je poměr cenových hladin v obou časových okamžicích:
Jaká je tedy relace mezi peněžní a reálnou úrokovou mírou?
Nominální úroková míra se od reálné úrokové míry odlišuje o míru očekávané inflace.
in = i+a
Současná hodnota budoucích příjmů se tedy s rostoucí mírou inflace snižuje. S růstem inflace se mění struktura investic ve prospěch krátkodobějších a snižuje se též rozsah investic, protože vyšší nominální úroková míra způsobí, že se sníží současná hodnota všech budoucích příjmů a také současná hodnota některých budoucích příjmů poklesne pod hodnotu současných nákladů, které musí investor vynaložit, aby tyto budoucí příjmy získal.
=> Inflace a nestabilní úrokové míry jsou tudíž jevy, které destabilizují situaci na kapitálovém trhu.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ÚROKOVÉ MÍRY
- Hlavní příčinou odlišných úrokových sazeb je i odlišné riziko při různých investičních možnostech (např. závazky s různou dobou splatnosti, mají různou úrokovou míru a investor tak musí řešit problém termínové struktury svých investic).
- Na velikost úrokových sazeb má též vliv stupeň izolovanosti společnosti – s růstem izolovanosti ekonomiky se může zvyšovat odchylka mezi úrokovou sazbou dosahovanou v této zemi a úrokovou sazbou ve světě obvyklou.
=> Nestabilita úrokové míry je faktorem, který snižuje rozsah investic, které jsou v dané zemi uskutečňovány a současně mění i strukturu realizovaných investic.
Na spotřební i na investiční rozhodování ekonomických subjektů výrazně působí pohyb cenové hladiny.
Reálná a nominální úroková míra (zahrnutí vlivu inflace)
Reálná úroková míra vyjadřuje prémii v dodatečném objemu budoucího statku, která musí být na trhu nabídnuta výměnou za vzdání se současné spotřeby tohoto statku 1+i = - (C1/C0)
Nominální úroková míra (in) je dodatečná částka peněz, která musí být poskytnuta v budoucnosti (m1) výměnou za poskytnutí určité částky peněz v současnosti (m0): 1+in = - (m1/m0)
Cenová úroveň (Pm) je množství peněz, které potřebujeme k nákupu reálného statku, čili: Pm0 = - (m0/C0)
Pm1 = - (m1/C1)
- Na velikost úrokových sazeb má též vliv stupeň izolovanosti společnosti – s růstem izolovanosti ekonomiky se může zvyšovat odchylka mezi úrokovou sazbou dosahovanou v této zemi a úrokovou sazbou ve světě obvyklou.
=> Nestabilita úrokové míry je faktorem, který snižuje rozsah investic, které jsou v dané zemi uskutečňovány a současně mění i strukturu realizovaných investic.
Na spotřební i na investiční rozhodování ekonomických subjektů výrazně působí pohyb cenové hladiny.
Reálná a nominální úroková míra (zahrnutí vlivu inflace)
Reálná úroková míra vyjadřuje prémii v dodatečném objemu budoucího statku, která musí být na trhu nabídnuta výměnou za vzdání se současné spotřeby tohoto statku 1+i = - (C1/C0)
Nominální úroková míra (in) je dodatečná částka peněz, která musí být poskytnuta v budoucnosti (m1) výměnou za poskytnutí určité částky peněz v současnosti (m0): 1+in = - (m1/m0)
Cenová úroveň (Pm) je množství peněz, které potřebujeme k nákupu reálného statku, čili: Pm0 = - (m0/C0)
Pm1 = - (m1/C1)
rovnovážná míra výnosu
Investor se však snaží maximalizovat užitek a to jak ze své současné tak budoucí spotřeby. Pokud má souběžně s investováním přístup na kapitálový trh (což zakreslíme opět konstrukcí linie tržních příležitostí, jejíž sklon je dán výší úrokové míry, která existuje na kapit.trhu) zjistíme, že v případě současné rovnováhy (průsečíku PPF a U1) současná hodnota našich aktiv není nejvyšší. Ta je nejvyšší když linie současně tečuje U2 a PPF => rozložením úspor do výroby a „vkladů“, kde platí:
Podmínkou optimalizace investičního rozhodnutí tedy je
rovnost vnitřního výnosového procenta (R) a úrok.míry (r).
=> v konečné fázi nezávisí na preferencích ekon.subjektů
(důsledkem čehož může vlastník delegovat své pravomoci při investičním rozhodování na manažery)
=> Toto znázornění tak také ukazuje, proč je při rozhodování důležité zohlednit současnou a budoucí hodnotu investice.
Podmínkou optimalizace investičního rozhodnutí tedy je
rovnost vnitřního výnosového procenta (R) a úrok.míry (r).
=> v konečné fázi nezávisí na preferencích ekon.subjektů
(důsledkem čehož může vlastník delegovat své pravomoci při investičním rozhodování na manažery)
=> Toto znázornění tak také ukazuje, proč je při rozhodování důležité zohlednit současnou a budoucí hodnotu investice.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ÚROKOVÉ MÍRY
Důležitý je ale právě předpoklad dokonalé konkurence a neexistence rizika, důsledkem čehož je, že se vytvoří stejná, jednotná míra výnosu pro všechny subjekty (jednou z možností, jak využít své úspory je vklad v bance, a tak bude nakonec míra výnosu odpovídat bankovní úrokové sazbě). Pokud bychom tyto předpoklady opustily, měly by preference spotřebitelů vliv na investiční rozhodování.
Jakmile bychom však předpokládali existenci nedokonalé konkurence (že různí investoři disponují odlišnými informacemi, že různé investice slibují budoucí výnos při různé míře nejistoty a rizika), měly by investice se stejnou mírou výnosu při investory odlišný význam. Každý investor bude preferovat jinak vysokou míru výnosu s jiným rizikem, a tudíž v reálné ekonomice neexistuje jediná míra výnosu a ani jediná bankovní úroková míra.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ÚROKOVÉ MÍRY
a) časové preference: čím jsou lidé v určitém období netrpělivější, tím více preferují současnou spotřebu před spotřebou budoucí; to vede k vysokým reálným úrokovým sazbám
b) náklady času: jestliže celá společnost očekává, že budoucí důchody budou podstatně vyšší než důchody současné, lze pozorovat tendenci úrokové míry k růstu
c) změny produktivity v čase: jestliže technolog.pokrok rozšiřuje investiční příležitosti, lze očekávat růst úrok. sazeb
Jakmile bychom však předpokládali existenci nedokonalé konkurence (že různí investoři disponují odlišnými informacemi, že různé investice slibují budoucí výnos při různé míře nejistoty a rizika), měly by investice se stejnou mírou výnosu při investory odlišný význam. Každý investor bude preferovat jinak vysokou míru výnosu s jiným rizikem, a tudíž v reálné ekonomice neexistuje jediná míra výnosu a ani jediná bankovní úroková míra.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ÚROKOVÉ MÍRY
a) časové preference: čím jsou lidé v určitém období netrpělivější, tím více preferují současnou spotřebu před spotřebou budoucí; to vede k vysokým reálným úrokovým sazbám
b) náklady času: jestliže celá společnost očekává, že budoucí důchody budou podstatně vyšší než důchody současné, lze pozorovat tendenci úrokové míry k růstu
c) změny produktivity v čase: jestliže technolog.pokrok rozšiřuje investiční příležitosti, lze očekávat růst úrok. sazeb
Pokud přidáme úvahy o ceně
Pokud přidáme úvahy o ceně, kde P0 je současná hodnota spotřeby výrobku a P1 hodnota budoucí spotřeby výrobku.
Pak platí: Tato rovnice umožňuje odvodit alternativní definici míry výnosu.
Míra výnosu je zvláštní druh ceny; je to prémie vyjadřující vyšší hodnotu současné spotřeby vůči
spotřebě budoucí (cena budoucího statku je taková, že (1+R) jednotek budoucího statku má dnes stejnou hodnotu jako 1 jednotka dnešního statku. (Jestliže se nacházíme blízko bodu B grafu, jsou výr.faktory převážně používány k výrobě zboží určeného pro současnou spotřebu. Malým snížením současné spotřeby C0 získáme velké zvýšení budoucí spotřeby C1 a míra výnosu za vzdání se současné spotřeby může být vysoká, takže R bude velké kladné číslo. Opačná situace nastane v okolí bodu A.) => na různých místech PPF jsou různé míry výnosu z kapit. akumulace.
Za těchto podmínek může investor dosáhnout nejvyšší úrovně užitečnosti v bodě E, kde se rovná poměr, v němž je ochoten směňovat současnou spotřebu C0 za budoucí C1 poměru, v němž lze technicky tuto směnu provést.Společná tečna zde má sklon (1+re), kde re je rovnovážná míra výnosu.
Pak platí: Tato rovnice umožňuje odvodit alternativní definici míry výnosu.
Míra výnosu je zvláštní druh ceny; je to prémie vyjadřující vyšší hodnotu současné spotřeby vůči
spotřebě budoucí (cena budoucího statku je taková, že (1+R) jednotek budoucího statku má dnes stejnou hodnotu jako 1 jednotka dnešního statku. (Jestliže se nacházíme blízko bodu B grafu, jsou výr.faktory převážně používány k výrobě zboží určeného pro současnou spotřebu. Malým snížením současné spotřeby C0 získáme velké zvýšení budoucí spotřeby C1 a míra výnosu za vzdání se současné spotřeby může být vysoká, takže R bude velké kladné číslo. Opačná situace nastane v okolí bodu A.) => na různých místech PPF jsou různé míry výnosu z kapit. akumulace.
Za těchto podmínek může investor dosáhnout nejvyšší úrovně užitečnosti v bodě E, kde se rovná poměr, v němž je ochoten směňovat současnou spotřebu C0 za budoucí C1 poměru, v němž lze technicky tuto směnu provést.Společná tečna zde má sklon (1+re), kde re je rovnovážná míra výnosu.
Různým mírám výnosu
Různým mírám výnosu odpovídá různé rozdělení spotřeby. Optimálního rozložení spotřeby lze najít pomocí indif.analýzy, kde indif.křivky zobrazují různé úrovně užitku při různých kombinacích C0 a C1, směrnicí je mezní míry časových preferencí ( - která udává poměr, v němž je spotřebitel ochoten vzdát se současné spotřeby 1 statku C0 ). Linii tržních příležitostí pak představuje specifická forma linie rozpočtového omezení pro mezičasový výběr, která zobrazuje situaci po vstupu na kapitálový trh,ať už v pozici věřitele či dlužníka.Její sklon je dán výší reál.úrok.míry (r).
V bodě, kde je směrnice nejvyšší dosažitelné indif.křivky shodná se směrnicí line tržních příležitostí pak platí:
- (1 + ) = - (1+r) => = r => optimum je závislé na r, velikosti současného a budoucího příjmu a vývoji cen statku
Zhodnocení úspor ve výrobě
Možnosti přeměny současné spotřeby C0 do spotřeby budoucí C1 lze vyjádřit graficky pomocí hranice výrobních možností (na ose x měříme C0, na ose y pak C1). V případě spotřeby zboží pouze v současnosti bychom se nacházeli v bodě F, za předpokladu pouze budoucí spotřeby v bodě G. Při daných výrobních zdrojích společnosti tak hranice výrobních možností udává maximálně dostupné kombinace spotřeby jednoho zboží ve dvou různých časových obdobích
=> technické možnosti přeměny současné spotřeby v budoucí (snížením současné spotřeby o C0 zvýšíme budoucí spotřebu o C1) vyjadřuje směrnice PPF (její sklon) a určuje tak velikost míry výnosu z kapitálové akumulace - R
(vnitřní výnosové procento).
V bodě, kde je směrnice nejvyšší dosažitelné indif.křivky shodná se směrnicí line tržních příležitostí pak platí:
- (1 + ) = - (1+r) => = r => optimum je závislé na r, velikosti současného a budoucího příjmu a vývoji cen statku
Zhodnocení úspor ve výrobě
Možnosti přeměny současné spotřeby C0 do spotřeby budoucí C1 lze vyjádřit graficky pomocí hranice výrobních možností (na ose x měříme C0, na ose y pak C1). V případě spotřeby zboží pouze v současnosti bychom se nacházeli v bodě F, za předpokladu pouze budoucí spotřeby v bodě G. Při daných výrobních zdrojích společnosti tak hranice výrobních možností udává maximálně dostupné kombinace spotřeby jednoho zboží ve dvou různých časových obdobích
=> technické možnosti přeměny současné spotřeby v budoucí (snížením současné spotřeby o C0 zvýšíme budoucí spotřebu o C1) vyjadřuje směrnice PPF (její sklon) a určuje tak velikost míry výnosu z kapitálové akumulace - R
(vnitřní výnosové procento).
Akumulace kapitálu
Příjem ekonom.subjektů se rozkládá na spotřební výdaje (C) a na úspory (S). Motivy, které vedou ke tvorbě úspor mohou být různé, např. s cílem zvýšit svou budoucí spotřebu. Aby dal spotřebitel ochoten vzdát se současné spotřeby (C0), musí získat určitou výhodu – možnost vyšší spotřeby v budoucnu (C1)-ta může být dočasná nebo trvalá.
Míra výnosu z kapitálové akumulace (r) je poměr, který udává, o kolik se zvýší budoucí spotřeba vzhledem ke snížení současné spotřeby. Čím vyšší bude míra výnosu, tím vyšší část svého příjmu budou ochotni jejich vlastníci uspořit, neboť se jejich celková spotřeba zvýší. (je tak veličinou, která zajišťuje rozložení spotřeby v čase, zabezpečuje rovnováhu mezi současnou a budoucí spotřebou)
- jednorázové zvýšení - stabilní zvýšení
Např.: Snížení současnou spotřeby o 100 jednotek zvýší po jednom roce spotřebu o 110 jednotek. Potom je r = (110/100) – 1 = 0,10 čili míra výnosu je 10 %. Při stabilním zvýšení o 10 jednotek, je míra výnosu opět 10 %, neboť r = 10/100 = 0,1.
Míra výnosu z kapitálové akumulace (r) je poměr, který udává, o kolik se zvýší budoucí spotřeba vzhledem ke snížení současné spotřeby. Čím vyšší bude míra výnosu, tím vyšší část svého příjmu budou ochotni jejich vlastníci uspořit, neboť se jejich celková spotřeba zvýší. (je tak veličinou, která zajišťuje rozložení spotřeby v čase, zabezpečuje rovnováhu mezi současnou a budoucí spotřebou)
- jednorázové zvýšení - stabilní zvýšení
Např.: Snížení současnou spotřeby o 100 jednotek zvýší po jednom roce spotřebu o 110 jednotek. Potom je r = (110/100) – 1 = 0,10 čili míra výnosu je 10 %. Při stabilním zvýšení o 10 jednotek, je míra výnosu opět 10 %, neboť r = 10/100 = 0,1.
Míra výnosu z kapitálu
- Příjem, který dostává investor po určitý konečný počet období, se označuje jako doživotní renta (anuita).
- V případě, že investice přináší stabilní příjem po nekonečný počet obdob , jde o věčnou rentu (perpetuitu)
(úpravou geometrické řady získáme vztah,kde PV přímo závisí na pravidelném výnosu a nepřímo na i)
Investor si pochopitelně zvolí tok, který má nejvyšší současnou hodnotu. Jestliže však každá investice bude vyžadovat různé náklady, musíme vypočítat čistou současnou hodnotu (NPV).
Z toho vyplývá:
PV…současná hodnota budoucích příjmů - Investuj vždy, pokud je NPV > 0
K…částka, kterou musíme dnes investovat - z 2 projektů vybereme ten, kde je NPV větší
ALTERNATIVNÍ ODVOZENÍ míry výnosu a investičního rozhodování INDIFERENČNÍ ANALÝZOU
- za předpokladu neexistence nejistoty a rizika, opomenutí inflace (tzn. reálné i nominální veličiny jsou identické), nacházíme se na dokonale konkurenčním kapitálovém trhu (tzn. velký počet investoru, z nichž ani jeden není schopen ovlivňovat ceny)
- V případě, že investice přináší stabilní příjem po nekonečný počet obdob , jde o věčnou rentu (perpetuitu)
(úpravou geometrické řady získáme vztah,kde PV přímo závisí na pravidelném výnosu a nepřímo na i)
Investor si pochopitelně zvolí tok, který má nejvyšší současnou hodnotu. Jestliže však každá investice bude vyžadovat různé náklady, musíme vypočítat čistou současnou hodnotu (NPV).
Z toho vyplývá:
PV…současná hodnota budoucích příjmů - Investuj vždy, pokud je NPV > 0
K…částka, kterou musíme dnes investovat - z 2 projektů vybereme ten, kde je NPV větší
ALTERNATIVNÍ ODVOZENÍ míry výnosu a investičního rozhodování INDIFERENČNÍ ANALÝZOU
- za předpokladu neexistence nejistoty a rizika, opomenutí inflace (tzn. reálné i nominální veličiny jsou identické), nacházíme se na dokonale konkurenčním kapitálovém trhu (tzn. velký počet investoru, z nichž ani jeden není schopen ovlivňovat ceny)
INVESTIČNÍ ROZHODOÁVNÍ
Míra výnosu z kapitálu – tuto míru používají zejména firmy při výběru nejefektivnější investiční příležitosti. Firmy nejprve vypočítají náklady spojené s nákupem potřebných kapitálových statků, potom odhadnou roční čisté výnosy a ty vydělí vypočtenými náklady. Volí tu variantu investice, která má nejvyšší míru výnosu.
Jestliže výnosy získávány v delším časovém období je nutné tyto výnosy diskontovat (investováním totiž přicházíme minimálně o částku, která odpovídá velikosti úroku, jenž by za uložení peněz vyplatila banka – úroky jsou tak alternativními náklady. Čím vyšší je pak úroková míra, tím vyšší jsou náklady obětované příležitosti a snižuje se současná hodnota budoucího výnosu z uvažované investice).
Existují 2 základní možnosti rozhodování:
- investor přepočítá svůj budoucí příjem z různých investic na jejich současnou hodnotu (present value)
- investor přepočítá hodnotu svého současného příjmu na jeho hodnotu k budoucímu okamžiku (future value)
ad a) současnou hodnotu toku plateb po n období lze vyjádřit:
PV – současná hodnota celého toku očekávaných budoucích výnosů
Ni – čistý roční výnos z daného kapitálového statku v i-tém roce jeho životnosti, která je a let
ir – roční úroková míra, o níž předpokládáme, že se nemění
Jestliže výnosy získávány v delším časovém období je nutné tyto výnosy diskontovat (investováním totiž přicházíme minimálně o částku, která odpovídá velikosti úroku, jenž by za uložení peněz vyplatila banka – úroky jsou tak alternativními náklady. Čím vyšší je pak úroková míra, tím vyšší jsou náklady obětované příležitosti a snižuje se současná hodnota budoucího výnosu z uvažované investice).
Existují 2 základní možnosti rozhodování:
- investor přepočítá svůj budoucí příjem z různých investic na jejich současnou hodnotu (present value)
- investor přepočítá hodnotu svého současného příjmu na jeho hodnotu k budoucímu okamžiku (future value)
ad a) současnou hodnotu toku plateb po n období lze vyjádřit:
PV – současná hodnota celého toku očekávaných budoucích výnosů
Ni – čistý roční výnos z daného kapitálového statku v i-tém roce jeho životnosti, která je a let
ir – roční úroková míra, o níž předpokládáme, že se nemění
Rovnovážná úroková míra
Rovnovážná úroková míra se je určena průsečíkem křivky nabídky a křivky poptávky po kapitálu. Protože existuje krátkodobá a dlouhodobá nabídka, určuje se rovnovážná úroková míra jak pro krátké období tak i pro dlouhé.
Úroková míra tak plní 2 významné fce: jednak vede domácnosti k obětování současné spotřeby=> zvýšení zásob kapitálu a na druhé straně podněcuje firmy k vyhledávání co nejefektivnějších investičních příležitostí. Netrpělivost domácností vytvářejících úspory a technolog.podmínky výroby působí na vytváření rovnovážné úrok.míry.
Kapitál má alternativní užití, když tedy ekonomický subjekt vstupuje na trh kapitálu, musí vyřešit 2 základní otázky:
- jak velkou část svých zdrojů má použít, aby si za ně opatřil kapitál a z něho plynoucí dodatečné příjmy
- jakou formu kapitálu si za své zdroje opatří
Úroková míra tak plní 2 významné fce: jednak vede domácnosti k obětování současné spotřeby=> zvýšení zásob kapitálu a na druhé straně podněcuje firmy k vyhledávání co nejefektivnějších investičních příležitostí. Netrpělivost domácností vytvářejících úspory a technolog.podmínky výroby působí na vytváření rovnovážné úrok.míry.
Kapitál má alternativní užití, když tedy ekonomický subjekt vstupuje na trh kapitálu, musí vyřešit 2 základní otázky:
- jak velkou část svých zdrojů má použít, aby si za ně opatřil kapitál a z něho plynoucí dodatečné příjmy
- jakou formu kapitálu si za své zdroje opatří
POPTÁVKA po kapitálu
I zde jsou firmy vedeny snahou o maximalizaci zisku. Maximálního zisku dosahují tehdy, jestliže příjem z mezního produktu je stejný jako mezní náklad (MRP = MFC). Jde-li o dokonale konkurenční trh jsou mezní náklady na kapitál rovny úrokové sazbě. Křivka poptávky je tedy opět určena křivkou MRP, jenž je násobkem MR (zde úrokové sazby) mezního fyzického produktu kapitálu. Poptávka po kapitálu je tedy klesající funkcí úrokové míry a je determinována na základě MRP. I zde je poptávka
odvozena od poptávky po finálních statcích, které jsou díky kapitálu vyrobeny.
NABÍDKA kapitálu
Je určena výší a tvorbou úspor. Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla nabídnuta na trhu kapitálu firmám k nákupu kapitálových statků. Domácnosti mají ovšem jednu vlastnost, která se nazývá „netrpělivost“. Tato vlastnost vypovídá o tom, že domácnosti jen neradi odkládají spotřebu do budoucnosti a to především proto, že budoucnost je nejistá. Nabídka kapitálu je v čase odlišná:
– v krátkém období je dána přesná výše úspor (jsou konstantní) a tím je dána i nabídka (je svislá)
– v dlouhém období již domácnosti reagují na změny ve výši úrokové sazby různou výší úspor.
odvozena od poptávky po finálních statcích, které jsou díky kapitálu vyrobeny.
NABÍDKA kapitálu
Je určena výší a tvorbou úspor. Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla nabídnuta na trhu kapitálu firmám k nákupu kapitálových statků. Domácnosti mají ovšem jednu vlastnost, která se nazývá „netrpělivost“. Tato vlastnost vypovídá o tom, že domácnosti jen neradi odkládají spotřebu do budoucnosti a to především proto, že budoucnost je nejistá. Nabídka kapitálu je v čase odlišná:
– v krátkém období je dána přesná výše úspor (jsou konstantní) a tím je dána i nabídka (je svislá)
– v dlouhém období již domácnosti reagují na změny ve výši úrokové sazby různou výší úspor.
12. Trh kapitálu a investiční rozhodování
Různá chápání kapitálu, členění kapitálu. Poptávka na trhu kapitálu. Nabídka na tru kapitálu. Úroková míra a ovlivňující faktory. Akumulace kapitálu. Investiční rozhodování. Alternativní přístup na základě indiferentní analýzy
Kapitál je (na rozdíl od jiných) výrobní faktor odvozený (je výsledkem předchozí hosp.aktivity). Nabývá různých podob:
- Kapitálové statky, tj. výrobky, které nejsou použity ke spotřebě, ale k další výrobě
- Finanční kapitál, který má podobu peněž (ale ne k nákupu spotřeb.statků!) či jiných finančních aktiv (obligace, akcie apod.)
- Lidský kapitál, tzn. zásoba technických znalostí a dovedností ztělesněných v pracovních silách.
Společným rysem všech uvedených forem kapitálu je to, že obvykle přinášejí ekonomickému subjektu, který vynaložil v současnosti určité zdroje na jeho získání, v budoucnosti nějaký další dodatečný příjem. Lze jej proto také definovat jako úspory přeměněné v investice (vydávané za účelem zhodnocení). Obecně se tento proces, kdy se na základě investic vytváří nový kapitál nazývá akumulace kapitálu, rozlišujeme akumulaci peněžní (zhodnocení úspor formou poskytnutí úvěru, či investicí do akcií) a reálnou (nákup výrobních faktorů).
