- firmy vyprodukovali výkony a část jich prodali, zbytek jsou zásoby
- domácnosti část spotřebovali a část uspořili
- rovnováha agregátní nabídky a poptávky
Jednoduchý model ekonomiky
• neexistují daně
• deflátor je nula (neexistuje inflace)
• existuje pouze C, I
• neexistuje zahraničí
- nabídku tvoří produkt firmy, Y = C + I
- poptávku tvoří spotřebitel, AD = C + S
- rovnováha je dána vztahem S = I
To, že je vysoký HDP neznamená ještě dobrou ekonomiku.
a) HDP > AD (plánované výdaje)
- snížení cen výrobků
- snížení zisku omezení výroby (nevyužití zdrojů)
- zvyšuje se nezaměstnanost
• dlouhodobě to znamená útlum ekonomiky
b) HDP <>AD) roste tlak na snížení ceny
- při rostoucí ceně produkují výrobci více, vstupují nové firmy
Rovnovážná cena (pe)
- nabízené i poptávané množství je stejné
- rovnovážný reálný produkt (ye), při kterém neexistují nedostatky ani přebytky
- ekonomika je v rovnováze, subjekty se musejí chovat racionálně
Abychom se mohli podívat, že rovnováha nastane (Y a P), musíme analyzovat nerovnováhu.
Př.
Sedlák sklidil, spoří na nové pole. Zároveň je firmou i domácností. Část použije na spotřebu a část na firmu.
- s úspor se stávají podnikové výdaje
- investice = výdaj firmy
- musíme začít na finančních trzích
Klasická teorie rovnováhy
- klasikové tvrdí, že I klesají, když klesá i (králíci)
- čím vyšší i, tím méně projektů se uskuteční
- úspory jsou rostoucí, s rostoucí i roste objem peněz, které si můžeme půjčit
- př. nízká úroková míra - koupím nemovitost, akcie
- př. vysoká úroková míra - půjčím peníze (riziko, výnosnost)
1. Finanční trh
- kapitálový trh je trh úspor a investic
- úroková míra (i) = = = 0,1
- očekávaná míra zhodnocení investice na základě analýzy tržní příležitosti
- při SE = IE jsou všechny zdroje využity efektivně k produkci (viz. hranice produkčních možností a PPF křivka)
Změny v poptávce:
- zvýší se I
- levnější zboží nebo více zboží
2. Agregátní trh
- národní ekonomika se snaží vyrobit potenciální produkt (N)
- z dlouhodobého hlediska nabídka nereaguje na změnu cenové hladiny (změna je závislá pouze na změně ceny VF)
- čím blíže bude reálný produkt (ye2, Y) k potenciálnímu (max. využití zdrojů, N), tím lépe na tom ekonomika bude
- cílem ekonomiky je zmenšit vzdálenost reálného produktu (RP) a potenciálního produktu (N)
ye1 … jsme na hranici produkčních možností
ye2 … úroveň reálného produktu (zdroje nejsou efektivně využity)
Stát se snaží zvýšit poptávku (ekonomika musí být schopná, aby se zvýšilo množství a ne cena). Ekonomika musí mít technologie, aby nedovážela (bilance zahraničního obchodu). Pokud nemá technologie a dováži, zvýší se inflace, zatíží se státní rozpočet (vnitřní i vnější dluhy).
N = VF * SP (souhrnná produktivita VF)
= L * l (produktivita práce)
= A * a (úrodnost půdy)
= K * k (účinnost kapitálu)
Vlivy:
- úroveň řízení (systém)
- technologie (know-how)
Klesá cena VF
- klasikové říkají klesla AD (AD1 - AD2), to tzn. že klesl rovnovážný produkt, nejsou využity zdroje (vznikají volné VF, roste konkurence na nabídce VF) majitelé se je snaží udat, klesá cena těchto VF
Z rovnováhy VF/dolar vyplývá rozhodnutí:
- čím je práce levnější, tím jí koupíme více
- pokud cena VF klesá je tento VF ve větším množství zapojován do výroby
- v bodě E2 klesl reálný produkt a cena, protože se snižují ceny VF, které umožňují podnikateli zapojovat tyto výhodné VF, tedy produkce roste do bodu E3
- podle Friedmana se mění pouze cenová úroveň (roste poptávka)
Předpoklady:
a) pružné ceny (reagují)
b) na trhu kapitálu nevzniká nerovnováha mezi I a S, která by se promítala do vývoje agregátní poptávky
Pokud agregátní poptávka z nějakého důvodu roste či klesá, tak to znamená krátkodobě pokles reálného produktu pod úroveň produktu potenciálního (N) nebo krátkodobý zanedbatelný převis reálného produktu (Y) nad (N), avšak dlouhodobě díky pružným cenám se Y vrací na úroveň N, a tím se ekonomika opět dostává na svou PPF křivku.
Trh tedy sám zajistí rovnováhu ekonomiky na úrovni N, tedy při efektivně využitých VF a není tedy zapotřebí zásahů vlády, která tento přirozený mechanismus pouze naruší při současném vynaložení peněz na stání administrativu.
Zobrazují se příspěvky se štítkemtrh. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtrh. Zobrazit všechny příspěvky
1. Peníze a měna
Peníze a měna
Peníze jsou hmotným nositelem finančních vztahů. Například finančním vztahem mezi státem a podnikem je daň. Aby se tento vztah uskutečnil, musí podnik zaplatit státu určitou sumu peněz a tím splnit svojí daňovou povinnost. Peníze neustále přijímají a vydávají všechny ekonomické subjekty – stát, obyvatelstvo, podniky i banky.
Peníze jsou specifickým zbožím s určitou hodnotou, ve které všeobecně ostatní zboží vyjadřují svoji hodnotu ve všech státech. Jsou univerzálním zbožím, které je směnitelné za všechny druhy ostatního zboží.
Peníze představují všeobecný ekvivalent a jako ekonomická kategorie jsou stejné ve všech státech a plní určité funkce.
