Tuto souvislost vyjadřuje tzv. Lafferova křivka (nástroj směru Ekonomie strany nabídky). Tato křivka ilustruje všeobecně poznanou pravdu, že maximální příjmy státního rozpočtu – daňový výnos (tr) a míra zdanění (rt) spolu nesouvisí přímo úměrně. Maximalizovat příjem není možné růstem zdanění bez omezení. Od určité výše míry zdanění se křivka daňových výnosů (Lafferova křivka) zalamuje a státní příjem z daní klesá. Znamená to, že tentýž výnos je možno dosáhnout při různých mírách zdanění, ale není lhostejné, která ze sazeb bude zdaněna. V ekonomice po bodu zalomení dochází k útlumu ekonomických aktivit a ekonomika se pohybuje v tzv. zakázané zóně (zde je možným důsledkem vznik podzemní – šedé a černé ekonomiky).
3. Mechanismus hospodářské koordinace
Co označujeme jako mechanismus koordinace?
Koordinace systému se definuje jako uvedení jednotlivých částí do souladu (mechanismus koordinace). Je to systém, který řídí fungování hospodářství tak, aby z disponibilních zdrojů byly vytvářeny předpoklady pro uspokojování potřeb, a to nejen současných, ale také budoucích.
Vysvětlete, proč je nutné, aby v hospodářství působil mechanismus koordinace.
Faktory jako vzácnost zdrojů, omezený výstup, rostoucí potřeby, dělba práce a doprovázející ji kooperace způsobují, že není lhostejno, jakým způsobem jsou využívány omezené zdroje v ekonomice. Omezené zdroje musí být použity tam, kde je jich nejvíce potřeba. Proto musí existovat nějaký mechanismus, který bude řídit alokaci zdrojů vzhledem k potřebám. Mechanismus ovládající hospodářství (hospodářský mechanismus) musí dát zřetelnou odpověď na otázky co, jak a pro koho vyrábět. To je posláním a obsahem hospodářského mechanismu.
Jaké principy mohou být základem národohospodářské koordinace?
Existují tři základní principy, přičemž v každém systému koordinace lze nalézt alespoň jeden z nich. Jsou to: tradice, příkaz a cenový (tržní) systém. Princip tradice spočívá v předávání zkušeností další generaci, která je uchovává a předává dalším generacím. Tradice byla určujícím principem po rozhodující časové období vývoje společnosti a hospodářství. Významný vliv má i dnes, např. v ekonomikách méně vyspělých zemí. Příkaz je princip, pomocí něhož je základní otázka řešena do jisté míry v každém systému. Nejrozsáhlejšího uplatnění nalezl v centrálně plánovaných ekonomikách 20. století. Rozdílné mohou být způsoby, kterými se princip příkazu realizuje, v demokratické společnosti se zpravidla jeho použití opírá o stanovisko většiny. V totalitních systémech může vyjadřovat stanoviska a zájmy úzce omezeného okruhu osob. Cenový (tržní) systém má nezastupitelnou hlavní roli v moderních vyspělých ekonomikách, základem cenové koordinace je trh a tržní mechanismus.
Vysvětlete, jak spolu souvisí tržní mechanismus a hospodářský mechanismus.
Tržní mechanismus je jeden ze základních způsobů koordinace hospodářství. Základní funkcí jak hospodářského mechanismu, tak trhu, je usměrňovat alokaci zdrojů vzhledem k potřebám společnosti. Společnost neustále řeší problém, jak zabezpečit z omezených zdrojů požadovanou a rostoucí úroveň spotřeby, proto je žádoucí, aby hospodářský mechanismus plnil i další funkci: aby nutil výrobce k efektivnímu chování, tedy hledání způsobů, jak z omezených zdrojů dosáhnout vyššího výkonu. Hospodářský mechanismus (popř. tržní mechanismus) musí odpovídat na otázku co, jak a pro koho vyrábět. Takovou odpověď poskytuje trh prostřednictvím kupujících, kteří tím, co kupují, vyjadřují, co chtějí a co nechtějí. Jejich chování na trhu je zároveň pokynem pro výrobce, co mají nebo nemají vyrábět. Rozhodování je založeno na svobodné volbě suverénního subjektu trhu. Základem tržního hospodářství je trh a jeho niterním obsahem je tržní mechanismus.
