TRH PRÁCE
- práci poptávají firmy a nabízejí jí lidé
- předpokládáme, že se firmy řídí maximalizací zisku a lidé maximalizací užitku
Poptávka po práci
- v krátkém období se mění pouze rozsah práce a tím i rozsah produkce (změna produktu a změna práce je jeden problém)
- firma maximalizující zisk zvyšuje výrobu (a tím poptávku po práci) do té doby, dokud se náklady na 1 jednotku práce nerovnají příjmu z jednotky práce (mezní náklady = mezní příjmy)
- v dokonalé konkurenci platí: mezní náklady = cena
- mezní náklad je dán jako nominální mzda: mezní produkt práce
P = W / MPN - MPN = W / P = reálná mzda
MPN1 > W/P … firmy zvýší najímání pracovníků
MPN2 < nd =" f" ochoty =" míra" ns =" f" y =" f" nd =" f" ns =" f" ns =" ND" stnanosti =" -" partipatice =" -" stnanost =" přirozená" u =" u*" y =" Y*"> přirozená míra nezaměstnanosti u > u*
- ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y <> Y* - Y/Y* >1
- výkyvy Y/Y* souvisí s rozdílem skutečné a přirozené míry nezaměstnanosti:
Y/Y* = 1 + 0,02 - (u* - u)
růst reálného HDP převyšující o 2% vede k poklesu míry nezaměstnanosti pouze o 1%
- zpoždění reakce míry nezaměstnanosti na růst produktu
(2) sociální dopady nezaměstnanosti
- psychické zatížení vyvolané nezaměstnaností - růst nemocnosti, rozpady rodin …
- destrukce etických hodnot a s ní spojené patologické jevy - kriminalita, alkoholismus, narkomanie, prostituce apod.
- radikalizace postižených skupin - politické dopady
4. Vysvětlete okolnosti vzniku peněz, pojednejte o jejich funkcích a vývojových formách a vysvětlete formování nabídky a poptávky po penězích v ekono.
Peníze
= zboží, které slouží jako prostředek směny (všeobecný platební prostředek)
= jakékoliv aktivum (zdroj), které je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu
Vznik peněz byl podmíněn rozvojem dělby práce a směny, přičemž samy peníze rozvoj směny a tím o rozvoj výroby dále podporují, neboť odstraňují nevýhody prosté výměny zboží za zboží, tzv. barteru.
Peníze měly nejdříve formu komoditních (zbožových) peněz, tj. funkce peněz tvořil určitý druh zboží. Nakonec z této řady zboží vystoupilo takové, které svými vlastnostmi nejlépe odpovídalo kladený požadavkům kladeným na zbožové peníze – trvanlivost, snadná přenosnost, dělitelnost aj. => drahé kovy – zlato a stříbro
Tento proces probíhal po několik tisíciletí. Rozšíření využívání peněz nastupuje teprve se zánikem feudální společnosti. Do té doby byla směna vůbec okrajovým jevem. Převládala naturální výroba. Peníze z drahých kovů v podobě mincí se objevily poprvé zřejmě až v 7. – 6. stol. př. n. l.
Zhruba od. 17. stol. Začaly fungovat souběžně s drahými kovy papírové peníze – bankovky. Bankovky se vyvinuly z dlužních úpisů. Banky začaly vydávat své speciální dlužní úpisy jednak na základě vkladu zlata do banky, jednak na základě prodeje (eskontu) obchodních směnek bance. Bankovky byly rovnocenným zástupcem zlata (na požádání doručitele byly kdykoliv směnitelné za zlato).
Další formou papírových peněz jsou státovky. Jedná se o peníze emitované z rozhodnutí státu ke krytí jeho finančních potřeb, zlatem nekryté a za zlato nesměnitelné (války, hospodářské krize).
Vyspělou podobu peněžního oběhu se zlatem nazýváme zlatý standard. Ten zanikl v 1. ½ 30. let 20. stol. Klasické formě zlatého standardu obíhají zlaté mince, bankovky jsou neomezeně směnitelné za zlato a mezinárodní pohyb zlata je nekontrolovaný. Zánik zlatého standardu byl způsoben nedostatkem zlata ve srovnání s rozvojem výroby a směny, nerovnoměrným rozdělením zlata mezi zeměmi, potřebou regulace peněžního oběhu státem, potřebou centralizace zlata do rukou státu k financování deficitu platební bilance.
Funkce peněz:
a) prostředek směny – slouží k placení zboží a služeb;
b) peníze jsou zúčtovací jednotka – schopnost peněz vyjádřit hodnotu ostatního zboží;
c) peníze jsou uchovatel hodnot – uchovávají hodnotu do budoucnosti.
