Phillipsova křivka znázorňuje substituční vztah mezi zaměstnaností a inflací cen a mezd. Substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností zůstává stabilní tak dlouho, dokud se nemění setrvačná nebo očekávaná míra inflace. Mění-li se však míra setrvačné inflace, pak se krátkodobá Phillipsova křivka posune. Vzroste-li jednou skutečná inflace nad svou setrvačnou nebo očekávanou úroveň, lidé se začínají nové míře inflace přizpůsobovat a očekávají vyšší inflaci. Setrvačná míra inflace se pak přizpůsobuje této skutečnosti a Phillipsova křivka se posunuje. Skutečná inflace bude pokračovat při setrvačné míře, pokud neexistuje žádná nadměrná poptávka a pokud nedochází k žádným nabídkovým šokům. Ceny a mzdy mají tendenci akcelerovat, pokud je míra nezaměstnanosti pod úrovní přirozené míry.
Philipsova křivka v dlouhém a v krátkém období:
V dlouhém období je Phillipsova křivka vertikální. Podle teorie přirozené míry je jediná úroveň nezaměstnanosti, která je slučitelná se stabilní mírou inflace, přirozená míra nezaměstnanosti. V této teorii musí být Phillipsova křivka nakreslena jako vertikální přímka, směřující při přirozené míře nezaměstnanosti kolmo vzhůru. V krátkém období je Phillipsova křivka negativně klesající.
Žádné komentáře:
Okomentovat