3. Makroekonomická rovnováha

- firmy vyprodukovali výkony a část jich prodali, zbytek jsou zásoby
- domácnosti část spotřebovali a část uspořili
- rovnováha agregátní nabídky a poptávky

Jednoduchý model ekonomiky
• neexistují daně
• deflátor je nula (neexistuje inflace)
• existuje pouze C, I
• neexistuje zahraničí
- nabídku tvoří produkt firmy, Y = C + I
- poptávku tvoří spotřebitel, AD = C + S
- rovnováha je dána vztahem S = I

To, že je vysoký HDP neznamená ještě dobrou ekonomiku.

a) HDP > AD (plánované výdaje)
- snížení cen výrobků
- snížení zisku  omezení výroby (nevyužití zdrojů)
- zvyšuje se nezaměstnanost
• dlouhodobě to znamená útlum ekonomiky

b) HDP <>AD) roste tlak na snížení ceny
- při rostoucí ceně produkují výrobci více, vstupují nové firmy

Rovnovážná cena (pe)
- nabízené i poptávané množství je stejné
- rovnovážný reálný produkt (ye), při kterém neexistují nedostatky ani přebytky
- ekonomika je v rovnováze, subjekty se musejí chovat racionálně

Abychom se mohli podívat, že rovnováha nastane (Y a P), musíme analyzovat nerovnováhu.

Př.
Sedlák sklidil, spoří na nové pole. Zároveň je firmou i domácností. Část použije na spotřebu a část na firmu.

- s úspor se stávají podnikové výdaje
- investice = výdaj firmy
- musíme začít na finančních trzích
Klasická teorie rovnováhy
- klasikové tvrdí, že I klesají, když klesá i (králíci)
- čím vyšší i, tím méně projektů se uskuteční
- úspory jsou rostoucí, s rostoucí i roste objem peněz, které si můžeme půjčit
- př. nízká úroková míra - koupím nemovitost, akcie
- př. vysoká úroková míra - půjčím peníze (riziko, výnosnost)

1. Finanční trh
- kapitálový trh je trh úspor a investic
- úroková míra (i) = = = 0,1

- očekávaná míra zhodnocení investice na základě analýzy tržní příležitosti
- při SE = IE jsou všechny zdroje využity efektivně k produkci (viz. hranice produkčních možností a PPF křivka)

Změny v poptávce:
- zvýší se I
- levnější zboží nebo více zboží

2. Agregátní trh
- národní ekonomika se snaží vyrobit potenciální produkt (N)
- z dlouhodobého hlediska nabídka nereaguje na změnu cenové hladiny (změna je závislá pouze na změně ceny VF)
- čím blíže bude reálný produkt (ye2, Y) k potenciálnímu (max. využití zdrojů, N), tím lépe na tom ekonomika bude
- cílem ekonomiky je zmenšit vzdálenost reálného produktu (RP) a potenciálního produktu (N)

ye1 … jsme na hranici produkčních možností
ye2 … úroveň reálného produktu (zdroje nejsou efektivně využity)

Stát se snaží zvýšit poptávku (ekonomika musí být schopná, aby se zvýšilo množství a ne cena). Ekonomika musí mít technologie, aby nedovážela (bilance zahraničního obchodu). Pokud nemá technologie a dováži, zvýší se inflace, zatíží se státní rozpočet (vnitřní i vnější dluhy).

N = VF * SP (souhrnná produktivita VF)
= L * l (produktivita práce)
= A * a (úrodnost půdy)
= K * k (účinnost kapitálu)

Vlivy:
- úroveň řízení (systém)
- technologie (know-how)

Klesá cena VF
- klasikové říkají klesla AD (AD1 - AD2), to tzn. že klesl rovnovážný produkt, nejsou využity zdroje (vznikají volné VF, roste konkurence na nabídce VF) majitelé se je snaží udat, klesá cena těchto VF

Z rovnováhy VF/dolar vyplývá rozhodnutí:
- čím je práce levnější, tím jí koupíme více

- pokud cena VF klesá je tento VF ve větším množství zapojován do výroby
- v bodě E2 klesl reálný produkt a cena, protože se snižují ceny VF, které umožňují podnikateli zapojovat tyto výhodné VF, tedy produkce roste do bodu E3
- podle Friedmana se mění pouze cenová úroveň (roste poptávka)

Předpoklady:
a) pružné ceny (reagují)
b) na trhu kapitálu nevzniká nerovnováha mezi I a S, která by se promítala do vývoje agregátní poptávky

Pokud agregátní poptávka z nějakého důvodu roste či klesá, tak to znamená krátkodobě pokles reálného produktu pod úroveň produktu potenciálního (N) nebo krátkodobý zanedbatelný převis reálného produktu (Y) nad (N), avšak dlouhodobě díky pružným cenám se Y vrací na úroveň N, a tím se ekonomika opět dostává na svou PPF křivku.

