- síly nabídky a poptávky na trhu vedou k rovnovážné ceně a rovnovážnému množství, nebo-li k tržní rovnováze
- tržní rovnováha nastává při takové ceně, kdy jsou síly nabídky a poptávky vyrovnané
- cena, za kterou se produkt prodává a kupuje se v tomto případě nazývá rovnovážná cena
- při jiné ceně vzniká přebytek nebo nedostatek nabízeného množství ve srovnání s poptávkou
- při rovnovážné ceně nevzniká ani přebytek ani nedostatek zboží
- cena tzv. vyčišťuje trh
- při nedostatku zboží jsou ochotni kupující zaplatit i vyšší cenu, což vede ze strany výrobců ke zvýšení ceny a následně ke zvýšení nabízeného množství
- kupující reagují na zvýšení cen snížením poptávky, rozdíly mezi nabídkou a poptávkou se zmenšují
- při přebytku zboží vázne jeho odbyt, vzniká soutěž prodávajících
- ti, aby své zboží prodali, musí snižovat ceny
- s poklesem ceny klesá i množství nabízeného zboží
- kupující při snížení ceny zvyšují poptávku
- nadbytečné zboží je doprodáváno, tržní síly vedou k utváření rovnovážných cen výrobků
nedostatek nabídky – lidé chtějí kupovat 45 jednotek, nabídka firem je 15 jednotek při ceně 10Kč za jednotku
přebytek nabídky – lidé chtějí kupovat 20 jednotek, nabídka firem je 40 jednotek při ceně 50Kč za jednotku
Elasticita poptávky
Elasticita poptávky
- citlivost poptávky vůči změně např. ceny
- cílem je zjistit, jakým způsobem ovlivňuje růst ceny poptávku po určitém zboží
o elastická poptávka – zboží existuje tehdy, jestliže zvýšení ceny daného zboží o 1% vyvolá snížení poptávaného množství o 1% a výše
o neelastická poptávka – zboží neexistuje tehdy, jestliže zvýšení daného zboží o 1% vyvolá snížení poptávaného množství zboží o méně než 1%
Pozn.: cenová pružnost je ovlivněna kombinacemi více faktorů, nejdůležitější jsou:
o význam zboží pro spotřebitele
o čas
Nabídka
- množství zboží, které podniky prodávají při určité ceně na trhu
zákon nabídky
- při vyšších cenách bude za jinak stejných podmínek dodáno vyšší množství zboží
rozlišujeme:
- individuální nabídka – nabídka jednoho prodávajícího
- dílčí nabídka – nabídka jednoho druhu zboží od různých výrobců
- agregátní nabídka – celková nabídka
změny nabídky působením necenových faktorů:
- náklady výroby:
o změny cen vstupů (dražší nebo levnější suroviny, mzdy, materiál, …)
o snížení vlivem technického pokroku (dojde ke zlevnění výroby) – zvyšuje se nabídka
- citlivost poptávky vůči změně např. ceny
- cílem je zjistit, jakým způsobem ovlivňuje růst ceny poptávku po určitém zboží
o elastická poptávka – zboží existuje tehdy, jestliže zvýšení ceny daného zboží o 1% vyvolá snížení poptávaného množství o 1% a výše
o neelastická poptávka – zboží neexistuje tehdy, jestliže zvýšení daného zboží o 1% vyvolá snížení poptávaného množství zboží o méně než 1%
Pozn.: cenová pružnost je ovlivněna kombinacemi více faktorů, nejdůležitější jsou:
o význam zboží pro spotřebitele
o čas
Nabídka
- množství zboží, které podniky prodávají při určité ceně na trhu
zákon nabídky
- při vyšších cenách bude za jinak stejných podmínek dodáno vyšší množství zboží
rozlišujeme:
- individuální nabídka – nabídka jednoho prodávajícího
- dílčí nabídka – nabídka jednoho druhu zboží od různých výrobců
- agregátní nabídka – celková nabídka
změny nabídky působením necenových faktorů:
- náklady výroby:
o změny cen vstupů (dražší nebo levnější suroviny, mzdy, materiál, …)