Vývoj:
a) naturální směna;
b) komoditní peníze;
c) papírové peníze;
d) bankovní (depozitní) peníze – bezhotovostní peníze.
Nabídka peněz (M)
Likvidita = vlastnost peněz – jak rychle jsou peníze k dispozici
- 4 měnové agregáty
1. M1 – nejlikvidnější aktiva – mince a papírové peníze v oběhu, šekové účty, kreditní karty, běžné účty…;
2. M2 – M1 + krátkodobé termínované vklady, vklady v cizí měně, peněžní fondy…;
3. M3 – M2 + dlouhodobé termínované vklady, státní obligace (CP);
4. L – M3 + krátkodobé obligace do 1 roku.
Nabídka peněz souvisí s centrální bankou, která emituje peníze.
Bankovní soustava má obvykle dva stupně:
1. centrální banka – může mít podobu jedné banky (ČNB) nebo systému bank (USA); instituce zřízená vládou, při realizaci měnové politiky na vládě nezávislá
- finanční operace vlády, emise bankovek, úvěry obchodním bankám, správa
měnové rezervy a regulace činnost obchodních bank;
2. obchodní (komerční) banky – poskytují úvěry, přijímají vklady, vydávají obligace a akcie, směnárenské služby, vedení účtů, správa CP apod.
Nástroje centrální banky k ovlivňování nabídky peněz:
- povinná rezerva peněz – obchodní banky musí u CB držet určité procento z vkladů jako rezervu (ČNB – 2%);
- diskontní sazba – nejnižší úroková sazba, za kterou CB poskytuje úvěry;
- lombardní sazba – úroková míra, za kterou půjčuje CB komerčním bankám v nesnázích, úvěr krytý zástavou cenných papírů;
- reskontní sazba – něco mezi.
Poptávka po penězích (L)
Úrok = alternativní náklad používání peněz
1) transakční motiv – jednotlivé subjekty potřebují peníze na běžné nákupy výrobků a služeb – poptávka závislá na důchodu;
2) opatrnostní motiv – rezerva pro případ nejistoty v budoucnosti;
3) spekulativní motiv – výnosy z držby peněz vlivem změn úrokové míry, klesá-li úroková míra – nákup CP
L = k*Y – h*i k… parametr citlivosti poptávky na důchod
h… parametr citlivosti poptávky na úrok. Míru
Keynesiánská teorie – h -> ∞ Monetaristická teorie – h -> 0
Odvození křivky LM
Křivka LM vyjadřuje všechny kombinace úrokové míry i a důchodu Y, při kterých je trh peněz a ostatních aktiv v rovnováze.
S růstem důchodu roste i poptávka po penězích, a proto musí vzrůst i úroková míra.
Pozitivní sklon křivky LM je způsoben tím, že při dané fixní nabídce peněz musí být zvýšení úrovně důchodu doprovázeno také růstem úrokové sazby. To snižuje poptávané množství peněz, a tím udržuje peněžní trh v rovnováze. Sklon křivky LM závisí na citlivosti poptávky po penězích na důchod (k) a na citlivosti poptávky po penězích na úrokovou míru (h). Čím nižší je citlivost poptávky na důchod a čím vyšší je citlivost na úrokovou sazbu, tím je křivka LM plošší.
Posuny křivky LM doprava a doleva jsou závislé na nabídce reálných peněžních zůstatků. V bodech nalevo od LM je přebytek nabídky peněz nad poptávkou a tedy i přebytek nabídky na trzích ostatních finančních aktiv – důchod je nízký pro vytvoření dostatečné poptávky.
= zboží, které slouží jako prostředek směny (všeobecný platební prostředek)
= jakékoliv aktivum (zdroj), které je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu
Vznik peněz byl podmíněn rozvojem dělby práce a směny, přičemž samy peníze rozvoj směny a tím o rozvoj výroby dále podporují, neboť odstraňují nevýhody prosté výměny zboží za zboží, tzv. barteru.
Peníze měly nejdříve formu komoditních (zbožových) peněz, tj. funkce peněz tvořil určitý druh zboží. Nakonec z této řady zboží vystoupilo takové, které svými vlastnostmi nejlépe odpovídalo kladený požadavkům kladeným na zbožové peníze – trvanlivost, snadná přenosnost, dělitelnost aj. => drahé kovy – zlato a stříbro
Tento proces probíhal po několik tisíciletí. Rozšíření využívání peněz nastupuje teprve se zánikem feudální společnosti. Do té doby byla směna vůbec okrajovým jevem. Převládala naturální výroba. Peníze z drahých kovů v podobě mincí se objevily poprvé zřejmě až v 7. – 6. stol. př. n. l.
