(v ekonomice, která nemá ani vládní či zahraniční sektor a nedochází v ní k žádným investicím, čili, která vyrábí pouze spotřební statky – pro uspokojování potřeb)
a) Metoda toku produktů
- Národní důchod nebo produkt lze spočítat jako součet ročního toku finálních (v poslední fázi je nakupují a užívají spotřebitelé) statků a služeb: (cena pomerančů x množství) plus…GNP je definován jako celková peněžní hodnota toku finálních produktů vyrobených lidmi určité země. (V relativních cenách se odráží, jak spotřebitelé oceňují své poslední – mezní – jednotky spotřeby těchto statků Þ statky násobeny váhou).
b) Důchodová či nákladová metoda
- Náklady spojené s podnikáním (mzdy vyplácené práci, renty placené půdě, zisky placené kapitálu…), které jsou zároveň výdělky, jež domácnosti dostávají od firem. GNP je pak vyjádření souhrnu výdělků i výrobních faktorů (mezd, úroků, rent a zisků), které jsou náklady při výrobě finálních produktů společnosti.
- Výsledky obou metod jsou naprosto stejné, protože zisk je definován jako reziduální náklad.
NÁKUPY SPOTŘEBNÍCH STATKů ($)
FINÁLNÍ SaS (chleba, auta…)
DOMÁCNOSTI
FIRMY
PRODUKTIVNÍ SLUŽBY (práce, kapitál…)
MZDY, RENTY, ZISKY… ($)
Politika těžko dostupných peněz
- 79 – 82 – 2. kolo zvýšení cen ropy - 12% inflace - přijato opatření ke zpomalení hosp. růstu a zvýšení nezam. Roku 1979 přijal bývalý předseda Federálního rezervního systému Paul Volcker monetární opatření – zvýšení úrokových sazeb (v roce 81 po něm pokračoval Reagan) - zpomalení V na složky AD citlivých na úrok Þ snížení AD - vedlo ke snížení inflace (obr. str. 96).
6. kapitola: Měření národního produktu a důchodu
- průkopníkem Simon Kuznets z Harvardu.
- “Podzemní ekonomika” = část ekonomické aktivity, která se nezaznamenává, je neformální nebo nelegální a nepodílí se na daních společnosti.
- Čistý ekonomický blahobyt NEW (Net Economic Welfare)
GNP: měřítko výkonnosti ekonomiky
- Hrubý národní produkt (GNP) je nejobsáhlejší mírou celkové produkce statků a služeb v zemi během daného roku. Je to součet dolarové hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb a čistých vývozů.
- Poměr nominálního GNP k reálnému GNP je “cena GNP” = deflátor GNP (cenový index, vážený průměr cenových změn všech komodit v GNP, přičemž každý statek je dán váhou svého procentuálního podílu v celkovém GNP).
· Nominální GNP představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vyrobených v daném roce, přičemž hodnoty jsou vyjádřeny v tržních cenách každého roku.
· Reálný GNP upravuje nominální GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, čímž vytváří míru produktu ve stálých dolarech. Protože definujeme deflátor GNP jako cenu GNP, dostaneme:
6. kapitola: Měření národního produktu a důchodu
- průkopníkem Simon Kuznets z Harvardu.
- “Podzemní ekonomika” = část ekonomické aktivity, která se nezaznamenává, je neformální nebo nelegální a nepodílí se na daních společnosti.
- Čistý ekonomický blahobyt NEW (Net Economic Welfare)
GNP: měřítko výkonnosti ekonomiky
- Hrubý národní produkt (GNP) je nejobsáhlejší mírou celkové produkce statků a služeb v zemi během daného roku. Je to součet dolarové hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb a čistých vývozů.
- Poměr nominálního GNP k reálnému GNP je “cena GNP” = deflátor GNP (cenový index, vážený průměr cenových změn všech komodit v GNP, přičemž každý statek je dán váhou svého procentuálního podílu v celkovém GNP).
· Nominální GNP představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vyrobených v daném roce, přičemž hodnoty jsou vyjádřeny v tržních cenách každého roku.
· Reálný GNP upravuje nominální GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, čímž vytváří míru produktu ve stálých dolarech. Protože definujeme deflátor GNP jako cenu GNP, dostaneme:
AD a AS v činnosti
Konjunktura vietnamské války
- na počátku 60. let prosperita US ek. (GNP roste o 4% ročně, nezam. se snižuje a inflace téměř neexistuje). V letech 64-65 došlo ke snížení osobních daní a daní korporací + růst výdajů na obranu v důsledku vietnamské války (prezident Johnson situaci podcenil) Þ zvýšení AD Þ produkt a zaměstnanost prudce vzrostly, ale jakmile produkt narazil na kapacitní omezení (ocitl se nad potenciálním produktem), začaly ceny rychle stoupat nahoru Þ přehřátí ekonomiky a cenová inflace.
Nabídkový šok (inflace ze strany nabídky)
- znázorněný jako prudký posun křivky AS vzhůru, má za následek vyšší ceny a současně snížení produktu. Nabídkové šoky vedou proto ke zhoršování, pokud jde o všechny hlavní cíle makroekonomické politiky.
- 70. léta – rok 1973 “rok sedmi pohrom” (neúrody, přesuny mořských proudů, spekulace na světových trzích komodit, zmatek na devizových trzích a čtyřnásobné zvýšení cen ropy ze zemí OPEC). Všechny suroviny jsou vyčerpány Þ náhlé zvýšení cen surovin Þ šok Þ ostrý posun křivky AS nahoru Þ Stagflace (stagnace + inflace) Þ nižší produkt a vyšší ceny (obr. str. 95).
- na počátku 60. let prosperita US ek. (GNP roste o 4% ročně, nezam. se snižuje a inflace téměř neexistuje). V letech 64-65 došlo ke snížení osobních daní a daní korporací + růst výdajů na obranu v důsledku vietnamské války (prezident Johnson situaci podcenil) Þ zvýšení AD Þ produkt a zaměstnanost prudce vzrostly, ale jakmile produkt narazil na kapacitní omezení (ocitl se nad potenciálním produktem), začaly ceny rychle stoupat nahoru Þ přehřátí ekonomiky a cenová inflace.
Nabídkový šok (inflace ze strany nabídky)
- znázorněný jako prudký posun křivky AS vzhůru, má za následek vyšší ceny a současně snížení produktu. Nabídkové šoky vedou proto ke zhoršování, pokud jde o všechny hlavní cíle makroekonomické politiky.
- 70. léta – rok 1973 “rok sedmi pohrom” (neúrody, přesuny mořských proudů, spekulace na světových trzích komodit, zmatek na devizových trzích a čtyřnásobné zvýšení cen ropy ze zemí OPEC). Všechny suroviny jsou vyčerpány Þ náhlé zvýšení cen surovin Þ šok Þ ostrý posun křivky AS nahoru Þ Stagflace (stagnace + inflace) Þ nižší produkt a vyšší ceny (obr. str. 95).
MAE rovnováha
- Určena jejich vzájemným působením Þ národní produkt, cenová hladina a celková zaměstnanost se ustálí na úrovních, které odrážejí množství, jež chtějí firmy prodat kupujícím, kteří o ně mají zájem. Za AD stojí základní faktory (nabídka práce, zásoby kapitálu, technologie a monetární a fiskální politika).
Křivky AD a AS
- Monetární expanze vede k růstu cen a k vyššímu produktu. Přírůstky efektivnosti vedou k vyššímu produktu a k nižší celkové úrovni. Snížení daní by mohlo vést ke zvýšení produktu a zaměstnanosti v krátkém období, zatímco vyšší výdaje mohou skončit pouze zvyšováním cen, přičemž produkt se dlouhodobě nezmění.
- Vodorovná osa (měřící množství) – celkový produkt (reálný GNP) ekonomiky.
- Svislá osa - celková cenová hladina (měřená například indexem spotř. cen CPI).
- Klesající AD – rozsah výdajů se s poklesem celk. cen. hladiny zvyšuje (souvisí s výdaji domácností na spotřebu – jestliže cena věci klesá, umožňuje důchod nakoupit větší množství statků, čili nižší celková cenová hadina vede k vyšší reálné spotřebě a vyšší AD).
a.) krátké období b.) dlouhé období
pGNP AS pGNP ASKřivka AS – spory mezi ekonomy o jejím průběhu.
· v dlouhém období je svislá (shodná s potenciálním produktem, křivka je svislá, protože se díky dostatku času všechny náklady přizpůsobují).
· v krátkém a středně dlouhém období roste (firmy jsou ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu, díky fixním nákladům – většinou mzdové sazby – dlouhodobé smlouvy s odbory, obvykle na 3 roky).
- Keynesiánci věří, že AS pomalu roste, klasičtí ek., že v krátkém období je relativně strmá až svislá.
- Agregátní poptávka významně ovlivňuje pohyby reálného produktu v krátkém období. V dlouhém období je však reálný produkt determinován převážně potenciálním produktem a AS ovlivňuje především hladinu cen.
Křivky AD a AS
- Monetární expanze vede k růstu cen a k vyššímu produktu. Přírůstky efektivnosti vedou k vyššímu produktu a k nižší celkové úrovni. Snížení daní by mohlo vést ke zvýšení produktu a zaměstnanosti v krátkém období, zatímco vyšší výdaje mohou skončit pouze zvyšováním cen, přičemž produkt se dlouhodobě nezmění.
- Vodorovná osa (měřící množství) – celkový produkt (reálný GNP) ekonomiky.
- Svislá osa - celková cenová hladina (měřená například indexem spotř. cen CPI).
- Klesající AD – rozsah výdajů se s poklesem celk. cen. hladiny zvyšuje (souvisí s výdaji domácností na spotřebu – jestliže cena věci klesá, umožňuje důchod nakoupit větší množství statků, čili nižší celková cenová hadina vede k vyšší reálné spotřebě a vyšší AD).
a.) krátké období b.) dlouhé období
pGNP AS pGNP ASKřivka AS – spory mezi ekonomy o jejím průběhu.
· v dlouhém období je svislá (shodná s potenciálním produktem, křivka je svislá, protože se díky dostatku času všechny náklady přizpůsobují).
· v krátkém a středně dlouhém období roste (firmy jsou ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu, díky fixním nákladům – většinou mzdové sazby – dlouhodobé smlouvy s odbory, obvykle na 3 roky).
- Keynesiánci věří, že AS pomalu roste, klasičtí ek., že v krátkém období je relativně strmá až svislá.
- Agregátní poptávka významně ovlivňuje pohyby reálného produktu v krátkém období. V dlouhém období je však reálný produkt determinován převážně potenciálním produktem a AS ovlivňuje především hladinu cen.
B. Agregátní nabídka a poptávka
- Proměnné hospo. politiky (jako je monetární a fiskální politiky) spolu s vnějšími proměnnými (jsou mimo kontrolu ek. sil = války nebo počasí, populační růst) na sebe v MAE vzájemně působí a určují produkt, ceny, zaměstnanost a čisté vývozy.
- Hospodářsko-politické a vnější proměnné jsou vstupy do MAE, zatímco cíle jsou jejími výstupy.
- Vnější proměnné: působící na AS (cenová hladina a náklady, potenciální GNP, kapitál, práce a technologie), působící na AD (peníze, výdaje a daně, ostatní faktory).
Agregátní nabídka AS
à Vztahuje se k rozsahu celkového národního produktu, který firmy o své vůli v daném období vyrábějí a prodávají. Závisí na cenové úrovni, na výrobní kapacitě firem a na úrovni nákladů. AS je determinována rozsahem produktivních vstupů (L & C) a efektivností (technologií). Je úzce spjata s kapacitou či potenciálním produktem země.
Agregátní poptávka AD
Vztahuje se k celkovému či agregátnímu množství produktu, který spotřebitelé, firmy, cizinci a vlády o své vůli v daném období nakoupí. Závisí na úrovni cen a důchodů, a rovněž tak na hospodářsko-politických proměnných, jako je monetární a fiskální politika. Měří celkové výdaje všech subjektů v ek. Celkové nákupy jsou ovlivněny cenami, za něž jsou statky nabízeny, důchody osob, finančními podmínkami a očekáváním budoucnosti + vládní politikou.
- Hospodářsko-politické a vnější proměnné jsou vstupy do MAE, zatímco cíle jsou jejími výstupy.
- Vnější proměnné: působící na AS (cenová hladina a náklady, potenciální GNP, kapitál, práce a technologie), působící na AD (peníze, výdaje a daně, ostatní faktory).
Agregátní nabídka AS
à Vztahuje se k rozsahu celkového národního produktu, který firmy o své vůli v daném období vyrábějí a prodávají. Závisí na cenové úrovni, na výrobní kapacitě firem a na úrovni nákladů. AS je determinována rozsahem produktivních vstupů (L & C) a efektivností (technologií). Je úzce spjata s kapacitou či potenciálním produktem země.
Agregátní poptávka AD
Vztahuje se k celkovému či agregátnímu množství produktu, který spotřebitelé, firmy, cizinci a vlády o své vůli v daném období nakoupí. Závisí na úrovni cen a důchodů, a rovněž tak na hospodářsko-politických proměnných, jako je monetární a fiskální politika. Měří celkové výdaje všech subjektů v ek. Celkové nákupy jsou ovlivněny cenami, za něž jsou statky nabízeny, důchody osob, finančními podmínkami a očekáváním budoucnosti + vládní politikou.
Monetární politika
- Je uskutečňována centrální bankou a vymezuje nabídku peněz.
- Peníze se skládají z prostředků směny nebo platebních metod v ekonomice: oběživa a šeků.
- Změny nabídky peněz pohybují úrokovými sazbami nahoru nebo dolů a ovlivňují výdaje na takové položky jako je strojní vybavení nebo budovy.
- Má významný vliv na reálný i potenciální GNP.
- Politika těžko dostupných peněz – vyšší úrokové sazby vedou k poklesu produktu a ke snižování inflace.
Zahraniční hospodářská politika
- Obchodní politika (cla, kvóty…), vymezování měnového kurzu + monetární a fiskální politika – usiluje o udržení dovozů v souladu s vývozy a o stabilizaci měnových kurzů.
Důchodová politika (mzdová a cenová politika)
- Je souhrnem opatření vlády, která usilují o zmírnění inflace pomocí přímých kroků, ať již slovním přesvědčováním, nebo zákonnými regulačními opatřeními, zahrnujícími mzdy a ceny. Byla použita v 80. letech Carterovou politikou, ale padla v nemilost díky konzervativcům.
MAE politika a cíle v praxi
- před WW2 neexistovaly v MAE teorii téměř žádné poznatky.
- ve 30. letech přinesl J. M. Keynes “Zákon o zaměstnanosti”.
- 46 založena Rada ek. poradců (Council of Economic Advisers – CEA).
- 78 přijal Kongres “Zákon o plně zaměstnanosti” – autory Humphrey a Hawkins (cílem 4% nezam. a 3% míra inflace).
- 85 Gramm-Rudmanův zákon – snižování deficitu rozpočtu.
Země nemůže mít současně vysokou spotřebu a rychlý růst. Snížení vysoké míry inflace vyžaduje buď období vysoké nezaměstnanosti a nízkého produktu, nebo zasahování do volných trhů mzdovou a cenovou politikou. Proto MAE rozhodnutí znamenají krátkodobou alternativní volbu mezi nezam. a inflací.
- Peníze se skládají z prostředků směny nebo platebních metod v ekonomice: oběživa a šeků.
- Změny nabídky peněz pohybují úrokovými sazbami nahoru nebo dolů a ovlivňují výdaje na takové položky jako je strojní vybavení nebo budovy.
- Má významný vliv na reálný i potenciální GNP.
- Politika těžko dostupných peněz – vyšší úrokové sazby vedou k poklesu produktu a ke snižování inflace.
Zahraniční hospodářská politika
- Obchodní politika (cla, kvóty…), vymezování měnového kurzu + monetární a fiskální politika – usiluje o udržení dovozů v souladu s vývozy a o stabilizaci měnových kurzů.
Důchodová politika (mzdová a cenová politika)
- Je souhrnem opatření vlády, která usilují o zmírnění inflace pomocí přímých kroků, ať již slovním přesvědčováním, nebo zákonnými regulačními opatřeními, zahrnujícími mzdy a ceny. Byla použita v 80. letech Carterovou politikou, ale padla v nemilost díky konzervativcům.
MAE politika a cíle v praxi
- před WW2 neexistovaly v MAE teorii téměř žádné poznatky.
- ve 30. letech přinesl J. M. Keynes “Zákon o zaměstnanosti”.
- 46 založena Rada ek. poradců (Council of Economic Advisers – CEA).
- 78 přijal Kongres “Zákon o plně zaměstnanosti” – autory Humphrey a Hawkins (cílem 4% nezam. a 3% míra inflace).
- 85 Gramm-Rudmanův zákon – snižování deficitu rozpočtu.
Země nemůže mít současně vysokou spotřebu a rychlý růst. Snížení vysoké míry inflace vyžaduje buď období vysoké nezaměstnanosti a nízkého produktu, nebo zasahování do volných trhů mzdovou a cenovou politikou. Proto MAE rozhodnutí znamenají krátkodobou alternativní volbu mezi nezam. a inflací.
Index spotřebitelských cen CPI (Consumer Price Index)
– měří výdaje na pevně stanovený koš statků nakupovaných typickým městským spotřebitelem. Celková cenová hladina P. Míra inflace je mírou růstu nebo poklesu cenové hladiny.
- deflace = ceny se snižují nebo míra inflace je záporná.
- hyperinflace = cenová hladina se zvyšuje o tisíc nebo milión procent ročně (Německo 20. let).
Zahraniční hospodářská politika
- všechny ekonomiky jsou otevřené (půjčují si navzájem peníze, obchodují…).
- čisté vývozy = rozdíl mezi dolarovou hodnotou vývozů a dolarovou hodnotou dovozů, “saldo zahraničně obchodní bilance” (aktivní nebo pasivní charakter; hosp. politika USA je zaměřena hlavně na Latinskou Ameriku, Japonsko a Evropu).
- měnové kurzy představují cenu vlastní měny v měnách jiných zemí (snižuje-li se MK, stoupají dovozní ceny a míra inflace roste).
Nástroje
= ekonomická proměnná přímo nebo nepřímo kontrolovaná vládou.
Fiskální politika
- stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
· vládní výdaje na statky a služby – vláda jimi stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru.
· zdanění – daně omezují důchody obyvatelstva (vyšší daně = nižší důchod na útratu = omezení výdajů na spotřebu = snížení agregátní poptávky a reálného GNP) + pomáhají stanovovat ceny (ovlivňují tak motivaci a chování firem a jednotlivců).
- deflace = ceny se snižují nebo míra inflace je záporná.
- hyperinflace = cenová hladina se zvyšuje o tisíc nebo milión procent ročně (Německo 20. let).
Zahraniční hospodářská politika
- všechny ekonomiky jsou otevřené (půjčují si navzájem peníze, obchodují…).
- čisté vývozy = rozdíl mezi dolarovou hodnotou vývozů a dolarovou hodnotou dovozů, “saldo zahraničně obchodní bilance” (aktivní nebo pasivní charakter; hosp. politika USA je zaměřena hlavně na Latinskou Ameriku, Japonsko a Evropu).
- měnové kurzy představují cenu vlastní měny v měnách jiných zemí (snižuje-li se MK, stoupají dovozní ceny a míra inflace roste).
Nástroje
= ekonomická proměnná přímo nebo nepřímo kontrolovaná vládou.
Fiskální politika
- stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
· vládní výdaje na statky a služby – vláda jimi stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru.
· zdanění – daně omezují důchody obyvatelstva (vyšší daně = nižší důchod na útratu = omezení výdajů na spotřebu = snížení agregátní poptávky a reálného GNP) + pomáhají stanovovat ceny (ovlivňují tak motivaci a chování firem a jednotlivců).
Hospodářské cykly
= vývojové tendence růstu produktu (období expanze a kontrakce, rozmachu a útlumu ve vývoji reálného GNP, recese a konjunktury; i přes vlny a vlnky je historicky dokázáno, že smíšené kapitalistické ek. mají pomalý, ale nepřetržitý růst reálného GNP).
-potenciální GNP = maximální úroveň GNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva (“produkt vysoké zaměstnanosti”). Ekvivalent úrovně produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti (neboli analogie hranice produkčních možností v MIE).
-mezera GNP – tvoří se, jestliže potenciální GNP převyšuje skutečný GNP. Velká mezera Þ ekonomika nepracuje na úrovni svých možností nebo pracuje uvnitř PPF (hranice produkčních možností). “Statky jsou ztraceny stejně, jako kdyby byly vysypány do moře.” Mezera GNP je definována jako procentuelní podíl na potenciálním GNP. Rozsáhlá mezera může vzniknout proto, že hosp. politika nebyla schopna působit účinně proti silám, které mají tendenci vést ekonomiku do deprese, nebo proto, že politikové považovali hosp. politiku za účinný ek. lék (např. Velká deprese 30. let – prezident Roosevelt).
Vysoká zaměstnanost, nízká nezaměstnanost
- Ekonomicky aktivní obyvatelstvo zahrnuje všechny osoby zaměstnané i nezaměstnané krom těch, kteří práci nehledají (vysoká nezaměstnanost – velká deprese 30. let – 1/4 aktivního ob. bez práce, vrchol krize v roce 1933).
Stabilní ceny při volných trzích
(a) celková cenová hladina se ani rychle nezvyšuje, ani nesnižuje (ceny jsou měřítkem ekonomických hodnot).
(b) ceny a množství by měly být v co největší míře určovány tržními silami (nabídkou a poptávkou).
-potenciální GNP = maximální úroveň GNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva (“produkt vysoké zaměstnanosti”). Ekvivalent úrovně produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti (neboli analogie hranice produkčních možností v MIE).
-mezera GNP – tvoří se, jestliže potenciální GNP převyšuje skutečný GNP. Velká mezera Þ ekonomika nepracuje na úrovni svých možností nebo pracuje uvnitř PPF (hranice produkčních možností). “Statky jsou ztraceny stejně, jako kdyby byly vysypány do moře.” Mezera GNP je definována jako procentuelní podíl na potenciálním GNP. Rozsáhlá mezera může vzniknout proto, že hosp. politika nebyla schopna působit účinně proti silám, které mají tendenci vést ekonomiku do deprese, nebo proto, že politikové považovali hosp. politiku za účinný ek. lék (např. Velká deprese 30. let – prezident Roosevelt).
Vysoká zaměstnanost, nízká nezaměstnanost
- Ekonomicky aktivní obyvatelstvo zahrnuje všechny osoby zaměstnané i nezaměstnané krom těch, kteří práci nehledají (vysoká nezaměstnanost – velká deprese 30. let – 1/4 aktivního ob. bez práce, vrchol krize v roce 1933).
Stabilní ceny při volných trzích
(a) celková cenová hladina se ani rychle nezvyšuje, ani nesnižuje (ceny jsou měřítkem ekonomických hodnot).
(b) ceny a množství by měly být v co největší míře určovány tržními silami (nabídkou a poptávkou).
Nástroje
Fiskální politika:
· Vládní výdaje
· Zdanění
Monetární politika:
· Regulace nabídky peněz ovlivňující úrokové sazby
Ekonomie vnějších ek. vztahů:
· Obchodní politika
· Intervence do měnových kurzů
Důchodové politiky:
· Od dobrovolných mzdových a cenových směrnic až po povinnou regulaci
- vyrábět pro obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb.
- hrubý národní produkt (GNP – Gross National Product) – vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které byly vyrobeny v určité zemi za rok.
·
Mezera GNP
GNPnominální GNP – měřený v běžných (skutečných) tržních cenách.
· reálný GNP – měřený souborem konstantních nebo neměnných cen, jeho změny jsou nejlepší široce dostupnou mírou úrovně a růstu produktu.
· Vládní výdaje
· Zdanění
Monetární politika:
· Regulace nabídky peněz ovlivňující úrokové sazby
Ekonomie vnějších ek. vztahů:
· Obchodní politika
· Intervence do měnových kurzů
Důchodové politiky:
· Od dobrovolných mzdových a cenových směrnic až po povinnou regulaci
- vyrábět pro obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb.
