změnami monetární báze a výší běžných vkladů
- připouští existenci term. vkladů TD a tvorbu rezerv z těchto vkladů, dále připouští existenci dobrovolných rezerv ER, připouští hotovostní platby
- TD a hotovostní oběživo MC rostou proporcionálně s DD, tj. platí MC = kMCDD TD = kTDDD
- odvození multiplikátoru: DPMR = rDD × DDD + rTD × DTD
DMC + DPMR + DER = rDD × DDD + rTD × DTD + DMC + DER
DMB = rDD × DDD + rTD × DTD + DMC + rER × DDD
DMB = (rDD + rTD × kTD + kMC + rER) DDD
DDD = 1 / (rDD + rTD × kTD + kMC + rER) DMB závislost běžných vkladů na měn. bázi
- rozvinutý depozitní multiplikátor - výraz 1 / (rDD + rTD × kTD + kMC + rER)
- předpoklady: dobrovolné rezervy neexistují, poskytnutý úvěr je čerpán okamžitě na platbu do jiné banky, neexistují term. depozita a platba v hotovosti
- prvotní vklad - vznik prodejem CP od KB do CEB, tj. zvýšení rezerv KB ® poskytnutí úvěru ve výši přírůstku rezerv ® přesun rezerv do další KB
- podobný účinek má i poskytnytí disk. úvěru CEB kom. bance
- multiplikace vkladů - KB1 100 ® KB2 90 ® KB3 81 …® celkem 1000 S = a1 / (1-q) , kde a1 je poč. vklad, q = 1 - míra PMR
- přírůstek rezerv - obdobně, v celkové výši 100
- celkový nárůst běžných vkladů DDD = DDD1 + (1-r)×DDD1 + (1-r)2×DDD1 + … = 1/r × DDD1
- celkový nárůst rezerv DRB = DDD1 z toho DDD = 1/r × DRB vztah mezi DD, RB a r
r×DRB + (1-r)×r×DRB + (1-r)2×r×DRB + … = r×DRB / 1 - (1-r) = DRB
- jednoduchý depozitní multiplikátor - výraz 1/r
rozvinutý depozitní multiplikátor - vztah mezi změnami monetární báze a výší běžných vkladů
- připouští existenci term. vkladů TD a tvorbu rezerv z těchto vkladů, dále připouští existenci dobrovolných rezerv ER, připouští hotovostní platby
- TD a hotovostní oběživo MC rostou proporcionálně s DD, tj. platí MC = kMCDD TD = kTDDD
- odvození multiplikátoru: DPMR = rDD × DDD + rTD × DTD
DMC + DPMR + DER = rDD × DDD + rTD × DTD + DMC + DER
DMB = rDD × DDD + rTD × DTD + DMC + rER × DDD
DMB = (rDD + rTD × kTD + kMC + rER) DDD
DDD = 1 / (rDD + rTD × kTD + kMC + rER) DMB závislost běžných vkladů na měn. bázi
- rozvinutý depozitní multiplikátor - výraz 1 / (rDD + rTD × kTD + kMC + rER)
2, BILANCE CEB. MĚNOVÁ BÁZE. NÁSTROJE CEB V MĚNOVÉ POLITICE.
funkce CEB: *emisní - CEB má monopol na vydávání bankovek na daném území - priorotní charakteristika CEB
*provádění měn. politiky - regulace měn. báze, měn. agregátů, IR, popř. i DK - vede ke stabilizaci P
*banka bank - vede účty ostatním bankám (povinné rezervy, dobrovolné vklady, úvěry) - také „věřitel poslední instance“
*regulace a dohled bank. systému - koncipování a prosazování pravidel a kontrola jejich plnění
*banka státu - vedení státních účtů, správa státního dluhu, úvěry státu
- monetizace stát. dluhu - CEB odkupuje státní CP od soukr. sektoru - vede k růstu peň. zásoby, nebezpečí inflace
*správa dev. rezerv - zabezpečení likvidity země, udržování hodnoty DR, ovlivňování DK intervencemi
*reprezentant vlády v měn. oblasti - vůči veřejnosti a zahraničí (MMF, SB)
bilance CEB: *aktiva - nakoupené CP (státní i soukr.), poskytnuté dom. úvěry (do KB, státu, nebank. institucím), úvěry do zahraničí jiným CEB a vládám, dev. rezervy (cizí měny, SDR, rezervní pozice u MMF), zlaté rezervy, ostatní aktiva
- při růstu aktiv - růst měnové báze B
*pasíva - hotovostní oběživo, rezervy bank (povinné, nepovinné, jiné vklady u CEB, pokl. hotovost), vklady státu, zahr. vklady v domácí měně (cizí CEB, MMF, jiné zahr. banky), kapitál (zákl. kapitál a rezervy CEB), emitované vlastní CP (v dom. i cizí měně)
- růst pasív (mimo hotovost a rezervy bank) - pokles B
- publikace výsledků u nás třikrát měsíčně
- vazba položek bilance CEB: MB = CA - DP , kde MB je měn. báze, CA jsou celk. aktiva a DP jsou „další“ pasiva (pasíva bez MB)
- měnová báze = hotovostní oběživo + rezervy bank (povinné, dobrovolné, pokladní)
- vliv aktiv na MB - nákup a prodej CP, poskytnutí úvěru KB, nákup a prodej deviz za DR od domácích bank, nákup a prodej zlata za dom. měnu
- vliv pasív na MB - vklady státu, prodej akcií CEB (pokud je to a. s.) za dom. měnu, emise vlastních CP v dom. měně
*provádění měn. politiky - regulace měn. báze, měn. agregátů, IR, popř. i DK - vede ke stabilizaci P
*banka bank - vede účty ostatním bankám (povinné rezervy, dobrovolné vklady, úvěry) - také „věřitel poslední instance“
*regulace a dohled bank. systému - koncipování a prosazování pravidel a kontrola jejich plnění
*banka státu - vedení státních účtů, správa státního dluhu, úvěry státu
- monetizace stát. dluhu - CEB odkupuje státní CP od soukr. sektoru - vede k růstu peň. zásoby, nebezpečí inflace
*správa dev. rezerv - zabezpečení likvidity země, udržování hodnoty DR, ovlivňování DK intervencemi
*reprezentant vlády v měn. oblasti - vůči veřejnosti a zahraničí (MMF, SB)
bilance CEB: *aktiva - nakoupené CP (státní i soukr.), poskytnuté dom. úvěry (do KB, státu, nebank. institucím), úvěry do zahraničí jiným CEB a vládám, dev. rezervy (cizí měny, SDR, rezervní pozice u MMF), zlaté rezervy, ostatní aktiva
- při růstu aktiv - růst měnové báze B
*pasíva - hotovostní oběživo, rezervy bank (povinné, nepovinné, jiné vklady u CEB, pokl. hotovost), vklady státu, zahr. vklady v domácí měně (cizí CEB, MMF, jiné zahr. banky), kapitál (zákl. kapitál a rezervy CEB), emitované vlastní CP (v dom. i cizí měně)
- růst pasív (mimo hotovost a rezervy bank) - pokles B
- publikace výsledků u nás třikrát měsíčně
- vazba položek bilance CEB: MB = CA - DP , kde MB je měn. báze, CA jsou celk. aktiva a DP jsou „další“ pasiva (pasíva bez MB)
- měnová báze = hotovostní oběživo + rezervy bank (povinné, dobrovolné, pokladní)
- vliv aktiv na MB - nákup a prodej CP, poskytnutí úvěru KB, nákup a prodej deviz za DR od domácích bank, nákup a prodej zlata za dom. měnu
- vliv pasív na MB - vklady státu, prodej akcií CEB (pokud je to a. s.) za dom. měnu, emise vlastních CP v dom. měně
provádění měn. politiky:
: nástroje ® oper. kritéria (MB či IR, nutno zvolit jedno) ® střednědobá kritéria (peň. zásoba nebo dlouh. IR)® cíle měn. pol.
nástroje měn. politiky CEB - dělení: běžné a občasné, okamžitě použitelné a s adaptační dobou, přímé a nepřímé, tržní a administrativní…
- diskontní nástroje - úvěry CEB, IR z těchto úvěrů, limity těchto úvěrů
- diskontní úvěr - běžné, sezónní, nouzové - úročené disk. sazbou (nejnižší IR v ekonomice), která ovlivňuje MD a tím i MB
- nejednoznačné výsledky - např. růst disk. sazby vede k přílivu zahr. kapitálu a tím pádem k růstu MD
- využití spíše dlouhodobě, nikoli operativně
-reeskontní úvěr - odkoupení směnek (prvotřídních) od bank vedoucí k růstu MB
- lombardní úvěr - úvěr proti zástavě směnkou či jinými CP, pro banky s horší likviditou (nelze získat disk. nebo reesk.), vyšší IR
- nouzové řešení, výše úvěru nedosahuje výše krytí CP
- lombardní sazba - jedna z nejvyšších v ekonomice
- operace na volném trhu - nejpoužívanější nástroj, možno i v malém množství, předem lze kvantifikovat účinky na nevypůjčenou MB
- spočívají v nákupu a prodeji krátkodobých CP (hlavně státních), a to hlavně s ostatními bankami
- aktivní operace (snaha změnit MB) a vynucené operace (kompenzace vlivu jiných faktorů na MB)
- omezení operací na VT: *monetizace dluhu - nákup státních CP od soukromého sektoru, pokud CP nakupují jiné subjekty, MB se nemění
*změny IR - zesilují změny v chování subjektů při pohybu MB
*objem vhodných CP - při nedostatku prvotřídních CP musí CEB emitovat vlastní - růst nákladů
- kursové intervence - regulace kursu domácí měny vůči měnám cizím
- nepřímé intervence - změny disk. sazby, které způsobí pohyb zahr. kapitálu a tím pádem změny v MD
- přímé - nákup a prodej deviz - při nákupu roste MB, při prodeji klesá MB
- povinné minimální rezervy - % z vkladů domácích nebank. subjektů
- většinou nejsou úročené (nevýhoda dobrovolných rezerv)
- nemají přímý dopad na MB, ale prostřednictvím peň. multiplikátoru (růst PMR vede k poklesu peň. multiplikátoru)
- ostatní nástroje - pravidlo likvidity (stanovení závazné struktury aktiv a pasív bank), úvěr. stropy, limity IR, povinné vklady (místní správní orgány), dohody, výzvy a doporučení
nástroje měn. politiky CEB - dělení: běžné a občasné, okamžitě použitelné a s adaptační dobou, přímé a nepřímé, tržní a administrativní…
- diskontní nástroje - úvěry CEB, IR z těchto úvěrů, limity těchto úvěrů
- diskontní úvěr - běžné, sezónní, nouzové - úročené disk. sazbou (nejnižší IR v ekonomice), která ovlivňuje MD a tím i MB
- nejednoznačné výsledky - např. růst disk. sazby vede k přílivu zahr. kapitálu a tím pádem k růstu MD
- využití spíše dlouhodobě, nikoli operativně
-reeskontní úvěr - odkoupení směnek (prvotřídních) od bank vedoucí k růstu MB
- lombardní úvěr - úvěr proti zástavě směnkou či jinými CP, pro banky s horší likviditou (nelze získat disk. nebo reesk.), vyšší IR
- nouzové řešení, výše úvěru nedosahuje výše krytí CP
- lombardní sazba - jedna z nejvyšších v ekonomice
- operace na volném trhu - nejpoužívanější nástroj, možno i v malém množství, předem lze kvantifikovat účinky na nevypůjčenou MB
- spočívají v nákupu a prodeji krátkodobých CP (hlavně státních), a to hlavně s ostatními bankami
- aktivní operace (snaha změnit MB) a vynucené operace (kompenzace vlivu jiných faktorů na MB)
- omezení operací na VT: *monetizace dluhu - nákup státních CP od soukromého sektoru, pokud CP nakupují jiné subjekty, MB se nemění
*změny IR - zesilují změny v chování subjektů při pohybu MB
*objem vhodných CP - při nedostatku prvotřídních CP musí CEB emitovat vlastní - růst nákladů
- kursové intervence - regulace kursu domácí měny vůči měnám cizím
- nepřímé intervence - změny disk. sazby, které způsobí pohyb zahr. kapitálu a tím pádem změny v MD
- přímé - nákup a prodej deviz - při nákupu roste MB, při prodeji klesá MB
- povinné minimální rezervy - % z vkladů domácích nebank. subjektů
- většinou nejsou úročené (nevýhoda dobrovolných rezerv)
- nemají přímý dopad na MB, ale prostřednictvím peň. multiplikátoru (růst PMR vede k poklesu peň. multiplikátoru)
- ostatní nástroje - pravidlo likvidity (stanovení závazné struktury aktiv a pasív bank), úvěr. stropy, limity IR, povinné vklady (místní správní orgány), dohody, výzvy a doporučení
1, MĚNOVÉ AGREGÁTY A JEJICH VÝZNAM V MĚNOVÉ POLITICE.