o snížení vlivem technického pokroku (dojde ke zlevnění výroby) – zvyšuje se nabídka
Konkurence
- je to proces střetávání různých zájmů tržních subjektů – od trhu neoddělitelný proces
- konkurence napříč trhem – konkurence mezi nabídkou a poptávkou, jestliže na sobě závisí je cena vždy kompromisem
- konkurence mezi účastníky poptávky – při převaze poptávky nad nabídkou je snaha nakoupit na úkor druhých, rostoucí cena postupně vylučuje některé subjekty poptávky
- konkurence mezi subjekty nabídky – klíčová role na trhu, CÍL – získat výhodu oproti jiným podnikatelům – ZISK
- dvě formy konkurence:
o cenová konkurence – podniky si konkurují prostřednictvím ceny, nižší cena = podniky realizují větší množství produkce, cena také klesá, když nabídka je větší než poptávka
o necenová konkurence – kvalita produkce, širší podniky, reklama, dobré jméno firmy
- typy konkurence:
o dokonalá
rovnost podmínek pro všechny tržní subjekty
mnoho výrobců, žádný svým postavením nemůže ovlivnit situaci na trhu
kvalita určitého výrobku vyráběného různými výrobci je stejná
všechny výrobky mají stejnou cenu
podnik může dosáhnout výhodnější ceny pouze snižováním nákladů
dokonalá konkurence znamená cestu úspor, zdokonalování hospodářského protokolu
o nedokonalá – narušení dokonalé, monopol, oligopol, monopolní konkurence
- konkurence napříč trhem – konkurence mezi nabídkou a poptávkou, jestliže na sobě závisí je cena vždy kompromisem
- konkurence mezi účastníky poptávky – při převaze poptávky nad nabídkou je snaha nakoupit na úkor druhých, rostoucí cena postupně vylučuje některé subjekty poptávky
- konkurence mezi subjekty nabídky – klíčová role na trhu, CÍL – získat výhodu oproti jiným podnikatelům – ZISK
- dvě formy konkurence:
o cenová konkurence – podniky si konkurují prostřednictvím ceny, nižší cena = podniky realizují větší množství produkce, cena také klesá, když nabídka je větší než poptávka
o necenová konkurence – kvalita produkce, širší podniky, reklama, dobré jméno firmy
- typy konkurence:
o dokonalá
rovnost podmínek pro všechny tržní subjekty
mnoho výrobců, žádný svým postavením nemůže ovlivnit situaci na trhu
kvalita určitého výrobku vyráběného různými výrobci je stejná
všechny výrobky mají stejnou cenu
podnik může dosáhnout výhodnější ceny pouze snižováním nákladů
dokonalá konkurence znamená cestu úspor, zdokonalování hospodářského protokolu
o nedokonalá – narušení dokonalé, monopol, oligopol, monopolní konkurence
Tržní formy:
1. čistý monopol – existuje na trhu tehdy, jestliže v ekonomice je jen jedna firma vyrábějící určitý výrobek nebo poskytující službu
2. čistý oligopol – nejtypičtější forma nedokonalé konkurence, výsada malé skupiny, alespoň některé firmy mohou ovlivňovat cenu, výrobek může být diferencovaný, stejnorodý, vstup do odvětví předpokládáme volný, vyznačuje se určitými prvky konkurence i monopolu, konkurence se realizuje především v necenové oblasti, někdy některá firma začne ostatním konkurovat snížením ceny – cenová válka
3. monopolní konkurence – zvláštní forma nedokonalé konkurence, větší množství malých nebo středních firem, žádný neovlivňuje celkovou tržní situaci, vstup do odvětví snadný, trh se rozpadá na trhy jednotlivých výrobků (podle kvality, značky, provedení, jména firmy, …), vznikají trhy jednotlivých producentů, na nichž se chovají jako jediní výrobci, nejjemnější formy nedokonalé konkurence
Poptávka