V tržní ekonomice plní peníze tyto základní funkce:
• jsou mírou hodnoty, protože slouží jako univerzální prostředek k vyjadřování cen ostatního zboží,
• jsou oběživem a prostředkem směny při prodeji zboží,
• plní funkci míry úspor a prostředku akumulace,
• jsou platidlem a tím je možné vyrovnávat platební závazky bez hotových peněz,
• mají funkci světových peněz, pokud se uplatňují v mezinárodním platebním styku jednotlivých zemí.
Peníze neplnily své funkce ve své obecné podobě, ale potřeby peněžního oběhu si vynucovaly úpravu jejich podoby, vydávání, stahování a vlastního oběhu tak, aby byla zajištěna plynulost směny i ostatních plateb. Stát proto upravoval formu peněz a organizoval peněžní oběh.
Peníze začaly plnit své funkce jako historicky konkrétní, státem uspořádaná peněžní soustava – měna.
Na počátku byla platnost organizace peněžní soustavy omezena především na území státu a měny vystupovaly především jako národní forma peněz.
Měnu tak lze chápat jako národní formu peněz, jako konkrétní peníze určitého státu.
S rozvojem mezinárodního oběhu zboží a internacionalizace výroby začal být peněžní oběh upravován i na mezinárodní úrovni a vedle národních měn vznikají i měny mezinárodní, schopné plnit funkci světových peněz.
Měnou rozumíme právně upravované peníze, obíhající uvnitř určitého státního útvaru nebo seskupení států, tj. státem uznané, regulované a garantované peníze.
Měnovou jednotkou rozumíme konkrétní základní částku určité měny, která je označena názvem a je vnitřně členěná.
Peníze v rozvinuté společnosti vystupují jako konkrétní národní peníze, jako měna určená státem.
V jednotlivých peněžních operacích vystupují peníze vždy ve své státní podobě bez ohledu na to, zda jde o vnitrostátní nebo mezistátní peněžní transakce (USD, Kč).
V této souvislosti se rozeznává měna domácí a zahraniční měna.
Zahraniční (cizí) měna se člení na:
1. valuty - které představují oběživo, tzn. bankovky a mince cizích států. Jde o hotovostní zahraniční peníze.
2. devizy - které představují bezhotovostní peníze. Jde v podstatě o platební dokumenty, které jsou vyjádřeny v cizí měně a používají se v mezinárodním styku (šeky, směnky, akreditivy).
Pravidla oběhu domácí měny a její vztah k zahraničním měnám jsou upraveny zákonodárstvím příslušného státu.
Vymezení měny určitého státu obvykle stanoví měnový zákon, který zpravidla upravuje:
1. název peněžní jednotky a jejích zlomků (např. česká koruna a haléře, USD a centy).
2. vztah peněžní jednotky k drahým kovům, tzv. měnová parita. Jde o formální vztah, protože v současnosti již v žádném státě neexistuje směnitelnost za měnový kov.
3. určení hodnot, ve kterých se peněžní jednotka emituje (vydává) do oběhu, např. 10, 20, 50, 100, 200, 1000, 5000. Zároveň je nutné stanovit v jaké formě se oběživo emituje, zda ve formě papírových peněz nebo plnohodnotných či neplnohodnotných mincích.
4. Způsob vydávání peněz do oběhu a stahování z oběhu, způsob zajištění stability měny, měnové kompetence.
5. Vztah peněžní jednotky domácí měny k zahraničním měnám, neboli devizový kurz.
Měnový systém má v každé zemi své specifické rysy. Některé principy uplatňované v měnových systémech jednotlivých zemí jsou společné.
Soustava platidel v určitém státu tvoří z formálního hlediska měnovou soustavu.
Peníze jsou hmotným nositelem finančních vztahů. Například finančním vztahem mezi státem a podnikem je daň. Aby se tento vztah uskutečnil, musí podnik zaplatit státu určitou sumu peněz a tím splnit svojí daňovou povinnost. Peníze neustále přijímají a vydávají všechny ekonomické subjekty – stát, obyvatelstvo, podniky i banky.
Peníze jsou specifickým zbožím s určitou hodnotou, ve které všeobecně ostatní zboží vyjadřují svoji hodnotu ve všech státech. Jsou univerzálním zbožím, které je směnitelné za všechny druhy ostatního zboží.
Peníze představují všeobecný ekvivalent a jako ekonomická kategorie jsou stejné ve všech státech a plní určité funkce.
V tržní ekonomice plní peníze tyto základní funkce:
• jsou mírou hodnoty, protože slouží jako univerzální prostředek k vyjadřování cen ostatního zboží,
• jsou oběživem a prostředkem směny při prodeji zboží,
• plní funkci míry úspor a prostředku akumulace,
• jsou platidlem a tím je možné vyrovnávat platební závazky bez hotových peněz,
• mají funkci světových peněz, pokud se uplatňují v mezinárodním platebním styku jednotlivých zemí.
Peníze neplnily své funkce ve své obecné podobě, ale potřeby peněžního oběhu si vynucovaly úpravu jejich podoby, vydávání, stahování a vlastního oběhu tak, aby byla zajištěna plynulost směny i ostatních plateb. Stát proto upravoval formu peněz a organizoval peněžní oběh.
Peníze začaly plnit své funkce jako historicky konkrétní, státem uspořádaná peněžní soustava – měna.
Na počátku byla platnost organizace peněžní soustavy omezena především na území státu a měny vystupovaly především jako národní forma peněz.
Měnu tak lze chápat jako národní formu peněz, jako konkrétní peníze určitého státu.
S rozvojem mezinárodního oběhu zboží a internacionalizace výroby začal být peněžní oběh upravován i na mezinárodní úrovni a vedle národních měn vznikají i měny mezinárodní, schopné plnit funkci světových peněz.
Měnou rozumíme právně upravované peníze, obíhající uvnitř určitého státního útvaru nebo seskupení států, tj. státem uznané, regulované a garantované peníze.
Měnovou jednotkou rozumíme konkrétní základní částku určité měny, která je označena názvem a je vnitřně členěná.
Peníze v rozvinuté společnosti vystupují jako konkrétní národní peníze, jako měna určená státem.