- hrubý národní produkt (GNP – Gross National Product) – vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které byly vyrobeny v určité zemi za rok.
·
Mezera GNP
GNPnominální GNP – měřený v běžných (skutečných) tržních cenách.
· reálný GNP – měřený souborem konstantních nebo neměnných cen, jeho změny jsou nejlepší široce dostupnou mírou úrovně a růstu produktu.
5. kapitola: Přehled makroekonomie
Makroekonomie (MAE) – studuje chování ekonomiky jako celku. Zkoumá celkovou úroveň národního produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního obchodu.
Mikroekonomie – věnuje se zkoumání individuálních cen, množství a trhů. Analyzuje dokonale a nedokonale konkurenční trhy, trhy vstupů a výstupů, dopad odborových organizací nebo diskriminace na trhy práce, efektivnost konkurenčních trhů…
A. Makroekonomické pojmy a cíle
- Země může svou ekonomickou výnosnost ovlivnit makroekonomickou politikou.
- Ukazatele ekonomické výkonnosti: HNP (GDP), zaměstnanost, inflace a čisté výnosy (saldo bilance zahraničního obchodu).
Cíle a nástroje v makroekonomii
Cíle
Produkt:
· Vysoká úroveň
· Rychlé tempo růstu
Zaměstnanost:
· Vysoká úroveň zaměstnanosti
· Nízká nedobrovolná nezaměstnanost
· Vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou odměnou pro ty, kteří chtějí pracovat
Stabilita cenové úrovně v podmínkách volných trhů
Bilance se zahraničím:
· Rovnováha vývozů a dovozů
· Stabilita měnového kurzu
Mikroekonomie – věnuje se zkoumání individuálních cen, množství a trhů. Analyzuje dokonale a nedokonale konkurenční trhy, trhy vstupů a výstupů, dopad odborových organizací nebo diskriminace na trhy práce, efektivnost konkurenčních trhů…
A. Makroekonomické pojmy a cíle
- Země může svou ekonomickou výnosnost ovlivnit makroekonomickou politikou.
- Ukazatele ekonomické výkonnosti: HNP (GDP), zaměstnanost, inflace a čisté výnosy (saldo bilance zahraničního obchodu).
Cíle a nástroje v makroekonomii
Cíle
Produkt:
· Vysoká úroveň
· Rychlé tempo růstu
Zaměstnanost:
· Vysoká úroveň zaměstnanosti
· Nízká nedobrovolná nezaměstnanost
· Vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou odměnou pro ty, kteří chtějí pracovat
Stabilita cenové úrovně v podmínkách volných trhů
Bilance se zahraničím:
· Rovnováha vývozů a dovozů
· Stabilita měnového kurzu
Vývoj mezinárodního měnového systému:
BRETTONWOODSKÝ SYSTÉM - rámec pro řízení měnových kurzů. Zlato zde bylo postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Každá měna měla oficiální paritu stanovenou ke zlatu a dolaru. Hlavním rysem byla možnost změny kurzů pokud došlo k nerovnováze.
Mezinárodní měnový fond - dodnes působí jako centrální banka centrálních bank. Členské země půjčují tomuto fondu své měny ten je pak půjčuje zemím, které mají problémy s platební bilancí
Světová banka - financují ji věřitelské země podle svého ekonomického významu. Banka půjčuje zemím, které nemohou získat úvěry od bank s nízkými úroky.
Díky brettonwoodskému systému se země zničené válkou mohly rychleji rozvíjet. Díky tomu jak rychle se rozvíjely Německo a Japonsko a jak rostly deficity USA, hromadily se v zahraničí dolary. V roce 1971 došlo ke krizi a president Nixon oficiálně zrušil vázanost dolaru na zlato a tím ukončil činnost brettonwoodského systému.
Dnešní systémy řízení měnových kurzů - jen málo zemí připouští volnost pohybu svých kurzů, to jest, že nenechávají výši měnového kurzu určovat pouze trhem, ale snaží se intervenovat. Většina zemí má pružné řízené kurzy. Některé země uplatňují politiku pružných kurzů v rámci cílových zón ( viz ČR), to jest stanovení fluktuačních pásem. Mnoho menších zemí zavěšuje své měny na nějakou významnou měnu, případně na celý koš měn. No a některé země se slučují do měnových bloků, aby vzájemně stabilizovaly své kurzy.
Vnější měnová politika:
Snahou je prosadit dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, druhým bezprostředním cílem je regulace měnových kurzů. Konečnými cíly jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost v zemi.
Nástroje vnější měnové politiky - a) tržně orientované nástroje - intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance.
b) přímá (administrativní ) opatření - kvóty ( stanovení maximálního množství určitého statku, které lze dovézt ), cla a vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu ( např. přísné hygienické a zdravotní normy atd.). Popřípadě viz skripta.
Mezinárodní měnový fond - dodnes působí jako centrální banka centrálních bank. Členské země půjčují tomuto fondu své měny ten je pak půjčuje zemím, které mají problémy s platební bilancí
Světová banka - financují ji věřitelské země podle svého ekonomického významu. Banka půjčuje zemím, které nemohou získat úvěry od bank s nízkými úroky.
Díky brettonwoodskému systému se země zničené válkou mohly rychleji rozvíjet. Díky tomu jak rychle se rozvíjely Německo a Japonsko a jak rostly deficity USA, hromadily se v zahraničí dolary. V roce 1971 došlo ke krizi a president Nixon oficiálně zrušil vázanost dolaru na zlato a tím ukončil činnost brettonwoodského systému.
Dnešní systémy řízení měnových kurzů - jen málo zemí připouští volnost pohybu svých kurzů, to jest, že nenechávají výši měnového kurzu určovat pouze trhem, ale snaží se intervenovat. Většina zemí má pružné řízené kurzy. Některé země uplatňují politiku pružných kurzů v rámci cílových zón ( viz ČR), to jest stanovení fluktuačních pásem. Mnoho menších zemí zavěšuje své měny na nějakou významnou měnu, případně na celý koš měn. No a některé země se slučují do měnových bloků, aby vzájemně stabilizovaly své kurzy.
Vnější měnová politika:
Snahou je prosadit dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, druhým bezprostředním cílem je regulace měnových kurzů. Konečnými cíly jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost v zemi.
Nástroje vnější měnové politiky - a) tržně orientované nástroje - intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance.
b) přímá (administrativní ) opatření - kvóty ( stanovení maximálního množství určitého statku, které lze dovézt ), cla a vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu ( např. přísné hygienické a zdravotní normy atd.). Popřípadě viz skripta.
Systémy měnových kurzů:
Kurzový systém je soubor pravidel, úmluv a institucí, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice dané země.
Zlatý standard - jedná se o přežitý systém, který zajišťoval pevné měnové kurzy. Většina zemí definovala svůj kurz pomocí fixního množství zlata. ( Humeův mechanismus udržování rovnováhy pomocí toků zlata :
- předpokladem je, že platí kvantitativní teorie
- pokud dojde k velkému deficitu země a země začne ztrácet zlato, poklesnou ceny, důchody a náklady v této zemi. V důsledku toho sníží tato země dovozy z ostatních zemí, protože dovážené zboží se zdraží. Protože se zlevnily statky vyráběné v dané zemi, stoupnou její vývozy. Vývozy ostatních zemí jsou nyní dražší, takže naše země omezuje objem dovážených statků. No a konečně čtvrtá hnací síla znamená, že statky vyráběné v naší zemi jsou v ostatních zemích levnější než statky v těchto zemích vyráběné, a proto se začínají zvyšovat dovozy našeho zboží do těchto zemí.
- výsledkem H. toků se čtyřmi hnacími silami je zlepšení platební bilance země, která strácí zlato a zhoršení platební bilance země, která zlato získává. Nakonec se znovu vytvoří rovnováha mezinárodního obchodu a financí při nových relativních cenách, které při nulovém čistém toku zlata udržují úroveň obchodu a mezinárodních půjček v rovnováze. Tato rovnováhy je stabilní a nevyžaduje žádná cla ani vládní zásahy.)
Pružné měnové kurzy - zde měnový kurz určují převážně tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy mezi osobami, firmami a vládami. Zde rozlišujeme dva podsystémy. Vláda intervenuje, když prodává nebo nakupuje vlastní měnu, aby ovlivnila kurz Volně plovoucí měnový kurz je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakýchkoliv intervencí vlády. Pokud vláda intervenuje na trzích měn, aby ovlivnila kurz své měny, nazývá se tento systém řízený plovoucí měnový kurz.
Zlatý standard - jedná se o přežitý systém, který zajišťoval pevné měnové kurzy. Většina zemí definovala svůj kurz pomocí fixního množství zlata. ( Humeův mechanismus udržování rovnováhy pomocí toků zlata :
- předpokladem je, že platí kvantitativní teorie
- pokud dojde k velkému deficitu země a země začne ztrácet zlato, poklesnou ceny, důchody a náklady v této zemi. V důsledku toho sníží tato země dovozy z ostatních zemí, protože dovážené zboží se zdraží. Protože se zlevnily statky vyráběné v dané zemi, stoupnou její vývozy. Vývozy ostatních zemí jsou nyní dražší, takže naše země omezuje objem dovážených statků. No a konečně čtvrtá hnací síla znamená, že statky vyráběné v naší zemi jsou v ostatních zemích levnější než statky v těchto zemích vyráběné, a proto se začínají zvyšovat dovozy našeho zboží do těchto zemí.
- výsledkem H. toků se čtyřmi hnacími silami je zlepšení platební bilance země, která strácí zlato a zhoršení platební bilance země, která zlato získává. Nakonec se znovu vytvoří rovnováha mezinárodního obchodu a financí při nových relativních cenách, které při nulovém čistém toku zlata udržují úroveň obchodu a mezinárodních půjček v rovnováze. Tato rovnováhy je stabilní a nevyžaduje žádná cla ani vládní zásahy.)
Pružné měnové kurzy - zde měnový kurz určují převážně tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy mezi osobami, firmami a vládami. Zde rozlišujeme dva podsystémy. Vláda intervenuje, když prodává nebo nakupuje vlastní měnu, aby ovlivnila kurz Volně plovoucí měnový kurz je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakýchkoliv intervencí vlády. Pokud vláda intervenuje na trzích měn, aby ovlivnila kurz své měny, nazývá se tento systém řízený plovoucí měnový kurz.
20. Vnější ekonomická rovnováha. Zahraniční ekonomická politika
Platební a obchodní bilance:
Obchodní bilance - Část platební bilance země, která zachycuje zbožové dovozy a vývozy. Jestliže se uvažuje i zboží neviditelné a služby, pak se souhrnný účet vývozů a dovozů statků a služeb nazývá bilancí běžného účtu.
Platební bilance ( bilance mezinárodních plateb) - Bilance zachycující všechny transakce určité země se zbytkem světa za určité období. Zahrnuje koupě a prodeje statků a služeb, dary vládní transakce a pohyby kapitálu.
Účty platební bilance - platební bilance je rozdělena do čtyř částí. Dělí se na běžný účet, kapitálový účet, statistická diskrepance a úřední vyrovnání.
Pasiva a aktiva -vývozy patři mezi kreditní položky a dovoz mezi debetní. Je-li zkoumaná položka podobná položkám našeho vývozu a přináší nám více zahraničních měn, nazýváme tuto položku vývozu kreditní. Podobá-li se spíše položkám našeho dovozu a odčerpává nám zahraniční měny, nazveme ji debetní.
Bilance běžného účtu - je zaměřen na celkové vývozy a dovozy statků a služeb. Jinak řečeno jedná se o obchodní bilance plus obchod služeb.
Kapitálový účet - jedná se zde o pohyb kapitálu. Jedná se o půjčky, které soukromé osoby nebo vlády poskytují soukromým osobám nebo vládám v zahraničí, nebo je od nich sami získávají. Statistické diskrepance jsou čisté zůstatky všech nepochycených transakcí.
Úřední vyrovnání - jsou kompenzační toky, to jest fondy, které jsou zřizovány za účelem vyrovnání deficitu ve statistických diskrepancích.
Obchodní bilance - Část platební bilance země, která zachycuje zbožové dovozy a vývozy. Jestliže se uvažuje i zboží neviditelné a služby, pak se souhrnný účet vývozů a dovozů statků a služeb nazývá bilancí běžného účtu.
Platební bilance ( bilance mezinárodních plateb) - Bilance zachycující všechny transakce určité země se zbytkem světa za určité období. Zahrnuje koupě a prodeje statků a služeb, dary vládní transakce a pohyby kapitálu.
Účty platební bilance - platební bilance je rozdělena do čtyř částí. Dělí se na běžný účet, kapitálový účet, statistická diskrepance a úřední vyrovnání.
Pasiva a aktiva -vývozy patři mezi kreditní položky a dovoz mezi debetní. Je-li zkoumaná položka podobná položkám našeho vývozu a přináší nám více zahraničních měn, nazýváme tuto položku vývozu kreditní. Podobá-li se spíše položkám našeho dovozu a odčerpává nám zahraniční měny, nazveme ji debetní.
Bilance běžného účtu - je zaměřen na celkové vývozy a dovozy statků a služeb. Jinak řečeno jedná se o obchodní bilance plus obchod služeb.
Kapitálový účet - jedná se zde o pohyb kapitálu. Jedná se o půjčky, které soukromé osoby nebo vlády poskytují soukromým osobám nebo vládám v zahraničí, nebo je od nich sami získávají. Statistické diskrepance jsou čisté zůstatky všech nepochycených transakcí.
Úřední vyrovnání - jsou kompenzační toky, to jest fondy, které jsou zřizovány za účelem vyrovnání deficitu ve statistických diskrepancích.
Věřitelská a dlužnická země:
Mladý a rostoucí dlužnický stát - jako příklad lze použít USA od revoluce po občanskou válku. V té době si USA půjčovaly peněžní prostředky a Evropa jim půjčovala.
Zralý dlužnický stát - platební bilance země se postupně dostává do přebytku. Nárůst úroků a dividend, které daná země musí platit, však udržuje její běžný účet v rovnováze. Pohyby kapitálu se téměř vyrovnávají, protože poskytované půjčky přesně vyvažují výpůjčky z minulosti.
Nový věřitelský stát - daná země rozšíří svůj vývoz. Občané dané země a jejich vláda poskytuje půjčky do zahraničí. Stát se tak stává věřitelem.
Zralý věřitelský stát - příjmy z kapitálu a investic v zahraničí přinášejí značný přebytek na straně neviditelného obchodu. Často se stává, že je tento přebytek vyvažován deficitem ve zbožovém obchodě.
Devizový trh a měnový kurz:
Měnový trh - je trh na němž se obchoduje s měnami různých zemí. Určuje se na něm měnový kurz. K určení tohoto kurzu lze použít křivky poptávky a křivky nabídky po dané měně. Měnový kurz se ustálí na úrovni kde jsou poptávka a nabídka po dané měně v rovnováze. Tržní síly hýbou měnovým kurzem nahoru a dolů, aby vyrovnaly vstupní a výstupní toky měny. Změny v mezinárodním obchodě vedou ke změnám v nabídce a poptávce měn a tudíž vedou k změna měnových kurzů.
Zralý dlužnický stát - platební bilance země se postupně dostává do přebytku. Nárůst úroků a dividend, které daná země musí platit, však udržuje její běžný účet v rovnováze. Pohyby kapitálu se téměř vyrovnávají, protože poskytované půjčky přesně vyvažují výpůjčky z minulosti.
Nový věřitelský stát - daná země rozšíří svůj vývoz. Občané dané země a jejich vláda poskytuje půjčky do zahraničí. Stát se tak stává věřitelem.
Zralý věřitelský stát - příjmy z kapitálu a investic v zahraničí přinášejí značný přebytek na straně neviditelného obchodu. Často se stává, že je tento přebytek vyvažován deficitem ve zbožovém obchodě.
Devizový trh a měnový kurz:
Měnový trh - je trh na němž se obchoduje s měnami různých zemí. Určuje se na něm měnový kurz. K určení tohoto kurzu lze použít křivky poptávky a křivky nabídky po dané měně. Měnový kurz se ustálí na úrovni kde jsou poptávka a nabídka po dané měně v rovnováze. Tržní síly hýbou měnovým kurzem nahoru a dolů, aby vyrovnaly vstupní a výstupní toky měny. Změny v mezinárodním obchodě vedou ke změnám v nabídce a poptávce měn a tudíž vedou k změna měnových kurzů.
Fiskální deficity:
Strukturální a cyklické deficity - Rozpočet má strukturální a cyklickou část. Strukturální je ta, jenž je určována opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování. Cyklická část je určována pasivně stavem hospodářského cyklu.
Skutečný rozpočet - zachycuje skutečné příjmy, výdaje a deficity v daném období.
Strukturální rozpočet - propočítává, jaké by byli státní příjmy, výdaje či deficity, kdyby ekonomika fungovala na hladině potencionálního produktu.
Cyklický rozpočet - propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet - měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na hranici produkčních možností, ale nachází se v konjunktuře nebo recesi. Cyklický rozpočet je rozdíl mezi strukturálním a skutečným rozpočtem.
Obecně platí, že opatření vlády mění strukturální i cyklické rozpočty. Statistické údaje ukazují, že čistý efekt opatření, která mění deficit strukturální rozpočtu, bude měnit stejným směrem deficit skutečného rozpočtu. Strukturální rozpočet je jedním z nejdůležitějších analytických nástrojů makroekonomie. Umožňuje nám oddělovat změny v hospodářské politice od změn vyvolávaných hospodářským cyklem, a tak umožňuje lepší diagnózu toho, kam vede ekonomiku fiskální politika.
Kombinace fiskální a monetární politiky:
Monetární a fiskální politiku lze používat nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou ne podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Skutečný rozpočet - zachycuje skutečné příjmy, výdaje a deficity v daném období.
Strukturální rozpočet - propočítává, jaké by byli státní příjmy, výdaje či deficity, kdyby ekonomika fungovala na hladině potencionálního produktu.
Cyklický rozpočet - propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet - měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na hranici produkčních možností, ale nachází se v konjunktuře nebo recesi. Cyklický rozpočet je rozdíl mezi strukturálním a skutečným rozpočtem.
Obecně platí, že opatření vlády mění strukturální i cyklické rozpočty. Statistické údaje ukazují, že čistý efekt opatření, která mění deficit strukturální rozpočtu, bude měnit stejným směrem deficit skutečného rozpočtu. Strukturální rozpočet je jedním z nejdůležitějších analytických nástrojů makroekonomie. Umožňuje nám oddělovat změny v hospodářské politice od změn vyvolávaných hospodářským cyklem, a tak umožňuje lepší diagnózu toho, kam vede ekonomiku fiskální politika.
Kombinace fiskální a monetární politiky:
Monetární a fiskální politiku lze používat nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou ne podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Vytlačování investic:
Vytlačování nastává, snižuje-li se účinnost fiskální politiky, protože reaguje trh peněz. Zvýšení strukturálního deficitu může vést k tomu, že rostoucí úrokové sazby sníží investice. Určitá část vyvolaného zvýšení GNP může tedy být vykompenzována tím, že vyšší strukturální deficit vytlačuje investice ( viz grafy). Vytlačováni se nevztahuje na cyklický deficit, protože recese povede ke snížení úrokových sazeb a zvýšení investic. Někteří ekonomové tvrdí, že monetaristé mají příliš extrémní názory. Tvrdí, že v krátkém období v ekonomice s nevyužitými zdroji mohou deficity naopak povzbudit investice ( viz příloha).
Ekonomické důsledky vládního dluhu:
Vládní dluh jsou nahromaděné vypůjčené částka z minulosti. Změna vládního dluhu v daném roce je rovna rozpočtovému deficitu. Dluh dělíme na vnitřní a vnější. Vnitřní vládní dluh je dluh vůči vlády vůči domácím ekonomickým subjektům a vnější vládní dluh ( nebo-li zahraniční) je dluh vlády vůči zahraniční ek. subjektům, většinou vůči jiným vládám. Existují tři základní břemena dluhu:
- potřeba obsluhovat vnější dluh = potřeba splácet dluh, nebo úroky z něj. Vnější dluh se dá také tzv. valit před sebou a to v případě, kdy si vláda půjčuje v zahraničí na splácení jiného vnějšího dluhu.
- ztráta efektivnosti zdanění způsobená placení úroků a jistin - vnitřní dluh vyžaduje splácení úroků držitelům vládních obligací a na to se musí vybrat daně.
- nahrazování kapitálu veřejným dluhem - jedná se pravděpodobně o nejzávažnější deformaci. Soukromý kapitál může být nahrazován státním dluhem. Zvýší-li se vládní dluh o sto jednotek, klesne držba kapitálu u ostatních soukromých aktiv o sto jednotek.
Ekonomické důsledky vládního dluhu:
Vládní dluh jsou nahromaděné vypůjčené částka z minulosti. Změna vládního dluhu v daném roce je rovna rozpočtovému deficitu. Dluh dělíme na vnitřní a vnější. Vnitřní vládní dluh je dluh vůči vlády vůči domácím ekonomickým subjektům a vnější vládní dluh ( nebo-li zahraniční) je dluh vlády vůči zahraniční ek. subjektům, většinou vůči jiným vládám. Existují tři základní břemena dluhu:
- potřeba obsluhovat vnější dluh = potřeba splácet dluh, nebo úroky z něj. Vnější dluh se dá také tzv. valit před sebou a to v případě, kdy si vláda půjčuje v zahraničí na splácení jiného vnějšího dluhu.
- ztráta efektivnosti zdanění způsobená placení úroků a jistin - vnitřní dluh vyžaduje splácení úroků držitelům vládních obligací a na to se musí vybrat daně.
- nahrazování kapitálu veřejným dluhem - jedná se pravděpodobně o nejzávažnější deformaci. Soukromý kapitál může být nahrazován státním dluhem. Zvýší-li se vládní dluh o sto jednotek, klesne držba kapitálu u ostatních soukromých aktiv o sto jednotek.
19. Rozpočet a fiskální politika
Státní rozpočet:
- základní dokument hospodářské politiky na daný rok
- je schvalován jako zákon
- je centralizovaný peněžní fond, využívaný na základě nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování
- pouze přerozděluje prostředky a nevytváří je
Rozpočtový přebytek - daně a ostatní příjmy přesahují nad vládními výdaji. Rozpočtový deficit - výdaje přesahují příjmy. Vyrovnaný rozpočet - daně a ostatní příjmy se rovnají výdajům.
Fiskální politika - proces utváření daňové soustavy a veřejných výdajů s cílem napomoci utlumit výkyvy hospodářského cyklu a přispět k zachování rostoucí ekonomiky s vysokou zaměstnaností a stabilními cenami.
Automatická a diskreční fiskální politika:
Politiky s volností rozhodování jsou politiky, při nichž politikové opatrně sledují trend, předpovídají budoucí vývoj a mění hospodářskou politiku, když ekonomika nefunguje spolehlivě. Soudobý fiskální systém obsahuje tzv. systém vestavěných stabilizátorů.
Automatické stabilizátory:
- automatické změny v daňových příjmech. Daňová soustava je založena na progresivních daních, to znamená, že když se začne snižovat důchod, začnou se snižovat i příjmy státu. Výhoda spočívá v tom, že tyto výkyvy daní mohou snižovat dopad hosp. cyklů na ekonomiku. Např. při inflaci vyšší daně sníží disponibilní důchody a tak sníží poptávku a pozastaví růst cen.
- pojištění v nezaměstnanosti, sociální a ostatní transfery. Tato pojištění vhánějí do ekonomiky peněžní prostředky anticyklickým způsobem.
- základní dokument hospodářské politiky na daný rok
- je schvalován jako zákon
- je centralizovaný peněžní fond, využívaný na základě nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování
- pouze přerozděluje prostředky a nevytváří je
Rozpočtový přebytek - daně a ostatní příjmy přesahují nad vládními výdaji. Rozpočtový deficit - výdaje přesahují příjmy. Vyrovnaný rozpočet - daně a ostatní příjmy se rovnají výdajům.
Fiskální politika - proces utváření daňové soustavy a veřejných výdajů s cílem napomoci utlumit výkyvy hospodářského cyklu a přispět k zachování rostoucí ekonomiky s vysokou zaměstnaností a stabilními cenami.
