6.2 Ekonomický růst

= změna tokových veličin (GNP, nár. důchodu) v čase
- lze zkoumat rozdíl (odečíst), koeficient růstu a tempo růstu

Tempo růstu PP
= součet dlouhodobého tempa růstu souhrnné produktivity a objemu výr. faktorů při jejich plném využití
- závisí na:
a) tempu růstu vstupů (výr. faktorů)
b) tempu růstu souhrnné produktivity (lepší využití vstupů)
 růst prod. práce
 růst účinnosti kapitálu (v objemu reál. produktu/1 jednotka kap.)
 pokles materiálové a energetické náročnosti výroby
- pokud roste AS a AD stejně rychle: míra využití výr. faktorů se nezměnila, cen. hladina zůstala stabilní

Poptávka a recese

skutečný produkt odpovídá potenciálnímu
 pokud se AD sníží, poklesne cen. hladina i reál.
produkt (skutečný produkt se dostává pod úroveň
potenciálního – nejsou v plné míře využívány výr.
faktory  mezera produktu) – klasický případ recese

Nabídka a recese

- nemění se velikost AD a sníží se AS
- AS se posune doleva ("před" hranici PP) – např. zvýšení nákladů
- důsledek: reálný produkt se snižuje  probíhá recese
- navíc: stouply ceny a nominální produkt
- slumpflace = recese + růst cen (inflace)

1.1 Teorie hosp. cyklu
- HC = víceméně pravidelné kolísání skutečného produktu kolem reál. produktu

Fáze cyklu
1) kontrakce – pokles skut. produkce; recese = pokles skut. produktu po dobu 6 měsíců; deprese = dlouhodobý a hluboký pokles
2) dno (sedlo) – bod, ve kterém skut. produkt dosahuje minima (dolní bod zvratu)
3) vzestup (expanze) – skut. produkt roste rychleji než PP; je vždy na vyšší úrovni než předchozí vzestup  konjunktura = období, kdy skut. produkt převyšuje úroveň dosaženou v předchozím cyklu
4) vrchol – bod, ve kterém skut. produkt dosahuje maxima (horní bod zvratu)

Faktory působící na výši měn. kurzu

1) vývoj ZO
- roste export německých SaS do USA  roste poptávka po německé měně (je potřebná k platbám pro importéry německého zboží)  apreciace kurzu marky
2) vývoj reál. úrok. sazeb
- rozdílná výše v různých zemích
- horké peníze  peníze hledající umístění v zemích s vysokými úroky; představují poptávku po měně země s vyššími úroky
- CP GB jsou úročeny 8 %, CP USA 10 %  britští investoři budou nabízet GBP k získání USD na nákup amerických obligací + američtí investoři budou ukládat svůj kapitál do amerických CP  jejich P po librách poklesne  depreciace libry + apreciace dolaru (posun křivky D dolů)
3) stav platební bilance
- při aktivní bilanci měna apreciuje
4) inflační znehodnocení
- měna země s rychlejší inflací než v ostatních zemích má tendenci k depreciaci
- cen. hladina roste v zahraničí pomaleji než doma  dáváme přednost zahraničnímu zboží  růst poptávky po zahraniční měně  domácí měna depreciuje
- možná regulace: protekcionistická obch. politika, řada SaS není předmětem ZO, národní zvyklosti

Teorie kurzu podle parity kupní síly

- kurz je určen poměrem kupních sil dvou měn (poměr stejného souboru zboží oceněných cenami v jedné i druhé zemi jejich nár. měnami)
- je to přirozený kurz, ke kterému by měl tržní kurz směřovat
Systémy měn. kurzů
a) fixní
- před. v období zlatého standardu
- měnové parity byly určeny zlatými obsahy nár. měn, zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi
- automatická stabilita kurzů (kolísání okolo parity ve velmi úzkém rozpětí)
b) volně pohyblivé (plovoucí) – floating
- volný pohyb kurzů na základě vývoje poptávky po devizách a jejich nabídky (bez zásahů stát. institucí)
c) řízený floating
- dochází při něm k devizovým intervencím na deviz. trzích (nákupy a prodeje deviz centrálními bankami)
- cíl: zabránit nadměrným kurz. výkyvům či udržet výkyvy v urč. závazně stanoveném rozpětí
- např. Bretton-Woodský systém nebo EMS