V jednotlivých peněžních operacích vystupují peníze vždy ve své státní podobě bez ohledu na to, zda jde o vnitrostátní nebo mezistátní peněžní transakce (USD, Kč).
V této souvislosti se rozeznává měna domácí a zahraniční měna.
Zahraniční (cizí) měna se člení na:
1. valuty - které představují oběživo, tzn. bankovky a mince cizích států. Jde o hotovostní zahraniční peníze.
2. devizy - které představují bezhotovostní peníze. Jde v podstatě o platební dokumenty, které jsou vyjádřeny v cizí měně a používají se v mezinárodním styku (šeky, směnky, akreditivy).
Pravidla oběhu domácí měny a její vztah k zahraničním měnám jsou upraveny zákonodárstvím příslušného státu.
Vymezení měny určitého státu obvykle stanoví měnový zákon, který zpravidla upravuje:
1. název peněžní jednotky a jejích zlomků (např. česká koruna a haléře, USD a centy).
2. vztah peněžní jednotky k drahým kovům, tzv. měnová parita. Jde o formální vztah, protože v současnosti již v žádném státě neexistuje směnitelnost za měnový kov.
3. určení hodnot, ve kterých se peněžní jednotka emituje (vydává) do oběhu, např. 10, 20, 50, 100, 200, 1000, 5000. Zároveň je nutné stanovit v jaké formě se oběživo emituje, zda ve formě papírových peněz nebo plnohodnotných či neplnohodnotných mincích.
4. Způsob vydávání peněz do oběhu a stahování z oběhu, způsob zajištění stability měny, měnové kompetence.
5. Vztah peněžní jednotky domácí měny k zahraničním měnám, neboli devizový kurz.
Měnový systém má v každé zemi své specifické rysy. Některé principy uplatňované v měnových systémech jednotlivých zemí jsou společné.
Soustava platidel v určitém státu tvoří z formálního hlediska měnovou soustavu.
4) Přednáška: BANKY – JEJICH VZNIK
BANKY – JEJICH VZNIK
- banka = instituce
- fakticky fungovaly už v dobách Egyptské a Čínské říše
- zlatníci = obchodníci s různými měnami
- na trhu – obchodníci – proměňovali různé mince + zkoušeli jejich pravost na trzích – směnárníci
- v Evropě existovali již ve 12. století
- banka = název je odvozen od italského slova banco (lavice), což bylo základní místo, kde se obchodovalo
- již v té době se někteří zabývali přebíráním věcí do úschovy za úplatu (depozit)
- depozit byl jako rezerva, která nic nepřinášela
- začali to dělat stále ve větší míře, a trvale jim zůstávalo velké množství prostředků, které tak mohli uvolnit na „úvěr“, z kterého brali výnosové úroky, které představovaly jejich zisk
- dnes banka = podnikatelský subjekt
- přijímá vklady a poskytuje úvěry + provádí platební a zúčtovací styk
- dovede zhodnotit uložené vklady
- zprostředkovává zhodnocení nabídky a poptávky po penězích
- dle síly poptávky určuje výši úvěru resp. úroku
- j to instituce finančního zprostředkování
- hospodaří převážně s cizími zdroji (peněžními prostředky)
- úrok = odměna za určité vzdání se likvidity
= podíl na zisku z finančních operací (úroková marže)
Banky jsou součástí finanční trhu (FT), což je systém (soustava) institucí, instrumentů a vztahů, díky nimž dochází k znovurozdělování, zprostředkování a vydávání peněz mezi jednotlivými subjekty na základě volné nabídky a poptávky
Z hlediska produktů rozdělujeme finanční trh (FT) na:
• bankovní (úvěrový)
• cenných papírů
• devizový
Z hlediska časového rozdělujeme finanční trh (FT) na:
• krátkodobý (peněžní) se splatností do 1 roku
• střednědobý se splatnostní od 1 do 4 let
• dlouhodobý (kapitálový) se splatností nad 4 roky
• devizový (obchod se zlatem)
Z bankovního trhu do krátkodobých instrumentů patří:
vklady na viděnou, krátkodobé úvěry, hotovosti
Z cenných papírů do krátkodobých instrumentů patří:
pokladniční poukázky, směnky krátkodobé (se splatností do 1 roku)
Z bankovního trhu do dlouhodobých instrumentů patří:
úvěry dlouhodobé, vklady se splatností nad 1 rok
Z cenných papírů do dlouhodobých instrumentů patří:
vše, co má splatnost nad 1 rok
- V současnosti jde zejména o to, aby kapitálový trh byl aktivnější.
- Centrální banky fungují pouze na peněžních trzích.
- banka = instituce
- fakticky fungovaly už v dobách Egyptské a Čínské říše
- zlatníci = obchodníci s různými měnami
- na trhu – obchodníci – proměňovali různé mince + zkoušeli jejich pravost na trzích – směnárníci
- v Evropě existovali již ve 12. století
- banka = název je odvozen od italského slova banco (lavice), což bylo základní místo, kde se obchodovalo
- již v té době se někteří zabývali přebíráním věcí do úschovy za úplatu (depozit)
- depozit byl jako rezerva, která nic nepřinášela
- začali to dělat stále ve větší míře, a trvale jim zůstávalo velké množství prostředků, které tak mohli uvolnit na „úvěr“, z kterého brali výnosové úroky, které představovaly jejich zisk
- dnes banka = podnikatelský subjekt
- přijímá vklady a poskytuje úvěry + provádí platební a zúčtovací styk
- dovede zhodnotit uložené vklady
- zprostředkovává zhodnocení nabídky a poptávky po penězích
- dle síly poptávky určuje výši úvěru resp. úroku
- j to instituce finančního zprostředkování
- hospodaří převážně s cizími zdroji (peněžními prostředky)
- úrok = odměna za určité vzdání se likvidity
= podíl na zisku z finančních operací (úroková marže)
Banky jsou součástí finanční trhu (FT), což je systém (soustava) institucí, instrumentů a vztahů, díky nimž dochází k znovurozdělování, zprostředkování a vydávání peněz mezi jednotlivými subjekty na základě volné nabídky a poptávky
Z hlediska produktů rozdělujeme finanční trh (FT) na:
• bankovní (úvěrový)
• cenných papírů
• devizový
Z hlediska časového rozdělujeme finanční trh (FT) na:
• krátkodobý (peněžní) se splatností do 1 roku
• střednědobý se splatnostní od 1 do 4 let
• dlouhodobý (kapitálový) se splatností nad 4 roky
• devizový (obchod se zlatem)
Z bankovního trhu do krátkodobých instrumentů patří:
vklady na viděnou, krátkodobé úvěry, hotovosti
Z cenných papírů do krátkodobých instrumentů patří:
pokladniční poukázky, směnky krátkodobé (se splatností do 1 roku)
Z bankovního trhu do dlouhodobých instrumentů patří:
úvěry dlouhodobé, vklady se splatností nad 1 rok
Z cenných papírů do dlouhodobých instrumentů patří:
vše, co má splatnost nad 1 rok
- V současnosti jde zejména o to, aby kapitálový trh byl aktivnější.
