1. Makroekonomie

- zabývá se chováním subjektů v národním hospodářství jako celku

1. HDP
2. Inflace
3. Nezaměstnanost
4. Zahraniční obchod

Magický čtyřúhelník

ČR 2000
USA 2000

Čím pravidelnější a větší obsah čtyřúhelník má, tím je ekonomika výkonnější.


Hrubý domácí produkt
- souhrn všech tržních hodnot statků a služeb vyrobených v dané ekonomice za období (1 rok)
- mimo trh VF, výrobků a služeb, domácností a firem máme ještě další subjekty
- finanční trh rozdělujeme na trh kapitálu a peněz

Metody výpočtu HDP
1. výdajová metoda (Za kolik si koupili lidé?)
2. důchodová metoda (Kolik si lidé vydělali?)
3. produktová metoda (Objem výroby ve fyz. jednotkách)

Hlavními složkami výdajové metody výpočtu HDP jsou osobní výdaje na spotřebu (krátkodobé a dlouhodobé statky a služby), hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, fixní investice do bytové výstavby, změny stavu zásob), vládní výdaje na nákup statků a služeb (kultura, školství) a saldo obchodní bilance.

Z výdajů domácností se do položky výdaje na osobní spotřebu nezapočítávají výdaje na nové domy (zahrneme je do HDI). U HDI přívlastek „hrubé“ označuje tu skutečnost, že z investic nebylo odečteno znehodnocení kapitálu (amortizace). HDI obnovovací jsou vytvářeny z vlastních zdrojů (odpisů) a jsou zpětně investovány do výroby (obnova zdrojů). HDI rozvojové jsou financovány cizím kapitálem na další rozvoj podniku. Do vládních nákupů statků a služeb nepočítáme transfery, tj. platby, které nemají povahu nákupu statků a služeb, ale povahu čistého přesunu důchodu (podpory a sociální dávky).

Obdobným způsobem můžeme vyjádřit i hrubý národní důchod při použití důchodové metody. Hlavními složkami jsou potom důchody či náklady na nákup výrobních činitelů (mzdy a platy, renty, čisté úroky = kapitál, zisky) a položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů (odpisy = znehodnocení kapitálu, nepřímé daně z podnikání).

Hlavní složky obou metod:

Produktová metoda Důchodová metoda
Spotřeba (C) Mzdy a platy (w)
HDI (I) Renty (R)
Vláda (G) - Úroky (Int)
Čisté vývozy (X) Zisky (P)
Odpisy (D)
Nepřímé daně (IBT)

HDP = C + I + G + X = HNP = W + R + Int + P + D + IBT

HDP se uvádí ve stejné měně (roční objem je srovnatelný kurzem USD); na jednoho obyvatele (nezáleží na pracovním zařazení) ekonomicky aktivního (počet pracujících, produktivita práce); reálný* (nominální nelze porovnávat, neboť neobsahuje růst cenové hladiny).

Produktová metoda
- firmy vyprodukovali, něco prodali - daňové přiznání
- sečteme-li všechno a odečteme meziprodukty získáme celkový HDP

Připomeňme si, že HDP představuje celkovou finální produkci statků a služeb. Při zjišťování HDP produktovou metodou sečítáme pouze tyto finální statky a služby sloužící k uspokojení potřeb domácností, a nemůžeme sem započítávat statky, které byly při výrobě použity. Většina firem vyrábí nejrůznější polotovary (meziprodukty), které však obíhají pouze mezi firmami a nevstupují do bezprostřední spotřeby domácností. Kdybychom je do výpočtu HDP zahrnuli, byla by hodnota mezistatků zahrnuta několikrát a HDP by byl o to vyšší. Za meziprodukt jsou totiž považovány vzájemné dodávky statků mezi firmami, které jsou uskutečněny ve sledovaném období a současně jsou v témže období použity k další výrobě.

Rovněž při používání důchodové metody měření HDP vzniká problém s duplicitami. Abychom zabránili opakovanému započítání plateb firmám za nákupy meziproduktu, použijeme tzv. metodu přidané hodnoty. Přidanou hodnotou je rozdíl mezi tržbami z prodejů statků a služeb a výdaji firmy na pořízení materiálů, polotovarů a služeb od jiných firem. Jinými slovy, statistik zahrnuje do výpočtu všechny náklady firmy související s platbami za faktory s výjimkou plateb jiným firmám. Tyto platby budou započítány do HDP z přiznání jiných firem a důchodová metoda se tak vyhýbá jakémukoliv dvojímu započítávání. (př: obilí, mouka, těsto, chléb)

Jiné dělení

Dobrovolná nezaměstnanost :

Ek. zajištění, chtějí mít volný čast.Ek. statistiky jí nevykazují.


