Monetární politika
Monetární politiku provádí centrální banka, jež prostřednictvím kontroly zásoby nominálních peněz nebo pohybu úrokové sazby ovlivňuje makroekonomický výkon
(= úroveň rovnovážného důchodu, úroveň zaměstnanosti, míra inflace atd.). Cílem centrální banky je buď dosažení „žádoucí“ zásoby peněz, nebo „žádoucí“ úrokové sazby. Účinnost monetární politiky je dána sklonem křivek IS a LM.
Nástroje monetární politiky:
a) prodej a koupě obligací;
b) stanovení povinných minimálních rezerv;
c) diskontní sazba atp.
Expanzivní monetární politika znamená zvyšování nominální zásoby peněz (nákup obligací, snížení disk. sazby nebo i povinných min. rezerv) s cílem stimulovat zvyšování úrovně rovnovážné produkce a zaměstnanosti a zlepšování platební bilance.
Čistá monetární expanze má dva současné efekty:
1. zvýšení úrovně rovnovážného důchodu (důchodový efekt monetární expanze);
2. snížení úrokové sazby (efekt likvidity monetární expanze).
Důchodový efekt je vyvolán tím, že zvýšení nabídky peněz sníží úrokovou sazbu, což stimuluje zvýšení poptávky po soukromých autonomních výdajích.
Efekt likvidity nastává proto, že zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků při pozitivně skloněné LM vede k tomu, že veřejnost má v držbě více peněz než potřebuje, proto je začne konvertovat do ostatních finančních aktiv, která přinášejí výnos => růst ceny ostatních finančních aktiv a pokles úrokové míry
Sklon křivky IS a LM a účinnost monetární politiky
1) Maximální účinnost monetární expanze – citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu je nulová (h = 0) => křivka LM je vertikální (klasický případ);
2) Nulová účinnost monetární expanze – citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru je maximální ( h se blíží ∞) => křivka LM je horizontální (past likvidity);
3) Nulová účinnost monetární expanze – citlivost poptávky po autonomních výdajích na úrokovou míru je nulová => IS je vertikální (b = 0);
Monetární politika v otevřené ekonomice
Monetární expanze při fixním měnovém kursu a DKM
Monetární expanze vede ke zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků a tím i k poklesu domácí úrokové míry pod světovou úroveň. Toto snížení vyvolá silné kapitálové odlivy, pokles měnových rezerv domácí země a tlak na devalvaci (depreciaci) domácí měny. Centrální banka musí nakupovat domácí a prodávat zahraniční měnu. Tím dojde ke snížení nabídky reálných peněz a úroková sazba se opět posune na úroveň světové (posun LM). Úroveň produkce se nezmění, protože přizpůsobovací procesy v mezinárodní ekonomice působí tak rychle, že bodu E1 není v malé otevřené ekonomice fakticky dosaženo.
Monetární politika je za těchto předpokladů neúčinná v ovlivňování produkce a úrovně úrokové sazby.
Při fixních měnových kursech a DKM je nabídka peněz spojena s platební bilancí. Schodek platební bilance vyvolaný snížením úrokové míry v důsledku monetární expanze vyvolá automatickou monetární restrikci. Peněžní zásoba se tak stává endogenním faktorem a centrální banka nemůže za těchto podmínek kontrolovat ani peněžní zásobu, ani úrokovou sazbu, ani úroveň rovnovážné produkce. (Monetární restrikce tedy vyvolá automatickou monetární expanzi.)
Monetární expanze při flexibilním měnovém kursu a DKM
Snížení úrokové sazby pod úroveň světové zabraňuje odlivu kapitálu, což způsobuje depreciaci domácí měny, která stimuluje vývozy domácí produkce a zdražuje dovozy => růst čistých vývozů. Růst důchodů vyvolaný monetární expanzí současně zhoršuje běžný účet platební bilance. Toto zhoršení je kompenzováno růstem čistých exportů vlivem devalvace měny.
Monetární politika má silný účin při ustavování jak vnitřní, tak vnější rovnováhy a měnový kurs se pasivně přizpůsobuje změnám peněžní zásoby.
Žádné komentáře:
Okomentovat