- Centrální banky fungují pouze na peněžních trzích.
Otevřenost ekonomiky
Ekonomika státu je tím otevřenější, s čím více státy obchoduje.
Význam : Rozvíjí se s rozvojem světového hospodářství.
- Způsoby jak vstoupit na zahraniční trh :
1) Přímí export
2) Obchodní zastoupení
3) Otevření filiálky
4) Zásilkový obchod
5) Prodejní licence
6) Společné podniky
- Clo :
Clo je veřejná dávka, kterou vybírá státní orgán za zboží přecházející celní hranice státu.Je nástrojem hospodářské politiky státu.
- Celní unie :
Mezinárodní dohoda mezi státy CU, že mezi sebou neplatí clo.Dohoda se podepisuje mezi vládami
Význam : Rozvíjí se s rozvojem světového hospodářství.
- Způsoby jak vstoupit na zahraniční trh :
1) Přímí export
2) Obchodní zastoupení
3) Otevření filiálky
4) Zásilkový obchod
5) Prodejní licence
6) Společné podniky
- Clo :
Clo je veřejná dávka, kterou vybírá státní orgán za zboží přecházející celní hranice státu.Je nástrojem hospodářské politiky státu.
- Celní unie :
Mezinárodní dohoda mezi státy CU, že mezi sebou neplatí clo.Dohoda se podepisuje mezi vládami
Úkolem marketingu :
Dodat na trh to zboží, které spotřebitel skutečně potřebuje
- Základní ekonomická příčina marketingu :
Krizové situace projevující se relativně nadvýrobou - začátek 20. století v USA koupěschopná poptávka nižší než možnosti výroby.Marketing zaznamenává rychlý rozvoj po 2. světové válce zejména v Japonsku a západní Evropě.
- Marketingové činnosti :
1) Průzkum trhu
2) Ovlivňování trhu
- Průzkum trhu :
Jeho cílem je zjistit o jaký typ trhu jde, na jaký segment zákazníků se zaměřit, jaký výrobek se žádá, v jaké barvě, kvalitě, tvaru, ceně, balení apod...Do jaké míry se na danném trhu a jeho potřebách podílí konkurence a co chybí.
- Základní ekonomická příčina marketingu :
Krizové situace projevující se relativně nadvýrobou - začátek 20. století v USA koupěschopná poptávka nižší než možnosti výroby.Marketing zaznamenává rychlý rozvoj po 2. světové válce zejména v Japonsku a západní Evropě.
- Marketingové činnosti :
1) Průzkum trhu
2) Ovlivňování trhu
- Průzkum trhu :
Jeho cílem je zjistit o jaký typ trhu jde, na jaký segment zákazníků se zaměřit, jaký výrobek se žádá, v jaké barvě, kvalitě, tvaru, ceně, balení apod...Do jaké míry se na danném trhu a jeho potřebách podílí konkurence a co chybí.
Průzkum trhu je založen na projektu :
1) Vymezení cíle průzkumu trhu
2) Stanovení cílových zákazníků
3) Volba vhodných metod a technik průzkumu trhu
4) Organizační zajištění průzkumu trhu
5) Finanční zajištění průzkumu trhu
6) Očekávaný efekt
- Metody průzkumu trhu :
1) Pozorování
2) Využití informací z vnitřního zpravodajství
3) Studium zpráv a informací
4) ankety
5) Dotazníky
Výsledek průzkumu trhu je Marketingová studie.
- Analýza životního cyklu výrobku :
Každý výrobek prochází stadiem zavádění, růstu, zralosti, nasycení a ústupu.Analýza životnosti výrobku na trhu slouží k modelování typických tržních situací, tím se získávají podklady pro strategické rozhodnutí pro jednotlivé tržně výrobkové situace.
2) Stanovení cílových zákazníků
3) Volba vhodných metod a technik průzkumu trhu
4) Organizační zajištění průzkumu trhu
5) Finanční zajištění průzkumu trhu
6) Očekávaný efekt
- Metody průzkumu trhu :
1) Pozorování
2) Využití informací z vnitřního zpravodajství
3) Studium zpráv a informací
4) ankety
5) Dotazníky
Výsledek průzkumu trhu je Marketingová studie.
- Analýza životního cyklu výrobku :
Každý výrobek prochází stadiem zavádění, růstu, zralosti, nasycení a ústupu.Analýza životnosti výrobku na trhu slouží k modelování typických tržních situací, tím se získávají podklady pro strategické rozhodnutí pro jednotlivé tržně výrobkové situace.
Maturitní otázka číslo 6 - ekonomie
Téma :
Marketing průzkum trhu
- Marketing :
Jedná se o koncepci podnikatelské politiky, která vychází z potřeb a požadavků trhu je proto na trh zaměřená.Můžeme jej také charakterizovat jako : Podnikatelkou filozofii
Systém podnikatelských aktivit
Funkci podniku
Práci s trhem
Představuje ucelený systém opatření, který vede k řízené nabídce správného výrobku ve správnou dobu na správné trhy za správnou cenu.
- Marketing lze definovat třemi způsoby :
1) Činnosti ( aktivity ), směřující k tomu, aby spotřebitel dostal správní výrobek, ve správnou dobu, za správnou cenu správným způsobem.