Kapitál je (na rozdíl od jiných) výrobní faktor odvozený (je výsledkem předchozí hosp.aktivity). Nabývá různých podob:
- Kapitálové statky, tj. výrobky, které nejsou použity ke spotřebě, ale k další výrobě
- Finanční kapitál, který má podobu peněž (ale ne k nákupu spotřeb.statků!) či jiných finančních aktiv (obligace, akcie apod.)
- Lidský kapitál, tzn. zásoba technických znalostí a dovedností ztělesněných v pracovních silách.
Společným rysem všech uvedených forem kapitálu je to, že obvykle přinášejí ekonomickému subjektu, který vynaložil v současnosti určité zdroje na jeho získání, v budoucnosti nějaký další dodatečný příjem. Lze jej proto také definovat jako úspory přeměněné v investice (vydávané za účelem zhodnocení). Obecně se tento proces, kdy se na základě investic vytváří nový kapitál nazývá akumulace kapitálu, rozlišujeme akumulaci peněžní (zhodnocení úspor formou poskytnutí úvěru, či investicí do akcií) a reálnou (nákup výrobních faktorů).
Existují 3 hlavní kategorie kapitálových statků:
stavby, zařízení a zásoby. Jsou to tedy takové vyrobené statky dlouhodobé spotřeby, které slouží k další výrobě. Základní vlastností je tedy to, že jsou současně vstupem i výstupem.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí po delší dobu. K přenesení ceny kapit.statku do ceny finálního statku slouží odpisy, slouží pak i jako zdroj na nákup nových kapitálových statků (jako zdroj obnovovacích investic). Celkové investice do kapitálových statků se tedy skládají
- z obnovovacích (restitučních) investic
- z čistých investic.
IB = IR + IN
Firma si může pořídit nové kapit. statky buď z vlastních zdrojů nebo si je může vypůjčit formou úvěru na trhu kapitálu. Trh kapitálu – je součástí finančního trhu, bývá označován jako trh dlouhodobých peněz, kde se střetává S a D po kapitálu. Jako optávající zde vystupují firmy a jako nabízející domácnosti (spotřebitelé). Předmětem obchodování jsou zejména dlouhodobé úvěry a cenné papíry (akcie, obligace). Významným faktorem jsou zde spekulace.
Úvěrem se vytváří vztah dlužníka a věřitele. Rozvoj úvěrových operací umožnil vznik specializovaných institucí (bank) zprostředkovávajících právě přesun dočasně volných prostředků. Cenou úvěru (kapitálu) je úrok (důchod z kapitálu).
Výše úroku závisí na úrokové míře, která je právě výsledkem střetu nabídky a poptávky po penězích na finančním trhu.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí po delší dobu. K přenesení ceny kapit.statku do ceny finálního statku slouží odpisy, slouží pak i jako zdroj na nákup nových kapitálových statků (jako zdroj obnovovacích investic). Celkové investice do kapitálových statků se tedy skládají
- z obnovovacích (restitučních) investic
- z čistých investic.
IB = IR + IN
Firma si může pořídit nové kapit. statky buď z vlastních zdrojů nebo si je může vypůjčit formou úvěru na trhu kapitálu. Trh kapitálu – je součástí finančního trhu, bývá označován jako trh dlouhodobých peněz, kde se střetává S a D po kapitálu. Jako optávající zde vystupují firmy a jako nabízející domácnosti (spotřebitelé). Předmětem obchodování jsou zejména dlouhodobé úvěry a cenné papíry (akcie, obligace). Významným faktorem jsou zde spekulace.
Úvěrem se vytváří vztah dlužníka a věřitele. Rozvoj úvěrových operací umožnil vznik specializovaných institucí (bank) zprostředkovávajících právě přesun dočasně volných prostředků. Cenou úvěru (kapitálu) je úrok (důchod z kapitálu).
Výše úroku závisí na úrokové míře, která je právě výsledkem střetu nabídky a poptávky po penězích na finančním trhu.
Působení odborových organizací
Jde o monopolní sílu na straně nabízejícího tzn. pracovníků. Odborové svazy
jsou sdružení pracujících, které usilují o vyšší mzdové sazby a lepší pracovní
podmínky apod. pro své členy. Mezi cíle odborů může patřit:
a) MAX ekonom.renta realizovaná členy odborů – SL = MRL => w1
b) MAX celk.mezd členů odborového svazu – MRL = 0 => w2
c) MAX zaměstnanost – SL=DL => w3
DL – poptávka po práci odborů
Celková mzda – celk.objem prostředků vyplacený při dané w
MRL (mezní mzda) – změna celk.mzdy způsobená změnou objemu zaměstnanosti
Ekonomická renta – rozdíl mezi reálně vyplacenou mzdou a transferovou cenou práce (minimální mzdová sazba, za kterou je určitá jednotka práce ochotna vstoupit na trh práce – graficky SL)
Základní nedokonalosti na trhu práce patří:
- Mzdová strnulost – mzdy a platy mají tendenci reagovat daleko pomaleji na změny na trzích práce.
- Mzdové tarify firem – mnohé firmy vytvářejí určité mzdové struktury podle kterých jsou zaměstnanci odměňováni (mzdové tarify používají zejména velké podniky a to k zjednodušení mzdových rozhodnutí a k podpoření smyslu pro spravedlnost).
- Omezení zapříčiněné kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím ale i čistě tržními vlivy (firmy udržují zaměstnanost nad efektivní míru proto, aby v budoucnosti měly kvalitní zaměstnance).
- Hlavní projevy nedokonalé konkurence jsou monopson a působení odborových organizací.
jsou sdružení pracujících, které usilují o vyšší mzdové sazby a lepší pracovní
podmínky apod. pro své členy. Mezi cíle odborů může patřit:
a) MAX ekonom.renta realizovaná členy odborů – SL = MRL => w1
b) MAX celk.mezd členů odborového svazu – MRL = 0 => w2
c) MAX zaměstnanost – SL=DL => w3
DL – poptávka po práci odborů
Celková mzda – celk.objem prostředků vyplacený při dané w
MRL (mezní mzda) – změna celk.mzdy způsobená změnou objemu zaměstnanosti
Ekonomická renta – rozdíl mezi reálně vyplacenou mzdou a transferovou cenou práce (minimální mzdová sazba, za kterou je určitá jednotka práce ochotna vstoupit na trh práce – graficky SL)
Základní nedokonalosti na trhu práce patří:
- Mzdová strnulost – mzdy a platy mají tendenci reagovat daleko pomaleji na změny na trzích práce.
- Mzdové tarify firem – mnohé firmy vytvářejí určité mzdové struktury podle kterých jsou zaměstnanci odměňováni (mzdové tarify používají zejména velké podniky a to k zjednodušení mzdových rozhodnutí a k podpoření smyslu pro spravedlnost).
- Omezení zapříčiněné kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím ale i čistě tržními vlivy (firmy udržují zaměstnanost nad efektivní míru proto, aby v budoucnosti měly kvalitní zaměstnance).
- Hlavní projevy nedokonalé konkurence jsou monopson a působení odborových organizací.
a) Individuální nabídka práce
Každá indif.křivka spojuje ty kombinace mzdy a odpracovaných hodin
za den, které poskytují pracovníkovi stejnou užitečnost.
Převahou substitučního efektu roste množství nabízené práce, převaha důchodového má za následek tendenci snižovat nabídku práce. Relativní vliv těchto dvou efektů závisí na preferencích domácností.
Z dlouhodobého hlediska tak může mít individuální křivka nabídky práce při vyšších mzdách i negativní sklon
(tzn. s růstem mzdy je nabízeno méně práce).
b) Tržní nabídka práce
- vzniká horizontálním součtem všech individuálních křivek, ale vlivem efektu „přelévání“ (lidé mění profesi dle pohybu w) tržní křivka nabídky práce není zpětně zakřivená a je tak klesající funkcí mzdové sazby.
Při vychýlení mzdy z rovnovážné úrovně vzniká na trhu nedostatek (je-li tržní nižší než rovnovážná mzda) nebo přebytek práce (je-li tržní vyšší než rovnovážná mzda).
za den, které poskytují pracovníkovi stejnou užitečnost.
Převahou substitučního efektu roste množství nabízené práce, převaha důchodového má za následek tendenci snižovat nabídku práce. Relativní vliv těchto dvou efektů závisí na preferencích domácností.
Z dlouhodobého hlediska tak může mít individuální křivka nabídky práce při vyšších mzdách i negativní sklon
(tzn. s růstem mzdy je nabízeno méně práce).
b) Tržní nabídka práce
- vzniká horizontálním součtem všech individuálních křivek, ale vlivem efektu „přelévání“ (lidé mění profesi dle pohybu w) tržní křivka nabídky práce není zpětně zakřivená a je tak klesající funkcí mzdové sazby.
Při vychýlení mzdy z rovnovážné úrovně vzniká na trhu nedostatek (je-li tržní nižší než rovnovážná mzda) nebo přebytek práce (je-li tržní vyšší než rovnovážná mzda).
MONOPSON
(jediný kupující na daném trhu)
– jeho indiv.poptávková křivka zobrazuje zároveň tržní poptávku
– jeho síla je ovlivněna : ochotou lidí dojíždět za prací a státem (určuje stropy mezd)
V případě monopolu na trhu produktů a zároveň monopson na trhu práce,pak w0HEG= výhoda monopsonu
GEKM = výhoda monopolu ( je dáno rozdílem mezi MRP v DK a NDK)
Bilaterální monopol
= jediný prodávající (monopol reprezentovaný odbory) a jediný kupující (monopson).Zájmy obou stran jsou protichůdné a tak výše mzdové sazby záleží na vyjednávacích schopnostech obou stran.
a) monopson vychází při určení optim.množství z rovnosti MRPL=MFCL =>L2 a svou sílu využívá ke stanovení nižší w2 (co mu SL dovolí).
b) monopol (odbory) množství práce určuje na základě rovnosti MRL = SL => L1, jeho výsadní postavení se projeví v požadované vyšší mzdě w1.
– jeho indiv.poptávková křivka zobrazuje zároveň tržní poptávku
– jeho síla je ovlivněna : ochotou lidí dojíždět za prací a státem (určuje stropy mezd)
V případě monopolu na trhu produktů a zároveň monopson na trhu práce,pak w0HEG= výhoda monopsonu
GEKM = výhoda monopolu ( je dáno rozdílem mezi MRP v DK a NDK)
Bilaterální monopol
= jediný prodávající (monopol reprezentovaný odbory) a jediný kupující (monopson).Zájmy obou stran jsou protichůdné a tak výše mzdové sazby záleží na vyjednávacích schopnostech obou stran.
a) monopson vychází při určení optim.množství z rovnosti MRPL=MFCL =>L2 a svou sílu využívá ke stanovení nižší w2 (co mu SL dovolí).
b) monopol (odbory) množství práce určuje na základě rovnosti MRL = SL => L1, jeho výsadní postavení se projeví v požadované vyšší mzdě w1.
a) Individuální nabídka práce
Domácnosti (pracovníci) rozdělují svůj čas mezi pracovní dobu a volný čas. Celkový užitek (U) je tedy tvořen spotřebou (C) zboží a služeb (nakoupeného za obdrženou mzdu) a „spotřebu volného času“ (H - zvyšuje se spotřebou, snižuje tím čím víc času tráví v práci). Maximální důchod, který může jednotlivec získat je 24h w. Reálná hodinová tržní mzdová sazba je alternativním nákladem volného času. Tyto alternativní náklady se rovnají ušlým výdělkům, o které jedinci přijdou tím, že nepracují.
Aby byla maximalizována užitečnost při dané reálné mzdě w, bude jednotlivec volit tolik hodin práce,
aby mezní míra substituce (MRS) volného času spotřebou byla rovna reálné mzdové sazbě.
Toto platí za předpokladu, že mezní míra substituce volného času spotřebou je klesající.
Vyšší mzda však nemusí vést k vyšší nabídce práce.
V důsledku změny reálné w vlivem 2 efektů mění rozložení času jednotlivce:
a) Substituční => roste-li reálná mzda, volný čas se stává „dražším“ , protože každá hodina volného času představuje větší množství ušlé spotřeby zboží. Domácnosti tedy nahrazují volný čas prací = negativní efekt
b ) Důchodový => růstem reálné mzdy W/P se domácnosti stávají bohatšími a mohou si dovolit pracovat méně (tzn. více volného času). Původní úroveň spotřeby lze dosáhnout menším počtem odpracovaných hodin = pozitivní efekt
Aby byla maximalizována užitečnost při dané reálné mzdě w, bude jednotlivec volit tolik hodin práce,
aby mezní míra substituce (MRS) volného času spotřebou byla rovna reálné mzdové sazbě.
Toto platí za předpokladu, že mezní míra substituce volného času spotřebou je klesající.
Vyšší mzda však nemusí vést k vyšší nabídce práce.
V důsledku změny reálné w vlivem 2 efektů mění rozložení času jednotlivce:
a) Substituční => roste-li reálná mzda, volný čas se stává „dražším“ , protože každá hodina volného času představuje větší množství ušlé spotřeby zboží. Domácnosti tedy nahrazují volný čas prací = negativní efekt
b ) Důchodový => růstem reálné mzdy W/P se domácnosti stávají bohatšími a mohou si dovolit pracovat méně (tzn. více volného času). Původní úroveň spotřeby lze dosáhnout menším počtem odpracovaných hodin = pozitivní efekt
Na rozdíl od DK
Na rozdíl od DK (kde jsou dodatečné náklady na daný VF shodné s jejich cenou) se v NDK ceny VF mění
s používaným množstvím (a MFCL > w) =>nutná modifikace pravidla nejnižších nákladů pro NDK:
MPL = MPK
MFCL MFCK
! (MRTS by se tak nerovnala poměru w/r jako v DK, ale poměru MFCL/MFCK) !
Toto pravidlo vyjadřuje jen proporce mezi používanými vstupy (ne absolutní objem),
= nevypovídá o optimálním výstupu (tj. výrobě, kdy firma maximalizuje zisk), pro ten musí platit:
MRPL = MRPK = 1
MFCL MFCK
Monopolní síla firmy se projevuje na trhu výrobních faktorů v tom, že - MRP (DK) > MRP (monopol)- w (DK) > w (NDK) a QL (DK) > QL (NDK)
MFC =w (1 + 1/eSP)=>FC lze vyjádřit pomocí cenové elasticity nabídky, pak - v DK eSP = ∞ => MFC=w
- v NDK eSP = kladné číslo => MFC
s používaným množstvím (a MFCL > w) =>nutná modifikace pravidla nejnižších nákladů pro NDK:
MPL = MPK
MFCL MFCK
! (MRTS by se tak nerovnala poměru w/r jako v DK, ale poměru MFCL/MFCK) !
Toto pravidlo vyjadřuje jen proporce mezi používanými vstupy (ne absolutní objem),
= nevypovídá o optimálním výstupu (tj. výrobě, kdy firma maximalizuje zisk), pro ten musí platit:
MRPL = MRPK = 1
MFCL MFCK
Monopolní síla firmy se projevuje na trhu výrobních faktorů v tom, že - MRP (DK) > MRP (monopol)- w (DK) > w (NDK) a QL (DK) > QL (NDK)
MFC =w (1 + 1/eSP)=>FC lze vyjádřit pomocí cenové elasticity nabídky, pak - v DK eSP = ∞ => MFC=w
- v NDK eSP = kladné číslo => MFC
2. ) NDK na trhu produkce, DK na VF
- tzn. firma je cenovým tvůrcem na trhu výstupu zatímco cenovým příjemcem na trhu vstupů
- základní rozdíl je ve tvaru MRPL– bude strmější a ležet pod „tou v DK“ (v důsledku klesající individuální poptávkové křivky po výstupu firmy a rychleji klesajícího MR, MR < P)
=> při formování dlouhodobé poptávky firmy vzniká čtvrtý efekt – příjmový – tlak na posun křivky MRPL dolů
(v důsledku poklesu w se sníží MC a nový průsečík s MR bude na zvýšeném množství ale nižší ceně produkce, což sníží také MR)
- dlouhodobá křivka D bude mít tedy větší sklon ne v DK (bude strmější)
- konstrukce tržní D probíhá analogicky (opět bude elastičtější)
3.) NDK na trhu VF (práce není homogenní, nedostatečné info)
= omezený počet firem poptávajících práci (firmy jsou cenovými tvůrci)
rostoucí křivka individuální nabídky práce (nabídky jedné firmě)
= aby firma mohla najímat další jednotku práce musí zaplatit vyšší sazbu (MFCL rostou ještě rychlejším tempem, tj. mezní náklady na dodatečnou jednotku práce budou vyšší ne mzdová sazba rovnající se průměrným nákladům na faktor).
- optimální množství práce je opět dáno vztahem MRPL =MFCL, ale mzdová sazba bude stanovena na úrovni, která odpovídá AFCL, která zobrazuje nabídku práce vůči jedné firmě (vyšrafovaná plocha představuje výhodu 1 z omezeného počtu firem kupujících práci) => nelze zkonstruovat křivku D po práci (neexistuje funkční vztah mezi w a Qw).
- základní rozdíl je ve tvaru MRPL– bude strmější a ležet pod „tou v DK“ (v důsledku klesající individuální poptávkové křivky po výstupu firmy a rychleji klesajícího MR, MR < P)
=> při formování dlouhodobé poptávky firmy vzniká čtvrtý efekt – příjmový – tlak na posun křivky MRPL dolů
(v důsledku poklesu w se sníží MC a nový průsečík s MR bude na zvýšeném množství ale nižší ceně produkce, což sníží také MR)
- dlouhodobá křivka D bude mít tedy větší sklon ne v DK (bude strmější)
- konstrukce tržní D probíhá analogicky (opět bude elastičtější)
3.) NDK na trhu VF (práce není homogenní, nedostatečné info)
= omezený počet firem poptávajících práci (firmy jsou cenovými tvůrci)
rostoucí křivka individuální nabídky práce (nabídky jedné firmě)
= aby firma mohla najímat další jednotku práce musí zaplatit vyšší sazbu (MFCL rostou ještě rychlejším tempem, tj. mezní náklady na dodatečnou jednotku práce budou vyšší ne mzdová sazba rovnající se průměrným nákladům na faktor).
- optimální množství práce je opět dáno vztahem MRPL =MFCL, ale mzdová sazba bude stanovena na úrovni, která odpovídá AFCL, která zobrazuje nabídku práce vůči jedné firmě (vyšrafovaná plocha představuje výhodu 1 z omezeného počtu firem kupujících práci) => nelze zkonstruovat křivku D po práci (neexistuje funkční vztah mezi w a Qw).
DL je ovlivněna
a) cenou práce (mzdovou sazbou) => koeficient cenové elasticity DL (eDL)
b) cenou ostatních výr.faktorů => koeficient křížové elasticity DL (eCDL)
c) podílem výdajů na práci na celk.výdajích firmy (čím větší tím je DL elastičtější)
d) ostatní: faktory ovlivňující D po produktu, úrovní technologie a počtem vstupů
=> eDL je ovlivněna elasticitou poptávky po produktu a elasticitou substituce vstupů.
- Křivka tržní poptávky po práci
Není horizontálním součtem indiv. poptávkových křivek!
Pokud klesne mzda, klesne u všech firem v odvětví a díky nákladovému efektu (poklesu MC) mohou firmy vyrobit větší optimální množství výstupu (křivka nabídky produktu se posune doprava), což však povede k nižší tržní ceně produktu a současně poklesu MRPL doleva
= Poptávka po práci za těchto podmínek klesne.
(v grafu křivku DL1 je horizontálním součtem indiv.křivek poptávek po práci za předpokladu, že se mzdy snížily, ale cena produktu se neměnila, křivka DL2 je křivkou tržní poptávky po práci po efektu poklesu cen.)
=> Tržní křivka poptávky po práci je při změně ceny produktu méně elastická, než za neměnných cen produktu.
b) cenou ostatních výr.faktorů => koeficient křížové elasticity DL (eCDL)
c) podílem výdajů na práci na celk.výdajích firmy (čím větší tím je DL elastičtější)
d) ostatní: faktory ovlivňující D po produktu, úrovní technologie a počtem vstupů
=> eDL je ovlivněna elasticitou poptávky po produktu a elasticitou substituce vstupů.
- Křivka tržní poptávky po práci
Není horizontálním součtem indiv. poptávkových křivek!
Pokud klesne mzda, klesne u všech firem v odvětví a díky nákladovému efektu (poklesu MC) mohou firmy vyrobit větší optimální množství výstupu (křivka nabídky produktu se posune doprava), což však povede k nižší tržní ceně produktu a současně poklesu MRPL doleva
= Poptávka po práci za těchto podmínek klesne.
(v grafu křivku DL1 je horizontálním součtem indiv.křivek poptávek po práci za předpokladu, že se mzdy snížily, ale cena produktu se neměnila, křivka DL2 je křivkou tržní poptávky po práci po efektu poklesu cen.)
=> Tržní křivka poptávky po práci je při změně ceny produktu méně elastická, než za neměnných cen produktu.
=> Křivka poptávky po práci
je tvořena klesající částí funkce MRPL, která je shora ohraničena maxARPL. .
= DL představuje množství práce, které firma najímá při různých úrovních mzdové sazby.
- v dlouhém období
V dlouhém období jsou všechny výrobní faktory variabilní změna mzdové sazby vede ke změnám v množství ostatních faktorů – dílčí efekty znázorněné pomocí izokvantové analýzy (substituční, produkční a nákladový) ovlivňují mezní produkt práce a tím i posun křivky MRPL Obecně poptávka po jakémkoli VF více elastická v dlouhém období, protože v tomto období může být optimálně přizpůsobeno množství všech ostatních výrobních faktorů.
a) Substituční efekt
- tendence k substituci kapitálu prací při poklesu w a naopak. Pokud by firma chtěla vyrábět výchozí objem výstupu, dalo by se očekávat že bude nahrazovat relativně dražší kapitál relativně levnější prací (je dodržena podmínka MRTS =w/r) - je negativní
- vytváří však tlak na pokles MPL(dodatečná jednotka práce vytvoří v důsledku nedostatku kapitálu menší přírůstek výstupu)
= DL představuje množství práce, které firma najímá při různých úrovních mzdové sazby.
- v dlouhém období
V dlouhém období jsou všechny výrobní faktory variabilní změna mzdové sazby vede ke změnám v množství ostatních faktorů – dílčí efekty znázorněné pomocí izokvantové analýzy (substituční, produkční a nákladový) ovlivňují mezní produkt práce a tím i posun křivky MRPL Obecně poptávka po jakémkoli VF více elastická v dlouhém období, protože v tomto období může být optimálně přizpůsobeno množství všech ostatních výrobních faktorů.
a) Substituční efekt
- tendence k substituci kapitálu prací při poklesu w a naopak. Pokud by firma chtěla vyrábět výchozí objem výstupu, dalo by se očekávat že bude nahrazovat relativně dražší kapitál relativně levnější prací (je dodržena podmínka MRTS =w/r) - je negativní
- vytváří však tlak na pokles MPL(dodatečná jednotka práce vytvoří v důsledku nedostatku kapitálu menší přírůstek výstupu)
b) Produkční efekt
- ukazuje změnu optimální kombinace vstupů, která spojena se změnou výstupu firmy (větší výstup bude vyráběn s větším množstvím kapitálu i práce)
- vytváří tlak na růst MPL (přítomnost většího množství kapitálu umožňuje větší produktivitu práce)
c) Nákladový efekt (jiný pohled na produkční efekt)
- pokles mzdové sazby snižuje mezní náklady, což firmě umožňuje zvětšit optimální objem produkce – růst MPL
Lze tedy předpokládat, že čistým efektem poklesu mzdové sazby
bude posun křivky MPL nahoru (tedy i MRPL).
=>Dlouhodobá poptávka firmy po práci bude tedy plošší (elastičtější)
Pravidlo nejnižších nákladů v DK: MPL/w = MPK/r
- vytváří tlak na růst MPL (přítomnost většího množství kapitálu umožňuje větší produktivitu práce)
c) Nákladový efekt (jiný pohled na produkční efekt)
- pokles mzdové sazby snižuje mezní náklady, což firmě umožňuje zvětšit optimální objem produkce – růst MPL
Lze tedy předpokládat, že čistým efektem poklesu mzdové sazby
bude posun křivky MPL nahoru (tedy i MRPL).
