a) maloobchodní bankovnictví (retail banking) - velký počet obchodů malých objemů. Služby jsou
poskytovány všem typům klientů. Jedná se o
tradicní bankovní operace. Banky vytěsňují
nebankovní subjekty (leasing. společnosti, splátkoví
prodejci apod.).
b) velkoobchodní bankovnictví (wholesale banking) - malý počet obchodů velkých objemů. Tvoří
sekundární článek distribučního řetězce. Služby jsou
poskytovány podnikům a institucím. Zahrnují provozní
úvěrování, csah management (řízení hotovosti), treasury
operace, financování zahraničního obchodu, assets
management (správu aktiv) apod.
3) Členění obchodních bank podle vlastnictví:
a) soukromé banky - většina bank bankovního sektoru ČR, vlastníky jsou akcionáři - majitelé
podílů akciového kapitálu, kteří uplatňují svá vlastnická práva účastí na řízení
společnosti (prostřednictvím valné hromady), podílem na zisku a příp. nárokem
na podílu na likvidačním zůstatku při zániku banky
b) družstevní banky - zřizovány a vlastněny skupinami družstevníků na svépomocném principu, především
za účelem poskytování úvěrů svým členům. Jejich členy jsou výrobní obchodní a spotřební družstav. Kromě toho působí také v oblasti maloobchodního bankovnictví družstevní záložny a úvěrová družstva, která nemají statut banky - spořitelny a družstva Raiffeisenova, v ČR Kampelíkova typu.
c) veřejnoprávní banky - zakladatelem a vlastníkem bank je zcela nebo zčásti stát - ČEB, ČMZRB,
do roku 2001 také Konsolidační banka. Banky jsou zakládány za účelem financování
konkrétních ekonomických aktivit (podpory rozvoje určitých podnikatelských
a investičních aktivit nebo poskytování záruk a pojištění v určitých regionech, odvětvích apod.). Hlavním cílem není dosažení zisku. Ve 2. pol. 19 století v českých zemích vznikaly zemské banky pro podporu budování školství, komunikací,
průmyslu, zdravotnictví apod., které po roce 1948 převzala Investiční banka.
Literatura:
Bankovnictví v České republice (BIVŠ)
podílů akciového kapitálu, kteří uplatňují svá vlastnická práva účastí na řízení
společnosti (prostřednictvím valné hromady), podílem na zisku a příp. nárokem
na podílu na likvidačním zůstatku při zániku banky
b) družstevní banky - zřizovány a vlastněny skupinami družstevníků na svépomocném principu, především
za účelem poskytování úvěrů svým členům. Jejich členy jsou výrobní obchodní a spotřební družstav. Kromě toho působí také v oblasti maloobchodního bankovnictví družstevní záložny a úvěrová družstva, která nemají statut banky - spořitelny a družstva Raiffeisenova, v ČR Kampelíkova typu.
c) veřejnoprávní banky - zakladatelem a vlastníkem bank je zcela nebo zčásti stát - ČEB, ČMZRB,
do roku 2001 také Konsolidační banka. Banky jsou zakládány za účelem financování
konkrétních ekonomických aktivit (podpory rozvoje určitých podnikatelských
a investičních aktivit nebo poskytování záruk a pojištění v určitých regionech, odvětvích apod.). Hlavním cílem není dosažení zisku. Ve 2. pol. 19 století v českých zemích vznikaly zemské banky pro podporu budování školství, komunikací,
průmyslu, zdravotnictví apod., které po roce 1948 převzala Investiční banka.
Literatura:
Bankovnictví v České republice (BIVŠ)
5. Charakteristika typů obchodních bank
(Podle struktury bankovních produktů, rozsahu poskytovaných služeb a formy vlastnictví)
1) Členění obchodních bank podle struktury bankovních produktů:
a) univerzální banky - poskytují široký okruh služeb kterékoliv (případně vybrané) skupině klientů (depozitní
obchody, úvěry, platební styk, obstaravatelská činnost apod.)
b) specializované banky poskytují: - vybrané (specializované) služby (např. stavební spoření, hypoteční bankovnictví)
- zaměřují se na klientelu vybraných odvětví a oborů (zemědělství, zahraniční
obchod, drobné podnikání apod.)
Specializované banky podnikají na základě zvláštních povolení a lze je rozdělit do tří skupin:
a) banky se státní účastí pro podporu podnikání (Českomoravská záruční a rozvojová bana, Česká exportní banka, do roku 2001 i Konsolidační banka, přetransformovaná dnes na finanční instituci)
b) stavební spořitelny (Stavení spořitelna ČS, Českomoravská stavební spořitelna, Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky atd.)
c) hypoteční banky (od roku 1991 Regionbanka, dnes Českomoravská hypoteční banka, jinak získaly
licenci k hypotečnímu bankovnictví i další obchodní banky - ČS, KB, Vereinsbank CZ HVB Bank
Czech Republik atd.)
1) Členění obchodních bank podle struktury bankovních produktů:
a) univerzální banky - poskytují široký okruh služeb kterékoliv (případně vybrané) skupině klientů (depozitní
obchody, úvěry, platební styk, obstaravatelská činnost apod.)
b) specializované banky poskytují: - vybrané (specializované) služby (např. stavební spoření, hypoteční bankovnictví)
- zaměřují se na klientelu vybraných odvětví a oborů (zemědělství, zahraniční
obchod, drobné podnikání apod.)
Specializované banky podnikají na základě zvláštních povolení a lze je rozdělit do tří skupin:
a) banky se státní účastí pro podporu podnikání (Českomoravská záruční a rozvojová bana, Česká exportní banka, do roku 2001 i Konsolidační banka, přetransformovaná dnes na finanční instituci)
b) stavební spořitelny (Stavení spořitelna ČS, Českomoravská stavební spořitelna, Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky atd.)
c) hypoteční banky (od roku 1991 Regionbanka, dnes Českomoravská hypoteční banka, jinak získaly
licenci k hypotečnímu bankovnictví i další obchodní banky - ČS, KB, Vereinsbank CZ HVB Bank
Czech Republik atd.)
Minimální výše vlastního kapitálu:
Je dána regulátorem (ČNB). Původně obchodní uzance se proměnila v požadavek řídících orgánů jako reakce na
zvyšující se obchodní rizika . V roce 1987 vytvořil Basilejský výbor bankovního dohledu Banky pro mezinárodní platby (BIS) Cookůva standarda - opatření přiměřené výše vlastního kapitálu:
kapitálová přiměřenost = poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům (min. 8%)
kapitál = + připočitatelné položky (základní jmění, ážiové fondy, zákonné a ostatní rezervní fondy)
- odčitatelné položky (neuhrazené ztráty běžného roku a min. let, nehmotný majetek, vlastní akcie ...)
+ započitatelná část dodatkového kapitálu (všeobecné rezervy, podřízený dluh ...)
zvyšující se obchodní rizika . V roce 1987 vytvořil Basilejský výbor bankovního dohledu Banky pro mezinárodní platby (BIS) Cookůva standarda - opatření přiměřené výše vlastního kapitálu:
kapitálová přiměřenost = poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům (min. 8%)
kapitál = + připočitatelné položky (základní jmění, ážiové fondy, zákonné a ostatní rezervní fondy)
- odčitatelné položky (neuhrazené ztráty běžného roku a min. let, nehmotný majetek, vlastní akcie ...)