2) Věda a umění.
3) Jedna z marketingových koncepcí ( výrobní, prodejní, výrobková, marketingová a humánní
Marketing průzkum trhu
- Marketing :
Jedná se o koncepci podnikatelské politiky, která vychází z potřeb a požadavků trhu je proto na trh zaměřená.Můžeme jej také charakterizovat jako : Podnikatelkou filozofii
Systém podnikatelských aktivit
Funkci podniku
Práci s trhem
Představuje ucelený systém opatření, který vede k řízené nabídce správného výrobku ve správnou dobu na správné trhy za správnou cenu.
- Marketing lze definovat třemi způsoby :
1) Činnosti ( aktivity ), směřující k tomu, aby spotřebitel dostal správní výrobek, ve správnou dobu, za správnou cenu správným způsobem.
2) Věda a umění.
3) Jedna z marketingových koncepcí ( výrobní, prodejní, výrobková, marketingová a humánní
Maturitní otázka číslo 2 - ekonomie
Téma :
Podnikatelský projekt - jeho obsah,
význam a sestavování
- Uvod :
Podnikatelský projekt, všestranně charakterizující podnikatelský záměr, jeho koncepci a cíle, obsahující jeho personální, materiální, právní a finanční zabezpečení.
1) Podnikatelská idea ( záměr ) - Okamžitý nebo dlouho promýšlený námět jednotlivce nebo skupiny jedinců na zahájení podnikatelské aktivity v určité, zatím z pravidla obecně vymezené oblasti, sledující dosažení určitých cílů.
2) Postup zpracování podnikatelského projektu :
A) Průzkum trhu : Vymezení cílů průzkumu trhu : Posouzení a stanovení toho, co nás v dané situaci z trhu nejvíce zajímá. - Poptávka ( zákazníci )
- Zákazníci ( konkurence - cenový leader )
- Okolí ( partneři, banky, obce atd. )
Podnikatelský projekt - jeho obsah,
význam a sestavování
- Uvod :
Podnikatelský projekt, všestranně charakterizující podnikatelský záměr, jeho koncepci a cíle, obsahující jeho personální, materiální, právní a finanční zabezpečení.
1) Podnikatelská idea ( záměr ) - Okamžitý nebo dlouho promýšlený námět jednotlivce nebo skupiny jedinců na zahájení podnikatelské aktivity v určité, zatím z pravidla obecně vymezené oblasti, sledující dosažení určitých cílů.
2) Postup zpracování podnikatelského projektu :
A) Průzkum trhu : Vymezení cílů průzkumu trhu : Posouzení a stanovení toho, co nás v dané situaci z trhu nejvíce zajímá. - Poptávka ( zákazníci )
- Zákazníci ( konkurence - cenový leader )
- Okolí ( partneři, banky, obce atd. )
Finanční trh :
Zprostředkovává tok peněz.Používá se tehdy; když tržní subjekty mají volné peníze a snaží se je investovat.Například jednotlivci a domácnosti šetří, podniky mají úspory na investiční nákupy, stát získává daně z toho jsou úspory na náročnější akci.
Dva druhy investování :
1) Přímé : Jsou nevýhodné, mají větší riziko a komplikované hledání druhé strany.
2) Nepřímé : Nevýhodou je menší ziskovost a výhodou je menší riziko a menší diskont.Pujčovatel - <> - banka - vypujčitel - investiční společnost.
- Trh peněz :
Zprostředkovává vzájemnou výměnu krátkodobých přebytků mezi účastníky trhu ( např. směnky, krátkodobá půjčka do 1 roku, vzájemná výměna peněžních prostředků ).Slouží především k zajištění likvidity.Vyznačuje se nízkým rizikem, nízkým výnosem a vysokou likviditou - především je to diskontní trh.
- Kapitálový trh :
- Zprostředkovává střednědobé a dlouhodobé úvěry např. dlouhodobé akcie, hypotéky, dluhopisy atd.Účastníci jsou jednotlivci, společnosti, banky, vlády jednotlivých zemí, mezinárodní a národní organizace.Národní kapitálový trh se vztahuje k finančnímu systému určité země a je regulován státními orgány dané země,Mezinárodní kapitálový trh má vlastní regulační systém a je kontrolován mezinárodním orgánem.
Dva druhy investování :
1) Přímé : Jsou nevýhodné, mají větší riziko a komplikované hledání druhé strany.
2) Nepřímé : Nevýhodou je menší ziskovost a výhodou je menší riziko a menší diskont.Pujčovatel - <> - banka - vypujčitel - investiční společnost.
- Trh peněz :
Zprostředkovává vzájemnou výměnu krátkodobých přebytků mezi účastníky trhu ( např. směnky, krátkodobá půjčka do 1 roku, vzájemná výměna peněžních prostředků ).Slouží především k zajištění likvidity.Vyznačuje se nízkým rizikem, nízkým výnosem a vysokou likviditou - především je to diskontní trh.
- Kapitálový trh :
- Zprostředkovává střednědobé a dlouhodobé úvěry např. dlouhodobé akcie, hypotéky, dluhopisy atd.Účastníci jsou jednotlivci, společnosti, banky, vlády jednotlivých zemí, mezinárodní a národní organizace.Národní kapitálový trh se vztahuje k finančnímu systému určité země a je regulován státními orgány dané země,Mezinárodní kapitálový trh má vlastní regulační systém a je kontrolován mezinárodním orgánem.
Tři základní problémy :
1) Co vyrábět - o tom rozhodují kupující.
2) Jak vyrábět - co nelevněji.
3) Pro koho vyrábět - určení cílových zákazníků.
- Tržní subjekty :
- Domácnosti : jsou jednotlivci
- nakupují statky a služby
- prodávají pracovní sílu
- Podniky : firmy
- zabývají se výrobou statků a služeb s cílem dosáhnout zisk
- nakupují statky a služby a také pracovní sílu.