=>Dlouhodobá poptávka firmy po práci bude tedy plošší (elastičtější)
Pravidlo nejnižších nákladů v DK: MPL/w = MPK/r
Průměrné veličiny:
Příjem z průměrného produktu (ARP) je příjem na jednotku variabilního výrobního faktoru:
(kde P – cena produktu, AP - průměrný (fyzický) produkt)
Průměrný náklad na faktor (AFC) je náklad na jednotku variabilního výrobního faktoru:
1.) DK na trhu VF i produkce
- individuální firma v krátkém období
Protože w je konstantní (MFCL= w), celk. náklady na faktor (TFC) budou proporcionální množství práce zapojené do výroby (křivka TFC je přímkou). Sklon křivky celk. příjmu (TR) vyplývá ze sklonu křivky celk. produktu (TP). Zisk firmy s je maximální, když je sklon křivky TFC stejný jako sklon křivky TR (a zároveň MRPL = MFCL=w), což je při úrovni zaměstnanosti L.
Sklon křivky MRPL vyplývá ze sklonu křivky MPL protože P=MR.
V krátkém období je do výroby zapojován pouze 1 VF, proto je také zřejmé, že pro všechny mzdové sazby, které jsou vyšší než příjem z průměrného produktu, příjem firmy nekryje variabilní náklady výroby a firma realizuje krátkodobou ztrátu =>
(kde P – cena produktu, AP - průměrný (fyzický) produkt)
Průměrný náklad na faktor (AFC) je náklad na jednotku variabilního výrobního faktoru:
1.) DK na trhu VF i produkce
- individuální firma v krátkém období
Protože w je konstantní (MFCL= w), celk. náklady na faktor (TFC) budou proporcionální množství práce zapojené do výroby (křivka TFC je přímkou). Sklon křivky celk. příjmu (TR) vyplývá ze sklonu křivky celk. produktu (TP). Zisk firmy s je maximální, když je sklon křivky TFC stejný jako sklon křivky TR (a zároveň MRPL = MFCL=w), což je při úrovni zaměstnanosti L.
Sklon křivky MRPL vyplývá ze sklonu křivky MPL protože P=MR.
V krátkém období je do výroby zapojován pouze 1 VF, proto je také zřejmé, že pro všechny mzdové sazby, které jsou vyšší než příjem z průměrného produktu, příjem firmy nekryje variabilní náklady výroby a firma realizuje krátkodobou ztrátu =>
příjem z mezního produktu(MRP)
Změnu celk.příjmu při změně 1 VF o jednotku vyjadřuje příjem z mezního produktu(MRP) - představuje poptávku po VF z hlediska 1 firmy
- pro jeho výpočet je rozhodující tržní prostředí na trhu produkce!
v DK platí MRP = MP P (kde P = MR) x v NDK je MR < P (P je cena produktu)
Změnu celk.nákladů při změně 1 VF o jednotku vyjadřuje mezní náklad na faktor (MFC)
- představuje nabídku VF vůči 1 firmě jen v DK (v NDK nelze zkonstruovat)
- pro jeho výpočet je rozhodující tržní prostředí na trhu VF!
- v DK je cena VF utvářena na trhu a tu pak domácnosti přijmou=>vůči 1 firmě je nabídka VF dokonale elastická, nakupuje dodatečnou jednotku práce za konstantní mzdovou sazbu w (MFCL =w)
- v NDK pokud chce firma pronajmout větší objem VF, musí nabídnout vyšší mzdu a to i původním jednotkám
=> MFC rostou rychleji než AFC (MFCL > w)
Pokud chce tedy firma maximalizovat zisk musí platit: MRPL =MFCL nebo MRPK = MFCK
- pro jeho výpočet je rozhodující tržní prostředí na trhu produkce!
v DK platí MRP = MP P (kde P = MR) x v NDK je MR < P (P je cena produktu)
Změnu celk.nákladů při změně 1 VF o jednotku vyjadřuje mezní náklad na faktor (MFC)
- představuje nabídku VF vůči 1 firmě jen v DK (v NDK nelze zkonstruovat)
- pro jeho výpočet je rozhodující tržní prostředí na trhu VF!
- v DK je cena VF utvářena na trhu a tu pak domácnosti přijmou=>vůči 1 firmě je nabídka VF dokonale elastická, nakupuje dodatečnou jednotku práce za konstantní mzdovou sazbu w (MFCL =w)
- v NDK pokud chce firma pronajmout větší objem VF, musí nabídnout vyšší mzdu a to i původním jednotkám
=> MFC rostou rychleji než AFC (MFCL > w)
Pokud chce tedy firma maximalizovat zisk musí platit: MRPL =MFCL nebo MRPK = MFCK
10. Analýza nabídky práce a poptávky po práci
Trh VF se liší od trhu produkce motivací subjektů - S = domácnosti (vlastníci VF) – motivem je disp.důchod
- D = firmy – motivem je zisk
Poptávka po výrobních faktorech je
poptávkou odvozenou od poptávky po produkci, kterou firma díky VF vyrábí.
elasticity navazují (když je D po produkci spíše elastická, je elastická i D po VF)
je ovlivněna výrobním procesem (technologií)
výr.faktory se navzájem ovlivňují z pohledu produktivity a jejich dostupnost také ovlivňuje jednotlivé D po VF
Určení správného množství výr.faktorů ve výrobě je základní součástí procesu maximalizace zisku, pak musí platit:
=> Firma najímá dodatečné jednotky daného VF do okamžiku, kdy je dodatečný
příjem získaný z nájmu dodatečné jednotky roven dodatečným nákladům na její
nájem (D závisí jak na produktivitě VF, tak na promítnutí nájmu VF v nákladech).
- D = firmy – motivem je zisk
Poptávka po výrobních faktorech je
poptávkou odvozenou od poptávky po produkci, kterou firma díky VF vyrábí.
elasticity navazují (když je D po produkci spíše elastická, je elastická i D po VF)
je ovlivněna výrobním procesem (technologií)
výr.faktory se navzájem ovlivňují z pohledu produktivity a jejich dostupnost také ovlivňuje jednotlivé D po VF
Určení správného množství výr.faktorů ve výrobě je základní součástí procesu maximalizace zisku, pak musí platit:
=> Firma najímá dodatečné jednotky daného VF do okamžiku, kdy je dodatečný
příjem získaný z nájmu dodatečné jednotky roven dodatečným nákladům na její
nájem (D závisí jak na produktivitě VF, tak na promítnutí nájmu VF v nákladech).
Bohatství
je čistá hodnota aktiv vlastněných k určitému časovému okamžiku v určitých peněžních jednotkách. Bohatství je tedy určitá zásoba peněz, zatímco důchod je tok peněz v průběhu času. Bohatství domácností respektive člověka je tvořeno hmotnými položkami a finančními aktivy.
Zdroje nerovností v důchodech a měření těchto nerovností
Nerovnosti v důchodech mezi jednotlivými domácnostmi odpovídají nerovnostem ve vlastnictví výrobních faktorů.
Existují dvě základní nerovnosti:
1.) Nerovnost v pracovních důchodech – ovlivňují jí zejména rozdíly ve fyzických a duševních schopnostech a dovednostech lidí, rozdíly ve vynaloženém úsilí člověka (intenzita práce), rozdíly v délce přípravy na práci, rozdíly ve vzdělání a také pracovní diskriminace.
2.) Nerovnost ve vlastnických důchodech – je založena zejména na rozdílném množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácností.Majetek domácnosti získávají dědictvím, úsporami z pracovních a nepracovních důchodů a podnikáním (ochotou podstupovat riziko).
K měření nerovnosti v důchodech se používá tzv. Lorenzův graf a důchodový Giniho koeficient.
Zdroje nerovností v důchodech a měření těchto nerovností
Nerovnosti v důchodech mezi jednotlivými domácnostmi odpovídají nerovnostem ve vlastnictví výrobních faktorů.
Existují dvě základní nerovnosti:
1.) Nerovnost v pracovních důchodech – ovlivňují jí zejména rozdíly ve fyzických a duševních schopnostech a dovednostech lidí, rozdíly ve vynaloženém úsilí člověka (intenzita práce), rozdíly v délce přípravy na práci, rozdíly ve vzdělání a také pracovní diskriminace.
2.) Nerovnost ve vlastnických důchodech – je založena zejména na rozdílném množství kapitálu a půdy ve vlastnictví domácností.Majetek domácnosti získávají dědictvím, úsporami z pracovních a nepracovních důchodů a podnikáním (ochotou podstupovat riziko).
K měření nerovnosti v důchodech se používá tzv. Lorenzův graf a důchodový Giniho koeficient.
Lorenzova křivka (LC)
přiřazuje poměrně rozděleným skupinám obyvatelstva (domácností) poměrná rozdělení důchodů mezi ně. Srovnává se pak skutečná a ideální Lorenzovy křivka = vyjádření odchylky od absolutní rovnosti (to vyjadřuje plocha A – B).
Giniho koeficient – poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s křivkou ideální. Může mít hodnotu od 0 do 1. Čím se hodnota blíží k 0 tím se rozdělení blíží absolutně rovnostářskému a když se blíží k 1 tak se blíží k absolutní nerovnosti.
A - B
G =
B
Giniho koeficient – poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s křivkou ideální. Může mít hodnotu od 0 do 1. Čím se hodnota blíží k 0 tím se rozdělení blíží absolutně rovnostářskému a když se blíží k 1 tak se blíží k absolutní nerovnosti.
A - B
G =
B
Účinky přerozdělování:
1) vznikají administrativní náklady a tak se snižuje velikost disponibilního důchodu.
2) přerozdělování oslabuje podněty k práci a podnikání (domácnosti volí raději transfery než práci).
3) přerozdělování může vést k růstu konkurence na trhu práce např. v důsledku rekvalifikací
4) vysoké daňové zatížení vede ke snížení sklonu k úsporám a ke zvýšení sklonu ke spotřebě atd.
SKLADBA DŮCHODŮ
Důchod je celkové množství peněz, které člověk nebo domácnost obdrží během určitého časového období.
Celkové důchody domácností (Y) lze rozdělit na: Y = YL + YA + YK + YT
- pracovní důchody (YL), kde YL = w * L (w – průměrná hodinová mzdová sazba, L – počet hodin práce)
- důchody plynoucí z vlastnické půdy a kapitálu (YA, YK),
kde YA = I * A (I – prům.míra výnosu z půdy, A – množství půdy ve vlastnictví domácností)
YK = v * K (v – prům.míra výnosu z kapitálu, K – objem kapitálu ve vlastnictví domácností)
- důchod ve formě transferové platby (YT)
2) přerozdělování oslabuje podněty k práci a podnikání (domácnosti volí raději transfery než práci).
3) přerozdělování může vést k růstu konkurence na trhu práce např. v důsledku rekvalifikací
4) vysoké daňové zatížení vede ke snížení sklonu k úsporám a ke zvýšení sklonu ke spotřebě atd.
SKLADBA DŮCHODŮ
Důchod je celkové množství peněz, které člověk nebo domácnost obdrží během určitého časového období.
Celkové důchody domácností (Y) lze rozdělit na: Y = YL + YA + YK + YT
- pracovní důchody (YL), kde YL = w * L (w – průměrná hodinová mzdová sazba, L – počet hodin práce)
- důchody plynoucí z vlastnické půdy a kapitálu (YA, YK),
kde YA = I * A (I – prům.míra výnosu z půdy, A – množství půdy ve vlastnictví domácností)
YK = v * K (v – prům.míra výnosu z kapitálu, K – objem kapitálu ve vlastnictví domácností)
- důchod ve formě transferové platby (YT)
Mezní produkt práce tak v sobě zahrnuje:
Transferový výdělek - část celk.výdělku, kterou by daný faktor mohl získat při svém alternativním využití. Ekonom.renta – část celk.výdělku, která převyšuje transfer.výdělek
- Čistá ekonom.renta–výdělek placený za službu VF s fixní nabídkou (absolutně neelastickou, křivka je svislá) = pro daný faktor neexistuje alternativní využití a transfer.výdělek je tak nulový (spec. případem je pozemková renta, kde nabídka půdy je fixní a rentu ovlivňuje jen poptávka, kdyby byla cena vyšší, majitelé té nevyužité by nakonec cenu snížili a naopak)
Teorie rozdělování se zabývá rozdělováním důchodů a bohatství ve společnosti. Ceny VF, které jsou odvozeny od velikosti jejich mezních fyzických produktů, určují výši důchodu jednotlivých domácností. Rozdělení důchodů domácnostem tedy odpovídá poměru mezních produktivit práce, půdy a kapitálu v měřítku celé společnosti.
Prvotním rozdělením důchodů se rozumí rozdělení důchodů mezi domácnosti na základě tržního mechanismu.
Konečným rozdělením důchodů se rozumí přerozdělení důchodů mezi jednotlivé domácnosti, tak aby byl dodržen princip spravedlnosti. Přerozdělení obvykle zajišťuje stát formou transferových plateb domácnostem s nízkými důchody. Zdroje na vyplácení transferových plateb stát získává pomocí daní od domácností.
- Čistá ekonom.renta–výdělek placený za službu VF s fixní nabídkou (absolutně neelastickou, křivka je svislá) = pro daný faktor neexistuje alternativní využití a transfer.výdělek je tak nulový (spec. případem je pozemková renta, kde nabídka půdy je fixní a rentu ovlivňuje jen poptávka, kdyby byla cena vyšší, majitelé té nevyužité by nakonec cenu snížili a naopak)
Teorie rozdělování se zabývá rozdělováním důchodů a bohatství ve společnosti. Ceny VF, které jsou odvozeny od velikosti jejich mezních fyzických produktů, určují výši důchodu jednotlivých domácností. Rozdělení důchodů domácnostem tedy odpovídá poměru mezních produktivit práce, půdy a kapitálu v měřítku celé společnosti.
Prvotním rozdělením důchodů se rozumí rozdělení důchodů mezi domácnosti na základě tržního mechanismu.
Konečným rozdělením důchodů se rozumí přerozdělení důchodů mezi jednotlivé domácnosti, tak aby byl dodržen princip spravedlnosti. Přerozdělení obvykle zajišťuje stát formou transferových plateb domácnostem s nízkými důchody. Zdroje na vyplácení transferových plateb stát získává pomocí daní od domácností.
!Fungování trhu
!Fungování trhu VF je tedy závislé na tom,jak jsou tržní subjekty schopny převést cenovou informaci z trhu statků a služeb!
Základem k vysvětlení cen VF je J.B.Clarkem formulovaná TEORIE ROZDĚLOVÁNÍ na základě mezní produktivity.
- cena VF je závislá na jeho mezní produktivitě, tedy na produktivitě poslední najaté jednotky. Clark předpokládal pokles MP u každého dalšího najatého pracovníka. Ten, kdo práci poptává není ochoten za ni zaplatit víc, než mu přinese, bude tedy najímat další pracovníky, dokud dodatečný mezní produkt bude převyšovat tržní mzdu. Přebytek, který vytvořili předcházející pracovníci zůstává majitelům půdy jako jejich reziduální výdělek (renta). Protože jsou mezní produkty jednotlivých faktorů vzájemně závislé, rozdělí si takto přesně 100 % výstupu (v podmínkách DK)
Renta (trojúhelník pod křivkou poptávky) – je souhrn jednotlivých dílčích přebytků mezního fyzického produktu, který vytvořil první až předposlední výrobní faktor. Poslední výrobní faktor tento přebytek nevytvořil, protože jeho MPP = Pf na rozdíl od předchozích faktorů, kde byl MPP > Pf.
Základem k vysvětlení cen VF je J.B.Clarkem formulovaná TEORIE ROZDĚLOVÁNÍ na základě mezní produktivity.
- cena VF je závislá na jeho mezní produktivitě, tedy na produktivitě poslední najaté jednotky. Clark předpokládal pokles MP u každého dalšího najatého pracovníka. Ten, kdo práci poptává není ochoten za ni zaplatit víc, než mu přinese, bude tedy najímat další pracovníky, dokud dodatečný mezní produkt bude převyšovat tržní mzdu. Přebytek, který vytvořili předcházející pracovníci zůstává majitelům půdy jako jejich reziduální výdělek (renta). Protože jsou mezní produkty jednotlivých faktorů vzájemně závislé, rozdělí si takto přesně 100 % výstupu (v podmínkách DK)
Renta (trojúhelník pod křivkou poptávky) – je souhrn jednotlivých dílčích přebytků mezního fyzického produktu, který vytvořil první až předposlední výrobní faktor. Poslední výrobní faktor tento přebytek nevytvořil, protože jeho MPP = Pf na rozdíl od předchozích faktorů, kde byl MPP > Pf.
a) půda
a) půda – je VF, jehož množství je dané, nabídka je tedy fixní (nepružná vzhledem k ceně)
- není homogenní, je závislá na kvalitě (bonitě) a poloze
- obecně by cena, za kterou ji prodáme měla po vložení peněz do banky přinášet stejných roční důchod
v podobě úroku, jako byla výše původní renty
b) práce – je zdrojem, který neexistuje sám o sobě, ale jejími nositeli jsou lidé schopni pracovat (pracovní síly)
- motivem nabídky práce je porovnání výše reálné mzdy (koupěschopnost mzdy) s obětí (konáním), což
ovlivňuje specifický tvar nabídkové křivky (vliv substitučního a důchodového efektu)
- mzda je specifickou cenou, která plní významnou reprodukční funkci => proto je silně omezen pohyb mzdy
směrem dolů a prostřednictvím smluv vyvíjen tlak na uchování její minimální výše - trh práce je nedokonalý
- díky nepružnosti mezd směrem dolů provází trh práce převaha nabídky nad poptávkou
- nabídka práce je podmíněna vývojem mimoekonomických (zejména demografických a sociálních) faktorů
c) kapitál – odvozený VF (je výsledkem předchozí hosp.aktivity)
- Lze jej chápat jako kapitálové statky, finanční kapitál nebo lidský kapitál
- Existují 3 hlavní kategorie kapitálových statků: stavby, zařízení a zásoby
- nabídka je dána mírou úspor, které se odvíjí od míry výnosnosti
- není homogenní, je závislá na kvalitě (bonitě) a poloze
- obecně by cena, za kterou ji prodáme měla po vložení peněz do banky přinášet stejných roční důchod
v podobě úroku, jako byla výše původní renty
b) práce – je zdrojem, který neexistuje sám o sobě, ale jejími nositeli jsou lidé schopni pracovat (pracovní síly)
- motivem nabídky práce je porovnání výše reálné mzdy (koupěschopnost mzdy) s obětí (konáním), což
ovlivňuje specifický tvar nabídkové křivky (vliv substitučního a důchodového efektu)
- mzda je specifickou cenou, která plní významnou reprodukční funkci => proto je silně omezen pohyb mzdy
směrem dolů a prostřednictvím smluv vyvíjen tlak na uchování její minimální výše - trh práce je nedokonalý
- díky nepružnosti mezd směrem dolů provází trh práce převaha nabídky nad poptávkou
- nabídka práce je podmíněna vývojem mimoekonomických (zejména demografických a sociálních) faktorů
c) kapitál – odvozený VF (je výsledkem předchozí hosp.aktivity)
- Lze jej chápat jako kapitálové statky, finanční kapitál nebo lidský kapitál
- Existují 3 hlavní kategorie kapitálových statků: stavby, zařízení a zásoby
- nabídka je dána mírou úspor, které se odvíjí od míry výnosnosti
Faktory ovlivňující poptávku po VF
1) poptávka po finálních statcích
2) množství jiných vstupů (substitutů)
3) změny v technologii (dojde ke změně mezního fyzického produktu)
4) spekulační motiv (očekávání cenových pohybů)
NABÍDKA výrobních faktorů
Nabídky jednotlivých výrobních faktorů se od sebe značně odlišují (může být rostoucí, klesající nebo dokonce svislá).
Motivem nabídky je snaha získat důchod (ceny VF utvářené vztahem S a D po VF představují důchody vlastníkům = domácnostem). Nutno také rozlišovat mezi prodejem a pronájmem.
Působením sil, které ovlivňují S a D po výr.faktorech se na trhu utváří jejich cena.
Cenou výrobního faktoru - se rozumí cena, která je spojená se službou tohoto faktoru
- půda => platí se pachtovné a cenou je sazba pozemkové renty
- práce => platí se mzda a cenou práce je mzdová sazba
- kapitál => platí se úrok a cenou kapitálu je úroková sazba
Půda a práce jsou považovány za tzv. prvotní výr.faktory (nemají svůj původ v hospodářské činnosti)
2) množství jiných vstupů (substitutů)
3) změny v technologii (dojde ke změně mezního fyzického produktu)
4) spekulační motiv (očekávání cenových pohybů)
NABÍDKA výrobních faktorů
Nabídky jednotlivých výrobních faktorů se od sebe značně odlišují (může být rostoucí, klesající nebo dokonce svislá).
Motivem nabídky je snaha získat důchod (ceny VF utvářené vztahem S a D po VF představují důchody vlastníkům = domácnostem). Nutno také rozlišovat mezi prodejem a pronájmem.
Působením sil, které ovlivňují S a D po výr.faktorech se na trhu utváří jejich cena.
Cenou výrobního faktoru - se rozumí cena, která je spojená se službou tohoto faktoru
- půda => platí se pachtovné a cenou je sazba pozemkové renty
- práce => platí se mzda a cenou práce je mzdová sazba
- kapitál => platí se úrok a cenou kapitálu je úroková sazba
Půda a práce jsou považovány za tzv. prvotní výr.faktory (nemají svůj původ v hospodářské činnosti)
Mezní náklady na výr.faktor (MFC)
jsou dodatečné náklady, které firmě vznikají při najmutí dodatečné jednotky VF. V případě dokonalé konkurence na trhu VF jsou konstantní (přírůstek nákladů je určen výší ceny výrobního faktoru) a křivka MFC tvoří nabídku daného faktoru firmě (je dokonale elastická), na nedokonale konkurenčním trhu jsou rostoucí.
Významnou skutečností, která ovlivňuje situaci na trhu VF je možnost vzájemné substituce VF => pravidlo substituce – v případě, že cena jednoho faktoru roste a ostatní zůstávají stejné, pak se firmě obecně vyplatí nahradit nyní dražší faktor větším množstvím jiných vstupů.
Optimální kombinace je pak taková, kdy se příjmy z mezních produktů rovnají. Firma pak maximalizuje zisk, když jsou příjmy z mezních produktů připadající na peněžní jednotku kteréhokoliv vstupu stejné= Pravidlo nejnižších nákladů Toto pravidlo stanoví, že mezní produkty jednotlivých výrobních faktorů na jednu korunu by měly být shodné.
Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu – MRP = MFC = Pf
Je-li MRP < MFC, firma snižuje počet najmutých VF
Je-li MRP > MFC, firma najímá další jednotky VF
Významnou skutečností, která ovlivňuje situaci na trhu VF je možnost vzájemné substituce VF => pravidlo substituce – v případě, že cena jednoho faktoru roste a ostatní zůstávají stejné, pak se firmě obecně vyplatí nahradit nyní dražší faktor větším množstvím jiných vstupů.
Optimální kombinace je pak taková, kdy se příjmy z mezních produktů rovnají. Firma pak maximalizuje zisk, když jsou příjmy z mezních produktů připadající na peněžní jednotku kteréhokoliv vstupu stejné= Pravidlo nejnižších nákladů Toto pravidlo stanoví, že mezní produkty jednotlivých výrobních faktorů na jednu korunu by měly být shodné.
Rovnováha firmy na dokonale konkurenčním trhu – MRP = MFC = Pf
Je-li MRP < MFC, firma snižuje počet najmutých VF
Je-li MRP > MFC, firma najímá další jednotky VF
9. Význam trhu výrobních faktorů v tržním hospodářství a jeho teoretická analýza
Specifika trhů výrobních faktorů. Poptávka a Nabídka VF. Forma cen VF. Teorie rozdělování na bázi teorie mezní produktivity. Skladba důchodů domácností. Zdroje nerovností v důchodech a měření těchto nerovností.
Výrobní faktory (vstupy) – statky a služby, které používají firmy ve svých výrobních procesech
=> 1. Přírodní zdroje (půda, suroviny, energie)
2. Práce (čas strávený ve výrobě)
3. Kapitál (dlouhodobě použitelné statky k výrobě dalších)
Trh výrobních faktorů - je místem, kde se střetává S a D po výrobních faktorech (dochází zde k alokaci zdrojů).
V roli poptávajícího stojí firmy a v roli nabízejícího spotřebitelé neboli domácnosti. Oproti trhu výrobků a služeb, kde se kupující snaží maximalizovat užitek, zde se snaží firmy maximalizovat zisk.
=> Způsob alokace zakládá předpoklady efektivní či neefektivní výroby.