- množství služeb nebo zboží, které jsou kupující ochotní za určitou cenu koupit
zákon poptávky
- klesá-li za stejných podmínek cena, poptávané zboží stoupá
zákon klesající poptávky:
- s rostoucí cenou množství poptávaného zboží klesá
rozlišujeme:
individuální poptávka – poptávka jednoho kupujícího
dílčí poptávka – poptávka po jednom druhu zboží
agregátní poptávka – celková poptávka po všech druzích výrobků
2. čistý oligopol – nejtypičtější forma nedokonalé konkurence, výsada malé skupiny, alespoň některé firmy mohou ovlivňovat cenu, výrobek může být diferencovaný, stejnorodý, vstup do odvětví předpokládáme volný, vyznačuje se určitými prvky konkurence i monopolu, konkurence se realizuje především v necenové oblasti, někdy některá firma začne ostatním konkurovat snížením ceny – cenová válka
3. monopolní konkurence – zvláštní forma nedokonalé konkurence, větší množství malých nebo středních firem, žádný neovlivňuje celkovou tržní situaci, vstup do odvětví snadný, trh se rozpadá na trhy jednotlivých výrobků (podle kvality, značky, provedení, jména firmy, …), vznikají trhy jednotlivých producentů, na nichž se chovají jako jediní výrobci, nejjemnější formy nedokonalé konkurence
Poptávka
- množství služeb nebo zboží, které jsou kupující ochotní za určitou cenu koupit
zákon poptávky
- klesá-li za stejných podmínek cena, poptávané zboží stoupá
zákon klesající poptávky:
- s rostoucí cenou množství poptávaného zboží klesá
rozlišujeme:
individuální poptávka – poptávka jednoho kupujícího
dílčí poptávka – poptávka po jednom druhu zboží
agregátní poptávka – celková poptávka po všech druzích výrobků
Trh - - je to místo nebo zeměpisná oblast, kde se setkávají kupující s prodávajícím, základní subjekty trh jsou: domácnosti, firmy, stát
- původně trh znamenal místo, kde se kupovalo a prodávalo zboží, vznik trhu souvisí s dělbou práce – skupiny lidí vykonávají práce pouze určitého druhu
- v této situaci lidé vyrábějí více než spotřebovávají
- vzniká zboží, tedy výrobek ke směně, pro prodej
- směnu zboží zprostředkovávají v současné době peníze
- důležitá vlastnost zboží je směnná hodnota, tj. kvalitativní poměr, ve kterém může být zboží směněno za jiné zboží
- směnná hodnota vyjádřena v penězích je cenou zboží
- trh je zařízení, jehož prostřednictvím kupující a prodávající určitého zboží vstupuje do vzájemných interakcí, aby určili cenu zboží a množství, jež se nakoupí a prodá
- při prostorovém chápání, je trh místo, na kterém se setkává prodávající s kupujícím, tedy nabídka a poptávka (obch. dům, tržiště)
rozlišujeme:
1. podle množství druhů zboží
a. trh dílčí (jeden druh zboží)
b. trh agregátní (trh veškerého zboží)
2. z hlediska územního – trh místní, národní, mezinárodní
3. z pohledu funkčního
a. trh produktů (statků a služeb)
b. trh výrobních faktorů (půda, práce, kapitál)
c. finanční trh (trh peněz)
funkce trhu:
1. trhy přenášejí informace
2. trhy stimulují, podněcují ekonomické činnosti
3. trh rozdělují důchody jednotlivým subjektům (mzda, úrok, renta)
- trhy a na nich vznikající ceny koordinují samostatná rozhodnutí jednotlivých subjektů tak, že ekonomika řeší všechny základní ekonomické problémy
- v této situaci lidé vyrábějí více než spotřebovávají
- vzniká zboží, tedy výrobek ke směně, pro prodej
- směnu zboží zprostředkovávají v současné době peníze
- důležitá vlastnost zboží je směnná hodnota, tj. kvalitativní poměr, ve kterém může být zboží směněno za jiné zboží