Nedobrovolná nezaměstnanost :

Při ní nezaměstnaný aktivně usiluje o nalezení zaměstnání.


Míra nezaměstnanosti :

Procentuální podíl nezaměstnaných lidí, kteří práci aktivně hledají, z celkového počtu ekonomicky aktivních obyvatel.


- Inflace :

Znehodnocení.Snižování hodnoty peněžní jednotky nadměrným přidáváním ( emitováním ) peněz do oběhu.Je charakteristická zvyšováním cen.Míra inflace je obvykle vyjadřována jako index průměrného růstu cen ve zvoleném období.Výrazně přispívá k ekonomické nestabilitě, zvyšuje míru nejistoty o vývoji ekonomických veličin, snižuje kupní sílu peněz a v určitém ohledu působí jako svého druhu skryté zdanění.Je to celkové zvyšování cen všech statků a služeb v průběhu delšího období.Opačný proces, při němž celková hladina cen klesá, je deflace.Kupní sála peněžní jednotky se mění nepřímo úměrně k vývoji celkové cenové hladiny.Pkud by např. došlo ke zdvojnásobení cen, snížila by se kupní síla peněz o polovinu.Inflace tedy vždy znamená současně pokles kupní síly peněžní jednotky.Inflace nemusí znamenat, že rostou ceny ( ceny všech statků a služeb ).Téměř vždy dochází k tomu, že se některé ceny zvyšují, jiné se v zásadě nemění a ceny některých statků a služeb mohou dokonce klesat.O inflaci mluvíme, zvyšuje-li se průměrná úroveň cen, kterou označujeme jako cenovou hladinu.Vývoj inflace vyjadřujeme druhy cenových indexů.Nejvýznamější je index spotřebních cen.

Srovnání metody cold turkey a gradualistiké metody

Náklady dezinflace se vyjadřují kumulativními ztrátami v obdobích, kdy v důsledku léčby inflace ekonomika operuje pod potenciálním produktem, tj. nad přirozenou mírou nezaměstnanosti.

Měřítkem nákladů inflace při použití jednotlivých politik dezinflace je koeficient obětování, jež vyjadřuje poměr kumulativních ztrát produkce, kdy ekonomika operuje pod potenciálem k procentům snížení inflace.

Metody léčení nabídkové inflace

Léčba nabídkové inflace spočívá v tom, že zeslabujeme, resp. odstraňujeme příčiny nepříznivých nabídkových šoků a vláda usiluje o formování a uvádění v život pozitivních nabídkových šoků.

Důchodové politiky a léčení inflace

Důchodové politiky zahrnují kontrolu mezd a cen, a to buď metodou vládního nařízení (zmrazení mezd a cen) nebo metodou, kdy vláda přesvědčuje představitele zaměstnanců a zaměstnavatele (případně je může i zainteresovat např. snížením zdanění zisku), aby udrželi míru růstu mezd na určité přijatelné úrovni. Zmrazení mezd a cen vyřazuje v tržní ekonomice klíčový mechanismus alokace zdrojů: změny relativních cen jsou klíčovým mechanismem efektivní alokace zdrojů.

Není-li kontrola cen a mezd doprovázena snížením míry růstu agregátní poptávky a nebo dokonce dojde ke zvýšení míry růstu agregátní poptávky, efekt kontroly cen a mezd je tímto aktem částečně či úplně paralyzován.

24. Metody léčení inflace: charakteristika účinků metod cold turkey a gradualistické metody dezinflace na pokles míry inflace a pokles produktu.

Koeficient obětovaní.

Metody dezinflace

Protože poptávkovou inflaci vyvolává inflační monetární politika, a nadměrně expanzivní fiskální politika, pak provést dezinflaci znamená snížit tempo růstu peněžní zásoby, tj. realizovat restriktivní monetární politiku, jež povede k tomuto cíli, nebo snížit vládní výdaje, resp. realizovat restriktivní fiskální politiku.

Dvě metody léčení inflace:

• Metoda cold turkey, jež znamená aplikaci výrazného a permanentního snížení míry růstu agregátní poptávky.
• Gradualistická metoda, jež spočívá v pomalém a postupném snižování míry růstu agregátní poptávky, tj. nominálního produktu.

Metoda cold turkey

Dezinflace při aplikaci náhlého a výrazného snížení míry růstu agregátní poptávky má za následek rychlý pokles míry inflace. Nákladem této léčby je výrazný pokles skutečného produktu pod jeho potenciální úroveň, což vyvolá velké ztráty produkce a vysokou míru nezaměstnanosti. Recese je tedy hlubší, ale kratší.