Výrobní faktory (vstupy) – statky a služby, které používají firmy ve svých výrobních procesech
=> 1. Přírodní zdroje (půda, suroviny, energie)
2. Práce (čas strávený ve výrobě)
3. Kapitál (dlouhodobě použitelné statky k výrobě dalších)
Trh výrobních faktorů - je místem, kde se střetává S a D po výrobních faktorech (dochází zde k alokaci zdrojů).
V roli poptávajícího stojí firmy a v roli nabízejícího spotřebitelé neboli domácnosti. Oproti trhu výrobků a služeb, kde se kupující snaží maximalizovat užitek, zde se snaží firmy maximalizovat zisk.
=> Způsob alokace zakládá předpoklady efektivní či neefektivní výroby.
POPTÁVKA po výrobních faktorech
- je odvozená od poptávky po finálním statku, na který byl daný faktor použit, protože zájem o výr.faktory závisí právě na zájmu spotřebitelů o finální statek vyrobený díky daným faktorům.
- Protože se firma snaží maximalizovat zisk, budou poptávat jen takové množství faktorů, které jí zajistí zisk. Poptávka tedy závisí na výši výnosu z VF a výši nákladu na daný faktor. Výnosy jsou určeny příjmem z mezního produktu (MRP), křivka MRP je současně od bodu max.ARP (uzavírá oblast dodatečného příjmu nad dodatečným nákladem – dál už se nevyplácí práci najímat) křivkou poptávky po VF.
- Protože se výrobní faktory používají v různých kombinacích, jejichž produktivnost je technologicky podmíněna, je i poptávka po VF technologicky podmíněna
Příjem z mezního produktu (MRP)- dodatečný příjem, který firma získá zaměstnáním dodatečné jednotky VF, přičemž ostatní faktory zůstávají konstantní. Je určen jako mezní fyzický produkt (MPP) vstupu vynásobený mezním příjmem (MR) získaným prodejem dodatečné jednotky vstupu.
=> protože mezní produkt jednotlivých VF od určitého rozsahu klesá, klesá i MRP.
=> v podmínkách NDK je realizace dalších jednotek podmíněna poklesem ceny (ztrátou příjmu i z předchozích jednotek) x v DK je MR shodný s cenou (P)
- Protože se firma snaží maximalizovat zisk, budou poptávat jen takové množství faktorů, které jí zajistí zisk. Poptávka tedy závisí na výši výnosu z VF a výši nákladu na daný faktor. Výnosy jsou určeny příjmem z mezního produktu (MRP), křivka MRP je současně od bodu max.ARP (uzavírá oblast dodatečného příjmu nad dodatečným nákladem – dál už se nevyplácí práci najímat) křivkou poptávky po VF.
- Protože se výrobní faktory používají v různých kombinacích, jejichž produktivnost je technologicky podmíněna, je i poptávka po VF technologicky podmíněna
Příjem z mezního produktu (MRP)- dodatečný příjem, který firma získá zaměstnáním dodatečné jednotky VF, přičemž ostatní faktory zůstávají konstantní. Je určen jako mezní fyzický produkt (MPP) vstupu vynásobený mezním příjmem (MR) získaným prodejem dodatečné jednotky vstupu.
=> protože mezní produkt jednotlivých VF od určitého rozsahu klesá, klesá i MRP.
=> v podmínkách NDK je realizace dalších jednotek podmíněna poklesem ceny (ztrátou příjmu i z předchozích jednotek) x v DK je MR shodný s cenou (P)
Formy ekonomické organizace
1. Zvykový systém – určujícím principem byla tradice. Způsob výroby přecházel z generace na generaci (pomalé tempo pokroku)
2. Příkazová ekonomika - ekonomika kde vláda plně rozhoduje o výrobě a rozdělování. Může být diktátorská, nebo i demokratická (opírá se o stanovisko většiny). Největší uplatnění v centrálně plánovaných ekonomikách 20.století.
3. Tržní ekonomika – o základních otázkách ekonomického života rozhoduje systém cen, trhů, zisků a ztrát. Firmy vyrábějí statky, které poskytují nejvyšší zisky (co), technikami s nejnižšími náklady (jak) a spotřeba vychází z rozhodnutí, jak utratit mzdy a důchody vytvořené prací a majetkem (pro koho) – horizontální koordinace. Rozhodování je založeno na svobodné volbě.
4. Smíšená ekonomika – obsahuje prvky trhu, příkazů i zvyků. Je určitým kompromisem přístupu k ekonomice.
V průběhu 20. století se v národních hospodářstvích rozvíjely vedle sebe 2 způsoby koordinace:
- způsob založený na principu příkazu
- způsob založený na cenovém mechanismu
2. Příkazová ekonomika - ekonomika kde vláda plně rozhoduje o výrobě a rozdělování. Může být diktátorská, nebo i demokratická (opírá se o stanovisko většiny). Největší uplatnění v centrálně plánovaných ekonomikách 20.století.
3. Tržní ekonomika – o základních otázkách ekonomického života rozhoduje systém cen, trhů, zisků a ztrát. Firmy vyrábějí statky, které poskytují nejvyšší zisky (co), technikami s nejnižšími náklady (jak) a spotřeba vychází z rozhodnutí, jak utratit mzdy a důchody vytvořené prací a majetkem (pro koho) – horizontální koordinace. Rozhodování je založeno na svobodné volbě.
4. Smíšená ekonomika – obsahuje prvky trhu, příkazů i zvyků. Je určitým kompromisem přístupu k ekonomice.
V průběhu 20. století se v národních hospodářstvích rozvíjely vedle sebe 2 způsoby koordinace:
- způsob založený na principu příkazu
- způsob založený na cenovém mechanismu
Morální hazard
činnost jednoho ekonomického subjektu (informovaného), který při maximalizaci svého užitku snižuje užitek ostatních (neinformovaných) účastníků tržní transakce. Za tuto činnost zpravidla nenese plné následky, protože toto jeho působení není perfektně pozorovatelné a ověřitelné.
Nepříznivý výběr - proces, který vede k tomu, že „méně žádoucí“ subjekty trhu se zúčastní dobrovolné směny spíše než ostatní = vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu zbožím méně kvalitním. Lze jej překonat právě vzděláním, předáváním info o zárukách.
=> Zásahy vlády do trhů tak mají podobu různých činností:
• Vytváření právního rámce tržní ekonomiky - činnost legislativní
• Stanovení makro stabilizační politiky (reguluje hosp.cykly). - činnost regulační
• Odstraňování monopolní snahy a diskriminací na trhu práce - činnost alokační
• Zmírňuje sociální dopady slabších vrstev při rozdělování důchodů - činnost redistribuční
Podmínka výkonu je, aby stát byl vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí.
Nepříznivý výběr - proces, který vede k tomu, že „méně žádoucí“ subjekty trhu se zúčastní dobrovolné směny spíše než ostatní = vytěsňování kvalitnějšího zboží z trhu zbožím méně kvalitním. Lze jej překonat právě vzděláním, předáváním info o zárukách.
=> Zásahy vlády do trhů tak mají podobu různých činností:
• Vytváření právního rámce tržní ekonomiky - činnost legislativní
• Stanovení makro stabilizační politiky (reguluje hosp.cykly). - činnost regulační
• Odstraňování monopolní snahy a diskriminací na trhu práce - činnost alokační
• Zmírňuje sociální dopady slabších vrstev při rozdělování důchodů - činnost redistribuční
Podmínka výkonu je, aby stát byl vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí.
Zásahy vlády do ekonomického systému
Zásahy vlády do ekonomického systému však také nejsou dokonalé, dochází k vládnímu selhání:
1. Důsledky mnoha státních zásahů jsou komplikované a obtížně předvídatelné, navíc zde existuje problém časového zpoždění zásahu státu
2. Vláda má pouze omezenou moc tyto důsledky kontrolovat
3. Ti kteří vytvářejí právní rámec státních zásahů, mají pouze omezenou kontrolu nad její realizací v praxi
4. Ne všichni zvolení zástupci sledují čistě veřejně prospěšné cíle.
Proto se teorie v názoru na státní zásahy liší:. Sociálně tržní ekonomika zastává názor, že tyto zásahy jsou nutné. Naproti tou Čistě tržní ekonomika je uvádí jako destabilizující a připouští jen minimální zásahy.
1. Důsledky mnoha státních zásahů jsou komplikované a obtížně předvídatelné, navíc zde existuje problém časového zpoždění zásahu státu
2. Vláda má pouze omezenou moc tyto důsledky kontrolovat
3. Ti kteří vytvářejí právní rámec státních zásahů, mají pouze omezenou kontrolu nad její realizací v praxi
4. Ne všichni zvolení zástupci sledují čistě veřejně prospěšné cíle.
Proto se teorie v názoru na státní zásahy liší:. Sociálně tržní ekonomika zastává názor, že tyto zásahy jsou nutné. Naproti tou Čistě tržní ekonomika je uvádí jako destabilizující a připouští jen minimální zásahy.
Efektivní úroveň výstupu
je určena na stejném principu jako u soukromých statků, ale v případě veřejného statku mezní užitek vyjadřuje, jak každý subjekt ohodnotí dodatečnou jednotku výstupu, celkový mezní užitek je dán součtem ohodnocení statku všemi subjekty. Tržní křivku poptávky po veřejném statku pak získáme vertikálním součtem individuálních křivek. Křivku nabídky veřejných statků je stejně jako u soukromých statků dána mezními náklady jeho výroby. Optimum nastává, když se celkový náklad dodatečné jednotky statku přesně rovná částce, kterou je společnost ochotna za tuto jednotku zaplatit.
3. MONOPOLNÍ SÍLA
Cena zboží není shodná s mezním příjmem firmy, je vyšší než mezní příjem. Firma s monopolní silou určující cenu zboží bude maximalizovat svůj zisk vyrovnáním mezních nákladů s mezními příjmy nikoliv mezních nákladů s cenou.
Firmy jsou jak výrobně, tak alokačně neefektivní.
4. ASYMETRICKÉ INFORMACE
- existence neúplné informace jak na straně prodávajícího, tak na straně kupujícího (např. na trhu statků o kvalitě výrobků). Existence asymetrické informace vyvolává 2 dílčí problémy:
3. MONOPOLNÍ SÍLA
Cena zboží není shodná s mezním příjmem firmy, je vyšší než mezní příjem. Firma s monopolní silou určující cenu zboží bude maximalizovat svůj zisk vyrovnáním mezních nákladů s mezními příjmy nikoliv mezních nákladů s cenou.
Firmy jsou jak výrobně, tak alokačně neefektivní.
4. ASYMETRICKÉ INFORMACE
- existence neúplné informace jak na straně prodávajícího, tak na straně kupujícího (např. na trhu statků o kvalitě výrobků). Existence asymetrické informace vyvolává 2 dílčí problémy:
2. VEŘEJNÉ STATKY
=> spotřeba dodatečných jednotek není spojena s nutností podstoupit oběť (např. vydat určité množství peněz), což je překážkou fungování trhu a tak je jejich tvorba a distribuce zpravidla zabezpečována veřejným sektorem (vládou) a financování se opírá např. o mechanismus zdanění (popř.poplatků)
Nezmenšitelnost a nevylučitelnost VS totiž vede k problému černého pasažéra (tendenci ekonom. subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni). Pokud se podaří některému ze subjektů vyhnout se platbě za VS a přitom ho spotřebovávat, jeho užitek se výrazně zvýší to vede k silné tendenci neplacení a přesouvání plateb na jiné subjekty. Odmítne-li platit VS více subjektů nejsou soustředěny prostředky na jejich nákup, mizí poptávka po nich, jejich výrobci je přestanou nabízet a přesunou své zdroje do jiných výrob. Musí zde proto vystupovat subjekt, který donutí spotřebitele VS podílet se na úhradě vzniklých nákladů => státní orgány a orgány místní správy.
Obdobně je a vládních aktivitách založeni i zabezpečování těch oblastí společenské aktivity, které svým charakterem nemohou být zabezpečovány tržně (bezpečnost a obranyschopnost) nebo by tržní koordinace vedla k nežádoucím důsledkům (vzdělání, kultura). Dalším zdrojem vládních aktivit je i skutečnost, že některá tržní řešení vyúsťují do nepřiměřených sociálních tvrdostí.
Nezmenšitelnost a nevylučitelnost VS totiž vede k problému černého pasažéra (tendenci ekonom. subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni). Pokud se podaří některému ze subjektů vyhnout se platbě za VS a přitom ho spotřebovávat, jeho užitek se výrazně zvýší to vede k silné tendenci neplacení a přesouvání plateb na jiné subjekty. Odmítne-li platit VS více subjektů nejsou soustředěny prostředky na jejich nákup, mizí poptávka po nich, jejich výrobci je přestanou nabízet a přesunou své zdroje do jiných výrob. Musí zde proto vystupovat subjekt, který donutí spotřebitele VS podílet se na úhradě vzniklých nákladů => státní orgány a orgány místní správy.
Obdobně je a vládních aktivitách založeni i zabezpečování těch oblastí společenské aktivity, které svým charakterem nemohou být zabezpečovány tržně (bezpečnost a obranyschopnost) nebo by tržní koordinace vedla k nežádoucím důsledkům (vzdělání, kultura). Dalším zdrojem vládních aktivit je i skutečnost, že některá tržní řešení vyúsťují do nepřiměřených sociálních tvrdostí.
1. EXTERNALITY (tzv. efekty přelévání)
= aktivity, které pozitivně či negativně ovlivňují jiné subjekty, aniž za ně musí být placeno, nebo jsou za tuto činnost odškodněny. Nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by ti kteří náklady způsobili,či příjmy získali, za ně platili => neprochází trhem (vnější okolnosti)
1. Pozitivní (vnější úspory) – přináší užitek, aniž by za něj muselo být placeno (např. osvětlení či hlídací kamera souseda, která hlídá i mé pozemky, ale mě to nic nestálo).
- Její původce většinou nebere v úvahu dodatečný užitek, který jeho činnost přináší jinému subjektu a proto vyrábí
menší množství zboží. Cena je příliš nízká na to, aby ho přiměla k výstupu na vyšší úroveň výroby.
2. Negativní – činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jinému, které mu nejsou hrazeny. (např. škody na životním prostředí, náklady na zatemnění okna při pronikavém sousedovu osvětlení)
- Výrobce při volbě výše výstupu porovnává cenu a mezní náklady, přičemž bere v úvahu pouze soukromé mezní náklady, nikoliv dodatečné náklady, které v důsledku jeho výroby vznikají jiným subjektům trhu, a tak vyrábí víc.
1. Pozitivní (vnější úspory) – přináší užitek, aniž by za něj muselo být placeno (např. osvětlení či hlídací kamera souseda, která hlídá i mé pozemky, ale mě to nic nestálo).
- Její původce většinou nebere v úvahu dodatečný užitek, který jeho činnost přináší jinému subjektu a proto vyrábí
menší množství zboží. Cena je příliš nízká na to, aby ho přiměla k výstupu na vyšší úroveň výroby.
2. Negativní – činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jinému, které mu nejsou hrazeny. (např. škody na životním prostředí, náklady na zatemnění okna při pronikavém sousedovu osvětlení)
- Výrobce při volbě výše výstupu porovnává cenu a mezní náklady, přičemž bere v úvahu pouze soukromé mezní náklady, nikoliv dodatečné náklady, které v důsledku jeho výroby vznikají jiným subjektům trhu, a tak vyrábí víc.
Jakým způsobem ovlivňovat externality:
• Přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování (Coasův teorém)
• Zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí na výrobu, pokut, poplatků, daní za znečištění. Zavádění dotací v případě pozitivních (čímž se zvýší/sníží mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů a změní se rozsah výroby)
2. VEŘEJNÉ STATKY
= komodita nebo služba charakteristická následujícími vlastnostmi:
1. Nerivalitní spotřeba (pokud jsou nabídnuty jednomu subjektu, stávají se dostupné i ostatním subjektům).
2. Nevylučitelnost (buď není vůbec možné nebo je nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby statku vyloučit)
3. Nezmenšitelnost (spotřeba jednoho subjektu neomezuje množství spotřeby druhé subjektu)
Dle vlastností rozlišujeme čisté veřejné statky a kolektivní veřejné statky (jsou pouze nezmenšitelné)
• Zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí na výrobu, pokut, poplatků, daní za znečištění. Zavádění dotací v případě pozitivních (čímž se zvýší/sníží mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů a změní se rozsah výroby)
2. VEŘEJNÉ STATKY
= komodita nebo služba charakteristická následujícími vlastnostmi:
1. Nerivalitní spotřeba (pokud jsou nabídnuty jednomu subjektu, stávají se dostupné i ostatním subjektům).
2. Nevylučitelnost (buď není vůbec možné nebo je nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby statku vyloučit)
3. Nezmenšitelnost (spotřeba jednoho subjektu neomezuje množství spotřeby druhé subjektu)
Dle vlastností rozlišujeme čisté veřejné statky a kolektivní veřejné statky (jsou pouze nezmenšitelné)
b) Nedokonalá
b) Nedokonalá – odráží různý stupeň a podobu nerovnosti na reálných trzích:
- Monopol - jediný výrobce určitého výrobku (růst cen je limitován jen koupěschopností spotřebitelů)
- Monopson – jediný prodávající
- Oligopol – na trhu jen několik výrobců se značnou ekonomickou silou, brání vstupu dalších výrobců na trh (zejm.necenová)
- Monopolní konkurence – jde o trh s velkou skupinou výrobců, ale produkt je diferencovaný (trh jednotlivých výrobců)
Význam trhu => trh hledá odpovědi na otázky:
Co? – určuje konkurence na straně poptávky. Spotřebitelé tím, co koupí a co nekoupí rozhodují o tom, co se vyrábět.
Jak? – určuje konkurence na straně nabídky. Soutěž mezi výrobci rozhoduje o tom, za kolik se bude vyrábět a v jaké kvalitě.
Pro koho? – to určují důchody, které se formují na trhu výrobních faktorů (mzdy, renty, úroky)
Jako forma hospodářského mechanismu tak plní 2 základní funkce:
1.) usměrňuje zdroje vzhledem k potřebám
2.) vyvíjí tlak na efektivní chování výrobců
- Monopol - jediný výrobce určitého výrobku (růst cen je limitován jen koupěschopností spotřebitelů)
- Monopson – jediný prodávající
- Oligopol – na trhu jen několik výrobců se značnou ekonomickou silou, brání vstupu dalších výrobců na trh (zejm.necenová)
- Monopolní konkurence – jde o trh s velkou skupinou výrobců, ale produkt je diferencovaný (trh jednotlivých výrobců)
Význam trhu => trh hledá odpovědi na otázky:
Co? – určuje konkurence na straně poptávky. Spotřebitelé tím, co koupí a co nekoupí rozhodují o tom, co se vyrábět.
Jak? – určuje konkurence na straně nabídky. Soutěž mezi výrobci rozhoduje o tom, za kolik se bude vyrábět a v jaké kvalitě.
Pro koho? – to určují důchody, které se formují na trhu výrobních faktorů (mzdy, renty, úroky)
Jako forma hospodářského mechanismu tak plní 2 základní funkce:
1.) usměrňuje zdroje vzhledem k potřebám
2.) vyvíjí tlak na efektivní chování výrobců
Ekonomická vzácnost
Při potřebě statků naráží člověk na omezenost zdrojů, které mu poskytuje příroda. Ekonomické statky jsou charakteristické svojí vzácností (jinak by nebyly otázky co,jak, pro koho). Trh je nejúčinnějším nástrojem koordinujícím využívání zdrojů, pokud statky splňují předpoklady:
- vyloučitelnost ze spotřeby (výrobce je schopen omezit užití vyráběného statku je na ty, kteří jsou ochotní zaplatit)
- rivalitní spotřeba (pokud se spotřebitel rozhodne pro spotřebu statku, snižuje dostupné množství pro ostatní)
Důležitým předpokladem je také cenová liberalizace (svoboda volby)
V reálné podobě se však projevují různé nedostatky a selhání (trh nezabezpečuje efektivní alokaci zdrojů), což se pak snaží regulovat stát svými zásahy. Jejich příčinami tedy jsou: 1. externality
2. veřejné statky
3. monopolní síla (nedokonale konkurenční prostředí)
4. nedokonalé informace
- vyloučitelnost ze spotřeby (výrobce je schopen omezit užití vyráběného statku je na ty, kteří jsou ochotní zaplatit)
- rivalitní spotřeba (pokud se spotřebitel rozhodne pro spotřebu statku, snižuje dostupné množství pro ostatní)
Důležitým předpokladem je také cenová liberalizace (svoboda volby)
V reálné podobě se však projevují různé nedostatky a selhání (trh nezabezpečuje efektivní alokaci zdrojů), což se pak snaží regulovat stát svými zásahy. Jejich příčinami tedy jsou: 1. externality
2. veřejné statky
3. monopolní síla (nedokonale konkurenční prostředí)
4. nedokonalé informace
c) konkurence na straně nabídky
1.) Cenová - projevuje se snižováním ceny. Smyslem je jednak realizovat větší množství produkce za nižší cenu
(přilákat koupěschopnou poptávku), ale také snaha získat významnější tržní podíl (ohrozit konkurenty)
2.) Necenová – používá různé metody: kvalitu produkce, servis, garance, reklamu, značku, dobré jméno firmy, apod.
V praxi dochází ke kombinaci obou, přičemž cenová vyvolává náročnější ekonomické prostředí (cenový pokles nutí ke zdokonalování) a pozitivem necenové je tlak na kvalitu, ale zase přesouvá náklady na reklamu na spotřebitele.
Charakter konkurence záleží na charakteru tržního prostředí, proto rozlišujeme:
a) Dokonalá – je abstrakcí ekonomické teorie k vysvětlení vzájemných souvislostí tržního prostředí v ideálních podmínkách. Základním předpokladem je rovnost podmínek pro všechny tržní subjekty. Mnoho výrobců vyrábí zcela homogenní produkci (výrobky jsou dokonalými substituty) a existuje volný vstup do odvětví => žádný z výrobců nemá možnost ovlivnit cenu, ta existuje jediná a je vůči výrobcům objektivní. Jedinou formou konkurence k dosažení zisku je tak minimalizace zbytečných nákladů ve výrobě. Dokonalá konkurence je tedy cestou úspor, zdokonalování a hospodářského pokroku.
(přilákat koupěschopnou poptávku), ale také snaha získat významnější tržní podíl (ohrozit konkurenty)
2.) Necenová – používá různé metody: kvalitu produkce, servis, garance, reklamu, značku, dobré jméno firmy, apod.
V praxi dochází ke kombinaci obou, přičemž cenová vyvolává náročnější ekonomické prostředí (cenový pokles nutí ke zdokonalování) a pozitivem necenové je tlak na kvalitu, ale zase přesouvá náklady na reklamu na spotřebitele.
Charakter konkurence záleží na charakteru tržního prostředí, proto rozlišujeme:
a) Dokonalá – je abstrakcí ekonomické teorie k vysvětlení vzájemných souvislostí tržního prostředí v ideálních podmínkách. Základním předpokladem je rovnost podmínek pro všechny tržní subjekty. Mnoho výrobců vyrábí zcela homogenní produkci (výrobky jsou dokonalými substituty) a existuje volný vstup do odvětví => žádný z výrobců nemá možnost ovlivnit cenu, ta existuje jediná a je vůči výrobcům objektivní. Jedinou formou konkurence k dosažení zisku je tak minimalizace zbytečných nákladů ve výrobě. Dokonalá konkurence je tedy cestou úspor, zdokonalování a hospodářského pokroku.
KONKURENCE
proces střetávání různých, zpravidla protikladných zájmů tržních subjektů.