+ započitatelná část dodatkového kapitálu (všeobecné rezervy, podřízený dluh ...)
Navýšení vlastního kapitálu:
a) doplněním ze zisku
b) emisí akcií
c) fúzí (splynutím) s jinou bankou
Literatura:
Bankovnictví v České republice (BIVŠ)
b) emisí akcií
c) fúzí (splynutím) s jinou bankou
Literatura:
Bankovnictví v České republice (BIVŠ)
Funkce vlastního kapitálu:
a) zdroj financování provozního majetku (pozemky, budovy, zařízení apod.)
b) zabezpečení likvidity banky v případě velkých výběrů klienty
c) zajištění solventnosti banky v případě nepříznivého hospodaření banky (úhrady ztrát vlastním
kapitálem)
d) instrument pro stanovení limitu maximálního objemu poskytnutých úvěrů (násobkyvlastního
kapitálu)
e) základní veličina pro stanovení výše refinančního úvěru od ČNB příp. dalších omezení podnikání
obchodních bank
b) zabezpečení likvidity banky v případě velkých výběrů klienty
c) zajištění solventnosti banky v případě nepříznivého hospodaření banky (úhrady ztrát vlastním
kapitálem)
d) instrument pro stanovení limitu maximálního objemu poskytnutých úvěrů (násobkyvlastního
kapitálu)
e) základní veličina pro stanovení výše refinančního úvěru od ČNB příp. dalších omezení podnikání
obchodních bank
PASIVA BANKY
1) Závazky vůči centrální bance - úvěrové zdroje přijaté od centrální banky, tzv. refinanční úvěry
2) Závazky vůči jiným bankám - přijaté vklady a úvěry od ostatních bank
3) Závazky vůči klientům - vklady klientů a ostatní závazky ke klientům
4) Emitované cenné papíry - vlastní dluhopisy, směnky
5) Rezervy - podle zákona o rezervách (např. rezervy na standardní úvěry, záruky), ostatní rezrevy
6) Zákonné rezervní fondy - ve smyslu obchodního zákoníku
7) Základní kapitál - kapitálové vklady akcionárů banky
8) Ostatní kapitálové fondy (emisní ážio, dotace, bezplatné nabytí majetku apod.) a nerozdělený zisk / neuhrazená ztráta minulých let
9) Ostatní pasiva - časové rozlišení, uspořádací účty, záporné reálné hodnoty derivátů, zisk apod.
2) Závazky vůči jiným bankám - přijaté vklady a úvěry od ostatních bank
3) Závazky vůči klientům - vklady klientů a ostatní závazky ke klientům
4) Emitované cenné papíry - vlastní dluhopisy, směnky
5) Rezervy - podle zákona o rezervách (např. rezervy na standardní úvěry, záruky), ostatní rezrevy
6) Zákonné rezervní fondy - ve smyslu obchodního zákoníku
7) Základní kapitál - kapitálové vklady akcionárů banky
8) Ostatní kapitálové fondy (emisní ážio, dotace, bezplatné nabytí majetku apod.) a nerozdělený zisk / neuhrazená ztráta minulých let
9) Ostatní pasiva - časové rozlišení, uspořádací účty, záporné reálné hodnoty derivátů, zisk apod.
PODROZVAHA BANKY
Rovněž v členění na aktiva a pasiva. Jedná se potencionální pohledávky a závazky vzniklé v souvislosti s uzavřením některých bankovních obchodů (záruky, akreditivy, úvěrové přísliby, zástavy, derivátové a opční operace, zákaznický majetek apod.).
Vlastní kapitál banky
je oproti průmyslovým podnikům velice malý a dosahuje pouze 2 až 10% celkových pasiv. Je tvořen:
a) peněžními vklady vlastníků banky - akcionářů (základní kapitál)
b) zdroji vytvořenými bankou v průběhu činnosti (fondy, zisk, nerozdělený zisk/neuhrazená ztráta)
Vlastní kapitál banky
je oproti průmyslovým podnikům velice malý a dosahuje pouze 2 až 10% celkových pasiv. Je tvořen:
a) peněžními vklady vlastníků banky - akcionářů (základní kapitál)
b) zdroji vytvořenými bankou v průběhu činnosti (fondy, zisk, nerozdělený zisk/neuhrazená ztráta)
AKTIVA BANKY
1) Pokladní hotovost - bývá co nejnižší, protože představuje náklady obětované příležitosti. Musí však existovat pro schopnost výplaty běžných vkladů na požádání.
2) Šeky - nároky na výplatu hotovosti v částce uvedené na šeku.
3) Pohledávky za bankami - pohledávky z mezibankovních vkladů a úvěrů, a dále
vklady u centrální banky (povinné - povinné minimální rezervy a dobrovolné - běžné účty, úvěry)
4) Směnky - cenné papíry
5) Státní pokladniční poukázky a státní dluhopisy - "bezrizikové" cenné papíry s jistým výnosem
6) Pohledávky za klienty - úvěry a ostatní pohledávky za nebankovními subjekty
7) Jiné cenné papíry - dluhové i majetkové
8) Majetkové účasti banky na jiných podnicích.
Hmotný a nehmotný majetek
9) Ostatní aktiva - účty časového rozlišení, uspořádací účty, kladné reálné hodnoty derivátů apod.
2) Šeky - nároky na výplatu hotovosti v částce uvedené na šeku.
3) Pohledávky za bankami - pohledávky z mezibankovních vkladů a úvěrů, a dále
vklady u centrální banky (povinné - povinné minimální rezervy a dobrovolné - běžné účty, úvěry)
4) Směnky - cenné papíry
5) Státní pokladniční poukázky a státní dluhopisy - "bezrizikové" cenné papíry s jistým výnosem
6) Pohledávky za klienty - úvěry a ostatní pohledávky za nebankovními subjekty
7) Jiné cenné papíry - dluhové i majetkové
8) Majetkové účasti banky na jiných podnicích.
Hmotný a nehmotný majetek
9) Ostatní aktiva - účty časového rozlišení, uspořádací účty, kladné reálné hodnoty derivátů apod.
4. Obchodní banka jako ekonomický subjekt
(Definice a poslání obchodní banky, její aktiva, pasiva, charakteristika vlastního kapitálu obchodního banky)
Obchodní banka je:
- podnik specializovaný na obchody s penězi a finančními prostředky obecně
- finanční zprosředkovatel přijímají vklady, ze kterých poskytuje úvěry na vlastní účet a riziko
Definice banky obecně podle zákona o bankách (č. 21(1992 Sb.):
Banky jsou právnické osoby založené jako akciové společnosti nebo státní peněžní ústavy, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry a mají k těmto činnostem povolení působit jako banka (bankovní licenci vydává ČNB s přihlédnutím ke stanovisku MF ČR).