Trh tedy sám zajistí rovnováhu ekonomiky na úrovni N, tedy při efektivně využitých VF a není tedy zapotřebí zásahů vlády, která tento přirozený mechanismus pouze naruší při současném vynaložení peněz na stání administrativu.

4) Přednáška: BANKY – JEJICH VZNIK

BANKY – JEJICH VZNIK

- banka = instituce
- fakticky fungovaly už v dobách Egyptské a Čínské říše
- zlatníci = obchodníci s různými měnami
- na trhu – obchodníci – proměňovali různé mince + zkoušeli jejich pravost na trzích – směnárníci
- v Evropě existovali již ve 12. století
- banka = název je odvozen od italského slova banco (lavice), což bylo základní místo, kde se obchodovalo
- již v té době se někteří zabývali přebíráním věcí do úschovy za úplatu (depozit)
- depozit byl jako rezerva, která nic nepřinášela
- začali to dělat stále ve větší míře, a trvale jim zůstávalo velké množství prostředků, které tak mohli uvolnit na „úvěr“, z kterého brali výnosové úroky, které představovaly jejich zisk

- dnes banka = podnikatelský subjekt
- přijímá vklady a poskytuje úvěry + provádí platební a zúčtovací styk
- dovede zhodnotit uložené vklady
- zprostředkovává zhodnocení nabídky a poptávky po penězích
- dle síly poptávky určuje výši úvěru resp. úroku
- j to instituce finančního zprostředkování
- hospodaří převážně s cizími zdroji (peněžními prostředky)
- úrok = odměna za určité vzdání se likvidity
= podíl na zisku z finančních operací (úroková marže)

Banky jsou součástí finanční trhu (FT), což je systém (soustava) institucí, instrumentů a vztahů, díky nimž dochází k znovurozdělování, zprostředkování a vydávání peněz mezi jednotlivými subjekty na základě volné nabídky a poptávky

Z hlediska produktů rozdělujeme finanční trh (FT) na:
• bankovní (úvěrový)
• cenných papírů
• devizový

Z hlediska časového rozdělujeme finanční trh (FT) na:
• krátkodobý (peněžní) se splatností do 1 roku
• střednědobý se splatnostní od 1 do 4 let
• dlouhodobý (kapitálový) se splatností nad 4 roky
• devizový (obchod se zlatem)

Z bankovního trhu do krátkodobých instrumentů patří:
vklady na viděnou, krátkodobé úvěry, hotovosti

Z cenných papírů do krátkodobých instrumentů patří:
pokladniční poukázky, směnky krátkodobé (se splatností do 1 roku)

Z bankovního trhu do dlouhodobých instrumentů patří:
úvěry dlouhodobé, vklady se splatností nad 1 rok

Z cenných papírů do dlouhodobých instrumentů patří:
vše, co má splatnost nad 1 rok

- V současnosti jde zejména o to, aby kapitálový trh byl aktivnější.
- Centrální banky fungují pouze na peněžních trzích.

Finanční trh :

Zprostředkovává tok peněz.Používá se tehdy; když tržní subjekty mají volné peníze a snaží se je investovat.Například jednotlivci a domácnosti šetří, podniky mají úspory na investiční nákupy, stát získává daně z toho jsou úspory na náročnější akci.


Dva druhy investování :


1) Přímé : Jsou nevýhodné, mají větší riziko a komplikované hledání druhé strany.

2) Nepřímé : Nevýhodou je menší ziskovost a výhodou je menší riziko a menší diskont.Pujčovatel - <> - banka - vypujčitel - investiční společnost.


- Trh peněz :

Zprostředkovává vzájemnou výměnu krátkodobých přebytků mezi účastníky trhu ( např. směnky, krátkodobá půjčka do 1 roku, vzájemná výměna peněžních prostředků ).Slouží především k zajištění likvidity.Vyznačuje se nízkým rizikem, nízkým výnosem a vysokou likviditou - především je to diskontní trh.


- Kapitálový trh :

- Zprostředkovává střednědobé a dlouhodobé úvěry např. dlouhodobé akcie, hypotéky, dluhopisy atd.Účastníci jsou jednotlivci, společnosti, banky, vlády jednotlivých zemí, mezinárodní a národní organizace.Národní kapitálový trh se vztahuje k finančnímu systému určité země a je regulován státními orgány dané země,Mezinárodní kapitálový trh má vlastní regulační systém a je kontrolován mezinárodním orgánem.