Zhruba od. 17. stol. Začaly fungovat souběžně s drahými kovy papírové peníze – bankovky. Bankovky se vyvinuly z dlužních úpisů. Banky začaly vydávat své speciální dlužní úpisy jednak na základě vkladu zlata do banky, jednak na základě prodeje (eskontu) obchodních směnek bance. Bankovky byly rovnocenným zástupcem zlata (na požádání doručitele byly kdykoliv směnitelné za zlato).
Další formou papírových peněz jsou státovky. Jedná se o peníze emitované z rozhodnutí státu ke krytí jeho finančních potřeb, zlatem nekryté a za zlato nesměnitelné (války, hospodářské krize).
Vyspělou podobu peněžního oběhu se zlatem nazýváme zlatý standard. Ten zanikl v 1. ½ 30. let 20. stol. Klasické formě zlatého standardu obíhají zlaté mince, bankovky jsou neomezeně směnitelné za zlato a mezinárodní pohyb zlata je nekontrolovaný. Zánik zlatého standardu byl způsoben nedostatkem zlata ve srovnání s rozvojem výroby a směny, nerovnoměrným rozdělením zlata mezi zeměmi, potřebou regulace peněžního oběhu státem, potřebou centralizace zlata do rukou státu k financování deficitu platební bilance.
Funkce peněz:
a) prostředek směny – slouží k placení zboží a služeb;
b) peníze jsou zúčtovací jednotka – schopnost peněz vyjádřit hodnotu ostatního zboží;
c) peníze jsou uchovatel hodnot – uchovávají hodnotu do budoucnosti.
Vývoj:
a) naturální směna;
b) komoditní peníze;
c) papírové peníze;
d) bankovní (depozitní) peníze – bezhotovostní peníze.
Nabídka peněz (M)
Likvidita = vlastnost peněz – jak rychle jsou peníze k dispozici
- 4 měnové agregáty
1. M1 – nejlikvidnější aktiva – mince a papírové peníze v oběhu, šekové účty, kreditní karty, běžné účty…;
2. M2 – M1 + krátkodobé termínované vklady, vklady v cizí měně, peněžní fondy…;
3. M3 – M2 + dlouhodobé termínované vklady, státní obligace (CP);
4. L – M3 + krátkodobé obligace do 1 roku.
Nabídka peněz souvisí s centrální bankou, která emituje peníze.
Bankovní soustava má obvykle dva stupně:
1. centrální banka – může mít podobu jedné banky (ČNB) nebo systému bank (USA); instituce zřízená vládou, při realizaci měnové politiky na vládě nezávislá
- finanční operace vlády, emise bankovek, úvěry obchodním bankám, správa
měnové rezervy a regulace činnost obchodních bank;
2. obchodní (komerční) banky – poskytují úvěry, přijímají vklady, vydávají obligace a akcie, směnárenské služby, vedení účtů, správa CP apod.
Nástroje centrální banky k ovlivňování nabídky peněz:
- povinná rezerva peněz – obchodní banky musí u CB držet určité procento z vkladů jako rezervu (ČNB – 2%);
- diskontní sazba – nejnižší úroková sazba, za kterou CB poskytuje úvěry;
- lombardní sazba – úroková míra, za kterou půjčuje CB komerčním bankám v nesnázích, úvěr krytý zástavou cenných papírů;
- reskontní sazba – něco mezi.
Poptávka po penězích (L)
Úrok = alternativní náklad používání peněz
1) transakční motiv – jednotlivé subjekty potřebují peníze na běžné nákupy výrobků a služeb – poptávka závislá na důchodu;
2) opatrnostní motiv – rezerva pro případ nejistoty v budoucnosti;
3) spekulativní motiv – výnosy z držby peněz vlivem změn úrokové míry, klesá-li úroková míra – nákup CP
L = k*Y – h*i k… parametr citlivosti poptávky na důchod
h… parametr citlivosti poptávky na úrok. Míru
Keynesiánská teorie – h -> ∞ Monetaristická teorie – h -> 0
Odvození křivky LM
Křivka LM vyjadřuje všechny kombinace úrokové míry i a důchodu Y, při kterých je trh peněz a ostatních aktiv v rovnováze.
S růstem důchodu roste i poptávka po penězích, a proto musí vzrůst i úroková míra.