- směnná hodnota vyjádřena v penězích je cenou zboží
- trh je zařízení, jehož prostřednictvím kupující a prodávající určitého zboží vstupuje do vzájemných interakcí, aby určili cenu zboží a množství, jež se nakoupí a prodá
- při prostorovém chápání, je trh místo, na kterém se setkává prodávající s kupujícím, tedy nabídka a poptávka (obch. dům, tržiště)
rozlišujeme:
1. podle množství druhů zboží
a. trh dílčí (jeden druh zboží)
b. trh agregátní (trh veškerého zboží)
2. z hlediska územního – trh místní, národní, mezinárodní
3. z pohledu funkčního
a. trh produktů (statků a služeb)
b. trh výrobních faktorů (půda, práce, kapitál)
c. finanční trh (trh peněz)
funkce trhu:
1. trhy přenášejí informace
2. trhy stimulují, podněcují ekonomické činnosti
3. trh rozdělují důchody jednotlivým subjektům (mzda, úrok, renta)
- trhy a na nich vznikající ceny koordinují samostatná rozhodnutí jednotlivých subjektů tak, že ekonomika řeší všechny základní ekonomické problémy
NÁKLADY UŠLÉ PŘÍLEŽISTOSTI
- hranice produkčních možností názorně ukazuje jeden z klíčových pojmů ekonomie
– náklady ušlé příležitosti
- v našem případě nákladem příležitosti – 1 AUTO BYLO 100 PÁRŮ BOT
- statek či službu získáme pomocí vynaložení omezených zdrojů
- mohou to být výrobní zdroje, peníze, čas, tytéž zdroje bychom mohli vynaložit jinak a získat jiné užitky
- náklady příležitosti určitého rozhodnutí o použití zdrojů představuje užitek z nejvýhodnějšího jiného použití daných zdrojů
- pojem náklady příležitosti je použitelný v různých oblastech života, nejen v ekonomii
– náklady ušlé příležitosti
- v našem případě nákladem příležitosti – 1 AUTO BYLO 100 PÁRŮ BOT
- statek či službu získáme pomocí vynaložení omezených zdrojů
- mohou to být výrobní zdroje, peníze, čas, tytéž zdroje bychom mohli vynaložit jinak a získat jiné užitky
- náklady příležitosti určitého rozhodnutí o použití zdrojů představuje užitek z nejvýhodnějšího jiného použití daných zdrojů
- pojem náklady příležitosti je použitelný v různých oblastech života, nejen v ekonomii
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ OTÁZKY
1. Co (vyrábět) – jaké statky a služby se budou vyrábět z omezených zdrojů
2. Jak (nejlépe, nejlevněji) – jak budu vyrábět, kdo bude statky vyrábět a s jakou technologií
3. Pro koho (jak rozdělovat) – jak se vyrobený produkt rozdělí, kdo bude spotřebitelem statků a služeb, rozdělení závisí především na výši příjmů
EKONOMICKÉ SYSTÉMY
- podle toho, jak společnost řeší základní ekonomické problémy, rozlišujeme tyto systémy
1. Zvykový – řeší zákl. ekonomické otázky podle tradice (zvyku), je to systém, který existuje i v dnešní době
2. Příkazový – CENTRÁLNĚ PLÁNOVANÁ EKONOMIKA – fungoval v zemích východní Evropy, v současné době – Severní Korea, Kuba
- zákl. ekonomické otázky a problémy jsou dané z centra, pro jejich řešení je sestavován závazný plán
- vše bylo řešení plánem, neexistoval trh – tržní mechanismus, plán určoval co se bude vyrábět a v jakém množství
- bylo určeno z jakých zdrojů a jakými technologiemi se bude vyrábět
NEVÝHODA:
- neznalost centra o konkrétních potřebách poptávky
- nízká životní úroveň obyvatelstva
- neefektivní využívání zdrojů, mají charakter monopolů
VÝHODA:
- možnost ovlivňování výroby a spotřeby (např. zákaz výroby zdraví škodlivých výrobků)
3. Tržní – zákl. ekonomické otázky jsou řešeny trhem – tržním mechanismem