měn. agregát - souhrn peň. prostředků s jistým stupněm likvidity
- význam pro regulaci množství peněz v oběhu (měn. politiku)
- v různých ekonomikách se jejich vymezení liší a je možno je upravovat
M1 = hotovostní oběživo + vklady na běžných účtech v bankách (v domácí měně) , kde hot. oběživo je hotovost v držbě nebank. subjektů
- tzv. peněžní zásoba, popř. narrow money (někdy se zahrnují i cest. šeky)
- nejvyužívanější kritérium střednědobé měn. politiky
M2 = M1 + úsporné vklady v bankách + term. vklady v bankách (v dom. měně)
M3 = M2 + euroměnové vklady u domácích bank
M4 = M3 + vklady u nebank. institucí v dom. měně + krátkodobé CP v dom. měně
- sledován např. v GB - tzv. broad money
M5 = L (likvidní aktiva) = M4 + ostatní CP v dom. měně
měn. agregáty ČNB
M1 = peníze = hotovostní oběživo + vklady v dom. měně na běžných účtech v bankách
M2 = peněžní zásoba = M1 + úsporné vklady v dom. měně + term. vklady v dom. měně + vklady v zahr. měnách v bankách
- význam pro regulaci množství peněz v oběhu (měn. politiku)
- v různých ekonomikách se jejich vymezení liší a je možno je upravovat
M1 = hotovostní oběživo + vklady na běžných účtech v bankách (v domácí měně) , kde hot. oběživo je hotovost v držbě nebank. subjektů
- tzv. peněžní zásoba, popř. narrow money (někdy se zahrnují i cest. šeky)
- nejvyužívanější kritérium střednědobé měn. politiky
M2 = M1 + úsporné vklady v bankách + term. vklady v bankách (v dom. měně)
M3 = M2 + euroměnové vklady u domácích bank
M4 = M3 + vklady u nebank. institucí v dom. měně + krátkodobé CP v dom. měně
- sledován např. v GB - tzv. broad money
M5 = L (likvidní aktiva) = M4 + ostatní CP v dom. měně
měn. agregáty ČNB
M1 = peníze = hotovostní oběživo + vklady v dom. měně na běžných účtech v bankách
M2 = peněžní zásoba = M1 + úsporné vklady v dom. měně + term. vklady v dom. měně + vklady v zahr. měnách v bankách
parita kupní síly
- teorie využívající pohyb cen. hladin doma a v zahraničí
- absolutní teorie - DK je určen poměrem cen. hladin ve dvou zemích ER (A/B) = PA,i / PB,i
- pravidlo jedné ceny - předpokládá, že cena stejného zboží v obou zemích je stejná
- protože kursové přizpůsobení nefunguje dokonale, používá se spíše agregovaný přepočet s využitím vah
ER (A/B) = S PA,iqi / S PB,iqi
-kritika - na teoreticky vypočtený kurs dále působí IR a pohyb kapitálu, což vede k odchylkám
- nevhodná volba zboží a jeho vah ve zbožovém koši, různost „stejných“ výrobků v různých zemích
- relativní teorie - prognózuje pohyb DK v dlouhém období ER (A/B)t+1 = ER (A/B)t × Ip(A) / Ip(B) , kde Ip jsou cen. indexy
- kritika - nefunkčnost v krátkém období
- různý vývoj importu při pohybu P způsobený substitučním a důchodovým efektem
- absolutní teorie - DK je určen poměrem cen. hladin ve dvou zemích ER (A/B) = PA,i / PB,i
- pravidlo jedné ceny - předpokládá, že cena stejného zboží v obou zemích je stejná
- protože kursové přizpůsobení nefunguje dokonale, používá se spíše agregovaný přepočet s využitím vah
ER (A/B) = S PA,iqi / S PB,iqi
-kritika - na teoreticky vypočtený kurs dále působí IR a pohyb kapitálu, což vede k odchylkám
- nevhodná volba zboží a jeho vah ve zbožovém koši, různost „stejných“ výrobků v různých zemích
- relativní teorie - prognózuje pohyb DK v dlouhém období ER (A/B)t+1 = ER (A/B)t × Ip(A) / Ip(B) , kde Ip jsou cen. indexy
- kritika - nefunkčnost v krátkém období
- různý vývoj importu při pohybu P způsobený substitučním a důchodovým efektem
volně pohyblivé kursy:
- vznik jako kritika pevných kursů (přenos inflace, oslabená nezávislost měn. politiky, nefunkčnost vyrovnávání PB pomocí pohybu P a Y)
- možnost stabilizace kursu nikoliv pohybem DR, ale pohybem soukr. spekul. kapitálu - větší racionalita chování, výkyvy kursu jsou minimalizovány
- nevýhodné pro tři druhy zemí - malé země (úzký dev. trh hůř absorbuje kursové šoky), země s otevřenou ekonomikou (cen. hladina citlivá na zahr. vlivy a změny kursu), integr. země (floating vede k volné fisk. a měn. politice a preferenci nár. zájmů)
kursy s pevnou vazbou na měnový koš:
- význam v podmínkách diverzifikovaného zahr. obchodu
- změna kursu jedné skupiny košových měn je vyrovnána opačnou změnou kursů druhé skupiny košových měn - nutno pečlivě volit vhodnost koše
kursy s pevnou vazbou na více nár. měn:
- stanovení pevných bilaterálních kursů, pevné kursy všech zemí ke společné měn. jednotce
kursy s pružnými úpravami ústř. kursů - relativně časté úpravy pevného kursu po malých krocích, zejména při vysokém tempu inflace
teorie platební bilance - při akt. saldu převyšuje dev. nabídka poptávku, což vede ke zhodnocení měny
- kritika - empirická pozorování tuto teorii moc nepodpořují
- deficit salda běž. bilance - při určení vývoje nutno zhodnotit bud. vývoj pohybu kapitálu a schopnost CEB intervenovat proti depreciaci
- přebytek salda běž. bilance - nemusí nutně znamenat apreciaci kursu, ale může být kompenzováno vývozem investic
- možnost stabilizace kursu nikoliv pohybem DR, ale pohybem soukr. spekul. kapitálu - větší racionalita chování, výkyvy kursu jsou minimalizovány
- nevýhodné pro tři druhy zemí - malé země (úzký dev. trh hůř absorbuje kursové šoky), země s otevřenou ekonomikou (cen. hladina citlivá na zahr. vlivy a změny kursu), integr. země (floating vede k volné fisk. a měn. politice a preferenci nár. zájmů)
kursy s pevnou vazbou na měnový koš:
- význam v podmínkách diverzifikovaného zahr. obchodu
- změna kursu jedné skupiny košových měn je vyrovnána opačnou změnou kursů druhé skupiny košových měn - nutno pečlivě volit vhodnost koše
kursy s pevnou vazbou na více nár. měn:
- stanovení pevných bilaterálních kursů, pevné kursy všech zemí ke společné měn. jednotce
kursy s pružnými úpravami ústř. kursů - relativně časté úpravy pevného kursu po malých krocích, zejména při vysokém tempu inflace
teorie platební bilance - při akt. saldu převyšuje dev. nabídka poptávku, což vede ke zhodnocení měny
- kritika - empirická pozorování tuto teorii moc nepodpořují
- deficit salda běž. bilance - při určení vývoje nutno zhodnotit bud. vývoj pohybu kapitálu a schopnost CEB intervenovat proti depreciaci
- přebytek salda běž. bilance - nemusí nutně znamenat apreciaci kursu, ale může být kompenzováno vývozem investic
10, SYSTÉMY DEVIZOVÉHO KURSU. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ POHYB DEVIZOVÉHO KURSU. PARITA KUPNÍ SÍLY. ÚROKOVÝ DIFERENCIÁL.