Pozitivní sklon křivky LM je způsoben tím, že při dané fixní nabídce peněz musí být zvýšení úrovně důchodu doprovázeno také růstem úrokové sazby. To snižuje poptávané množství peněz, a tím udržuje peněžní trh v rovnováze. Sklon křivky LM závisí na citlivosti poptávky po penězích na důchod (k) a na citlivosti poptávky po penězích na úrokovou míru (h). Čím nižší je citlivost poptávky na důchod a čím vyšší je citlivost na úrokovou sazbu, tím je křivka LM plošší.
Posuny křivky LM doprava a doleva jsou závislé na nabídce reálných peněžních zůstatků. V bodech nalevo od LM je přebytek nabídky peněz nad poptávkou a tedy i přebytek nabídky na trzích ostatních finančních aktiv – důchod je nízký pro vytvoření dostatečné poptávky.
3. Vysvětlete monetární politiku a její nástroje pomocí modelu v IS-LM v uzavřené a otevřené ekonomice
Monetární politika
Monetární politiku provádí centrální banka, jež prostřednictvím kontroly zásoby nominálních peněz nebo pohybu úrokové sazby ovlivňuje makroekonomický výkon
(= úroveň rovnovážného důchodu, úroveň zaměstnanosti, míra inflace atd.). Cílem centrální banky je buď dosažení „žádoucí“ zásoby peněz, nebo „žádoucí“ úrokové sazby. Účinnost monetární politiky je dána sklonem křivek IS a LM.
Nástroje monetární politiky:
a) prodej a koupě obligací;
b) stanovení povinných minimálních rezerv;
c) diskontní sazba atp.
Expanzivní monetární politika znamená zvyšování nominální zásoby peněz (nákup obligací, snížení disk. sazby nebo i povinných min. rezerv) s cílem stimulovat zvyšování úrovně rovnovážné produkce a zaměstnanosti a zlepšování platební bilance.
Čistá monetární expanze má dva současné efekty:
1. zvýšení úrovně rovnovážného důchodu (důchodový efekt monetární expanze);
2. snížení úrokové sazby (efekt likvidity monetární expanze).
Důchodový efekt je vyvolán tím, že zvýšení nabídky peněz sníží úrokovou sazbu, což stimuluje zvýšení poptávky po soukromých autonomních výdajích.
Efekt likvidity nastává proto, že zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků při pozitivně skloněné LM vede k tomu, že veřejnost má v držbě více peněz než potřebuje, proto je začne konvertovat do ostatních finančních aktiv, která přinášejí výnos => růst ceny ostatních finančních aktiv a pokles úrokové míry
Sklon křivky IS a LM a účinnost monetární politiky
1) Maximální účinnost monetární expanze – citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je nulová (h = 0) => křivka LM je vertikální (klasický případ);
2) Nulová účinnost monetární expanze – citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru je maximální ( h se blíží ∞) => křivka LM je horizontální (past likvidity);
3) Nulová účinnost monetární expanze – citlivost poptávky po autonomních výdajích na úrokovou míru je nulová => IS je vertikální (b = 0);
Monetární politika v otevřené ekonomice
Monetární expanze při fixním měnovém kursu a DKM
Monetární expanze vede ke zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků a tím i k poklesu domácí úrokové míry pod světovou úroveň. Toto snížení vyvolá silné kapitálové odlivy, pokles měnových rezerv domácí země a tlak na devalvaci (depreciaci) domácí měny. Centrální banka musí nakupovat domácí a prodávat zahraniční měnu. Tím dojde ke snížení nabídky reálných peněz a úroková sazba se opět posune na úroveň světové (posun LM). Úroveň produkce se nezmění, protože přizpůsobovací procesy v mezinárodní ekonomice působí tak rychle, že bodu E1 není v malé otevřené ekonomice fakticky dosaženo.
Monetární politika je za těchto předpokladů neúčinná v ovlivňování produkce a úrovně úrokové sazby.
Při fixních měnových kursech a DKM je nabídka peněz spojena s platební bilancí. Schodek platební bilance vyvolaný snížením úrokové míry v důsledku monetární expanze vyvolá automatickou monetární restrikci. Peněžní zásoba se tak stává endogenním faktorem a centrální banka nemůže za těchto podmínek kontrolovat ani peněžní zásobu, ani úrokovou sazbu, ani úroveň rovnovážné produkce. (Monetární restrikce tedy vyvolá automatickou monetární expanzi.)