Je předpokladem efektivního fungování trhu. Rozlišujeme:
a) konkurence napříč trhem (mezi nabídkou a poptávkou) -výrobci chtějí prodat to co vyrobili s co nejvyšším ziskem. Spotřebitelé chtějí v co nejvyšší možné míře uspokojit své potřeby nákupem zboží a za co nejnižší cenu.
b) konkurence na straně poptávky - Je střetem zájmů jednotlivých spotřebitelů, kteří chtějí nakoupit co nejvíce a co nejlevněji, i na úkor ostatních. Nejvíce se projevuje existuje-li převaha poptávky nad nabídkou,kdy vede k růstu ceny.
c) konkurence na straně nabídky - každý výrobce přichází na trh se snahou prodat co nejvýhodněji, což mu umožní maximalizovat jeho zisk. Dalším cílem je oslabování pozic svých konkurentů (podíl na trhu). Obecně je stimulem pozitivního pohybu tržního prostředí (převaha nabídky vyvolává cenový pokles, z čehož se odvíjí různé podoby zdokonalování ve výrobě). Dle užitých prostředků se uskutečňuje ve 2 základních formách:
Je předpokladem efektivního fungování trhu. Rozlišujeme:
a) konkurence napříč trhem (mezi nabídkou a poptávkou) -výrobci chtějí prodat to co vyrobili s co nejvyšším ziskem. Spotřebitelé chtějí v co nejvyšší možné míře uspokojit své potřeby nákupem zboží a za co nejnižší cenu.
b) konkurence na straně poptávky - Je střetem zájmů jednotlivých spotřebitelů, kteří chtějí nakoupit co nejvíce a co nejlevněji, i na úkor ostatních. Nejvíce se projevuje existuje-li převaha poptávky nad nabídkou,kdy vede k růstu ceny.
c) konkurence na straně nabídky - každý výrobce přichází na trh se snahou prodat co nejvýhodněji, což mu umožní maximalizovat jeho zisk. Dalším cílem je oslabování pozic svých konkurentů (podíl na trhu). Obecně je stimulem pozitivního pohybu tržního prostředí (převaha nabídky vyvolává cenový pokles, z čehož se odvíjí různé podoby zdokonalování ve výrobě). Dle užitých prostředků se uskutečňuje ve 2 základních formách:
Zákon rostoucí nabídky
růst ceny vyvolává růst nabídky a naopak. Růst ceny vyvolává větší zájem ze strany výrobců. Zvýšení cen také umožní nakoupit více výrobních faktorů a rozšířit výrobu. Dále vlivem zákonu klesajících výnosů – vyšší objem produkce budou výrobci schopni vyrobit jen za cenu vyšších nákladů na jednotku produkce, musí tedy stoupnout i ceny.
Rozlišujeme změnu nabízeného množství vlivem změny ceny (posun po křivce) a změnu nabídky jinými faktory (posun křivky).
POPTÁVKA – souhrn všech zamýšlených koupí na trhu. Je rovněž určována objemem výrobků, které si chtějí kupující pořídit a cenami, za které jsou ochotni tyto výrobků koupit (koupěschopná, jen ta na kterou máme peníze)
- Individuální (poptávku jediného kupujícího), dílčí (tržní) (poptávka po jednom výrobku), agregátní (celková)
Zákon klesající poptávky – křivka poptávky je klesající. Když cena vzroste, poptávka klesne a naopak. Nízká cena zpřístupňuje zboží i těm kteří dříve nakupovali méně a je významným psychologických faktorem, který působí na zvýšení poptávky.
Rozlišujeme změnu poptávaného množství vlivem změny ceny (posun po křivce) od změny poptávky (posun křivky).
Rozlišujeme změnu nabízeného množství vlivem změny ceny (posun po křivce) a změnu nabídky jinými faktory (posun křivky).
POPTÁVKA – souhrn všech zamýšlených koupí na trhu. Je rovněž určována objemem výrobků, které si chtějí kupující pořídit a cenami, za které jsou ochotni tyto výrobků koupit (koupěschopná, jen ta na kterou máme peníze)
- Individuální (poptávku jediného kupujícího), dílčí (tržní) (poptávka po jednom výrobku), agregátní (celková)
Zákon klesající poptávky – křivka poptávky je klesající. Když cena vzroste, poptávka klesne a naopak. Nízká cena zpřístupňuje zboží i těm kteří dříve nakupovali méně a je významným psychologických faktorem, který působí na zvýšení poptávky.
Rozlišujeme změnu poptávaného množství vlivem změny ceny (posun po křivce) od změny poptávky (posun křivky).
Nabídka a poptávka
Nabídka a poptávka ilustrují protichůdný cenový zájem, který ilustrují křivky svými sklony.
Cena je veličinou, která pro kupujícího znamená oběť, kterou musí podstoupit k získání statku a uspokojení potřeby, pro prodávajícího je efektem, k jehož dosažení musel podstoupit určitou oběť (náklady)
- Rovnovážná cena - cena za kterou se obchoduje v případě rovnosti nabídky a poptávky
- Tržní cena - cena která vzniká na trhu při aktuálním vztahu nabídky a poptávky.
Je-li tržní cena příliš vysoká, pak výrobci vyrábějí víc, ale spotřebitelé nakupují málo, důsledkem je přebytek zboží a tlak na pokles ceny (utváření rovnováhy lze znázornit pavučinovým modelem). V opačná situaci je-li cena příliš nízká, poptávka převyšuje nabídku a chtějí-li spotřebitelé svoji poptávku uspokojit musí zaplatit více (dojde ke zvýšení cen). Stavu rovnováhy se dosahuje jen výjimečně a krátkodobě (je dodáváno na trh takové množství produkce, jehož cena není stimulem ke změnám rozsahu výroby)
=> předností tržního mechanismu ale není zabezpečování optimální alokace v každém okamžiku, ale to že obsahuje zpětnou vazbu přizpůsobování alokace zdrojů skutečným a měnícím se potřebám.
Cena je veličinou, která pro kupujícího znamená oběť, kterou musí podstoupit k získání statku a uspokojení potřeby, pro prodávajícího je efektem, k jehož dosažení musel podstoupit určitou oběť (náklady)
- Rovnovážná cena - cena za kterou se obchoduje v případě rovnosti nabídky a poptávky
- Tržní cena - cena která vzniká na trhu při aktuálním vztahu nabídky a poptávky.
Je-li tržní cena příliš vysoká, pak výrobci vyrábějí víc, ale spotřebitelé nakupují málo, důsledkem je přebytek zboží a tlak na pokles ceny (utváření rovnováhy lze znázornit pavučinovým modelem). V opačná situaci je-li cena příliš nízká, poptávka převyšuje nabídku a chtějí-li spotřebitelé svoji poptávku uspokojit musí zaplatit více (dojde ke zvýšení cen). Stavu rovnováhy se dosahuje jen výjimečně a krátkodobě (je dodáváno na trh takové množství produkce, jehož cena není stimulem ke změnám rozsahu výroby)
=> předností tržního mechanismu ale není zabezpečování optimální alokace v každém okamžiku, ale to že obsahuje zpětnou vazbu přizpůsobování alokace zdrojů skutečným a měnícím se potřebám.
8. Fungování trhů a analýza tržních selhání v ekonomii
Vznik trhu a jeho typy. Tržní subjekty. Poptávka, nabídka, cena. Konkurence. Funkce trhu. Tržní selhání: externality, volné statky, nedokonalé informace, monopolní síla. Formy zásahů státu. Formy ekonomické organizace.
TRH – uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství komodity (oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží).
Předpokladem vzniku trhu je dvojí oddělenost výrobců, a to jak na základě dělby práce, tak vlastnictví. Právě dělba práce (zvyšování efektivnosti díky specializaci) byla tedy hlavním podnětem jeho vzniku, dá se rozčlenit do 4 skupin:
- Přirozená (historicky první forma, rozdělení prac.činností dle osobních přirozených dispozic- muž loví)
- Společenská (rozdělení na zemědělce a pastevce, oddělení řemesel a obchodu od výroby – růst specializace)
- Dělba práce v pracovních operacích (další vývoj založený na technickém rozvoji, vznikla s manufakturní výrobou)
- Mezinárodní dělba práce (posouzení z hlediska územního, působí i přírodní a klimatické podmínky)
S rozvojem dělby práce rostl problém směny činností mezi jednotlivými výrobci a dochází ke vzniku peněz.
Historicky nejdříve objevily ve formě komodit (vyčlenily se skupiny zboží, které byly nejčastěji požadovány ve směně - dobytek, olej, víno, železo) označováno jako barterová směna.
TRH – uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství komodity (oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží).
Předpokladem vzniku trhu je dvojí oddělenost výrobců, a to jak na základě dělby práce, tak vlastnictví. Právě dělba práce (zvyšování efektivnosti díky specializaci) byla tedy hlavním podnětem jeho vzniku, dá se rozčlenit do 4 skupin:
- Přirozená (historicky první forma, rozdělení prac.činností dle osobních přirozených dispozic- muž loví)
- Společenská (rozdělení na zemědělce a pastevce, oddělení řemesel a obchodu od výroby – růst specializace)
- Dělba práce v pracovních operacích (další vývoj založený na technickém rozvoji, vznikla s manufakturní výrobou)
- Mezinárodní dělba práce (posouzení z hlediska územního, působí i přírodní a klimatické podmínky)
S rozvojem dělby práce rostl problém směny činností mezi jednotlivými výrobci a dochází ke vzniku peněz.
Historicky nejdříve objevily ve formě komodit (vyčlenily se skupiny zboží, které byly nejčastěji požadovány ve směně - dobytek, olej, víno, železo) označováno jako barterová směna.
Peníze
(obecně akceptovaný prostředek směny) - jsou zvláštním statkem, samy o sobě nejsou užitečné, jejich užitečnost spočívá v tom, že je lze kdykoliv a kdekoliv vyměnit za užitečný statek, který uspokojí nějakou naléhavou potřebu. Proto lidé po penězích touží, proto i peníze samostatné považujeme za vzácný statek.
FUNKCE PENĚZ - platební prostředek (snižují transakční náklady)
- zúčtovací jednotka (měřítko hodnot)
- uchovatel hodnot (závisí na kvalitě měny)
Hodnota peněz je vyjadřována jejich kupní silou, tak roste pokud bude daný spotřební koš stát méně
Typy trhů
- dle územního hlediska: místní, národní a světové
-dle počtu zboží:- dílčí – předmětem koupě a prodeje je jediný druh zboží (výklad mikroekonomie)
- agregátní – je trh veškerého zboží ve vzájemných souvislostech (výklad makroekonomie)
-dle předmětu směny: trh výrobků a služeb, výrobních faktorů (práce, půdy, kapitálu), trh peněz, informací
FUNKCE PENĚZ - platební prostředek (snižují transakční náklady)
- zúčtovací jednotka (měřítko hodnot)
- uchovatel hodnot (závisí na kvalitě měny)
Hodnota peněz je vyjadřována jejich kupní silou, tak roste pokud bude daný spotřební koš stát méně
Typy trhů
- dle územního hlediska: místní, národní a světové
-dle počtu zboží:- dílčí – předmětem koupě a prodeje je jediný druh zboží (výklad mikroekonomie)
- agregátní – je trh veškerého zboží ve vzájemných souvislostech (výklad makroekonomie)
-dle předmětu směny: trh výrobků a služeb, výrobních faktorů (práce, půdy, kapitálu), trh peněz, informací
Rozlišujeme tři základní subjekty trhu:
1. Domácnosti – přicházejí na trh za účelem uspokojení potřeb. Vystupují jako kupující na trhu výrobků a služeb a jako prodávající na trhu výrobních faktorů, aby za příjmy mohli nakupovat výrobky pro svoji spotřebu.
2. Firmy – subjekty vyrábějící za účelem prodeje. Na trhu výrobků a služeb vystupují jako prodávající. Za utržené peníze nakupují výrobní faktory za účelem opakování výroby. Jejich cílem na trhu je maximalizace zisku.
3. Stát – stát vstupuje na trh s (hlavním) cílem ovlivnit jej, modifikovat jeho působení, odstranit některé jeho negativné dopady na ekonomiku a jeho pozitivní vliv naopak stimulovat.
Fungování tržního mechanismu vyúsťuje ve vznik ceny, která je vyjádřením poměru mezi nabídkou a poptávkou.
(trh poskytuje nezbytné info (tržní ceny), od nichž se odvíjí očekávání subjektů a jejich rozhodování)
NABÍDKA– souhrn zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí výrobci na trh. Její rozměr je určen objemem výroby a cenami, za které chtějí výrobci své výrobky prodat.
- Individuální (nabídka 1 výrobce), dílčí(tržní) (nabídka 1 výrobku od různých výrobců), agregátní (celkový objem produkce)
2. Firmy – subjekty vyrábějící za účelem prodeje. Na trhu výrobků a služeb vystupují jako prodávající. Za utržené peníze nakupují výrobní faktory za účelem opakování výroby. Jejich cílem na trhu je maximalizace zisku.
3. Stát – stát vstupuje na trh s (hlavním) cílem ovlivnit jej, modifikovat jeho působení, odstranit některé jeho negativné dopady na ekonomiku a jeho pozitivní vliv naopak stimulovat.
Fungování tržního mechanismu vyúsťuje ve vznik ceny, která je vyjádřením poměru mezi nabídkou a poptávkou.
(trh poskytuje nezbytné info (tržní ceny), od nichž se odvíjí očekávání subjektů a jejich rozhodování)
NABÍDKA– souhrn zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí výrobci na trh. Její rozměr je určen objemem výroby a cenami, za které chtějí výrobci své výrobky prodat.
- Individuální (nabídka 1 výrobce), dílčí(tržní) (nabídka 1 výrobku od různých výrobců), agregátní (celkový objem produkce)
5.) Oligopol s DOMINANTNÍ FIRMOU
Při stanovení optimálního výstupu a ceny vychází dominantní firma z předpokladu znalosti tržní poptávkové křivky a že výstup nabízený firmami v rámci konkurenčního okraje při různých úrovních cen je představován křivkou SKO. (součet částí křivek MC jednotlivých firem v konkurenčním okraji, ležících nad úrovní variabilních nákladů každé z nich.). Pak:
• při ceně P1 (a vyšší) by celý trh pokryli jen drobní výrobci, kdyby neexistovala dominantní firma
• při ceně P2 (a nižší) by drobné firmy ukončily svou činnost (tato cena je nižší než minimum průměrných variabilních nákladů firem v konkurenčním okraji) a dominantní firma by byla jediným výrobcem
=> spojením úrovně ceny P1 a s úrovní tržní poptávky, která odpovídá ceně P2, získáme první část poptávkové křivky
dominantní firmy (DD),druhou část pak tvoří křivka monopolu. Z této křivky odvodíme MRD a určíme MCD
dom.firmy, optimální výstup QD je opět na úrovni MRD=MCD a cena odvozena z její poptávky (ne tržní), čímž právě
vzniká prostor pro drobné firmy (při ceně P to bude rozměr Qd až po úroveň, kterou jim dovoli tržní poptávka)
Jediné, co může drobná firma ovlivnit, jsou vlastní náklady. Pokud cena stanovená dominantní firmou umožňuje firmám v konkurenčním okraji realizovat pozitivní ekonomický zisk, pak po určité době některé z nich mohou realizovat výhody, spojené s úsporami z rozsahu a rozšiřovat svůj výstup na úkor dominantní firmy (pokud by použila necenovou reklamu, jediným výsledkem by byl růst nákladů).
• při ceně P1 (a vyšší) by celý trh pokryli jen drobní výrobci, kdyby neexistovala dominantní firma
• při ceně P2 (a nižší) by drobné firmy ukončily svou činnost (tato cena je nižší než minimum průměrných variabilních nákladů firem v konkurenčním okraji) a dominantní firma by byla jediným výrobcem
=> spojením úrovně ceny P1 a s úrovní tržní poptávky, která odpovídá ceně P2, získáme první část poptávkové křivky
dominantní firmy (DD),druhou část pak tvoří křivka monopolu. Z této křivky odvodíme MRD a určíme MCD
dom.firmy, optimální výstup QD je opět na úrovni MRD=MCD a cena odvozena z její poptávky (ne tržní), čímž právě
vzniká prostor pro drobné firmy (při ceně P to bude rozměr Qd až po úroveň, kterou jim dovoli tržní poptávka)
Jediné, co může drobná firma ovlivnit, jsou vlastní náklady. Pokud cena stanovená dominantní firmou umožňuje firmám v konkurenčním okraji realizovat pozitivní ekonomický zisk, pak po určité době některé z nich mohou realizovat výhody, spojené s úsporami z rozsahu a rozšiřovat svůj výstup na úkor dominantní firmy (pokud by použila necenovou reklamu, jediným výsledkem by byl růst nákladů).
6.) Oligopol s CENOVÝM VŮDCEM
V postavení cenového vůdce, jehož cenovou politiku sledují ostatní firmy v oligopolním odvětví, může být firma, která je největší v odvětví, má nákladovou výhodu, tradici, zvučné jméno apod. Firma s nákladovou nevýhodou se musí přizpůsobit ceně stanovené vůdcem (Q odpovídá průsečíkům MR a MC každé firmy a cena je stanovena nad úrovní, za kterou je schopna realizovat produkci firma s vyššími náklady)
7.) Modely oligopolu založené NA TEORII HER (při hledání optima v konfliktu)
a) Výplatní matice
V podobě tabulky zachycuje alternativní strategie konkurujících si firem a předpokládané výsledky jejich různých kombinací. Umožňuje systematický přístup firem k jejich vlastním alternativním strategiím; navíc firmy mohou odhadnout, jak jejich konkurenti hodnotí sami sebe. To je důležité pro predikci jejich vlastního chování.
b) Vězňovo dilema
Příklad 2 vyšetřovaných vězňů, kteří spáchali zločin. Jsou vyslýcháni. Počet měsíců vězení jednotlivých variant:
vězeň B
přizná se nepřizná se
A přizná se 24; 24 0; 36
nepřizná se 36; 0 1; 1
Nejlepším postupem z hlediska podezřelých je, aby se ani jeden
nepřiznal, protože jsou však izolováni, nemohou se domluvit.
7.) Modely oligopolu založené NA TEORII HER (při hledání optima v konfliktu)
a) Výplatní matice
V podobě tabulky zachycuje alternativní strategie konkurujících si firem a předpokládané výsledky jejich různých kombinací. Umožňuje systematický přístup firem k jejich vlastním alternativním strategiím; navíc firmy mohou odhadnout, jak jejich konkurenti hodnotí sami sebe. To je důležité pro predikci jejich vlastního chování.
b) Vězňovo dilema
Příklad 2 vyšetřovaných vězňů, kteří spáchali zločin. Jsou vyslýcháni. Počet měsíců vězení jednotlivých variant:
vězeň B
přizná se nepřizná se
A přizná se 24; 24 0; 36
nepřizná se 36; 0 1; 1
Nejlepším postupem z hlediska podezřelých je, aby se ani jeden
nepřiznal, protože jsou však izolováni, nemohou se domluvit.
2.) EDGEWORTHŮV model duopolu
2.) EDGEWORTHŮV model duopolu – konkurent reaguje na změnu ceny, ne na změnu množství
3.) SWEEZY model se zalomenou poptávkovou křivkou
Předpokládá reakci konkurentů, kteří se však přizpůsobují jen v případě cenového snížení NE cenového zvýšení. Výsledkem je zalomená poptávková křivka, složená ze 2 částí:
- neelastická D vyjadřující reakci konkurentů na snížení ceny jednou firmou (reakce kupujících je však malá, protože cenové snížení budou následovat všichni konkurenti)
- elastická D vyjadřující absenci reakce konkurentů na zvýšení ceny jednou firmou (kupující však budou reagovat velmi – odejdou ke konkurenci)
V důsledku tohoto specifického tvaru poptávkové křivky není křivka mezního příjmu spojitá. Vzniká otázka, při jakém výstupu bude firma maximalizovat zisk, protože k vyrovnání MR a MC dochází právě v nespojité části. Výstup bude nejpravděpodobněji na úrovni Q1 (vytvořeno empiricky, autor nevysvětluje). Kdyby firma vyráběla větší výstup než Q1, byl by růst příjmů větší než růst nákladů. Ať se náklady změní jakkoliv, objem produkce se nezmění a stejně tak zůstane zachována tržní cena. =>Toto prostředí tak nevytváří tlak na výrobní efektivnost firmy, ale umožňuje neměnnost ceny v různých podmínkách. Ani když se změní poptávka, nedojde ke změně rovnovážného výstupu a ceny (za předpokladu ceterus paribus, jinak při růstu poptávky se její křivka stává méně elastickou).
=> model vysvětluje tendence ke strnulým (rigidním) cenám, ale nevysvětluje, jak dochází k formování samotné ceny.
- modely s tajnou vnitřní dohodou:
3.) SWEEZY model se zalomenou poptávkovou křivkou
Předpokládá reakci konkurentů, kteří se však přizpůsobují jen v případě cenového snížení NE cenového zvýšení. Výsledkem je zalomená poptávková křivka, složená ze 2 částí:
- neelastická D vyjadřující reakci konkurentů na snížení ceny jednou firmou (reakce kupujících je však malá, protože cenové snížení budou následovat všichni konkurenti)
- elastická D vyjadřující absenci reakce konkurentů na zvýšení ceny jednou firmou (kupující však budou reagovat velmi – odejdou ke konkurenci)
V důsledku tohoto specifického tvaru poptávkové křivky není křivka mezního příjmu spojitá. Vzniká otázka, při jakém výstupu bude firma maximalizovat zisk, protože k vyrovnání MR a MC dochází právě v nespojité části. Výstup bude nejpravděpodobněji na úrovni Q1 (vytvořeno empiricky, autor nevysvětluje). Kdyby firma vyráběla větší výstup než Q1, byl by růst příjmů větší než růst nákladů. Ať se náklady změní jakkoliv, objem produkce se nezmění a stejně tak zůstane zachována tržní cena. =>Toto prostředí tak nevytváří tlak na výrobní efektivnost firmy, ale umožňuje neměnnost ceny v různých podmínkách. Ani když se změní poptávka, nedojde ke změně rovnovážného výstupu a ceny (za předpokladu ceterus paribus, jinak při růstu poptávky se její křivka stává méně elastickou).
=> model vysvětluje tendence ke strnulým (rigidním) cenám, ale nevysvětluje, jak dochází k formování samotné ceny.
- modely s tajnou vnitřní dohodou:
4.) CHAMBERLINŮV model duopolu
Firmy se dohodnou, že nejlepším řešením je domluvit se, rozdělit si trh a podílet se na monopolním zisku
= dobře fungující kartel, model však nevysvětluje, kolik firem na trhu by takto mohlo spolupracovat.
5.) Oligopol s DOMINANTNÍ FIRMOU
Typická dominantní firma je představována společností, jejímiž jedinými konkurenty jsou četné menší firmy na tzv. konkurenčním okraji, neschopné svými rozhodnutími o výstupu či ceně zásadně ovlivnit trh. Tyto firmy jsou cenovým příjemcem a chovají se jako dokonale konkurenční firmy: za cenu určenou dominantní firmou mohou prodat jakýkoliv objem výstupu a jejich individuální poptávková křivka je proto při dané ceně horizontální. Podstata cenového vůdcovství spočívá v tom, že zatímco dominantní firma při rozhodování o ceně a výstupu bere v úvahu reakce ostatních firem v odvětví, tyto ostatní firmy považují cenu dominantní firmy za danou a z ní odvozují své chování.
= dobře fungující kartel, model však nevysvětluje, kolik firem na trhu by takto mohlo spolupracovat.
5.) Oligopol s DOMINANTNÍ FIRMOU
Typická dominantní firma je představována společností, jejímiž jedinými konkurenty jsou četné menší firmy na tzv. konkurenčním okraji, neschopné svými rozhodnutími o výstupu či ceně zásadně ovlivnit trh. Tyto firmy jsou cenovým příjemcem a chovají se jako dokonale konkurenční firmy: za cenu určenou dominantní firmou mohou prodat jakýkoliv objem výstupu a jejich individuální poptávková křivka je proto při dané ceně horizontální. Podstata cenového vůdcovství spočívá v tom, že zatímco dominantní firma při rozhodování o ceně a výstupu bere v úvahu reakce ostatních firem v odvětví, tyto ostatní firmy považují cenu dominantní firmy za danou a z ní odvozují své chování.
Smluvní oligopol (KARTEL)
Někdy firmy v oligopolu mohou jako bariéru vstupu ostatních konkurentů použít tzv. limitní cenu. Ta je stanovena na nižší úrovni než cena, při které by oligopolní firmy maximalizovaly zisk, kdyby nebyly ohrožovány vstupem firem z jiných odvětví. Při této cenové politice se oligopolní firmy vzdávají vyššího krátkodobého zisku, aby jeho úroveň byla zvýšena v dlouhém období. Předpokladem uplatnění limitních cen je také společný postup oligopolních firem.
Firmy navzájem reagují nejen na změnu ceny, ale i na změnu výstupu, kvality produktu, reklamy apod. Proto existuje řada modelů vysvětlujících chování oligopolu, lišících se navzájem zejména předpoklady chování konkurenčních firem.
1.) COURNOTŮV model - založen na předpokladech:
- v odvětví existují pouze dvě firmy (tzv. duopol)
- znající přesně tržní poptávkovou křivku (je nelineární)
- vyrábějící homogenní produkt a chovají se stejně
- mají identické náklady na konstantní úrovni
Východiskem modelu je představa, že první firma považuje při svém rozhodování o velikosti výstupu výstup druhé firmy za konstantní (že nebude reagovat na změny a obdobně uvažuje i druhá firma).