Pokud spojíme body vyznačující kombinaci měr inflace a úrovně produkce v jednotlivých létech dostaneme přizpůsobovací cestu, resp. přizpůsobovací smyčku.

Jak se rozdělí míra růstu agregátní poptávky mezi růst míry inflace a pokles produkce?

Křivka SP: p_t = p^e_t + g * Ŷ_t + z_t

Průsečík křivky SP a DG: p_t = [1 / (1 + g)] * [p^e_t + g * (ŷ_t + Ŷ_t-1) + z_t]

Míra růstu reálného produktu: Ŷ_t = y_n(t) - p_t + Ŷ_t-1

Politika, která udržuje nezměněné tempo růstu nominálního produktu v odezvě na nepříznivý nabídkový šok se nazývá neutrální politika.

Přizpůsobovací, resp. akomodativní politika znamená, že tvůrci hospodářské politiky zvolí takové tempo růstu nominálního produktu, resp. agregátní poptávky, které zcela potlačí nepříznivý efekt snížení produkce pod potenciální produkt. Křivka DG se posune doprava nahoru. Má-li se v odezvu na nepříznivý nabídkový šok, který zvyšuje agregátní cenovou hladinu eliminovat jeho efekt na pokles produkce a zaměstnanosti, musí mu přizpůsobovací politika dovolit, aby byl vstřebán agregátní cenovou hladinou, tj. musí zvýšit tempo růstu agregátní poptávky např. expanzivní monetární politikou, tj. zvýšením míry růstu peněžní zásoby.

Potlačovací politika vede k úplnému potlačení inflačního efektu nepříznivého nabídkového šoku, tj. míra inflace zůstane na úrovni výchozí pozice ekonomiky. Potlačovací politika znamená výrazné snížení míry růstu agregátní poptávky. Křivka DG se posune doleva. Velikost poklesu produkce závisí na sklonu křivky SP.

Nepříznivý nabídkový šok a míra očekávané inflace

Důležité je, zda inflační efekt nepříznivého nabídkového šoku je subjekty ekonomiky vnímá jako trvalý, permanentní či jen jako dočasný jev.

Pokud je vnímán jako trvalý, míra očekávané inflace se v dalším období přizpůsobí a zahrne i tento nepříznivý nabídkový efekt. Pracovníci budou zakotvovat při mzdových a cenových jednáních tuto vyšší míru očekávané inflace do mzdových a cenových dohod, což se promítne do růstu nominálních mezd, do růstu nákladů firem a do růstu agregátní cenové hladiny. To posune v dalším období křivku SP dále doleva nahoru, což odstartuje permanentní inflační proces.

Je-li nepříznivý nabídkový šok vnímán jako přechodný, míra očekávané inflace se nezvýší.

Příznivý nabídkový šok, míra inflace a míra růstu produkce

Příznivé nabídkové šoky jsou takové faktory, jako např. předstih růstu produktivity práce před mzdami, snížení relativních cen některých druhů zboží a služeb např. v důsledku apreciace měnového kurzu, snížení nepřímých daní, kontrola cena mezd (zmrazení cen a zmrazení mezd), snížení relativních cen některých druhů zboží a služeb v důsledku pronikavých technologických objevů, jež vyvolávají výrazný růst produktivity při výrobě zboží a služeb.

Obr. str. 301

V důsledku příznivého nabídkového šoku (např. snížení nepřímých daní) se agregátní cenová hladina sníží. Křivka SP se posune doprava.

Efekt příznivého nabídkového šoku na inflaci a růst produkce závisí na typu odezvy politiky. Je-li zvolen neutrální typ odezvy politiky, tj. zůstane-li nezměněna míra růstu agregátní poptávky, příznivý nabídkový šok vede ke snížení míry inflace a zvýšení míry růstu produkce.

Přizpůsobovací politika – tempo růstu agregátní poptávky se přizpůsobí nové míře inflace vyvolané příznivým nabídkovým šokem. Tempo růstu agregátní poptávky se sníží a úroveň produkce se nezmění.

Potlačovací politika – tempo růstu agregátní poptávky se musí zvýšit, aby byla udržena výchozí cenová úroveň.

Dlouhodobý efekt příznivého nabídkového šoku závisí na tom, zda ekonomické subjekty budou vnímat příznivý nabídkový šok jako trvalý či jen jako dočasný jev. Pokud je vnímán jako trvalý, potom křivka SP zůstane trvale na úrovni vychýlené příznivým nabídkovým šokem. Pokud je vnímán jako dočasný, potom se křivka SP vrátí znovu na výchozí pozici.