Na kterých odlišných předpokladech a východiscích jsou založeny tržní a příkazové koordinace?
Národohospodářský systém koordinace založený na příkazu předpokládá a ve skutečnosti také má podobu centrálně plánované ekonomiky. Centrálně koordinovaná ekonomika se opírá o vertikální strukturu koordinace, zatímco tržní systém je založen na koordinaci, jejímž základem jsou horizontální vazby. Dalším rozdílem je existence soukromého vlastnictví, ta je v příkazové ekonomice omezována až likvidována, u tržního systému je však nezbytným předpokladem pro jeho fungování. Třetím rozdílem je optimalizace. Tržní hospodářství se optimalizuje cestou zpětných kroků, centrálně plánovaná ekonomika vychází z optimalizace předem. Základem příkazové koordinace je centrální plán, u cenového systému je základem trh.
Vysvětlete, jak spolu souvisí tržní mechanismus a hospodářský mechanismus.
Tržní mechanismus je jeden ze základních způsobů koordinace hospodářství. Základní funkcí jak hospodářského mechanismu, tak trhu, je usměrňovat alokaci zdrojů vzhledem k potřebám společnosti. Společnost neustále řeší problém, jak zabezpečit z omezených zdrojů požadovanou a rostoucí úroveň spotřeby, proto je žádoucí, aby hospodářský mechanismus plnil i další funkci: aby nutil výrobce k efektivnímu chování, tedy hledání způsobů, jak z omezených zdrojů dosáhnout vyššího výkonu. Hospodářský mechanismus (popř. tržní mechanismus) musí odpovídat na otázku co, jak a pro koho vyrábět. Takovou odpověď poskytuje trh prostřednictvím kupujících, kteří tím, co kupují, vyjadřují, co chtějí a co nechtějí. Jejich chování na trhu je zároveň pokynem pro výrobce, co mají nebo nemají vyrábět. Rozhodování je založeno na svobodné volbě suverénního subjektu trhu. Základem tržního hospodářství je trh a jeho niterním obsahem je tržní mechanismus.
Na kterých odlišných předpokladech a východiscích jsou založeny tržní a příkazové koordinace?
Národohospodářský systém koordinace založený na příkazu předpokládá a ve skutečnosti také má podobu centrálně plánované ekonomiky. Centrálně koordinovaná ekonomika se opírá o vertikální strukturu koordinace, zatímco tržní systém je založen na koordinaci, jejímž základem jsou horizontální vazby. Dalším rozdílem je existence soukromého vlastnictví, ta je v příkazové ekonomice omezována až likvidována, u tržního systému je však nezbytným předpokladem pro jeho fungování. Třetím rozdílem je optimalizace. Tržní hospodářství se optimalizuje cestou zpětných kroků, centrálně plánovaná ekonomika vychází z optimalizace předem. Základem příkazové koordinace je centrální plán, u cenového systému je základem trh.
2. Ekonomie a její předmět
Vysvětlete, čím se odlišuje makroekonomie od mikroekonomie a co je spojuje.
Makroekonomie zkoumá chování ekonomiky jako celku, makroekonomickými otázkami jsou např. měření hrubého domácího produktu, zaměstnanost, inflace, peníze, hospodářská politika státu aj. Mikroekonomie se soustřeďuje na analýzu jednotlivých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy, jednotlivec). K otázkám, které se řeší v mikroekonomii, patří např. čím je motivován spotřebitel na trhu výrobků a služeb, jak se utváří cena na trhu určitého výrobku, jak se rozhoduje firma, chce-li maximalizovat svůj zisk, jak funguje trh dokonalé konkurence atd. K pochopení ekonomické vědy je zapotřebí studovat obě roviny zkoumání a jejich poznatky propojovat. Platí vzájemná závislost makroekonomie s mikroekonomií.
Pokuste se vyjádřit, čím se odlišují důsledky toho, zda souvislost je vyjádřitelná křivkou rostoucí nad tečou nebo pod tečnou.