NEVÝHODA:
- nemůžeme zabránit setkání trhů
VÝHODA:
- reaguje na potřeby poptávky, efektivně využívá zdroje (konkurence nutí podniky snižovat náklady), trh reaguje okamžitě na změny nabídky a poptávky
4. Smíšený – základem systému je fungování tržního mechanismu, který je ovlivňován většími nebo menšími zásahy státu do trhu
2. Jak (nejlépe, nejlevněji) – jak budu vyrábět, kdo bude statky vyrábět a s jakou technologií
3. Pro koho (jak rozdělovat) – jak se vyrobený produkt rozdělí, kdo bude spotřebitelem statků a služeb, rozdělení závisí především na výši příjmů
EKONOMICKÉ SYSTÉMY
- podle toho, jak společnost řeší základní ekonomické problémy, rozlišujeme tyto systémy
1. Zvykový – řeší zákl. ekonomické otázky podle tradice (zvyku), je to systém, který existuje i v dnešní době
2. Příkazový – CENTRÁLNĚ PLÁNOVANÁ EKONOMIKA – fungoval v zemích východní Evropy, v současné době – Severní Korea, Kuba
- zákl. ekonomické otázky a problémy jsou dané z centra, pro jejich řešení je sestavován závazný plán
- vše bylo řešení plánem, neexistoval trh – tržní mechanismus, plán určoval co se bude vyrábět a v jakém množství
- bylo určeno z jakých zdrojů a jakými technologiemi se bude vyrábět
NEVÝHODA:
- neznalost centra o konkrétních potřebách poptávky
- nízká životní úroveň obyvatelstva
- neefektivní využívání zdrojů, mají charakter monopolů
VÝHODA:
- možnost ovlivňování výroby a spotřeby (např. zákaz výroby zdraví škodlivých výrobků)
3. Tržní – zákl. ekonomické otázky jsou řešeny trhem – tržním mechanismem
NEVÝHODA:
- nemůžeme zabránit setkání trhů
VÝHODA:
- reaguje na potřeby poptávky, efektivně využívá zdroje (konkurence nutí podniky snižovat náklady), trh reaguje okamžitě na změny nabídky a poptávky
4. Smíšený – základem systému je fungování tržního mechanismu, který je ovlivňován většími nebo menšími zásahy státu do trhu
HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ
- zdroje jsou vzácné, musíme s nimi nakládat efektivně
- společnost jako celek vyrábí efektivně, pokud se její produkce pohybuje na hranici produkčních možností
- z daných zdrojů lze vyrobit různé výrobky, pro jednoduchost uvažujeme, že společnost používá své výrobní zdroje k výrobě pouhých dvou výrobků
- společnost se snaží zdroje využít své zdroje maximálně, nenechat ani část zdrojů bez využití
- společnost má omezené zdroje a musí volit, co bude vyrábět
- rozhodne-li se zvýšit výrobu jednoho výrobku, musí obětovat část výroby druhého
- body na křivce představují maximální možnou výrobu
- vyrábí-li společnost kombinaci označenou B, může zvýšit výrobu aut jen tak, že sníží výrobu bot, dostane se do bodu C
- tuto křivku nazýváme hranice produkčních možností
- bod uvnitř plochy D představuje takovou kombinaci výrobků, při který bude část zdrojů nevyužita, v tomto případě by bylo možno zvýšit výrobu aut, bot nebo obojího
- bod vpravo od křivky představuje kombinace výrobků, které s danými zdroji nelze vyrobit, bod N
- hranice produkčních možností není neměnná, zlepšení ve výrobě nebo získání dodatečných zdrojů umožňuje posouvat tuto hranici doprava, takové posouvání nazýváme ekonomický růst
- společnost jako celek vyrábí efektivně, pokud se její produkce pohybuje na hranici produkčních možností
- z daných zdrojů lze vyrobit různé výrobky, pro jednoduchost uvažujeme, že společnost používá své výrobní zdroje k výrobě pouhých dvou výrobků
