Zobrazují se příspěvky se štítkemrozhodování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrozhodování. Zobrazit všechny příspěvky
Management, Rozhodování, Implementace, Teorie image
Rozhodování
1) na základě získaných zkušeností (4 roky i staré)
2) systémy na podporu rozhodování a experimenty hry
Drucker – inovace: inovace uplatní na omezeném trhu - plná šíře zavedení dle plánu
3) výzkum, analýza, matematické přístupy, teorie rozhodování
4) MIS, PSS systémy pro manažery
MIS – co se v podniku děje; PSS – systémy pro manažery
Implementace - zabezpečit finanční prostředí, zabezpečit experty a projekt, podle kterého se zavede
Teorie image
1) test kompatibility – jaké varianty jsou vhodné
2) definování kritérií variant
3) pořadí – kterou z variant uplatníme
Role managera
1) Interpersonální role :
Manager jako „ představitel “ stojí v čele jednotky a reprezentuje ji navenek.Vedoucí odpovídá za organizování práce jiných.Jako „ zprostředkovatel “ umožňuje navazovat neformální kontakty mimo vertikálu přímého řízení.
2) Informační role :
Manager jako „ monitor “ sleduje činnost svěřeného úseku, analyzuje získané informace.Jako „ rozšiřovatel “ účelově přenáší užitečné informace.Jako „ mluvčí “ formuluje myšlenky uvnitř i vně podniku.
3) Rozhodovací role :
Manager jako „ podnikatel “ iniciuje změny v podniku.Jako „ koordinátor “ uvádí do souladu různé vzájemně podmíněné činnosti.Jako „ lokátor zdrojů “ rozděluje zdroje na pořízené útvary.Jako „ vyjednávač “ podněcuje kompromisní řešení sporných problémů všude tam, kde je to užitečné.
- Profil Managera :
Tradiční a moderní pojetí práce managera je shrnuto v následujícím přehledu. :
Profil managera
Hledisko Tradiční Moderní
Odpovědnost za : Činnosti Výsledky
Limitován čím : Postupy Zdroji
Orientace na : Normy Cíle
Soustředění na : Administrativu Řízení
Moc založená na : Autoritě Odpovědnosti
Invence založená na : Realizaci Vývoj
Vzdělání a zkušenosti : Technické Podnikatelské
Manager jako „ představitel “ stojí v čele jednotky a reprezentuje ji navenek.Vedoucí odpovídá za organizování práce jiných.Jako „ zprostředkovatel “ umožňuje navazovat neformální kontakty mimo vertikálu přímého řízení.
2) Informační role :
Manager jako „ monitor “ sleduje činnost svěřeného úseku, analyzuje získané informace.Jako „ rozšiřovatel “ účelově přenáší užitečné informace.Jako „ mluvčí “ formuluje myšlenky uvnitř i vně podniku.
3) Rozhodovací role :
Manager jako „ podnikatel “ iniciuje změny v podniku.Jako „ koordinátor “ uvádí do souladu různé vzájemně podmíněné činnosti.Jako „ lokátor zdrojů “ rozděluje zdroje na pořízené útvary.Jako „ vyjednávač “ podněcuje kompromisní řešení sporných problémů všude tam, kde je to užitečné.
- Profil Managera :
Tradiční a moderní pojetí práce managera je shrnuto v následujícím přehledu. :
Profil managera
Hledisko Tradiční Moderní
Odpovědnost za : Činnosti Výsledky
Limitován čím : Postupy Zdroji
Orientace na : Normy Cíle
Soustředění na : Administrativu Řízení
Moc založená na : Autoritě Odpovědnosti
Invence založená na : Realizaci Vývoj
Vzdělání a zkušenosti : Technické Podnikatelské
V organizování podniku rozhoduje
- Majitel
- Manažeři
Organizační řád :
Dokument, kde je vyjádřena organizační srtuktura, vztahy nadřízenosti a podřízenosti, kompetence a náplň práce.