Posláním obchodních bank je obchod s dluhy, můžeme však říci, že i, nebo spíše především, obchod s riziky. Banky nakupují dluhy tím, že přijímají vklady volných peněžních prostředků od přebytkových subjektů, soustřeďují další peněžní fondy půjčkami na základě emisí dlužných cenných papírů a tyto prostředky pak používají k poskytování úvěrů, tedy prodeji dalších dluhů peněžně deficitním subjektům.
Obecně k bilanci banky - rozdíly oproti průmyslovým podnikům:
a) poskytnuté úvěry představují pro banku aktivum (nikoliv pasivum - cizí zdroje)
b) aktiva i pasiva banky jsou tvořena z více než 95% finančními aktivy a pasivy
c) hmotná aktiva (HIM) představují obvykle méně než 2% bilanční sumy
d) převážná většina zdrojů (90%) tvoří cizí zdroje
e) základní kapitál tvoří pouze 2 až 10% celkových pasiv
Obchodní banka je:
- podnik specializovaný na obchody s penězi a finančními prostředky obecně
- finanční zprosředkovatel přijímají vklady, ze kterých poskytuje úvěry na vlastní účet a riziko
Definice banky obecně podle zákona o bankách (č. 21(1992 Sb.):
Banky jsou právnické osoby založené jako akciové společnosti nebo státní peněžní ústavy, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry a mají k těmto činnostem povolení působit jako banka (bankovní licenci vydává ČNB s přihlédnutím ke stanovisku MF ČR).
Posláním obchodních bank je obchod s dluhy, můžeme však říci, že i, nebo spíše především, obchod s riziky. Banky nakupují dluhy tím, že přijímají vklady volných peněžních prostředků od přebytkových subjektů, soustřeďují další peněžní fondy půjčkami na základě emisí dlužných cenných papírů a tyto prostředky pak používají k poskytování úvěrů, tedy prodeji dalších dluhů peněžně deficitním subjektům.
Obecně k bilanci banky - rozdíly oproti průmyslovým podnikům:
a) poskytnuté úvěry představují pro banku aktivum (nikoliv pasivum - cizí zdroje)
b) aktiva i pasiva banky jsou tvořena z více než 95% finančními aktivy a pasivy
c) hmotná aktiva (HIM) představují obvykle méně než 2% bilanční sumy
d) převážná většina zdrojů (90%) tvoří cizí zdroje
e) základní kapitál tvoří pouze 2 až 10% celkových pasiv
Další členění obchodních bank:
1) podle rozsahu poskytovaných služeb
a) maloobchodní bankovnictví (retail banking) - velký počet obchodů malých objemů
b) velkoobchodní bankovnictví (wholesale banking) - malý počet obchodů velkých objemů
2) podle vlastnictví
a) soukromé banky (většina bank bankovního sektoru ČR, vlastníky jsou akcionáři - majitelé
podílů akciového kapitálu)
b) družstevní banky (zřizovány a vlastněny skupinami družstevníků na svépomocném principu)
c) veřejnoprávní banky (zakladatelem a vlastníkem bank je zcela nebo zčásti stát - ČEB, ČMZRB)
Literatura:
Bankovnictví v České republice (BIVŠ)Komerční bankovnicvtí pro bankéře a klienty (LINDE Praha)
a) maloobchodní bankovnictví (retail banking) - velký počet obchodů malých objemů
b) velkoobchodní bankovnictví (wholesale banking) - malý počet obchodů velkých objemů
2) podle vlastnictví
a) soukromé banky (většina bank bankovního sektoru ČR, vlastníky jsou akcionáři - majitelé
podílů akciového kapitálu)
b) družstevní banky (zřizovány a vlastněny skupinami družstevníků na svépomocném principu)
c) veřejnoprávní banky (zakladatelem a vlastníkem bank je zcela nebo zčásti stát - ČEB, ČMZRB)
Literatura:
Bankovnictví v České republice (BIVŠ)Komerční bankovnicvtí pro bankéře a klienty (LINDE Praha)
Nevýhody univerzálního bankovního systému:
- vzniká konflikt zájmů plynoucí ze vztahu banky ke klientovi v rámci produktů komerčního a investičního
bankovnictví, kdy banka může využívat informace o klientovi získané při provádění komerčního bankovnictví
uplatňovat při obchodech na kapitálových trzích a získávají tak značnou informační výhodu oproti ostatním
subjektům
- obvyklá oligopolní struktura univerzálního bankovnictví negativně ovlivňuje konkurenci v rámci sektoru a
velkobanky dosahují velké ekonomické moci
- velkobanky mají tendence k nadměrnému růstu provozních nákladů
bankovnictví, kdy banka může využívat informace o klientovi získané při provádění komerčního bankovnictví
uplatňovat při obchodech na kapitálových trzích a získávají tak značnou informační výhodu oproti ostatním
subjektům
- obvyklá oligopolní struktura univerzálního bankovnictví negativně ovlivňuje konkurenci v rámci sektoru a
velkobanky dosahují velké ekonomické moci
- velkobanky mají tendence k nadměrnému růstu provozních nákladů
Specializované banky
poskytují: - vybrané (specializované) služby (např. stavební spoření, hypoteční bankovnictví )
- zaměřují se na klientelu vybraných odvětví a oborů (zemědělství, zahraniční
obchod, drobné podnikání apod.)
Specializované banky podnikají na základě zvláštních povolení a lze je rozdělit do tří skupin:
a) banky se státní účastí pro podporu podnikání (Českomoravská záruční a rozvojová bana, Česká exportní banka, do roku 2001 i Konsolidační banka, přetransformovaná dnes na finanční instituci)
b) stavební spořitelny (Stavení spořitelna ČS, Českomoravská stavební spořitelna, Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky atd.)
c) hypoteční banky (od roku 1991 Regionbanka, dnes Českomoravská hypoteční banka, jinak získaly
licenci k hypotečnímu bankovnictví i další obchodní banky - ČS, KB, Vereinsbank CZ HVB Bank
Czech Republik atd.)
- zaměřují se na klientelu vybraných odvětví a oborů (zemědělství, zahraniční
obchod, drobné podnikání apod.)
Specializované banky podnikají na základě zvláštních povolení a lze je rozdělit do tří skupin:
a) banky se státní účastí pro podporu podnikání (Českomoravská záruční a rozvojová bana, Česká exportní banka, do roku 2001 i Konsolidační banka, přetransformovaná dnes na finanční instituci)
b) stavební spořitelny (Stavení spořitelna ČS, Českomoravská stavební spořitelna, Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky atd.)
c) hypoteční banky (od roku 1991 Regionbanka, dnes Českomoravská hypoteční banka, jinak získaly
licenci k hypotečnímu bankovnictví i další obchodní banky - ČS, KB, Vereinsbank CZ HVB Bank
Czech Republik atd.)
Výhody univerzálního bankovního systému:
- klient může získat veškeré bankovní produkty od jedné banky
- možnost provádění prakticky vešekých bankovních produktů umožňuje bankám výraznou deverzifikaci svých
činností, což snižuje riziko a posiluje stabilitu banky i systému jako celku
- možnost provádění prakticky vešekých bankovních produktů umožňuje bankám výraznou deverzifikaci svých
činností, což snižuje riziko a posiluje stabilitu banky i systému jako celku
Univerzální banky
poskytují široký okruh služeb kterékoliv (případně vybrané) skupině klientů (depozitní
obchody, úvěry, platební styk, obstaravatelská činnost apod.).
obchody, úvěry, platební styk, obstaravatelská činnost apod.).