Firmy navzájem reagují nejen na změnu ceny, ale i na změnu výstupu, kvality produktu, reklamy apod. Proto existuje řada modelů vysvětlujících chování oligopolu, lišících se navzájem zejména předpoklady chování konkurenčních firem.
1.) COURNOTŮV model - založen na předpokladech:
- v odvětví existují pouze dvě firmy (tzv. duopol)
- znající přesně tržní poptávkovou křivku (je nelineární)
- vyrábějící homogenní produkt a chovají se stejně
- mají identické náklady na konstantní úrovni
Východiskem modelu je představa, že první firma považuje při svém rozhodování o velikosti výstupu výstup druhé firmy za konstantní (že nebude reagovat na změny a obdobně uvažuje i druhá firma).
Chování 1. firmy:
při rozhodování o svém výstupu předpokládá, že výstup konkurující firmy bude nulový, a proto se chová jako jediný výrobce v odvětví (monopol). Při volbě optim. výstupu vychází z pravidla MR = MC, bude tedy realizovat 100 jednotek.
Reakce 2. firmy: na rozdíl od očekávání první firmy chce změnit svůj výstup, jehož objem je dosud nulový. Nyní tato druhá firma považuje výstup první firmy ve výši 100 jednotek za fixní. Individuální poptávková křivka druhé firmy D2 tak vzniká jako tržní poptávková křivka mínus 100 a její optim.výstup je 50 jednotek (rovnost MR2 a MC2). První firma ve svém dalším rozhodování opět předpokládá, že poptávka po její produkci se bude rovnat tržní poptávce zmenšené o výstup druhé firmy, tj. o 50 jednotek. Z takto vzniklé individuální poptávkové křivky po produkci první firmy D1´ odvodíme křivku mezního příjmu MR1´ a z rovnosti MR1´ = MC rovnovážný výstup ve výši 75 jednotek. Tak by to pokračovalo až by si firmy trh rozdělily, každá bude dodávat 1/2. Protože však nejsme v dokonalé konkurenci, kdy se P=MC (pak by byl celk.výstup 200 jednotek), ustálí se celkový výstup odvětví na úrovni asi 133,3 jednotek (v případě monopolu by to bylo 100 jednotek).
=> rovnovážný výstup duopolu bude menší než v podmínkách DK, ale větší než v podmínkách monopolu. =>rovnovážná cena oligopolu by byla nižší než cena monopolu, ale vyšší než cena v dokonalé konkurenci.
Ve skutečnosti by však asi nemohl opakovaně nastávat případ, kdy firma nepoučena svými zkušenostmi bude mylně předpokládat, že její konkurent nebude reagovat změnou produkce na její vlastní změnu výstupu = model je statický.
Reakce 2. firmy: na rozdíl od očekávání první firmy chce změnit svůj výstup, jehož objem je dosud nulový. Nyní tato druhá firma považuje výstup první firmy ve výši 100 jednotek za fixní. Individuální poptávková křivka druhé firmy D2 tak vzniká jako tržní poptávková křivka mínus 100 a její optim.výstup je 50 jednotek (rovnost MR2 a MC2). První firma ve svém dalším rozhodování opět předpokládá, že poptávka po její produkci se bude rovnat tržní poptávce zmenšené o výstup druhé firmy, tj. o 50 jednotek. Z takto vzniklé individuální poptávkové křivky po produkci první firmy D1´ odvodíme křivku mezního příjmu MR1´ a z rovnosti MR1´ = MC rovnovážný výstup ve výši 75 jednotek. Tak by to pokračovalo až by si firmy trh rozdělily, každá bude dodávat 1/2. Protože však nejsme v dokonalé konkurenci, kdy se P=MC (pak by byl celk.výstup 200 jednotek), ustálí se celkový výstup odvětví na úrovni asi 133,3 jednotek (v případě monopolu by to bylo 100 jednotek).
=> rovnovážný výstup duopolu bude menší než v podmínkách DK, ale větší než v podmínkách monopolu. =>rovnovážná cena oligopolu by byla nižší než cena monopolu, ale vyšší než cena v dokonalé konkurenci.
Ve skutečnosti by však asi nemohl opakovaně nastávat případ, kdy firma nepoučena svými zkušenostmi bude mylně předpokládat, že její konkurent nebude reagovat změnou produkce na její vlastní změnu výstupu = model je statický.
Charakteristické rysy oligopolu
Např. předpokládáme 2 firmy v odvětví, vyrábějící homogenní produkci, křivka D znázorňuje tržní poptávku, individuální poptávková křivka každé firmy je znázorněna přímkou E (v polovině D).Jestliže budou v odvětví 3 stejně velké firmy vyrábějící homogenní produkt, individuální poptávka každé z nich bude představována jednou třetinou tržní poptávky. Znázorněná křivka AC firmy vytváří však v odvětví prostor pouze pro 2 firmy.
Smluvní oligopol (KARTEL)
V oligopolních odvětvích je pouze malý počet firem prodávajících stejné nebo podobné výrobky, a tyto firmy si uvědomují svou vzájemnou závislost. Proto se v ekonomické realitě projevuje tendence ke koordinovanému chování . Navíc jejich ceny jsou přibližně na stejné úrovni a vzájemná cenová válka by je oslabila. Mohou uzavřít dohodu (tajnou nebo veřejnou) o stanovení monopolní ceny, každá firma se pak ve vymezeném rámci chová jako monopol. Cílem takového kartelu je maximalizovat zisk odvětví jako celku - jeho výhodami jsou větší možnosti zvyšování zisku, upevnění bariér vstupu do odvětví a snížení nejistoty. Negativním rysem kartelových dohod, zejména tajných, je tendence členských firem nedodržovat ujednané podmínky.
Smluvní oligopol (KARTEL)
V oligopolních odvětvích je pouze malý počet firem prodávajících stejné nebo podobné výrobky, a tyto firmy si uvědomují svou vzájemnou závislost. Proto se v ekonomické realitě projevuje tendence ke koordinovanému chování . Navíc jejich ceny jsou přibližně na stejné úrovni a vzájemná cenová válka by je oslabila. Mohou uzavřít dohodu (tajnou nebo veřejnou) o stanovení monopolní ceny, každá firma se pak ve vymezeném rámci chová jako monopol. Cílem takového kartelu je maximalizovat zisk odvětví jako celku - jeho výhodami jsou větší možnosti zvyšování zisku, upevnění bariér vstupu do odvětví a snížení nejistoty. Negativním rysem kartelových dohod, zejména tajných, je tendence členských firem nedodržovat ujednané podmínky.
7. Oligopolni tržní struktury a základní interpretace utváření jejich rovnováh
Charakteristické rysy oligopolu
- existence malého počtu firem v odvětví
- jejich produkce představuje značný tržní podíl a proto je jejich rozhodování vzájemně velmi závislé
(každá firma musí zvažovat vliv svých rozhodnutí na chování ostatních firem v odvětví)
- produkt může být jak homogenní (čistý oligopol – výroba oceli), tak diferencovaný (např.pivovary,auta,mobily)
- mohou existovat bariéry vstupu do odvětví (např. úspory z rozsahu, náklady na diferenciaci produktu, právní restrikce)
Vzhledem k tomu, že řada bariér není nepřekonatelná, lze předpokládat, že po jejich překonání vstoupí do odvětví jiné firmy. To by v závislosti na jejich počtu mohlo vést k zániku oligopolní tržní struktury. Existence oligopolu je tedy ovlivněna vztahem mezi velikostí trhu a optimální velikostí firmy (velikost, která firmě umožňuje realizovat úspory z rozsahu). Pokud bude trh vzhledem k optimální velikosti firmy v odvětví malý, pak bude tržní poptávku zajišťovat malý počet firem a oligopolní struktura zůstane zachována. Pokud by však byl trh vzhledem k optimální velikosti firmy v odvětví velký, došlo by k přílivu dalších firem a zániku oligopolu.
- existence malého počtu firem v odvětví
- jejich produkce představuje značný tržní podíl a proto je jejich rozhodování vzájemně velmi závislé
(každá firma musí zvažovat vliv svých rozhodnutí na chování ostatních firem v odvětví)
- produkt může být jak homogenní (čistý oligopol – výroba oceli), tak diferencovaný (např.pivovary,auta,mobily)
- mohou existovat bariéry vstupu do odvětví (např. úspory z rozsahu, náklady na diferenciaci produktu, právní restrikce)
Vzhledem k tomu, že řada bariér není nepřekonatelná, lze předpokládat, že po jejich překonání vstoupí do odvětví jiné firmy. To by v závislosti na jejich počtu mohlo vést k zániku oligopolní tržní struktury. Existence oligopolu je tedy ovlivněna vztahem mezi velikostí trhu a optimální velikostí firmy (velikost, která firmě umožňuje realizovat úspory z rozsahu). Pokud bude trh vzhledem k optimální velikosti firmy v odvětví malý, pak bude tržní poptávku zajišťovat malý počet firem a oligopolní struktura zůstane zachována. Pokud by však byl trh vzhledem k optimální velikosti firmy v odvětví velký, došlo by k přílivu dalších firem a zániku oligopolu.
Monopolní síla
(schopnost stanovit cenu vyšší než MC)
- stupeň síly je možno vyjádřit pomocí Lernerova indexu - L
- v praxi se využívá a) Míra koncentrace (procentuální podíl nejsilnějších firem odvětví na produkci odvětví)
b) Velikost dosaženého zisku
Nástroje regulace monopolu (je vynucovaná právě díky jeho neefektivností)
1. antitrustové zákony - zakazují určité chování firem na trhu, jednak omezují různými způsoby sílu monopolu
2. daňová politika
3. možnost převést monopol do státního vlastnictví
4. cenová regulace - při regulované ceně zaniká monopolní zisk a monopol realizuje jen normální zisk.
- stupeň síly je možno vyjádřit pomocí Lernerova indexu - L
- v praxi se využívá a) Míra koncentrace (procentuální podíl nejsilnějších firem odvětví na produkci odvětví)
b) Velikost dosaženého zisku
Nástroje regulace monopolu (je vynucovaná právě díky jeho neefektivností)
1. antitrustové zákony - zakazují určité chování firem na trhu, jednak omezují různými způsoby sílu monopolu
2. daňová politika
3. možnost převést monopol do státního vlastnictví
4. cenová regulace - při regulované ceně zaniká monopolní zisk a monopol realizuje jen normální zisk.
Alokační efektivnost monopolu
Ve srovnání s dokonalou konkurencí vede existence monopolu k vyšší ceně a menšímu výstupu.
Monopol využívá svou sílu ke stanovení ceny nad úrovní MC a není veden tržním mechanismem k optimálnímu využití společenských zdrojů. Některé potenciální přínosy ze směny nejsou realizovány a část zdrojů společnosti zůstává nevyužita. Tento negativní vliv monopolu lze vyjádřit pomocí kategorií přebytek výrobce a přebytek spotřebitele.
Za přínos dokonale konkurenčního odvětví (znázorněného v 1.grafu) pro společnost lze považovat rozdíl mezi celkovou užitečností (plocha ABQ*0) a celkovými náklady na výrobu produktů (BQ*0C). V rámci tohoto rozdílu (ABC) se utváří přebytek výrobce (P*BC) a spotřebitele ( ABP*)
Ve 2.grafu vidíme, že výstup monopolu je menší a cena vyšší než v dokonalé konkurenci. Zmenšil se přebytek spotřebitele (AFP*) a zvětšil se přebytek výrobce (P*FEC). Celkový přínos tohoto odvětví
(dán plochou AFEC) je evidentně menší než v případě dokonalé konkurence.
monopol je alokačně neefektivní. Tato alokační neefektivnost (FBE) bývá označována jako ztráta mrtvé váhy.
Monopol využívá svou sílu ke stanovení ceny nad úrovní MC a není veden tržním mechanismem k optimálnímu využití společenských zdrojů. Některé potenciální přínosy ze směny nejsou realizovány a část zdrojů společnosti zůstává nevyužita. Tento negativní vliv monopolu lze vyjádřit pomocí kategorií přebytek výrobce a přebytek spotřebitele.
Za přínos dokonale konkurenčního odvětví (znázorněného v 1.grafu) pro společnost lze považovat rozdíl mezi celkovou užitečností (plocha ABQ*0) a celkovými náklady na výrobu produktů (BQ*0C). V rámci tohoto rozdílu (ABC) se utváří přebytek výrobce (P*BC) a spotřebitele ( ABP*)
Ve 2.grafu vidíme, že výstup monopolu je menší a cena vyšší než v dokonalé konkurenci. Zmenšil se přebytek spotřebitele (AFP*) a zvětšil se přebytek výrobce (P*FEC). Celkový přínos tohoto odvětví
(dán plochou AFEC) je evidentně menší než v případě dokonalé konkurence.
monopol je alokačně neefektivní. Tato alokační neefektivnost (FBE) bývá označována jako ztráta mrtvé váhy.
1.) Celkový výstup
rozděluje mezi jednotlivé skupiny tak, aby jeho mezní příjem z prodeje části výstupu každé skupině byl stejný (MR1= MR2). Kdyby tomu tak nebylo a mezní příjem z prodeje první skupině (MR1)by byl větší než mezní příjem z prodeje druhé skupině (MR2), přesunula by firma část výstupu z druhé do první skupiny, čímž by se snížila cena první skupiny a vzrostla cena druhé skupiny.
2.) Mezní příjem z prodeje každé skupině je stejně velký jako MC (MR1=MC= MR2)
Kdyby byla splněna 1.podmínka, ale současně by MR > MC, firma by mohla zvýšit zisk zvětšením výstupu, což by vedlo k poklesu cen u obou skupin (MR u obou skupin by poklesl a vyrovnal by se se zvětšenými mezními náklady).
=> Horizontálním součtem křivek MR1 a MR2 získáme křivku MRT, z jejího průsečíku s křivkou MC pak zjistíme rovnovážný výstup monopolu (QT). Ve výši průsečíku MRT a MC nakreslíme vodorovnou přímku a z průsečíků s křivkami MR1 a MR2 odvodíme úroveň výstupu prodávaného těmto skupinám (Q1 a Q2). Jednotlivé ceny pak určíme diferencovaně na základě jednotlivých poptávek.
2.) Mezní příjem z prodeje každé skupině je stejně velký jako MC (MR1=MC= MR2)
Kdyby byla splněna 1.podmínka, ale současně by MR > MC, firma by mohla zvýšit zisk zvětšením výstupu, což by vedlo k poklesu cen u obou skupin (MR u obou skupin by poklesl a vyrovnal by se se zvětšenými mezními náklady).
=> Horizontálním součtem křivek MR1 a MR2 získáme křivku MRT, z jejího průsečíku s křivkou MC pak zjistíme rovnovážný výstup monopolu (QT). Ve výši průsečíku MRT a MC nakreslíme vodorovnou přímku a z průsečíků s křivkami MR1 a MR2 odvodíme úroveň výstupu prodávaného těmto skupinám (Q1 a Q2). Jednotlivé ceny pak určíme diferencovaně na základě jednotlivých poptávek.
Horizontálním součtem křivek
=> Horizontálním součtem křivek MR1 a MR2 získáme křivku MRT, z jejího průsečíku s křivkou MC pak zjistíme rovnovážný výstup monopolu (QT). Ve výši průsečíku MRT a MC nakreslíme vodorovnou přímku a z průsečíků s křivkami MR1 a MR2 odvodíme úroveň výstupu prodávaného těmto skupinám (Q1 a Q2). Jednotlivé ceny pak určíme diferencovaně na základě jednotlivých poptávek.
Ze vztahu plyne, že skupina spotřebitelů s elastičtější poptávkou bude platit nižší cenu. V praxi je použitelnější následující úprava, která udává, kolikrát vyšší je cena pro 1. skupinu než pro druhou skupinu:
4.) Diskriminace v čase (např. cenové tarify telefonů)
- Poptávka mimo špičku je elastičtější než poptávka v obdobích zvýšené
spotřeby. Na rozdíl od diskriminace 3.st. zde není uplatňována
podmínka (MR1=MC= MR2), protože v důsledku kapacitních omezení
v období zvýšené spotřeby dochází k růstu MC. Proto jsou ve špičkách
zvyšovány i ceny.
Ze vztahu plyne, že skupina spotřebitelů s elastičtější poptávkou bude platit nižší cenu. V praxi je použitelnější následující úprava, která udává, kolikrát vyšší je cena pro 1. skupinu než pro druhou skupinu:
4.) Diskriminace v čase (např. cenové tarify telefonů)
- Poptávka mimo špičku je elastičtější než poptávka v obdobích zvýšené
spotřeby. Na rozdíl od diskriminace 3.st. zde není uplatňována
podmínka (MR1=MC= MR2), protože v důsledku kapacitních omezení
v období zvýšené spotřeby dochází k růstu MC. Proto jsou ve špičkách
zvyšovány i ceny.
Křivka nabídky a poptávky monopolu
V dokonalé konkurenci je křivka nabídky firmy odvozena z křivky MC a rovnovážný výstup, při kterém je P = MC.
Rozhodnutí monopolu o nabízeném výstupu závisí nejen na MC, ale i na poptávce. Na rozdíl od dokonalé konkurence zde však individuální poptávková křivka klesá =>křivka MR klesá rychleji než křivka poptávky. Protože monopol je jediným výrobcem daného zboží, individuální poptávková křivka splývá s tržní poptávkovou.
V případě různých poptávkových křivek pak může monopol vyrábět stejný výstup, ale prodávat ho za různou cenu nebo měnit objem výstupu aniž by se změnila cena => jak je vidět z grafu, v podmínkách monopolu neexistuje jediný vztah mezi cenou a nabízeným množstvím, nabídku monopolu tedy nelze graficky vyjádřit.
Bilaterální monopol a monopson
- speciální případ, kdy je na trhu jediný prodávající (monopol) a jediný kupující (monopson).
CENOVÁ DISKRIMINACE
Monopol disponuje určitou monopolní silou, kterou využívá při tzv. cenové diskriminaci. Jejím cílem je získání přebytku spotřebitele a jeho přeměna na dodatečný zisk firmy. Podstatou je prodej rozdílného množství stejného zboží za rozdílné ceny.Jedná se o stanovení různých cen z jiných než nákladových příčin. Rozlišujeme několik forem:
Rozhodnutí monopolu o nabízeném výstupu závisí nejen na MC, ale i na poptávce. Na rozdíl od dokonalé konkurence zde však individuální poptávková křivka klesá =>křivka MR klesá rychleji než křivka poptávky. Protože monopol je jediným výrobcem daného zboží, individuální poptávková křivka splývá s tržní poptávkovou.
V případě různých poptávkových křivek pak může monopol vyrábět stejný výstup, ale prodávat ho za různou cenu nebo měnit objem výstupu aniž by se změnila cena => jak je vidět z grafu, v podmínkách monopolu neexistuje jediný vztah mezi cenou a nabízeným množstvím, nabídku monopolu tedy nelze graficky vyjádřit.
Bilaterální monopol a monopson
- speciální případ, kdy je na trhu jediný prodávající (monopol) a jediný kupující (monopson).
CENOVÁ DISKRIMINACE
Monopol disponuje určitou monopolní silou, kterou využívá při tzv. cenové diskriminaci. Jejím cílem je získání přebytku spotřebitele a jeho přeměna na dodatečný zisk firmy. Podstatou je prodej rozdílného množství stejného zboží za rozdílné ceny.Jedná se o stanovení různých cen z jiných než nákladových příčin. Rozlišujeme několik forem:
1.) Cenová diskriminace prvního stupně
(situace pouze teoretická)
-monopol je schopen stanovit každému spotřebiteli maximální cenu, kterou je
ochoten zaplatit. Tím pro sebe získává celý přebytek spotřebitele.
V praxi jde pouze o abstrakcí, a to zejména z těchto důvodů:
a) firma zpravidla nezná maximální cenu, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit
b) i kdyby se firma snažila tuto informaci od spotřebitele získat, odpověď by
patrně nebyla přesná, protože zájem spotřebitelů je, aby byla cena co nejnižší
Může nastat tzv.nedokonalé diskriminaci 1.st., kdy monopol stanoví rozdílné ceny pro několik skupin spotřebitelů(např. právníci a lékaři, kteří znají fin.situaci svých klientů).
2.) Cenová diskriminace druhého stupně
- spočívá ve stanovení různých cen za různá množství stejných statků(v závislosti
na prodaném množství). Monopol tak může získat část přebytku spotřebitele.
-monopol je schopen stanovit každému spotřebiteli maximální cenu, kterou je
ochoten zaplatit. Tím pro sebe získává celý přebytek spotřebitele.
V praxi jde pouze o abstrakcí, a to zejména z těchto důvodů:
a) firma zpravidla nezná maximální cenu, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit
b) i kdyby se firma snažila tuto informaci od spotřebitele získat, odpověď by
patrně nebyla přesná, protože zájem spotřebitelů je, aby byla cena co nejnižší
Může nastat tzv.nedokonalé diskriminaci 1.st., kdy monopol stanoví rozdílné ceny pro několik skupin spotřebitelů(např. právníci a lékaři, kteří znají fin.situaci svých klientů).
2.) Cenová diskriminace druhého stupně
- spočívá ve stanovení různých cen za různá množství stejných statků(v závislosti
na prodaném množství). Monopol tak může získat část přebytku spotřebitele.
3.) Cenová diskriminace třetího stupně
(v praxi nejčastější)
- je podobná cenové diskriminaci 1.stupně tím, že představuje diskriminaci podle
spotřebitelů. Její podstatou je rozdělení spotřebitelů na dvě nebo více skupin,
z nichž každá má svou vlastní poptávkovou křivku.Nutné podmínky pro realizaci:
a) musí existovat kriterium rozdělení spotřebitelů do skupin. Kriteriem jsou výrazné rozdíly v cenové elasticitě
poptávky po daném produktu (které mohou být ovlivněny rozdílnou úrovní důchodů, preferencemi apod.).
b)není možný vzájemný prodej mezi spotřebiteli, jinak by někdo ze skupiny s nízkou cenou mohl prodávat produkt
někomu ze skupiny s vyšší cenou, což by vedlo ke stírání rozdílů mezi cenami.
Uvedené 2 podmínky ovlivňují míru, do jaké může využít své monopolní síly ke stanovení různých cen různým spotřebitelům (např. zlevněné vstupenky pro důchodce v kině). Při rozhodování, jakou část z celkového výstupu prodá různým skupinám a za jakou cenu posupuje následovně:
- je podobná cenové diskriminaci 1.stupně tím, že představuje diskriminaci podle
spotřebitelů. Její podstatou je rozdělení spotřebitelů na dvě nebo více skupin,
z nichž každá má svou vlastní poptávkovou křivku.Nutné podmínky pro realizaci:
a) musí existovat kriterium rozdělení spotřebitelů do skupin. Kriteriem jsou výrazné rozdíly v cenové elasticitě
poptávky po daném produktu (které mohou být ovlivněny rozdílnou úrovní důchodů, preferencemi apod.).
b)není možný vzájemný prodej mezi spotřebiteli, jinak by někdo ze skupiny s nízkou cenou mohl prodávat produkt
někomu ze skupiny s vyšší cenou, což by vedlo ke stírání rozdílů mezi cenami.
Uvedené 2 podmínky ovlivňují míru, do jaké může využít své monopolní síly ke stanovení různých cen různým spotřebitelům (např. zlevněné vstupenky pro důchodce v kině). Při rozhodování, jakou část z celkového výstupu prodá různým skupinám a za jakou cenu posupuje následovně:
Volba výstupu, při němž monopol maximalizuje zisk
Při volbě výstupu je podstatný vztah mezi celk. příjmy (TR) a náklady (TC), resp. mezi mezními příjmy (MR)a náklady (MC). Monopol maximalizuje zisk při výstupu Q*, kdy je svislá vzdálenost mezi křivkami TR a TC největší, tj. obě funkce mají stejný sklon
= tzn. platí obecný princip maximalizace zisku: MR = MC.
Vztah mezi MR a cenovou elasticitou poptávky
potvrzuje, že protože je elasticita většinou záporná,
je mezní příjem nižší než cena.
Přestože na trhu určitého statku je monopol jediným nabízejícím, na trhu výrobních faktorů, kam přichází jako poptávající, může být jednou z mnoha firem a cenu vstupů tak ovlivnit nemůže.