Automatická a diskreční fiskální politika:
Politiky s volností rozhodování jsou politiky, při nichž politikové opatrně sledují trend, předpovídají budoucí vývoj a mění hospodářskou politiku, když ekonomika nefunguje spolehlivě. Soudobý fiskální systém obsahuje tzv. systém vestavěných stabilizátorů.
Automatické stabilizátory:
- automatické změny v daňových příjmech. Daňová soustava je založena na progresivních daních, to znamená, že když se začne snižovat důchod, začnou se snižovat i příjmy státu. Výhoda spočívá v tom, že tyto výkyvy daní mohou snižovat dopad hosp. cyklů na ekonomiku. Např. při inflaci vyšší daně sníží disponibilní důchody a tak sníží poptávku a pozastaví růst cen.
- pojištění v nezaměstnanosti, sociální a ostatní transfery. Tato pojištění vhánějí do ekonomiky peněžní prostředky anticyklickým způsobem.
Fiskální politika s volností rozhodování:
1) veřejné práce a ostatní výdajové programy
2) projekty veřejné zaměstnanosti
3) daňové sazby
ad. 1 - veřejné práce, jako jedna z možností anticyklické fiskální politiky, již nejsou natolik populární, protože jsou příliš zdlouhavé a nic nezajišťuje, že se neobrátí proti námi zamýšlenému cíli. Některé z těchto programů představují práci za každou cenu a nepřináší žádný užitek.
ad. 2 - projekty veřejné zaměstnanosti jsou příkladem opačného extrému. Jsou krátkodobé a často nemají příliš velký význam. Nijak nepomáhají získat pracovní místa po ukončení programu.
ad. 3 - daně jsou pravděpodobně nejvhodnějším nástrojem ovlivňování ekonomiky. Důchodové daně působí na disponibilní důchody a tak přímo ovlivňují AD. Snížením těchto daní lze zabránit lavinovitým poklesům disponibilních důchodů. Daně se mohou používat jak ke stimulaci, tak ke kontrakci ekonomiky. Reakce na změnu daní je mezi spotřebiteli bezprostřední. Avšak i tento nástroj má výrazné nedostatky. Jedná se zejména o administrativní náročnost daní a všech změn týkajících se daní. Také spotřebitelé si uvědomují, že změny v daních mohou být jen dočasné a příliš se tedy nemusí snažit měnit styl života.
2) projekty veřejné zaměstnanosti
3) daňové sazby
ad. 1 - veřejné práce, jako jedna z možností anticyklické fiskální politiky, již nejsou natolik populární, protože jsou příliš zdlouhavé a nic nezajišťuje, že se neobrátí proti námi zamýšlenému cíli. Některé z těchto programů představují práci za každou cenu a nepřináší žádný užitek.
ad. 2 - projekty veřejné zaměstnanosti jsou příkladem opačného extrému. Jsou krátkodobé a často nemají příliš velký význam. Nijak nepomáhají získat pracovní místa po ukončení programu.
ad. 3 - daně jsou pravděpodobně nejvhodnějším nástrojem ovlivňování ekonomiky. Důchodové daně působí na disponibilní důchody a tak přímo ovlivňují AD. Snížením těchto daní lze zabránit lavinovitým poklesům disponibilních důchodů. Daně se mohou používat jak ke stimulaci, tak ke kontrakci ekonomiky. Reakce na změnu daní je mezi spotřebiteli bezprostřední. Avšak i tento nástroj má výrazné nedostatky. Jedná se zejména o administrativní náročnost daní a všech změn týkajících se daní. Také spotřebitelé si uvědomují, že změny v daních mohou být jen dočasné a příliš se tedy nemusí snažit měnit styl života.
Důsledky a náklady inflace:
V důsledku změny relativních cen má inflace dva účinky:
- přerozdělení důchodu a bohatství mezi různými třídami
- deformaci relativních cen a výstupů různých statků nebo někdy i produktu a zaměstnanosti v ekonomice jako celku.
A) přerozdělení důchodu a bohatství:
Pokud mají lidé dlouhodobé dluhy s fixní úrokovou sazbou, je pro ně inflace ziskem spadlým do klína. Hlavní přerozdělovací vliv inflace se projevuje prostřednictvím jejího účinku na reálnou hodnotu bohatství lidí. Obecně řečeno, neanticipovaná inflace přerozděluje bohatství od věřitelů k dlužníkům. Neočekávané snížení inflace má opačný účinek. Období vysoké inflace jsou obvykle spojeny s velkou zaměstnaností a produktem. Mikroekonomickým účinkem inflace je dopad na alokaci zdrojů.
Vyrovnaná a anticipovaná inflace:
Inflace, která je vyrovnaná a současně anticipovaná, nemá na reálný důchod nebo na rozdělení důchodu žádný vliv. U nevyrovnané inflace se jedná o to, že inflace působí rozdílně na daně a na reálné peníze. U reálných peněz se jedná o to, že se kvůli vyrovnávání s peněžním měřítkem spotřebovávají reálné zdroje. Vliv na daně je potenciálně významnější, protože vysoká inflace umožňuje státu vybírat více daní, aniž by došlo ke změně zákonů. Inflace dále ničí informace. Díky tomu, že se často mění ceny, nemá spotřebitel potřebné informace. Nemůže totiž srovnávat ceny z minulého týdne s cenami současnými, když se v důsledku inflace ceny změnily.
Neanticipovaná inflace - může značně ovlivnit rozdělení důchodu a bohatství, ale efektivnost ekonomiky nechá prakticky nedotčenou.
Nevyrovnaná a neanticipovaná inflace - tato inflace je v současnosti nejčastější, viz USA 1979.
- přerozdělení důchodu a bohatství mezi různými třídami
- deformaci relativních cen a výstupů různých statků nebo někdy i produktu a zaměstnanosti v ekonomice jako celku.
A) přerozdělení důchodu a bohatství:
Pokud mají lidé dlouhodobé dluhy s fixní úrokovou sazbou, je pro ně inflace ziskem spadlým do klína. Hlavní přerozdělovací vliv inflace se projevuje prostřednictvím jejího účinku na reálnou hodnotu bohatství lidí. Obecně řečeno, neanticipovaná inflace přerozděluje bohatství od věřitelů k dlužníkům. Neočekávané snížení inflace má opačný účinek. Období vysoké inflace jsou obvykle spojeny s velkou zaměstnaností a produktem. Mikroekonomickým účinkem inflace je dopad na alokaci zdrojů.
Vyrovnaná a anticipovaná inflace:
Inflace, která je vyrovnaná a současně anticipovaná, nemá na reálný důchod nebo na rozdělení důchodu žádný vliv. U nevyrovnané inflace se jedná o to, že inflace působí rozdílně na daně a na reálné peníze. U reálných peněz se jedná o to, že se kvůli vyrovnávání s peněžním měřítkem spotřebovávají reálné zdroje. Vliv na daně je potenciálně významnější, protože vysoká inflace umožňuje státu vybírat více daní, aniž by došlo ke změně zákonů. Inflace dále ničí informace. Díky tomu, že se často mění ceny, nemá spotřebitel potřebné informace. Nemůže totiž srovnávat ceny z minulého týdne s cenami současnými, když se v důsledku inflace ceny změnily.
Neanticipovaná inflace - může značně ovlivnit rozdělení důchodu a bohatství, ale efektivnost ekonomiky nechá prakticky nedotčenou.
Nevyrovnaná a neanticipovaná inflace - tato inflace je v současnosti nejčastější, viz USA 1979.
Inflace tažená poptávkou a inflace tlačená nabídkou:
Inflace tažená poptávkou - viz graf - kdykoli rychle roste AD a překračuje výrobní potenciál ekonomiky, začnou ceny bez ohledu na zdroj inflace růst rychleji. V důsledku existence vysokého napětí na trhu práce v této době, začnou růst i mzdy.
Inflace tlačená nabídkou - viz graf - jestliže náklady vytlačují ceny vzhůru během období vysoké nezaměstnanosti a slabého využití zdrojů, jde o inflaci tlačenou náklady. Zde se jedná o takzvané nabídkové šoky.
Phillipsova křivka, setrvačná inflace:
Setrvačná inflace - míra inflace, která je očekávaná a která se promítá do smluv a neformálních dohod, se nazývá setrvačná nebo očekávaná míra inflace. V určitém roce zdědila ekonomika danou míru inflace a očekávání lidí se této míře přizpůsobila. Tato očekávaná míra inflace se nazývá setrvačná míra inflace. Jakmile se s ní jednou počítá, má inflace tendenci přetrvávat, dokud nedojde k novým šokům. Dojde-li k otřesům, setrvačná míra se pohybuje nahoru nebo dolů.
Cenové hladiny a inflace - ekonomické síly mohou snížit cenovou hladinu pod tu úroveň, které by jinak dosáhla. Náklady a ceny mohou mít přesto tendenci setrvačně růst a ekonomika může nadále prodělávat inflaci navzdory tomu, že je vystavena těmto kontrakčním šokům.
Stagflace - jedná se o vysokou inflaci v období vysoké nezaměstnanosti
Phillipsova křivka - viz graf - tato křivka byla pokřtěna jako substituční teorie inflace. Podle tohoto názoru si může země koupit nižší úroveň nezaměstnanosti, je-li ochotna zaplatit cenu v podobě vyšší míry inflace. O tomto vztahu se předpokládalo, že platí i dlouhodobě.
Inflace tlačená nabídkou - viz graf - jestliže náklady vytlačují ceny vzhůru během období vysoké nezaměstnanosti a slabého využití zdrojů, jde o inflaci tlačenou náklady. Zde se jedná o takzvané nabídkové šoky.
Phillipsova křivka, setrvačná inflace:
Setrvačná inflace - míra inflace, která je očekávaná a která se promítá do smluv a neformálních dohod, se nazývá setrvačná nebo očekávaná míra inflace. V určitém roce zdědila ekonomika danou míru inflace a očekávání lidí se této míře přizpůsobila. Tato očekávaná míra inflace se nazývá setrvačná míra inflace. Jakmile se s ní jednou počítá, má inflace tendenci přetrvávat, dokud nedojde k novým šokům. Dojde-li k otřesům, setrvačná míra se pohybuje nahoru nebo dolů.
Cenové hladiny a inflace - ekonomické síly mohou snížit cenovou hladinu pod tu úroveň, které by jinak dosáhla. Náklady a ceny mohou mít přesto tendenci setrvačně růst a ekonomika může nadále prodělávat inflaci navzdory tomu, že je vystavena těmto kontrakčním šokům.
Stagflace - jedná se o vysokou inflaci v období vysoké nezaměstnanosti
Phillipsova křivka - viz graf - tato křivka byla pokřtěna jako substituční teorie inflace. Podle tohoto názoru si může země koupit nižší úroveň nezaměstnanosti, je-li ochotna zaplatit cenu v podobě vyšší míry inflace. O tomto vztahu se předpokládalo, že platí i dlouhodobě.
Phillipsova křivka a její posuny:
Phillipsova křivka znázorňuje substituční vztah mezi zaměstnaností a inflací cen a mezd. Substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností zůstává stabilní tak dlouho, dokud se nemění setrvačná nebo očekávaná míra inflace. Mění-li se však míra setrvačné inflace, pak se krátkodobá Phillipsova křivka posune. Vzroste-li jednou skutečná inflace nad svou setrvačnou nebo očekávanou úroveň, lidé se začínají nové míře inflace přizpůsobovat a očekávají vyšší inflaci. Setrvačná míra inflace se pak přizpůsobuje této skutečnosti a Phillipsova křivka se posunuje. Skutečná inflace bude pokračovat při setrvačné míře, pokud neexistuje žádná nadměrná poptávka a pokud nedochází k žádným nabídkovým šokům. Ceny a mzdy mají tendenci akcelerovat, pokud je míra nezaměstnanosti pod úrovní přirozené míry.
Philipsova křivka v dlouhém a v krátkém období:
V dlouhém období je Phillipsova křivka vertikální. Podle teorie přirozené míry je jediná úroveň nezaměstnanosti, která je slučitelná se stabilní mírou inflace, přirozená míra nezaměstnanosti. V této teorii musí být Phillipsova křivka nakreslena jako vertikální přímka, směřující při přirozené míře nezaměstnanosti kolmo vzhůru. V krátkém období je Phillipsova křivka negativně klesající.
Philipsova křivka v dlouhém a v krátkém období:
V dlouhém období je Phillipsova křivka vertikální. Podle teorie přirozené míry je jediná úroveň nezaměstnanosti, která je slučitelná se stabilní mírou inflace, přirozená míra nezaměstnanosti. V této teorii musí být Phillipsova křivka nakreslena jako vertikální přímka, směřující při přirozené míře nezaměstnanosti kolmo vzhůru. V krátkém období je Phillipsova křivka negativně klesající.
18. Inflace a protiinflační politika:
Inflace a její měření:
Inflace - je zvýšení celkové cenové hladiny, které se obvykle měří CPI.
Míra inflace - je definována jako míra změny cenové hladiny měřená např. CPI:
Inflace = cenová hladina(CPI)t - cenová hladina(CPI)(t-1)/ cenová hladina(CPI)(t-1), to celé krát 100%. Inflace měří trend průměrné cenové hladiny. Inflace se měří sestrojováním cenových indexů, které představují průměry spotřebitelských cen a cen výrobců.
Deflace - je opakem inflace, nastává, když celková cenová hladina klesá.
Dezinflace - znamená snižování míry inflace.
Cenový index - je vážený průměr jednotlivých cen, kde je váha každé komodity dána jejím ekonomickým významem. Nejdůležitějším cenovým indexem je dnes index spotřebitelských cen ( CPI), index cen výrobců a deflátor GNP. CPI měří náklady tržního koše spotřebních statků s služeb. PPI - index cen výrobců - měří hladinu cen na úrovni velkoobchodu nebo výrobců. Deflátor GNP - je poměr nominálního e reálného GNP, lze jej tedy interpretovat jako souhrnný index cen.
Typy inflace podle její závažnosti:
Mírná inflace - při mírné inflaci rostou ceny pomalu. Většinou se jedná o jednomístné vyjádření v procentech za rok. Lidé jsou ochotni podepisovat dlouhodobé smlouvy a nechávat peníze v bankách. Peněžní systém funguje dobře.
Pádivá inflace - dochází k ní, když ceny začínají růst dvoj nebo trojcifernými tempy. Jestliže se pádivá inflace plně rozvine, pak vznikají problémy a hospodářské poruchy. Finanční trhy odumírají. Lidé hromadí statky.
Hyperinflace - nejhorší možné stadium inflace. Jedná se inflaci, kdy dochází k 1000000 a více procentnímu nárůstu cen za rok.
Inflace - je zvýšení celkové cenové hladiny, které se obvykle měří CPI.
Míra inflace - je definována jako míra změny cenové hladiny měřená např. CPI:
Inflace = cenová hladina(CPI)t - cenová hladina(CPI)(t-1)/ cenová hladina(CPI)(t-1), to celé krát 100%. Inflace měří trend průměrné cenové hladiny. Inflace se měří sestrojováním cenových indexů, které představují průměry spotřebitelských cen a cen výrobců.
Deflace - je opakem inflace, nastává, když celková cenová hladina klesá.
Dezinflace - znamená snižování míry inflace.
Cenový index - je vážený průměr jednotlivých cen, kde je váha každé komodity dána jejím ekonomickým významem. Nejdůležitějším cenovým indexem je dnes index spotřebitelských cen ( CPI), index cen výrobců a deflátor GNP. CPI měří náklady tržního koše spotřebních statků s služeb. PPI - index cen výrobců - měří hladinu cen na úrovni velkoobchodu nebo výrobců. Deflátor GNP - je poměr nominálního e reálného GNP, lze jej tedy interpretovat jako souhrnný index cen.
Typy inflace podle její závažnosti:
Mírná inflace - při mírné inflaci rostou ceny pomalu. Většinou se jedná o jednomístné vyjádření v procentech za rok. Lidé jsou ochotni podepisovat dlouhodobé smlouvy a nechávat peníze v bankách. Peněžní systém funguje dobře.
Pádivá inflace - dochází k ní, když ceny začínají růst dvoj nebo trojcifernými tempy. Jestliže se pádivá inflace plně rozvine, pak vznikají problémy a hospodářské poruchy. Finanční trhy odumírají. Lidé hromadí statky.
Hyperinflace - nejhorší možné stadium inflace. Jedná se inflaci, kdy dochází k 1000000 a více procentnímu nárůstu cen za rok.
Rostoucí přirozená míra nezaměstnanosti - ekonomové poukazují na tři hlavní důvody rostoucí přirozené míry nezaměstnanosti:
- Rostoucí strukturální nezaměstnanost - přirozená míra nezaměstnanosti se zvyšuje se zvyšující se variabilitou ekonomiky a ta se zvyšuje s rozkolísaností ekonomiky.
Snižováni přirozené míry nezaměstnanosti - přirozená míra nezaměstnanosti je patrně nad optimální mírou nezaměstnanosti, nad úrovní nezaměstnanosti, při níž se maximalizuje čistý ekonomický blahobyt. Opatření vedoucí ke snižování přirozené míry nezaměstnanosti:
- Zlepšení služeb spojených s trhem práce. Rozsah frikční a strukturální nezaměstnanosti se může snížit, jestliže budou poskytovány lepší informace o volných pracovních místech a jestliže bude vytvořeno více míst ke školení a ke zvyšování kvalifikace.
- Prosazování vládních programů zaměstnanosti. Vládní programy na zvyšování kvalifikace mohou zabezpečit pracovníkům hodnotnější život a snížit transferové břemeno státu.
- Odstraňování vládních překážek. Spolu se zavedením ochrany před důsledky nezaměstnanosti vláda snížila dopady nezaměstnanosti na lidi a snížila pobídky k hledání si práce.
- Vytvoření přetlakové ekonomiky. Jedná se o udržování GNP co nejvýše a snižování nezaměstnanosti co nejníže. Přetlaková ekonomika je nejvýhodnější pro ženy a pracovníky z menšin, kteří jsou najímáni jako poslední a propuštěni jako první.
- Tvorba veřejných pracovních příležitostí. Podle tohoto přístupu je vláda zaměstnavatelem, když ostatní selhali. tato opatření by mohla být zvláště efektivní, kdyby se soustřeďovala na skupiny, kde je zvlášť vysoká míra nezaměstnanosti. výsledkem by mohlo být trvalé zlepšení kvalifikace a produktivity a následné snížení přirozené míry nezaměstnanosti těchto skupin.
Snižováni přirozené míry nezaměstnanosti - přirozená míra nezaměstnanosti je patrně nad optimální mírou nezaměstnanosti, nad úrovní nezaměstnanosti, při níž se maximalizuje čistý ekonomický blahobyt. Opatření vedoucí ke snižování přirozené míry nezaměstnanosti:
- Zlepšení služeb spojených s trhem práce. Rozsah frikční a strukturální nezaměstnanosti se může snížit, jestliže budou poskytovány lepší informace o volných pracovních místech a jestliže bude vytvořeno více míst ke školení a ke zvyšování kvalifikace.
- Prosazování vládních programů zaměstnanosti. Vládní programy na zvyšování kvalifikace mohou zabezpečit pracovníkům hodnotnější život a snížit transferové břemeno státu.
- Odstraňování vládních překážek. Spolu se zavedením ochrany před důsledky nezaměstnanosti vláda snížila dopady nezaměstnanosti na lidi a snížila pobídky k hledání si práce.
- Vytvoření přetlakové ekonomiky. Jedná se o udržování GNP co nejvýše a snižování nezaměstnanosti co nejníže. Přetlaková ekonomika je nejvýhodnější pro ženy a pracovníky z menšin, kteří jsou najímáni jako poslední a propuštěni jako první.
- Tvorba veřejných pracovních příležitostí. Podle tohoto přístupu je vláda zaměstnavatelem, když ostatní selhali. tato opatření by mohla být zvláště efektivní, kdyby se soustřeďovala na skupiny, kde je zvlášť vysoká míra nezaměstnanosti. výsledkem by mohlo být trvalé zlepšení kvalifikace a produktivity a následné snížení přirozené míry nezaměstnanosti těchto skupin.
Přirozená míra nezaměstnanosti:
Přirozená míra je jediná míra nezaměstnanosti, při které lze zabránit změnám v inflaci. Při příliš vysoké nezaměstnanosti dochází k deflaci. Pokud by se stát snažil udržet nezaměstnanost na tak nízké úrovni, že by byla menší než přirozená míra, vedlo by to k zrychlování inflace a to je jev velmi nežádoucí v každé ekonomice. Protože inflace působí jako omezení ve vztahu k hospodářské politice, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, kterou lze dlouhodobě udržet. Při přirozené míře nezaměstnanosti pracuje ekonomika na hranici potencionálního produktu a je tedy maximálně efektivní. V dnešním světě ekonomové odhadují, že přirozená míra nezaměstnanosti se pohybuje okolo šesti procent. Přirozená míra nezaměstnanosti je tak vysoká, protože existuje vysoká mobilita pracovníků, a také proto, že trh práce není schopen uvést do souladu volná pracovní místa s nezaměstnanými pracovníky.
Rostoucí přirozená míra nezaměstnanosti - ekonomové poukazují na tři hlavní důvody rostoucí přirozené míry nezaměstnanosti:
- Demografické změny - nejvyšší podíl zaměstnanosti mají dospělí muži a jejich počet v letech 1950 až 1988 poklesl z 66% podílu na ekonomicky aktivním obyvatelstvu na 52%. Měnící se složení ekonomicky aktivního obyvatelstva samozřejmě mění ( zvyšuje ) přirozenou míru zaměstnanosti.
- Důsledky vládní politiky - Někteří ekonomové jsou toho názoru, že k vyšší přirozené míře nezaměstnanosti vede i humanitární politika vlád. Jedním z příkladů je podpora v nezaměstnanosti. Tato podpora je tak vysoká, že oslabuje snahu najít si nové zaměstnání. Podobné důsledky může mít sociální a transferový program vlády. Posledním faktorem je minimální mzda, o té se tvrdí, že zvyšuje nezaměstnanost pracovníků s nízkými mzdami.
Rostoucí přirozená míra nezaměstnanosti - ekonomové poukazují na tři hlavní důvody rostoucí přirozené míry nezaměstnanosti:
- Demografické změny - nejvyšší podíl zaměstnanosti mají dospělí muži a jejich počet v letech 1950 až 1988 poklesl z 66% podílu na ekonomicky aktivním obyvatelstvu na 52%. Měnící se složení ekonomicky aktivního obyvatelstva samozřejmě mění ( zvyšuje ) přirozenou míru zaměstnanosti.
- Důsledky vládní politiky - Někteří ekonomové jsou toho názoru, že k vyšší přirozené míře nezaměstnanosti vede i humanitární politika vlád. Jedním z příkladů je podpora v nezaměstnanosti. Tato podpora je tak vysoká, že oslabuje snahu najít si nové zaměstnání. Podobné důsledky může mít sociální a transferový program vlády. Posledním faktorem je minimální mzda, o té se tvrdí, že zvyšuje nezaměstnanost pracovníků s nízkými mzdami.
Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost:
Dobrovolná nezaměstnanost - (viz graf) existence dobrovolné nezaměstnanosti ukazuje na závažný problém v chápání nezaměstnanosti. Dobrovolně nezaměstnaní mohou být lidé, kteří nechtějí pracovat, lidé, kteří studují, nebo odešli z práce, aby mohli pečovat o své malé děti . . .
Dobrovolná nezaměstnanost může být i ekonomicky efektivní. Existence určité nezaměstnanosti může napomáhat maximalizaci NEW nebo GNP. Trh práce s dokonale pružnými cenami nemůže vytvářet menší nabídku než je poptávka a tudíž nemůže vytvářet nedobrovolnou nezaměstnanost.
Nedobrovolná nezaměstnanost - (viz graf) vzniká, pokud mzdy nereagují dost rychle na to, aby vyčistily trhy. Při příliš vysoké mzdové sazbě je přebytek kvalifikovaných pracovníků nad pracovními příležitostmi pro ně. Nedobrovolně zaměstnaní jsou lidé, kteří chtějí při dané mzdové sazbě pracovat, ale neexistuje dostatek pracovních míst pro ně. Nabídka je větší než poptávka. Pokud je přebytek kvalifikovaných pracovníků, stanoví firmy přísnější výběrová kritéria a vyberou pracovníky s nejvyšší kvalifikací a s největšími zkušenostmi. U nízkých mezd se jedná o opačný problém.