Organizační schéma :
Články organizační struktury a vztahy mezi nimi.Souřást organizačního řádu.
- PODNIK - ÚSEK - ÚTVAR - ODBOR - ODDĚLENÍ - KANCELÁŘE
( můžeme mluvit o tom, jak se využívají počítače )
- Podnik jako informační systém :
1) Činnost podniku
2) Rozhodování se bez určitého množství informací neobejde.
- Informace :
Slouží jako prostředek řízení.Zpráva, sdělení, soubor dat ( verbálních, numerických ), které slouží ke vzájemnému kontaktu dvou systémů.Informace má smysl, je-li někomu předána.Informace je tedy zpráva, předávána od zdrojového systému, nebo subjektu k cílovému.
1) Operativně-technického charakteru ( o stavu materiálu )
2) Účetního charakteru ( o majetku )
3) Statistické informace ( podíl zásob )
- Manažeři
Organizační řád :
Dokument, kde je vyjádřena organizační srtuktura, vztahy nadřízenosti a podřízenosti, kompetence a náplň práce.
Organizační schéma :
Články organizační struktury a vztahy mezi nimi.Souřást organizačního řádu.
- PODNIK - ÚSEK - ÚTVAR - ODBOR - ODDĚLENÍ - KANCELÁŘE
( můžeme mluvit o tom, jak se využívají počítače )
- Podnik jako informační systém :
1) Činnost podniku
2) Rozhodování se bez určitého množství informací neobejde.
- Informace :
Slouží jako prostředek řízení.Zpráva, sdělení, soubor dat ( verbálních, numerických ), které slouží ke vzájemnému kontaktu dvou systémů.Informace má smysl, je-li někomu předána.Informace je tedy zpráva, předávána od zdrojového systému, nebo subjektu k cílovému.
1) Operativně-technického charakteru ( o stavu materiálu )
2) Účetního charakteru ( o majetku )
3) Statistické informace ( podíl zásob )
Chování kupujících :
- Úkol marketingu : Zjistit potřeby a přání jednotlivých osob a pokusit se je ovlivnit.
- Rozdělení kupujících :
1) Individuální kupující : Rozhoduje o nákupu sám , uspokojuje svoji potřebu.
2) Domácnost : Skupina spotřebitelů
3) Organizace : Podniky a vládní organizace, rozpočtové i příspěvkové organizace.
- Fáze procesu rozhodování :
1) Poznání problému
2) Zjištění informací
3) Hodnocení variant řešení
4) Rozhodnutí o nákupu
5) Vyhodnocení nákupu
- Typy nákupního chování :
1) Automatické chování : Pravidelně nakupované výrobky ( nízká cena, známá značka ... )
2) Řešení omezeného problému : Zákazník má sortiment firmy, ale nezná jednotlivé druhy výrobků, rozsah značek, podmínkové koupě ...
3) Řešení extenzívního problému : Koupě neznámého druhu zboží s vysokou cenou.
- Rozdělení kupujících :
1) Individuální kupující : Rozhoduje o nákupu sám , uspokojuje svoji potřebu.
2) Domácnost : Skupina spotřebitelů
3) Organizace : Podniky a vládní organizace, rozpočtové i příspěvkové organizace.
- Fáze procesu rozhodování :
1) Poznání problému
2) Zjištění informací
3) Hodnocení variant řešení
4) Rozhodnutí o nákupu
5) Vyhodnocení nákupu
- Typy nákupního chování :
1) Automatické chování : Pravidelně nakupované výrobky ( nízká cena, známá značka ... )
2) Řešení omezeného problému : Zákazník má sortiment firmy, ale nezná jednotlivé druhy výrobků, rozsah značek, podmínkové koupě ...
3) Řešení extenzívního problému : Koupě neznámého druhu zboží s vysokou cenou.