Podle rozsahu oprávnění jednotlivých bank k provádění bankovních obchodů
tedy podle institucionálních vazeb mezi komerčním a investičním bankovnictvím, členíme bankovní systémy na univerzální a oddělené (specializované). Oddělení komerčního a investičního bankovnictví v čisté formě existuje především a anglosazském světě, např. v USA na základě legislativy, ve Velké Británii je dáno zvyklostmi. Vývoj spěje spíše k univerzálnímu bankovnictví při zachování určitých pozitivních prvků odděleného systému.
V ČR je zastoupen systém univerzální, kdy komerčním bankám je dovoleno provádět i investiční bankovnictví
s tím, že banky jsou navíc kromě kontroly centrální banky podřízené i kontrole ze strany regulátora pro trh s cennými papíry (Komise pro cenné papíry) a také podléhají pojištění zákaznického majetku (cenných papírů a jiných finančních instrumentů) u Garančního fondu. Zákon o bankách požaduje vytvoření tzv. čínských zdí mezi úvěrovými a investičními obchody tím, že stanovuje bankám povinnost stanovit ve svém organizačním, řídícím a kontrolním systému opatření k oddělení úvěrových a investičních obchodů a zabránit tak využívání a vzájemnou výměnu obchodních informací získaných v rámci obou činností.
Obchodní banky se dále člení na banky univerzální a specializované.
Univerzální
banky
Specializované
banky
banky
Obchodní banky
V ČR je zastoupen systém univerzální, kdy komerčním bankám je dovoleno provádět i investiční bankovnictví
s tím, že banky jsou navíc kromě kontroly centrální banky podřízené i kontrole ze strany regulátora pro trh s cennými papíry (Komise pro cenné papíry) a také podléhají pojištění zákaznického majetku (cenných papírů a jiných finančních instrumentů) u Garančního fondu. Zákon o bankách požaduje vytvoření tzv. čínských zdí mezi úvěrovými a investičními obchody tím, že stanovuje bankám povinnost stanovit ve svém organizačním, řídícím a kontrolním systému opatření k oddělení úvěrových a investičních obchodů a zabránit tak využívání a vzájemnou výměnu obchodních informací získaných v rámci obou činností.
Obchodní banky se dále člení na banky univerzální a specializované.
Univerzální
banky
Specializované
banky
banky
Obchodní banky
Struktura bankovnictví ČR
Bankovním systémem (soustavou) rozumíme soubor bank působících v určité zemi. V užším pojetí bývají do bankovního systému zahrnovány pouze instituce, které jsou bankami podle příslušného zákona, v užším pojetí pak i další finanční instituce.
Trendem poslední doby je působení nebankovních finančních institucí na poli bankovních služeb a tvoří tak substituenty klasických bank, obvykle s cílem vyhnout se přísným pravidlům regulace, které se vztahují na banky.
V ČR dnes existuje model dvoustupňové bankovní soustavy (podobně jako v Evropské unii), kdy je bankovní soustava tvořena jednou centrální (emisní) bankou se svými makroekonomickými funkcemi a množstvím komerčních bank se svými mikroekonomickými funkcemi.
Centrální banka
Obchodní banky
Komerčním bankovnictvím se rozumí bankovní činnost zaměřená zejména na přijímání depozit, poskytování úvěrů a zprostředkování platebního styku.
Investičním bankovnictvím se rozumí obchody s cennými papíry včetně emisních obchodů a související služby, úschova a správa cenných papírů, majetková účast v jiných podnicích (držba majetkových cenných papírů) a investiční poradenství.
Specializovaným bankovnictvím se rozumí provozování specifických obchodů, pro něž je třeba zvláštní povolení, nebo které je dáno např. vládními záměry pro podporu určitých odvětví, regionů apod.
Trendem poslední doby je působení nebankovních finančních institucí na poli bankovních služeb a tvoří tak substituenty klasických bank, obvykle s cílem vyhnout se přísným pravidlům regulace, které se vztahují na banky.
V ČR dnes existuje model dvoustupňové bankovní soustavy (podobně jako v Evropské unii), kdy je bankovní soustava tvořena jednou centrální (emisní) bankou se svými makroekonomickými funkcemi a množstvím komerčních bank se svými mikroekonomickými funkcemi.
Centrální banka
Obchodní banky
Komerčním bankovnictvím se rozumí bankovní činnost zaměřená zejména na přijímání depozit, poskytování úvěrů a zprostředkování platebního styku.
Investičním bankovnictvím se rozumí obchody s cennými papíry včetně emisních obchodů a související služby, úschova a správa cenných papírů, majetková účast v jiných podnicích (držba majetkových cenných papírů) a investiční poradenství.
Specializovaným bankovnictvím se rozumí provozování specifických obchodů, pro něž je třeba zvláštní povolení, nebo které je dáno např. vládními záměry pro podporu určitých odvětví, regionů apod.
1993 Rozdělení Československa:
- rozdělení SBČS na Českou národní banku a Národní banku Slovenska
- měnová odluka (vznik české koruny)
Zavedení instituce stavebních spořitelen určených k podporování bytové výstavby
1994 Zvýšení minimální výše základního kapitálu bank na 500 milionů korun
1995 Zavedení hypotečního bankovnictví (zákon č. 84/1995) určeného k podpoře stavební
činnosti a rozvoje dlouhodobého investování do hypotečních zástavních listů
Zavedení instituce spořitelních a úvěrových družstev (zákon č. 87/1995) určených
k podpoře vzájemného financování členů družstev. Návrat k tradicím prvorepublikového
podnikání družstev Kampelíkova typu.
- měnová odluka (vznik české koruny)
Zavedení instituce stavebních spořitelen určených k podporování bytové výstavby
1994 Zvýšení minimální výše základního kapitálu bank na 500 milionů korun
1995 Zavedení hypotečního bankovnictví (zákon č. 84/1995) určeného k podpoře stavební
činnosti a rozvoje dlouhodobého investování do hypotečních zástavních listů
Zavedení instituce spořitelních a úvěrových družstev (zákon č. 87/1995) určených
k podpoře vzájemného financování členů družstev. Návrat k tradicím prvorepublikového
podnikání družstev Kampelíkova typu.
1990 Zákon o bankách a spořitelnách, Zákon o SBČS
Institucionální změny:
Vyčlenění nových bank ze sítě SBČS: Komerční banka
Investiční banky
Všeobecná úvěrová banka
Zachována existence: České státní spořitelny
Slovenské státní spořitelny
Českoslovesnké obchodní banky
Živnostenské banky
Umožněn vznik nových obchodních bank jako a.s., družstev, spořitelen nebo
státních peněžních ústavů. Zahraniční banky směly jen zakládat dceřiné
společnosti (a.s.), ne pobočky.
1992 Nový Zákon o bankách (č.21/1992) a Zákon o SBČS (22/1992)
Vymezení SBČS jako moderní emisní banky (nezávislá na vládě, zřízení Bankovní rady,
posílení bankovního dohledu)
Zpřísnění vstupu nových subjektů do bank. sektoru (zvýšení zákl. kapitálu z 50 na 300 mil.
korun), zavedení opatření proti praní špinavých peněz, umožnění vzniku poboček
zahraničních bank atd.