kritéria klasifikace systému dev. kursu: *národní či nadnárodní *dobrovolné nebo povinné intervence
*směnitelnost či nesměnitelnost *autarkní kurs. systém nebo mezinár. spolupracující
*existence intervencí ze strany CEB *jednotný kurs nebo pluralitní kurs. soustava
pevné měnové kursy - vazba na jednu měnu, vazba na měn. koš, vazba na více měn, kurs s častou úpracou ústř. kursu
volné měnové kursy - volně pohyblivý, řízeně pohyblivý
kursy s pevnou vazbou na jednu vůdčí měnu:
- nejstarší systém, na něm založen bretton-woodský systém (vazba všech na USD), v současnosti praktikuje 46 zemí
- ústřední kurs - dlouhodobě rovnovážná hodnota kursu podle záměrů hosp. politiky v oblasti PB (nejčastěji na úrovni běžné bilance)
- pásma oscilace - rozpětí kolem ústř. kursu - úzké PO je nepohodlné z pohledu CEB, ale výhodné pro domácí exportéry a importéry (min. kurs. riziko)
- dev. intervence - pokud má kurs snahu narůst nad horní hranici osc. pásma, musí CEB prodávat devizy
- primární efekt - vyrovnání nabídky a poptávky po devizách
- sekundární efekt - změny peň. zásoby vedoucí k růstu IR, snížení IM
- sterilizované intervence - pokud CEB neutralizuje dopad intervencí na peň. zásobu operacemi na dom. kap. trhu
- snaha nepřipustit růst domácí IR, pokles Y a růst U v důsledku poklesu peň. zásoby
- většina ekonomů považuje SI za neúčinné pro udržení stability kursu
*směnitelnost či nesměnitelnost *autarkní kurs. systém nebo mezinár. spolupracující
*existence intervencí ze strany CEB *jednotný kurs nebo pluralitní kurs. soustava
pevné měnové kursy - vazba na jednu měnu, vazba na měn. koš, vazba na více měn, kurs s častou úpracou ústř. kursu
volné měnové kursy - volně pohyblivý, řízeně pohyblivý
kursy s pevnou vazbou na jednu vůdčí měnu:
- nejstarší systém, na něm založen bretton-woodský systém (vazba všech na USD), v současnosti praktikuje 46 zemí
- ústřední kurs - dlouhodobě rovnovážná hodnota kursu podle záměrů hosp. politiky v oblasti PB (nejčastěji na úrovni běžné bilance)
- pásma oscilace - rozpětí kolem ústř. kursu - úzké PO je nepohodlné z pohledu CEB, ale výhodné pro domácí exportéry a importéry (min. kurs. riziko)
- dev. intervence - pokud má kurs snahu narůst nad horní hranici osc. pásma, musí CEB prodávat devizy
- primární efekt - vyrovnání nabídky a poptávky po devizách
- sekundární efekt - změny peň. zásoby vedoucí k růstu IR, snížení IM
- sterilizované intervence - pokud CEB neutralizuje dopad intervencí na peň. zásobu operacemi na dom. kap. trhu
- snaha nepřipustit růst domácí IR, pokles Y a růst U v důsledku poklesu peň. zásoby
- většina ekonomů považuje SI za neúčinné pro udržení stability kursu
vertikální struktura PB
- rozdělení operací na kreditní (tvorba dev. nabídky) a debetní (tvorba dev. poptávky)
*kredit (nabídka) - export zboží a služeb, import důchodů, transferů a kapitálu, snížení DR
*debet (poptávka) - import zboží a služeb, export důchodů, transferů a kapitálu, zvýšení DR
saldo PB - dílčí saldo - rozdíl kreditu a debetu příslušné položky
- kumul. saldo - rozdělení PB horizontálně na dva okruhy
*saldo výkonové bilance - EX - IM = - (D + T + DK + KK + DR)
- položky nad čarou - všechny hmotné i nehmotné toky mezi dom. ekonomikou a zahraničím (včetně věc. transferů a reál. investic)
- vazba na HNP - celkové dom. výdaje = HNP + IM - EX
- rovnováha výkon. bilance neznamená automaticky také rovnováhu devizovou, neboť nezachycuje dev. platby D a T
*saldo běžné bilance - EX - IM + D + T = - (DK + KK + DR)
- nejvhodnější pro analýzu dev. rovnováhy PB - bezprostřední návaznost na zahr. zadlužení země (nulové saldo = zadlužení se nezměnilo)
- dlouhodobá rovnováha je těžko udržitelná beze změn kursu, cen. hladiny, důchodu či IR
- problém pravé strany - růst krát. závazků kompenzovaný růstem dlouh. pohledávek ohrožuje plat. schopnost v budoucnu ( IR, ¯ kursu)
*saldo základní bilance - EX - IM + D + T + DK = - (KK + DR)
*saldo max. likvidity - EX - IM + D + T + DKS + KKS = - (DKCEB + KKCEB + DR)
- nulové saldo max. likvidity nezaručuje rovnováhu plat. bilance, neboť může skrývat kompenzaci deficitu běžných položek krátkodobým zadlužením (spekulace) beze změny DR
*úplné saldo - EX - IM + D + T + DK + KK = -DDR
- nejstarší saldo, dnes s nejmenší vypovídací hodnotou
- při devizových intervencích se díky změně DR mění i měn. báze
*kredit (nabídka) - export zboží a služeb, import důchodů, transferů a kapitálu, snížení DR
*debet (poptávka) - import zboží a služeb, export důchodů, transferů a kapitálu, zvýšení DR
saldo PB - dílčí saldo - rozdíl kreditu a debetu příslušné položky
- kumul. saldo - rozdělení PB horizontálně na dva okruhy
*saldo výkonové bilance - EX - IM = - (D + T + DK + KK + DR)
- položky nad čarou - všechny hmotné i nehmotné toky mezi dom. ekonomikou a zahraničím (včetně věc. transferů a reál. investic)
- vazba na HNP - celkové dom. výdaje = HNP + IM - EX
- rovnováha výkon. bilance neznamená automaticky také rovnováhu devizovou, neboť nezachycuje dev. platby D a T
*saldo běžné bilance - EX - IM + D + T = - (DK + KK + DR)
- nejvhodnější pro analýzu dev. rovnováhy PB - bezprostřední návaznost na zahr. zadlužení země (nulové saldo = zadlužení se nezměnilo)
- dlouhodobá rovnováha je těžko udržitelná beze změn kursu, cen. hladiny, důchodu či IR
- problém pravé strany - růst krát. závazků kompenzovaný růstem dlouh. pohledávek ohrožuje plat. schopnost v budoucnu ( IR, ¯ kursu)
*saldo základní bilance - EX - IM + D + T + DK = - (KK + DR)
*saldo max. likvidity - EX - IM + D + T + DKS + KKS = - (DKCEB + KKCEB + DR)
- nulové saldo max. likvidity nezaručuje rovnováhu plat. bilance, neboť může skrývat kompenzaci deficitu běžných položek krátkodobým zadlužením (spekulace) beze změny DR
*úplné saldo - EX - IM + D + T + DK + KK = -DDR
- nejstarší saldo, dnes s nejmenší vypovídací hodnotou
- při devizových intervencích se díky změně DR mění i měn. báze
9, PLATEBNÍ BILANCE A JEJÍ SALDA.INTERPRETACE KUMULATIVNÍCH SALD.
platební bilance (prostá=devizová) - systematický přehled deviz. úhrad a inkas uskutečněných mezi devizovými cizozemci a tuzemci za urč. období
devizový tuzemec - terminologie se liší podle práv. řádu dané země
- v ČR - práv. osoby se sídlem v ČR, fyz. osoby s bydlištěm v ČR nebo s dobou pobytu v ČR alespoň 1 rok
devizové inkaso - devizovým tuzemcem obdržená platba od devizového cizozemcem
kritika devizové PB: *inkasa a úhrady neprobíhají pouze v devizách, ale také v domácí měně
*zachycuje operaci až ve chvíli, kdy probíhá platba - časový nesoulad např. při obch. úvěru
*některé transakce nejsou vůbec zaznamenány - hmotné transfery, barterové obchody, reálné investice (EXIM strojů...)
bilance mez. ekon. transakcí - systematický statistický záznam všech ekon. transakcí, které byly uskutečněny mezi dev. tuzemci a cizozemci za urč. období
- odstraňuje nedostatky dev. PB
horiz. struktura PB - různé stupně agregace, obecně lze vymezit několik okruhů:
*zboží - suroviny, prům. zboží, zem. produkty, výr. prostředky
- časové rozlišení (při přechodu hranic nebo při převodu vlastnických práv)
- nebezpečí dvojího zachycení služeb (doprava aj.) jak v ceně zboží, tak v položce služeb
*služby - doprava, pojištění, licence a patenty, diplomatické a vojenské zastoupení v zahraničí, cest. ruch, VT informace
- podíl absolutně i relativně roste
*transfery - jednostranné platby nezakládající závazky či pohledávky (hosp. pomoc, příspěvky mez. organizacím, zahraniční penze apod.)
*dlouh. kapitál - oficiální a soukromý, přímý (cca nad 30% podíl vlastnictví), nepřímý (pod 30%), ostatní (vládní či soukromé dlouhé úvěry)
*krát. kapitál - oficiální a soukromý - pohyb depozit, krátké úvěry, obchody s devizami, krátké CP
*dev. rezervy - DR = likvidní dev. aktiva CEB a jiných ofic. institucí
- cizí měny (hotovost i účty), zlato, státní CP, potencionální dev. facility (možnost čerpání úvěru u MMF, SB apod.)
devizový tuzemec - terminologie se liší podle práv. řádu dané země
- v ČR - práv. osoby se sídlem v ČR, fyz. osoby s bydlištěm v ČR nebo s dobou pobytu v ČR alespoň 1 rok
devizové inkaso - devizovým tuzemcem obdržená platba od devizového cizozemcem
kritika devizové PB: *inkasa a úhrady neprobíhají pouze v devizách, ale také v domácí měně
*zachycuje operaci až ve chvíli, kdy probíhá platba - časový nesoulad např. při obch. úvěru
*některé transakce nejsou vůbec zaznamenány - hmotné transfery, barterové obchody, reálné investice (EXIM strojů...)
bilance mez. ekon. transakcí - systematický statistický záznam všech ekon. transakcí, které byly uskutečněny mezi dev. tuzemci a cizozemci za urč. období
- odstraňuje nedostatky dev. PB
horiz. struktura PB - různé stupně agregace, obecně lze vymezit několik okruhů:
*zboží - suroviny, prům. zboží, zem. produkty, výr. prostředky
- časové rozlišení (při přechodu hranic nebo při převodu vlastnických práv)
- nebezpečí dvojího zachycení služeb (doprava aj.) jak v ceně zboží, tak v položce služeb
*služby - doprava, pojištění, licence a patenty, diplomatické a vojenské zastoupení v zahraničí, cest. ruch, VT informace
- podíl absolutně i relativně roste
*transfery - jednostranné platby nezakládající závazky či pohledávky (hosp. pomoc, příspěvky mez. organizacím, zahraniční penze apod.)
*dlouh. kapitál - oficiální a soukromý, přímý (cca nad 30% podíl vlastnictví), nepřímý (pod 30%), ostatní (vládní či soukromé dlouhé úvěry)
*krát. kapitál - oficiální a soukromý - pohyb depozit, krátké úvěry, obchody s devizami, krátké CP
*dev. rezervy - DR = likvidní dev. aktiva CEB a jiných ofic. institucí
- cizí měny (hotovost i účty), zlato, státní CP, potencionální dev. facility (možnost čerpání úvěru u MMF, SB apod.)