Monetární expanze při flexibilním měnovém kursu a DKM
Snížení úrokové sazby pod úroveň světové zabraňuje odlivu kapitálu, což způsobuje depreciaci domácí měny, která stimuluje vývozy domácí produkce a zdražuje dovozy => růst čistých vývozů. Růst důchodů vyvolaný monetární expanzí současně zhoršuje běžný účet platební bilance. Toto zhoršení je kompenzováno růstem čistých exportů vlivem devalvace měny.
Monetární politika má silný účin při ustavování jak vnitřní, tak vnější rovnováhy a měnový kurs se pasivně přizpůsobuje změnám peněžní zásoby.
Monetární politiku provádí centrální banka, jež prostřednictvím kontroly zásoby nominálních peněz nebo pohybu úrokové sazby ovlivňuje makroekonomický výkon
(= úroveň rovnovážného důchodu, úroveň zaměstnanosti, míra inflace atd.). Cílem centrální banky je buď dosažení „žádoucí“ zásoby peněz, nebo „žádoucí“ úrokové sazby. Účinnost monetární politiky je dána sklonem křivek IS a LM.
Nástroje monetární politiky:
a) prodej a koupě obligací;
b) stanovení povinných minimálních rezerv;
c) diskontní sazba atp.
Expanzivní monetární politika znamená zvyšování nominální zásoby peněz (nákup obligací, snížení disk. sazby nebo i povinných min. rezerv) s cílem stimulovat zvyšování úrovně rovnovážné produkce a zaměstnanosti a zlepšování platební bilance.
Čistá monetární expanze má dva současné efekty:
1. zvýšení úrovně rovnovážného důchodu (důchodový efekt monetární expanze);
2. snížení úrokové sazby (efekt likvidity monetární expanze).
Důchodový efekt je vyvolán tím, že zvýšení nabídky peněz sníží úrokovou sazbu, což stimuluje zvýšení poptávky po soukromých autonomních výdajích.
Efekt likvidity nastává proto, že zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků při pozitivně skloněné LM vede k tomu, že veřejnost má v držbě více peněz než potřebuje, proto je začne konvertovat do ostatních finančních aktiv, která přinášejí výnos => růst ceny ostatních finančních aktiv a pokles úrokové míry
Sklon křivky IS a LM a účinnost monetární politiky
1) Maximální účinnost monetární expanze – citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je nulová (h = 0) => křivka LM je vertikální (klasický případ);
2) Nulová účinnost monetární expanze – citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru je maximální ( h se blíží ∞) => křivka LM je horizontální (past likvidity);
3) Nulová účinnost monetární expanze – citlivost poptávky po autonomních výdajích na úrokovou míru je nulová => IS je vertikální (b = 0);
Monetární politika v otevřené ekonomice
Monetární expanze při fixním měnovém kursu a DKM
Monetární expanze vede ke zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků a tím i k poklesu domácí úrokové míry pod světovou úroveň. Toto snížení vyvolá silné kapitálové odlivy, pokles měnových rezerv domácí země a tlak na devalvaci (depreciaci) domácí měny. Centrální banka musí nakupovat domácí a prodávat zahraniční měnu. Tím dojde ke snížení nabídky reálných peněz a úroková sazba se opět posune na úroveň světové (posun LM). Úroveň produkce se nezmění, protože přizpůsobovací procesy v mezinárodní ekonomice působí tak rychle, že bodu E1 není v malé otevřené ekonomice fakticky dosaženo.
Monetární politika je za těchto předpokladů neúčinná v ovlivňování produkce a úrovně úrokové sazby.
Při fixních měnových kursech a DKM je nabídka peněz spojena s platební bilancí. Schodek platební bilance vyvolaný snížením úrokové míry v důsledku monetární expanze vyvolá automatickou monetární restrikci. Peněžní zásoba se tak stává endogenním faktorem a centrální banka nemůže za těchto podmínek kontrolovat ani peněžní zásobu, ani úrokovou sazbu, ani úroveň rovnovážné produkce. (Monetární restrikce tedy vyvolá automatickou monetární expanzi.)
Monetární expanze při flexibilním měnovém kursu a DKM
Snížení úrokové sazby pod úroveň světové zabraňuje odlivu kapitálu, což způsobuje depreciaci domácí měny, která stimuluje vývozy domácí produkce a zdražuje dovozy => růst čistých vývozů. Růst důchodů vyvolaný monetární expanzí současně zhoršuje běžný účet platební bilance. Toto zhoršení je kompenzováno růstem čistých exportů vlivem devalvace měny.
Monetární politika má silný účin při ustavování jak vnitřní, tak vnější rovnováhy a měnový kurs se pasivně přizpůsobuje změnám peněžní zásoby.