4.3 Mezinárodní měnový systém

- je představován soustavou pravidel a institucí, které formují vývoj peněž. vztahů v mezinár. měřítku
- Bretton-Woodský systém – fungoval po WW2 až do 70. let v RTE
- současný MMS – převládá řízený floating bez stanovení závazných pásem oscilace; existence EMS; význam zlata upadá; nadnárodní měnové jednotky; MMF, Světová banka

Oddíl III – Makroekonomická rovnováha a její poruchy
5. Modely ekonomické rovnováhy
5.1 Klasický model
5.2 Keynesiánský model
5.3 Model agregátní nabídky a poptávky

6. Ekonomický růst a hosp. cyklus
6.1 Ekonomická síla a úroveň
- ekonomická síla = absolutní objem finálních SaS, který se v EKO vyrobí za urč. čas
- množství finální produkce měříme nejč. HDP
- ekonomická úroveň vyjadřuje, jak účinně země využívají disponibilní výr. faktory + slouží k vyjádření živ. úrovně v dané zemi; měříme ji pomocí GDP nebo nár. důchodu na jednoho obyvatele

- expanzivní politika

- expanzivní politika (stimulována tvorba peněz)  posun křivky doprava
- restriktivní politika  posun křivky doleva
- tvoří jej poptávka po penězích a jejich nabídka
- předmětem obchodu se stávají peníze – je poskytován úvěr
- rozdíl proti trhu kapitálu: ten je dlouhodobý
- rovnovážná úrok. sazba = výsledek střetu nabídky a poptávky na peněž. trhu

4. Mezinárodní trh
4.1 Devizové trhy
- volně směnitelné měny = měny, při jejich využívání v běžných (ne kapitálových) platbách nejsou kladeny závažnější překážky a které se zároveň v mezinár. vztazích fakticky intenzivně používají
- mezinárodní trh peněz – dochází na něm ke střetu nabídky a poptávky po měn. prostředcích; obchoduje se na něm s valutami (cizí hotovostní peníze) i s devizami (pohledávky znějící na cizí měnu a v cizí měně splatné)

4.2 Měnové kurzy

- měnový kurz = cena urč. národní měn. jednotky vyjádřená v jiné nár. měnové jednotce
a) přímý – urč. množství domácích peněž. jednotek za jednotku měny zahraniční
b) nepřímý – urč. množství zahr. měn. jednotek za jednotku domácí měny
- měnová parita = úředně stanovený poměr dvou měn. jednotek (např. na základě zlatých obsahů /dříve/ nebo přímým určením); kurz osciluje okolo této parity

Apreciace a depreciace
a) depreciace (znehodnocení) měny – pokles kurzu
b) apreciace (zhodnocení) měny – vzestup kurzu
!!! devalvace – pokles úředně stanoveného poměru dvou měn (změna měn. parity)
revalvace – dochází k růstu úředně stanoveného poměru

Druhy poptávky po penězích

a) transakční poptávka
- vyplývá z funkce peněz jako prostředku směny
- jednotlivé subjekty potřebují peníze na běžné nákupy výrobků a služeb, podniky na výplatu mezd,…
b) majetková poptávka
- vyplývá z funkce peněz jako uchovatele hodnoty
- ek. subjekty drží urč. část svého majetku v podobě peněz jako vysoce likvidní formy majetku, vedle jiných forem (termínovaná depozita, CP, nemovitosti,…)
V obou případech je důležitý vztah poptávky po penězích a úrok. sazby, neboť úrok je nákladem na držbu peněz.