23. Nabídková (nákladová) inflace a nepříznivé nabídkové šoky.

Neutrální, přizpůsobovací a potlačovací typ odezvy hospodářské politiky na nepříznivé nabídkové šoky a jejich účinky na míru inflace a pokles produktu. Koeficient obětování.

Pojem nabídkové inflace

Prvotní generátor je na straně nabídky (např. růst nákladů firem vyvolaný různými příčinami – růstem nominálních mezd rychlejším než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, růstem cen ostatních služeb výrobních faktorů, depreciací měnového kurzu, která zvyšuje relativní ceny dováženého zboží a služeb, a tím i agregátní cenovou hladinu, růstem míry zdanění.

Jde o nepříznivé nabídkové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem, vedou ke zvýšení agregátní nákladové a cenové hladiny a posunují křivku krátkodobé agregátní nabídky doleva nahoru.

Nepříznivé nabídkové šoky, nabídková inflace a reálný produkt

Obr. str. 297

Vzroste agregátní cenová hladina jako důsledek růstu relativních cen vyvolaných devalvací domácí měny. Křivka SP se posune v důsledku tohoto nepříznivého nabídkového šoku doleva a nahoru, očekávaná míra inflace zůstává stejná.

Jestliže tempo růstu agregátní poptávky bude stejné a křivka DG tedy zůstane vertikálně fixována na stejné úrovni, potom zvýšení agregátní cenové hladiny vyvolané nepříznivým nabídkovým šokem zvýší míru inflace a sníží úroveň reálného produktu.

Přizpůsobovací cesta míry inflace a míry růstu produkce za předpokladu, že se míra očekávané inflace nemění

Očekávaná míra inflace se vůbec nepřizpůsobuje skutečné inflaci (j = 0). Křivka DG se postupně posunuje v každém dalším období doprava. Přizpůsobovací cesta skončí tehdy, až míra skutečné inflace se vyrovná s mírou růstu agregátní poptávky (y_n = p). Dokud je míra růstu nominálního produktu vyšší než míra skutečné inflace, reálná produkce ještě roste. To proto, že růst cen snižuje reálné mzdy, které se nepřizpůsobují vývoji cen a firmy tak mají motiv zvyšovat zaměstnanost a produkci.

Obr. str. 295

Přizpůsobovací cesta a racionální očekávání

Formování očekávané inflace na bázi racionálních očekávání probíhá tak, že ekonomické subjekty berou jako základnu rozhodování všechny dostupné informace, které budou danou ekonomickou proměnnou ovlivňovat a na takovéto bázi činí statisticky nejlepší řešení.

Formování očekávané inflace na bázi racionálních očekávání by vedlo k tomu, že na zvýšení míry růstu agregátní poptávky by ekonomické subjekty reagovaly tak, že by okamžitě zvýšily ceny, mzdy, a tedy i náklady produkce ekviproporcionálně růstu agregátní poptávky. To posune křivku SP doleva nahoru. Nebyl by nutný přizpůsobovací proces a tedy ani fluktuace produkce a zaměstnanosti v čase.

22. Determinace míry inflace a míry růstu produktu: přizpůsobovací cesta. Adaptivní mechanismus formování očekávané inflace. Racionální očekávání.

Jak se bude rozdělovat permanentní růst agregátní poptávky mezi změny míry inflace a změny růstu reálného produktu závisí na:

• Typ formování očekávané inflace
• Sklon křivky SP, tj. velikost g

Přizpůsobovací cesta, míra inflace a míra růstu produkce za předpokladu adaptivní (statické) metody formování očekávané inflace

Křivka SP: p_t = p^e_t + g * Ŷ_t + z_t

Předpokládáme, že nabídková inflace se rovná nule.

Křivka DG: ŷ_t = p_t + Ŷ_t - Ŷ_t-1

Průsečík křivky SP a DG určíme tak, že do rovnice křivky SP budeme substituovat za Ŷ_t rovnici křivky DG. Dostaneme: p_t = p^e_t + g * (ŷ_t - p_t + Ŷ_t-1)

K oběma stranám rovnice připočteme p_t * g, dostaneme:

p_t + p_t * g = p^e_t + g * (ŷ_t - p_t + Ŷ_t-1) + p_t * g, vynásobíme obě strany rovnice 1 / (1 + g):

p_t = [1 / (1 + g)] * [p^e_t + g * (ŷ_t + Ŷ_t-1)]

Speciální případ formování očekávané inflace, tj. statická očekávání:

p_t = [1 / (1 + g)] * [p_t-1 + g * (ŷ_t + Ŷ_t-1)]

Přizpůsobovací cestu, resp. přizpůsobovací smyčku zobrazuje obr. str. 293

Permanentní zvýšení agregátní poptávky při předpokladu adaptivní (statické) metody formování očekávané inflace zvyšuje skutečnou produkci jen krátkodobě. V dlouhém období nevede k růstu produkce, ale produkce se navrací na úroveň potenciálního produktu. Míra inflace se během tohoto procesu zvyšuje, posléze převýší úroveň tempa růstu agregátní poptávky, aby se nakonec vrátila na úroveň ekviproporcionální tempu růstu agregátní poptávky.