- společnost se snaží zdroje využít své zdroje maximálně, nenechat ani část zdrojů bez využití
- společnost má omezené zdroje a musí volit, co bude vyrábět
- rozhodne-li se zvýšit výrobu jednoho výrobku, musí obětovat část výroby druhého
- body na křivce představují maximální možnou výrobu
- vyrábí-li společnost kombinaci označenou B, může zvýšit výrobu aut jen tak, že sníží výrobu bot, dostane se do bodu C
- tuto křivku nazýváme hranice produkčních možností
- bod uvnitř plochy D představuje takovou kombinaci výrobků, při který bude část zdrojů nevyužita, v tomto případě by bylo možno zvýšit výrobu aut, bot nebo obojího
- bod vpravo od křivky představuje kombinace výrobků, které s danými zdroji nelze vyrobit, bod N
- hranice produkčních možností není neměnná, zlepšení ve výrobě nebo získání dodatečných zdrojů umožňuje posouvat tuto hranici doprava, takové posouvání nazýváme ekonomický růst
Pozitivní ekonomie
- založená na ověřených teoriích (např. prvořadým úkolem vlády by mělo být zvýšit zaměstnanost = názor 1 člověka, jiný považuje za důležité zvýšit hospodářský růst)
Potřeby
- pociťovaný nedostatek nebo nadbytek, který se snažíme odstranit USPOKOJOVÁNÍ POTŘEB
- snaha uspokojit potřeby je základem všech činností, které označujeme jako hospodaření
Členění potřeb
1. Hmotné – požadavek vlastnit věc, statky
1. Nehmotné – touha po vzdělání, vědomostech
2. Zbytné – bez nich se obejdeme luxus
2. Nezbytné – bez nich se neobejdeme jídlo, pití, bydlení
3. Individuální – potřeby jednotlivce
3. Společenské – potřeby společnosti nebo určité skupiny lidí, ochrana živ. prostředí
- potřeby mohou být u jednotlivých členů či skupin ve společnosti velmi rozdílné
- liší se: v různých kulturách
u různých příjmových skupin
podle stupně dosaženého vzdělání, atd.
Maslowova teorie potřeb
- americký psycholog Abraham W. Maslow rozdělil způsoby člověka do 5-ti stupňů pyramidy
- to, jak jdou stupně pyramidy za sebou závisí na kulturním a sociálním původu člověka
Statky
- slouží k uspokojování potřeb, jsou to užitečné předměty, které lidé využívají ve vlastní prospěch a většinou bývají výtvorem lidské činnosti
členění statků:
1. Volné – nejsou výsledkem lidské práce
1. Ekonomické – jsou výsledkem lidské práce, slouží k výrobě nebo ke spotřebě, jsou vzácné
2. Hmotné – mají fyzickou povahu, věci
2. Nehmotné – duševní výtvor člověka (hud. skladby, znalosti)
3. Spotřební – slouží k okamžité spotřebě (potraviny)
3. Kapitálové – slouží k výrobě
Služby
- ekonomické činnosti, které svým průběhem uspokojují potřeby lidí
členění služeb:
1. Bezplatné
1. Placené
2. Věcné – zaměření na obnovu hmotných statků (opravy)
2. Osobní – zaměřené přímo na člověka (lidská péče)
Potřeby
- pociťovaný nedostatek nebo nadbytek, který se snažíme odstranit USPOKOJOVÁNÍ POTŘEB
- snaha uspokojit potřeby je základem všech činností, které označujeme jako hospodaření
Členění potřeb
1. Hmotné – požadavek vlastnit věc, statky
1. Nehmotné – touha po vzdělání, vědomostech
2. Zbytné – bez nich se obejdeme luxus
2. Nezbytné – bez nich se neobejdeme jídlo, pití, bydlení
3. Individuální – potřeby jednotlivce
3. Společenské – potřeby společnosti nebo určité skupiny lidí, ochrana živ. prostředí
- potřeby mohou být u jednotlivých členů či skupin ve společnosti velmi rozdílné
- liší se: v různých kulturách
u různých příjmových skupin
podle stupně dosaženého vzdělání, atd.