Pokud zjišťujeme, zda se křivka nachází nad nebo pod tečnou, zaměřujeme se na zjištění konkávního či konvexního tvaru dané křivky. Pokud je křivka konvexní, nachází se nad tečnou ke křivce v daném bodě. Pokud je křivka konkávní, nachází se naopak pod tečnou ke křivce v daném bodě. Konkávní (popř. konvexní) tvar křivky má v ekonomii význam. Např. veličina celkový užitek je graficky zobrazena rostoucí křivkou z počátku souřadnic (může být i klesající od určitého množství statku), která má konkávní tvar. To znamená, že přírůstky této veličiny se s růstem nezávislé proměnné (množství statku) snižují, což vyjadřuje zákon klesajícího mezního užitku. Naopak konvexní tvar mají např. celkové náklady, a to od bodu, kdy se začínají prosazovat klesající výnosy a mezní náklady mají růstovou tendenci.
Makroekonomie zkoumá chování ekonomiky jako celku, makroekonomickými otázkami jsou např. měření hrubého domácího produktu, zaměstnanost, inflace, peníze, hospodářská politika státu aj. Mikroekonomie se soustřeďuje na analýzu jednotlivých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy, jednotlivec). K otázkám, které se řeší v mikroekonomii, patří např. čím je motivován spotřebitel na trhu výrobků a služeb, jak se utváří cena na trhu určitého výrobku, jak se rozhoduje firma, chce-li maximalizovat svůj zisk, jak funguje trh dokonalé konkurence atd. K pochopení ekonomické vědy je zapotřebí studovat obě roviny zkoumání a jejich poznatky propojovat. Platí vzájemná závislost makroekonomie s mikroekonomií.
Pokuste se vyjádřit, čím se odlišují důsledky toho, zda souvislost je vyjádřitelná křivkou rostoucí nad tečou nebo pod tečnou.
Pokud zjišťujeme, zda se křivka nachází nad nebo pod tečnou, zaměřujeme se na zjištění konkávního či konvexního tvaru dané křivky. Pokud je křivka konvexní, nachází se nad tečnou ke křivce v daném bodě. Pokud je křivka konkávní, nachází se naopak pod tečnou ke křivce v daném bodě. Konkávní (popř. konvexní) tvar křivky má v ekonomii význam. Např. veličina celkový užitek je graficky zobrazena rostoucí křivkou z počátku souřadnic (může být i klesající od určitého množství statku), která má konkávní tvar. To znamená, že přírůstky této veličiny se s růstem nezávislé proměnné (množství statku) snižují, což vyjadřuje zákon klesajícího mezního užitku. Naopak konvexní tvar mají např. celkové náklady, a to od bodu, kdy se začínají prosazovat klesající výnosy a mezní náklady mají růstovou tendenci.
Vysvětlete, proč je rozlišováno mezi intenzitou a produktivitou práce.
Intenzita práce vyjadřuje, jaké množství práce je vynaloženo za určitou časovou jednotku, s růstem intenzity práce se zvyšuje pracovní výkon a tím i množství vyrobené produkce. Produktivita vyjadřuje účinnost vynaložené práce, tedy množství produkce. S rostoucí intenzitou práce se zvyšuje množství vyrobené produkce, zatímco produktivita práce roste, pokud je výrobce schopen zvýšit množství produkce při stejném množství práce.
Vysvětlete, proč klade ekonomie důraz na problém vzácnosti zdrojů.
Je to proto, že ekonomie zkoumá, jak lidé rozhodují o využití vzácných zdrojů s alternativním využitím za účelem výroby různých statků a služeb a jak jsou potom tyto statky a služby rozdělovány pro současnou a budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a skupiny ve společnosti. Pojem vzácnost je v ekonomii důležitý a patří k základním ekonomickým kategoriím. Znamená, že disponibilní zdroje sloužící k výrobě statků nejsou v takovém dostatečném množství, aby uspokojily všechny ekonomické potřeby ve společnosti.
Proč ekonomie nevyužívá metody experimentu?
Při experimentu je nutno pracovat s neměnnými jevy (proměnný může být jen zkoumaný jev), což v případě ekonomie nelze zajistit a proto metody experimentu nevyužívá.