Míra růstu nominálního produktu a míra inflace

Míra růstu nominálního produktu, míra inflace a míra růstu reálného produktu

Rovnovážný reálný produkt: Y = g * A + (b / h) * g * (M / P)

Vynásobení agregátním cenovým indexem: P * Y = g * A * P + (b / h) * g * M

P * Y je nominální produkt (YN), tj. agregátní poptávka v běžných cenách.

Tempo růstu nominálního produktu (y_n), tj. (YN_t – YN_t-1) / YN_t-1 se přibližně rovná součtu tempa růstu agregátní cenové hladiny – míry inflace (p), tj. (P_t – P_t-1) / P_t-1 a tempa růstu reálného produktu (y), tj. (Y_t – Y_t-1) / Y_t-1. Tedy y_n = p + y

Křivka DG

Křivka DG přestavuje kombinace míry inflace a míry růstu reálné produkce kompatibilní s danou mírou růstu nominálního produktu. Podél celé křivky DG je konstantní míra růstu nominálního produktu.

Obr. str. 289

Rovnice křivky DG

Do formálně určené křivky DG: y_n = p + y zavedeme tempo růstu potenciálního produktu (y^*). y^* = (Y^*_t – Y^*_t-1) / Y^*_t-1 Potom y_n(t) - y^*_t = p_t + y_t – y^* _t

y_n(t) - y^*_t = ŷ_t, což je převýšení míry růstu nominálního produktu nad mírou růstu potenciálního produktu. Nahradíme převýšení tempa růstu skutečného produktu nad přirozeným produktem (y_t - y^* _t) logaritmem koeficientu poměru výroby mezi jeho hodnotami v současném období (Ŷ_t) a v minulém období (Ŷ_t-1).

y_t = ln Y_t – ln Y_t-1

y^*_t = ln Y^*_t – ln Y^*_t-1

Odečtení druhé rovnice od první: y_t - y^*_t = ln Y_t – ln Y^*_t – [ln Y_t-1 - ln Y^*_t-1] = Ŷ_t - Ŷ_t-1

Rovnice křivky růstu agregátní poptávky, tj. rovnice křivky DG: ŷ_t = p_t + Ŷ_t - Ŷ_t-1

Konstituování očekávané (anticipované) inflace

Predikce chování dané ekonomické proměnné se realizuje buď:

• Na základě informací o chování ekonomické proměnné v minulosti, a nebo
• Na základě predikce chování ekonomické proměnné založené na ekonomickém modelu, který konkretizuje vzájemný vztah mezi proměnnou modelu a ostatními proměnnými. Specifickým případem je racionální očekávání.

Adaptivní metoda formování očekávané inflace: p^e_t = p^e_t-1 + j * (p_t-1 - p^e_t-1)

Rovnice křivky SP

Rovnice křivky SP: p_t = p^e_t + g * [100 * (Y_t / Y^*) - 100] + z_t

g vyjadřuje sklon přímky SP, z_t je příspěvek nabídkové inflace k celkové inflaci.

g = přírůstek inflace v období v % / přírůstek (pokles) důchodu v období v %

Koeficient poměru důchodu, tj. poměr Y / Y^* krát 100 a jeho odchylky od 100 % lze přibližně vyjádřit jako logaritmus koeficientu poměru důchodu:

[100 * (Y_t / Y^*) - 100] » 100 * ln (Y_t / Y^*) = Ŷ_t

Rovnice křivky SP: p_t = p^e_t + g * Ŷ_t + z_t

21. Poptávková inflace, míra růstu reálného a nominálního produktu.

Charakteristika křivky SP, resp. křivky krátkodobé dynamické agregátní nabídky a křivky DG, resp. křivky dynamické agregátní poptávky.

Míra inflace a míra růstu reálného důchodu

Inflace je nepřetržitý růst agregátní cenové hladiny v čase, který zachvacuje všechny zboží a služby. Míru růstu agregátní cenové hladiny mezi dvěma obdobími nazýváme mírou inflace.