Vyčlenění nových bank ze sítě SBČS: Komerční banka
Investiční banky
Všeobecná úvěrová banka
Zachována existence: České státní spořitelny
Slovenské státní spořitelny
Českoslovesnké obchodní banky
Živnostenské banky
Umožněn vznik nových obchodních bank jako a.s., družstev, spořitelen nebo
státních peněžních ústavů. Zahraniční banky směly jen zakládat dceřiné
společnosti (a.s.), ne pobočky.
1992 Nový Zákon o bankách (č.21/1992) a Zákon o SBČS (22/1992)
Vymezení SBČS jako moderní emisní banky (nezávislá na vládě, zřízení Bankovní rady,
posílení bankovního dohledu)
Zpřísnění vstupu nových subjektů do bank. sektoru (zvýšení zákl. kapitálu z 50 na 300 mil.
korun), zavedení opatření proti praní špinavých peněz, umožnění vzniku poboček
zahraničních bank atd.
3. Úloha a struktura bankovního systému
(Proces vzniku a vývoje bankovnictví, struktura bankovnictví ČR, postavení a úloha komerčního, investičního a specializovaného bankovnictví)
Vznik a vývoj bankovnictví
3. století př.n.l. - Předchůdci dnešních bank a bankéřů byli směnárníci a peněžníci. Jejich původně směnárenské a
depozitní operace se rozvíjely ve zprostředkování vnitřního a mezinárodního obchodního a
platebního styku.
Na zkoušení a směňování mincí navázalo uschování depozit za poplatek. Zlatníky, peněžníky a směnárnéci přišli na to, že uložená depozita nejsou vyzvedávána najednou, a tak nejprve tajně a pak se svolením věřitelů půjčovali peněžní depozita za úrok, na němž se věřitelé podíleli.
12. století - Vznik bank a úvěrových společenstev, které měly ochránit tehdejší podnikatele před lichvou,
kterou představovaly až 100% úrokové sazby.
12. až 14. století - Základem moderního bankovnictví se staly depozitní a žirové instituce a úvěrová společenství na
jihu Evropy (Itálie) a v Amsterdamu a Hamburku. Slovo banka vzniklo od italského banco, tedy
lavice, na které středověcí peněžní obchodníci provozovali svoji činnost.
2. pol. 17. století - Vznik bank se zvláštním posláním - centrálních bank (první v r. 1657 ve Švédsku, druhá 1694 v
Anglii (Bank of England)). Převzaly původní suverénní právo panovníků vydávat peníze (právo
mincovní / peněžní regál), později doplněné o právo rozhodovat o platidlech akceptovaných ve
státě, stanovení směnného poměru mezi jednotlivými platidly a jejich nominálními hodnotami apod.
Vznik a vývoj bankovnictví
3. století př.n.l. - Předchůdci dnešních bank a bankéřů byli směnárníci a peněžníci. Jejich původně směnárenské a
depozitní operace se rozvíjely ve zprostředkování vnitřního a mezinárodního obchodního a
platebního styku.
Na zkoušení a směňování mincí navázalo uschování depozit za poplatek. Zlatníky, peněžníky a směnárnéci přišli na to, že uložená depozita nejsou vyzvedávána najednou, a tak nejprve tajně a pak se svolením věřitelů půjčovali peněžní depozita za úrok, na němž se věřitelé podíleli.
12. století - Vznik bank a úvěrových společenstev, které měly ochránit tehdejší podnikatele před lichvou,
kterou představovaly až 100% úrokové sazby.
12. až 14. století - Základem moderního bankovnictví se staly depozitní a žirové instituce a úvěrová společenství na
jihu Evropy (Itálie) a v Amsterdamu a Hamburku. Slovo banka vzniklo od italského banco, tedy
lavice, na které středověcí peněžní obchodníci provozovali svoji činnost.
2. pol. 17. století - Vznik bank se zvláštním posláním - centrálních bank (první v r. 1657 ve Švédsku, druhá 1694 v
Anglii (Bank of England)). Převzaly původní suverénní právo panovníků vydávat peníze (právo
mincovní / peněžní regál), později doplněné o právo rozhodovat o platidlech akceptovaných ve
státě, stanovení směnného poměru mezi jednotlivými platidly a jejich nominálními hodnotami apod.
Vývoj českého bankovnictví
Období před Habsburky - prakticky absence jakýchkoliv bank
Po nástupu Habsburků - vznik filiálek velkých evropských bank ve Vídni, v Čechách jen jejich detašovaná
pracoviště
19. století - vznik menších bank na principu družstev a místních spořitelen, později propojované do
bankovních svazů
1918 - 1919 - převzetí soustavy obchodních bank Rakouska - Uherska Českou republikou - repatriace
(nucený odkup a převzetí) většiny kapitálu bank českými subjekty
Meziválečné období - stabilizace československé měny nebývalého stupně (Alois Rašín, Karel Engliš)
1926 - vznik Národní banky československé (centrální banky)
1938 - v ČSR přes 2000 vesměs specializovaných bank! (téměř všechny byly spořitelny)
Léta německé okupace - NBČ rozdělena, fin. instituce musely část kapitálu ukládat do státních cenných papírů,
postupně zcela pod německým vlivem
Poválečné období - obsazení německých bank tzv. národní správou
- přeměna akciové NBŠ na veřejný ústav
- Benešovými dekrety znárodněny akciové a v roce 1948 i soukromé banky
1950 - další bankovní reforma, vznik SBČS (centrální banka, poskytování provozních úvěrů
a veškerého platebního styku
- souběžné působení Investiční banky, Živnostenské banky, ČSOB, České státní spořitelny
a Slovenské státní spořitelny
2. pol. 80. let - přípravy bankovní reformy (oddělení centrálního bankovnictví od obchodního, zrušení
přímého řízení bank státem, možnost vzniku nových bank jako podnikatelských subjektů apod
Po nástupu Habsburků - vznik filiálek velkých evropských bank ve Vídni, v Čechách jen jejich detašovaná
pracoviště
19. století - vznik menších bank na principu družstev a místních spořitelen, později propojované do
bankovních svazů
1918 - 1919 - převzetí soustavy obchodních bank Rakouska - Uherska Českou republikou - repatriace
(nucený odkup a převzetí) většiny kapitálu bank českými subjekty
Meziválečné období - stabilizace československé měny nebývalého stupně (Alois Rašín, Karel Engliš)
1926 - vznik Národní banky československé (centrální banky)
1938 - v ČSR přes 2000 vesměs specializovaných bank! (téměř všechny byly spořitelny)
Léta německé okupace - NBČ rozdělena, fin. instituce musely část kapitálu ukládat do státních cenných papírů,
postupně zcela pod německým vlivem
Poválečné období - obsazení německých bank tzv. národní správou
- přeměna akciové NBŠ na veřejný ústav
- Benešovými dekrety znárodněny akciové a v roce 1948 i soukromé banky
1950 - další bankovní reforma, vznik SBČS (centrální banka, poskytování provozních úvěrů
a veškerého platebního styku
- souběžné působení Investiční banky, Živnostenské banky, ČSOB, České státní spořitelny