Vysvětlete význam předpokladu ceteris paribus.
Ceteris paribus neboli „za jinak stejných okolností“. V ekonomii je třeba dodržovat zásadu usuzování o ekonomických procesech při neměnných ostatních podmínkách, ale současně dbát důsledně na to, že poznatek má plně vypovídací schopnost jen za těchto podmínek.
Vysvětlete, proč klade ekonomie důraz na problém vzácnosti zdrojů.
Je to proto, že ekonomie zkoumá, jak lidé rozhodují o využití vzácných zdrojů s alternativním využitím za účelem výroby různých statků a služeb a jak jsou potom tyto statky a služby rozdělovány pro současnou a budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a skupiny ve společnosti. Pojem vzácnost je v ekonomii důležitý a patří k základním ekonomickým kategoriím. Znamená, že disponibilní zdroje sloužící k výrobě statků nejsou v takovém dostatečném množství, aby uspokojily všechny ekonomické potřeby ve společnosti.
Proč ekonomie nevyužívá metody experimentu?
Při experimentu je nutno pracovat s neměnnými jevy (proměnný může být jen zkoumaný jev), což v případě ekonomie nelze zajistit a proto metody experimentu nevyužívá.
Vysvětlete význam předpokladu ceteris paribus.
Ceteris paribus neboli „za jinak stejných okolností“. V ekonomii je třeba dodržovat zásadu usuzování o ekonomických procesech při neměnných ostatních podmínkách, ale současně dbát důsledně na to, že poznatek má plně vypovídací schopnost jen za těchto podmínek.
Jakou souvislost vyjadřuje zákon klesajících výnosů?
Zákon klesajících výnosů spočívá v tom, že pokud se zvyšuje množství jednoho VF a množství ostatních VF zůstává neměnné, zpomaluje se tempo růstu celkového produktu. Celkový produkt je sice větší, ale jeho přírůstky – množství produkce připadající na jednotku použitého VF – se snižují. Tento zákon se prosazuje v krátkém období a vztahuje se výlučně k případům zvyšování množství jednoho výrobního faktoru. Je zřejmé, že takto chápaná souvislost vychází z předpokladu, že kvalita dodatečných jednotek VF se nemění. Je-li kvalita dodatečných jednotek VF shodná, zůstává ještě problém poměru mezi používanými VF.
Vysvětlete, čeho se týká rozdíl mezi zákonem klesajících výnosů a klesajícími výnosy z rozsahu.
Zákon klesajících výnosů se prosazuje v krátkém období, zatímco výnosy z rozsahu se prosazují v delším časovém horizontu. Další rozdíl spočívá v tom, že v prvním případě hovoříme o zvyšování pouze jednoho VF, zatímco druhý případ je spojen se zvyšováním množství všech VF. Zákon klesajících výnosů vyjadřuje, že se zpomaluje tempo růstu celkového produktu, zvyšujeme-li používané množství některého z VF, zatímco množství ostatních VF se nemění. Při klesajících výnosech z rozsahu růst výstupu zaostává za tempem zapojování dodatečných všech VF. Jestliže vzroste množství vstupů např. o 1/5, dojde k nárůstu celkové produkce, ale produkt vzroste o méně než 1/5.
Vysvětlete, čeho se týká rozdíl mezi zákonem klesajících výnosů a klesajícími výnosy z rozsahu.
Zákon klesajících výnosů se prosazuje v krátkém období, zatímco výnosy z rozsahu se prosazují v delším časovém horizontu. Další rozdíl spočívá v tom, že v prvním případě hovoříme o zvyšování pouze jednoho VF, zatímco druhý případ je spojen se zvyšováním množství všech VF. Zákon klesajících výnosů vyjadřuje, že se zpomaluje tempo růstu celkového produktu, zvyšujeme-li používané množství některého z VF, zatímco množství ostatních VF se nemění. Při klesajících výnosech z rozsahu růst výstupu zaostává za tempem zapojování dodatečných všech VF. Jestliže vzroste množství vstupů např. o 1/5, dojde k nárůstu celkové produkce, ale produkt vzroste o méně než 1/5.