LM křivka
- kombinace hodnost IR a Y, při kterých je v rovnováze poptávka po penězích MD s peněžní zásobou MS
- poptávka po penězích MD = m0 + mYY - mIRIR
- peněžní zásoba MS = mmB
- rovnováha na trhu peněz MS = MD
mmB = m0 + mYY - mIRIR
IR = (m0 - mmB) / mIR + mY / mIR × Y
IR = c + d Y
- křivka LM je rostoucí - pokles IR vede k růstu spekul. MD, pro udržení rovnováhy při nezměněné peň. zásobě je nutný pokles transakční poptávky, což lze zajistit pouze poklesem Y
- posun křivky LM - při změně faktorů ovlivňujících parametr c (změna B, mm, m0)
nerovnováha - I = S, MS <> OD (bod leží na křivce IS pod křivkou LM)
- převis nabídky obligací si vynutí růst IR, což povede k poklesu I, následuje pokles Y, který sníží S (I je opět rovno S)
fisk. a měn. politika v keynesiánské ekonomice:
- předpoklad nekonečné citlivosti spekul. MD a téměř nulové (v omez. měřítku) transakční MD - odráží se v horizontálním průběhu křivky LM
(po dosazení do rovnice křivky LM lze ověřit)
- při měnové expanzi (růst B) je přírůstek peněz plně absorbován spekulativní MD - nedochází k pohybu Y ani IR
- při zvýšení fisk. výdajů se posouvá křivka IS doprava - růst Y při nepatrném pohybu IR
- poptávka po penězích MD = m0 + mYY - mIRIR
- peněžní zásoba MS = mmB
- rovnováha na trhu peněz MS = MD
mmB = m0 + mYY - mIRIR
IR = (m0 - mmB) / mIR + mY / mIR × Y
IR = c + d Y
- křivka LM je rostoucí - pokles IR vede k růstu spekul. MD, pro udržení rovnováhy při nezměněné peň. zásobě je nutný pokles transakční poptávky, což lze zajistit pouze poklesem Y
- posun křivky LM - při změně faktorů ovlivňujících parametr c (změna B, mm, m0)
nerovnováha - I = S, MS <> OD (bod leží na křivce IS pod křivkou LM)
- převis nabídky obligací si vynutí růst IR, což povede k poklesu I, následuje pokles Y, který sníží S (I je opět rovno S)
fisk. a měn. politika v keynesiánské ekonomice:
- předpoklad nekonečné citlivosti spekul. MD a téměř nulové (v omez. měřítku) transakční MD - odráží se v horizontálním průběhu křivky LM
(po dosazení do rovnice křivky LM lze ověřit)
- při měnové expanzi (růst B) je přírůstek peněz plně absorbován spekulativní MD - nedochází k pohybu Y ani IR
- při zvýšení fisk. výdajů se posouvá křivka IS doprava - růst Y při nepatrném pohybu IR
fisk. a měn. politika v klasické a monetaristické ekonomice:
- klasici úplně pomíjejí vazbu MD na pohyb IR a zkoumají pouze vztahy MD a množstvím peněz v oběhu
- monetaristé připouštějí závislost MD na pohybu IR, ale předpoklad synchronního pohybu všech IR tento efekt neutralizuje
- předpoklad minimální citlivosti MD na IR - křivka LM dostává vertikální charakter
- expanzívní fisk. politika posune křivku IS nahoru, čímž pouze vzroste IR, ale nikoli Y (státní investice vytlačují z trhu investice soukromé
- měnová expanze posune křivku LM doprava, čímž vzroste Y a poklesne IR - vhodnější pro dosažení ek. růstu
monetární kritéria (peň. zásoba, úrok. míra) - reakce na nestabilitu způsobenou mimofisk. a mimoměn. faktory
1, nestabilní IS křivka - při kritériu M (křivka LM se nehýbe) dochází k menšímu pohybu Y než při kritériu IR - výhodnější kritérium M
2, nestabilní LM křivka - při kritériu M (křivka LM se hýbe nestabilitou) dochází k pohybu Y, při kritériu IR (pohyby křivky LM jsou zastaveny změnami měnové báze) se agragátní výstup Y nehýbe - vhodnější kritérium IR
- monetaristé připouštějí závislost MD na pohybu IR, ale předpoklad synchronního pohybu všech IR tento efekt neutralizuje
- předpoklad minimální citlivosti MD na IR - křivka LM dostává vertikální charakter
- expanzívní fisk. politika posune křivku IS nahoru, čímž pouze vzroste IR, ale nikoli Y (státní investice vytlačují z trhu investice soukromé
- měnová expanze posune křivku LM doprava, čímž vzroste Y a poklesne IR - vhodnější pro dosažení ek. růstu
monetární kritéria (peň. zásoba, úrok. míra) - reakce na nestabilitu způsobenou mimofisk. a mimoměn. faktory
1, nestabilní IS křivka - při kritériu M (křivka LM se nehýbe) dochází k menšímu pohybu Y než při kritériu IR - výhodnější kritérium M
2, nestabilní LM křivka - při kritériu M (křivka LM se hýbe nestabilitou) dochází k pohybu Y, při kritériu IR (pohyby křivky LM jsou zastaveny změnami měnové báze) se agragátní výstup Y nehýbe - vhodnější kritérium IR
deficit SR
- dlouhodobý stav, kdy výdaje SR jsou větší než jeho příjmy (daňové)
financování vládních výdajů prostřednictvím SR:
*daně - hlavní zdroj příjmů státu, podle monetaristů jediná možnost zabránění vzniku inflace
*emise vládních obligací umístěných do soukr. sektoru - působí inflačně, pokud jsou získané prostředky vládou znovu vpuštěny do oběhu
- při dlouhodobém deficitu nemá soukr. sektor zájem kupovat další vládní obligace
*emise vládních obligací umístěných u CEB - tzv. monetizace státního dluhu
- CEB vykupuje od soukr. sektoru, čímž se zvyšuje peň. zásoba a tím vzniká inflace
*čerpání rezerv SR - pouze krátkodobé řešení, neboť rezervy nikdy nejsou vysoké
- působí inflačně, neboť rozšiřuje peň. zásobu
financování vládních výdajů prostřednictvím SR:
*daně - hlavní zdroj příjmů státu, podle monetaristů jediná možnost zabránění vzniku inflace
*emise vládních obligací umístěných do soukr. sektoru - působí inflačně, pokud jsou získané prostředky vládou znovu vpuštěny do oběhu
- při dlouhodobém deficitu nemá soukr. sektor zájem kupovat další vládní obligace
*emise vládních obligací umístěných u CEB - tzv. monetizace státního dluhu
- CEB vykupuje od soukr. sektoru, čímž se zvyšuje peň. zásoba a tím vzniká inflace
*čerpání rezerv SR - pouze krátkodobé řešení, neboť rezervy nikdy nejsou vysoké
- působí inflačně, neboť rozšiřuje peň. zásobu
8, MODEL IS - LM. INTERPRETACE KŘIVEK.ÚČINNOST FISKÁLNÍ A MĚNOVÉ POLITIKY NA HOSPODÁŘSKÝ RUST.
model IS-LM - popisuje vzájemný vztah mezi úrok. mírou a nár produktem
- obsahuje keynesiánské předpoklady - fix. ceny (výsledek vysoké U a nižšího než optimálního využití výr. kapacit)
zákl. princip - Walrasova teorie rovnováhy - pokud jsou v uzavřené ekonomice tři trhy (zboží, peníze, obligace) a dva z nich jsou v rovnováze, pak je v rovnováze i trh třetí (S - I) + (MS - MD) = (OD - OS)
- nerovnováha na jednom trhu znamená nerovnováhu nejméně na jednom dalším trhu
IS křivka - kombinace hodnot IR a Y, při kterých jsou v rovnováze I a S
- úspory S = s0 + sYY podle Keynese nemá na úspory vliv pohyb IR (nevýznamný)
- investice I = i0 - iIRIR s růstem IR splňuje stále méně I podmínku, aby jejich mezní míra efektivnosti byla větší než IR
- čisté výdaje stát. rozpočtu NG = G - T předpoklad nezávislosti NG na Y
- rovnováha na trhu zboží - soukromé investice i státní výdaje musí být plně kryty úsporami
S = I + NG
s0 + sYY = i0 - iIRIR + NG
Y = (i0 + NG - s0) / sY - iIR / sY × IR
Y = a - b IR
- křivka IS je klesající - pokles IR zvýší I, aby se udržela rovnováha, musí růst S, což je možné pouze růstem Y
- posun křivky IS - při změně faktorů ovlivňujících parametr a (změna NG, i0, s0, investiční optimismus či pesimismus)
- obsahuje keynesiánské předpoklady - fix. ceny (výsledek vysoké U a nižšího než optimálního využití výr. kapacit)
zákl. princip - Walrasova teorie rovnováhy - pokud jsou v uzavřené ekonomice tři trhy (zboží, peníze, obligace) a dva z nich jsou v rovnováze, pak je v rovnováze i trh třetí (S - I) + (MS - MD) = (OD - OS)
- nerovnováha na jednom trhu znamená nerovnováhu nejméně na jednom dalším trhu
IS křivka - kombinace hodnot IR a Y, při kterých jsou v rovnováze I a S
- úspory S = s0 + sYY podle Keynese nemá na úspory vliv pohyb IR (nevýznamný)
- investice I = i0 - iIRIR s růstem IR splňuje stále méně I podmínku, aby jejich mezní míra efektivnosti byla větší než IR
- čisté výdaje stát. rozpočtu NG = G - T předpoklad nezávislosti NG na Y
- rovnováha na trhu zboží - soukromé investice i státní výdaje musí být plně kryty úsporami
S = I + NG
s0 + sYY = i0 - iIRIR + NG
Y = (i0 + NG - s0) / sY - iIR / sY × IR
Y = a - b IR
- křivka IS je klesající - pokles IR zvýší I, aby se udržela rovnováha, musí růst S, což je možné pouze růstem Y
- posun křivky IS - při změně faktorů ovlivňujících parametr a (změna NG, i0, s0, investiční optimismus či pesimismus)
charakter inflace
- většinou není čistý, ale spojuje se jak nákladová, tak zisková inflace
př.: růst mezd - růst spotřeby - poptávková inflace
- růst nákladů - nákladová inflace
dopady inflace - znehodnocení reálných důchodů osob se stálým příjmem (důchodci), zničení ekon. očekávání, nevýhodnost úspor a investic, zdražení dom. zboží, vznik dodat. nákladů (nové ceníky, tisk nových peněz…), účet. a daň. problémy
- náklady I - při neočekávané hlavně věřitelé, při očekávané důchodci (valorizace až poté)
jádro inflace - statistická inflace očištěná o infl. šoky nezpůsobené měn. politikou
- umožňuje určit výši „viny“ CEB a vlády
- problém určení a kvantifikace neměnových infl. šoků (pouze odhady), problém smyslu stat. inflace (pouze teor. význam core inflation)
zabránění inflaci: *popt. inflace - odstranění deficitu SR buď zmenšením G nebo zvýšením Tx
- zpřísnění měn. politiky vázáním přírůstku M na očekávaný přírůstek reál. GNP
- zmrazení mezd a jiné omezení C, I, G, NX
*nab. inflace - keynesiánci - znehybnit křivku AS (max. ceny, zmrazení mezd) - neslučuje se s tržními principy, podporuje spekulativní zásoby a černý trh
- monetaristé - samoregulační proces: nab. inflace - pokles Y - růst nezaměstnanosti - pokles mezd - pokles P
- problém nepružnosti mezd směrem dolů (kolektivní smlouvy)
- extrémní přístup - snížení křivky AD restriktivní fisk. a měn. politikou - následkem je hosp. pokles
př.: růst mezd - růst spotřeby - poptávková inflace
- růst nákladů - nákladová inflace
dopady inflace - znehodnocení reálných důchodů osob se stálým příjmem (důchodci), zničení ekon. očekávání, nevýhodnost úspor a investic, zdražení dom. zboží, vznik dodat. nákladů (nové ceníky, tisk nových peněz…), účet. a daň. problémy
- náklady I - při neočekávané hlavně věřitelé, při očekávané důchodci (valorizace až poté)
jádro inflace - statistická inflace očištěná o infl. šoky nezpůsobené měn. politikou
- umožňuje určit výši „viny“ CEB a vlády
- problém určení a kvantifikace neměnových infl. šoků (pouze odhady), problém smyslu stat. inflace (pouze teor. význam core inflation)
zabránění inflaci: *popt. inflace - odstranění deficitu SR buď zmenšením G nebo zvýšením Tx
- zpřísnění měn. politiky vázáním přírůstku M na očekávaný přírůstek reál. GNP
- zmrazení mezd a jiné omezení C, I, G, NX
*nab. inflace - keynesiánci - znehybnit křivku AS (max. ceny, zmrazení mezd) - neslučuje se s tržními principy, podporuje spekulativní zásoby a černý trh
- monetaristé - samoregulační proces: nab. inflace - pokles Y - růst nezaměstnanosti - pokles mezd - pokles P
- problém nepružnosti mezd směrem dolů (kolektivní smlouvy)
- extrémní přístup - snížení křivky AD restriktivní fisk. a měn. politikou - následkem je hosp. pokles
7, POPTÁVKOVÁ A NABÍDKOVÁ INFLACE. NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ DOPADY A POLITIKA CEB V OBDOBÍ INFLACE.
inflace - neustálý růst cenové hladiny v ekonomice
roční míra inflace = (def GNP letos - def GNP loni) / def GNP loni
příčiny vzniku I podle monetaristů a jejich kritika:
monetaristé
*pokud % přírůstky peň. zásoby jsou větší než % přírůstky přir. Y
*důch. rychlost oběhu peněz je dlouh. stabilní (mimo VT rozvoj)
*peň. zásoba je plně pod kontrolou CEB
*neexistuje kauzalita, že agreg. výstup determinuje velikost peň. zásoby, ale platí přesný opak: změna M® krátkodobá změna Y a P, dlouhodobá změna P
*předpoklad vlivu infl. očekávání na souč.senynemonetaristická kritika
*vznik při růstu ca, G, při špatné fisk. politice, při tlaku odborů aj.