Přirozená míra nezaměstnanosti:
Přirozená je taková míra nezaměstnanosti, při níž jsou síly, které působí směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace, vyrovnané. Při přirozené míře je inflace stálá - nevykazuje tendenci ke zvyšování ani ke snižování. V soudobé ekonomice, která se snaží zabránit vysokým mírám inflace, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, která je udržitelná; vyjadřuje tedy nejvyšší úroveň zaměstnanosti jakou lze udržet a odpovídá potencionálnímu produktu země. Přirozená míra není rovna nule. Je tomu tak, protože v zemi s vysokou úrovní ekonomiky a s neustále se měnící S a D existuje vysoká strukturální a frikční nezaměstnanost. 2 - 3% ekonomicky aktivního obyvatelstva jsou lidé, kteří vstupují do zaměstnání poprvé, nebo se do zaměstnání vracejí.
Dobrovolná nezaměstnanost může být i ekonomicky efektivní. Existence určité nezaměstnanosti může napomáhat maximalizaci NEW nebo GNP. Trh práce s dokonale pružnými cenami nemůže vytvářet menší nabídku než je poptávka a tudíž nemůže vytvářet nedobrovolnou nezaměstnanost.
Nedobrovolná nezaměstnanost - (viz graf) vzniká, pokud mzdy nereagují dost rychle na to, aby vyčistily trhy. Při příliš vysoké mzdové sazbě je přebytek kvalifikovaných pracovníků nad pracovními příležitostmi pro ně. Nedobrovolně zaměstnaní jsou lidé, kteří chtějí při dané mzdové sazbě pracovat, ale neexistuje dostatek pracovních míst pro ně. Nabídka je větší než poptávka. Pokud je přebytek kvalifikovaných pracovníků, stanoví firmy přísnější výběrová kritéria a vyberou pracovníky s nejvyšší kvalifikací a s největšími zkušenostmi. U nízkých mezd se jedná o opačný problém.
Přirozená míra nezaměstnanosti:
Přirozená je taková míra nezaměstnanosti, při níž jsou síly, které působí směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace, vyrovnané. Při přirozené míře je inflace stálá - nevykazuje tendenci ke zvyšování ani ke snižování. V soudobé ekonomice, která se snaží zabránit vysokým mírám inflace, je přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší mírou nezaměstnanosti, která je udržitelná; vyjadřuje tedy nejvyšší úroveň zaměstnanosti jakou lze udržet a odpovídá potencionálnímu produktu země. Přirozená míra není rovna nule. Je tomu tak, protože v zemi s vysokou úrovní ekonomiky a s neustále se měnící S a D existuje vysoká strukturální a frikční nezaměstnanost. 2 - 3% ekonomicky aktivního obyvatelstva jsou lidé, kteří vstupují do zaměstnání poprvé, nebo se do zaměstnání vracejí.
Protekcionismus:
Jakékoliv opatření přijaté danou zemí k ochraně domácích odvětví před dovozy.
Cíle protekcionismu - neekonomické cíle spočívají v ochraně domácích výrobců před nepřítelem, toto je důležité ve válce . . .
Důvody pro cla, které jsou naprosto nesmyslné - cla pro určité zájmové skupiny ( cla prosazená zájmovými skupinami za účelem dosažení výhod pro tuto skupinu), konkurence levné zahraniční práce ( jak mohou dělníci v dané zemi konkurovat levné pracovní síle např. v Asii), odvetná cla . . .
Ekonomické důvody pro protekcionismus. - cla mohou posunout směnné relace ve prospěch určité země, dočasná celní ochrana "nezletilého zboží" s růstovým potenciálem může být v dlouhém období efektivní, clo může za určitých podmínek pomoci snižovat nezaměstnanost.
Účinky cel a kvót:
Víme, že zahraniční obchod je pro zemi výhodnější něž situace bez obchodu. Z toho vyplývá, že prohibitivní clo nebo kvóta mají vysloveně negativní účinek. Jinak řečeno, hospodářský protekcionismus snižuje důchody. Nevhodně stanovené clo nebo kvóta nejenže nepomohou spotřebitelům v dané zemi, ale navíc ještě sníží jejich reálné mzdy, protože zdražují dovozy a snižují produktivitu světové ekonomiky Země na protekcionismus doplácejí, protože snížení mezinárodního obchodu jde na úkor efektivnosti vnitřně spjaté se specializací a dělbou práce.
Cla - soubor cel, která maximalizují naše reálné domácí důchody se nazývá optimální clo. Když všechny země stanoví optimální cla, je možné, že se blahobyt sníží, protože bariéry obchodu budou moc velké. Cla pro nezletilá odvětví - cílem těchto cel je ochránit mladá odvětví a poskytnout jim dostatečný čas, aby se mohli rozvinout, získat odborné pracovníky a kapitál, a tím jim zajisti konkurenceschopnost vůči zahraničí. Cla a ochrana před dovozem jsou neefektivním způsobem vytváření nových míst a snižování zaměstnanosti. Daleko efektivnější je v tomto směru fiskální nebo monetární politika.
Prohibitivní clo - je clo, které je tak vysoké, že znemožňuje jakýkoliv dovoz daného zboží.
Neprohibitivní clo - má tendenci zvýšit cenu, snížit spotřebovávané množství a zvýšit domácí výrobu. Škodí obchodu, ale nezmrazuje jej.
Cla vytvářejí ekonomickou neefektivnost. Přesněji řečeno uvalení cel způsobuje, že ekonomické ztráty spotřebitelů jsou vyšší než příjmy vlády plus dodatečné zisky vydělané výrobci. Uvalení cla má tři účinky:
- podporuje tuzemskou neefektivní výrobu
- nutí spotřebitele, aby omezovali své nákupy statků, na něž bylo uvaleno clo, až pod efektivní úroveň
- opatřuje příjmy vládě
Pouze první dva účinky způsobují ztráty efektivnosti v ekonomice.
Cíle protekcionismu - neekonomické cíle spočívají v ochraně domácích výrobců před nepřítelem, toto je důležité ve válce . . .
Důvody pro cla, které jsou naprosto nesmyslné - cla pro určité zájmové skupiny ( cla prosazená zájmovými skupinami za účelem dosažení výhod pro tuto skupinu), konkurence levné zahraniční práce ( jak mohou dělníci v dané zemi konkurovat levné pracovní síle např. v Asii), odvetná cla . . .
Ekonomické důvody pro protekcionismus. - cla mohou posunout směnné relace ve prospěch určité země, dočasná celní ochrana "nezletilého zboží" s růstovým potenciálem může být v dlouhém období efektivní, clo může za určitých podmínek pomoci snižovat nezaměstnanost.
Účinky cel a kvót:
Víme, že zahraniční obchod je pro zemi výhodnější něž situace bez obchodu. Z toho vyplývá, že prohibitivní clo nebo kvóta mají vysloveně negativní účinek. Jinak řečeno, hospodářský protekcionismus snižuje důchody. Nevhodně stanovené clo nebo kvóta nejenže nepomohou spotřebitelům v dané zemi, ale navíc ještě sníží jejich reálné mzdy, protože zdražují dovozy a snižují produktivitu světové ekonomiky Země na protekcionismus doplácejí, protože snížení mezinárodního obchodu jde na úkor efektivnosti vnitřně spjaté se specializací a dělbou práce.
Cla - soubor cel, která maximalizují naše reálné domácí důchody se nazývá optimální clo. Když všechny země stanoví optimální cla, je možné, že se blahobyt sníží, protože bariéry obchodu budou moc velké. Cla pro nezletilá odvětví - cílem těchto cel je ochránit mladá odvětví a poskytnout jim dostatečný čas, aby se mohli rozvinout, získat odborné pracovníky a kapitál, a tím jim zajisti konkurenceschopnost vůči zahraničí. Cla a ochrana před dovozem jsou neefektivním způsobem vytváření nových míst a snižování zaměstnanosti. Daleko efektivnější je v tomto směru fiskální nebo monetární politika.
Prohibitivní clo - je clo, které je tak vysoké, že znemožňuje jakýkoliv dovoz daného zboží.
Neprohibitivní clo - má tendenci zvýšit cenu, snížit spotřebovávané množství a zvýšit domácí výrobu. Škodí obchodu, ale nezmrazuje jej.
Cla vytvářejí ekonomickou neefektivnost. Přesněji řečeno uvalení cel způsobuje, že ekonomické ztráty spotřebitelů jsou vyšší než příjmy vlády plus dodatečné zisky vydělané výrobci. Uvalení cla má tři účinky:
- podporuje tuzemskou neefektivní výrobu
- nutí spotřebitele, aby omezovali své nákupy statků, na něž bylo uvaleno clo, až pod efektivní úroveň
- opatřuje příjmy vládě
Pouze první dva účinky způsobují ztráty efektivnosti v ekonomice.
17. Nezaměstnanost. Makroekonomické problémy trhu práce:
Měření nezaměstnanosti:
Údaje o nezaměstnanosti jsou shromažďovány metodu náhodného výběrového šetření. Na základě vypracovaného přehledu jsou lidé rozděleni do dvou skupin:
Zaměstnaní - lidé, kteří vykonávají jakoukoli placenou práci, a rovněž ti, kteří práci mají, ale právě nepracují z důvodu nemoci, kvůli stávkám nebo dovoleným.
Nezaměstnaní - lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ale práci aktivně hledají, nebo čekají, až se budou moci do práce vrátit. Aby byl člověk počítán mezi nezaměstnané, musí vyvíjet specifické úsilí v hledání práce. Ti kdo jsou zaměstnaní a ti nezaměstnaní tvoří dohromady ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Vláda se řídí tímto:
Ti kdo pracují, jsou zaměstnaní, lidé bez práce, kteří však práci hledají, jsou nezaměstnaní; lidé, kteří práci nemají, ale ani ji nevyhledávají nejsou ekonomicky aktivní. Míru nezaměstnanosti získáme jako počet nezaměstnaných vydělený celkovým počtem ekonomicky aktivního obyvatelstva.
Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky:
Rozeznáváme tři základní typy nezaměstnanosti:
- Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stadií životního cyklu. Jedná se o typ dobrovolné nezaměstnanosti.
- Strukturální nezaměstnanost se objevuje tam, kde je nesoulad mezi nabídkou práce a poptávkou po práci. Díky tomu se často setkáváme s tím, že některé obory upadají, zatímco jiné vzkvétají. Kdyby se mzdy přizpůsobovaly okamžitě, pak by nerovnováhy neexistovaly, ale mzdy reagují až příliš pomalu. Někdy trvá celé roky než se mzdy přizpůsobí.
- Cyklická nezaměstnanost je spojena s velmi nízkou celkovou poptávkou po práci. Jestliže se výdaje na produkt snižují, zvyšuje se nezaměstnanost prakticky všude. V tomto případě zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky. Narozdíl od frikční čí strukturální nezaměstnanosti, ty se mohou objevit i v případě, že je trh práce v rovnováze.
Údaje o nezaměstnanosti jsou shromažďovány metodu náhodného výběrového šetření. Na základě vypracovaného přehledu jsou lidé rozděleni do dvou skupin:
Zaměstnaní - lidé, kteří vykonávají jakoukoli placenou práci, a rovněž ti, kteří práci mají, ale právě nepracují z důvodu nemoci, kvůli stávkám nebo dovoleným.
Nezaměstnaní - lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ale práci aktivně hledají, nebo čekají, až se budou moci do práce vrátit. Aby byl člověk počítán mezi nezaměstnané, musí vyvíjet specifické úsilí v hledání práce. Ti kdo jsou zaměstnaní a ti nezaměstnaní tvoří dohromady ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Vláda se řídí tímto:
Ti kdo pracují, jsou zaměstnaní, lidé bez práce, kteří však práci hledají, jsou nezaměstnaní; lidé, kteří práci nemají, ale ani ji nevyhledávají nejsou ekonomicky aktivní. Míru nezaměstnanosti získáme jako počet nezaměstnaných vydělený celkovým počtem ekonomicky aktivního obyvatelstva.
Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky:
Rozeznáváme tři základní typy nezaměstnanosti:
- Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stadií životního cyklu. Jedná se o typ dobrovolné nezaměstnanosti.
- Strukturální nezaměstnanost se objevuje tam, kde je nesoulad mezi nabídkou práce a poptávkou po práci. Díky tomu se často setkáváme s tím, že některé obory upadají, zatímco jiné vzkvétají. Kdyby se mzdy přizpůsobovaly okamžitě, pak by nerovnováhy neexistovaly, ale mzdy reagují až příliš pomalu. Někdy trvá celé roky než se mzdy přizpůsobí.
- Cyklická nezaměstnanost je spojena s velmi nízkou celkovou poptávkou po práci. Jestliže se výdaje na produkt snižují, zvyšuje se nezaměstnanost prakticky všude. V tomto případě zaměstnanost klesá v důsledku nedostatečné agregátní poptávky. Narozdíl od frikční čí strukturální nezaměstnanosti, ty se mohou objevit i v případě, že je trh práce v rovnováze.
Soudobý monetarismus:
Tvrdí, že poptávka po penězích je hlavní systematickou determinantou GNP. Fiskální politika je podle nich neúčinná. Ceny a mzdy jsou flexibilní, a proto delta AD = delta p. Křivka AS je vertikální a taktéž je vertikální křivka Philipsova. Souhrnný sektor je stabilní a jeho automatické fungování udržuje ekonomiku na hranici potencionálního produktu.
16. Otevřená ekonomika : mezinárodní obchod a pohyb kapitálu, determinace měnového kurzu
NX:
Čisté vývozy NX jsou definovány jako vývozy X minus dovozy M. Celkové domácí výdaje se rovnají spotřebě plus domácí investice plus vládní nákupy. Tyto výdaje se budou lišit od GNP. Určitá část domácích výdajů bude vynaložena na nákup statků v zahraničí a jistá část domácích výrobků se prodá do zahraničí. Rozdíl mezi národním produktem a domácími výdaji se rovná čistým vývozům. Chceme-li vypočítat celkovou poptávku po výrobcích dané země, musí do ní zahrnout domácí i zahraniční poptávku po výrobcích dané země. --- AD = GNP = C+I+G+NX
Faktory ovlivňující čisté vývozy - Nákupy zahraničního zboží jsou přímo závislé na důchodu a produktu dané země. Tedy poroste-li GNP dané země budou mít dovozy tendenci růst ještě rychleji. Volba mezi domácími a zahraničními statky je dále závislá na jejich cenách. Nákupy tedy závisí na relativních cenách daných výrobků. Vývozy jsou zrcadlovým obrazem dovozů, protože vývozy jedné země jsou dovozem v druhé zemi, tudíž se v té druhé zemi chovají stejně jako u nás dovozy.
Účinek obchodu na GNP - Vývozy statků jsou závislé na důchodech v zemi, kam chceme naše zboží vyvážet ( jedná se o vnější faktor) a na cenách a měnových kurzech. Rovnovážný stav nastává v průsečíku přímky celkových výdajů s osou kvadrantu, to jest s osou 45°.
16. Otevřená ekonomika : mezinárodní obchod a pohyb kapitálu, determinace měnového kurzu
NX:
Čisté vývozy NX jsou definovány jako vývozy X minus dovozy M. Celkové domácí výdaje se rovnají spotřebě plus domácí investice plus vládní nákupy. Tyto výdaje se budou lišit od GNP. Určitá část domácích výdajů bude vynaložena na nákup statků v zahraničí a jistá část domácích výrobků se prodá do zahraničí. Rozdíl mezi národním produktem a domácími výdaji se rovná čistým vývozům. Chceme-li vypočítat celkovou poptávku po výrobcích dané země, musí do ní zahrnout domácí i zahraniční poptávku po výrobcích dané země. --- AD = GNP = C+I+G+NX
Faktory ovlivňující čisté vývozy - Nákupy zahraničního zboží jsou přímo závislé na důchodu a produktu dané země. Tedy poroste-li GNP dané země budou mít dovozy tendenci růst ještě rychleji. Volba mezi domácími a zahraničními statky je dále závislá na jejich cenách. Nákupy tedy závisí na relativních cenách daných výrobků. Vývozy jsou zrcadlovým obrazem dovozů, protože vývozy jedné země jsou dovozem v druhé zemi, tudíž se v té druhé zemi chovají stejně jako u nás dovozy.
Účinek obchodu na GNP - Vývozy statků jsou závislé na důchodech v zemi, kam chceme naše zboží vyvážet ( jedná se o vnější faktor) a na cenách a měnových kurzech. Rovnovážný stav nastává v průsečíku přímky celkových výdajů s osou kvadrantu, to jest s osou 45°.
Multiplikátor otevřené ekonomiky:
Mezní sklon k dovozu je přírůstek dovozů odpovídající přírůstku GNP o jeden dolar.
Multiplikátor otevřené ekonomiky:
Multiplikační efekt otevřené ekonomiky je poněkud nižší než multiplikační efekt uzavřené ekonomiky, protože v otevřené ekonomice část přírůstku důchodu uniká do zahraničí, to jest do výdajů na dovozy. mult. = 1 / (mps+mpm). Rozbor multiplikátoru otevřené ekonomiky lze také aplikovat na města a venkov. Tento únik části důchodu do výdajů na dovozy mění sklon výdajové přímky.
Mezinárodní obchod a měnové kurzy:
Pokud ostatní výdajové položky nevyváží pokles čistých vývozů, bude mít tento pokles kontraktivní účinky na ekonomiku. Tato změna je přibližně ekvivalentní poklesu vládních nákupů o stejnou částku. Jestliže roste kurz měny, říkáme, že dochází k zhodnocování měny. V důsledku zhodnocování měny se snižuje konkurenceschopnost vývozů dané země. Zhodnocení měny poved k poklesu čistých vývozů a tento pokles bude mít tendenci snížit agregátní poptávku a produkt. Jestliže klesá kurz měny dochází k znehodnocování dané měny a to vede ke zvýšení reálných čistých vývozů země a ke zvýšení agregátní poptávky a produktu.
Měnové kurzy - měnový kurz představuje cenu cizí měny vyjádřenou v peněžních jednotkách naší země. Měnové kurzy jsou důležité, protože naše země musí od jiných zemí nakupovat výrobky v jejich měně.
Určení měnových kurzů - výši měnového kurzu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně. Dochází-li k poklesu měnového kurzu dané země vůči kurzu jiné země, říkáme, že se daná měna znehodnotila, zatímco cizí měna se zhodnotila. Při snížení oficiálního měnového kurzu země říkáme, že měna devalvovala, zatímco zvýšení oficiálního kurzu se nazývá revalvací.
Multiplikátor otevřené ekonomiky:
Multiplikační efekt otevřené ekonomiky je poněkud nižší než multiplikační efekt uzavřené ekonomiky, protože v otevřené ekonomice část přírůstku důchodu uniká do zahraničí, to jest do výdajů na dovozy. mult. = 1 / (mps+mpm). Rozbor multiplikátoru otevřené ekonomiky lze také aplikovat na města a venkov. Tento únik části důchodu do výdajů na dovozy mění sklon výdajové přímky.
Mezinárodní obchod a měnové kurzy:
Pokud ostatní výdajové položky nevyváží pokles čistých vývozů, bude mít tento pokles kontraktivní účinky na ekonomiku. Tato změna je přibližně ekvivalentní poklesu vládních nákupů o stejnou částku. Jestliže roste kurz měny, říkáme, že dochází k zhodnocování měny. V důsledku zhodnocování měny se snižuje konkurenceschopnost vývozů dané země. Zhodnocení měny poved k poklesu čistých vývozů a tento pokles bude mít tendenci snížit agregátní poptávku a produkt. Jestliže klesá kurz měny dochází k znehodnocování dané měny a to vede ke zvýšení reálných čistých vývozů země a ke zvýšení agregátní poptávky a produktu.
Měnové kurzy - měnový kurz představuje cenu cizí měny vyjádřenou v peněžních jednotkách naší země. Měnové kurzy jsou důležité, protože naše země musí od jiných zemí nakupovat výrobky v jejich měně.
Určení měnových kurzů - výši měnového kurzu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně. Dochází-li k poklesu měnového kurzu dané země vůči kurzu jiné země, říkáme, že se daná měna znehodnotila, zatímco cizí měna se zhodnotila. Při snížení oficiálního měnového kurzu země říkáme, že měna devalvovala, zatímco zvýšení oficiálního kurzu se nazývá revalvací.
Teorie komparativních výhod:
Zásada komparativní výhody tvrdí, že každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které může vyrábět s relativně nižšími náklady, naopak každá země bude dovážet ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady. Teorie zvaná zásada komparativní výhody tvrdí, že země bude obchodovat se světem, i když je absolutně efektivnější nebo méně efektivní ve výrobě všech statků. Je dokázáno, že i když dvě země jsou schopné vyrábět vše, je pro ně výhodnější soustřeďovat se na výrobu komodity v jejíž výrobě mají komparativní výhodu. To znamená, že daná země by se měla soustřeďovat na statek, v jehož výrobě je absolutně efektivnější než druhá země. Potom bude jedna země vyvážet statek, v jehož výrobě je absolutně efektivnější, aby získala prostředky na dovoz statku, v jehož výrobě není efektivní.
Ekonomický přínos z obchodu:
Přínos z obchodu můžeme nejsnadněji zjisti tak, že vypočítáme vliv obchodu na reálnou mzdu pracovníků. Reálná mzda pracovníků se měří množstvím statků a služeb, které si pracovník může koupit za hodinový plat. Při výhodném mezinárodním obchodu se v zúčastněných zemích zvyšuje reálná mzda, protože se zboží stává levnější. Jestliže se uvolní obchod a každá země se zaměří na svou oblast komparativní výhody, všichni si polepší. Pracovníci v každé zemi si budou moci koupit větší množství spotřebních statků za stejné množství práce, pokud se lidé specializují v oblasti komparativní výhody a směňují svou vlastní produkci za statky, v nichž mají relativní nevýhodu. Když se otevřou hranice obchodu, zvyšuje se národní důchod v každé jednotlivé obchodující zemi.
Ekonomický přínos z obchodu:
Přínos z obchodu můžeme nejsnadněji zjisti tak, že vypočítáme vliv obchodu na reálnou mzdu pracovníků. Reálná mzda pracovníků se měří množstvím statků a služeb, které si pracovník může koupit za hodinový plat. Při výhodném mezinárodním obchodu se v zúčastněných zemích zvyšuje reálná mzda, protože se zboží stává levnější. Jestliže se uvolní obchod a každá země se zaměří na svou oblast komparativní výhody, všichni si polepší. Pracovníci v každé zemi si budou moci koupit větší množství spotřebních statků za stejné množství práce, pokud se lidé specializují v oblasti komparativní výhody a směňují svou vlastní produkci za statky, v nichž mají relativní nevýhodu. Když se otevřou hranice obchodu, zvyšuje se národní důchod v každé jednotlivé obchodující zemi.
Nástroje monetární politiky:
Nepřímé nástroje:
- Diskontní sazba: úroková sazba, za kterou poskytuje CEB úvěry ostatním bankám. Čím je tato sazba větší, tím jsou úvěry dražší, a tím méně si budou banky půjčovat, a tím se sníží množství peněz v oběhu.
- PMR: jsou pohledávky CEB vůči ostatním KB. Tyto rezervy nejsou úročeny. Zvýšením těchto rezerv se sníží množství peněz v oběhu a naopak.
- Operace na volném trhu: CEB nakupuje nebo prodává cenné papíry, a tím stahuje peníze z oběhu, nebo naopak uvolňuje peníze do oběhu.
Přímé nástroje CEB:
- Povinné vklady: KB mají povinnost si zakládat u CEB běžný účet. CEB pak kontroluje směr dotací.
Fungování monetární politiky při regulaci AD:
Expanze monetární politiky vede posunu nabídky peněz doprava, tj. ke zvýšení nabídky peněz. V důsledku toho se zvýší AD. V krátkém období je křivka AS horizontální. to znamená, že monetární politiky je maximálně účinná. V dlouhém období má monetární expanze za příčinu inflaci. V dlouhém období je inflace čistě monetární jev.