Poptávková a nabídková inflace

Inflaci rozdělujeme podle prvotních zdrojů na:

• Poptávkovou inflaci, jež má prvotní zdroj na straně agregátní poptávky, v nadměrném růstu agregátní poptávky.
• Nabídkovou (nákladovou) inflaci, jež má prvotní generátor na straně agregátní nabídky v podobě růstu cen, jenž je důsledkem růstu nákladů firem vyvolaných růstem nominálních mezd, růstem cen materiálů, energie a cen služeb ostatních výrobních faktorů, technologickými změnami.

Poptávková inflace a růst reálného důchodu

Příčiny nadměrného růstu agregátní poptávky:

• Úsilí trvaleji udržovat míru nezaměstnanosti pod přirozenou mírou nezaměstnanosti.
• Výrazné a trvalé vládní rozpočtové deficity, které nemohou-li být financovány emisí obligací jsou kryty emisí, resp. „tištěním“ peněz.

Motorem, který pohání poptávkovou inflaci je buď nadměrně expanzivní monetární politika nebo nadměrně expanzivní fiskální politika.

Obr. str. 282

Friedmanovo a Phelpsovo rozšíření původní mzdové Phillipsovy křivky o míru očekávané inflace

Centrální banka monetární expanzí sníží skutečnou míru nezaměstnanosti pod úroveň přirozené míry. Cenová hladina vzroste. Po čase pracovníci tento růst agregátní cenové úrovně rozpoznají a přizpůsobí jejich očekávání cenové hladiny vyšší cenové hladině a požadují zvýšení jejich nominálních mzdových sazeb tak, aby se jejich reálné mzdy zvýšily na výchozí úroveň. Míra nezaměstnanosti se vrátí na výchozí úroveň. Křivka SPC se posune nahoru. Míra nezaměstnanosti se tedy nezměnila, produkt je znovu na potenciální úrovni, ale při vyšší míře inflace.

Podle Friedmana a Phelpse může centrální banka opět provést negativní substituci mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti, avšak musí nyní zvýšit míru růstu reálných peněžních zůstatků, oproti míře růstu reálných peněžních zůstatků v předchozím období. Toto se nazývá teorem akcelerace. Z teoremu akcelerace plyne, že nikoliv změny v množství reálných peněžních zůstatků mají vliv na reálné proměnné, ale změny v míře růstu nabídky reálných peněžních zůstatků ovlivňují reálné proměnné ekonomiky.

Obr. str. 270

Mechanismus formování očekávání inflace a Phillipsova křivka

Mechanismus adaptivního formování očekávané inflace – hospodářské subjekty formují očekávání budoucí míry inflace na základě minulého vývoje inflace. Mechanismus adaptivního očekávání inflace: p^e_t = p^e_t-1 + j * (p_t-1 - p^e_t-1)

p^e_t – očekávaná míra inflace mezi současným obdobím (t – 1) a příštím obdobím (t). Očekávaná míra inflace v období t se rovná očekávané míře inflace pro současné období, jež je korigována o chybu v předpovědi v tomto období. Koeficient j vyjadřuje stupeň a rychlost přizpůsobení očekávané inflace směrem ke skutečné míře inflace.

Rozšířená mzdová Phillipsova křivka o očekávanou míru inflace: g_W = p_t = p^e_t - e * (u – u^*)

Skutečná míra inflace se rovná očekávané míře inflace pouze tehdy, jestliže se skutečná míra nezaměstnanosti rovná přirozené míře nezaměstnanosti. Když je skutečná míra nezaměstnanosti nižší než přirozená míra nezaměstnanosti, potom skutečná míra inflace v období t je větší než v období t – 1.

Přirozená míra nezaměstnanosti je taková míra nezaměstnanosti, při níž nedochází k akceleraci (ale ani k deceleraci) míry růstu inflace – NAIRU.

Pokud j = 1 pak očekávaná inflace v období t se rovná skutečné míře inflace v období t – 1. Předpoklad, že p^e_t = p_t-1 je nazýván statickým očekáváním.

Mzdová Phillipsova křivka a nepružnost mezd

Ekonomika je v rovnováze a operuje na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti a potenciálního produktu při stabilní cenové úrovni. Dojde-li ke zvýšení agregátní poptávky, jež je vyvoláno monetární expanzí – dojde k růstu nominální zásoby peněz o 20 % - mzdy a ceny musí vzrůst také o 20 %, aby se ekonomika vrátila k rovnováze. Ze mzdové Phillipsovy křivky vyplývá, že mají-li vzrůst nominální mzdy o 20 %, pak nejdříve musí klesnout míra nezaměstnanosti pod přirozenou míru.