2. Vysvětlete fiskální politiku a její nástroje pomocí modelu IS-LM v uzavřené a otevřené ekonomice
Fiskální politika
Účinností fiskální politiky rozumíme fakt, zda její uplatnění může ovlivnit úroveň rovnovážné produkce, resp. v jakém stupni.
Expanzivní fiskální politika je uplatňována s cílem zvýšit úroveň rovnovážného důchodu (zaměstnanosti) a zahrnuje:
a) přírůstek vládních nákupů zboží a služeb ;
b) zvýšení transferových plateb vlády ;
c) efekt snížení autonomních daní ;
d) snížení sazby důchodové daně (t).
Fiskální expanzí je jak přírůstek všech jejích složek, tak přírůstek jedné nebo několika z jejích složek.
Změna fiskální politiky vede ke změně podmínek, které kondenzuje křivka IS (posun IS). Zvýšení vládních nákupů statků a služeb vyvolá při původní úrokové sazbě i0 převis poptávky po penězích nad nabídkou. Veřejnost začne prodávat ostatní aktiva a tím vzniká převis nabídky na trhu ostatních aktiv a tedy tlak na snížení cen těchto aktiv a zvýšení úrokové sazby. Zvýšená úroková sazba vytěsní (při pozitivně skloněné LM) část soukromých autonomních výdajů (investičních i spotřebitelských). Vytěsnění tak bude tlumit přírůstek důchodu vyvolaný fiskální expanzí.
Cílem fiskální restrikce je brzdit nadměrný ekonomický růst a inflační procesy vyvolané nadměrnou agregátní poptávkou, snížit rozpočtový deficit atd.
Sklon křivky IS a LM a účinnost fiskální politiky
Velikost vytěsňovacího efektu (úplný, částečný, nulový) je závislá na sklonu křivek IS a LM:
1) Křivka LM je horizontální => citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je maximální ( h se blíží ∞) =>fiskální expanze má maximální účinnost a vytěsňovací efekt je nulový (past likvidity);
2) Křivka LM je vertikální => citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je nulová (h = 0) => účinnost fiskální expanze nemá žádný účinek a vytěsňovací efekt je úplný;
Fiskální politika v otevřené ekonomice
Fiskální expanze při fixním měnovém kursu a DKM
Účinnost fiskální expanze za těchto podmínek:
1. dokonalá kapitálová mobilita (DKM);
2. fixní měnový kurs;
3. úrokové sazby domácí se rovnají světovým;
4. existence nevyužitých zdrojů => nabídka domácí produkce je elastická a její cenová úroveň je fixní;
5. analyzované země jsou příliš malé na to, aby mohly ovlivňovat důchod v cizích zemích nebo úroveň světových úrokových sazeb.
Zvýšení domácí úrokové míry vlivem např. vládních nákupů vyvolá při DKM silný kapitálový příliv => zvýšení domácí měnové rezervy => tlak na revalvaci měnového kursu. Centrální banka musí intervenovat na udržení kursu prodejem domácí měny na mezinárodním měnovém trhu a nákupem zahraniční měny.
Fiskální expanze je při dokonalé kapitálové mobilitě a fixním měnovém kursu velmi efektivní – dochází ke zvýšení rovnovážné produkce (a zaměstnanosti).
Fiskální expanze při flexibilním měnovém kursu a DKM
Při flexibilním měnovém kursu není potřeba intervence na udržení měnového kursu (platební bilance je vždy vyrovnaná). Vychýlení domácí úrokové míry nad světovou vyvolá silný kapitálový příliv, ale centrální banka nemusí intervenovat. Revalvace (apreciace) vyvolá zlevnění dováženého zboží => růst dovozů a pokles vývozů => zhoršení běžného účtu platební bilance.
Fiskální expanze vede za uvedených podmínek k úplnému mezinárodnímu vytěsňovacímu efektu a apreciaci domácí měny.
Reálným efektem fiskální expanze je:
1. snížení exportů;
2. zvýšení importů;
3. změna ve skladbě důchodu i platební bilance.
=> pokles exportu a zvýšení importu plně kompenzuje vládní výdaje – nedojde ke zvýšení důchodu
Účinností fiskální politiky rozumíme fakt, zda její uplatnění může ovlivnit úroveň rovnovážné produkce, resp. v jakém stupni.
Expanzivní fiskální politika je uplatňována s cílem zvýšit úroveň rovnovážného důchodu (zaměstnanosti) a zahrnuje:
a) přírůstek vládních nákupů zboží a služeb ;
b) zvýšení transferových plateb vlády ;
c) efekt snížení autonomních daní ;
d) snížení sazby důchodové daně (t).