*V je ovlivňována regulovanou nabídkou peněz ze strany CEB
*peň. zásoba je ovlivňována vnitřními ekon. procesy, stupněm ekon. aktivity, sklonem k držbě peněz aj.
*keynesiánci předpokládají účinnost peněz i dlouhodobě,
neoklasici předpokládají neutralitu peněz i krátkodobě
poptávková inflace - růst P způsobovaný opakovanými posuny křivky AD - např. rozsáhlé investice státu, expanzívní politika CEB
- s růstem P dochází i k určitému růstu Y
nabídková inflace - růst P způsobený pohybem křivky AS
- nákladová inflace - při růstu výrobních (hl. mzdových) nákladů (nemění se LAS, roste SAS) - rovnováha pod přir. Y v pásmu recese
- při přír. katastrofě, tj. pokles výkonnosti výr. faktorů (pokles LAS i SAS) - rovnováha nad přir. Y v přehřátém pásmu
- zisková inflace - při zvyšování monopolních cen s cílem maximalizace zisku
- při růstu P dochází k poklesu Y
roční míra inflace = (def GNP letos - def GNP loni) / def GNP loni
příčiny vzniku I podle monetaristů a jejich kritika:
monetaristé
*pokud % přírůstky peň. zásoby jsou větší než % přírůstky přir. Y
*důch. rychlost oběhu peněz je dlouh. stabilní (mimo VT rozvoj)
*peň. zásoba je plně pod kontrolou CEB
*neexistuje kauzalita, že agreg. výstup determinuje velikost peň. zásoby, ale platí přesný opak: změna M® krátkodobá změna Y a P, dlouhodobá změna P
*předpoklad vlivu infl. očekávání na souč.senynemonetaristická kritika
*vznik při růstu ca, G, při špatné fisk. politice, při tlaku odborů aj.
*V je ovlivňována regulovanou nabídkou peněz ze strany CEB
*peň. zásoba je ovlivňována vnitřními ekon. procesy, stupněm ekon. aktivity, sklonem k držbě peněz aj.
*keynesiánci předpokládají účinnost peněz i dlouhodobě,
neoklasici předpokládají neutralitu peněz i krátkodobě
poptávková inflace - růst P způsobovaný opakovanými posuny křivky AD - např. rozsáhlé investice státu, expanzívní politika CEB
- s růstem P dochází i k určitému růstu Y
nabídková inflace - růst P způsobený pohybem křivky AS
- nákladová inflace - při růstu výrobních (hl. mzdových) nákladů (nemění se LAS, roste SAS) - rovnováha pod přir. Y v pásmu recese
- při přír. katastrofě, tj. pokles výkonnosti výr. faktorů (pokles LAS i SAS) - rovnováha nad přir. Y v přehřátém pásmu
- zisková inflace - při zvyšování monopolních cen s cílem maximalizace zisku
- při růstu P dochází k poklesu Y
6, AS - AD MODEL. KEYNESIÁNSKÝ A MONETARISTICKÝ PŘÍSTUP.
AS - AD model - popisuje proces dosahování mae rovnováhy; také ukazuje vznik inflace a možnosti obrany proti ní
agregátní poptávka (nabídka) - celkové poptávané (nabízené) množství zboží a služeb finální spotřeby v dané ekonomice za určité čas. období při různých cenových hladinách
deflátor GNP - kvantifikuje velikost cenové hladiny během jednoho období
deflátor GNP = nominální GNP / reálný GNP
křivka AS - podle obou škol nemožno přesně určit, protože AS je ovlivňována velkým množstvím faktorů - stačí aproximace pomocí přímky
křivka AS v krátkém období (SAS) - při růstu cen výstupů při nezměněných nákladech se bude zvyšovat produkce, nad hranicí přir. produktu pak růst Y zpomalí a začne prudce růst P (nelze zvyšovat produkci donekonečna)
křivka AS v dlouhém období (LAS) - takové období, kdy se růst cen výstupů promítne do růstu cen vstupů - každý výstup je zároveň vstupem, proto v dlouhém období dochází pouze k růstu P
- křivka LAS je vertikální a zároveň označuje přirozený produkt (přirozený výstup ekonomiky)
konstrukce křivky LAS: *pomocí prům. přírůstku reál. HDP - vhodné pro prognózu max. do 5-8 let (pak možnost změn díky VT pokroku)
*trendová čára - proložení řady napozorovaných hodnot určitou funkční křivkou (kolísání Y kolem přir. produktu - pokud je Y nad křivkou přir. Y, je období konjunktury, pokud pod křivkou přir. produktu, je období recese)
pohyb křivky AS - podle obou škol při změně nákladů (hlavně mzdových, ale i výrobních), při růstu monopolního zisku, při cenových šocích
- posun horizontální - změny ve vybavení výr. faktory, intenzita a produktivita práce
- posun vertikální - pouze u SAS - změna P při současné stabilitě Y (denominace měny apod.)
křivka AD: *monetaristé - odvození z rovnice směny, kde (P*Y) zaměníme za nominální GNP a Y za reálný GNP
Y = (M×V) / P předpokládáme (M×V) konstantní
*keynesiánci - nemožno určit přesně, neboť je tvořena C+I+G+NX, což „neobsahuje“ cenovou hladinu
pohyb křivky AD: *monetaristé - pouze faktory monetární povahy - peň. zásoba M, prům. transakční rychlost V, monet. báze B, peň. multiplikátor mm
- závěr: mírný růst M způsobuje růst reálného GNP na obyvatele
př.: růst M - růst C - růst AD
růst M - růst cen akcií - hodnota fin. aktiv roste - subjektivní optimismus - růst C - růst AD
*keynesiánci - na růst AD mají vliv - C + I + G + NX C = A + mc×YD I = YD / IR
YD = Y - Tx
př.: pokles IR - zlevnění kapitálu - růst I - růst AD
růst M - růst reál. peň. zůstatků - pokles IR - zlevnění kapitálu - růst I - růst AD (s tím souhlasí i monetaristé)
agregátní poptávka (nabídka) - celkové poptávané (nabízené) množství zboží a služeb finální spotřeby v dané ekonomice za určité čas. období při různých cenových hladinách
deflátor GNP - kvantifikuje velikost cenové hladiny během jednoho období
deflátor GNP = nominální GNP / reálný GNP
křivka AS - podle obou škol nemožno přesně určit, protože AS je ovlivňována velkým množstvím faktorů - stačí aproximace pomocí přímky
křivka AS v krátkém období (SAS) - při růstu cen výstupů při nezměněných nákladech se bude zvyšovat produkce, nad hranicí přir. produktu pak růst Y zpomalí a začne prudce růst P (nelze zvyšovat produkci donekonečna)
křivka AS v dlouhém období (LAS) - takové období, kdy se růst cen výstupů promítne do růstu cen vstupů - každý výstup je zároveň vstupem, proto v dlouhém období dochází pouze k růstu P
- křivka LAS je vertikální a zároveň označuje přirozený produkt (přirozený výstup ekonomiky)
konstrukce křivky LAS: *pomocí prům. přírůstku reál. HDP - vhodné pro prognózu max. do 5-8 let (pak možnost změn díky VT pokroku)
*trendová čára - proložení řady napozorovaných hodnot určitou funkční křivkou (kolísání Y kolem přir. produktu - pokud je Y nad křivkou přir. Y, je období konjunktury, pokud pod křivkou přir. produktu, je období recese)
pohyb křivky AS - podle obou škol při změně nákladů (hlavně mzdových, ale i výrobních), při růstu monopolního zisku, při cenových šocích
- posun horizontální - změny ve vybavení výr. faktory, intenzita a produktivita práce
- posun vertikální - pouze u SAS - změna P při současné stabilitě Y (denominace měny apod.)