Kvantitativní teorie peněz - základem je kvantitativní rovnice peněz M .V = P . Y Kde M je množství peněz v oběhu a V je rychlost obratu peněz, Y je důchod a P je cenová hladina. Východiskem je, že V se nemění, stejně jako se nemění P. Z toho vyplývá, že změny v množství peněz v oběhu mají vliv pouze na cenovou hladinu. M = k . PY
k = 1/V = koeficient důchodové rychlosti oběhu peněz. P = M/kY --- dokazuje tvar křivky AD a její hyperboličnost.
- Diskontní sazba: úroková sazba, za kterou poskytuje CEB úvěry ostatním bankám. Čím je tato sazba větší, tím jsou úvěry dražší, a tím méně si budou banky půjčovat, a tím se sníží množství peněz v oběhu.
- PMR: jsou pohledávky CEB vůči ostatním KB. Tyto rezervy nejsou úročeny. Zvýšením těchto rezerv se sníží množství peněz v oběhu a naopak.
- Operace na volném trhu: CEB nakupuje nebo prodává cenné papíry, a tím stahuje peníze z oběhu, nebo naopak uvolňuje peníze do oběhu.
Přímé nástroje CEB:
- Povinné vklady: KB mají povinnost si zakládat u CEB běžný účet. CEB pak kontroluje směr dotací.
Fungování monetární politiky při regulaci AD:
Expanze monetární politiky vede posunu nabídky peněz doprava, tj. ke zvýšení nabídky peněz. V důsledku toho se zvýší AD. V krátkém období je křivka AS horizontální. to znamená, že monetární politiky je maximálně účinná. V dlouhém období má monetární expanze za příčinu inflaci. V dlouhém období je inflace čistě monetární jev.
Kvantitativní teorie peněz - základem je kvantitativní rovnice peněz M .V = P . Y Kde M je množství peněz v oběhu a V je rychlost obratu peněz, Y je důchod a P je cenová hladina. Východiskem je, že V se nemění, stejně jako se nemění P. Z toho vyplývá, že změny v množství peněz v oběhu mají vliv pouze na cenovou hladinu. M = k . PY
k = 1/V = koeficient důchodové rychlosti oběhu peněz. P = M/kY --- dokazuje tvar křivky AD a její hyperboličnost.
Proces generování peněz
- za prvé: CEB rozhodne o výši PMR; za druhé: bankovní systém považuje tyto rezervy za vstup a přeměňuje je v mnohem větší množství bankovních peněz. Oběživo plus tyto bankovní peníze pak představují nabídku peněz M1. Banky mohou postupně vytvářet peníze. Působí zde proces multiplikace. Příčinou je takzvaný peněžní multiplikátor = 1/PMR krát původní vklad. Tímto způsobem se z původně uložené tisícikoruny při desetiprocentních PMR stane na konci multiplikačního procesu deset tisíc korun. Banky tak vytvářejí nové peníze. Nebo-li: Je-li zákonem stanovená povinná rezerva deset procent budou nové vklady desetinásobkem rezervy. Avšak jakmile se část ze zvýšených vkladů přelévá do oběživa či nepeněžních aktiv, nebo když banky drží přebytečné rezervy, pak se tvorby vkladu odchýlý od poměru 1/povinný podíl rezerv.
CEB, její cíle a nástroje její monetární politiky:
Funkce CEB:
- emisní funkce - pouze CEB má právo emitovat nové hotovostní peníze na daném území
- CEB je nositelem monetární politiky.
Cíle CEB:
- stabilita kupní síly měny
- plná míra zaměstnanosti
- zabezpečení stabilního ekonomického růstu
- rovnováha platební bilance
Současně lze zpravidla naplnit jen dva z těchto cílů. K naplnění hlavního cíle postupuje banka přes nabídku peněz, regulaci úrokových měr a ovlivňování devizových kurzů. S rostoucí nezávislostí CEB na vládní politice roste účinnost monetární politiky.
Nástroje monetární politiky:
Nástroje CEB dělíme na přímé a nepřímé.
CEB, její cíle a nástroje její monetární politiky:
Funkce CEB:
- emisní funkce - pouze CEB má právo emitovat nové hotovostní peníze na daném území
- CEB je nositelem monetární politiky.
Cíle CEB:
- stabilita kupní síly měny
- plná míra zaměstnanosti
- zabezpečení stabilního ekonomického růstu
- rovnováha platební bilance
Současně lze zpravidla naplnit jen dva z těchto cílů. K naplnění hlavního cíle postupuje banka přes nabídku peněz, regulaci úrokových měr a ovlivňování devizových kurzů. S rostoucí nezávislostí CEB na vládní politice roste účinnost monetární politiky.
Nástroje monetární politiky:
Nástroje CEB dělíme na přímé a nepřímé.
Poptávka po penězích:
Poptávka po penězích vzniká z naší potřeby mít prostředek směny, tj. transakční poptávky. Držíme oběživo a šekové účty, abychom mohli kupovat statky a platit své účty. S růstem našich důchodů vzrůstá i hodnota kupovaných statků, potřebujeme tudíž více peněz pro naše transakční účely, čímž roste naše poptávka po M1. Transakční poptávka po M bude citlivá na náklady držby peněz. Když úrokové sazby z alternativních aktiv vůči úrokové sazbě z peněz relativně rostou, lidé a podniky mají tendenci snížit držbu peněz. Kromě toho si lidé někdy drží peníze jako aktivum. Chtějí chránit část svého bohatství před výkyvy ekonomického života, vystříhat se tak pošetilosti dát všechna svá vajíčka do jediného košíku. Jeden z těchto košíku, který chtějí mít všichni investoři, je košík mimořádně bezpečného aktiva. Tímto aktivem může být vysoce výnosný šekový účet, část M1, nebo to mohou být skoropeníze v M2, možná úsporový účet nebo peněžní fond.
Bankovní sektor a nabídka peněz:
Finanční instituce převádějí peníze od věřitelů k dlužníkům. Přitom vytvářejí finanční nástroje (jakými jsou šekové nebo úsporové účty). Z makroekonomického hlediska jsou ale nejdůležitějším nástrojem bankovní peníze, které dnes poskytují především komerční banky. Každá banka má po ruce fondy nebo aktiva ve formě pohotové hotovosti nebo ve formě fondů u CEB zvané rezervy. Banka maximalizuje svůj zisk, pokud používá vložené peníze k provádění peněžních transakcí, jako je poskytování úvěrů, nebo nakupování cenných papírů. Z toho vyplývá, že banky mohou doslova tvořit peníze. Na každý typ vkladů jsou zákonem stanoveny povinné minimální rezervy a to nezávisle na skutečné potřebě pohotové hotovosti. Hlavní funkcí PMR stanovených zákonem je umožnit CEB kontrolovat objem šekových vkladů, které mohou banky generovat. Tím, že určí vysoké, pevné zákonem stanovené PMR, může CEB lépe kontrolovat nabídku peněz.
Bankovní sektor a nabídka peněz:
Finanční instituce převádějí peníze od věřitelů k dlužníkům. Přitom vytvářejí finanční nástroje (jakými jsou šekové nebo úsporové účty). Z makroekonomického hlediska jsou ale nejdůležitějším nástrojem bankovní peníze, které dnes poskytují především komerční banky. Každá banka má po ruce fondy nebo aktiva ve formě pohotové hotovosti nebo ve formě fondů u CEB zvané rezervy. Banka maximalizuje svůj zisk, pokud používá vložené peníze k provádění peněžních transakcí, jako je poskytování úvěrů, nebo nakupování cenných papírů. Z toho vyplývá, že banky mohou doslova tvořit peníze. Na každý typ vkladů jsou zákonem stanoveny povinné minimální rezervy a to nezávisle na skutečné potřebě pohotové hotovosti. Hlavní funkcí PMR stanovených zákonem je umožnit CEB kontrolovat objem šekových vkladů, které mohou banky generovat. Tím, že určí vysoké, pevné zákonem stanovené PMR, může CEB lépe kontrolovat nabídku peněz.
Ekonomiky rozvojových zemí:
Rozvojová země je taková země, v níž je reálný důchod na obyvatele ve srovnání se Spojenými státy, Japonskem a západní Evropu nízký.
Protože se obyvatelstvo zdvojnásobuje až zečtyřnásobuje, je to přesně totéž, jako kdyby se zeměkoule zmenšovala na polovinu nebo čtvrtinu - až by se nakonec zmenšila tak, že by zásoby potravin klesly pod úroveň nezbytnou k zachování života. Aplikujeme-li zákon klesajících výnosů na neměnnou velikost disponibilní půdy, pak dojdeme k závěru, že produkce potravin má tendenci růst pomaleji než počet obyvatel, který se zvětšuje geometrickou řadou.
Preindustriální společnost vede k nízkému populačnímu růstu. Raná fáze rozvoje vede k populační explozi. Pozdější fáze rozvoje vede ke zpomalování růstu populace v důsledku hospodářských změn. Fáze zralosti vede téměř k nulovému populačnímu růstu, protře oba rodiče mají tendenci pracovat a mohou regulovat porodnost . . .
Prvky rozvoje:
- lidské zdroje ( nabídla práce, vzdělání, kázeň, motivace)
- přírodní zdroje (půda, nerostné bohatství, energetické zdroje, podnebí)
- tvorba kapitálu ( stroje, továrny, silnice)
- technologie (věda, technické znalosti, řídící schopnosti, podnikání)
V mnoha rozvojových zemích jsou nejtíživějším problémem příliš nízké úspory. Zvláště chudé oblasti se musí rozhodovat zda vzácné zdroje použijí jako investice nebo k uspokojení potřeb. Výsledkem bývají často příliš nízké investice do produktivního kapitálu nutného pro ekonomický pokrok.
Protože se obyvatelstvo zdvojnásobuje až zečtyřnásobuje, je to přesně totéž, jako kdyby se zeměkoule zmenšovala na polovinu nebo čtvrtinu - až by se nakonec zmenšila tak, že by zásoby potravin klesly pod úroveň nezbytnou k zachování života. Aplikujeme-li zákon klesajících výnosů na neměnnou velikost disponibilní půdy, pak dojdeme k závěru, že produkce potravin má tendenci růst pomaleji než počet obyvatel, který se zvětšuje geometrickou řadou.
Preindustriální společnost vede k nízkému populačnímu růstu. Raná fáze rozvoje vede k populační explozi. Pozdější fáze rozvoje vede ke zpomalování růstu populace v důsledku hospodářských změn. Fáze zralosti vede téměř k nulovému populačnímu růstu, protře oba rodiče mají tendenci pracovat a mohou regulovat porodnost . . .
Prvky rozvoje:
- lidské zdroje ( nabídla práce, vzdělání, kázeň, motivace)
- přírodní zdroje (půda, nerostné bohatství, energetické zdroje, podnebí)
- tvorba kapitálu ( stroje, továrny, silnice)
- technologie (věda, technické znalosti, řídící schopnosti, podnikání)
V mnoha rozvojových zemích jsou nejtíživějším problémem příliš nízké úspory. Zvláště chudé oblasti se musí rozhodovat zda vzácné zdroje použijí jako investice nebo k uspokojení potřeb. Výsledkem bývají často příliš nízké investice do produktivního kapitálu nutného pro ekonomický pokrok.
Strategie rozvoje ekonomicky slabších zemí:
Start - každá země odstartovala průmyslovou revoluci v jiném období. Start je poháněn vůdčími sektory, jimiž jsou např. rychle rostoucí exportní trhy, nebo nějaké odvětví vykazující velké úspory z rozsahu. Jakmile dominantní sektory začnou rychle růst, dostavuje se tzv. proces sebeudržujícího růstu. Růst znamená zisky, zisky znamenají investice, produktivita a důchod na obyvatele rostou.
Hypotéza zaostalosti - dnešní rozvojové země mohou přilákat kapitál zemí rozvinutých a mají tak výhodu. Naše hypotéza tvrdí, že relativní zaostalost může napomáhat rozvoji.
Vyvážený růst - tato teorie tvrdí, že růst je vyváženým procesem a země procházející růstem se pohybuje vpřed pomalu, ale stabilně. Ekonomický růst lze přirovnat k pohybu želvy, která leze pomalu vpřed velmi dlouho, až se zastaví.
Bohatá mozaika - jedná se o to, že neexistují dvě země s úplně stejný zázemím pro ekonomický růst.
15. Peníze a trh peněz. Měnová politika
Komponenty MS:
M1 - Transakční peníze - jsou nejdůležitějším a nejostřeji sledovaným peněžním agregátem. Skládá se z položek skutečně používaným k transakcím, k nákupu a prodeji věcí. M1 zahrnuje mince a oběživo držené mimo banky, spolu s šekovatelnými účty.
M2 - Skoro peníze - zahrnuje M1 a další aktiva, která jsou velmi blízkými substituty transakčních peněz.
M3 - zahrnuje M2 a úsporové účty a podrobná depozita vlastněná významnými institucemi.
L - likvidní aktiva - zahrnuje položky, jako jsou krátkodobé cenné papíry ministerstva financí. Tato aktiva se nazývají likvidní, protože mohou být snadno přeměněna na hotovost.
D - úvěr - představuje všechny dluhy domácích nefinančních sektorů. Zahrnuje hypotéky, obligace a podobné nástroje spolu se všemi likvidními aktivy.
Ekonomové sledují pohyb peněžních agregátů, protože
např. výrazné změny v M2, nebo v růstu úvěru často signalizují podobný pohyb v GNP. Rychlý růst peněz a úvěru doprovází konjunkturu, jejich omezování je často následováno recesí či ještě něčím horším.
Hypotéza zaostalosti - dnešní rozvojové země mohou přilákat kapitál zemí rozvinutých a mají tak výhodu. Naše hypotéza tvrdí, že relativní zaostalost může napomáhat rozvoji.
Vyvážený růst - tato teorie tvrdí, že růst je vyváženým procesem a země procházející růstem se pohybuje vpřed pomalu, ale stabilně. Ekonomický růst lze přirovnat k pohybu želvy, která leze pomalu vpřed velmi dlouho, až se zastaví.
Bohatá mozaika - jedná se o to, že neexistují dvě země s úplně stejný zázemím pro ekonomický růst.
15. Peníze a trh peněz. Měnová politika
Komponenty MS:
M1 - Transakční peníze - jsou nejdůležitějším a nejostřeji sledovaným peněžním agregátem. Skládá se z položek skutečně používaným k transakcím, k nákupu a prodeji věcí. M1 zahrnuje mince a oběživo držené mimo banky, spolu s šekovatelnými účty.
M2 - Skoro peníze - zahrnuje M1 a další aktiva, která jsou velmi blízkými substituty transakčních peněz.
M3 - zahrnuje M2 a úsporové účty a podrobná depozita vlastněná významnými institucemi.
L - likvidní aktiva - zahrnuje položky, jako jsou krátkodobé cenné papíry ministerstva financí. Tato aktiva se nazývají likvidní, protože mohou být snadno přeměněna na hotovost.
D - úvěr - představuje všechny dluhy domácích nefinančních sektorů. Zahrnuje hypotéky, obligace a podobné nástroje spolu se všemi likvidními aktivy.
Ekonomové sledují pohyb peněžních agregátů, protože
např. výrazné změny v M2, nebo v růstu úvěru často signalizují podobný pohyb v GNP. Rychlý růst peněz a úvěru doprovází konjunkturu, jejich omezování je často následováno recesí či ještě něčím horším.
Princip akcelerátoru:
Je teorií o faktorech, které ovlivňují investice. Říká, že zásoba kapitálu požadovaná společností je v první řadě závislá na výši produkce; přírůstky k této kapitálové zásobě, to jest čisté investice, se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt. Období prosperity tudíž může skončit nejen pouze proto, že poklesly prodeje, nýbrž spíš proto, že se produkt a prodeje ustálili na vysoké úrovni. Princip akcelerátoru je mocný činitel vyvolávající hospodářskou nestabilitu. Změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny investic.
Interakce akcelerátoru a multiplikátoru - sotva začne produkt růst, zvyšování produkce vyvolá prostřednictvím akcelerátoru nové investice. Tyto nové investice dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru. V určitém momentu však produkt vyvolá napětí v existujících kapacitách. Růst produktu se zpomalí. Potom ale začne akcelerátor působit proti hospod. růstu. Ekonomický systém pak začne klesat, dokud investice nedosáhnou sedlového bodu, potom se opakuje vzestup.
Teorie ekonomického růstu:
Ekonomický růst - Zvýšení celkového produktu země za určité časové období. Většinou se měří jako roční přírůstek GNP.
Z formálního hlediska představuje ekonomický růst zvýšení potencionálního GNP. K prohlubování kapitálu dochází, jestliže zásoba kapitálu roste rychleji než ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Při neexistenci technologické změny povede prohlubování kapitálu k růstu výstupu na dělníka, k růstu mezního produktu práce a k růstu mezd; povede také k poklesu výnosu z kapitálu a k následnému poklesu reálné úrokové sazby.
Pokud označíme reálný produkt jako Y, můžeme ekonomický růst měřit:
rozdíl - Y = Yt - Yt-1
koeficient růstu - r = (Yt/Yt-1).100 %
tempo růstu = koeficient růstu.
Interakce akcelerátoru a multiplikátoru - sotva začne produkt růst, zvyšování produkce vyvolá prostřednictvím akcelerátoru nové investice. Tyto nové investice dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru. V určitém momentu však produkt vyvolá napětí v existujících kapacitách. Růst produktu se zpomalí. Potom ale začne akcelerátor působit proti hospod. růstu. Ekonomický systém pak začne klesat, dokud investice nedosáhnou sedlového bodu, potom se opakuje vzestup.
Teorie ekonomického růstu:
Ekonomický růst - Zvýšení celkového produktu země za určité časové období. Většinou se měří jako roční přírůstek GNP.
Z formálního hlediska představuje ekonomický růst zvýšení potencionálního GNP. K prohlubování kapitálu dochází, jestliže zásoba kapitálu roste rychleji než ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Při neexistenci technologické změny povede prohlubování kapitálu k růstu výstupu na dělníka, k růstu mezního produktu práce a k růstu mezd; povede také k poklesu výnosu z kapitálu a k následnému poklesu reálné úrokové sazby.
Pokud označíme reálný produkt jako Y, můžeme ekonomický růst měřit:
rozdíl - Y = Yt - Yt-1
koeficient růstu - r = (Yt/Yt-1).100 %
tempo růstu = koeficient růstu.
Tempo růstu potencionálního produktu
- se vypočte jako součet dlouhodobého tempa růstu souhrnné produktivity a objemu výrobních faktorů při jejich plném využití. Tempo růstu potencionálního produktu závisí:
- Na tempu růstu inputů: zvýší-li se množství práce půdy a kapitálu, za jinak nezměněných podmínek, lze předpokládat růst potencionálního produktu.
- Na tempu růstu souhrnné produktivity: Při nezměněném množství výr. faktorů lze zvýšit úroveň potencionálního produktu lepším využitím inputů.
Dokonalejší využití výr. faktorů se promítá v:
- růstu produktivity práce, růstu účinnosti kapitálu, poklesu materiálové a energetické náročnosti výroby.
Dlouhodobý rozvoj země závisí na obou uvedených skupinách faktorů. Podle využívání výr. faktoru a jejich rozšiřování se mění postavení země v mezinárodním měřítku a roste životní úroveň obyvatelstva dané země.
Pokud AD roste stejně rychle jako AS, potom dochází k hospodářskému růstu ve všech směrech. Pokud dojde k poklesu AD a AS se nezmění, vede pokles AD velmi vysokému poklesu reálného produktu oproti potencionálnímu produktu a malému poklesu cenové hladiny. Pokud se nemění AD a sníží se AS, potom se zvýší cenová hladina a sníží se reálný produkt.
- Na tempu růstu inputů: zvýší-li se množství práce půdy a kapitálu, za jinak nezměněných podmínek, lze předpokládat růst potencionálního produktu.
- Na tempu růstu souhrnné produktivity: Při nezměněném množství výr. faktorů lze zvýšit úroveň potencionálního produktu lepším využitím inputů.
Dokonalejší využití výr. faktorů se promítá v:
- růstu produktivity práce, růstu účinnosti kapitálu, poklesu materiálové a energetické náročnosti výroby.
Dlouhodobý rozvoj země závisí na obou uvedených skupinách faktorů. Podle využívání výr. faktoru a jejich rozšiřování se mění postavení země v mezinárodním měřítku a roste životní úroveň obyvatelstva dané země.
Pokud AD roste stejně rychle jako AS, potom dochází k hospodářskému růstu ve všech směrech. Pokud dojde k poklesu AD a AS se nezmění, vede pokles AD velmi vysokému poklesu reálného produktu oproti potencionálnímu produktu a malému poklesu cenové hladiny. Pokud se nemění AD a sníží se AS, potom se zvýší cenová hladina a sníží se reálný produkt.
Teorie hospodářské cyklu:
Většina hospodářských teorií dnes podtrhuje význam spotřebních a investičních statků dlouhodobého užití. Rozdílné teorie lze rozdělit do dvou skupin:
Vnější - vnější teorie nacházejí příčiny hospodářského cyklu někde vně ekonomického systému - Sluneční skvrny, války, revoluce, volby, v tempech růstu migrací . . .
Vnitřní - vnitřní teorie hledají příčiny cyklů uvnitř dané ekonomiky; takové, které vyvolávají sebegenerující hospodářské cykly, a to tak, že každá expanze plodí recesi a naopak
Politický hospodářský cyklus - je jedna z hlavních vnějších příčin hospodářského cyklu. Existují zde tři hlavní předpoklady pro tuto teorii:
-Od dob Keynese měli tvůrci politiky nástroje ke stimulování ekonomiky
-Voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací.
-Politici chtějí být znovu zvoleni
Politický hospodářský cyklus vypadá asi takto:
po volbách zavede zvolený politik úsporná opatření s tím, že občané zapomenou na to, že museli spolknout tuto hořkou pilulku. Zhruba rok před volbami se politici začnou snažit o stimulaci ekonomiky. Voliči si pak spíše pamatují konjunkturu než recesi.
Kombinování vnitřních a vnějších faktorů - při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky a vnitřní faktory je mohou prodlužovat a šířit. Tím vnitřním faktorem udržujícím vně vzniklé otřesy jsou investice. Investice jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu. Tento vztah je znám pod pojmem princip akcelerátoru.
Vnější - vnější teorie nacházejí příčiny hospodářského cyklu někde vně ekonomického systému - Sluneční skvrny, války, revoluce, volby, v tempech růstu migrací . . .
Vnitřní - vnitřní teorie hledají příčiny cyklů uvnitř dané ekonomiky; takové, které vyvolávají sebegenerující hospodářské cykly, a to tak, že každá expanze plodí recesi a naopak
Politický hospodářský cyklus - je jedna z hlavních vnějších příčin hospodářského cyklu. Existují zde tři hlavní předpoklady pro tuto teorii:
-Od dob Keynese měli tvůrci politiky nástroje ke stimulování ekonomiky
-Voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací.
-Politici chtějí být znovu zvoleni
Politický hospodářský cyklus vypadá asi takto:
po volbách zavede zvolený politik úsporná opatření s tím, že občané zapomenou na to, že museli spolknout tuto hořkou pilulku. Zhruba rok před volbami se politici začnou snažit o stimulaci ekonomiky. Voliči si pak spíše pamatují konjunkturu než recesi.
Kombinování vnitřních a vnějších faktorů - při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky a vnitřní faktory je mohou prodlužovat a šířit. Tím vnitřním faktorem udržujícím vně vzniklé otřesy jsou investice. Investice jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu. Tento vztah je znám pod pojmem princip akcelerátoru.
Účinky makroekonomické politiky v modelu AS/AD:
Monetární politika používá thrupeněz k ovlivnění AD. Monetární expanze = zvýšení AD. V dlouhém období je inflace čistě monetární jev, protože AS je vertikální a posun Ad způsobí pouze růst cenové hladiny. Maximálně účinná je monetární politika v krátkém období. Restrikce má za následek posun AD doleva dolů. Monetární expanze = zvýšení nabídky peněz.