Fiskální expanzí je jak přírůstek všech jejích složek, tak přírůstek jedné nebo několika z jejích složek.
Změna fiskální politiky vede ke změně podmínek, které kondenzuje křivka IS (posun IS). Zvýšení vládních nákupů statků a služeb vyvolá při původní úrokové sazbě i0 převis poptávky po penězích nad nabídkou. Veřejnost začne prodávat ostatní aktiva a tím vzniká převis nabídky na trhu ostatních aktiv a tedy tlak na snížení cen těchto aktiv a zvýšení úrokové sazby. Zvýšená úroková sazba vytěsní (při pozitivně skloněné LM) část soukromých autonomních výdajů (investičních i spotřebitelských). Vytěsnění tak bude tlumit přírůstek důchodu vyvolaný fiskální expanzí.
Cílem fiskální restrikce je brzdit nadměrný ekonomický růst a inflační procesy vyvolané nadměrnou agregátní poptávkou, snížit rozpočtový deficit atd.
Sklon křivky IS a LM a účinnost fiskální politiky
Velikost vytěsňovacího efektu (úplný, částečný, nulový) je závislá na sklonu křivek IS a LM:
1) Křivka LM je horizontální => citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je maximální ( h se blíží ∞) =>fiskální expanze má maximální účinnost a vytěsňovací efekt je nulový (past likvidity);
2) Křivka LM je vertikální => citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je nulová (h = 0) => účinnost fiskální expanze nemá žádný účinek a vytěsňovací efekt je úplný;
Fiskální politika v otevřené ekonomice
Fiskální expanze při fixním měnovém kursu a DKM
Účinnost fiskální expanze za těchto podmínek:
1. dokonalá kapitálová mobilita (DKM);
2. fixní měnový kurs;
3. úrokové sazby domácí se rovnají světovým;
4. existence nevyužitých zdrojů => nabídka domácí produkce je elastická a její cenová úroveň je fixní;
5. analyzované země jsou příliš malé na to, aby mohly ovlivňovat důchod v cizích zemích nebo úroveň světových úrokových sazeb.
Zvýšení domácí úrokové míry vlivem např. vládních nákupů vyvolá při DKM silný kapitálový příliv => zvýšení domácí měnové rezervy => tlak na revalvaci měnového kursu. Centrální banka musí intervenovat na udržení kursu prodejem domácí měny na mezinárodním měnovém trhu a nákupem zahraniční měny.
Fiskální expanze je při dokonalé kapitálové mobilitě a fixním měnovém kursu velmi efektivní – dochází ke zvýšení rovnovážné produkce (a zaměstnanosti).
Fiskální expanze při flexibilním měnovém kursu a DKM
Při flexibilním měnovém kursu není potřeba intervence na udržení měnového kursu (platební bilance je vždy vyrovnaná). Vychýlení domácí úrokové míry nad světovou vyvolá silný kapitálový příliv, ale centrální banka nemusí intervenovat. Revalvace (apreciace) vyvolá zlevnění dováženého zboží => růst dovozů a pokles vývozů => zhoršení běžného účtu platební bilance.
Fiskální expanze vede za uvedených podmínek k úplnému mezinárodnímu vytěsňovacímu efektu a apreciaci domácí měny.
Reálným efektem fiskální expanze je:
1. snížení exportů;
2. zvýšení importů;
3. změna ve skladbě důchodu i platební bilance.
=> pokles exportu a zvýšení importu plně kompenzuje vládní výdaje – nedojde ke zvýšení důchodu
1. Charakterizujte národohospodářský produkt, jeho deriváty a jeho měření a vysvětlete vztah mezi produkční funkcí a hranicí produkčních možností
Hrubý domácí produkt (Gross Domestic Produkt – GDP)
HDP je souhrnem veškeré finální produkce a služeb vyrobených v dané zemi za dané časové období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory bez ohledu na jejích vlastníka.
Hrubý národní produkt (Gross National Produkt – GNP)
HNP je souhrnem veškeré finální produkce a služeb vyrobených v dané zemi za dané časové období (zpravidla 1 rok), za použití výrobních faktorů jejichž vlastníky jsou občané dané země, bez ohledu na to, ve které zemi jsou výrobní faktory využívány.