a Slovenské státní spořitelny
2. pol. 80. let - přípravy bankovní reformy (oddělení centrálního bankovnictví od obchodního, zrušení
přímého řízení bank státem, možnost vzniku nových bank jako podnikatelských subjektů apod
Ekonomické funkce bank:
a) rozdělovací (redistribuční)
přerozdělování volných finančních prostředků od přebytkových k deficitním subjektům
b) transformační
kumulace drobných částek malých střadatelů do velkého kapitálu a také koncentrace krátkodobých zdrojů banky na zdroje trvalé (využití tzv. vkladové sedliny, kdy přílivy krátkodobých peněžních prostředků jsou menší než jejich odlivy)
c) emisní
emise bankovek centrální bankou a zápisy na účtech u komerčních bank - bankovněúvěrové peníze (do oběhu se dostávají především poskytováním úvěrů, nejde o zákonné peníze, ale smluvní, které nemusí být příjemcem akceptovány)
Literatura:
Bankovnictví v České republice (BIVŠ)
Finannčí trhy (BIVŠ)
Úvěrové obchody (BIVŠ)
přerozdělování volných finančních prostředků od přebytkových k deficitním subjektům
b) transformační
kumulace drobných částek malých střadatelů do velkého kapitálu a také koncentrace krátkodobých zdrojů banky na zdroje trvalé (využití tzv. vkladové sedliny, kdy přílivy krátkodobých peněžních prostředků jsou menší než jejich odlivy)
c) emisní
emise bankovek centrální bankou a zápisy na účtech u komerčních bank - bankovněúvěrové peníze (do oběhu se dostávají především poskytováním úvěrů, nejde o zákonné peníze, ale smluvní, které nemusí být příjemcem akceptovány)
Literatura:
Bankovnictví v České republice (BIVŠ)
Finannčí trhy (BIVŠ)
Úvěrové obchody (BIVŠ)
Finanční zrpostředkovatelé
jsou specializované subjekty zprostředkovávající obchody mezi jednotlivými účastníky finančních trhů poskytováním finančních služeb:
a) institucionální (mají rozhodující roli):
a. banky (angažují se především na peněžních trzích)
b. nebankovní instituce (burzy cenných papírů, pojišťovny, investiční a penzijní fondy)
angažují se především na kapitálových trzích
b) neisntitucionální
Vstupem finančních zprostředkovatelů na finanční trhy se mění i postavení původních prodávajících z věřitelů na primární věřitele a postavení původních kupujících z dlužníků na konečné dlužníky.
Finanční zprostředkovatelé (zejména institucionální) přispívají ke zvýšení efektivity finančních trhů:
- odpadá pracné a rizikové vyhledávání konečných kupujících a primárních prodávajících
- snižují se náklady na vyhledávání vhodných investičních příležitostí
- snižuje se riziko neúspěchu obchodu s penězi
- uplatnění nachází i drobní střadatelé či podnikatelé, kteří by jinak hledali
uplatnění jen obtížně
a) institucionální (mají rozhodující roli):
a. banky (angažují se především na peněžních trzích)
b. nebankovní instituce (burzy cenných papírů, pojišťovny, investiční a penzijní fondy)
angažují se především na kapitálových trzích
b) neisntitucionální
Vstupem finančních zprostředkovatelů na finanční trhy se mění i postavení původních prodávajících z věřitelů na primární věřitele a postavení původních kupujících z dlužníků na konečné dlužníky.
Finanční zprostředkovatelé (zejména institucionální) přispívají ke zvýšení efektivity finančních trhů:
- odpadá pracné a rizikové vyhledávání konečných kupujících a primárních prodávajících
- snižují se náklady na vyhledávání vhodných investičních příležitostí
- snižuje se riziko neúspěchu obchodu s penězi
- uplatnění nachází i drobní střadatelé či podnikatelé, kteří by jinak hledali
uplatnění jen obtížně
Typy zprostředkovatelských služeb:
a) Svěřenecké operace
Primární věřitel svěřuje své peníze finančnímu zprostředkovateli, aby s nimi nakládal podle svých představ. Ten na sebe bere odpovědnost za navrácení svěřených prostředků původnímu věřiteli a současně riziko, zda konečný dlužník peníze vrátí. Výhody pro primárního věřitele: nemusí se starat o realizaci a bezpečnost obchodů, což ovšem vede k poklesu efektivnosti, protože věřitel se nezajímá, jakým způsobem je s penězi nakládáno.
Svěřenecké obchody provádí především banky, spořitelny, záložny apod.
Operace depozitní typu vklad - výběr a úvěrové typu půjčka - splátka.
b) Investorské operace
Primární věřitel se mění v investora, který své peníze ukládá do cenných papírů (zejména akcií a dluhopisů). Peníze zdánlivě ustupují do pozadí dlužník jakožto vydavatel cenného papíru se stává prodávajícím a primární věřitel naopka kupujícím. Mění se charakter primárních a sekundárních trhů. na primárních trzích vystupují jako rpodávající ti, kdo cenné papíry vydávají, na sekundárních trzích vystupují jako prodávající ti, kdo už cenné papíry nakoupily a potřebují zpět peníze.
Operace emitentské tyku prodej - koupě a investiční typu koupě - prodej.
Nejvýznamnějšími finančními zprostředkovateli jsou banky (úvěrové instituce, které přijímají vklady od věřejnosti - primárních věřitelů - a poskytují úvěry na vlastní účet konečným uživatelům).
Primární věřitel svěřuje své peníze finančnímu zprostředkovateli, aby s nimi nakládal podle svých představ. Ten na sebe bere odpovědnost za navrácení svěřených prostředků původnímu věřiteli a současně riziko, zda konečný dlužník peníze vrátí. Výhody pro primárního věřitele: nemusí se starat o realizaci a bezpečnost obchodů, což ovšem vede k poklesu efektivnosti, protože věřitel se nezajímá, jakým způsobem je s penězi nakládáno.
Svěřenecké obchody provádí především banky, spořitelny, záložny apod.
Operace depozitní typu vklad - výběr a úvěrové typu půjčka - splátka.
b) Investorské operace
Primární věřitel se mění v investora, který své peníze ukládá do cenných papírů (zejména akcií a dluhopisů). Peníze zdánlivě ustupují do pozadí dlužník jakožto vydavatel cenného papíru se stává prodávajícím a primární věřitel naopka kupujícím. Mění se charakter primárních a sekundárních trhů. na primárních trzích vystupují jako rpodávající ti, kdo cenné papíry vydávají, na sekundárních trzích vystupují jako prodávající ti, kdo už cenné papíry nakoupily a potřebují zpět peníze.
Operace emitentské tyku prodej - koupě a investiční typu koupě - prodej.
Nejvýznamnějšími finančními zprostředkovateli jsou banky (úvěrové instituce, které přijímají vklady od věřejnosti - primárních věřitelů - a poskytují úvěry na vlastní účet konečným uživatelům).