Proč se prosazuje tendence k prohlubování dělby práce?
Dělba práce a její prohlubování jsou projevem společenského charakteru výroby. Znamená specializaci účastníků výroby na jednotlivé druhy pracovních činností nebo i pracovní operace. Jedná se o soustavný a neustále se prohlubující proces a tím se i prohlubuje vzájemná závislost výrobců. Kooperace výrobců je objektivně vynucena dělbou práce. Dělba práce je podnětem směny a zároveň platí, že rozvoj směny působí jako mocný stimul pro další prohlubování dělby práce.
Uveďte předpoklady, při kterých je definována hranice výrobních možností a vysvětlete, čím může být způsoben její posun.
Předpokladem pro definování hranice výrobních možností je přesné stanovení množství a kvality výrobních faktorů a způsobu jejich použití. Pokud je toto stanoveno, pak existuje nějaká hranice výstupů, kterou není možné za stanovených podmínek překonat. Hranice se posunuje s rozvojem výrobních faktorů a výrobních technologií. Posunuje se tedy ekonomickým pokrokem (v grafu se hranice výrobních možností posune směrem doprava), a to i když se množství výrobních faktorů nemění.
Charakterizujte vztah mezi dělbou práce a směnou.
Dělba práce a směna se navzájem ovlivňují. Dělba práce působí jako podnět k rozvoji směny a naopak, směna podněcuje prohlubování dělby práce. Člověk, který je výrobcem, je zároveň i spotřebitelem a musí se tedy účastnit směny, jejímž prostřednictvím získává statky či služby pro svou spotřebu, ale také kapitál pro uskutečnění výroby.
Jak a podle čeho dělíme výrobní faktory?
Výrobní faktory (VF) můžeme rozlišit na prvotní a druhotné. Druhotný VF (kapitál) se od prvotních VF (práce a půda) liší tím, že VF kapitál je produktem předchozí výroby. Kapitálové statky nejsou používány v konečné spotřebě, ale vstupují do výrobní spotřeby.
Uveďte předpoklady, při kterých je definována hranice výrobních možností a vysvětlete, čím může být způsoben její posun.
Předpokladem pro definování hranice výrobních možností je přesné stanovení množství a kvality výrobních faktorů a způsobu jejich použití. Pokud je toto stanoveno, pak existuje nějaká hranice výstupů, kterou není možné za stanovených podmínek překonat. Hranice se posunuje s rozvojem výrobních faktorů a výrobních technologií. Posunuje se tedy ekonomickým pokrokem (v grafu se hranice výrobních možností posune směrem doprava), a to i když se množství výrobních faktorů nemění.
Charakterizujte vztah mezi dělbou práce a směnou.
Dělba práce a směna se navzájem ovlivňují. Dělba práce působí jako podnět k rozvoji směny a naopak, směna podněcuje prohlubování dělby práce. Člověk, který je výrobcem, je zároveň i spotřebitelem a musí se tedy účastnit směny, jejímž prostřednictvím získává statky či služby pro svou spotřebu, ale také kapitál pro uskutečnění výroby.
Jak a podle čeho dělíme výrobní faktory?
Výrobní faktory (VF) můžeme rozlišit na prvotní a druhotné. Druhotný VF (kapitál) se od prvotních VF (práce a půda) liší tím, že VF kapitál je produktem předchozí výroby. Kapitálové statky nejsou používány v konečné spotřebě, ale vstupují do výrobní spotřeby.
Mikroekonomie
1. Základní pojmy a souvislosti ekonomie
Jak spolu souvisí potřeby lidí a ekonomika?
U potřeb začíná ekonomie jako věda. Kdyby nebylo potřeb, nebylo by hospodářských aktivit lidí. Slovo potřeba patří k základním ekonomickým pojmům. Podstatou hospodářské činnosti je vytváření ekonomických statků, které slouží k uspokojování potřeb. Potřeby (pocity, že se něčeho nedostává, chtění něčeho...) můžeme rozlišit na potřeby ekonomické a neekonomické, přičemž ekonomie se zabývá pouze potřebami ekonomickými, tj. potřebami, které jsou uspokojovány spotřebou statků a služeb. Tyto potřeby se neustále rozšiřují, jsou neomezené a jsou nejsilnějším podnětem rozvoje hospodářské činnosti, které vtiskují smysluplnost i cílovou orientaci.