Grafické zobrazení poptávky po penězích
- křivka poptávky po penězích: s růstem úrok. sazby poptávka po penězích klesá

3.2 Nabídka peněz

= tvorba peněz
a) tvorba bankovek – viz výše
b) tvorba depozitních (bankovních) peněz – viz dále

Bankovní soustava
- v TE má dva okruhy:
a) centrální banka
- podoba jedné banky (Deutsche Bundesbank) nebo systému bank (FED)
- instituce zřízená vládou; v řadě zemí je ve svém rozhodování samostatná
- funkce: provádění fin. operací vlády, emise bankovek, poskytování úvěrů obch. bankám, spravování měn. rezervy, regulace činnosti KB

b) obchodní (komerční) banky
- vykonávají operace aktivní (poskytují úvěry), pasivní (přijímají vklady, vydávají obligace a akcie) a zprostředkovatelské (služby klientům)
- jsou to zprav. soukromé podniky, hospodařící podle ziskového kritéria
- jejich činnost výrazně ovlivňuje vláda a CB – zabezpečuje stabilitu bank. soustavy + reguluje tvorbu bankovních peněz

Jak tvoří banky peníze?

- za normálních okolností je vyloučeno, že by všichni vkladatelé vyzvedli naráz své vklady  banka může se svěřenými vklady urč. způsobem disponovat
- míra rezerv = podíl rezerv na depozitech (peníze, které banka musí držet)
- multiplikovaná expanze bank. Depozit
-
stádium přírůstek depozit přír. půjček a inv. přírůstek rezerv
1. 1.000 900 100
2. 900 810 90
další 8.100 7.290 810
CELÝ BANK. SYSTÉM 10.000 9.000 1.000
- multiplikátor nabídky peněz = 1/míra rezerv  jaký je přírůstek depozit v souvislosti s přírůstkem rezerv o jednotku
- praxe: část peněz uniká do oběhu mimo bank. soustavu; banky mohou udržovat bank. rezervy nad stanovenou min. výši
- křivka nabídky peněz – buď velmi šikmá křivka, nebo zcela kolmá přímka (naprosto necitlivá na výši úrok. sazby)
- změna nabídky peněz při dané úrok. sazbě (posun křivky) je způsobena změnou politiky CB

2. Peněžní agregáty

2.1 Formy peněz
Historické formy peněz
- peníze = všeobecně uznávaný prostředek směny a platební prostředek
- nejprve měly formu zbožových (komoditních) peněz – plátno, dobytek, kožešiny, obecné kovy  drahé kovy (trvanlivé, snadno přenositelné, dělitelné)
- bankovky (17. stol.) – vyvinuly se z dlužních úpisů, byly emitovány řadou soukromých obch. bank, kdykoli směnitelné za zlato  podmínkou bylo alespoň částečné krytí emise bankovek zlatem  byly rovnocenným zástupcem zlata
- státovky – peníze emitované z rozhodnutí státu ke krytí jeho fin. potřeb, zlatém nekryté a za zlato nesměnitelné; emise v době válek a hosp. krizí
- zlatý standard – vyspělá podoba peněžního oběhu se zlatem; zánik kolem r. 1933
- klasická forma byla modifikována – minimální množství zlata při směnitelnosti, směnitelnost nepřímá (prostřednictvím zahraniční měny)

Soudobé peněžní formy
a) drobné mince – stejný ekonomický charakter jako státovky
b) bankovky – emise probíhá tak, že CB buď poskytne úvěr KB nebo od ní odkoupí (reeskontuje) dluhopis, který předtím KB koupila (eskontovala) od svého klienta zlaté krytí není nezbytné; výlučným emitentem je CB
c) bankovní (depozitní) peníze – forma bezhotovostních peněz (zápisů na účtech); součástí jsou depozita na požádanou (šeková depozita) + vklady s výpovědní lhůtou (skoro-peníze) + urč. druhy likvidních CP