ALTERNATIVNÍ ROZHODOVACÍ PRAVIDLA OBR. STR. 766
à Jednomyslnost
- rozhodování konsenzem
- každé rozhodnutí musí zvýšit (nebo nesnížit) důchod všech osob (jinak nejsou pro)
- všechna rozhodnutí jsou Paretovým zlepšením, pohyb k hranici důchod. možností
- nevýhody: čas, úsilí, možnost vydírání nesouhlasícím jednotlivcem
- má tendenci zachovávat status quo, jakkoli je tento stav dobrý či špatný
Většinové pravidlo
- zákony/nařízení jsou schváleny, když je schválí nadpol. většina voličů
- nezaručuje P. zlepšení (většina může preferovat řešení, kt. je pro menš. nevýhodné)
- může vést k tyranii většiny (vnucování vůle menšinám diskriminací, přerozdělováním) à MOŽNÉ ŘEŠENÍ: pravidlo kvalifikované většiny (2/3)
- vylučuje vládní selhání (není zvolena alternativa, kt. každému zhorší situaci)
à Cyklické hlasování a hlasovací paradox
Hlasovací paradox vzniká, když žádný jednotlivý program nemůže docílit většinu proti všem ostatním programům. Proto je důležitá agenda (pořadí projednávaných otázek). Arrowova věta: “Neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, kt. zaručuje efektivnost, respektuje individuální preference a nezávisí na jednacím pořádku.”
Cyklické hlasování – jeden problém se stále vrací k projednání a hlasování.
- rozhodování konsenzem
- každé rozhodnutí musí zvýšit (nebo nesnížit) důchod všech osob (jinak nejsou pro)
- všechna rozhodnutí jsou Paretovým zlepšením, pohyb k hranici důchod. možností
- nevýhody: čas, úsilí, možnost vydírání nesouhlasícím jednotlivcem
- má tendenci zachovávat status quo, jakkoli je tento stav dobrý či špatný
Většinové pravidlo
- zákony/nařízení jsou schváleny, když je schválí nadpol. většina voličů
- nezaručuje P. zlepšení (většina může preferovat řešení, kt. je pro menš. nevýhodné)
- může vést k tyranii většiny (vnucování vůle menšinám diskriminací, přerozdělováním) à MOŽNÉ ŘEŠENÍ: pravidlo kvalifikované většiny (2/3)
- vylučuje vládní selhání (není zvolena alternativa, kt. každému zhorší situaci)
à Cyklické hlasování a hlasovací paradox
Hlasovací paradox vzniká, když žádný jednotlivý program nemůže docílit většinu proti všem ostatním programům. Proto je důležitá agenda (pořadí projednávaných otázek). Arrowova věta: “Neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, kt. zaručuje efektivnost, respektuje individuální preference a nezávisí na jednacím pořádku.”
Cyklické hlasování – jeden problém se stále vrací k projednání a hlasování.
JAK SE VLÁDY ROZHODUJÍ
Politické rozhodování se odehrává v rámci souboru pravidel; těmi jsou zákl. zákony a volební systém. Rozhodnutí uskutečňují volení představitelé. Politikové jsou většinou motivováni směsí pragmatizmu a ideologie – spojují hledání cest k pol. přežití se svými názory, jak by se zemi mělo vládnout. O politicích se předpokládá, že se chovají tak, aby maximalizovali své volební šance.
Politiky volí spotřebitelé – ti očekávají, že demokracie slouží jejich potřebám.
Mezi voliči a politiky se nacházejí organizace známé jako zájmové skupiny. Tyto skupiny představují občany nebo firmy, jež se spojili dohromady do zájmového lobby v nějakém zájmu nebo záležitosti. Koalice se tvoří proto, aby zajišťovala ochranu důchodů a privilegií svých členů.
Mechanizmy veřejné volby
V každé zemi existuje pol. systém neboli mechanizmus tvorby kolektivních rozhodnutí čili mechanizmus veřejné volby. Při procesu veřejné volby se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí.