Chování monopolu v krátkém a dlouhém období nevykazuje podstatné rozdíly, i když v dlouhém období má monopol větší prostor a možnosti pro reakci na změny. Monopol může realizovat zisk nebo ztrátu nejen v dlouhém, ale i v krátkém období (dosahuje-li monopol v krátkém období zisk, v důsledku existujících bariér nemohou do odvětví vstupovat konkurenti, takže může realizovat pozitivní ekonomický zisk i v dlouhém období)
= tzn. platí obecný princip maximalizace zisku: MR = MC.
Vztah mezi MR a cenovou elasticitou poptávky
potvrzuje, že protože je elasticita většinou záporná,
je mezní příjem nižší než cena.
Přestože na trhu určitého statku je monopol jediným nabízejícím, na trhu výrobních faktorů, kam přichází jako poptávající, může být jednou z mnoha firem a cenu vstupů tak ovlivnit nemůže.
Chování monopolu v krátkém a dlouhém období nevykazuje podstatné rozdíly, i když v dlouhém období má monopol větší prostor a možnosti pro reakci na změny. Monopol může realizovat zisk nebo ztrátu nejen v dlouhém, ale i v krátkém období (dosahuje-li monopol v krátkém období zisk, v důsledku existujících bariér nemohou do odvětví vstupovat konkurenti, takže může realizovat pozitivní ekonomický zisk i v dlouhém období)
Velikost zisku
Velikost zisku je (TR – TC) nebo (AR – AC) Q*
Tento zisk sám o sobě však není nutným důsledkem specifického chování monopolu. Monopol může totiž realizovat i nulový ekonomický zisk nebo ztrátu.
Stanovení ceny monopolem
Charakteristickým rysem chování monopolu je stanovení ceny nad úrovní mezních nákladů (P > MC).
= tzn. cena statku je vyšší než dodatečné náklady na jeho výrobu, což je důsledkem monopolní síly. Rozsah, ve kterém může cena převýšit mezní náklady, je dán poptávkou. Navíc monopolní firma může své výsadní postavení na trhu využít k vytváření umělého nedostatku a tím zvyšování ceny až do hranice, kterou je ochotna poptávka akceptovat.
Další podstatný rys monopolu je,že rovnovážný výstup není zpravidla vyráběn s minimálními prům.náklady (AC).
=> je výrobně neefektivní
Tento zisk sám o sobě však není nutným důsledkem specifického chování monopolu. Monopol může totiž realizovat i nulový ekonomický zisk nebo ztrátu.
Stanovení ceny monopolem
Charakteristickým rysem chování monopolu je stanovení ceny nad úrovní mezních nákladů (P > MC).
= tzn. cena statku je vyšší než dodatečné náklady na jeho výrobu, což je důsledkem monopolní síly. Rozsah, ve kterém může cena převýšit mezní náklady, je dán poptávkou. Navíc monopolní firma může své výsadní postavení na trhu využít k vytváření umělého nedostatku a tím zvyšování ceny až do hranice, kterou je ochotna poptávka akceptovat.
Další podstatný rys monopolu je,že rovnovážný výstup není zpravidla vyráběn s minimálními prům.náklady (AC).
=> je výrobně neefektivní
Při analyzování efektivnosti dokonalé konkurence rozlišujeme:
- výrobní – výstup je vyroben s minimálními náklady (což v dlouhém období v DK je)
- alokační – firmy vyrábějí výstup, který si spotřebitelé přejí (tzn. MC=P=MU – v průsečíku S a D)
Při rovnovážné ceně a množství jsou stejné náklady firmy na výrobu poslední jednotky a užitek, který plyne spotřebiteli ze spotřeby poslední jednotky. Firma nemůže realokací vstupů více zvětšit výstup, stejně jako spotřebitel nemůže realokací svých zdrojů zvýšit svou užitečnost.
6. Tržní chování monopolu a důsledky jeho chování pro fungování trhu
Monopol představuje protipól dokonalé konkurence. Nabídku celého odvětví tvoří pouze jediná firma (čistý monopol).
Charakteristické znaky:
• činnost jediného výrobce v odvětví
• existence překážek ve vstupu do odvětví
• výroba diferencovaného produktu
• totožnost tržní a individuální poptávkové křivky
- alokační – firmy vyrábějí výstup, který si spotřebitelé přejí (tzn. MC=P=MU – v průsečíku S a D)
Při rovnovážné ceně a množství jsou stejné náklady firmy na výrobu poslední jednotky a užitek, který plyne spotřebiteli ze spotřeby poslední jednotky. Firma nemůže realokací vstupů více zvětšit výstup, stejně jako spotřebitel nemůže realokací svých zdrojů zvýšit svou užitečnost.
6. Tržní chování monopolu a důsledky jeho chování pro fungování trhu
Monopol představuje protipól dokonalé konkurence. Nabídku celého odvětví tvoří pouze jediná firma (čistý monopol).
Charakteristické znaky:
• činnost jediného výrobce v odvětví
• existence překážek ve vstupu do odvětví
• výroba diferencovaného produktu
• totožnost tržní a individuální poptávkové křivky
Rozhodování monopolu
Rozhodování monopolu je obsažnější (na rozdíl od dokonale konkurenční firmy, která rozhoduje pouze o objemu výstupu), protože volí nejen výstup, ale i výši ceny monopol je “price maker” neboli tvůrce ceny.
Neexistuje zde tedy konkurence. Ve skutečnosti je však přímo či nepřímo ovlivňován (např. změnou preferencí spotřebitelů, výrobou substitutů konkurencí apod.) a lze tedy předpokládat, že není-li monopolní firma mimoekonomicky chráněna (např. státem, mafií, …), pak o své výsadní postavení časem přijde.
Hlavní příčiny vzniku monopolu:
a) Nákladové podmínky v podobě úspor z rozsahu, tzn. průměrné náklady s růstem výroby klesají (velké firmy vyrábějí levněji a vytlačují menší výrobce.)
Kdyby danou tržní poptávku zabezpečovalo více firem, křivky jejich individuální poptávky by se posunovaly doleva, což by znamenalo růst průměrných nákladů. Ve snaze snížit AC by se firmy snažily zvyšovat objem realizované produkce, snížily by ceny a vítězem takové cenové války by se stala jedna firma – monopol.
Případ, kdy tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí 1firma s nižšími AC, něž kdyby bylo v odvětví více menších firem, nazýváme přirozený monopol (k jeho vzniku vedou přirozené síly konkurence)
b) kontrola zdrojů nezbytných pro výrobu jedinou firmou
c) uměle v důsledku mimotržních okolností,nejčastěji v důsledku zásahu státu do ekonomiky (výsadní právo firmě)
d) právní restrikce v podobě patentů, ochranných práv autorů apod.
Neexistuje zde tedy konkurence. Ve skutečnosti je však přímo či nepřímo ovlivňován (např. změnou preferencí spotřebitelů, výrobou substitutů konkurencí apod.) a lze tedy předpokládat, že není-li monopolní firma mimoekonomicky chráněna (např. státem, mafií, …), pak o své výsadní postavení časem přijde.
Hlavní příčiny vzniku monopolu:
a) Nákladové podmínky v podobě úspor z rozsahu, tzn. průměrné náklady s růstem výroby klesají (velké firmy vyrábějí levněji a vytlačují menší výrobce.)
Kdyby danou tržní poptávku zabezpečovalo více firem, křivky jejich individuální poptávky by se posunovaly doleva, což by znamenalo růst průměrných nákladů. Ve snaze snížit AC by se firmy snažily zvyšovat objem realizované produkce, snížily by ceny a vítězem takové cenové války by se stala jedna firma – monopol.
Případ, kdy tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí 1firma s nižšími AC, něž kdyby bylo v odvětví více menších firem, nazýváme přirozený monopol (k jeho vzniku vedou přirozené síly konkurence)
b) kontrola zdrojů nezbytných pro výrobu jedinou firmou
c) uměle v důsledku mimotržních okolností,nejčastěji v důsledku zásahu státu do ekonomiky (výsadní právo firmě)
d) právní restrikce v podobě patentů, ochranných práv autorů apod.
elasticita nabídky
Při růstu tržní poptávky, dojde ke zvýšení jak rovnovážné ceny tak rovnovážného množství na trhu. Změna bude záviset na elasticitě nabídky. Stejně tak vlivem výše uvedených faktorů může dojít k posunu nabídky a změna bude ovlivněná elasticitou poptávky.
Firma tak v krátkém období může dosahovat zisku i ztráty.
ROZHODOVÁNÍ FIRMY V DLOUHÉM OBDOBÍ
Individuální poptávková křivka firmy je analogicky tvořena rostoucí částí LMC (zespodu ohraničena min.LAC).
V dlouhém období může firma díky volnému vstupu a odchodu do odvětví dosahovat jen nulového ekonom.zisku
Pokud budou firmy v odvětví realizovat zisk, bude impulsem pro příchod dalších firem. Větší počet firem vyrobí větší objem výstupu a v důsledku zvýšení nabídky tržní cena a zisk firem klesne. Příchod nových firem bude pokračovat, dokud trní cena neklesne na úroveň průměrných nákladů (nulový ekonom. Zisk). K opačnému procesu dochází v případě, kdy firma realizuje ztrátu, která je pak impulsem pro odchod z odvětví (bod vyrovnání, bod zvratu)
Firma tak v krátkém období může dosahovat zisku i ztráty.
ROZHODOVÁNÍ FIRMY V DLOUHÉM OBDOBÍ
Individuální poptávková křivka firmy je analogicky tvořena rostoucí částí LMC (zespodu ohraničena min.LAC).
V dlouhém období může firma díky volnému vstupu a odchodu do odvětví dosahovat jen nulového ekonom.zisku
Pokud budou firmy v odvětví realizovat zisk, bude impulsem pro příchod dalších firem. Větší počet firem vyrobí větší objem výstupu a v důsledku zvýšení nabídky tržní cena a zisk firem klesne. Příchod nových firem bude pokračovat, dokud trní cena neklesne na úroveň průměrných nákladů (nulový ekonom. Zisk). K opačnému procesu dochází v případě, kdy firma realizuje ztrátu, která je pak impulsem pro odchod z odvětví (bod vyrovnání, bod zvratu)
Optimální výstup
(P=MR=AR=SMC=LMC=SAC=LAC) je tak v dlouhém období determinován 2 podmínkami:
a) nutnou podmínkou maximalizace zisku: P= MR = LMC
b) podmínkou nulového ekonom.zisku: P=AR=LAC
Při konstrukci tržní nabídky tak nelze provést horizontální součet, protože firmy se mohou přizpůsobovat měnícímu se prostředí. Křivku nabídky v dlouhém období (LIS) získáme jako soubor dlouhodobých rovnovážných bodů odvětví. Její tvar závisí na tom, jak výstup firem ovlivňuje náklady firmy na nákup vstupů:
- konstantní náklady – LIS přímka (dokonale elastická), růst výstupu nevede k růstu cen vstupů
- rostoucích ceny vstupů – LIS je rostoucí, příliv firem zvýší poptávku po vstupech a jejich cenu
- klesající ceny vstupů – LIS je klesající (vlivem úsporů z rozsahu)
→v krátkém období, kdy je počet firem v odvětví konstantní, reagují firmy na změnu poptávky změnou množství
→v dlouhém období dle ekonom.zisku firmy do odvětví přicházejí či odcházejí, což způsobuje posun nabídky a formování nové rovnovážné ceny, při které firmy dosahují nulový ekonom.zisk.
a) nutnou podmínkou maximalizace zisku: P= MR = LMC
b) podmínkou nulového ekonom.zisku: P=AR=LAC
Při konstrukci tržní nabídky tak nelze provést horizontální součet, protože firmy se mohou přizpůsobovat měnícímu se prostředí. Křivku nabídky v dlouhém období (LIS) získáme jako soubor dlouhodobých rovnovážných bodů odvětví. Její tvar závisí na tom, jak výstup firem ovlivňuje náklady firmy na nákup vstupů:
- konstantní náklady – LIS přímka (dokonale elastická), růst výstupu nevede k růstu cen vstupů
- rostoucích ceny vstupů – LIS je rostoucí, příliv firem zvýší poptávku po vstupech a jejich cenu
- klesající ceny vstupů – LIS je klesající (vlivem úsporů z rozsahu)
→v krátkém období, kdy je počet firem v odvětví konstantní, reagují firmy na změnu poptávky změnou množství
→v dlouhém období dle ekonom.zisku firmy do odvětví přicházejí či odcházejí, což způsobuje posun nabídky a formování nové rovnovážné ceny, při které firmy dosahují nulový ekonom.zisk.
Podmínka rovnováhy firmy:
MR=MC= P
Pro každou úroveň ceny existuje rovnovážný objem produkce daný průsečíkem křivek MR a MC. MR určí trh a tvar MC tak determinuje objem produkce, rostoucí část křivky MC ohraničená min.AVC tak představuje ochotu firmy nabízet při různých cenách– je křivkou nabídky firmy v krátkém období.
Krátkodobě firma může pokračovat ve výrobě i se ztrátou
- až do bodu TR= min. AVC – bod uzavření firmy.
Při nulovém objemu výroby je ztráta rovná fixním nákladům.
Jsou li TR > VC je ztráta menší pokud firma vyrábí, protože jsou alespoň částečně hrazeny fixní náklady.
ROZHODOVÁNÍ FIRMY V KRÁTKÉM OBDOBÍ
Křivka nabídky odvětví je dána horizontálním součtem krátkodobých křivek nabídky všech firem v odvětví (za předpokladu konstantních cen vstupů při měnícím se objemu výroby).
Pro každou úroveň ceny existuje rovnovážný objem produkce daný průsečíkem křivek MR a MC. MR určí trh a tvar MC tak determinuje objem produkce, rostoucí část křivky MC ohraničená min.AVC tak představuje ochotu firmy nabízet při různých cenách– je křivkou nabídky firmy v krátkém období.
Krátkodobě firma může pokračovat ve výrobě i se ztrátou
- až do bodu TR= min. AVC – bod uzavření firmy.
Při nulovém objemu výroby je ztráta rovná fixním nákladům.
Jsou li TR > VC je ztráta menší pokud firma vyrábí, protože jsou alespoň částečně hrazeny fixní náklady.
ROZHODOVÁNÍ FIRMY V KRÁTKÉM OBDOBÍ
Křivka nabídky odvětví je dána horizontálním součtem krátkodobých křivek nabídky všech firem v odvětví (za předpokladu konstantních cen vstupů při měnícím se objemu výroby).
Hlavními faktory způsobující změny tržní nabídky
(posun křivky) jsou – změny cen vstupů
- změny technologií
- očekávání výrobců
- změna počtu firem na trhu
Hlavními faktory způsobují změny tržní poptávky (posun křivky) jsou
– změny důchodu spotřebitelů
- jejich preference a očekávání
- ceny substitutů a komplementů
Míru, v jaké firmy v odvětví reagují změnou svého výstupu na změnu tržní ceny je ukazatel elasticity nabídky.
(Při opomenutí předpokladu konstantních cen vstupů: dochází-li na trhu k růstu ceny, firmy se budou snažit zvyšovat svůj výstup. Aby mohla vyrobit větší výstup, musí najmout větší množství tohoto vstupu, toto zvýšení poptávky všech firem může vyvolat růst ceny variab.vstupu a dojde k růstu nákladů každé firmy →křivka tržní nabídky by byla strmější, méně elastická)
- změny technologií
- očekávání výrobců
- změna počtu firem na trhu
Hlavními faktory způsobují změny tržní poptávky (posun křivky) jsou
– změny důchodu spotřebitelů
- jejich preference a očekávání
- ceny substitutů a komplementů
Míru, v jaké firmy v odvětví reagují změnou svého výstupu na změnu tržní ceny je ukazatel elasticity nabídky.
(Při opomenutí předpokladu konstantních cen vstupů: dochází-li na trhu k růstu ceny, firmy se budou snažit zvyšovat svůj výstup. Aby mohla vyrobit větší výstup, musí najmout větší množství tohoto vstupu, toto zvýšení poptávky všech firem může vyvolat růst ceny variab.vstupu a dojde k růstu nákladů každé firmy →křivka tržní nabídky by byla strmější, méně elastická)
5. Rovnováha dokonale konkurenčního trhu a rovnováhy firmy
Charakteristika dokonalé konkurence, specifika dokonalé konkurence. Křivka nabídky a bod uzavření firmy. Křivka nabídky firmy a odvětví. Efektivnost dokonalé konkurence. Tržní rovnováha a její podmínky (teorém pavučiny).
Dokonalá konkurence – prostředí, kdy mají všechny subjekty rovné postavení, nastane tehdy, jestliže žádná firma nemůže ovlivnit tržní cenu a poptávka po její produkci je tak dokonale elastická to za předpokladů, že:
• na každém trhu existuje velký počet kupujících a prodávajících, z nichž žádný není natolik silný, aby mohl ovlivnit cenu nebo výstup odvětví
• všechny statky jsou homogenní
• na všechny trhy je volný vstup a výstup
• všichni výrobci a spotřebitelé mají dokonalé informace o cenách a množstvích směňovaných na trhu
• firmy usilují o maximalizaci zisku, spotřebitelé o maximalizaci uspokojení svých potřeb
• ( event. volný přístup firem k informacím o technologii)
Předpokladem je také dokonalá mobilita zdrojů (firma může vstupovat i vystupovat z odvětví bez vzniku jakýchkoliv transakčních nákladů, tzn. zdroje mají alternativní užití bez jakýchkoliv dodatečných nákladů)
Dokonalá konkurence – prostředí, kdy mají všechny subjekty rovné postavení, nastane tehdy, jestliže žádná firma nemůže ovlivnit tržní cenu a poptávka po její produkci je tak dokonale elastická to za předpokladů, že:
• na každém trhu existuje velký počet kupujících a prodávajících, z nichž žádný není natolik silný, aby mohl ovlivnit cenu nebo výstup odvětví
• všechny statky jsou homogenní
• na všechny trhy je volný vstup a výstup
• všichni výrobci a spotřebitelé mají dokonalé informace o cenách a množstvích směňovaných na trhu
• firmy usilují o maximalizaci zisku, spotřebitelé o maximalizaci uspokojení svých potřeb
• ( event. volný přístup firem k informacím o technologii)
Předpokladem je také dokonalá mobilita zdrojů (firma může vstupovat i vystupovat z odvětví bez vzniku jakýchkoliv transakčních nákladů, tzn. zdroje mají alternativní užití bez jakýchkoliv dodatečných nákladů)
Dokonalá konkurence
V reálném světě tyto podmínky zpravidla neexistují, ale význam tohoto ideálního modelu spočívá ve vytvoření východisek pro zkoumání ostatních tržních struktur v rámci nedokonalé konkurence.
Dokonale konkurenční firma je firmou přebírající cenu (“price taker”), cena její produkce a cena vstupů je dána zvnějšku. Rozhoduje se tedy pouze o objemu výstupu a množství vstupů, které hodlá koupit.
Prioritním cílem firmy je maximalizace zisku, čehož firma může dosáhnout snahou snižovat své výdaje na jednotku produkce, tj. náklady. Je nucena hledat účinnější využívání výrobních faktorů, kterými disponuje.
→Dokonalá konkurence je tak cestou úspor, zdokonalování a hospodářského pokroku.
Výstup maximalizující zisk lze dosáhnout:
a)na základě rozdílu mezi celkovými příjmy a náklady (TR - TC)
b)na základě rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů (MC = MR)
Příjmy v DK - protože je cena konstantní, jsou celkové příjmy závislé pouze na objemu vyrobené produkce a platí: P=MR=AR (křivky AR a MR jsou totožné).
Největší rozdíl mezi křivkami TC a TR je tam, kde mají stejnou směrnici (sklon). Protože směrnicí křivky TR je MR a u TC je to MC, je optimální výstup dán průsečíkem křivek MR a MC (ale zespodu, jinak se jedná o ztrátu)
Dokonale konkurenční firma je firmou přebírající cenu (“price taker”), cena její produkce a cena vstupů je dána zvnějšku. Rozhoduje se tedy pouze o objemu výstupu a množství vstupů, které hodlá koupit.
Prioritním cílem firmy je maximalizace zisku, čehož firma může dosáhnout snahou snižovat své výdaje na jednotku produkce, tj. náklady. Je nucena hledat účinnější využívání výrobních faktorů, kterými disponuje.
→Dokonalá konkurence je tak cestou úspor, zdokonalování a hospodářského pokroku.
Výstup maximalizující zisk lze dosáhnout:
a)na základě rozdílu mezi celkovými příjmy a náklady (TR - TC)
b)na základě rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů (MC = MR)
Příjmy v DK - protože je cena konstantní, jsou celkové příjmy závislé pouze na objemu vyrobené produkce a platí: P=MR=AR (křivky AR a MR jsou totožné).
Největší rozdíl mezi křivkami TC a TR je tam, kde mají stejnou směrnici (sklon). Protože směrnicí křivky TR je MR a u TC je to MC, je optimální výstup dán průsečíkem křivek MR a MC (ale zespodu, jinak se jedná o ztrátu)
2.) porovnání pomocí nákladových funkcí
na grafu je vidět, že LTC leží pod STC, dlouhodobé celkové náklady jsou tedy pro jednotlivé úrovně výstupu menší. Pouze při výstupu Q1 se obě křivky dotýkají LTC = STC. Při výrobě Q1 platí také, že SMC = LMC, tzn. že fixní náklady firmy jsou nejlépe využity. V tomto bodě se rovnají i LAC a SAC (pouze bod dotyku), jinak jsou dlouhodobé průměrné náklady nižší než krátkodobé.
- Průměrné a mezní náklady jsou v krátkém i dlouhém období stejně vysoké při výrobě takové velikosti výstupu, při které použité množství fixního kapitálu umožňuje minimalizovat celkové náklady
(Bod Q’ představuje min.SAC a Q’’ min. LAC (inflex.body).
V dlouhém období tyto body dotyků spojuje obalová křivka LAC,
(spodní obal křivek SAS). Podél ní firma vyrábí měnící se výstup s min. celkovými náklady.
- Průměrné a mezní náklady jsou v krátkém i dlouhém období stejně vysoké při výrobě takové velikosti výstupu, při které použité množství fixního kapitálu umožňuje minimalizovat celkové náklady
(Bod Q’ představuje min.SAC a Q’’ min. LAC (inflex.body).
V dlouhém období tyto body dotyků spojuje obalová křivka LAC,
(spodní obal křivek SAS). Podél ní firma vyrábí měnící se výstup s min. celkovými náklady.
2.) porovnání pomocí nákladových funkcí
Jediným případem, kdy je obalová křivka tvořena body minima SAC jsou konst. výnosy z rozsahu.
U rostoucích je bod dotyku vlevo (LAC klesá a pro firmu je efektivnější vyrábět požadovaný výstup ve větším závodě a nevyužívat zcela jeho kapacitu, protože ve větším závodě jsou menší SAC). Pokud se prosazují klesající výnosy z rozsahu je bod dotyku vpravo (LAC roste a situace je opačná, je lepší vyrábět požadovaný výstup přetěžováním výrobní kapacity menšího závodu)
Firma při určování optimálního množství vstupů naráží na několik problémů jako rozsah výroby, poměr v jakém nakupovat vstupy, atd. Svá rozhodnutí o rozsahu výroby firma nevyvozuje z poměřování samotných nákladů, ale vždy ve vztahu k příjmům. Pro firmu tak není významné množství produkce, kdy jsou náklady na jednotku produkce minimální. Těmito náklady není zaručen nejvyšší zisk.
Vliv změny cen vstupů na náklady firmy (vztah elasticity substituce vstupů)
Růst cen způsobí posun nákladových křivek. Rozsah tohoto posunutí v důsledku růstu ceny jednoho ze vstupů je determinován zejména 2 faktory:
a) relativním významem daného vstupu ve výrobním procesu (čím větší podíl na nákladech, tím vyšší růst ceny)
b) mírou vzájemné nahraditelnosti vstupů (čím lépe se dá vstup nahradit, tím méně rostou celk.náklady)
U rostoucích je bod dotyku vlevo (LAC klesá a pro firmu je efektivnější vyrábět požadovaný výstup ve větším závodě a nevyužívat zcela jeho kapacitu, protože ve větším závodě jsou menší SAC). Pokud se prosazují klesající výnosy z rozsahu je bod dotyku vpravo (LAC roste a situace je opačná, je lepší vyrábět požadovaný výstup přetěžováním výrobní kapacity menšího závodu)
Firma při určování optimálního množství vstupů naráží na několik problémů jako rozsah výroby, poměr v jakém nakupovat vstupy, atd. Svá rozhodnutí o rozsahu výroby firma nevyvozuje z poměřování samotných nákladů, ale vždy ve vztahu k příjmům. Pro firmu tak není významné množství produkce, kdy jsou náklady na jednotku produkce minimální. Těmito náklady není zaručen nejvyšší zisk.