křivka AD: *monetaristé - odvození z rovnice směny, kde (P*Y) zaměníme za nominální GNP a Y za reálný GNP
Y = (M×V) / P předpokládáme (M×V) konstantní
*keynesiánci - nemožno určit přesně, neboť je tvořena C+I+G+NX, což „neobsahuje“ cenovou hladinu
pohyb křivky AD: *monetaristé - pouze faktory monetární povahy - peň. zásoba M, prům. transakční rychlost V, monet. báze B, peň. multiplikátor mm
- závěr: mírný růst M způsobuje růst reálného GNP na obyvatele
př.: růst M - růst C - růst AD
růst M - růst cen akcií - hodnota fin. aktiv roste - subjektivní optimismus - růst C - růst AD
*keynesiánci - na růst AD mají vliv - C + I + G + NX C = A + mc×YD I = YD / IR
YD = Y - Tx
př.: pokles IR - zlevnění kapitálu - růst I - růst AD
růst M - růst reál. peň. zůstatků - pokles IR - zlevnění kapitálu - růst I - růst AD (s tím souhlasí i monetaristé)
posuny křivek AS a AD při změnách očekávání:
- chování ek. subjektů - adaptivní - přizpůsobení chování subjektu minulému vývoji, předpoklad neměnnosti trendů v budoucnosti
- racionální - využití i minulých trendů, ale „rozumný“ pohled do budoucnosti na základě analýzy dostupných informací
- modely posunů: *klasický - zvýšení AD vyvolá větší relat. nárůst Y než P, neboť část nákladů je fixována
- subjekty se chovají adaptivně
*neoklasický - model rac. očekávání - ceny a mzdy jsou dokonale pružné, čímž je vzrůst AD vyrovnán růstem SAS, tj. roste pouze P, nikoliv Y
*neklasický - podobné jako neoklasický, ale mzdy a ceny jsou pružné pouze částečně - SAS reaguje méně, tj. roste trochu P i Y
- racionální - využití i minulých trendů, ale „rozumný“ pohled do budoucnosti na základě analýzy dostupných informací
- modely posunů: *klasický - zvýšení AD vyvolá větší relat. nárůst Y než P, neboť část nákladů je fixována
- subjekty se chovají adaptivně
*neoklasický - model rac. očekávání - ceny a mzdy jsou dokonale pružné, čímž je vzrůst AD vyrovnán růstem SAS, tj. roste pouze P, nikoliv Y
*neklasický - podobné jako neoklasický, ale mzdy a ceny jsou pružné pouze částečně - SAS reaguje méně, tj. roste trochu P i Y
keynesovská teorie
- peníze jsou nevýnosové, likvidní a nerizikové aktivum - preference likvidity vede k jejich držbě, ačkoli nenesou žádný výnos
- motivy preference likvidity - důchodový - důchody jsou vypláceny pouze jednou za čas, zatímco výdaje jsou nepřetržité - nutno držet hotovost či BÚ
- opatrnost - možnost nepředvídatelných výdajů
- spekulace - pokud subjekt očekává pokles IR, drží bohatství v obligacích (růst jejich hodnoty); při růstu IR drží peníze
- spekulativní MD (MD2) - čím nižší IR, tím více subjektů má „normální“ IR nad touto hodnotou, čímž roste MD; MD je kles. funkcí IR (konvexní)
- transakční MD (MD1) - důchodová a opatrnostní poptávka, obě jsou funkcí důchodu
- celková MD MD = MD1+MD2 =Lf1(Yn) + L2(IR) = L (Yn, IR) , kde Ln označuje funkční závislost na něčem
- obdoba cambridgeské rovnice, v obou je nepřímá závislost na IR a přímá na Y
- důch. rychlost v keyn. teorii - MD = L (Yn, IR) = k P Y = k Yn , kde nom. důchod Yn je konstantní
VY = 1 / k = Yn / L(Yn, IR) VY závisí na IR (přímo) - pokud roste IR, klesá spek. MD, takže musí růst důch. MD
*Baumolův-Tobinův model - příjem subjektu na počátku období, výdaje po celé období
- možnost držby alt. aktiva (O), které se v nutném případě prodá - při držbě pouze peněz vznik nákladů obět. příležitosti, při držbě více obligací vznik transakčních nákladů při nákupu a prodeji - snaha o optimalizaci portfolia z hlediska nákladů
*Tobin - transakční poptávka v rozvinutém bankovním systému může záviset na IR a na výši nákladů na konverzi peněz a CP
- aplikace teorie portfolia - na rozdíl od Keynese, který předokládal, že lidé drží buď peníze nebo obligace, Tobin zavádí do modelu možnost držení obého v optimálním poměru, který závisí na riziku držby obligací a úrokové míře
- motivy preference likvidity - důchodový - důchody jsou vypláceny pouze jednou za čas, zatímco výdaje jsou nepřetržité - nutno držet hotovost či BÚ
- opatrnost - možnost nepředvídatelných výdajů
- spekulace - pokud subjekt očekává pokles IR, drží bohatství v obligacích (růst jejich hodnoty); při růstu IR drží peníze
- spekulativní MD (MD2) - čím nižší IR, tím více subjektů má „normální“ IR nad touto hodnotou, čímž roste MD; MD je kles. funkcí IR (konvexní)
- transakční MD (MD1) - důchodová a opatrnostní poptávka, obě jsou funkcí důchodu
- celková MD MD = MD1+MD2 =Lf1(Yn) + L2(IR) = L (Yn, IR) , kde Ln označuje funkční závislost na něčem
- obdoba cambridgeské rovnice, v obou je nepřímá závislost na IR a přímá na Y
- důch. rychlost v keyn. teorii - MD = L (Yn, IR) = k P Y = k Yn , kde nom. důchod Yn je konstantní
VY = 1 / k = Yn / L(Yn, IR) VY závisí na IR (přímo) - pokud roste IR, klesá spek. MD, takže musí růst důch. MD
*Baumolův-Tobinův model - příjem subjektu na počátku období, výdaje po celé období
- možnost držby alt. aktiva (O), které se v nutném případě prodá - při držbě pouze peněz vznik nákladů obět. příležitosti, při držbě více obligací vznik transakčních nákladů při nákupu a prodeji - snaha o optimalizaci portfolia z hlediska nákladů
*Tobin - transakční poptávka v rozvinutém bankovním systému může záviset na IR a na výši nákladů na konverzi peněz a CP
- aplikace teorie portfolia - na rozdíl od Keynese, který předokládal, že lidé drží buď peníze nebo obligace, Tobin zavádí do modelu možnost držení obého v optimálním poměru, který závisí na riziku držby obligací a úrokové míře
citlivost poptávky po penězích
- nutno objasnit, zda cambridgeská konstanta je skutečně konstantou, či jestli se dá její pohyb předvídat
- závislost k na stabilitě VT a stabilitě poměru a = T / Py
% k = % a - % VT
*Keynes a Tobin - poptávka po penězích není příliš stabilní, neboť transakční rychlost peněz je citlivá na změny IR
*Marx - poptávka po penězích roste v obdobích hospodářských potíží (nedůvěra v banky apod.)
*Marshall - určitá nestabilita cambridgeské konstanty je zapřičiněna změnami očekávané míry inflace
*Fisher - změny cambridgeské konstanty pouze dlouhodobě a předvídatelně vlivem tech. pokroku
*Friedman - nepředpokládá větší vliv pohybu IR na poptávku po penězích, neboť IR se hýbe synchronně u běžných depozit, obligací i akcií; MD bude stabilní také proto, že se odvíjí od permanentního důchodu; jediná veličina, která má na MD vliv je bohatství W- podle ekonometrických měření v 50. a 60. letech činí úroková elesticita poptávky v dlouhém období -0,7 a v krátkém období -0,15
- závislost k na stabilitě VT a stabilitě poměru a = T / Py
% k = % a - % VT
*Keynes a Tobin - poptávka po penězích není příliš stabilní, neboť transakční rychlost peněz je citlivá na změny IR
*Marx - poptávka po penězích roste v obdobích hospodářských potíží (nedůvěra v banky apod.)
*Marshall - určitá nestabilita cambridgeské konstanty je zapřičiněna změnami očekávané míry inflace
*Fisher - změny cambridgeské konstanty pouze dlouhodobě a předvídatelně vlivem tech. pokroku
*Friedman - nepředpokládá větší vliv pohybu IR na poptávku po penězích, neboť IR se hýbe synchronně u běžných depozit, obligací i akcií; MD bude stabilní také proto, že se odvíjí od permanentního důchodu; jediná veličina, která má na MD vliv je bohatství W- podle ekonometrických měření v 50. a 60. letech činí úroková elesticita poptávky v dlouhém období -0,7 a v krátkém období -0,15
důchodový přístup
- tzv. cambridgeská teorie poptávky po penězích
- MD se posuzuje spíše z psychologicko - subjektivního pohledu na motivy držby peněz
*Marshall - předpokládá určitý stálý poměr transakční poptávky (nákup zboží) a nominálního důchodu a zároveň také
stálý poměr mezi bohatstvím a nominálním důchodem
- výchozí předpoklady ukazují, že celková MD není vázána na celkový počet transakcí, ale je relativně ve stálém poměru k nominálnímu důchodu MDD = k P Y
k - cambridgeská konstanta poptávky po penězích, determinována technologicky
- závislost na IR (nepřímá) a na bohatství (přímá)
- pro MS platí stejná rovnice, MS je exogenní a MD se jí přizpůsobuje pomocí tržního mechanismu
transformace transakčního do důchodového principu - předpoklad, že Y = a T, kde a je parametr vyjadřující podíl reál. důchodu na reál. transakcích
- potom k = 1 / (VT a) , kde součin VY = (VT a) nazýváme důch. rychlostí oběhu
převodový mechanismus: *přímý - při MS>MD jsou peň. zůstatky vyšší než požadované, což vede k jejich útratě za nákup zboží, tím se zvednou ceny, čímž vzroste MD
*nepřímý - při MS>MD klesá IR, tím roste I, tím rostou ceny inv. a spotř. zboží, tím roste MD
Friedmanova teorie - možnost alternativního rozhodování mezi běž. depozity s mírou výnosu rP, obligacemi s mírou výnosu ro a akciemi s mírou výnosu rA
- další veličiny ovlivňující MD jsou reálný permanentní důchod yP = S Yn / (1+IR)n , tj. očekávaný diskontovaný důchod v bud. obdobích, očekávaná míra inflace pe a výše cenové hladiny, poměr lidského a fyz. kapitálu h
- hlavním rozdílem oproti předchozím funkcím je poptávka po reálných peň. zůstatcích oproti poptávce po nominálních peň. zůstatcích z minulých případů
MD / P = f (W/P, yP, rO, rA, rP, h, pe) MD / P - poptávka po reál. peň. zůstatcích
- vliv změn IR bežných depozit je eliminován, neboť IR u těchto účtů se pohybuje synchronně s IR cenných papírů
- změny očekávané inflace také neovlivňují MD, neboť výnosnost běžných depozit se drží ve stejném poměru s výnosností držby zboží (což je vlastně výnos z očekávané inflace)- konjunkturální zvýšení či snížení běžného důchodu také nemají výrazný vliv na MD, neboť poptávka se odvíjí od perm. důchodu
- MD se posuzuje spíše z psychologicko - subjektivního pohledu na motivy držby peněz
*Marshall - předpokládá určitý stálý poměr transakční poptávky (nákup zboží) a nominálního důchodu a zároveň také
stálý poměr mezi bohatstvím a nominálním důchodem
- výchozí předpoklady ukazují, že celková MD není vázána na celkový počet transakcí, ale je relativně ve stálém poměru k nominálnímu důchodu MDD = k P Y
k - cambridgeská konstanta poptávky po penězích, determinována technologicky
- závislost na IR (nepřímá) a na bohatství (přímá)
- pro MS platí stejná rovnice, MS je exogenní a MD se jí přizpůsobuje pomocí tržního mechanismu
transformace transakčního do důchodového principu - předpoklad, že Y = a T, kde a je parametr vyjadřující podíl reál. důchodu na reál. transakcích
- potom k = 1 / (VT a) , kde součin VY = (VT a) nazýváme důch. rychlostí oběhu
převodový mechanismus: *přímý - při MS>MD jsou peň. zůstatky vyšší než požadované, což vede k jejich útratě za nákup zboží, tím se zvednou ceny, čímž vzroste MD
*nepřímý - při MS>MD klesá IR, tím roste I, tím rostou ceny inv. a spotř. zboží, tím roste MD
Friedmanova teorie - možnost alternativního rozhodování mezi běž. depozity s mírou výnosu rP, obligacemi s mírou výnosu ro a akciemi s mírou výnosu rA
- další veličiny ovlivňující MD jsou reálný permanentní důchod yP = S Yn / (1+IR)n , tj. očekávaný diskontovaný důchod v bud. obdobích, očekávaná míra inflace pe a výše cenové hladiny, poměr lidského a fyz. kapitálu h
- hlavním rozdílem oproti předchozím funkcím je poptávka po reálných peň. zůstatcích oproti poptávce po nominálních peň. zůstatcích z minulých případů
MD / P = f (W/P, yP, rO, rA, rP, h, pe) MD / P - poptávka po reál. peň. zůstatcích
- vliv změn IR bežných depozit je eliminován, neboť IR u těchto účtů se pohybuje synchronně s IR cenných papírů
- změny očekávané inflace také neovlivňují MD, neboť výnosnost běžných depozit se drží ve stejném poměru s výnosností držby zboží (což je vlastně výnos z očekávané inflace)- konjunkturální zvýšení či snížení běžného důchodu také nemají výrazný vliv na MD, neboť poptávka se odvíjí od perm. důchodu
5, TRANSAKČNÍ A DUCHODOVÝ PŘÍSTUP K POPTÁVCE PO PENĚZÍCH.TOBINUV A FRIEDMANUV PŘÍSTUP. CITLIVOST POPTÁVKY PO PENĚZÍCH.TOBINUV A FRIEDMANUV PŘÍSTUP.