Maslowova teorie potřeb
- americký psycholog Abraham W. Maslow rozdělil způsoby člověka do 5-ti stupňů pyramidy
- to, jak jdou stupně pyramidy za sebou závisí na kulturním a sociálním původu člověka
Statky
- slouží k uspokojování potřeb, jsou to užitečné předměty, které lidé využívají ve vlastní prospěch a většinou bývají výtvorem lidské činnosti
členění statků:
1. Volné – nejsou výsledkem lidské práce
1. Ekonomické – jsou výsledkem lidské práce, slouží k výrobě nebo ke spotřebě, jsou vzácné
2. Hmotné – mají fyzickou povahu, věci
2. Nehmotné – duševní výtvor člověka (hud. skladby, znalosti)
3. Spotřební – slouží k okamžité spotřebě (potraviny)
3. Kapitálové – slouží k výrobě
Služby
- ekonomické činnosti, které svým průběhem uspokojují potřeby lidí
členění služeb:
1. Bezplatné
1. Placené
2. Věcné – zaměření na obnovu hmotných statků (opravy)
2. Osobní – zaměřené přímo na člověka (lidská péče)
Zákon vzácnosti
- statky jsou vzácné, protože neexistuje dostatek zdrojů k výrobě všech statků
- lidé proto musí se zdroji šetřit, využívat je efektivně, na 100%, zacházet s nimi ekonomicky
Efektivnost
- je jeden z ústředních pojmů ekonomie a ekonomika pracují efektivně, když se pohybuje na hranici produkčních možností
- od zákona vzácnosti se odvíjí princip vlastnických vztahů, není-li možné vlastnit vše v dostatečném množství, vzniká potřeba rozdělit si nedostatkovou věc
- omezenost zdrojů je relativní, přírodní zdroje narůstají díky moderním technologiím
- práce narůstá díky růstu produktivity práce a také s počtem obyvatel
- základní hybnou silou, která nutí člověka aby pracoval, vyráběl a snažil se změnit své prostředí je nesoulad mezi lidskými potřebami a omezenými zdroji
- lidé proto musí se zdroji šetřit, využívat je efektivně, na 100%, zacházet s nimi ekonomicky
Efektivnost
- je jeden z ústředních pojmů ekonomie a ekonomika pracují efektivně, když se pohybuje na hranici produkčních možností
- od zákona vzácnosti se odvíjí princip vlastnických vztahů, není-li možné vlastnit vše v dostatečném množství, vzniká potřeba rozdělit si nedostatkovou věc
- omezenost zdrojů je relativní, přírodní zdroje narůstají díky moderním technologiím
- práce narůstá díky růstu produktivity práce a také s počtem obyvatel
- základní hybnou silou, která nutí člověka aby pracoval, vyráběl a snažil se změnit své prostředí je nesoulad mezi lidskými potřebami a omezenými zdroji
MIKROEKONOMIE, MAKROEKONOMIE
MIKROEKONOMIE
- zabývá se jednotlivými trhy a zkoumá rozhodování jednotlivých domácností a firem, nejdůležitější jsou:
1. Domácnosti – jsou vlastníky (domácích) výrobních faktorů a nakupují na trhu výrobky a služby pro uspokojení svých potřeb, tyto výrobky a služby nakupují za důchody (příjmy) z prodeje výrobních faktorů
2. Firmy – vyrábějí a nabízejí na trhu statky a služby, hlavním cílem firem je dlouhodobé dosahování zisků
3. Stát – vstupuje na trh jako specifický subjekt, může být v pozici prodávajícího i kupujícího
MAKROEKONOMIE
- zabývá se ekonomikou jako celkem, k tomuto pozorování slouží ekonomům základní veličiny
1. Roční míra inflace - souvisí s cenami a hodnotou peněz, rostou CENY roste INFLACE znehodnocuje se MĚNA
2. Roční tempo růstu hrubého domácího produktu (HDP) – objem ročního produktu státu
3. Roční míra nezaměstnanosti
4. Saldo obchodní bilance - rozdíl mezi dovozy a vývozy
- zabývá se jednotlivými trhy a zkoumá rozhodování jednotlivých domácností a firem, nejdůležitější jsou:
1. Domácnosti – jsou vlastníky (domácích) výrobních faktorů a nakupují na trhu výrobky a služby pro uspokojení svých potřeb, tyto výrobky a služby nakupují za důchody (příjmy) z prodeje výrobních faktorů
2. Firmy – vyrábějí a nabízejí na trhu statky a služby, hlavním cílem firem je dlouhodobé dosahování zisků
3. Stát – vstupuje na trh jako specifický subjekt, může být v pozici prodávajícího i kupujícího
MAKROEKONOMIE
- zabývá se ekonomikou jako celkem, k tomuto pozorování slouží ekonomům základní veličiny
1. Roční míra inflace - souvisí s cenami a hodnotou peněz, rostou CENY roste INFLACE znehodnocuje se MĚNA
2. Roční tempo růstu hrubého domácího produktu (HDP) – objem ročního produktu státu
3. Roční míra nezaměstnanosti
4. Saldo obchodní bilance - rozdíl mezi dovozy a vývozy
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY
EKONOMIE = je to vědní disciplína, která vzniká asi ve 2. pol. 18. st. a její počátky jsou spojeny se jménem anglického ekonoma ADAMA SMITHE
- v r. 1776 vydal knihu „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“
Nejčastější metody používané v ekonomii:
1. Pozorování – zahrnuje pozorování současných jevů historických skutečností, popis jevů, třídění informací a měření veličin
2. Analýza faktů – významná zejména tzv. STATISTICKÁ ANALÝZA
3. Experimenty
Definice ekonomie:
- zkoumá, jak společnost využívá omezené (vzácné) výrobní zdroje k výrobě různých druhů zboží či služeb (užitečné statky) a jak tyto statky rozděluje mezi lidi či skupiny,
- zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozděluje mezi různé skupiny
- je věda o penězích, bankovnictví, kapitálů a bohatství
- je to věda zabývající se společenskou realitou zvanou ekonomika
- EKONOMIE = VĚDA – společenská – využívá materialistických a statistických metod
- EKONOMIKA = praxe
Výrobní faktory
1. Práce – je to cíleně daná činnost člověka, kterou uspokojuje lidské potřeby, práce je lidský kapitál
2. Půda – je to produkt přírody, rozumí se nejen zemědělská půda, ale veškeré přírodní zdroje, není volně dostupná, stále narůstá její vzácnost
3. Kapitál – statky, které již byly vyrobeny a pomocí nich se vyrábí statky jiné, za prvotní výrobní faktor je považována PŮDA a PRÁCE, za druhý výrobní faktor KAPITÁL
- v r. 1776 vydal knihu „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“
Nejčastější metody používané v ekonomii:
1. Pozorování – zahrnuje pozorování současných jevů historických skutečností, popis jevů, třídění informací a měření veličin
2. Analýza faktů – významná zejména tzv. STATISTICKÁ ANALÝZA
3. Experimenty
Definice ekonomie:
- zkoumá, jak společnost využívá omezené (vzácné) výrobní zdroje k výrobě různých druhů zboží či služeb (užitečné statky) a jak tyto statky rozděluje mezi lidi či skupiny,
- zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozděluje mezi různé skupiny
- je věda o penězích, bankovnictví, kapitálů a bohatství
- je to věda zabývající se společenskou realitou zvanou ekonomika
- EKONOMIE = VĚDA – společenská – využívá materialistických a statistických metod
- EKONOMIKA = praxe
Výrobní faktory
1. Práce – je to cíleně daná činnost člověka, kterou uspokojuje lidské potřeby, práce je lidský kapitál
2. Půda – je to produkt přírody, rozumí se nejen zemědělská půda, ale veškeré přírodní zdroje, není volně dostupná, stále narůstá její vzácnost
3. Kapitál – statky, které již byly vyrobeny a pomocí nich se vyrábí statky jiné, za prvotní výrobní faktor je považována PŮDA a PRÁCE, za druhý výrobní faktor KAPITÁL
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)