(s. 165) – je návrhem budoucího stavu procesů v podniku. Navrhuje, jaké budou sítě neautomatizovaných činností a funkcí IS, které jsou plánovanými reakcemi na určité datové, časové, resp. mimořádné události. Cílem návrhu je co nejrychlejší reakce podniku na externí události při nízké spotřebě podnikových zdrojů. Podobně jako funkční architektura mívá i procesní architektura několik úrovní podrobnosti.
Východiskem návrhu procesní architektury je určení klíčových externích událostí, které reprezentují podstatné vazby podniku s jeho okolím. Nástrojem vhodným pro zachycení těchto vazeb je kontextový diagram.
Na kontextový diagram navazuje hrubé schéma procesů a jejich vazeb, které se v dalších fázích stává detailnější až do úrovně, v níž jsou v procesech využity elementární funkce z funkční architektury.
Datová architektura (s. 167) – je návrhem datové základny informačního systému. Vychází z analýzy potřebných datových objektů a jejich vazeb. Na základě této analýzy se provádí logický návrh datové základny, tj. navrhují se datové entity, jejich vazby a atributy.
Datová architektura je finalizována fyzickým návrhem datové základny, tj. návrhem databázových souborů a jejich fyzického uložení.
Technologická architektura (s. 175) – rozhoduje o technologickém řešení aplikace, resp. jednotlivých funkcí aplikace. Toto řešení propojuje softwarovou, hardwarovou a datovou dimenzi a definuje způsob zpracování jednotlivých aplikací IS (dávkové, interaktivní, řízené událostmi, v reálném čase), vnitřní stavbu aplikací (architektura klient/server, tříúrovňová architektura apod.) a uživatelské rozhraní aplikací. Technologická architektura jednotlivých aplikací a jejich funkcí může být odlišná.
Zdroj:
Voříšek, J.: Informační systémy a jejich řízení, BIVŠ, Praha 1997, s. 149
Žádné komentáře:
Okomentovat