CITLIVOST POPTÁVKY PO PENĚZÍCH.
teor. definice MD - poptávka po penězích je určena jako požadovaná nebo optimální velikost peň. zásoby v dané ekonomice
- předpoklad, že skutečná velikost peň. zásoby se může lišit od MD
empir. definice MD - předpoklad rovnosti skutečné peň. zásoby a MD, je nutno zvolit měn. agegát, který vyjadřuje MD (mejčastěji M1, ale i M2 či M3)
transakční přístup - klasici a tradiční neoklasici - Hume, Ricardo, Marx, Fisher
- není explicitně definován, ale odvozuje se z kvantitativní teorie peněz (Hume) - souvislost mezi prům. množstvím peněz v oběhu M, prům. transakční rychlosti peněz V, cenovou hladinou P a množstvím reál. transakcí za urč. období T
- kvantitativní rovnice peněz = Fisherova rovnice MD × VT = P × T
- MD v této rovnici je výlučně transakční, neuvažuje se vliv IR či výnosnost alternativních aktiv
- Fisher - VT považováno za dané, mění se pouze dlouhodobě vlivem tech. pokroku
- Marx - snížení M nevede k přímo úměrnému poklesu P, ale k poklesu výroby a k hosp. krizi, teprve pak klesne i P
- další faktory ovlivňující ekon. nutné množství peněz v oběhu - rozsah fin. plateb (daně, úvěry...), započítávání pohledávek a závazků, poskytnuté obch. úvěry
- syntetická rovnice MDT = T / VT = [A+P (y+sp+vw)] / VT
T - množství všech peň. transakcí
VT - prům. transakční rychlost oběhu peněz
P - cenová hladina vyjádřená cen. indexem y - finální produkt (GNP) v reálném vyjádření
sp - meziprodukt v reálném vyjádření
vw - část bohatství opětovně vstupující do směny
A - autonomní veličiny (daně, úvěry, zálohy...)
- lze relativně přesně vymezit všechny faktory, které mohou ovlivňovat MD, ale v praxi lze tyto veličiny těžko přesně kvantifikovat - pro MS platí stejná rovnice, v níž je MD exogenní (nezávislou) veličinou a její změny mají vliv pouze na P
teor. definice MD - poptávka po penězích je určena jako požadovaná nebo optimální velikost peň. zásoby v dané ekonomice
- předpoklad, že skutečná velikost peň. zásoby se může lišit od MD
empir. definice MD - předpoklad rovnosti skutečné peň. zásoby a MD, je nutno zvolit měn. agegát, který vyjadřuje MD (mejčastěji M1, ale i M2 či M3)
transakční přístup - klasici a tradiční neoklasici - Hume, Ricardo, Marx, Fisher
- není explicitně definován, ale odvozuje se z kvantitativní teorie peněz (Hume) - souvislost mezi prům. množstvím peněz v oběhu M, prům. transakční rychlosti peněz V, cenovou hladinou P a množstvím reál. transakcí za urč. období T
- kvantitativní rovnice peněz = Fisherova rovnice MD × VT = P × T
- MD v této rovnici je výlučně transakční, neuvažuje se vliv IR či výnosnost alternativních aktiv
- Fisher - VT považováno za dané, mění se pouze dlouhodobě vlivem tech. pokroku
- Marx - snížení M nevede k přímo úměrnému poklesu P, ale k poklesu výroby a k hosp. krizi, teprve pak klesne i P
- další faktory ovlivňující ekon. nutné množství peněz v oběhu - rozsah fin. plateb (daně, úvěry...), započítávání pohledávek a závazků, poskytnuté obch. úvěry
- syntetická rovnice MDT = T / VT = [A+P (y+sp+vw)] / VT
T - množství všech peň. transakcí
VT - prům. transakční rychlost oběhu peněz
P - cenová hladina vyjádřená cen. indexem y - finální produkt (GNP) v reálném vyjádření
sp - meziprodukt v reálném vyjádření
vw - část bohatství opětovně vstupující do směny
A - autonomní veličiny (daně, úvěry, zálohy...)
- lze relativně přesně vymezit všechny faktory, které mohou ovlivňovat MD, ale v praxi lze tyto veličiny těžko přesně kvantifikovat - pro MS platí stejná rovnice, v níž je MD exogenní (nezávislou) veličinou a její změny mají vliv pouze na P
Oblasti spolupráce bankovního dohledu a auditu (s. 159)
Spolupráce auditora s bankovním dohledem však nesmí narušovat hlavní činnost auditora. Musí být zpravidla pouze doplňkem jeho běžné činnosti a podmínkou je, že je auditor schopen provést danou činnost rychleji nebo úsporněji, než bankovní dohled. Nesmí však být porušena důvěrnost informací, které auditor získal při svém kontaktu s jinými subjekty, pokud tyto informace nejsou bance nebo veřejnosti přístupné.
Bankovní dohled vychází při dohledu na dálku i dohlídkách na místě mj. z účetních závěrek a hlášení banky a využívá proto také zjištění externího auditora. V případě specifické spolupráce s auditorem je možné využít např. ověření hlášení banky pro ČNB, hodnocení účetního systému a vnitřního a řídicího kontrolního systému, vnitřního auditu, hodnocení vhodnosti používaných účetních postupů a přiměřenosti metod vytváření rezerv a opravných položek na krytí případných ztrát z pohledávek, apod.
Také auditoři by měli být informování o poznatcích bankovního dohledu. Vzájemná spolupráce dohledu a auditorů založená na vzájemné důvěře může významně přispět zvýšení efektivnosti činnosti dohledu i auditorů. Zkušenosti z 2. poloviny 90. let však až příliš často ukázaly, že auditoři a bankovní dohled měli na hodnocení hospodaření bank rozdílný názor. ČNB se proto zabývala a nadále bude zabývat otázkou, jak zkvalitnit spolupráci dohledu a auditory,a by byl vytvořen efektivnější systém regulace bankovního sektoru.
Zveřejňování údajů o výsledcích činnosti banky
Auditor kromě zprávy k účetní závěrce a zprávy o ověření zprávy o hospodaření banky předkládá na žádost banky nebo v případech stanovených ČNB ještě zvláštní zprávy. Ověřuje např. správnost hlášení zasílaných ČNB, ověřuje či vypracovává speciální zprávy pro bankovní dohled. Při splnění kriterií stanovených v auditorské směrnici č. 51 může auditor plnit částečně i roli bankovního dohledu, resp. doplňovat jeho činnost. Nepřijímá však odpovědnost vedení banky ani neplní povinnosti dohledu, pouze mu napomáhá při výkonu dohledu tím, že ověří určité informace a zvýší tak jejich důvěryhodnost.
Bankovní dohled vychází při dohledu na dálku i dohlídkách na místě mj. z účetních závěrek a hlášení banky a využívá proto také zjištění externího auditora. V případě specifické spolupráce s auditorem je možné využít např. ověření hlášení banky pro ČNB, hodnocení účetního systému a vnitřního a řídicího kontrolního systému, vnitřního auditu, hodnocení vhodnosti používaných účetních postupů a přiměřenosti metod vytváření rezerv a opravných položek na krytí případných ztrát z pohledávek, apod.
Také auditoři by měli být informování o poznatcích bankovního dohledu. Vzájemná spolupráce dohledu a auditorů založená na vzájemné důvěře může významně přispět zvýšení efektivnosti činnosti dohledu i auditorů. Zkušenosti z 2. poloviny 90. let však až příliš často ukázaly, že auditoři a bankovní dohled měli na hodnocení hospodaření bank rozdílný názor. ČNB se proto zabývala a nadále bude zabývat otázkou, jak zkvalitnit spolupráci dohledu a auditory,a by byl vytvořen efektivnější systém regulace bankovního sektoru.
Zveřejňování údajů o výsledcích činnosti banky
Auditor kromě zprávy k účetní závěrce a zprávy o ověření zprávy o hospodaření banky předkládá na žádost banky nebo v případech stanovených ČNB ještě zvláštní zprávy. Ověřuje např. správnost hlášení zasílaných ČNB, ověřuje či vypracovává speciální zprávy pro bankovní dohled. Při splnění kriterií stanovených v auditorské směrnici č. 51 může auditor plnit částečně i roli bankovního dohledu, resp. doplňovat jeho činnost. Nepřijímá však odpovědnost vedení banky ani neplní povinnosti dohledu, pouze mu napomáhá při výkonu dohledu tím, že ověří určité informace a zvýší tak jejich důvěryhodnost.
Jak je to v EU
Členské státy EU mají povinnost přejmout tato ustanovení do svých národních zákonů, nařízení a správních předpisů a usnadnit tak výkon dohledu nad finančními institucemi a tím přispět ke zlepšení ochrany jejich klientů.
Zdroj:
Babouček I. a kolektiv, Bankovní regulace a dohled, BIVŠ, Praha 2002
1 Termíny regulátor a dohled jsou v literatuře používány poměrně volně. Regulátor stanovuje v součinnosti s jinými institucemi pravidla a dohled kontroluje dodržování těchto pravidel. Obě aktivity mohou být více či méně odděleny, ale nemusí a obvykle také nejsou. Často je také používán termín "dozor", kdy jde o instituci částečně regulující a plně dohlížející. Vzhledem ke složitosti terminologie je možno považovat termíny regulátor, dohled a dozor za "nedokonalá" synonyma.
Zdroj:
Babouček I. a kolektiv, Bankovní regulace a dohled, BIVŠ, Praha 2002
1 Termíny regulátor a dohled jsou v literatuře používány poměrně volně. Regulátor stanovuje v součinnosti s jinými institucemi pravidla a dohled kontroluje dodržování těchto pravidel. Obě aktivity mohou být více či méně odděleny, ale nemusí a obvykle také nejsou. Často je také používán termín "dozor", kdy jde o instituci částečně regulující a plně dohlížející. Vzhledem ke složitosti terminologie je možno považovat termíny regulátor, dohled a dozor za "nedokonalá" synonyma.
Cíle zkoumání bankovního dohledu a vnějšího auditu (s. 158)
Jak externí auditor, tak i bankovní dohled zkoumají účetní závěrku banky, účetní systém a vnitřní řídicí a kontrolní systém. Hledisko zkoumání je však poněkud odlišné. Zatímco auditorovi jde především o ověření správnosti a souladu vykazovaných údajů s realitou, bankovní dohled hodnotí stabilitu banky, ochranu zájmu vkladatelů a posuzuje obezřetnost řízení bankovních činností. Musí brát v úvahu také různé další skutečnosti, např. subjektivnost některých odhadů, které se promítají do účetní závěrky, události následující po sestavení účetní závěrky, odlišný záměr auditora a dohledu při posuzování vnitřního kontrolního systému. Přes tato omezení však mohou být výsledky práce externího auditora přínosné i pro bankovní dohled. Proto mají banky povinnost předkládat auditorské zprávy dohledu.
Auditorské zprávy poskytují např. informaci o věrohodnosti účetní závěrky. Také auditor při provádění auditu přihlíží k opatřením a úředním sdělením ČNB a může využít konzultací s bankovním dohledem. Pokud zjistí auditor významné nedostatky v činnosti banky nebo rizika, o nichž se domnívá, že nejsou bankovnímu dohledu známy, mela by dohled informovat o těchto skutečnostech. Může se jednat např. o fakta, která mohou ohrozit existenci banky, nesprávnosti, ze kterých by mohla bance vzniknout škoda značného rozsahu, nebo pokud auditor zamýšlí odstoupit v průběhu auditu, má na důležitý aspekt účetní závěrky názor, který je neslučitelný s názore m vedení banky a nechce proto vydat výrok bez výhrad, nebo se domnívá, že by určitá skutečnost měla být dohledu známa, avšak vedení banky i přes žádost auditora takové oznámení neučinilo.
V případě potřeby navázat kontakt s bankovním dohledem je však obvyklé, že setkání se účastní také vedení banky, příp. dozorčí rada nebo výbor pro audit, nebo jsou o něm alespoň informováni. Pouze pokud dá vedení banky souhlas se svou neúčastí na jednáních (čl. 40 směrnice č. 51), nebo existuje-li smluvní dohoda nebo předpisy opravňující ke spolupráci auditora a dohledu, nemusí toky informací mezi auditorem a dohledem probíhat prostřednictvím banky. Při uzavírání dohody s dohledem však musí auditor zvážit případný konflikt zájmů. Také k předávání zpráv auditora bankovnímu dohledu se vyžaduje souhlas banky.