Kolektivní rozhodnutí mohou být rozdělena do tří obecných kategorií:
a) škodlivá - vláda podniká kroky, kt. každého poškozují (jaderná válka)
b) redistribuční – společnost může zdanit jednu skupinu a dotovat jinou, uvalit clo na určitou skupinu výrobků,…
c) efektivní à Paretova zlepšení – akce zlepšující uspokojení všech (každý je na tom lépe a nikdo hůře) – podpora vědy, veřejně prospěšná zdravotnická opatření
Politiky volí spotřebitelé – ti očekávají, že demokracie slouží jejich potřebám.
Mezi voliči a politiky se nacházejí organizace známé jako zájmové skupiny. Tyto skupiny představují občany nebo firmy, jež se spojili dohromady do zájmového lobby v nějakém zájmu nebo záležitosti. Koalice se tvoří proto, aby zajišťovala ochranu důchodů a privilegií svých členů.
Mechanizmy veřejné volby
V každé zemi existuje pol. systém neboli mechanizmus tvorby kolektivních rozhodnutí čili mechanizmus veřejné volby. Při procesu veřejné volby se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí.
Kolektivní rozhodnutí mohou být rozdělena do tří obecných kategorií:
a) škodlivá - vláda podniká kroky, kt. každého poškozují (jaderná válka)
b) redistribuční – společnost může zdanit jednu skupinu a dotovat jinou, uvalit clo na určitou skupinu výrobků,…
c) efektivní à Paretova zlepšení – akce zlepšující uspokojení všech (každý je na tom lépe a nikdo hůře) – podpora vědy, veřejně prospěšná zdravotnická opatření
Fiskální politika s volností rozhodování:
1) veřejné práce a ostatní výdajové programy
2) projekty veřejné zaměstnanosti
3) daňové sazby
ad. 1 - veřejné práce, jako jedna z možností anticyklické fiskální politiky, již nejsou natolik populární, protože jsou příliš zdlouhavé a nic nezajišťuje, že se neobrátí proti námi zamýšlenému cíli. Některé z těchto programů představují práci za každou cenu a nepřináší žádný užitek.
ad. 2 - projekty veřejné zaměstnanosti jsou příkladem opačného extrému. Jsou krátkodobé a často nemají příliš velký význam. Nijak nepomáhají získat pracovní místa po ukončení programu.
ad. 3 - daně jsou pravděpodobně nejvhodnějším nástrojem ovlivňování ekonomiky. Důchodové daně působí na disponibilní důchody a tak přímo ovlivňují AD. Snížením těchto daní lze zabránit lavinovitým poklesům disponibilních důchodů. Daně se mohou používat jak ke stimulaci, tak ke kontrakci ekonomiky. Reakce na změnu daní je mezi spotřebiteli bezprostřední. Avšak i tento nástroj má výrazné nedostatky. Jedná se zejména o administrativní náročnost daní a všech změn týkajících se daní. Také spotřebitelé si uvědomují, že změny v daních mohou být jen dočasné a příliš se tedy nemusí snažit měnit styl života.
2) projekty veřejné zaměstnanosti
3) daňové sazby
ad. 1 - veřejné práce, jako jedna z možností anticyklické fiskální politiky, již nejsou natolik populární, protože jsou příliš zdlouhavé a nic nezajišťuje, že se neobrátí proti námi zamýšlenému cíli. Některé z těchto programů představují práci za každou cenu a nepřináší žádný užitek.
ad. 2 - projekty veřejné zaměstnanosti jsou příkladem opačného extrému. Jsou krátkodobé a často nemají příliš velký význam. Nijak nepomáhají získat pracovní místa po ukončení programu.
ad. 3 - daně jsou pravděpodobně nejvhodnějším nástrojem ovlivňování ekonomiky. Důchodové daně působí na disponibilní důchody a tak přímo ovlivňují AD. Snížením těchto daní lze zabránit lavinovitým poklesům disponibilních důchodů. Daně se mohou používat jak ke stimulaci, tak ke kontrakci ekonomiky. Reakce na změnu daní je mezi spotřebiteli bezprostřední. Avšak i tento nástroj má výrazné nedostatky. Jedná se zejména o administrativní náročnost daní a všech změn týkajících se daní. Také spotřebitelé si uvědomují, že změny v daních mohou být jen dočasné a příliš se tedy nemusí snažit měnit styl života.