Vliv změny cen vstupů na náklady firmy (vztah elasticity substituce vstupů)
Růst cen způsobí posun nákladových křivek. Rozsah tohoto posunutí v důsledku růstu ceny jednoho ze vstupů je determinován zejména 2 faktory:
a) relativním významem daného vstupu ve výrobním procesu (čím větší podíl na nákladech, tím vyšší růst ceny)
b) mírou vzájemné nahraditelnosti vstupů (čím lépe se dá vstup nahradit, tím méně rostou celk.náklady)
Vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady
Obecně platí, že náklady v krátkém období bývají vyšší než náklady v dlouhém období. Hlavní příčinou je existence fixních nákladů v krátkém období, které neumožňují firmě optimalizovat kombinace vstupů při měnícím se výstupu.
Tento rozdíl ze ukázat pomocí:
1.) izokvantové analýzy - V dlouhém období by se firma při rozhodování o kombinaci vstupů měla pohybovat podél křivky její křivky rostoucího výstupu (představující soubor kombinací vstupů, při kterých firma minimalizuje náklady při výrobě různých objemů výstupu). Kdy platí podmínka pro minimalizaci nákladů
W neboli: MPK MPL
¾¾¾ = MRST ¾¾¾ = ¾¾¾
r r w
¨
Chce-li firma vyrábět výstup Q2, pak v krátém období, období, toho může dosáhnout použitím fixního kapitálu K1 a L3 jednotek práce (bod B). To ale není optimální řešení a firma nevyrábí s min. náklady. V dlouhém období by firma vyráběla výstup Q2 s kombinací L2K2 (bod E). Jak je vidět náklady v tomto bodě (bodě optima) jsou menší.
Náklady lze odvodit také z křivky nákladové stezky expanze (viz. ot.3)
Tento rozdíl ze ukázat pomocí:
1.) izokvantové analýzy - V dlouhém období by se firma při rozhodování o kombinaci vstupů měla pohybovat podél křivky její křivky rostoucího výstupu (představující soubor kombinací vstupů, při kterých firma minimalizuje náklady při výrobě různých objemů výstupu). Kdy platí podmínka pro minimalizaci nákladů
W neboli: MPK MPL
¾¾¾ = MRST ¾¾¾ = ¾¾¾
r r w
¨
Chce-li firma vyrábět výstup Q2, pak v krátém období, období, toho může dosáhnout použitím fixního kapitálu K1 a L3 jednotek práce (bod B). To ale není optimální řešení a firma nevyrábí s min. náklady. V dlouhém období by firma vyráběla výstup Q2 s kombinací L2K2 (bod E). Jak je vidět náklady v tomto bodě (bodě optima) jsou menší.
Náklady lze odvodit také z křivky nákladové stezky expanze (viz. ot.3)
Křivka MC protíná křivku AC v jejím minimu, proto:
a) MC < AC, výroba každé další jednotky vyžaduje nižší náklady než ta předcházející – výroba se zlevňuje a firma tak může produkci zvyšovat.
b) MC > AC, rychlý růst mezních nákladů výrobu zdražuje.
c) MC = AC, pouze v tomto případě jsou průměrné náklady minimální
DLOUHÉ OBDOBÍ (Long Run)
Všechny vstupy (kapitál i práce) jsou variabilní. Tvar křivky celkových nákladů (LTC) je determinován výnosy z rozsahu: - v případě konstantních výnosů z rozsahu má křivka LTC tvar rostoucí přímky
- jestliže se prosazují rostoucí výnosy z rozsahu, roste křivka LTC s růstem výstupu klesajícím tempem
- při klesajících výnosech z rozsahu , roste křivka LTC rychleji než výstup
Podobně jako v krátkém období můžeme v dlouhém období odvodit z křivky celkových nákladů křivky jednotkových (průměrných, LAC) a mezních (LMC) nákladů (LMC dosahují svého minima při menším výstupu než LAC).
Geometricky je křivka LAC směrnicí přímky z počátku do bodu na křivce LTC (minima dosahují v případě tečny).
b) MC > AC, rychlý růst mezních nákladů výrobu zdražuje.
c) MC = AC, pouze v tomto případě jsou průměrné náklady minimální
DLOUHÉ OBDOBÍ (Long Run)
Všechny vstupy (kapitál i práce) jsou variabilní. Tvar křivky celkových nákladů (LTC) je determinován výnosy z rozsahu: - v případě konstantních výnosů z rozsahu má křivka LTC tvar rostoucí přímky
- jestliže se prosazují rostoucí výnosy z rozsahu, roste křivka LTC s růstem výstupu klesajícím tempem
- při klesajících výnosech z rozsahu , roste křivka LTC rychleji než výstup
Podobně jako v krátkém období můžeme v dlouhém období odvodit z křivky celkových nákladů křivky jednotkových (průměrných, LAC) a mezních (LMC) nákladů (LMC dosahují svého minima při menším výstupu než LAC).
Geometricky je křivka LAC směrnicí přímky z počátku do bodu na křivce LTC (minima dosahují v případě tečny).
KRÁTKÉ OBDOBÍ (SR,Short Run)
Křivka fixních nákladů má tvar rovnoběžné přímky s osou X. Podstatný je vývoj právě variabilních nákladů. Průběh křivky v sobě odráží výnosy z variabilního vstupu (tzn. mezní produkt práce MPL).
- při rostoucích výnosech z variab. faktoru (rostoucí produktivitě práce), každá dodatečná jednotka práce vytvoří větší přírůstek výstupu než předcházející a při konstantní ceně práce pak celkové náklady rostou pomaleji než výstup (sklon STC s růstem výstupu klesá)
- při klesajících výnosech z variab. faktoru rostou celkové náklady rychleji než výstup (růst sklonu STC)
V rozhodování firmy jsou důležité také náklady na jednotku produkce, tzv průměrné náklady (AC) AC= TC/Q Stejně jako celkové náklady u nich rozlišujeme fixní (AFC) a variabilní složku (AVC).
Protože fixní náklady jsou konstantní, AFC s rozšiřováním výroby klesají. AVC nejdříve klesají a od určitého rozsahu produkce rostou (protože se většinou předpokládají nejprve rostoucí a následně klesající výnosy z variabilního faktoru).
Tuto skutečnost vysvětlují tzv. mezní náklady(MC, marginal costs) – dodatečné náklady vyvolané zvýšením objemu výroby o jednotku.
- při rostoucích výnosech z variab. faktoru (rostoucí produktivitě práce), každá dodatečná jednotka práce vytvoří větší přírůstek výstupu než předcházející a při konstantní ceně práce pak celkové náklady rostou pomaleji než výstup (sklon STC s růstem výstupu klesá)
- při klesajících výnosech z variab. faktoru rostou celkové náklady rychleji než výstup (růst sklonu STC)
V rozhodování firmy jsou důležité také náklady na jednotku produkce, tzv průměrné náklady (AC) AC= TC/Q Stejně jako celkové náklady u nich rozlišujeme fixní (AFC) a variabilní složku (AVC).
Protože fixní náklady jsou konstantní, AFC s rozšiřováním výroby klesají. AVC nejdříve klesají a od určitého rozsahu produkce rostou (protože se většinou předpokládají nejprve rostoucí a následně klesající výnosy z variabilního faktoru).
Tuto skutečnost vysvětlují tzv. mezní náklady(MC, marginal costs) – dodatečné náklady vyvolané zvýšením objemu výroby o jednotku.
Analýza nákladů z hlediska krátkodobého a dlouhodobého
Při analýze nákladů vycházíme ze zjednodušení, že firma vyrábí jen statek X a používá dva vstupy: práci, jejíž cena w je vyjádřena hodinovou mzdou, a kapitál jehož cena r je vyjádřena počtem strojových hodin za jednotku času (hodinu).
Vývoj nákladů v důsledku změn objemu výstupu závisí na 2 faktorech:- na charakteru produkční fce (úrovni technologie)
- na cenách vstupů
Celkové náklady se skládají z nákladů:
- Variabilní (VC) – s růstem objemu výroby rostou (náklady na mzdy, suroviny)
- Fixní (FC) – s objemem výroby se nemění; firma je musí hradit, i když je objem výroby nulový (údržba)
TC=w.L+ r.K
Protože v krátkém období firma nemůže zvětšovat výstup změnou technologie, výr.prostoru a náklady na kapitál jsou tak fixní a dochází ke změně pouze variabilních nákladů a v dlouhém období jsou již všechny zdroje variabilní, je při analýze nákladů nezbytné přihlížet k délce časového období.
Vývoj nákladů v důsledku změn objemu výstupu závisí na 2 faktorech:- na charakteru produkční fce (úrovni technologie)
- na cenách vstupů
Celkové náklady se skládají z nákladů:
- Variabilní (VC) – s růstem objemu výroby rostou (náklady na mzdy, suroviny)
- Fixní (FC) – s objemem výroby se nemění; firma je musí hradit, i když je objem výroby nulový (údržba)
TC=w.L+ r.K
Protože v krátkém období firma nemůže zvětšovat výstup změnou technologie, výr.prostoru a náklady na kapitál jsou tak fixní a dochází ke změně pouze variabilních nákladů a v dlouhém období jsou již všechny zdroje variabilní, je při analýze nákladů nezbytné přihlížet k délce časového období.
Příklady produkčních funkcí:
a) lineární: Q = f(K,L) = a . K + b . L
b) Fixní proporce vstupů (pro izokvanty ve tvaru L) Q = min (a . K, b . L)
c) Cobb-Douglasova Q = f (K,L) = A . Ka . Lb
(kde když a+b = 1 fce obsahuje konstantní výnosy z rozsahu, a + b > 1 rostoucí , a+b< 1 klesající)
4. Analýza nákladů z hlediska krátkodobého a dlouhodobého
Krátkodobá a dlouhodobá produkční funkce, Cobb-Douglasova produkční funkce, nákladové optimum firmy, mezní míra technické substituce, tvar nákladové a cenové cesty expanze firmy dle charakteru výroby, vliv změn cen inputů.
Obecně náklady rozumíme peněžní výdaje spojené s výrobou a realizací tržní produkce. Z hlediska účetnictví a ekonomické teorie rozlišujeme náklady explicitní, ty jsou reálně vynaložené a zaznamenané v účetnictví, a implicitní, které firma reálně neplatí (tzv. náklady obětované příležitosti). Počítají se jako nejvyšší možný zisk z alternativního užití zdrojů (např. mzda podnikatele, kterou by dostal, kdyby byl zaměstnán). Existují ještě trvale investované náklady
(tzv. zapuštěné náklady) v podobě výdajů, které firma nemůže získat zpět (nákup speciálního zařízení, které nelze jinak použít a alternativní náklady jsou tak nulové).
b) Fixní proporce vstupů (pro izokvanty ve tvaru L) Q = min (a . K, b . L)
c) Cobb-Douglasova Q = f (K,L) = A . Ka . Lb
(kde když a+b = 1 fce obsahuje konstantní výnosy z rozsahu, a + b > 1 rostoucí , a+b< 1 klesající)
4. Analýza nákladů z hlediska krátkodobého a dlouhodobého
Krátkodobá a dlouhodobá produkční funkce, Cobb-Douglasova produkční funkce, nákladové optimum firmy, mezní míra technické substituce, tvar nákladové a cenové cesty expanze firmy dle charakteru výroby, vliv změn cen inputů.
Obecně náklady rozumíme peněžní výdaje spojené s výrobou a realizací tržní produkce. Z hlediska účetnictví a ekonomické teorie rozlišujeme náklady explicitní, ty jsou reálně vynaložené a zaznamenané v účetnictví, a implicitní, které firma reálně neplatí (tzv. náklady obětované příležitosti). Počítají se jako nejvyšší možný zisk z alternativního užití zdrojů (např. mzda podnikatele, kterou by dostal, kdyby byl zaměstnán). Existují ještě trvale investované náklady
(tzv. zapuštěné náklady) v podobě výdajů, které firma nemůže získat zpět (nákup speciálního zařízení, které nelze jinak použít a alternativní náklady jsou tak nulové).
křivka rostoucího výstupu
1.) Spojíme-li body představující kombinace vstupů, při kterých firma minimalizuje náklady při jednotlivých úrovních výstupu, dostaneme tzv. křivku rostoucího výstupu (nákladová stezka expanze, CEP), jejíž tvar vypovídá o náročnosti výroby na výrobní faktory.
V dlouhém období mohou opět nastat 3 případy tentokrát výnosů z rozsahu, jejich charakter lze také zobrazit na mapě izokvant. Projevuje se na vzdálenostech mezi jednotlivými izokvantami.
- konstantní (vzdálenost mezi nimi se nemění)
- rostoucí (izokvanty se vzájemně přibližují)
- klesající (izokvanty se navzájem vzdalují)
(rostoucí výnosy z rozsahu však nepopisují celou produkční fci, protože vycházejí ze stabilní proporce mezi vstupy, proto je nelze plést s úsporami z rozsahu, které jsou širším pojmem a znamenají růst výspu v důsledku jakékoliv změny kombinace vstupů)
2.) Množinu všech nákladových optim firmy při měnící se ceně jednoho z inputů za předpokladu konstantních fin. prostředků znázorňuje Cenová stezka expanze (PEP) – pootáčí se izokosta a dochází ke 2 efektům:
- substituční
- produkční (vyvolán změnou reálné kupní síly fin. prostředků)
Z mapy izokvant pak lze odvodit i nákladovou křivku.
V dlouhém období mohou opět nastat 3 případy tentokrát výnosů z rozsahu, jejich charakter lze také zobrazit na mapě izokvant. Projevuje se na vzdálenostech mezi jednotlivými izokvantami.
- konstantní (vzdálenost mezi nimi se nemění)
- rostoucí (izokvanty se vzájemně přibližují)
- klesající (izokvanty se navzájem vzdalují)
(rostoucí výnosy z rozsahu však nepopisují celou produkční fci, protože vycházejí ze stabilní proporce mezi vstupy, proto je nelze plést s úsporami z rozsahu, které jsou širším pojmem a znamenají růst výspu v důsledku jakékoliv změny kombinace vstupů)
2.) Množinu všech nákladových optim firmy při měnící se ceně jednoho z inputů za předpokladu konstantních fin. prostředků znázorňuje Cenová stezka expanze (PEP) – pootáčí se izokosta a dochází ke 2 efektům:
- substituční
- produkční (vyvolán změnou reálné kupní síly fin. prostředků)
Z mapy izokvant pak lze odvodit i nákladovou křivku.
Z mapy izokvant pak lze odvodit i nákladovou křivku.
- zde jsou zakresleny 3 různé linie stejných celkových N, - tuto křivku lze sestrojit poté, co zjistíme, se kterou
každá představuje všechny možné kombinace VF max. izokvantou se ta která linie stejných celkových N setká
dostupné při daných nákladech výrobce; nezmění-li se (zjistíme tak tedy N odpovídající jednotlivým úrovním
ceny VF, vzdalují se linie od počátku v důsledku rostou- objemu výroby)
cích peněžních zdrojů a jsou rovnoběžné (každá další li- - křivka TC má v tomto období podobný tvar jako v
nie představuje vyšší N na výrobu než ta předchozí) krátkém, který je ale determinován výnosy z rozsahu,
- různé linie se setkají s různými izokvantami (každá izo- ty mohou být konstantní (křivka TC tvar rostoucí přímky),
kvanta představuje určitý objem výroby) rostoucí (TC bude s růstem Q růst pomalejším tempem), či
klesající (TC bude růst rychleji než výstup)
každá představuje všechny možné kombinace VF max. izokvantou se ta která linie stejných celkových N setká
dostupné při daných nákladech výrobce; nezmění-li se (zjistíme tak tedy N odpovídající jednotlivým úrovním
ceny VF, vzdalují se linie od počátku v důsledku rostou- objemu výroby)
cích peněžních zdrojů a jsou rovnoběžné (každá další li- - křivka TC má v tomto období podobný tvar jako v
nie představuje vyšší N na výrobu než ta předchozí) krátkém, který je ale determinován výnosy z rozsahu,
- různé linie se setkají s různými izokvantami (každá izo- ty mohou být konstantní (křivka TC tvar rostoucí přímky),
kvanta představuje určitý objem výroby) rostoucí (TC bude s růstem Q růst pomalejším tempem), či
klesající (TC bude růst rychleji než výstup)
Optimální kombinace vstupu
Optimální kombinací vstupu (tzv. nákladové optimum firmy) nalezneme v bodě, kde se dotýká izokvanta a izokosta. V tomto bodě je poměr cen VF roven MRTS (míra v níž je firma technicky schopna nahradit kapitál prací, se rovná míře, v níž je schopná tuto substituci uskutečnit na trhu)
W eboli: MPK MPL
¾¾¾ = MRST ¾¾¾ = ¾¾¾
r PK PL
Firma bude minimalizovat své náklady, jestliže bude mezní produkt z jedné Kč, vynaložené na nákup vstupů, u všech používaných vstupů stejný Toto se nazývá pravidlo nejnižších nákladů.
Ukazatelem, jak snadno lze při výrobě daného výstupu nahrazovat jeden vstup druhým je elasticita substituce.
V ekonomické realitě mohou nastat dva krajní případy jako je tomu u teorie spotřebitele. Prvním případem je dokonalá vzájemná nahraditelnost vstupu (substituty), druhým nemožnost vzájemného nahrazování.
W eboli: MPK MPL
¾¾¾ = MRST ¾¾¾ = ¾¾¾
r PK PL
Firma bude minimalizovat své náklady, jestliže bude mezní produkt z jedné Kč, vynaložené na nákup vstupů, u všech používaných vstupů stejný Toto se nazývá pravidlo nejnižších nákladů.
Ukazatelem, jak snadno lze při výrobě daného výstupu nahrazovat jeden vstup druhým je elasticita substituce.
V ekonomické realitě mohou nastat dva krajní případy jako je tomu u teorie spotřebitele. Prvním případem je dokonalá vzájemná nahraditelnost vstupu (substituty), druhým nemožnost vzájemného nahrazování.
Produkční funkce může mít různý průběh dle různých výnosů z inputu:
1. Konstantní – výnos z VF roste proporcionálně s růstem rozsahu jeho zapojení do výroby;
2. Klesajíc í– tempo růstu výnosů z VF je nižší než tempo růstu zapojení faktoru;
3. Rostoucí – každá další jednotka práce je efektivnější, výstup roste rychleji než variabilní vstup
Obecně lze říci, že se ve výrobním procesu nejdříve prosazuje rostoucí mezní produktivita vstupu práce, při zapojení jejího většího počtu se však fixní zásoba kapitálu stává brzdou dalšího zvyšování mezní produktivity a výnosy klesají.
Výroba v dlouhém období
Firma se rozhoduje nejen o množství, ale i o kombinaci zapojených VF. Grafickým vyjádřením dlouhodobé produkční funkce je mapa izokvant (analogická s mapou indif. křivek, ale na osách jsou inputy a ne finální výrobky a navíc každá izokvanta je spojena se specifickou úrovní výstupu, indif.křivce nelze přiřadit konkrétní úroveň užitečnosti, jen pořadí).
2. Klesajíc í– tempo růstu výnosů z VF je nižší než tempo růstu zapojení faktoru;
3. Rostoucí – každá další jednotka práce je efektivnější, výstup roste rychleji než variabilní vstup
Obecně lze říci, že se ve výrobním procesu nejdříve prosazuje rostoucí mezní produktivita vstupu práce, při zapojení jejího většího počtu se však fixní zásoba kapitálu stává brzdou dalšího zvyšování mezní produktivity a výnosy klesají.
Výroba v dlouhém období
Firma se rozhoduje nejen o množství, ale i o kombinaci zapojených VF. Grafickým vyjádřením dlouhodobé produkční funkce je mapa izokvant (analogická s mapou indif. křivek, ale na osách jsou inputy a ne finální výrobky a navíc každá izokvanta je spojena se specifickou úrovní výstupu, indif.křivce nelze přiřadit konkrétní úroveň užitečnosti, jen pořadí).
Izokvanta
(indiferenční křivka produkce) – představuje takové kombinace výrobních faktorů jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce (jedná se o objem maximálně dostupný).
- izokvanty vzdálenější od počátku odpovídají vyššímu objemu výroby
- jsou klesající (větším množstvím obou VF lze vyrobit vyšší množství produkce)
- kvůli možnosti substituce jsou konvexní vzhledem k počátku (je-li např. práce nahrazována kapitálem, roste v důsledku zákona klesajících výnosů mezní produkt práce a klesá mezní produkt kapitálu – aby byl vyroben stejný objem produkce, musí být poměr, v němž jsou VF nahrazovány, odpovídat převrácenému poměru jejich mezních produktů). Tento poměr nazýváme mezní míra technické substituce (MRTS), je směrnicí izokvanty a směrem doprava je tedy klesající.
D K MPL
MRTS= ¾¾¾¾ = ¾¾¾¾
D L MPK
Izokosta (linie stejných celkových nákladů, analogická s linií příjmu v indif. analýze) - znázorňuje všechny kombinace VF maximálně dostupné vzhledem k daným celkovým nákladům (změna ceny vstupů se projeví ve změně polohy a sklonu izokosty ® změní se i nákladové optimum)
- izokvanty vzdálenější od počátku odpovídají vyššímu objemu výroby
- jsou klesající (větším množstvím obou VF lze vyrobit vyšší množství produkce)
- kvůli možnosti substituce jsou konvexní vzhledem k počátku (je-li např. práce nahrazována kapitálem, roste v důsledku zákona klesajících výnosů mezní produkt práce a klesá mezní produkt kapitálu – aby byl vyroben stejný objem produkce, musí být poměr, v němž jsou VF nahrazovány, odpovídat převrácenému poměru jejich mezních produktů). Tento poměr nazýváme mezní míra technické substituce (MRTS), je směrnicí izokvanty a směrem doprava je tedy klesající.
D K MPL
MRTS= ¾¾¾¾ = ¾¾¾¾
D L MPK
Izokosta (linie stejných celkových nákladů, analogická s linií příjmu v indif. analýze) - znázorňuje všechny kombinace VF maximálně dostupné vzhledem k daným celkovým nákladům (změna ceny vstupů se projeví ve změně polohy a sklonu izokosty ® změní se i nákladové optimum)
Důležitou okolností je v jakém období se firma pohybuje.
- v krátkém období (SR) není firma schopna měnit rozsah všech vstupům a uvažujeme jen 1 výrobní faktor jako variabilní a to práci. (kapitál je fixní, protože fyzicky existuje jako strojní zařízení, které je fixováno na určité místo). Tvar produkční fce v krátkém období je determinován výnosy z variabilního výrobního faktoru.
- v dlouhé období (LR) je doba dostatečná na změnu množství všech potřebných vstupů (všechny jsou variabilní).
Určující faktory produkční funkce v dlouhém období jsou: substituce vstupů a výnosy z rozsahu, které odrážejí reakci celkového produktu při současném růstu všech vstupů.
Pro analýzu výrobní činnosti firmy musíme dále definovat:
Celkový produkt (TP)- celkový objem produkce vyrobený určitým množstvím vstupů.
Mezní produkt (MP – Marginal Product) představuje změnu celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předpokladu ostatních vstupů neměnných. V případě velmi malých změn lze vyjádřit jako první derivaci produkční funkce podle zkoumaného vstupu. Mezní produkt kapitálu v krátkém období není definován (je konstantní).
Průměrný produkt (AP) - objem produkce připadající na jednotku inputu, vyjadřuje produktivitu VF
- v dlouhé období (LR) je doba dostatečná na změnu množství všech potřebných vstupů (všechny jsou variabilní).
Určující faktory produkční funkce v dlouhém období jsou: substituce vstupů a výnosy z rozsahu, které odrážejí reakci celkového produktu při současném růstu všech vstupů.
Pro analýzu výrobní činnosti firmy musíme dále definovat:
Celkový produkt (TP)- celkový objem produkce vyrobený určitým množstvím vstupů.
Mezní produkt (MP – Marginal Product) představuje změnu celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předpokladu ostatních vstupů neměnných. V případě velmi malých změn lze vyjádřit jako první derivaci produkční funkce podle zkoumaného vstupu. Mezní produkt kapitálu v krátkém období není definován (je konstantní).
Průměrný produkt (AP) - objem produkce připadající na jednotku inputu, vyjadřuje produktivitu VF
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)