Auditorské zprávy poskytují např. informaci o věrohodnosti účetní závěrky. Také auditor při provádění auditu přihlíží k opatřením a úředním sdělením ČNB a může využít konzultací s bankovním dohledem. Pokud zjistí auditor významné nedostatky v činnosti banky nebo rizika, o nichž se domnívá, že nejsou bankovnímu dohledu známy, mela by dohled informovat o těchto skutečnostech. Může se jednat např. o fakta, která mohou ohrozit existenci banky, nesprávnosti, ze kterých by mohla bance vzniknout škoda značného rozsahu, nebo pokud auditor zamýšlí odstoupit v průběhu auditu, má na důležitý aspekt účetní závěrky názor, který je neslučitelný s názore m vedení banky a nechce proto vydat výrok bez výhrad, nebo se domnívá, že by určitá skutečnost měla být dohledu známa, avšak vedení banky i přes žádost auditora takové oznámení neučinilo.
V případě potřeby navázat kontakt s bankovním dohledem je však obvyklé, že setkání se účastní také vedení banky, příp. dozorčí rada nebo výbor pro audit, nebo jsou o něm alespoň informováni. Pouze pokud dá vedení banky souhlas se svou neúčastí na jednáních (čl. 40 směrnice č. 51), nebo existuje-li smluvní dohoda nebo předpisy opravňující ke spolupráci auditora a dohledu, nemusí toky informací mezi auditorem a dohledem probíhat prostřednictvím banky. Při uzavírání dohody s dohledem však musí auditor zvážit případný konflikt zájmů. Také k předávání zpráv auditora bankovnímu dohledu se vyžaduje souhlas banky.
31. Vztahy součinnosti bankovního dohledu a vnějšího auditora
(úloha vedení banky, bankovního dohledu a auditorů banky z pohledu obezřetného vedení bankovních činností; cíle zkoumání bankovního dohledu a vnějšího auditu; oblasti spolupráce bankovního dohledu a auditu; zveřejňování údajů o výsledcích činnosti banky).
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úloha vedení banky, bankovního dohledu a auditorů banky z pohledu obezřetného vedení bankovních činností (s. 158)
Externí audit hraje významnou roli při regulaci podnikání bank. Zatímco dohlídky na místě se uskutečňují zpravidla 1x za 2 roky, externí auditor zkoumá činnost banky při každém ověřování pravdivosti výkazů, tj. pokaždé, když se sestavuje účetní závěrka, resp. auditorem ověřovaná mimořádná účetní závěrka. Vypracování a předkládání zprávy o ověření systému ČNB tak usnadňuje výkon obezřetného dohledu nad bankami.
Vzájemné vztahy regulátora a externích auditorů v ČR se řídí auditorskou směrnicí č. 51. (1.1.1995). Na mezinárodní poli usměrňuje vzájemné vztahy Mezinárodní výbor pro auditorskou praxi a Basilejský výbor pro bankovní dohled.
Auditorská směrnice č. 51 především definuje roli 3 subjektů, které se podílejí na obezřetném vedení banky a to vedení banky, auditorů a bankovního dohledu, a dále se zabývá vztahem bankovního dohledu a auditorů a mechanismem k zefektivnění a zlepšení koordinace jejich činnosti. Tato směrnice vychází kromě českých zákonů ( č. 6/1993 Sb., o bankách, č. 5244/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů ČR) také z mezinárodního auditorského standardu (Vztahy mezi bankovním dohledem a externími auditory).
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úloha vedení banky, bankovního dohledu a auditorů banky z pohledu obezřetného vedení bankovních činností (s. 158)
Externí audit hraje významnou roli při regulaci podnikání bank. Zatímco dohlídky na místě se uskutečňují zpravidla 1x za 2 roky, externí auditor zkoumá činnost banky při každém ověřování pravdivosti výkazů, tj. pokaždé, když se sestavuje účetní závěrka, resp. auditorem ověřovaná mimořádná účetní závěrka. Vypracování a předkládání zprávy o ověření systému ČNB tak usnadňuje výkon obezřetného dohledu nad bankami.
Vzájemné vztahy regulátora a externích auditorů v ČR se řídí auditorskou směrnicí č. 51. (1.1.1995). Na mezinárodní poli usměrňuje vzájemné vztahy Mezinárodní výbor pro auditorskou praxi a Basilejský výbor pro bankovní dohled.
Auditorská směrnice č. 51 především definuje roli 3 subjektů, které se podílejí na obezřetném vedení banky a to vedení banky, auditorů a bankovního dohledu, a dále se zabývá vztahem bankovního dohledu a auditorů a mechanismem k zefektivnění a zlepšení koordinace jejich činnosti. Tato směrnice vychází kromě českých zákonů ( č. 6/1993 Sb., o bankách, č. 5244/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů ČR) také z mezinárodního auditorského standardu (Vztahy mezi bankovním dohledem a externími auditory).
Tabulka č. 13 Postavení bank v transformujících se ekonomikách (% HDP)
Země
Celková depozita Úvěr podnik. sektoru
ČR (1996)
69
82
Maďarsko (1994)
36
26
Zdroj: Polouček, 1999
Web - vláda.cz- dokument - Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie (http://www.vlada.cz/1250/vlada/dokumenty/vstupeu1/system.il2.htm)
Privatizace bank sleduje další cíle, především stabilizaci a posílení bank, zvýšení efektivnosti jejich hospodaření, další rozšíření nabídky poskytovaných produktů a služeb, posílení konkurenceschopnosti bank a jejich přípravu na otevírání bankovního trhu v souvislosti s postupnou integrací ČR do evropské i světové ekonomiky. Privatizace bank je vnímána jako klíčový předpoklad pro posílení finančního sektoru v ČR a jeho prostřednictvím i výkonnosti a efektivnosti celé ekonomiky.
Web ČNB – přehled činnosti BD – 1991
Postupně narůstající význam bankovního dohledu znamenal stále častější zapojování do činností souvisejících s rozhodováním o budoucím směřování bankovního sektoru. Bankovní dohled se účastnil příprav první vlny privatizace bank, posuzování návrhů privatizačních projektů zpracovaných bankami, včetně zpracování tzv. parametrů privatizace. Obdobně spolupracoval se zainteresovanými bankami a centrálními institucemi na tzv. "Konsolidačním programu I", který zahrnoval založení Konsolidační banky, převedení vytipovaných aktiv obchodních bank na Konsolidační banku, posílení kapitálové základny velkých bank státem dotací jejich rezervních fondů a vylepšením kvality portfolia bank státními dluhopisy. V tomto případě šlo vůbec o první (a tehdy vládou deklarovanou jako poslední) masivnější akci vlády, směřující k očistě a kapitalizaci bankovního sektoru, zaměřenou na zlepšení situace velkých českých a slovenských bank.
Celková depozita Úvěr podnik. sektoru
ČR (1996)
69
82
Maďarsko (1994)
36
26
Zdroj: Polouček, 1999
Web - vláda.cz- dokument - Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie (http://www.vlada.cz/1250/vlada/dokumenty/vstupeu1/system.il2.htm)
Privatizace bank sleduje další cíle, především stabilizaci a posílení bank, zvýšení efektivnosti jejich hospodaření, další rozšíření nabídky poskytovaných produktů a služeb, posílení konkurenceschopnosti bank a jejich přípravu na otevírání bankovního trhu v souvislosti s postupnou integrací ČR do evropské i světové ekonomiky. Privatizace bank je vnímána jako klíčový předpoklad pro posílení finančního sektoru v ČR a jeho prostřednictvím i výkonnosti a efektivnosti celé ekonomiky.
Web ČNB – přehled činnosti BD – 1991
Postupně narůstající význam bankovního dohledu znamenal stále častější zapojování do činností souvisejících s rozhodováním o budoucím směřování bankovního sektoru. Bankovní dohled se účastnil příprav první vlny privatizace bank, posuzování návrhů privatizačních projektů zpracovaných bankami, včetně zpracování tzv. parametrů privatizace. Obdobně spolupracoval se zainteresovanými bankami a centrálními institucemi na tzv. "Konsolidačním programu I", který zahrnoval založení Konsolidační banky, převedení vytipovaných aktiv obchodních bank na Konsolidační banku, posílení kapitálové základny velkých bank státem dotací jejich rezervních fondů a vylepšením kvality portfolia bank státními dluhopisy. V tomto případě šlo vůbec o první (a tehdy vládou deklarovanou jako poslední) masivnější akci vlády, směřující k očistě a kapitalizaci bankovního sektoru, zaměřenou na zlepšení situace velkých českých a slovenských bank.
Nucená správa a odnětí povolení působit jako banka
Zákon o bankách umožňuje ČNB odejmout bankovní licenci. Po odejmutí bankovní licence však musí být splněny zákonné podmínky. Těmito podmínkami jsou:
· přetrvání závažných nedostatků v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky,
· nezahájení činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky do 12 měsíců ode dne udělení bank. Licence nebo nepřijímání vkladů od veřejnosti nebo neposkytování úvěrů po dobu 6 měsíců,
· udělení bankovní licence na základě nepravdivých údajů,
· pokles kapitálové přiměřenosti na individuálním základě tak, že je menší než 1/3 poměru stanoveného ČNB.
Závažným nedostatkem lze rozumět stav, kdy je zřejmé, že další případná opatření ze strany ČNB směřující k jejímu ozdravění, včetně zavedení nucené správy, by byla již neúčinná a nemohla by zásadním způsobem tento stav změnit nebo zvrátit.
Stejně jako u vydání bankovní licence si ČNB před rozhodnutím o odění bankovní licence vyžádá stanovisko Ministerstva financí.
Ode dne právní moci rozhodnutí o odnětí bankovní licence nesmí dotčená právnická osoba přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné pro vypořádání jejích pohledávek a závazků.
Zdroj:
Babouček I. a kolektiv, Bankovní regulace a dohled, BIVŠ, Praha 2002
Klumparová: Regulace činnosti bank, prezentace v Power Pointu;
Web (URL viz výše)
· přetrvání závažných nedostatků v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky,
· nezahájení činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky do 12 měsíců ode dne udělení bank. Licence nebo nepřijímání vkladů od veřejnosti nebo neposkytování úvěrů po dobu 6 měsíců,
· udělení bankovní licence na základě nepravdivých údajů,
· pokles kapitálové přiměřenosti na individuálním základě tak, že je menší než 1/3 poměru stanoveného ČNB.
Závažným nedostatkem lze rozumět stav, kdy je zřejmé, že další případná opatření ze strany ČNB směřující k jejímu ozdravění, včetně zavedení nucené správy, by byla již neúčinná a nemohla by zásadním způsobem tento stav změnit nebo zvrátit.
Stejně jako u vydání bankovní licence si ČNB před rozhodnutím o odění bankovní licence vyžádá stanovisko Ministerstva financí.
Ode dne právní moci rozhodnutí o odnětí bankovní licence nesmí dotčená právnická osoba přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné pro vypořádání jejích pohledávek a závazků.
Zdroj:
Babouček I. a kolektiv, Bankovní regulace a dohled, BIVŠ, Praha 2002
Klumparová: Regulace činnosti bank, prezentace v Power Pointu;
Web (URL viz výše)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)