NPI = čistý důchod z majetku v zahraničí; NPI = EX – IM => vztah mezi GDP a GNP:
GNP = GDP + NPI
Deriváty národohospodářského produktu
Nominální GDP = hodnota výstupů ekonomiky v cenách běžného období
GDP nom = Σp1*q1
Reálný GDP = výstup za určité období, měřený ve stálých cenách ( = v cenách nějakého základního období); umožňuje reálné posouzení změn v ekonomice
GDP real = Σp0*q1
Potenciální GDP = úroveň výstupu ekonomiky při plném využití výrobních faktorů
GDP na hlavu = výstup ekonomiky na 1 obyvatele
Metody měření GDP
a) Výrobní (produktová) = součet přidaných hodnot zpracováním nakoupeného materiálu a polotovarů firem ve všech odvětvích činností;
b) Výdajová = celkové výdaje na nákup zboží a služeb na straně poptávky
GDP(AD) = C + I + G + NX;
c) Důchodová = souhrn důchodů, které obdrží vlastníci výrobních faktorů = NI (národní důchod)a nedůchodových složek (nepřímé daně (T) a kapitálové odpisy (a))
GDP(AD) = NI + T + a
NI = w + i + r + π π….finanční zisky vč. dividend
w….hrubé mzdy a platy
i….čisté úroky
r….renty z půdy a nemovitostí
Čistý domácí produkt (NDP) a čistý národní produkt (NNP)
NDP = GDP – a NNP = GNP – a
a … amortizace (kapitálové odpisy
Produkční funkce a hranice produkčních možností
Produkční funkce charakterizuje klasický makroekonomický model. Tento model vychází z existence dvou ekonomických subjektů – firem a domácností a z existence trhu statků, pracovního, kapitálového a peněžního trhu. Produkční funkce opírající se o technologii jednotlivých firem vytváří vztah mezi úrovní vstupu faktorů a úrovní výstupu.
Y = f (K,L)
Y… skutečný výstup K… reálný kapitál L… množství práce
Víc jsem bohužel nenašla. :o( Jestli ještě něco najdu, tak pošlu opravenou verzi.
HDP je souhrnem veškeré finální produkce a služeb vyrobených v dané zemi za dané časové období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory bez ohledu na jejích vlastníka.
Hrubý národní produkt (Gross National Produkt – GNP)
HNP je souhrnem veškeré finální produkce a služeb vyrobených v dané zemi za dané časové období (zpravidla 1 rok), za použití výrobních faktorů jejichž vlastníky jsou občané dané země, bez ohledu na to, ve které zemi jsou výrobní faktory využívány.
NPI = čistý důchod z majetku v zahraničí; NPI = EX – IM => vztah mezi GDP a GNP:
GNP = GDP + NPI
Deriváty národohospodářského produktu
Nominální GDP = hodnota výstupů ekonomiky v cenách běžného období
GDP nom = Σp1*q1
Reálný GDP = výstup za určité období, měřený ve stálých cenách ( = v cenách nějakého základního období); umožňuje reálné posouzení změn v ekonomice
GDP real = Σp0*q1
Potenciální GDP = úroveň výstupu ekonomiky při plném využití výrobních faktorů
GDP na hlavu = výstup ekonomiky na 1 obyvatele
Metody měření GDP
a) Výrobní (produktová) = součet přidaných hodnot zpracováním nakoupeného materiálu a polotovarů firem ve všech odvětvích činností;
b) Výdajová = celkové výdaje na nákup zboží a služeb na straně poptávky
GDP(AD) = C + I + G + NX;
c) Důchodová = souhrn důchodů, které obdrží vlastníci výrobních faktorů = NI (národní důchod)a nedůchodových složek (nepřímé daně (T) a kapitálové odpisy (a))
GDP(AD) = NI + T + a
NI = w + i + r + π π….finanční zisky vč. dividend
w….hrubé mzdy a platy
i….čisté úroky
r….renty z půdy a nemovitostí
Čistý domácí produkt (NDP) a čistý národní produkt (NNP)
NDP = GDP – a NNP = GNP – a
a … amortizace (kapitálové odpisy
Produkční funkce a hranice produkčních možností
Produkční funkce charakterizuje klasický makroekonomický model. Tento model vychází z existence dvou ekonomických subjektů – firem a domácností a z existence trhu statků, pracovního, kapitálového a peněžního trhu. Produkční funkce opírající se o technologii jednotlivých firem vytváří vztah mezi úrovní vstupu faktorů a úrovní výstupu.
Y = f (K,L)
Y… skutečný výstup K… reálný kapitál L… množství práce
Víc jsem bohužel nenašla. :o( Jestli ještě něco najdu, tak pošlu opravenou verzi.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)