- Stát : je specifický subjekt trhu ( v určitých případech se snaží trh ovlivnit )
- nakupuje statky a služby případně státní závazky
- prodává st. a sl. prostřednictvím státních firem
- zákonodárství prostřednictvím státních institutů
Členění trhu podle toho co je předmětem koupě :
1. trh statků a služeb ( trh produktů )
2. trh peněz, úzce souvisí s kapitálovým trhem
3. trh práce
2) Jak vyrábět - co nelevněji.
3) Pro koho vyrábět - určení cílových zákazníků.
- Tržní subjekty :
- Domácnosti : jsou jednotlivci
- nakupují statky a služby
- prodávají pracovní sílu
- Podniky : firmy
- zabývají se výrobou statků a služeb s cílem dosáhnout zisk
- nakupují statky a služby a také pracovní sílu.
- Stát : je specifický subjekt trhu ( v určitých případech se snaží trh ovlivnit )
- nakupuje statky a služby případně státní závazky
- prodává st. a sl. prostřednictvím státních firem
- zákonodárství prostřednictvím státních institutů
Členění trhu podle toho co je předmětem koupě :
1. trh statků a služeb ( trh produktů )
2. trh peněz, úzce souvisí s kapitálovým trhem
3. trh práce
Maturitní otázka číslo 1 - ekonomie
Téma :
Charakteristika a základy fungování tržní ekonomiky
-
Úvod :
Většina tržních ekonomik svěřuje řízení ekonomických rozhodnutí ( jak, co pro koho = základní otázka ) systému trhu a cen.V tržním systému rozhodují spotřebitelé svými peněžními hlasy, co se bude vyrábět a ke komu vyrobené statky poplynou.
- Trh :
- Místo střetávání nabídky a poptávky ( místo nákupu statků, služeb a dalších prvků tržní ekonomiky za peníze ).Prodávající mají zájem prodat statky a služby co nevýhodněji a kupující mají zájem nakoupit statky a služby co nejlevněji.Kupující představují poptávku a prodávající představují nabídku.Trh umožňuje porovnání kvality, vzhledu, ceny funkčnosti atd., a tak také dochází ke střetávání zájmů mezi poptávkou a nabídkou.Uvnitř nabídky a poptávky ( konkurence, která k soupeření a vyrovnání rozdílů týkajících se kvality, cen .... atd. ).
-Trh dělíme z hlediska :
- Územního : Místní, regionální, národní, světový
- Věcného : Práce, půdy, kapitálu, statků a služeb
Tržní mechanismus : Tržní ekonomika je rozvinutý mechanismus pro vědomou koordinaci lidí a jejich činnosti.
Charakteristika a základy fungování tržní ekonomiky
-
Úvod :
Většina tržních ekonomik svěřuje řízení ekonomických rozhodnutí ( jak, co pro koho = základní otázka ) systému trhu a cen.V tržním systému rozhodují spotřebitelé svými peněžními hlasy, co se bude vyrábět a ke komu vyrobené statky poplynou.
- Trh :
- Místo střetávání nabídky a poptávky ( místo nákupu statků, služeb a dalších prvků tržní ekonomiky za peníze ).Prodávající mají zájem prodat statky a služby co nevýhodněji a kupující mají zájem nakoupit statky a služby co nejlevněji.Kupující představují poptávku a prodávající představují nabídku.Trh umožňuje porovnání kvality, vzhledu, ceny funkčnosti atd., a tak také dochází ke střetávání zájmů mezi poptávkou a nabídkou.Uvnitř nabídky a poptávky ( konkurence, která k soupeření a vyrovnání rozdílů týkajících se kvality, cen .... atd. ).
-Trh dělíme z hlediska :
- Územního : Místní, regionální, národní, světový
- Věcného : Práce, půdy, kapitálu, statků a služeb
Tržní mechanismus : Tržní ekonomika je rozvinutý mechanismus pro vědomou koordinaci lidí a jejich činnosti.
Frikční nezaměstnanost:
- trh práce je v nepřetržitém pohybu – lidé opouštějí práci a hledají novou. Frikční nezaměstnanost je složkou přirozené míry nezaměstnanosti.
Strukturální nezaměstnanost vzniká tehdy, jestliže v daném období existuje v dané zemi nesoulad mezi kvalifikačními požadavky na různé druhy prací a volnými pracovními místy v daném místě na straně jedné a existující kvalifikací pracovních sil a územní alokací pracovních sil na straně druhé. Strukturální nezaměstnanost je složkou přirozené míry nezaměstnanosti.
Cyklická nezaměstnanost je rozdílem mezi skutečnou a přirozenou mírou nezaměstnanosti a tedy i rozdílem mezi skutečným a potenciálním produktem. Velikost cyklické nezaměstnanosti se obvykle vyjadřuje Okunovým zákonem. Okunův zákon:
u = u* - Æ [(Y / Y*) * 100 - 100], kde u je skutečná míra nezaměstnanosti, u* je přirozená míra nezaměstnanosti, Æ je koeficient citlivosti změny míry nezaměstnanosti na změnu koeficientu produktu.
Sezónní nezaměstnanost je důsledkem sezónní fluktuace poptávky po práci a je složkou frikční nezaměstnanosti.
Doba trvání nezaměstnanosti a frekvence nezaměstnanosti
Doba trvání nezaměstnanosti je charakterizována průměrnou délkou období, kdy je osoba nezaměstnaná a závisí na strukturálních charakteristikách trhu práce a na cyklických faktorech.
Frekvence nezaměstnanosti je dána průměrným číslem, kolikrát za dané období jsou pracovníci nezaměstnaní a závisí na výkyvech agregátní poptávky po zboží a službách a na poptávce po práci jednotlivých firem v různých odvětvích i oblastech.
Makroekonomie
3. Současná rovnováha na trhu zboží a trhu peněz (aktiv): model IS-LM. Rovnovážný důchod a rovnovážná úroková sazba.
Obr. str. 65
Všeobecná rovnováha ekonomiky znamená, že jsou současně v rovnováze jak trh zboží, tak i trh peněz. Úrokovou sazbu a důchod, za nichž je současně v rovnováze jak trh zboží, tak i trh peněz budeme nazývat rovnovážnou úrokovou sazbou a rovnovážným důchodem.