Fiskální politika ovlivňuje přímo AD. Fiskální expanze má za následek posun Ad doprava nahoru. Jedná se zvýšení některé položky AD. Nejčastěji se jedná o zvýšení vládních nákupů. Fiskální politika je maximálně účinná v případě horizontální křivky AS a maximálně neúčinná v případě vertikální AS. Uplatňuje se tzv. crowding out efekt (vytěsňovací efekt) kdy dochází k vytěsňování soukromých investic. Vládní výdaje mají tendenci vytěsňovat soukromé investice.
14. Ekonomický růst, hospodářské cykly
Okunův zákon -klesne-li skutečný GNP o dvě procenta vůči potencionálnímu GNP, potom míra nezaměstnanosti vzroste přibližně o jedno procento.
Potenciální produkt - maximální úroveň GNP, kterou lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace; někdy se též nazývá produktem vysoké zaměstnanosti. Dnes se všeobecně chápe jako úroveň produktu, která odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti.
Fiskální politika ovlivňuje přímo AD. Fiskální expanze má za následek posun Ad doprava nahoru. Jedná se zvýšení některé položky AD. Nejčastěji se jedná o zvýšení vládních nákupů. Fiskální politika je maximálně účinná v případě horizontální křivky AS a maximálně neúčinná v případě vertikální AS. Uplatňuje se tzv. crowding out efekt (vytěsňovací efekt) kdy dochází k vytěsňování soukromých investic. Vládní výdaje mají tendenci vytěsňovat soukromé investice.
14. Ekonomický růst, hospodářské cykly
Okunův zákon -klesne-li skutečný GNP o dvě procenta vůči potencionálnímu GNP, potom míra nezaměstnanosti vzroste přibližně o jedno procento.
Potenciální produkt - maximální úroveň GNP, kterou lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace; někdy se též nazývá produktem vysoké zaměstnanosti. Dnes se všeobecně chápe jako úroveň produktu, která odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti.
Charakteristika hospodářského cyklu:
Hospodářské cykly jsou výkyvy celkové ekonomické aktivity vyznačující se současnou expanzí nebo kontrakcí produktu ve většině sektorů ekonomiky. K cyklu dochází jestliže skutečný produkt vzhledem k potencionálnímu buď klesá, nebo stoupá ( kolísá okolo potencionálního produktu). Dnes dělíme hospodářské cykly na fáze. Vrcholy a sedla jsou body obratu, recese a expanze jsou hlavními fázemi cyklu. Hospodářství se ocitá v recesi, jestliže reálný GNP ve dvou po sobě následujících čtvrtletích klesal. Recese končí v sedle, poté následuje zotavení (expanze), vrchol, recese, sedlo . . .
Obvyklé vztahy z průběhu cyklů při recesi:
- často prudce klesají spotřebitelské nákupy, zatímco firemní zásoby statků dlouhodobé spotřeby stoupají. Firmy reagují snížením výroby a reálný GNP klesá. Poté klesají firemní investice do budov a zařízení.
- Při poklesu poptávky po práci lze nejprve zaznamenat zkrácení průměrného pracovního týdne, poté dochází ke zvyšování nezaměstnanosti.
- Zisky firem v období recese prudce klesají, obvykle nastává propad cen obyčejných akcií, klesají také úrokové míry.
Konjunktura je zrcadlovým obrazem recese.
Obvyklé vztahy z průběhu cyklů při recesi:
- často prudce klesají spotřebitelské nákupy, zatímco firemní zásoby statků dlouhodobé spotřeby stoupají. Firmy reagují snížením výroby a reálný GNP klesá. Poté klesají firemní investice do budov a zařízení.
- Při poklesu poptávky po práci lze nejprve zaznamenat zkrácení průměrného pracovního týdne, poté dochází ke zvyšování nezaměstnanosti.
- Zisky firem v období recese prudce klesají, obvykle nastává propad cen obyčejných akcií, klesají také úrokové míry.
Konjunktura je zrcadlovým obrazem recese.
AS a AD:
Totéž se stane, když se zvýší investice, vládní nákupy nebo NX. Sklon křivky poptávky závisí na:
- velikosti úrokové míry
- reakci investičních výdajů na změny v úrokové sazbě
- reakci výdajů na spotřebu na změny v reálném bohatství národa
- změně transakční poptávky po penězích, když se mění úroveň národního důchodu.
Pokles úrokové míry zvýší investiční výdaje a tak se zvýší i Y. Pokles cenové hladiny také vyvolá růst reálného bohatství; tato skutečnost oslabuje růst Y i pokles úr. sazeb.
AS - v krátkém období je křivka AS rostoucí přímka. Jedná se o vztah přímé úměrnosti mezi cenovou hladinou a produktem.
- v dlouhém období růst cenové hladiny vyvolá silnější tlak na růst mzdových nákladů i růst cen ostatních nákladových položek. V důsledku růstu nákladů firmy nebudou mít zájem zvyšovat objem produkce, a proto je křivka AS v dlouhém období vertikální.
Keynesyanský model - zkoumá ekonomiku za podmínky pevných cen. Při těchto cenách je křivka As rovnoběžná s osou x. Tato situace může v ekonomice nastat pouze tehdy, když firmy mohou získat volné disponibilní výr. faktory. To jest, když reálný důchod je pod potenciálním.
Klasický model - předpokládá, že ceny jsou pružné jak v krátkém, tak i v dlouhém období, a proto je křivka AS v obou obdobích vertikální a udržuje se na úrovni potencionálního produktu.
- velikosti úrokové míry
- reakci investičních výdajů na změny v úrokové sazbě
- reakci výdajů na spotřebu na změny v reálném bohatství národa
- změně transakční poptávky po penězích, když se mění úroveň národního důchodu.
Pokles úrokové míry zvýší investiční výdaje a tak se zvýší i Y. Pokles cenové hladiny také vyvolá růst reálného bohatství; tato skutečnost oslabuje růst Y i pokles úr. sazeb.
AS - v krátkém období je křivka AS rostoucí přímka. Jedná se o vztah přímé úměrnosti mezi cenovou hladinou a produktem.
- v dlouhém období růst cenové hladiny vyvolá silnější tlak na růst mzdových nákladů i růst cen ostatních nákladových položek. V důsledku růstu nákladů firmy nebudou mít zájem zvyšovat objem produkce, a proto je křivka AS v dlouhém období vertikální.
Keynesyanský model - zkoumá ekonomiku za podmínky pevných cen. Při těchto cenách je křivka As rovnoběžná s osou x. Tato situace může v ekonomice nastat pouze tehdy, když firmy mohou získat volné disponibilní výr. faktory. To jest, když reálný důchod je pod potenciálním.
Klasický model - předpokládá, že ceny jsou pružné jak v krátkém, tak i v dlouhém období, a proto je křivka AS v obou obdobích vertikální a udržuje se na úrovni potencionálního produktu.
Hlavní proud
- neokeynesiánský model - jedná se o kombinaci dvou předchozích extrémních případů. Vše závisí na existenci volných zdrojů v ekonomice. Pokud volné zdroje existují, lze aplikovat keynes. přístup a s tím i příslušný tvar a sklon křivky AS. Pokud neexistují volné zdroje pak je křivka AS v klasickém poli. Pokud se ekonomika pohybuje po potenciálním produktu, to jest křivka AS opisuje křivku potencionálního produktu, potom může dojít k posunu křivky AS pouze, pokud dojde k posunu potencionálního produktu. Potencionální produkt to je maximální možná úroveň produkce, kterou lze s danou technologií a při daném počtu obyvatelstva dosáhnout, aniž dochází k růstu inflace. Může se posunout se zvýšením práce. As ovlivňují tzv nabídkové šoky viz ropné šoky v 70 - tých letech.
Makroekonomická rovnováha:
Vyplývá z integrace agregátní poptávky a nabídky. Grafický bod rovnováhy nastává v průsečíku AS a AD. Podle klasiků dosahuje ekonomika rovnováhy v kr. i dlouhém období rovnováhy, pokud se pohybuje po hranici potencionálního produktu. V keyn. a neokeyn. modelu tomu tak v kr. období nemusí být. Mezera produktu nastává, když je skutečný produkt pod potencionálním produktem a potencionální produkt je produkt, který lze v dané ekonomice vyrábět, aniž by docházelo k inflaci. Mezera produktu udává, o kolik méně vytváří ekonomika oproti potencionálním možnostem. Inflační mezera nastává v opačném případě. Můžeme ji změřit jako částku, o kterou AD převyšuje potencionální produkt.
Makroekonomická rovnováha:
Vyplývá z integrace agregátní poptávky a nabídky. Grafický bod rovnováhy nastává v průsečíku AS a AD. Podle klasiků dosahuje ekonomika rovnováhy v kr. i dlouhém období rovnováhy, pokud se pohybuje po hranici potencionálního produktu. V keyn. a neokeyn. modelu tomu tak v kr. období nemusí být. Mezera produktu nastává, když je skutečný produkt pod potencionálním produktem a potencionální produkt je produkt, který lze v dané ekonomice vyrábět, aniž by docházelo k inflaci. Mezera produktu udává, o kolik méně vytváří ekonomika oproti potencionálním možnostem. Inflační mezera nastává v opačném případě. Můžeme ji změřit jako částku, o kterou AD převyšuje potencionální produkt.
Multiplikátor investičních výdajů - + ostatní multiplikátory:
Investiční multiplikátor udává o kolik se změní AD, jestliže se zmenší investiční výdaje o jednotku. k2 = 1:(1-mpc) --- k2 = 1/mps. Y = k2 x I.
Multiplikátor má tuto podobu jen proto, že uvažujeme pouze dva sektory a nepružné ceny.
Multiplikátor vládních výdajů:
Y = (1:(1-mpc)). A´ --- Y = (1:(1-mpc.(1-t))).A´
TA = TA´+t.Y
AD = A´+(1-t).mpc.Y
Daňový multiplikátor:
deltaY = -(mpc:(1-mpc)).deltaTA´
Transferový multiplikátor je shodný s daňovým multiplikátorem, jen je opačného znaménka. Model multiplikátoru a determinace produktu na průsečíku S a I viz příloha.
13. Agregátní poptávka a agregátní nabídka
AS a AD:
AD - poptávaný produkt, který poptávají firmy, domácnosti, cizinci a vlády. Je to kombinace ceny a reálného produktu Y, který domácnosti, stát, firmy a cizinci zamýšlejí nakoupit, při dané cenové hladině. AD = C+I+G+NX. Negativní sklon - Pigův efekt . M - množství peněz v oběhu. Vzroste-li M vzroste AD a křivka se posune doprava nahoru.
Multiplikátor má tuto podobu jen proto, že uvažujeme pouze dva sektory a nepružné ceny.
Multiplikátor vládních výdajů:
Y = (1:(1-mpc)). A´ --- Y = (1:(1-mpc.(1-t))).A´
TA = TA´+t.Y
AD = A´+(1-t).mpc.Y
Daňový multiplikátor:
deltaY = -(mpc:(1-mpc)).deltaTA´
Transferový multiplikátor je shodný s daňovým multiplikátorem, jen je opačného znaménka. Model multiplikátoru a determinace produktu na průsečíku S a I viz příloha.
13. Agregátní poptávka a agregátní nabídka
AS a AD:
AD - poptávaný produkt, který poptávají firmy, domácnosti, cizinci a vlády. Je to kombinace ceny a reálného produktu Y, který domácnosti, stát, firmy a cizinci zamýšlejí nakoupit, při dané cenové hladině. AD = C+I+G+NX. Negativní sklon - Pigův efekt . M - množství peněz v oběhu. Vzroste-li M vzroste AD a křivka se posune doprava nahoru.
Determinanty investic:
Příjmy - investice závisí na příjmech, které budou generovány stavem celkové hospodářské aktivity.
Náklady - investiční náklady jsou v poněkud jiném, složitějším postavení, protože investiční statky se většinou nakupují s vypůjčenými fondy a investiční statky mají delší životnost. Do investičních nákladů se tedy musí započítávat i úroková sazba, která určuje cenu vypůjčeného kapitálu.
Očekávání - hraje roli, protože investice jsou rizikem z hlediska budoucnosti. Pokud mají firmy obavu z budoucího vývoje ekonomiky, poklesne zájem o nejisté investice.
Firmy investují, aby realizovaly zisk. Protože kapitálové statky mají dlouhou životnost, investiční rozhodování závisí na:
- úrokové sazbě a daních, které ovlivňují investiční náklady
- na poptávce po výstupu, vyráběném pomocí nových investic
- na očekáváních podnikatelů, jaká bude hospodářská situace
Vlády ovlivňují investice prostřednictvím aktivní monetární politiky, daňových programů a obecného zaměřením mikroekonomických politik:
- pokud bude chtít CEB zvýšit investice pak toho docílí tak, že sníží úrokovou sazbu, a tím zlevní věry pro domácnosti a firmy.
- změny, daní ze zisků nebo daňových předpisů, které přímo působí na investice, mohou přímo ovlivnit podnikové investice.
- u mikroekonomické politiky se jedná např. o různá ekologická omezení, či zestátňování.
Náklady - investiční náklady jsou v poněkud jiném, složitějším postavení, protože investiční statky se většinou nakupují s vypůjčenými fondy a investiční statky mají delší životnost. Do investičních nákladů se tedy musí započítávat i úroková sazba, která určuje cenu vypůjčeného kapitálu.
Očekávání - hraje roli, protože investice jsou rizikem z hlediska budoucnosti. Pokud mají firmy obavu z budoucího vývoje ekonomiky, poklesne zájem o nejisté investice.
Firmy investují, aby realizovaly zisk. Protože kapitálové statky mají dlouhou životnost, investiční rozhodování závisí na:
- úrokové sazbě a daních, které ovlivňují investiční náklady
- na poptávce po výstupu, vyráběném pomocí nových investic
- na očekáváních podnikatelů, jaká bude hospodářská situace
Vlády ovlivňují investice prostřednictvím aktivní monetární politiky, daňových programů a obecného zaměřením mikroekonomických politik:
- pokud bude chtít CEB zvýšit investice pak toho docílí tak, že sníží úrokovou sazbu, a tím zlevní věry pro domácnosti a firmy.
- změny, daní ze zisků nebo daňových předpisů, které přímo působí na investice, mohou přímo ovlivnit podnikové investice.
- u mikroekonomické politiky se jedná např. o různá ekologická omezení, či zestátňování.
Křivka ID a její posuny:
Jedná se o vztah mezi úrokovými sazbami a investicemi. Firmy porovnávají výnosy z investic s kapitálovými náklady, přičemž kapitálové náklady závisí na úrokové sazbě. Rozdíl mezi ročními výnosy a ročními náklady je čistý zisk. Pokud je tento zisk kladný, potom je investice výdělečná. Z toho vyplývá, že když stoupají úrokové sazby, tak se zvyšují kapitálové náklady a zdražují investice. Tedy pokud se zvýší úroková sazba, klesnou investice a naopak. Křivka investiční poptávky je tedy negativně klesající ( viz graf).
Posuny křivky poptávky - křivku posune např. zvýšení celkové úrovně produktu, nebo vyšší zdanění firem . . .
Rovnovážný produkt (důchod):
Funkci celkových plánovaných výdajů (C+I) definujeme jako přímo úměrný vztah celkových plánovaných výdajů k národnímu důchodu. Line 45° vyjadřuje hodnotu reálného produktu, který budou firmy ochotny vyrábět při různých celkových výdajích a budou ochotny v této výrobě pokračovat. Celkové výdaje budou v rovnováze s národním důchodem v bodě, kde křivka C+I protíná křivku 45°. Při této úrovni spotřebitelé nakoupí vše co se vyrobí, věcný a peněžní důchod jsou v rovnováze. Pokud se bod na křivce celkových výdajů nachází pod křivkou 45° potom vertikální vzdálenost mezi tímto bodem a křivkou 45° představuje neplánované zásoby. Aby v ekonomice bylo vyrobeno více produktů a služeb, musí spotřebitelé inklinovat k vyšším nákupům.
Rovnovážný důchod a míra nezaměstnanosti - výše nezaměstnanosti závisí na výši produktu. Na určitou úroveň produktu je třeba vynaložit určité množství práce. S růstem produktu roste spotřeba práce a naopak. Úroveň národního důchodu a úroveň zaměstnanosti jsou závislé na úrovni celkových plánovaných výdajů.
Změny v celkových plánovaných výdajích - Na změny v investičním rozhodování působí:
- úroková míra, úroveň národního důchodu, očekávaná ziskovost budoucí produkce. Pokud dojde ke zvýšení poptávky po investicích, bude to graficky znamenat posun křivky C+I směrem nahoru. Jak se ekonomika posouvá na vyšší rovnovážnou úroveň dochází k větší změně důchodu oproti změně investic. Toto větší vychýlení je zapříčiněno multiplikátorem investičních výdajů.
Posuny křivky poptávky - křivku posune např. zvýšení celkové úrovně produktu, nebo vyšší zdanění firem . . .
Rovnovážný produkt (důchod):
Funkci celkových plánovaných výdajů (C+I) definujeme jako přímo úměrný vztah celkových plánovaných výdajů k národnímu důchodu. Line 45° vyjadřuje hodnotu reálného produktu, který budou firmy ochotny vyrábět při různých celkových výdajích a budou ochotny v této výrobě pokračovat. Celkové výdaje budou v rovnováze s národním důchodem v bodě, kde křivka C+I protíná křivku 45°. Při této úrovni spotřebitelé nakoupí vše co se vyrobí, věcný a peněžní důchod jsou v rovnováze. Pokud se bod na křivce celkových výdajů nachází pod křivkou 45° potom vertikální vzdálenost mezi tímto bodem a křivkou 45° představuje neplánované zásoby. Aby v ekonomice bylo vyrobeno více produktů a služeb, musí spotřebitelé inklinovat k vyšším nákupům.
Rovnovážný důchod a míra nezaměstnanosti - výše nezaměstnanosti závisí na výši produktu. Na určitou úroveň produktu je třeba vynaložit určité množství práce. S růstem produktu roste spotřeba práce a naopak. Úroveň národního důchodu a úroveň zaměstnanosti jsou závislé na úrovni celkových plánovaných výdajů.
Změny v celkových plánovaných výdajích - Na změny v investičním rozhodování působí:
- úroková míra, úroveň národního důchodu, očekávaná ziskovost budoucí produkce. Pokud dojde ke zvýšení poptávky po investicích, bude to graficky znamenat posun křivky C+I směrem nahoru. Jak se ekonomika posouvá na vyšší rovnovážnou úroveň dochází k větší změně důchodu oproti změně investic. Toto větší vychýlení je zapříčiněno multiplikátorem investičních výdajů.
11. Makroekonomický produkt a důchod. Základní makroekonomické identikty
Měření národního produktu a důchodu:
GNP je možno měřit v běžných, čili skutečných tržních cenách, pak se nazývá nominální GNP. Nebo můžeme měřit GNP souborem konstantních cen a pak se jedná o reálný GNP. GNP vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které jsou vyrobeny v určité zemi za jeden rok. Platí, že reálný důchod, reálný produkt a agregátní výdaje znamenají totéž. Jsou to tokové veličiny. Mezi domácnostmi a firmami existuje tzv. fysický a monetární koloběh. V tomto koloběhu platí, že co přibude na jedné straně např. ve fysickém koloběhu, musí na té samé straně ubýt v monetárním koloběhu. ( viz příloha - vzorce ). HNP je hodnota všech finálních statků a služeb vyrobených výr. faktory ve vlastnictví občanů dané země za určité časové období vyjádřena v běžných tržních cenách. HNP - amortizace - TA(nepřímé) - soc. pojištění - zadrž. zisky - čisté úroky + TR = osobní důchod. Os. důch. - TA(přímé) = disponibilní důchod.
Čistý národní důchod (NNP) = GNP - znehodnocení kapitálu.
Měření HNP:
- metoda produktová - Finální produkce je to co bylo vyrobeno a prodáno za účelem spotřeby. Meziprodukce jsou statky, které se spotřebovávají k výrobě jiných statků. Přidaná hodnota vznikne mezi prodeji firmy a jejími nákupy.
- metoda výdajová - HNP = C + I + G + NX
- Metoda důchodová - nákladová - HNP = Suma čistých výrobních nákladů + amortizace a nepřímé TA + mzdy a daně ze mzdy + čisté úroky + renty, včetně imputovaného nájmu + znehodnocení kapitálu + důchody podniků nezapsaných do obchodního rejstříku + zisky firem před zdaněním. HDP je hodnota všech finálních statků a služeb vyrobených na území dané země bez ohledu na vlastnictví výr. faktorů za určité časové období vyjádřená v běžných tržních cenách. Čistý ekonomický blahobyt (NEW) GNP( jen C a S) + hodnota volného času + podzemní ekonomika - škody na životním prostředí.
GNP je možno měřit v běžných, čili skutečných tržních cenách, pak se nazývá nominální GNP. Nebo můžeme měřit GNP souborem konstantních cen a pak se jedná o reálný GNP. GNP vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které jsou vyrobeny v určité zemi za jeden rok. Platí, že reálný důchod, reálný produkt a agregátní výdaje znamenají totéž. Jsou to tokové veličiny. Mezi domácnostmi a firmami existuje tzv. fysický a monetární koloběh. V tomto koloběhu platí, že co přibude na jedné straně např. ve fysickém koloběhu, musí na té samé straně ubýt v monetárním koloběhu. ( viz příloha - vzorce ). HNP je hodnota všech finálních statků a služeb vyrobených výr. faktory ve vlastnictví občanů dané země za určité časové období vyjádřena v běžných tržních cenách. HNP - amortizace - TA(nepřímé) - soc. pojištění - zadrž. zisky - čisté úroky + TR = osobní důchod. Os. důch. - TA(přímé) = disponibilní důchod.
Čistý národní důchod (NNP) = GNP - znehodnocení kapitálu.
Měření HNP:
- metoda produktová - Finální produkce je to co bylo vyrobeno a prodáno za účelem spotřeby. Meziprodukce jsou statky, které se spotřebovávají k výrobě jiných statků. Přidaná hodnota vznikne mezi prodeji firmy a jejími nákupy.
- metoda výdajová - HNP = C + I + G + NX
- Metoda důchodová - nákladová - HNP = Suma čistých výrobních nákladů + amortizace a nepřímé TA + mzdy a daně ze mzdy + čisté úroky + renty, včetně imputovaného nájmu + znehodnocení kapitálu + důchody podniků nezapsaných do obchodního rejstříku + zisky firem před zdaněním. HDP je hodnota všech finálních statků a služeb vyrobených na území dané země bez ohledu na vlastnictví výr. faktorů za určité časové období vyjádřená v běžných tržních cenách. Čistý ekonomický blahobyt (NEW) GNP( jen C a S) + hodnota volného času + podzemní ekonomika - škody na životním prostředí.
Ekonomická rovnováha a nerovnováha:
Produkt při němž se zamýšlené agregátní výdaje rovnají důchodu generovanému produktem: AD=Y. Pro rovnováhu musí platit, že investice se rovnají úsporám (I = S). I = obnovovací I + čisté investice. S = NPS(čisté osobní úspory) + odpisy. Celkové investice = celkové úspory = NPS + GBS + NGS. NGS = TA(celkové) - TR - G. GBS = odpisy + zadržený zisk .
Y = C+S+TA = Y = C+I+G+NX --- C+I+G+NX = C+S+TA+M --- I+G+X = S+TA+M.
I+NX = hrubé národní investice = celkové investice. NX = X - M.
12. Rovnovážný produkt v modelu důchod - výdaje
Disponibilní důchod, spotřeba a úspory:
Disponibilní důchod získáme, když od osobního důchodu odečteme přímé daně. Disponibilní důchod je důchod, který mohou domácnosti plně využít k nákupu zboží. Je to důchod, se kterým ve skutečnosti disponují. Úspory jsou tou částí důchodu, která se nespotřebovává. Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu. Bod, ve kterém daná domácnost ani nespoří, ani nemá žádné úspory se nazývá bod vyrovnání. Spotřeba je ta část důchodu, která je věnována na nákup statků a služeb. Je rovna důchodu zmenšenému o úspory.