Modifikovaná Phillipsova křivka

Samuelson a Solow nahradili v původní mzdové Phillipsově křivce míru růstu nominálních peněžních mezd mírou růstu agregátní cenové hladiny (mírou cenové inflace). Výsledkem je modifikovaná, resp. cenově inflační verze Phillipsovy křivky, která vyjadřuje inverzní vztah mezi mírou růstu inflace a mírou nezaměstnanosti.

Obr. str. 268

Míra růstu agregátní cenové úrovně (p): p_t = (P_t – P_t-1) / P_t-1

Friedmanovo a Phelpsovo rozšíření původní mzdové Phillipsovy křivky o míru očekávané inflace

V 70. letech se objevila současně vysoká a rostoucí míra nezaměstnanosti a vysoká a rostoucí míra inflace. Friedman a Phelps podrobili původní Philipsovu křivku teoretické kritice. Ukázali, že negativně skloněná mzdová Phillipsova křivka předpokládá peněžní iluzi na straně pracovníků. Tato peněžní iluze je však krátkodobá a proto může existovat substituce mezi mírou růstu cen a mírou poklesu nezaměstnanosti jen v krátkém období. V dlouhém období neexistuje substituce mezi inflací a nezaměstnaností. Dlouhodobá Phillipsova křivka je proto vertikální.

19. Původní mzdová a rozšířená Phillipsova křivka.

Krátkodobá Phillipsova křivka a substituce mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace. Dlouhodobá Phillipsova křivka.

Původní mzdová Phillipsova křivka

Důkaz, že existuje inverzní vzájemný vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou růstu peněžních mzdových sazeb podal v roce 1958 Phillips. Tento závěr je označován jako Phillipsova křivka.

Mzdová Phillipsova křivka má tyto tři charakteristické vlastnosti:

• Negativní sklon
• Tvar hyperboly
• Phillipsova křivka protíná osu x

Obr. str. 266

Čím vyšší je míra nezaměstnanosti, tím nižší je míra mzdové inflace. Při míře nezaměstnanosti rovnající se přirozené míře je míra růstu mezd nula procent. Je-li nezaměstnanost pod přirozenou mírou nezaměstnanosti nominální mzdová sazba bude růst, je-li míra nezaměstnanosti nad přirozenou mírou nezaměstnanosti procentní nominální mzdová sazba klesne.

Existuje substituce mezi mzdovou inflací a nezaměstnaností.

Mzdová Phillipsova křivka: g_W = (W_t – W_t-1) / W_t-1, g_W je tempo růstu nominálních mezd (míra mzdové inflace).

Mzdová Phillipsova křivka: g_W = -e * (u – u^*), e je koeficient citlivosti změny míry nominálních mezd k procentní změně skutečné míry nezaměstnanosti.

Mzdy rostou tehdy, jestliže je skutečná míra nezaměstnanosti nižší než přirozená míra nezaměstnanosti. Mzdy klesají tehdy, je-li skutečná míra nezaměstnanosti větší než přirozená míra nezaměstnanosti. Míra růstu mezd je nula procent tehdy, jestliže se skutečná míra nezaměstnanosti rovná přirozené míře nezaměstnanosti.

Neměnná úroková sazba na korunové depozitum:

Obr. str. 155

Zvýšení (snížení) úrokových sazeb vyvolává v krátkém období apreciaci (depreciaci) měny dané země proti měně cizích zemí.

Zvýšení (snížení) očekávaného měnového kursu dané země vyvolá depreciaci (apreciaci) měny dané země proti měnám cizích zemí.

Nominální úroková sazba, reálná úroková sazba a inflace

Reálná úroková sazba je nominální úroková sazba mínus míra inflace.

Fisherova rovnice

Nominální úrokové sazby mají tendenci být vyšší u zemí s vyšší mírou inflace ® Fisherova podmínka. Fisherova rovnice: i = i^e_r + p^e

i – nominální úroková míra, i^e_r – očekávaná reálná úroková sazba, p^e – míra očekávané inflace.

Fisherova rovnice a podmínka parity úrokových sazeb

Předpokládáme stejné reálné úrokové sazby.

i_D – i_F = p^e_D - p^e_F

Diferenciál nominálních úrokových sazeb v obou zemích se rovná diferenciálu očekávaných měr inflace.