Mechanismus ustanovování současné rovnováhy
Současná rovnováha na trhu zboží a na trhu peněz nastává v bodě průsečíku křivek IS a LM.V bodě na křivce IS, který se nachází napravo od křivky LM je přebytek poptávky po penězích nad jejich nabídkou. V bodě na křivce IS, který se nachází nalevo od křivky LM je přebytek nabídky peněz nad poptávkou. V bodě na křivce LM, který se nachází napravo od křivky IS je přebytek produkce nad poptávkou po ní. V bodě na křivce LM, který se nachází nalevo od křivky IS je převis poptávky po zboží nad nabídkou.
Vlastnosti současné rovnováhy na trhu zboží a trhu peněz:
- Trh zboží:
- AD = Y
- IU = 0
- Trh peněz:
- DOFA = SOFA
- Struktura portfolia je taková, jakou si veřejnost přeje
Trh peněz (aktiv) a křivka LM
Trh aktiv a trh peněz
Celkové bohatství země se rovná celkové poptávce po penězích a po ostatních finančních aktivech (v reálném vyjádření). WN / P º L + DOFA, kde L je poptávka po penězích, DOFA je poptávka po ostatních finančních aktivech v reálné hodnotě, WN / P je nominální finanční bohatství země dělené souhrnným cenovým indexem, tj. reálné bohatství.
Celkové reálné finanční bohatství země je součet nabídky reálných peněžních zůstatků (M / P) a nabídky ostatních finančních aktiv v reálné hodnotě (SOFA). WN / P º M / P + SOFA
Platí: L + DOFA º M / P + SOFA
(L – M / P) + (DOFA – SOFA) º 0
Je-li rovnováha na trhu peněz, je i rovnováha na trhu ostatních finančních aktiv.
Poptávka po penězích
Poptávka po penězích je poptávkou po reálných peněžních zůstatcích, tj. nominální poptávkou po penězích dělenou cenovou úrovní. Poptávka po reálných peněžních zůstatcích závisí na úrovni reálného důchodu a na úrokové sazbě. Růst důchodu vede k růstu spotřeby a to k růstu poptávky po penězích. Čím vyšší (nižší) je úroková sazba, tím nižší (vyšší) je poptávka po penězích (hotovostech a depozitech na požádání), a tím vyšší (nižší) je poptávka po ostatních finančních aktivech.
Peníze mají dvojí výnos:
· explicitní – úroková míra u termínovaného vkladu
· implicitní – radost z držby
Poptávka po reálných peněžních zůstatcích: L = k * Y – h * i k, h > 0
k – citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchod, k = DL / DY
h – citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu, h = DL / Di
1 / k – rychlost peněz
Kvantitativní rovnice směny: M * V = P * Y
V = 1 / k
Makroekonomie
2. Rovnováha na trhu zboží a charakteristika křivky IS. Rovnováha na trhu peněz (aktiv) a charakteristika křivky LM.
Model IS-LM formuloval J. R. Hicks v roce 1937. Navazuje na třísektorový model determinace rovnovážné produkce. Zapojuje do determinant agregátní poptávky úrokovou sazbu.
Předpoklady modelu IS-LM:
- Ceny jsou fixní.
- Zásoba kapitálu dostatečná.
- Nabídka práce je taková, že postačuje k výrobě poptávané produkce při fixních nominálních mzdách.
- Předpokládáme uzavřenou ekonomiku.
- Centrální banka kontroluje nabídku peněz.
Poptávková investiční funkce
b(I) = DI / Di
Křivka poptávky po investicích: Obr. str. 46
Vysoká citlivost poptávky po investicích na úrokovou sazbu znamená, že křivka poptávky po investicích je velmi plochá – malé změny v úrokové sazbě vyvolají velké změny v plánovaných investičních výdajích. Je-li b(I) = 0, poptávka po investicích je úplně necitlivá na úrokovou sazbu (křivka poptávky po investicích je vertikální).
Expanzivní monetární politika
1. trh peněz
- MS, ruší úvěry, sníží diskont, rezervy, nakoupí CP
2. agregátní trh – krátkodobě (obr.1)
- pokud nejsou VF plně využívány pak růst AD expanzivně do úrovně AD1´ vyvolá zejména růst YE´1 při určitém růstu PE´1, ale zajímá nás zejména zda je nárůst P a Y v určitém rozsahu (inflace), P>Y vysoká inflace; P
- AD vyvolá maximální Y při masivním růstu P à inflace je vysoká, zbavíme se jí těžko jen za cenu zaměstnanosti
- růst P a Y bude jiný v keynesiánském a klasickém poli (v klasické poli vede ke zvýšení cen)
3. agregátní trh – dlohodobě (obr.2)
- expanzivní politika vede vždy k růstu cen (modely rovnováhy), protože N = LAS
4. finanční trh
- tržní síly se snaží úroveň vyrovnat à celá změna probíhá v cyklech, které se nakonec ustálí na určité úrovni
- i roste zpět na počáteční úroveň
Restriktivní monetární politika
1. Finanční trh
- ¯MS, zvýší diskont, vydá CP, stáhne peníze
2. Agregátní trh
- sníží se ekonomický výkon (keynesiáni = krátkodobě)
- ¯AD à ¯P,¯Y,¯L à ¯nom.Y à ¯MD
- klasici = dlouhodobě A2 snížení P, inflace, nepřicházíme o Y
3. Finanční trh
- centrální banka je schopna ovlivnit trh peněz a agregátní trh
Hospodářská politika a její cíle
- všeobecný prostředek státu ke kontrole či ovlivňování ekonomického vývoje
- je reálnou věcí, všechny státy ji produkují
a) veřejná část
b) tržní část
Ekonomické funkce státu
- tvorba legislativních podmínek
- regulace nabídky peněz
- regulace aktivit, které není trh schopen zajistit
Nedostatky trh
- nerovnoměrný vývoj hospodářského cyklu
- monopoly
- záporné externality
- sociální nepřijatelnost
2. Agregátní trh
- národní ekonomika se snaží vyrobit potenciální produkt (N)
- z dlouhodobého hlediska nabídka nereaguje na změnu cenové hladiny (změna je závislá pouze na změně ceny VF)
- čím blíže bude reálný produkt (ye2, Y) k potenciálnímu (max. využití zdrojů, N), tím lépe na tom ekonomika bude
- cílem ekonomiky je zmenšit vzdálenost reálného produktu (RP) a potenciálního produktu (N)
ye1 … jsme na hranici produkčních možností
ye2 … úroveň reálného produktu (zdroje nejsou efektivně využity)
Stát se snaží zvýšit poptávku (ekonomika musí být schopná, aby se zvýšilo množství a ne cena). Ekonomika musí mít technologie, aby nedovážela (bilance zahraničního obchodu). Pokud nemá technologie a dováži, zvýší se inflace, zatíží se státní rozpočet (vnitřní i vnější dluhy).