Spotřební funkce - zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti. Nejnázorněji lze spotřební funkci znázornit v grafu. Pokud zde zobrazíme linii 45° získáme přímku složenou z bodů, ve kterých se spotřeba rovná disponibilnímu důchodu domácnosti. Jestliže spotřební funkce leží nad osou kvadrantu, domácnost vykazuje záporné úspory. V bodě, kde se křivky protínají, se nachází bod vyrovnání. Pokud je spotřební funkce pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory. Výše úspor, ať už kladných nebo záporných se měří jako svislá vzdálenost mezi spotřební funkcí a osou kvadrantu.
Úsporová funkce - úsporovou funkci lze odvodit ze spotřební funkce. V grafu nanášíme na vodorovnou osu disponibilní důchod a na svislé ose znázorňujeme úspory.
Mezní sklon ke spotřebě - je dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC = delta C / delta Y. MPC je číselně vyjádřeným sklonem křivky, to jest směrnicí tečny ke spotřební funkci. Sklon spotřební funkce, který měří změnu spotřeby připadající na změnu důchodu o jeden dolar, je mezní sklonem ke spotřebě.
Mezní sklon k úsporám - je podíl dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. 1 = MPC+MPS. Y = C.MPC+S.MPS
Y = C+S+TA = Y = C+I+G+NX --- C+I+G+NX = C+S+TA+M --- I+G+X = S+TA+M.
I+NX = hrubé národní investice = celkové investice. NX = X - M.
12. Rovnovážný produkt v modelu důchod - výdaje
Disponibilní důchod, spotřeba a úspory:
Disponibilní důchod získáme, když od osobního důchodu odečteme přímé daně. Disponibilní důchod je důchod, který mohou domácnosti plně využít k nákupu zboží. Je to důchod, se kterým ve skutečnosti disponují. Úspory jsou tou částí důchodu, která se nespotřebovává. Úspory se tedy rovnají důchodu zmenšenému o spotřebu. Bod, ve kterém daná domácnost ani nespoří, ani nemá žádné úspory se nazývá bod vyrovnání. Spotřeba je ta část důchodu, která je věnována na nákup statků a služeb. Je rovna důchodu zmenšenému o úspory.
Spotřební funkce - zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti. Nejnázorněji lze spotřební funkci znázornit v grafu. Pokud zde zobrazíme linii 45° získáme přímku složenou z bodů, ve kterých se spotřeba rovná disponibilnímu důchodu domácnosti. Jestliže spotřební funkce leží nad osou kvadrantu, domácnost vykazuje záporné úspory. V bodě, kde se křivky protínají, se nachází bod vyrovnání. Pokud je spotřební funkce pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory. Výše úspor, ať už kladných nebo záporných se měří jako svislá vzdálenost mezi spotřební funkcí a osou kvadrantu.
Úsporová funkce - úsporovou funkci lze odvodit ze spotřební funkce. V grafu nanášíme na vodorovnou osu disponibilní důchod a na svislé ose znázorňujeme úspory.
Mezní sklon ke spotřebě - je dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečný dolar důchodu. MPC = delta C / delta Y. MPC je číselně vyjádřeným sklonem křivky, to jest směrnicí tečny ke spotřební funkci. Sklon spotřební funkce, který měří změnu spotřeby připadající na změnu důchodu o jeden dolar, je mezní sklonem ke spotřebě.
Mezní sklon k úsporám - je podíl dodatečného dolaru důchodu, který plyne do dodatečných úspor. 1 = MPC+MPS. Y = C.MPC+S.MPS
Konkurence
a) dokonalá - tržní situace v níž:
1)je značný počet prodávajících a kupujících;
2) produkty nabízené prodávajícími jsou stejnorodé. Za takových podmínek není žádná firma schopna ovlivnit tržní cenu a poptávková křivka po produktu firmy je vodorovná ( dokonale elastická )
b) nedokonalá - týká se trhů, na nichž nejsou splněny podmínky dokonalé konkurence, neboť přinejmenším jeden prodávající je dostatečně velký na to, aby ovlivnil tržní cenu, takže poptávková křivka po daném produktu je klesající. Pojem nedokonalá konkurence se vztahuje k jakémukoliv typu nedokonalosti - čistému monopolu, oligopolu a nebo monopolistické konkurenci.
Konkurenci dále dělíme na cenovou ( snižování ceny ) a necenovou ( reklama ).Formy ekonomické organizace a základní otázky ekonomického života - ekonomická vzácnost - jedná se o omezenost a užitečnost zdrojů. Užitečný a volně dostupný zdroj nazýváme volným.
Hranice produkčních možností ( PPF ) - PPF je graf znázorňující kombinace statků, které může ekonomika produkovat. Body na hranici představují efektivnost ekonomiky. Efektivnost znamená absenci plýtvání = co nejefektivnější využívání zdrojů ekonomiky k uspokojení potřeb a přání lidí. ( Ekonomika nemůže vyrábět více jednoho statku, aniž by nevyráběla méně jiného ).Využití PPF - PPF přesně definuje ekonomickou vzácnost: existuje pouze konečné množství lidských a přírodních výrobních zdrojů, s jejichž pomocí lze i při nejlepších technických znalostech vyrobit jen omezené maximální množství každého ekonomického statku.
n PPF pomáhá zcela jasně odpovědět na otázky CO, JAK A PRO KOHO VYRÁBĚT. - PPF může ilustrovat inherentní nezbytnost volit mezi nejrůznějšími omezenými
n říležitostmi.Náklady příležitosti - určitého rozhodnutí vznikají proto, že zvolit si ve světě vzácnosti jednu věc znamená vzdát se jiné. Náklady ušlé příležitosti znamenají hodnotu ušlého statku nebo služby.
Zákon klesajících výnosů - přidáváme-li postupně další dávky některých vstupů a přitom udržujeme ostatní vstupy nezměněné, budeme dostávat stale menší přírůstky výstupu. Růst některých vstupů, při nezměněných ostatních vstupech, zvýší celkový výstup. Ale od určitého bodu bude mít dodatečný výstup, plynoucí z dodatečných dávek vstupů, klesající tendenci
1)je značný počet prodávajících a kupujících;
2) produkty nabízené prodávajícími jsou stejnorodé. Za takových podmínek není žádná firma schopna ovlivnit tržní cenu a poptávková křivka po produktu firmy je vodorovná ( dokonale elastická )
b) nedokonalá - týká se trhů, na nichž nejsou splněny podmínky dokonalé konkurence, neboť přinejmenším jeden prodávající je dostatečně velký na to, aby ovlivnil tržní cenu, takže poptávková křivka po daném produktu je klesající. Pojem nedokonalá konkurence se vztahuje k jakémukoliv typu nedokonalosti - čistému monopolu, oligopolu a nebo monopolistické konkurenci.
Konkurenci dále dělíme na cenovou ( snižování ceny ) a necenovou ( reklama ).Formy ekonomické organizace a základní otázky ekonomického života - ekonomická vzácnost - jedná se o omezenost a užitečnost zdrojů. Užitečný a volně dostupný zdroj nazýváme volným.
Hranice produkčních možností ( PPF ) - PPF je graf znázorňující kombinace statků, které může ekonomika produkovat. Body na hranici představují efektivnost ekonomiky. Efektivnost znamená absenci plýtvání = co nejefektivnější využívání zdrojů ekonomiky k uspokojení potřeb a přání lidí. ( Ekonomika nemůže vyrábět více jednoho statku, aniž by nevyráběla méně jiného ).Využití PPF - PPF přesně definuje ekonomickou vzácnost: existuje pouze konečné množství lidských a přírodních výrobních zdrojů, s jejichž pomocí lze i při nejlepších technických znalostech vyrobit jen omezené maximální množství každého ekonomického statku.
n PPF pomáhá zcela jasně odpovědět na otázky CO, JAK A PRO KOHO VYRÁBĚT. - PPF může ilustrovat inherentní nezbytnost volit mezi nejrůznějšími omezenými
n říležitostmi.Náklady příležitosti - určitého rozhodnutí vznikají proto, že zvolit si ve světě vzácnosti jednu věc znamená vzdát se jiné. Náklady ušlé příležitosti znamenají hodnotu ušlého statku nebo služby.
Zákon klesajících výnosů - přidáváme-li postupně další dávky některých vstupů a přitom udržujeme ostatní vstupy nezměněné, budeme dostávat stale menší přírůstky výstupu. Růst některých vstupů, při nezměněných ostatních vstupech, zvýší celkový výstup. Ale od určitého bodu bude mít dodatečný výstup, plynoucí z dodatečných dávek vstupů, klesající tendenci
Poptávka, nabídka, cena
POPTÁVKA - v každém okamžiku existuje zcela určitý vztah mezi tržní cenou zboží a množstvím, které jsou kupující ochotni si koupit. Tento vztah mezi cenou a množstvím ( nakupovaným ) se nazývá poptávková funkce nebo poptávková křivka. Poptávku dělíme na dílčí ( poptávka po jednom druhu zboží ) a agregátní ( souhrn všech zamýšlených koupí ). Individuální poptávka je pak poptávka jednoho spotřebitele. Dále dělíme poptávku na efektivní koupěschopnou ( ta je dána velikostí důchodu ) a potenciální poptávku ( je dána potřebami )
Zákon klesající poptávky - pokud cena určitého zboží stoupne ( za jinak stejných podmínek ), mají kupující tendenci kupovat menší množství tohoto zboží. Podobně, sníží-li se cena, pak, ceteris paribus, poptávané množství vzroste. Klesající podobu křivky zapřičiňují zejména substituční a důchodový efekt.
Substituční efekt spočívá v tom, že jak cena jednoho statku roste, snaží se spotřebitelé nahradit ( substituovat ) tento statek statkem jiným.
Důchodový efekt vyplývá z toho, že při růstu ceny jsou spotřebitelé o něco chudší než při ceně dřívější. ( Odvození křivky poptávky viz chování spotřebitele )
Faktory ovlivňující poptávku - cena - cena přímo ovlivňuje poptávané množství
důchod - (průměrný důchod spotřebitelů ) - jestliže důchody stoupají mají lidé tendenci kupovat si téměř všeho více.
cena a dostupnost příbuzného zboží - důležitý je vztah mezi substituty (statky plnícími téměř stejné funkce ), dále vztah mezi komplementy.
vkus nebo preference - vkus představuje souhrn rozličných společenských a historických faktorů.
specifické faktory - např. déšť a poptávka po deštnících atd.
velikost trhu - počet obyvatel.
Posun křivky poptávky se děje proto, že se mění jiné faktory než je cena daného zboží např. vzrůst důchodu vede k posunu poptávkové křivky doprava - k vzestupu poptávky.
Zákon klesající poptávky - pokud cena určitého zboží stoupne ( za jinak stejných podmínek ), mají kupující tendenci kupovat menší množství tohoto zboží. Podobně, sníží-li se cena, pak, ceteris paribus, poptávané množství vzroste. Klesající podobu křivky zapřičiňují zejména substituční a důchodový efekt.
Substituční efekt spočívá v tom, že jak cena jednoho statku roste, snaží se spotřebitelé nahradit ( substituovat ) tento statek statkem jiným.
Důchodový efekt vyplývá z toho, že při růstu ceny jsou spotřebitelé o něco chudší než při ceně dřívější. ( Odvození křivky poptávky viz chování spotřebitele )
Faktory ovlivňující poptávku - cena - cena přímo ovlivňuje poptávané množství
důchod - (průměrný důchod spotřebitelů ) - jestliže důchody stoupají mají lidé tendenci kupovat si téměř všeho více.
cena a dostupnost příbuzného zboží - důležitý je vztah mezi substituty (statky plnícími téměř stejné funkce ), dále vztah mezi komplementy.
vkus nebo preference - vkus představuje souhrn rozličných společenských a historických faktorů.
specifické faktory - např. déšť a poptávka po deštnících atd.
velikost trhu - počet obyvatel.
Posun křivky poptávky se děje proto, že se mění jiné faktory než je cena daného zboží např. vzrůst důchodu vede k posunu poptávkové křivky doprava - k vzestupu poptávky.
NABÍDKA
- nabídková funkce určitého zboží představuje vztah mezi jeho tržní cenou a mezi množstvím tohoto zboží, které jsou ochotni výrobci vyrábět a prodávat.
Nabídku dělíme na dílčí ( nabídka jednoho druhu zboží ) a agregátní ( souhrn všech zamýšlených prodejů ), na individuální ( nabídka jednoho výrobce ). Zákon rostoucí nabídky zapříčiňuje sklon křivky. Rostoucí nabídková křivka vyplývá ze zákona o klesajících výnosech z rozsahu - z každého dalšího vstupů získáme méně výstupů než z předchozího z toho vyplývá, že jedině rostoucí cena zboží přinutí výrobce produkovat více.
Faktory ovlivňující nabídku - výrobní náklady - pokud jsou výrobní náklady v relaci k jeho tržní ceně nízké, bude pro výrobce z hlediska zisku výhodné vyrábět velké množství tohoto statku a naopak.
technický pokrok - obecně platí, že technický pokrok zefektivňuje výrobu a snižuje tak výrobní náklady.
ceny vstupů - ceny vstupů ovlivňují náklady. ceny výrobních substitutů - vzroste-li cena jednoho výrobního substitutu, sníží se nabídka druhého. organizace trhu - zmocní-li se trhu monopoly, vyvolá to tendenci ke zvýšení ceny odpovídající každé úrovni výstupu. specifické faktory - např. počasí . . .Posuny v nabídce - nabídka se mění pokud dojde ke změnám jiných faktorů než je cena příslušného zboží.
Rovnováha na trhu - tržní rovnováha nastává při té ceně a při tom množství, kdy se poptávka a nabídka rovnají. Pokud bude cena vyšší než rovnovážná, bude na trhu přebytek daného zboží. Pokud bude cena nižší než cena rovnovážná, bude na trhu zboží nedostatek. Rovnovážná cena a množství se ustavují na té úrovni, kde se objem, který jsou výrobci ochotni nabízet, rovná objemu, dobrovolně poptávanému. Na konkurenčním trhu se tato rovnováha nachází v průsečíku křivek S a D.
Nabídku dělíme na dílčí ( nabídka jednoho druhu zboží ) a agregátní ( souhrn všech zamýšlených prodejů ), na individuální ( nabídka jednoho výrobce ). Zákon rostoucí nabídky zapříčiňuje sklon křivky. Rostoucí nabídková křivka vyplývá ze zákona o klesajících výnosech z rozsahu - z každého dalšího vstupů získáme méně výstupů než z předchozího z toho vyplývá, že jedině rostoucí cena zboží přinutí výrobce produkovat více.
Faktory ovlivňující nabídku - výrobní náklady - pokud jsou výrobní náklady v relaci k jeho tržní ceně nízké, bude pro výrobce z hlediska zisku výhodné vyrábět velké množství tohoto statku a naopak.
technický pokrok - obecně platí, že technický pokrok zefektivňuje výrobu a snižuje tak výrobní náklady.
ceny vstupů - ceny vstupů ovlivňují náklady. ceny výrobních substitutů - vzroste-li cena jednoho výrobního substitutu, sníží se nabídka druhého. organizace trhu - zmocní-li se trhu monopoly, vyvolá to tendenci ke zvýšení ceny odpovídající každé úrovni výstupu. specifické faktory - např. počasí . . .Posuny v nabídce - nabídka se mění pokud dojde ke změnám jiných faktorů než je cena příslušného zboží.
Rovnováha na trhu - tržní rovnováha nastává při té ceně a při tom množství, kdy se poptávka a nabídka rovnají. Pokud bude cena vyšší než rovnovážná, bude na trhu přebytek daného zboží. Pokud bude cena nižší než cena rovnovážná, bude na trhu zboží nedostatek. Rovnovážná cena a množství se ustavují na té úrovni, kde se objem, který jsou výrobci ochotni nabízet, rovná objemu, dobrovolně poptávanému. Na konkurenčním trhu se tato rovnováha nachází v průsečíku křivek S a D.
Veřejné statky:
Veřejné - statky jsou statky nebo služby, pro něž jsou typické tyto vlastnosti:
- nezmenšitelnost
- nevylučitelnost
Tyto vlastnosti vedou ke snaze ekonomických subjektů spotřebovávat, ale neplatit. Pokud se, některému subjektu podaří spotřebovávat a neplatit, jeho užitek se výrazně zvýší. Pokud je ale více takových, mízí prostředky na výrobu veřejných statků a výrobci se orientují na jiné výrobky. Musí zde tedy existovat orgán, který donutí spotřebitele platit za veřejný statek.
Asymetrické informace:
Co nejvolnější pohyb informací zvyšuje efektivnost trhu a jeho schopnost na efektivní alokování zdrojů. Ani informace však nejsou zadarmo. Jejich náklady mohou být někdy tak vysoké, že jsou pro ekonomický subjekt nedostupné. Stát musí tudíž podporovat volnost šíření informací.
Stát a tržní rovnováha:
Stát vybírá daně a nakupuje statky a služby. Tím, jak stát ovlivňuje poptávku po jednotlivých statcích, může docházet k nerovnováhám na trzích těchto statků. Dochází tedy ke změnám na rovnováhy dílčích trzích i rovnováhy celkové.
Selhání státu:
Stát se snaží snížit dopad tržních selhání. V některých případech však mohou náklady na takovouto akci značně převýšit užitek s nich plynoucí. To vyplývá z několika nebezpečí:
- vláda nemusí mít přesné informace o fimách a spotřebitelích.
- rozhodovací proces je často zdlouhavý a nákladný. Z toho vyplývá, že přijatá opatření mohou vstoupit v platnost v době, kdy už jich není třeba a mohou působit přesně opačně než by měly.
- nezmenšitelnost
- nevylučitelnost
Tyto vlastnosti vedou ke snaze ekonomických subjektů spotřebovávat, ale neplatit. Pokud se, některému subjektu podaří spotřebovávat a neplatit, jeho užitek se výrazně zvýší. Pokud je ale více takových, mízí prostředky na výrobu veřejných statků a výrobci se orientují na jiné výrobky. Musí zde tedy existovat orgán, který donutí spotřebitele platit za veřejný statek.
Asymetrické informace:
Co nejvolnější pohyb informací zvyšuje efektivnost trhu a jeho schopnost na efektivní alokování zdrojů. Ani informace však nejsou zadarmo. Jejich náklady mohou být někdy tak vysoké, že jsou pro ekonomický subjekt nedostupné. Stát musí tudíž podporovat volnost šíření informací.
Stát a tržní rovnováha:
Stát vybírá daně a nakupuje statky a služby. Tím, jak stát ovlivňuje poptávku po jednotlivých statcích, může docházet k nerovnováhám na trzích těchto statků. Dochází tedy ke změnám na rovnováhy dílčích trzích i rovnováhy celkové.
Selhání státu:
Stát se snaží snížit dopad tržních selhání. V některých případech však mohou náklady na takovouto akci značně převýšit užitek s nich plynoucí. To vyplývá z několika nebezpečí:
- vláda nemusí mít přesné informace o fimách a spotřebitelích.
- rozhodovací proces je často zdlouhavý a nákladný. Z toho vyplývá, že přijatá opatření mohou vstoupit v platnost v době, kdy už jich není třeba a mohou působit přesně opačně než by měly.
10.Trh a základní elementy trhu:
Trh - je zařízení, jehož prostřednictvím kupující a prodávající určitého zboží vstupují do vzájemných interakcí, aby určili cenu zboží a množství, jež se nakoupí a prodá. Trh vzniká s existencí dělby práce a se vznikem problému koordinace činnosti jednotlivých výrobců. Trh zabezpečuje přesun výrobků od výrobce ke spotřebiteli prostřednictvím směny. Základní cíl na trhu je vytvoření rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou.
Typy trhu - z teritoriálního hlediska - trh místní, národní, světový, trh nadnárodních integračních seskupení, světový volný trh
- z hlediska směňovaných předmětů - trh výrobních faktorů ( práce, půdy . . . ) trh finanční, trh zboží a služeb.
- z hlediska počtu výrobků jež se směňují - trh dílčí a agregátní. Trh automaticky podává informace o tržní situaci, tuto informaci získávají všechny subjekty, trh citlivě reaguje na vnější podněty a změny. Základní informaci poskytuje cena.
Tržní subjekty - domácnosti - vstupují na trh výrobků a služeb jako poptávající a na trh výrobních faktorů jako nabízející. Na trh finanční vstupují na obou stranách. Cílem domácností je maximalizace uspokojení potřeb
- firmy - vstupují jako poptávající na trh výrobních faktorů a jako nabízející na trh výrobků a služeb. Na finančním trhu figurují na obou stranách. Cílem firem je maximalizace zisku.
- stát - stát se může chovat jako ostatní ekonomické subjekty. Řeší úzké profily v ekonomice. Stát má v ekonomice čtyři základní funkce - alokační, stabilizační, redistribuční, regulační - pomocí jichž ovlivňuje všechny trhy a subjekty
- svět - zahraniční subjekty mohou plnit stejné úlohy jako kterýkoliv domácí subjekt.
Typy trhu - z teritoriálního hlediska - trh místní, národní, světový, trh nadnárodních integračních seskupení, světový volný trh
- z hlediska směňovaných předmětů - trh výrobních faktorů ( práce, půdy . . . ) trh finanční, trh zboží a služeb.
- z hlediska počtu výrobků jež se směňují - trh dílčí a agregátní. Trh automaticky podává informace o tržní situaci, tuto informaci získávají všechny subjekty, trh citlivě reaguje na vnější podněty a změny. Základní informaci poskytuje cena.
Tržní subjekty - domácnosti - vstupují na trh výrobků a služeb jako poptávající a na trh výrobních faktorů jako nabízející. Na trh finanční vstupují na obou stranách. Cílem domácností je maximalizace uspokojení potřeb
- firmy - vstupují jako poptávající na trh výrobních faktorů a jako nabízející na trh výrobků a služeb. Na finančním trhu figurují na obou stranách. Cílem firem je maximalizace zisku.
- stát - stát se může chovat jako ostatní ekonomické subjekty. Řeší úzké profily v ekonomice. Stát má v ekonomice čtyři základní funkce - alokační, stabilizační, redistribuční, regulační - pomocí jichž ovlivňuje všechny trhy a subjekty
- svět - zahraniční subjekty mohou plnit stejné úlohy jako kterýkoliv domácí subjekt.
Rovnováha na trhu kapitálu:
V krátkém období je nabídka kapitálu dána, protože úspory domácností jsou stavová veličina. Poptávka je funkcí úrokové míry. Průsečík křivek S a D značí rovnováhu a určuje i rovnovážnou úrokovou míru.
V dlouhém období je nabídka na trhu kapitálu rostoucí funkcí úrokové míry. Rovnováha viz graf v příloze. Rovnovážná úroková míra vyrovnává úspory a investice, to znamená, že podněcuje takovou poptávku po kapitál, která odpovídá zásobám kapitálu v ekonomice. Přebytek úspor vede k poklesu úrokové míry a naopak. Úroková míra plní funkci tržní ceny, která vyrovnává S a D.
Výnosy z kapitálu:
Míra výnosu z kapitálu udává čistý výnos v peněžních jednotkách za jeden rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopol platí, že se míra výnosu z kapitálu rovná tržní úrokové míře. Výnos může mít i podobu nájemného. Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk Míra čistého zisku ( poměr čistého zisku k zásobě kapitálu) může převyšovat úrokovou míru z řady příčin. Jednou z nich je existence monopolu, nebo zaváděni technických inovací a riziko.
Trhy kapitálových statků:
Jsou analogické s trhy statků a služeb, ale poptávka je zde určena na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou je firma ochotna zaplatit je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kapitálového statku.
Lidský kapitál:
Lidé získávají vzdělání, což jsou investice do sebe sama, tedy do lidí.
V dlouhém období je nabídka na trhu kapitálu rostoucí funkcí úrokové míry. Rovnováha viz graf v příloze. Rovnovážná úroková míra vyrovnává úspory a investice, to znamená, že podněcuje takovou poptávku po kapitál, která odpovídá zásobám kapitálu v ekonomice. Přebytek úspor vede k poklesu úrokové míry a naopak. Úroková míra plní funkci tržní ceny, která vyrovnává S a D.