Z podmínky úrokové parity plyne, že úrokový diferenciál je roven očekávané míře depreciace koruny proti dolaru. Proto lze psát:

i_D – i_F = p^e_D - p^e_F = (E^e_(t) – E_(t-1)) / E_(t-1)

Platí:

• Nulové transakční a dopravní náklady
• Nejsou celní překážky
• Dokonalá tržní struktura
• Dokonalá informovanost
• Všechno zboží je mezinárodně obchodovatelné

Parita kupní síly a zákon jediné ceny

Zákon jediné ceny se uplatňuje k jednotlivým zbožím, zatímco teorie parity kupní síly se vztahuje k všeobecné cenové úrovni.

Relativní forma (verse) teorie parity kupní síly

Procentní změna měnového kursu mezi dvěma zeměmi, tj. míra jeho změny, se rovná rozdílu mezi procentními změnami národních cenových úrovní těchto dvou zemí. Změna měnového kursu je dána poměrem změn úrovní cenových hladin.

Míra inflace v ČR: p_CR(t) = (P_CR(t) – P_CR(t-1)) / P_CR(t-1)

Míra inflace v USA: p_USA(t) = (P_USA(t) – P_USA(t-1)) / P_USA(t-1)

Relativní forma parity kupní síly: (E_CZK/USA(t) – E_CZK/USA(t-1)) / E_CZK/USA(t-1) = p_CR(t) - p_USA(t)

Pokud výsledek je kladný jedná se o depreciaci a pokud výsledek je záporný jedná se o apreciaci.

v_t = p_CR(t) - p_USA(t) – inflační diferenciál

Teorie parity kupní síly v přesném vyjádření: v = (p_CR(t) - p_USA(t)) / (1 + p_USA(t))

Příčiny inflace

a) poptávková inflace (poptávkou tažená)

- agregátní poptávka roste

- v keynesiánském poli je AS plochá, VF nejsou plně efektivně využity a pokud tato AD roste dojde k nové makroekonomické rovnováze

- s růstem AD dochází k nárůstu Y a cenové hladiny (P) a inflace je mírná

- pokud se dostaneme na hranici produkčních možností, tak AD roste dále, prakticky nedochází k dlouhodobému růstu Y a dochází k masivnímu růstu inflace


P N


PE2´ E2´

AD2´

PE2

E2 AD2


PE1´ E1´

AD1´

PE1 E1

AD1


YE1 YE1´ YE2 YE2´ Y



Poptávkové vlivy (AD = C + I – G + NX)

· růst mezd

· levné úvěry

· snížení daní

· zvýšení transferů

· nevyzpytatelné tržní příležitosti

· výdaje státu

· zvýšení vývozu


b) nabídková inflace (nabídkou tlačená)

- dochází k ní pokud klesá agregátní nabídka (ve skutečnosti se nabídka zpožďuje à viz. ekonomický růst a recese)

- důsledkem je růst cenové hladiny a pokles Y

Nabídkové vlivy

· náklady (růste mezd, zdražení surovin)

· specifické vlivy politiky, počasí

· úroveň monopolizace (možných nabízejících)

· přechod na jiný výrobní program (výrobní substituty, stávající VF jsou jinak využity)


à hlavní příčinou inflace je tedy růst mezd

c) setrvačná (očekávaná) inflace

- poptávka i nabídka se nehne, pokud lidé kalkulují inflaci dopředu

P

AS



E´

AS´


AS´

E AS


Y


Důsledky inflace

· přerozdělovací efekt

- prodělává ten, kdo má peníze a fixní příjem, které se znehodnocují

- vydělává ten, kdo vlastní nemovitosti a hmotné VF

· sociální dopady

· ekonomické dopady

- mění se struktura spotřeby

- platební bilance (bezcenné peníze utrácím v zahraničí, kurz, přestává fungovat trh peněz, tím i ostatní trhy S a D klesají, klesá výkonnost ekonomiky a Y

- mírná inflace je většinou pozitivní, protože umožňuje další zapojení zdrojů do výroby a přiblížit se N

Inflace

- měří se jako tempo změny cenové hladiny


Formy a podstata inflace

- inflace je jev vývoje v ekonomice, jehož znakem je růst cenové hladiny

- opakem inflace je deflace

- inflace zjevná nastává tehdy, když rostou ceny

- inflace potlačená nastává, když stát zaujme opatření, že zakáže cenový růst (výsledkem je nedostatkové zboží, černý trh)

- inflace skrytá nastane, kdy ceny stálé rostou, není to ale vidět, protože zboží není k dostání (je na černém trhu)

Intenzita inflace
- mírná (plíživá), pokud ceny rostou pomaleji než Y (4 %)

- pádivá (cválající), pokud ceny rostou rychleji než Y

- hyperinflace, pokud ceny rostou strašně rychle 100-1000 % (peníze ztrácejí hodnotu, směnný obchod)