Co jsou to ekonomické statky a jak je dělíme?
Ekonomické statky slouží k uspokojování ekonomických potřeb. Jsou to produkty hospodářské činnosti. Rozlišujeme statky volné a statky vzácné. Volné statky jsou statky volně dostupné z přírody, s vývojem společnosti jejich význam začal klesat, jejich množství však může být omezováno a jejich kvalita se může zhoršovat (což se v současnosti děje). Statky můžeme rovněž rozlišit na statky soukromé, v tomto případě je jejich výrobce schopen omezit využití statků na ty spotřebitele, kteří jsou ochotni za něj zaplatit, a na statky veřejné, které se vyznačují nerivalitou ve spotřebě a nevyloučitelností ze spotřeby.
Charakterizujte rozdíl mezi produktivitou a intenzitou práce.
Intenzita práce je množství práce vynaložené za určitou časovou jednotku. Hovoříme tedy o množství práce samotné, o množství výrobního faktoru. Množství práce ovlivňuje počet práceschopných osob ochotných pracovat, délka pracovní doby a intenzita práce. Oproti tomu produktivita práce vyjadřuje účinnost vynaložené práce. Hovoříme tedy o výsledku práce, o množství produkce. Produktivita práce roste, jestliže se stejným množstvím práce je výrobce schopen vyprodukovat větší množství produkce. Růst produktivity práce se opírá o zdokonalování strojů, výrobních zařízení, technologií nebo zlepšení organizace výroby. Produktivita práce je přímosměrně ovlivněna kvalitou pracovní síly.
Jak spolu souvisí potřeby lidí a ekonomika?
U potřeb začíná ekonomie jako věda. Kdyby nebylo potřeb, nebylo by hospodářských aktivit lidí. Slovo potřeba patří k základním ekonomickým pojmům. Podstatou hospodářské činnosti je vytváření ekonomických statků, které slouží k uspokojování potřeb. Potřeby (pocity, že se něčeho nedostává, chtění něčeho...) můžeme rozlišit na potřeby ekonomické a neekonomické, přičemž ekonomie se zabývá pouze potřebami ekonomickými, tj. potřebami, které jsou uspokojovány spotřebou statků a služeb. Tyto potřeby se neustále rozšiřují, jsou neomezené a jsou nejsilnějším podnětem rozvoje hospodářské činnosti, které vtiskují smysluplnost i cílovou orientaci.
Co jsou to ekonomické statky a jak je dělíme?
Ekonomické statky slouží k uspokojování ekonomických potřeb. Jsou to produkty hospodářské činnosti. Rozlišujeme statky volné a statky vzácné. Volné statky jsou statky volně dostupné z přírody, s vývojem společnosti jejich význam začal klesat, jejich množství však může být omezováno a jejich kvalita se může zhoršovat (což se v současnosti děje). Statky můžeme rovněž rozlišit na statky soukromé, v tomto případě je jejich výrobce schopen omezit využití statků na ty spotřebitele, kteří jsou ochotni za něj zaplatit, a na statky veřejné, které se vyznačují nerivalitou ve spotřebě a nevyloučitelností ze spotřeby.
Charakterizujte rozdíl mezi produktivitou a intenzitou práce.
Intenzita práce je množství práce vynaložené za určitou časovou jednotku. Hovoříme tedy o množství práce samotné, o množství výrobního faktoru. Množství práce ovlivňuje počet práceschopných osob ochotných pracovat, délka pracovní doby a intenzita práce. Oproti tomu produktivita práce vyjadřuje účinnost vynaložené práce. Hovoříme tedy o výsledku práce, o množství produkce. Produktivita práce roste, jestliže se stejným množstvím práce je výrobce schopen vyprodukovat větší množství produkce. Růst produktivity práce se opírá o zdokonalování strojů, výrobních zařízení, technologií nebo zlepšení organizace výroby. Produktivita práce je přímosměrně ovlivněna kvalitou pracovní síly.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)