Výnosy z kapitálu:
Míra výnosu z kapitálu udává čistý výnos v peněžních jednotkách za jeden rok z každé peněžní jednotky investovaného kapitálu. V hospodářství, kde neexistuje riziko ani monopol platí, že se míra výnosu z kapitálu rovná tržní úrokové míře. Výnos může mít i podobu nájemného. Nejčastější formou výnosu z kapitálu je zisk Míra čistého zisku ( poměr čistého zisku k zásobě kapitálu) může převyšovat úrokovou míru z řady příčin. Jednou z nich je existence monopolu, nebo zaváděni technických inovací a riziko.
Trhy kapitálových statků:
Jsou analogické s trhy statků a služeb, ale poptávka je zde určena na základě principu míry výnosu z kapitálu. Maximální cena, kterou je firma ochotna zaplatit je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kapitálového statku.
Lidský kapitál:
Lidé získávají vzdělání, což jsou investice do sebe sama, tedy do lidí.
9. Úloha vlády v ekonomice - mikroekonomické problémy:
Hlavní funkce vlády:
Jedná se o opatření státu, která usilují o mození důsledků tržních selhání na alokační efektivnost a která jsou součástí mikroekonomické politiky státu. Základní formou pro získávání prostředků představují daně. Vláda snižuje pomocí daní výnosy firem a ovlivňuje tak jejich rozhodování. Získané prostředky stát vynakládá na nákup výrobků a služeb, na veřejé výdaje nebo k transferovým platbám. Druhým prvkem mikroekonomické politiky jsou přerozdělovací procesy, způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činností.
Externality:
Externalita - nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlen náklady nebo výnosy jiným subjektům. Externality mohou kladné nebo záporné.
Kladné extrnality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší užitek jinému, aniž by za to ten drhý platil.
Záporné externality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší náklady druhému, kterému nejsou hrazeny.
Podmínka efektivnosti je, že se společenská mezní míra transformace produktu - míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé - se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce - mírou, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.
Stát má pravomoc omezit výrobu statků, které přináší záporné externality. Nastává zde však problém jak to učinit. První možností je přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět do stavu, kdy nedochází k externalitám ve výrobě a alokace statků bude efektivní. Toto se nazývá COASEHO teorém. Druhou možností je zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záorných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí pokut, poplatků . . . Sankce mohou být stanoveny ve výši externích nákladů na záporné externality. V případě pozitivních externalit je situace přímo opačná. Stát může tuto výrobu podporovat formou dotací. Jak určit výši dotace ? Je nutné najít určitou optimální výši nákladů a ne doatci rovnou externímu užitku. Kdo má doatci hradit ? Pokud je zřejmý příjemce externality, měl ba dotaci hradit on. Pokud není zřejmý příjemce, měl by doatci hradit stát.
Jedná se o opatření státu, která usilují o mození důsledků tržních selhání na alokační efektivnost a která jsou součástí mikroekonomické politiky státu. Základní formou pro získávání prostředků představují daně. Vláda snižuje pomocí daní výnosy firem a ovlivňuje tak jejich rozhodování. Získané prostředky stát vynakládá na nákup výrobků a služeb, na veřejé výdaje nebo k transferovým platbám. Druhým prvkem mikroekonomické politiky jsou přerozdělovací procesy, způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činností.
Externality:
Externalita - nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlen náklady nebo výnosy jiným subjektům. Externality mohou kladné nebo záporné.
Kladné extrnality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší užitek jinému, aniž by za to ten drhý platil.
Záporné externality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší náklady druhému, kterému nejsou hrazeny.
Podmínka efektivnosti je, že se společenská mezní míra transformace produktu - míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé - se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce - mírou, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.
Stát má pravomoc omezit výrobu statků, které přináší záporné externality. Nastává zde však problém jak to učinit. První možností je přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět do stavu, kdy nedochází k externalitám ve výrobě a alokace statků bude efektivní. Toto se nazývá COASEHO teorém. Druhou možností je zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záorných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí pokut, poplatků . . . Sankce mohou být stanoveny ve výši externích nákladů na záporné externality. V případě pozitivních externalit je situace přímo opačná. Stát může tuto výrobu podporovat formou dotací. Jak určit výši dotace ? Je nutné najít určitou optimální výši nákladů a ne doatci rovnou externímu užitku. Kdo má doatci hradit ? Pokud je zřejmý příjemce externality, měl ba dotaci hradit on. Pokud není zřejmý příjemce, měl by doatci hradit stát.
Trh kapitálu:
Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů. Na trhu kapitálu dostávají úspory domácností podobu kapitálu nabízeného podnikům. Proti stojí poptávka podniků po investicích, daná potřebou financovat nákup investičních statků. Tyto prostředky získávají firmy formou výpůjček od bank a emisí vlastních cenných papírů. Cenné papíry umožňují získat větší množství prostředků než je tomu u výpůjček od bank. Cena kapitálu ustanovená na trhu kapitálu je úroková míra.
Nabídka na trhu kapitálu - tvorba úspor:
Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku volných zdrojů na trhu kapitálu. Domácnosti budou ochotny odložit spotřebu pouze v případě, kdy jim to ponese zisk. Ten se většinou vyskytuje jako výnos z jimi uspořené částky. Tento výnos má nejčastěji podobu úroku. Domácnosti však většinu zajímá úroková míra, ta je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za nějaké časové období k této částce ( viz věc o o úročiteli a odúročiteli ). Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Poptávka na trhu kapitálu:
Firmy jsou opět vedeny snahou o maximalizaci zisku. Porovnávají tedy mezní náklady na kapitál a příjem z mezního produktu kapitálu. Poptávka je tedy určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na úrokové míře. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu a naopak. Poptávka je klesající funkcí úrokové míry a je determinována na základě příjmu z mezního produktu kapitálu. Poptávka po kapitálu je rovněž poptávkou odvozenou od poptávky po výrobcích a službách.
Nabídka na trhu kapitálu - tvorba úspor:
Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku volných zdrojů na trhu kapitálu. Domácnosti budou ochotny odložit spotřebu pouze v případě, kdy jim to ponese zisk. Ten se většinou vyskytuje jako výnos z jimi uspořené částky. Tento výnos má nejčastěji podobu úroku. Domácnosti však většinu zajímá úroková míra, ta je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za nějaké časové období k této částce ( viz věc o o úročiteli a odúročiteli ). Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Poptávka na trhu kapitálu:
Firmy jsou opět vedeny snahou o maximalizaci zisku. Porovnávají tedy mezní náklady na kapitál a příjem z mezního produktu kapitálu. Poptávka je tedy určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na úrokové míře. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu a naopak. Poptávka je klesající funkcí úrokové míry a je determinována na základě příjmu z mezního produktu kapitálu. Poptávka po kapitálu je rovněž poptávkou odvozenou od poptávky po výrobcích a službách.
Odborové svazy na trhu práce:
Jsou sdružení pracovních sil v určitých oblastech výroby, které víceméně rozhodujícím způsobem ovlivňují nabídku práce. Jejich síla spočívá především v jejich organizovanosti, ve schopnosti vyjednávat se zaměstnavateli a v možnosti zcela odmítnout pracovat prostřednictvím stávky. Způsoby jak mohou odborové svazy prosazovat vyšší mzdu:
- opatření vedoucí k omezení nabídky práce ( uzákoněnou pracovní dobou, delším učebním obdobím atd. = posun křivky nab. doleva nahoru). V důsledku toho rostou mzdy a současně klesá poptávané množství práce; vzniká přebytek pracovních sil ( viz graf).
- vedení kolektivních vyjednávání o mzdových sazbách
Monopson:
Na straně poptávky vznikne monopolní síla v případě existence jediné dominantní firmy zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti. V tom případě je firma v postavení monopsonu. Monopsonista může ovlivnit mzdové sazby, a proto, když bude chtít najmout dodatečné pracovní síly, bude jim muset zvýšit mzdu. Se změnou mzdové sazby se posunujeme po křivce nabídky. Tato křivka udává kolik musí firma zaplatit za každou jednotku práce. Jestliže monopsonista zaměstná dodatečné jednotky práce, jeho mezní náklady budou vždy vyšší než mzdová sazba, protože bude muset zvýšit mzdy všem pracovníkům a ne jenom dodatečně zaměstnaným. Základní podmínka maximalizace zisku je MRPL = MFCL. Kdyby firma měla postavení monopsonu potom by w = MRP = MFC, přesto je rovnovážná situace monopsonu modifikovaná ( viz graf). Monopson bude najímat méně pracovních sil, než je rovnovážné množství, při nižší mzdové sazbě. Pracovníci v tomto případě rozhodují pouze o tom zda pracovat nebo ne pro daného monopsonistu za jím nabízenou mzdu.
- opatření vedoucí k omezení nabídky práce ( uzákoněnou pracovní dobou, delším učebním obdobím atd. = posun křivky nab. doleva nahoru). V důsledku toho rostou mzdy a současně klesá poptávané množství práce; vzniká přebytek pracovních sil ( viz graf).
- vedení kolektivních vyjednávání o mzdových sazbách
Monopson:
Na straně poptávky vznikne monopolní síla v případě existence jediné dominantní firmy zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti. V tom případě je firma v postavení monopsonu. Monopsonista může ovlivnit mzdové sazby, a proto, když bude chtít najmout dodatečné pracovní síly, bude jim muset zvýšit mzdu. Se změnou mzdové sazby se posunujeme po křivce nabídky. Tato křivka udává kolik musí firma zaplatit za každou jednotku práce. Jestliže monopsonista zaměstná dodatečné jednotky práce, jeho mezní náklady budou vždy vyšší než mzdová sazba, protože bude muset zvýšit mzdy všem pracovníkům a ne jenom dodatečně zaměstnaným. Základní podmínka maximalizace zisku je MRPL = MFCL. Kdyby firma měla postavení monopsonu potom by w = MRP = MFC, přesto je rovnovážná situace monopsonu modifikovaná ( viz graf). Monopson bude najímat méně pracovních sil, než je rovnovážné množství, při nižší mzdové sazbě. Pracovníci v tomto případě rozhodují pouze o tom zda pracovat nebo ne pro daného monopsonistu za jím nabízenou mzdu.
Bilaterální monopol:
Nastává v případě, že existuje monopolní síla na straně nabídky i poptávky. V tom případě by proti sobě stáli odborové svazy a monopson. Odborové svazy by usilovaly o zvýšení mzdy, to znamená, že v tomto případě by mzdy byly vyšší než v případě existence monopolu pouze na straně nabídky. Skutečnost však závisí na poměru monopolní a monopsoní síly. Mzda bývá zpravidla výsledkem kolektivní smlouvy mezi oběma stranami.
8. Teorie k apitálu a úroku:
Pojem kapitál:
Nejprve uvažujme kapitál totožný s kapitálovými statky jako jsou budovy, výrobní zařízení, atd. Kapitál není primárním výr. faktorem. Kapitál je vstupem i výstupem. K výrobě kapitálových statků je třeba omezit výrobu spotřebních statků a přesunout prostředky do námi zmíněné výroby. Na druhou stranu kap. statky umožňují výrobu spotřebních statků a tím v budoucnu zvýšit spotřebu. Toto se nazývá nepřímé metody výroby používající kapitálové statky. Budoucí přírůstek spotřeby představuje ve své podstatě výnos z kapitálu. Další vlastností kapitálových statků je, že se nespotřebovávají okamžitě, ale v delším časovém období. Jejich hodnota se do výrobků přenáší postupně formou amortizace. Amortizace se stanovují na základě účetního předpisu, protože odpisy představují značnou část nákladů. Odpisy také představují zdroje prostředků na obnovu kapitálu tzv. obnovovací investice. Zvětšování výroby je však závislé na tzv. čistých investicích. Celkový vklad nových kapitálových statků do výroby jsou tzv. hrubé investice. Spolu s kapitálem vyvstávají tři otázky:
- kde berou podniky prostředky na nákup nových kapitálových statků
- na jakém základě se podniky rozhodují o tom zda a kam budou investovat
- jak a kde dochází k přeměně investic na kapitálové statky
8. Teorie k apitálu a úroku:
Pojem kapitál:
Nejprve uvažujme kapitál totožný s kapitálovými statky jako jsou budovy, výrobní zařízení, atd. Kapitál není primárním výr. faktorem. Kapitál je vstupem i výstupem. K výrobě kapitálových statků je třeba omezit výrobu spotřebních statků a přesunout prostředky do námi zmíněné výroby. Na druhou stranu kap. statky umožňují výrobu spotřebních statků a tím v budoucnu zvýšit spotřebu. Toto se nazývá nepřímé metody výroby používající kapitálové statky. Budoucí přírůstek spotřeby představuje ve své podstatě výnos z kapitálu. Další vlastností kapitálových statků je, že se nespotřebovávají okamžitě, ale v delším časovém období. Jejich hodnota se do výrobků přenáší postupně formou amortizace. Amortizace se stanovují na základě účetního předpisu, protože odpisy představují značnou část nákladů. Odpisy také představují zdroje prostředků na obnovu kapitálu tzv. obnovovací investice. Zvětšování výroby je však závislé na tzv. čistých investicích. Celkový vklad nových kapitálových statků do výroby jsou tzv. hrubé investice. Spolu s kapitálem vyvstávají tři otázky:
- kde berou podniky prostředky na nákup nových kapitálových statků
- na jakém základě se podniky rozhodují o tom zda a kam budou investovat
- jak a kde dochází k přeměně investic na kapitálové statky
7. Trh práce a trh půdy:
Poptávka po práci:
Firmy rozšiřují nebo omezují poptávku po práci až do okamžiku, ve kterém se mezní náklady na práci ( MFCL) vyrovnají s příjmem z mezního produktu práce ( MRPL). Jestliže firma neovlivňuje změnami v poptávce po práci výši mzdové sazby (w), potom se mezní náklady na práci rovnají mzdové sazbě a firma zvyšuje poptávku po práci, dokud se příjem z mezního produktu práce nevyrovná mzdové sazbě. Mezní produktivita práce je ovlivněna kvalifikací samotné práce, která souvisí s úrovní dosaženého vzdělání, dále je ovlivněna dovedností pracovníků, jejich praxí atd. Mezní fysický produkt závisí taktéž na mezní produktivitě ostatních výrobních faktorů. Vyplývá z řídících a technologických metod firmy, jak dokáže zaměstnané výrobní faktory využít.
Nabídka práce:
Nabídka práce představuje součást obecného problému volby spotřebitele, Porovnávajícího užitek z volného času s užitkem, který mu plyne z výrobků a služeb, které nakoupí za mzdu, získanou tím, že volný čas obětuje a nabízí více práce. Nabídka práce je závislá na výši mzdové sazby a je určena ztrátou spojenou s obětováním volného času. Hovoříme zde o substitučním efektu, protože spotřebovávané produkty jsou substitutem k odpočinku. Vyšší mzdová sazba ( za předpokladu, že ceny ostatních faktorů jsou konstantní ) zvyšuje reálné důchody a volba spotřebitele se mění ve prospěch volného času. Jedná se o důchodový efekt. Tvar křivky nabídky je závislý na tom, který z těchto dvou efektů převládá. Při nižší mzdové sazbě převládá substituční efekt a nabídka práce roste, při vyšší sazbě převládá důchodový efekt a nabídka práce klesá ( tzv. zpětné zakřivení křivky nabídky).
Firmy rozšiřují nebo omezují poptávku po práci až do okamžiku, ve kterém se mezní náklady na práci ( MFCL) vyrovnají s příjmem z mezního produktu práce ( MRPL). Jestliže firma neovlivňuje změnami v poptávce po práci výši mzdové sazby (w), potom se mezní náklady na práci rovnají mzdové sazbě a firma zvyšuje poptávku po práci, dokud se příjem z mezního produktu práce nevyrovná mzdové sazbě. Mezní produktivita práce je ovlivněna kvalifikací samotné práce, která souvisí s úrovní dosaženého vzdělání, dále je ovlivněna dovedností pracovníků, jejich praxí atd. Mezní fysický produkt závisí taktéž na mezní produktivitě ostatních výrobních faktorů. Vyplývá z řídících a technologických metod firmy, jak dokáže zaměstnané výrobní faktory využít.
Nabídka práce:
Nabídka práce představuje součást obecného problému volby spotřebitele, Porovnávajícího užitek z volného času s užitkem, který mu plyne z výrobků a služeb, které nakoupí za mzdu, získanou tím, že volný čas obětuje a nabízí více práce. Nabídka práce je závislá na výši mzdové sazby a je určena ztrátou spojenou s obětováním volného času. Hovoříme zde o substitučním efektu, protože spotřebovávané produkty jsou substitutem k odpočinku. Vyšší mzdová sazba ( za předpokladu, že ceny ostatních faktorů jsou konstantní ) zvyšuje reálné důchody a volba spotřebitele se mění ve prospěch volného času. Jedná se o důchodový efekt. Tvar křivky nabídky je závislý na tom, který z těchto dvou efektů převládá. Při nižší mzdové sazbě převládá substituční efekt a nabídka práce roste, při vyšší sazbě převládá důchodový efekt a nabídka práce klesá ( tzv. zpětné zakřivení křivky nabídky).
Rovnováha na trhu práce:
Dokonale konkurenční trh práce - má dostatečně velký počet nabízejících i poptávajících, takže nikdo nemůže ovlivnit mzdovou sazbu. Rovnováha na tomto trhu nastává při tzv. rovnovážné mzdě. Ta je dána průsečíkem tržní křivky poptávky a tržní křivky nabídky. Tržní křivky optávky je dána horizontálním součtem individuálních poptávkových křivek jednotlivých firem. Tržní křivka nabídky ukazuje, kolik budou nabízet všichni pracovníci na tomto trhu při každé mzdové sazbě. Nabídka na dílčích trzích roste v důsledku rekvalifikace, mobility pracovních sil atd. Často jsou vyššími mzdami kompenzovány rozdíly mezi určitými profesemi nebo jsou placeny příplatky za mimořádné služby. Existují také rozdíly ve vykonané práci díky vrozeným duševní a tělesným schopnostem. Třetí příčinou mzdových rozdílů jsou tzv. nekonkurenční skupiny na trhu práce. Trh práce je segmentován na spoustu dílčích trhů. Tyto trhy jsou ve značné míře navzájem nekonkurenční ve smyslu substituce jedné práce za druhou.
Trh práce v nedokonale konkurenčním prostředí:
Projevy nedokonalé konkurence ne trhu práce:
- mzdová strnulost ( mzdy reagují daleko pomaleji na významné změny na trhu práce než je tomu u výrobků a služeb, to znamená, že se nerovnováhy vyrovnávají pomaleji)
- většina firem vytváří určité mzdové struktury a klasifikační systémy, podle kterých jsou zaměstnanci odměňováni. Hovoříme o tzv. mzdových tarifech.
- firmy jsou ve svém rozhodování omezeny různými kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím a snahou udržet si kvalifikované pracovní síly.
Trh práce v nedokonale konkurenčním prostředí:
Projevy nedokonalé konkurence ne trhu práce:
- mzdová strnulost ( mzdy reagují daleko pomaleji na významné změny na trhu práce než je tomu u výrobků a služeb, to znamená, že se nerovnováhy vyrovnávají pomaleji)
- většina firem vytváří určité mzdové struktury a klasifikační systémy, podle kterých jsou zaměstnanci odměňováni. Hovoříme o tzv. mzdových tarifech.
- firmy jsou ve svém rozhodování omezeny různými kolektivními smlouvami, pracovně právním zákonodárstvím a snahou udržet si kvalifikované pracovní síly.
Konkrétní formy cen výr. faktorů:
Čistá ekonomická renta - je důchod placený jakémukoliv výr. faktoru s fixní nabídkou za jeho službu. Čím menší je nabídka, oproti poptávce, tím větší je ekonomická renta.
Ekonomická renta - V nejširším slova smyslu se tento pojem používá ve smyslu přebytku výrobce. Obecně s dostupností výrobního faktoru souvisí sklon křivky nabídky. S klesající dostupností sklon roste, a tak roste i celková ekonomická renta a naopak. Pokud by byla křivka nabídky horizontální, pak by fakticky neexistovala ekonomická renta.
Teorie rozdělování na bázi teorie mezní produktivity :
Částka, o kterou vzrostou celkové náklady firmy, aby tato firma získala dodatečnou jednotku výr. faktoru, se nazývá mezní náklady na výr. faktor MFC. Firma jako poptávající je v rovnováze, když MFC = MRP.
- je-li MFC menší než MRP podnikatel bude nakupovat další jednotky výr. faktoru a bude rozšiřovat výrobu
- je-li MFC větší než MRP omezí podnikatel poptávku po daném výr. faktoru.
V podmínkách dokonalé konkurence na trhu výr. faktorů i na trhu finální produkce platí MFC = p, kde p je cena výr. faktoru. Firma tedy bude zvyšovat množství výr. faktoru až do doby kdy MRP = p. Firma maximalizující zisk volí takové množství vstupů, aby cena těchto vstupů byla rovna příjmům z jejich mezních produktů. Tedy příjem z mezního produktu pro daný výrobní faktor říká, jak je veliká poptávka po tomto faktoru. Křivka příjmu z mezního produktu určitého faktoru je tedy zároveň individuální poptávkovou křivkou dané firmy po tomto výr. faktoru. V podmínkách dokonalé konkurence může firma najmout libovolné množství výr. faktoru, aniž by nějak ovlivnila jeho cenu. To znamená, že křivka nabídky výr. faktoru firmě je dokonale elastická a je tedy totožná též s mezními náklady na daný faktor.
Faktory ovlivňující poptávku - cena výr. faktorů. Poptávané množství výr. faktoru roste, jak jeho cena klesá, za předpokladu, že ceny ostatních výr faktorů jsou konstantní. Změna v ceně výr. faktoru působí tedy posun po křivce poptávky. Posun křivky poptávky po výr. faktoru je způsoben především změnou poptávky po vyráběné produkci spojené se změnou ceny této produkce. Analogicky je posun křivky způsoben také změnami v technologiích výroby.
Ekonomická renta - V nejširším slova smyslu se tento pojem používá ve smyslu přebytku výrobce. Obecně s dostupností výrobního faktoru souvisí sklon křivky nabídky. S klesající dostupností sklon roste, a tak roste i celková ekonomická renta a naopak. Pokud by byla křivka nabídky horizontální, pak by fakticky neexistovala ekonomická renta.
Teorie rozdělování na bázi teorie mezní produktivity :
Částka, o kterou vzrostou celkové náklady firmy, aby tato firma získala dodatečnou jednotku výr. faktoru, se nazývá mezní náklady na výr. faktor MFC. Firma jako poptávající je v rovnováze, když MFC = MRP.
- je-li MFC menší než MRP podnikatel bude nakupovat další jednotky výr. faktoru a bude rozšiřovat výrobu
- je-li MFC větší než MRP omezí podnikatel poptávku po daném výr. faktoru.
V podmínkách dokonalé konkurence na trhu výr. faktorů i na trhu finální produkce platí MFC = p, kde p je cena výr. faktoru. Firma tedy bude zvyšovat množství výr. faktoru až do doby kdy MRP = p. Firma maximalizující zisk volí takové množství vstupů, aby cena těchto vstupů byla rovna příjmům z jejich mezních produktů. Tedy příjem z mezního produktu pro daný výrobní faktor říká, jak je veliká poptávka po tomto faktoru. Křivka příjmu z mezního produktu určitého faktoru je tedy zároveň individuální poptávkovou křivkou dané firmy po tomto výr. faktoru. V podmínkách dokonalé konkurence může firma najmout libovolné množství výr. faktoru, aniž by nějak ovlivnila jeho cenu. To znamená, že křivka nabídky výr. faktoru firmě je dokonale elastická a je tedy totožná též s mezními náklady na daný faktor.
Faktory ovlivňující poptávku - cena výr. faktorů. Poptávané množství výr. faktoru roste, jak jeho cena klesá, za předpokladu, že ceny ostatních výr faktorů jsou konstantní. Změna v ceně výr. faktoru působí tedy posun po křivce poptávky. Posun křivky poptávky po výr. faktoru je způsoben především změnou poptávky po vyráběné produkci spojené se změnou ceny této produkce. Analogicky je posun křivky způsoben také změnami v technologiích výroby.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)