Peněžní agregáty

- jsou konstruovány na základě hlubšího rozlišení jednotlivých forem peněz
M1  mince a papírové peníze v oběhu, šekové účty
M2  M1 + termínovaná depozita do urč. výše
M3  M2 + velká termínová depozita (nad 100.000 USD)
L  M3 + urč. CP (stát. obligace, krátkodobé pokladniční poukázky)

2.2 Rovnice směny
- vyjadřuje skutečnost, že se na trzích vyrovnávají toky SaS s tokem peněz, určeným na jejich nákup
P*Y = M*V
 cenová hladina * reálný produkt = cenová hladina * rychlost obratu 1 peněž. jednotky
- rychlost obratu peněz: kolik prodejů zprostředkuje v urč. období 1 peněž. jednotka
- P*Y = nominální produkt
Úroveň cen. hladiny závisí
1) přímo úměrně na množství peněz v EKO a rychlosti obratu peněz
2) nepřímo úměrně na objemu reál. produktu

Množství peněz závisí

1) přímo úměrně na nominálním produktu
2) nepřímo úměrně na rychlosti obratu peněz

Oddíl II – Peníze
3. Rovnováha peněžního trhu
3.1 Poptávka po penězích
= množství peněz v držbě jednotlivých ek. subjektů (domácnosti, podniky, vláda)

Peněžní funkce
1) prostředník směny – zprostředkovávají koupě a prodeje zboží
2) zúčtovací jednotka – vyjádření cen směňovaných zboží, vyjádření P a Z
3) uchovatel hodnoty – jsou drženy jako jedna z forem majetku

Formy nezaměstnanosti

a) frikční
- lidé přecházejí z jednoho zaměstnání do jiného se stejnou či podobnou kvalifikací
- je způsobena běžnými přesuny v nabídce a poptávce po SaS
- je přechodná, trvá několik dní, max. týdnů
b) cyklická
- je způsobena poklesem v hosp. cyklu (snížením celk. úrovně výdajů v EKO)
- trvá zprav. několik měsíců (dokud nezačne růst národní produkce  dokud se nezvýší poptávka po práci)
c) strukturální
- je způsobena změnami v požadované kvalifikaci u pracovníků, protože se změnily technologické podmínky výroby nebo došlo ke změnám v relativní konkurenční schopnosti jednotlivých odvětví
- může trvat i několik let
- je spojena s rekvalifikací pracovníků

Přirozená míra nezaměstnanosti

- počet těch, co práci ztrácejí, se rovná počtu těch, co práci nacházejí (Δ v počtu zaměstnaných = 0)
- vyšší míra ztráty prac. příležitostí zvyšuje přir. míru nezaměstnanosti
- vyšší míra nových prac. příležitostí naopak snižuje přir. míru nezaměstnanosti

1.6 Platební bilance
- vyjadřuje všechny ekonomické transakce, které subjekty dané země realizují se zahraničím během daného období
- formálně je konstruována podvojným úč. záznamem
Účty platební bilance
a) běžný
+ účet SaS (vývoz a dovoz SaS, výdaje a příjmy z turist. ruchu, čisté příjmy ze zahr. kapitálu)
+ účet transferových plateb (dary, reparace, honoráře, penze, mzdy)
b) kapitálový
+ vývoz a dovoz kapitálu (bank. a obch. úvěry, nákup a prodej akcií, obligací,…)
c) statistická diskrepance
- tj. chyby a omyly – vznikla v důsledku nejednotných informací o mezinár. operacích
d) měnový účet
- vyjadřuje změnu deviz. rezerv
- vzniká jako kumulativní saldo předchozích tří součástí s opačným znaménkem

Další makroekonomické agregáty typu produkt

- NNP = GNP – a (amortizace  zahrnujeme pouze čisté investice)
- GDP – měří objem finální produkce, jež byla vytvořen za urč. období výr. faktory, které působily na území urč. státu (nepřihlížíme k tomu, který národ výr. faktor vlastní)
- NPI (čistý příjem z majetku v zahraničí) = GNP – GDP
- NDP = GNP – opotřebení

