Domácnosti (pracovníci) rozdělují svůj čas mezi pracovní dobu a volný čas. Celkový užitek (U) je tedy tvořen spotřebou (C) zboží a služeb (nakoupeného za obdrženou mzdu) a „spotřebu volného času“ (H - zvyšuje se spotřebou, snižuje tím čím víc času tráví v práci). Maximální důchod, který může jednotlivec získat je 24h w. Reálná hodinová tržní mzdová sazba je alternativním nákladem volného času. Tyto alternativní náklady se rovnají ušlým výdělkům, o které jedinci přijdou tím, že nepracují.
Aby byla maximalizována užitečnost při dané reálné mzdě w, bude jednotlivec volit tolik hodin práce,
aby mezní míra substituce (MRS) volného času spotřebou byla rovna reálné mzdové sazbě.
Toto platí za předpokladu, že mezní míra substituce volného času spotřebou je klesající.
Vyšší mzda však nemusí vést k vyšší nabídce práce.
V důsledku změny reálné w vlivem 2 efektů mění rozložení času jednotlivce:
a) Substituční => roste-li reálná mzda, volný čas se stává „dražším“ , protože každá hodina volného času představuje větší množství ušlé spotřeby zboží. Domácnosti tedy nahrazují volný čas prací = negativní efekt
b ) Důchodový => růstem reálné mzdy W/P se domácnosti stávají bohatšími a mohou si dovolit pracovat méně (tzn. více volného času). Původní úroveň spotřeby lze dosáhnout menším počtem odpracovaných hodin = pozitivní efekt
Žádné komentáře:
Okomentovat