Při stanovení optimálního výstupu a ceny vychází dominantní firma z předpokladu znalosti tržní poptávkové křivky a že výstup nabízený firmami v rámci konkurenčního okraje při různých úrovních cen je představován křivkou SKO. (součet částí křivek MC jednotlivých firem v konkurenčním okraji, ležících nad úrovní variabilních nákladů každé z nich.). Pak:
• při ceně P1 (a vyšší) by celý trh pokryli jen drobní výrobci, kdyby neexistovala dominantní firma
• při ceně P2 (a nižší) by drobné firmy ukončily svou činnost (tato cena je nižší než minimum průměrných variabilních nákladů firem v konkurenčním okraji) a dominantní firma by byla jediným výrobcem
=> spojením úrovně ceny P1 a s úrovní tržní poptávky, která odpovídá ceně P2, získáme první část poptávkové křivky
dominantní firmy (DD),druhou část pak tvoří křivka monopolu. Z této křivky odvodíme MRD a určíme MCD
dom.firmy, optimální výstup QD je opět na úrovni MRD=MCD a cena odvozena z její poptávky (ne tržní), čímž právě
vzniká prostor pro drobné firmy (při ceně P to bude rozměr Qd až po úroveň, kterou jim dovoli tržní poptávka)
Jediné, co může drobná firma ovlivnit, jsou vlastní náklady. Pokud cena stanovená dominantní firmou umožňuje firmám v konkurenčním okraji realizovat pozitivní ekonomický zisk, pak po určité době některé z nich mohou realizovat výhody, spojené s úsporami z rozsahu a rozšiřovat svůj výstup na úkor dominantní firmy (pokud by použila necenovou reklamu, jediným výsledkem by byl růst nákladů).
Žádné komentáře:
Okomentovat