Čisté ekonomické bohatství
- agregát NEW byl vyvinut se snahou zkorigovat nedostatky GNP (některé ekonomické aktivity neprocházejí trhem)
- ke GNP přičítáme:
+ SaS vyprodukované stínovou ekonomikou (drogy, prostituce, melouchy)
+ SaS, které vyrobíme a poskytujeme sobě, rodině, přátelům (nedělní oběd)
+ hodnota volného času
+ růst kvality SaS
- produkce škodlivin (záporné externality)
- NEW roste pomaleji, ale rovnoměrněji než GNP

1.3 Důchodová metoda: národní důchod

- NI (národní důchod): měříme příjmy domácností  hrubé mzdy, renty, hr. zisky korporací (jsou rozděleny na dividendy akcionářů, nerozdělený zisk a daň ze zisku), čistý úrok (přijaté – placené úroky), příjmy ze samozaměstnání (lékaři, právníci, firmy v os. vlastnictví)
GNP – opotřebení = NNP
NNP – nepřímé daně = NI
- PI (osobní důchod): vyjadřuje celk. příjmy, které ve skutečnosti domácnosti obdrží  od NI odčítáme platby tvořící fondy soc. pojištění a daně ze zisku korporací; přičítáme transferové platby
- DI (disponibilní os. důchod) = PI – osobní daně (např. daně ze mzdy)

1.4 Ceny
Implicitní cenový deflátor
- implicitní: není vypočítán přímo, ale dělením
- IPD analyzuje cenovou hladinu (všeobecnou úroveň cen) a její změny v průběhu času
- reálný HNP: ve jmenovateli je IPD

Explicitní cenové indexy

- indexy všeobecné cenové úrovně: index spotřebitelských cen + výrobních (VO) cen

Porovnání jednotlivých typů cenových indexů
- nejužívanější je IPD – empirické měřítko všeobecné cen. úrovně
- výhodou explicitních indexů je jednodušší a rychlejší získávání dat

1.5 Nezaměstnanost
Míra nezaměstnanosti
- nezaměstnaný = člověk, který se aktivně uchází o zaměstnání
míra nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných / celk. počet prac. sil

1.2 Produkční a výdajová metoda

Produkční metoda
- GNP = všechny finální výrobky a služby, které byly za urč. období vyrobeny za použití nár. výrobních faktorů
- GNP obsahuje pouze finální výrobky (produkty, které lidé kupují pro spotřebu)  nezahrnujeme do něj meziprodukty (jsou určeny pro další zpracování nebo prodej)
- sečteme hodnoty, které přidali zpracováním jednotliví výrobci  GNP

Výdajová metoda
- GNP = C + I + G + (Ex – Im)

Nominální a reálný produkt
- nominální: v běžných TC
- reálný – zvolení cen některého roku, nepřihlížíme ke změnám TC  jaké množství výrobků a služeb bylo opravdu v EKO vyrobeno (velikost produktu se tedy mění jen v závislosti na objemu vyrobených výrobků)

Oddíl I – Makroekonomické agregáty

1. Měření makroekonomických veličin
1.1 Měření produktu a důchodu
- stacionární EKO – neexistují v ní investice (I = 0)  Y = C
- metody měření toků v ekonomice: produkční, výdajová, součet všech důchodů plynoucích z vlastnictví výr. faktorů (týká se pouze trhu výr. faktorů)
- evoluční EKO – část svého příjmu lidé spoří a své úspory investují  Y = C

Základní typy investic:
a) hrubé – hodnota všech vyrobených statků, které nejsou prodány za účelem finální spotřeby
b) obnovovací (reinvestice) – reprezentují opotřebení, jsou určeny k náhradě opotřebených strojů, zařízení a budov
c) čisté = hrubé investice – reinvestice; představují zvýšení produktivního zařízení a zadržovaných zásob

- Y = celk. hodnota vyrobených statků  agregátní nabídka
- Y = suma všech důchodů, vynaložených na nákup vyrobené produkce  agregátní poptávka