2. Účastníci finančních trhů
(Pojmové vymezení, přímé financování, finanční zprostředkovatelé: typy zprostředkovatelských služeb, hlavní finanční zprostředkovatelé, jejich funkce a úloha)
Na finanční trhy vstupují subjekty s dočasným (či trvalým) přebytkem finančních prostředků s cílem investovat své úspory (pokud možno s minimálním rizikem, maximálním výnosem a likviditou). Jedná se o nabízející, např. půjčovatele (vypůjčovatele), potencionální věřitele.
Na druhé straně na finanční trhy vstupují subjekty s dočasným nedostatkem finančních prostředků. Jedná se o poptávající, např. vypůjčovatele, potensionální dlužníky, kteří se snaží nakoupit peníze (za pokud možno minimální náklady a na dobu co nejdelší při výhodné ceně).
Účastníci finančních trhů
Finanční zprostředkovatelé
nepřímé financování
Věřitelé:
Domácnosti
Firmy
Vláda
Zahraničí
Dlužníci:
Domácnosti
Firmy
Vláda
Zahraničí (60% od obyvatelstva)
dočasně dočasně
přebytkové deficitní
subjekty / subjekty/
prostředky prostředky
přímé financování
Motivem vstupu hospodářských subjektů na finanční trhy může být také dosažení zisku na základě spekulace (spekulant pracuje s neznámými údaji, očekáváním na trhu), nebo arbitráže (arbitražér pracuje se známými údaji), anebo také za účelem zajištění proti rizikům (hedging).
K efektu vytěsnění dochází např. v období státních deficitů, kdy vláda investičními výdaji vytěsňuje investiční výdaje domácností. Subjekty nabízející finanační prostředky pak preferují "garantovaného" dlužníka před mnoha menšími subjekty.
Na finanční trhy vstupují subjekty s dočasným (či trvalým) přebytkem finančních prostředků s cílem investovat své úspory (pokud možno s minimálním rizikem, maximálním výnosem a likviditou). Jedná se o nabízející, např. půjčovatele (vypůjčovatele), potencionální věřitele.
Na druhé straně na finanční trhy vstupují subjekty s dočasným nedostatkem finančních prostředků. Jedná se o poptávající, např. vypůjčovatele, potensionální dlužníky, kteří se snaží nakoupit peníze (za pokud možno minimální náklady a na dobu co nejdelší při výhodné ceně).
Účastníci finančních trhů
Finanční zprostředkovatelé
nepřímé financování
Věřitelé:
Domácnosti
Firmy
Vláda
Zahraničí
Dlužníci:
Domácnosti
Firmy
Vláda
Zahraničí (60% od obyvatelstva)
dočasně dočasně
přebytkové deficitní
subjekty / subjekty/
prostředky prostředky
přímé financování
Motivem vstupu hospodářských subjektů na finanční trhy může být také dosažení zisku na základě spekulace (spekulant pracuje s neznámými údaji, očekáváním na trhu), nebo arbitráže (arbitražér pracuje se známými údaji), anebo také za účelem zajištění proti rizikům (hedging).
K efektu vytěsnění dochází např. v období státních deficitů, kdy vláda investičními výdaji vytěsňuje investiční výdaje domácností. Subjekty nabízející finanační prostředky pak preferují "garantovaného" dlužníka před mnoha menšími subjekty.
Likvidita aktiv
Likvidita aktiv je hlavním kritériem úrovně jednotlivých finančních trhů. V zásadě platí že na tzv. vyspělých trzích (trhy vyspělých států s dlouhou historií fin. trhů) jsou aktiva obchodována ve velkých objemech (je možné je kdykoliv koupit či pordat) zaručují dostatečnou likviditu aktiv. Naproti tomu na rozvíjejících trzích (emerging markets) jsou často obchodovány tituly s velmi nízkou likviditou a není proto na nich zaručena správná oceňovací funkce.
Peněžní trh je výrazně likvidnější než kapitálový trh.Stejně tak arbitrážní obchody mají (vzhledem ke svým objemům) výrazně vyšší efektivnost na peněžním trhu než kapitálovém.
Mezibankovní peněnží trh zajišťuje významným způsobem vyrovnání likvidity v rámci bankvní soustavy (banky přebytkové nabízejí své volné prostředky jiným, tedy deficitním, bankám). ČNB ovlivňuje celkovou likviditu bankovního systému pomocí repo (příp. reverzních repo) operací, vydáváním pokladničních poukázek.
Koupě i prodeje se na finančních trzích uskutečňují na základě návratnosti, tzn. že finanční prostředky předané v rámci obchodů se po určitém čase vrátí k jejich původnímu majiteli (tedy dochází k zápůjčce). V podstatě jedinou výjimkou jsou devizové a komoditní obchody, při kterých dokází ke skutečnému prodeji (jedné měny) a nákupu (jiné měny).
Peněžní trh je výrazně likvidnější než kapitálový trh.Stejně tak arbitrážní obchody mají (vzhledem ke svým objemům) výrazně vyšší efektivnost na peněžním trhu než kapitálovém.
Mezibankovní peněnží trh zajišťuje významným způsobem vyrovnání likvidity v rámci bankvní soustavy (banky přebytkové nabízejí své volné prostředky jiným, tedy deficitním, bankám). ČNB ovlivňuje celkovou likviditu bankovního systému pomocí repo (příp. reverzních repo) operací, vydáváním pokladničních poukázek.
Koupě i prodeje se na finančních trzích uskutečňují na základě návratnosti, tzn. že finanční prostředky předané v rámci obchodů se po určitém čase vrátí k jejich původnímu majiteli (tedy dochází k zápůjčce). V podstatě jedinou výjimkou jsou devizové a komoditní obchody, při kterých dokází ke skutečnému prodeji (jedné měny) a nákupu (jiné měny).