N = åVF * SP (souhrnná produktivita VF)
= L * l (produktivita práce)
= A * a (úrodnost půdy)
= K * k (účinnost kapitálu)
Vlivy:
- úroveň řízení (systém)
- technologie (know-how)
Dlouhodobě to znamená rozvoj ekonomiky
1. Jaká byla úroveň reálného produktu vyprodukovaná v daném období a kolik bylo prodáno na trhu?
2. Na jaké cenové úrovni byl produkt realizován?
- při vyšší ceně (přebytku, převisu AS>AD) roste tlak na snížení ceny
- při rostoucí ceně produkují výrobci více, vstupují nové firmy
Rovnovážná cena (pe)
- nabízené i poptávané množství je stejné
- rovnovážný reálný produkt (ye), při kterém neexistují nedostatky ani přebytky
- ekonomika je v rovnováze, subjekty se musejí chovat racionálně
Abychom se mohli podívat, že rovnováha nastane (Y a P), musíme analyzovat nerovnováhu.
Př.
Sedlák sklidil, spoří na nové pole. Zároveň je firmou i domácností. Část použije na spotřebu a část na firmu.
- s úspor se stávají podnikové výdaje
- investice = výdaj firmy
- musíme začít na finančních trzích
2. Na jaké cenové úrovni byl produkt realizován?
- při vyšší ceně (přebytku, převisu AS>AD) roste tlak na snížení ceny
- při rostoucí ceně produkují výrobci více, vstupují nové firmy
Rovnovážná cena (pe)
- nabízené i poptávané množství je stejné
- rovnovážný reálný produkt (ye), při kterém neexistují nedostatky ani přebytky
- ekonomika je v rovnováze, subjekty se musejí chovat racionálně
Abychom se mohli podívat, že rovnováha nastane (Y a P), musíme analyzovat nerovnováhu.
Př.
Sedlák sklidil, spoří na nové pole. Zároveň je firmou i domácností. Část použije na spotřebu a část na firmu.
- s úspor se stávají podnikové výdaje
- investice = výdaj firmy
- musíme začít na finančních trzích
Kapitola 40 – Měnové kurzy a mezinárodní finanční systém
A/ URČOVÁNÍ MĚNOVÝCH KURZŮ
Měnový kurz = cena cizí měny vyjádřená v našich peněžních jednotkách.
Měnový trh
= trh, na kt. se obchoduje s měnami různých zemí, určuje se na něm měn. kurz
Výši měn. kurzu určuje rovnováha mezi N a P po zahr. měně. Při tržním měn. kurzu dochází k rovnováze mezi nabídkou a poptávkou.
Pokles ceny urč. měny vůči jiné (všem) se nazývá znehodnocení, vzestup pak zhodnocení. S pojmem “znehodnocení se často zaměňuje termín “delvalvace”. Devalvace se omezuje na situace, kdy země oficiálně “zavěsila” svůj měn. kurz na jinou měnu nebo na zlato a kdy dochází ke změně zavěšeného kurzu neboli parity zvýšením ceny této druhé měny nebo zlata. Zvýšení oficiálního měn. kurzu se nazývá revalvace.
Tři hlavní systémy měnových kurzů
Kurzovým systémem se rozumí soubor pravidel, úmluv a institucí, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, kt. přesahují hranice země.
1) Zlatý standard (1880 – 1913)
- zabezpečení pevných měn. kurzů mezi zúčastněnými zeměmi
- většina zemí definovala své měny pomocí fix. množství zlata, a tím byly také určeny fix. měnové kurzy mezi zeměmi se zlatým standardem
- zahraniční a vnitřní obchod v podstatě splýval, jediný rozdíl byl v hmotnosti
- velice nepohodlné a nákladné à vznik vládních certifikátů (+ záruka výměny za zlato)
Měnový kurz = cena cizí měny vyjádřená v našich peněžních jednotkách.
Měnový trh
= trh, na kt. se obchoduje s měnami různých zemí, určuje se na něm měn. kurz
Výši měn. kurzu určuje rovnováha mezi N a P po zahr. měně. Při tržním měn. kurzu dochází k rovnováze mezi nabídkou a poptávkou.
Pokles ceny urč. měny vůči jiné (všem) se nazývá znehodnocení, vzestup pak zhodnocení. S pojmem “znehodnocení se často zaměňuje termín “delvalvace”. Devalvace se omezuje na situace, kdy země oficiálně “zavěsila” svůj měn. kurz na jinou měnu nebo na zlato a kdy dochází ke změně zavěšeného kurzu neboli parity zvýšením ceny této druhé měny nebo zlata. Zvýšení oficiálního měn. kurzu se nazývá revalvace.
Tři hlavní systémy měnových kurzů
Kurzovým systémem se rozumí soubor pravidel, úmluv a institucí, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, kt. přesahují hranice země.
1) Zlatý standard (1880 – 1913)
- zabezpečení pevných měn. kurzů mezi zúčastněnými zeměmi
- většina zemí definovala své měny pomocí fix. množství zlata, a tím byly také určeny fix. měnové kurzy mezi zeměmi se zlatým standardem
- zahraniční a vnitřní obchod v podstatě splýval, jediný rozdíl byl v hmotnosti
- velice nepohodlné a nákladné à vznik vládních certifikátů (+ záruka výměny za zlato)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)