Expanzivní monetární politika

1. trh peněz

- ­MS, ruší úvěry, sníží diskont, rezervy, nakoupí CP

2. agregátní trh – krátkodobě (obr.1)

- pokud nejsou VF plně využívány pak růst AD expanzivně do úrovně AD1´ vyvolá zejména růst YE´1 při určitém růstu PE´1, ale zajímá nás zejména zda je nárůst P a Y v určitém rozsahu (inflace), P>Y vysoká inflace; P

- AD vyvolá maximální Y při masivním růstu P à inflace je vysoká, zbavíme se jí těžko jen za cenu zaměstnanosti

- růst P a Y bude jiný v keynesiánském a klasickém poli (v klasické poli vede ke zvýšení cen)

3. agregátní trh – dlohodobě (obr.2)

- expanzivní politika vede vždy k růstu cen (modely rovnováhy), protože N = LAS

4. finanční trh

- tržní síly se snaží úroveň vyrovnat à celá změna probíhá v cyklech, které se nakonec ustálí na určité úrovni

- i roste zpět na počáteční úroveň

Restriktivní monetární politika

1. Finanční trh

- ¯MS, zvýší diskont, vydá CP, stáhne peníze

2. Agregátní trh

- sníží se ekonomický výkon (keynesiáni = krátkodobě)

- ¯AD à ¯P,¯Y,¯L à ¯nom.Y à ¯MD

- klasici = dlouhodobě A2 snížení P, inflace, nepřicházíme o Y

3. Finanční trh

- centrální banka je schopna ovlivnit trh peněz a agregátní trh

Klasická teorie rovnováhy

- klasikové tvrdí, že I klesají, když klesá i (králíci)

- čím vyšší i, tím méně projektů se uskuteční

- úspory jsou rostoucí, s rostoucí i roste objem peněz, které si můžeme půjčit

- př. nízká úroková míra à koupím nemovitost, akcie

- př. vysoká úroková míra à půjčím peníze (riziko, výnosnost)

1. Finanční trh
- kapitálový trh je trh úspor a investic

- úroková míra (i) = = = 0,1


- očekávaná míra zhodnocení investice na základě analýzy tržní příležitosti
- při SE = IE jsou všechny zdroje využity efektivně k produkci (viz. hranice produkčních možností a PPF křivka)


Změny v poptávce:
- zvýší se I
- levnější zboží nebo více zboží

Maturitní okruhy z předmětu ekonomika podniku

1a) Finanční trh (dělení, kapitálový trh, peněžní trh)

1b) Bankovní systém (banky – druhy, funkce, burzy)


2a) Zásobování (struktura mater. zásob, nákupní průzkum, příjem mater. do skladu, druhy skladů)

2b) Plán zásobování (propočet mat. zásob, evidence mat. zásob, řízení zásob)


3a) Kupní smlouvy (vznik, změna, zánik, náležitosti, vady)

3b) Občanský a obchodní zákoník (použití, obsah, obchodní rejstřík)


4a) Subjekty národního hospodářství (ziskové a neziskové organizace, druhy organizací podle vlastnictví, druhy podniků)

4b) Jednání jménem podniku (plná moc, prokura, rozdíly, použití)


5a) Oběžný majetek (dělení, použití)

5b) Investiční majetek (dělení, investiční činnost podniku, odpisy, leasing)


6a) Nezaměstnanost (druhy nezaměstnanosti, příčiny nezaměstnanosti, způsoby řešení)

6b) Inflace (příčiny, druhy, míra inflace, index spotřebitelských cen)


7a) Zahraniční podnik (význam, formy, části vývozní a dovozní obchodní operace)

7b) Kupní smlouvy v zahraničním obchodě (uzavření, obsah, práva a povinnosti obou partnerů)

Finanční trh

Finanční trh je zvláštní formou trh. Je to systém, který se vytvořil proto, aby bylo možno prodávat a kupovat krátkodobý i dlouhodobý kapitál výměnou za volné peněžní prostředky. Finanční trh také zabezpečuje přerozdělení již soustředěného kapitálu. Poptávka je na finančním trhu motivována především třemi obvykle se navzájem potlačujícími kritérii, kterými jsou výhodnost, bezpečnost a likvidita.

Výnosnost - se chápe jako očekávaná míra zisku (rentabilita) investice.

Bezpečnost – znamená z hlediska kupujícího pravděpodobnost udržení hodnoty investice alespoň na nominální výši. Opakem bezpečnosti je rizikovost jako pravděpodobnost neúspěchu nebo
ztráty.

Likvidita – pak představuje snadnou obchodovatelnost, tedy možnost získat zpět nejlikvidnější
prostředky (peníze) při prodeji.


Peněžní a kapitálový trh

Finanční trh se člení na peněžní trh, který se někdy označuje jako trh krátkodobých peněz, a na kapitálový trh, kde probíhá obchod s dlouhodobými hodnotami, např. s cennými papíry.


Cenné papíry – jsou listiny, které představují pohledávky vlastníků těchto listin (věřitelů) vůči jejich výstavcům (dlužníkům). Cenné papíry tak vystupují jako doklad o uskutečnění majetkové peněžní transakce. Jsou zbožím a jsou tedy zejména předmětem kapitálového trhu. Dále stručně charakterizujeme hlavní druhy cenných papírů.