Členění finančních trhů:
a) peněžní x kapitálový peněnžní = trh krátkodobých finančních aktiv se (zbytkovou) splatností do 1 roku (tedy i
dluhopis), tedy peněz a krátkodobých cenných papírů (směnky, depozitní
certifikáty, pokladniční poukázky, mezibankovní KD úvěry, finanční deriváty
apod.); umožňuje řídit likviditu ekonom. jednotek; na peněnžím trhu se
obchoduje s penězi především jako s kupním a platebním prostředkem, s
likviditou
kapitálový = trh dlouhodobých finannčích aktiv se splatností nad 1 rok (akcie, obligace a
směnky, úvěry a půjčky apod.); na kapitálových trzích se obchoduje s penězi jako s kapitálem, tedy s hodnotou schopnou přinášet další (přidanou) hodnotu
b) primární x sekundární primární = prvotní nákupy a prodeje fin. aktiva (první obchodování, emise cenných
papírů apod.); zajišťují přímou přeměnu volných peněnžích zdrojů na fin. investice, příp. použití těchto zdrojů pro reálné investice
sekundární = další prodeje a nákupy fin. aktiv, která byla uvedena do oběhu na primárním
trhu; zajišťuje přerozdělení peněžních zdrojů soustředěných na primárním trhu
c) volné x smluvní volné = veřejně přístupný trh (např. aukce)
smluvní = realizace na základě individuálního kontraktu účastníků
d) organizované x volné organizované = "standardizované" trhy na přesně vymezených místech a podle daných
pravidel (např.burzy)
volné = realizace na základě induviduální dohody (trhy OTC = over-the-counter = přes
přepážku)
e) národní x mezinárodní
Jiné pohled členění: podle typu obchodovaných finančních instrumentů:
a) peněžní
b) kapitálový
c) devizový (měnový)
d) komoditní
dluhopis), tedy peněz a krátkodobých cenných papírů (směnky, depozitní
certifikáty, pokladniční poukázky, mezibankovní KD úvěry, finanční deriváty
apod.); umožňuje řídit likviditu ekonom. jednotek; na peněnžím trhu se
obchoduje s penězi především jako s kupním a platebním prostředkem, s
likviditou
kapitálový = trh dlouhodobých finannčích aktiv se splatností nad 1 rok (akcie, obligace a
směnky, úvěry a půjčky apod.); na kapitálových trzích se obchoduje s penězi jako s kapitálem, tedy s hodnotou schopnou přinášet další (přidanou) hodnotu
b) primární x sekundární primární = prvotní nákupy a prodeje fin. aktiva (první obchodování, emise cenných
papírů apod.); zajišťují přímou přeměnu volných peněnžích zdrojů na fin. investice, příp. použití těchto zdrojů pro reálné investice
sekundární = další prodeje a nákupy fin. aktiv, která byla uvedena do oběhu na primárním
trhu; zajišťuje přerozdělení peněžních zdrojů soustředěných na primárním trhu
c) volné x smluvní volné = veřejně přístupný trh (např. aukce)
smluvní = realizace na základě individuálního kontraktu účastníků
d) organizované x volné organizované = "standardizované" trhy na přesně vymezených místech a podle daných
pravidel (např.burzy)
volné = realizace na základě induviduální dohody (trhy OTC = over-the-counter = přes
přepážku)
e) národní x mezinárodní
Jiné pohled členění: podle typu obchodovaných finančních instrumentů:
a) peněžní
b) kapitálový
c) devizový (měnový)
d) komoditní
Charakteristika a funkce finančních trhů
(Vymezení pojmů, funkce finanční soustavy a finančních trhů, členění finančních thů, likvidita aktiv peněžního trhu, rizika na peněžním trhu, primární a sekundární kapitálový trh cenných papírů, organizovaný a volný kapitálový trh cenných papírů)
Finanční fond = majetek subjektu v podobě hotovostních i bezhotovostních peněžních prostředků (stavová veličina)
Peněžní důchod = tok peněžních prostředků za určitý čas
K pohybu peněnžích fondů dochází při obchodování na trzích statků (spotřebních statků a výrobních činitelů) a na finančních rtzích (dočasně či trvale volné peněžní prostředky jako nespotřebovaná část peněžních důchodů).
Finanční trh = místní a časové soustředění nabídky volných peněžních prostředků a poptávky po nich, disponibilních
platebních prostředků a kapitálu v peněžní formě.
= soustava institucí jejich vzájemných vztahů a nástrojů používaných při soustředouvání, rozdělování
a používání volných finančních prostřrdků
= soubor finančních služeb spojených s pohybem peněz za uvedenými účely
Na finančních trzích se peněnží úspory z hlediska jejich původních vlastníků mění na fin. investice, volné peněžní
prostředky jsou směňovány za fin. nároky - aktiva.
Posláním finančních trhů je volné finanční prostředky:
a) soustřeďovat
b) přerozdělovat
c) rozmisťovat (na základě poptávky a nabídky)
Funkce finanční soustavy a finančních trhů:
a) transformační = finanční soustava zajišťuje shromažďování úspor a jejich transformaci do podoby
investic:
a) transformace místní (z Brna do Prahy)
b) transformace časová (krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá)
c) transformace měnová (z CZK do USD)
b) oceňovací = má velký význam, protože účastníci fin. trhů nakupují aktiva, která považují za
nadhodnocená a kupují aktiva, která považují za podhodnocená - tím se udržuje
rovnováha tržního ocenění aktiv. To lze jen u aktiv likvidních, která lze relativně
snadno nakoupit i prodat.
c) zajišťovací = ochrana proti rizikům, např. nechtěným změnám měnových kurzů
d) platební = volné peněžní zdroje a úspory přechází od plátce k příjemci jako platby/inkaso
e) zajištění bohatství = zajišťuje ochranu znehodnocení hotovostních peněz v čase přeměnou hotovosti
na finanční aktiva nebo reálné investice
f) politická - prostřednictvím fin. trhů jsou realizovány určité vládní záměry v hospodfářské politice,
především fiskální (rozpočtové) záměry vlády a monetární (měnové) záměry centrální banky.
Hospodářská politika a) liberálistická (tržní)
b) intervencionalistická (centrálně plánovaná ekonomika)
Finanční fond = majetek subjektu v podobě hotovostních i bezhotovostních peněžních prostředků (stavová veličina)
Peněžní důchod = tok peněžních prostředků za určitý čas
K pohybu peněnžích fondů dochází při obchodování na trzích statků (spotřebních statků a výrobních činitelů) a na finančních rtzích (dočasně či trvale volné peněžní prostředky jako nespotřebovaná část peněžních důchodů).
Finanční trh = místní a časové soustředění nabídky volných peněžních prostředků a poptávky po nich, disponibilních
platebních prostředků a kapitálu v peněžní formě.
= soustava institucí jejich vzájemných vztahů a nástrojů používaných při soustředouvání, rozdělování
a používání volných finančních prostřrdků
= soubor finančních služeb spojených s pohybem peněz za uvedenými účely
Na finančních trzích se peněnží úspory z hlediska jejich původních vlastníků mění na fin. investice, volné peněžní
prostředky jsou směňovány za fin. nároky - aktiva.
Posláním finančních trhů je volné finanční prostředky:
a) soustřeďovat
b) přerozdělovat
c) rozmisťovat (na základě poptávky a nabídky)
Funkce finanční soustavy a finančních trhů:
a) transformační = finanční soustava zajišťuje shromažďování úspor a jejich transformaci do podoby
investic:
a) transformace místní (z Brna do Prahy)
b) transformace časová (krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá)
c) transformace měnová (z CZK do USD)
b) oceňovací = má velký význam, protože účastníci fin. trhů nakupují aktiva, která považují za
nadhodnocená a kupují aktiva, která považují za podhodnocená - tím se udržuje
rovnováha tržního ocenění aktiv. To lze jen u aktiv likvidních, která lze relativně
snadno nakoupit i prodat.
c) zajišťovací = ochrana proti rizikům, např. nechtěným změnám měnových kurzů
d) platební = volné peněžní zdroje a úspory přechází od plátce k příjemci jako platby/inkaso
e) zajištění bohatství = zajišťuje ochranu znehodnocení hotovostních peněz v čase přeměnou hotovosti
na finanční aktiva nebo reálné investice
f) politická - prostřednictvím fin. trhů jsou realizovány určité vládní záměry v hospodfářské politice,
především fiskální (rozpočtové) záměry vlády a monetární (měnové) záměry centrální banky.
Hospodářská politika a) liberálistická (tržní)
b) intervencionalistická (centrálně plánovaná ekonomika)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)