Rozhodování firmy na trhu výr. faktorů:
Poptávka po vstupech je specifická tím, že žádný z nich nepůsobí samostatně. Navíc existuje řada možností jak dané vstupy kombinovat. Práci, půdu a kapitál nakupují firmy. Firma sleduje vzájemnou závislost produktivity daných výr. faktorů. Při nákupu výr. faktorů budou tedy pro firmu směrodatné náklady, které na ně musí vynaložit, a výnosy, které jim faktory přinesou.
Příjem z mezního produktu: Vynásobíme-li cenou výrobku mezní fysický produkt, získáme příjem z mezního produktu MRP. Ten představuje dodatečný příjem, který firma získává prodejem produktu, vytvořeného zapojením dodatečné jednotky výr. faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají konstantní. Tento vztah je platný pouze v podmínkách dokonalé konkurence na trhu produktů. V podmínkách nedokonalé konkurence je MR menší než p, potom je MRP dán součinem MR a MPP. MPP a MRP jsou klesající v závislosti na množství faktoru zapojeného do výroby. Pokles MRP jen v důsledku poklesu MPP je možné uvažovat jen pokud zvýšená nabídka firmy neovlivní cenu. V nedokonalé konkurenci cena se zvyšující se S klesá, a proto klesá MRP i v důsledku poklesu ceny.
Konkrétní formy cen výr. faktorů:
Je třeba rozlišit zda je daný faktor prodáván nebo pronajímán. Jde- li o koupi nebo prodej, pak peněžní formou daného statku je jeho tržní cena.
- jde-li o půdu, platí se za tuto službu pachtovné, jeho základem je výnos z půdy- pozemková renta.
- jde-li o kapitál, platí se za tuto službu úrok; tomuto vztahu se říká úvěr.
- jde-li o práci, platí se za její službu mzda.
Podnik bude rozšiřovat zaměstnanost každého výrobního faktoru až do okamžiku, kdy se jeho cena vyrovná jeho příjmu z mezního produktu. Půda a práce jsou narozdíl od kapitálu určovány mimoekonomickými faktory, a proto se o nich mluví jako o primárních výr. faktorech.
Pozemková renta - je důchod plynoucí z vlastnictví půdy. Jestliže se na půdě něco pěstuje, vzniká pozemková renta jako výnos z tohoto výrobního faktoru - neboli cena za pronájem půdy, tedy jestliže:
- celková nabídka je fixní, tedy dokonale neelastická
- nemá jinou možnost použití, než jako zemědělská půda, má nulové náklady příležitosti.
Příjem z mezního produktu: Vynásobíme-li cenou výrobku mezní fysický produkt, získáme příjem z mezního produktu MRP. Ten představuje dodatečný příjem, který firma získává prodejem produktu, vytvořeného zapojením dodatečné jednotky výr. faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají konstantní. Tento vztah je platný pouze v podmínkách dokonalé konkurence na trhu produktů. V podmínkách nedokonalé konkurence je MR menší než p, potom je MRP dán součinem MR a MPP. MPP a MRP jsou klesající v závislosti na množství faktoru zapojeného do výroby. Pokles MRP jen v důsledku poklesu MPP je možné uvažovat jen pokud zvýšená nabídka firmy neovlivní cenu. V nedokonalé konkurenci cena se zvyšující se S klesá, a proto klesá MRP i v důsledku poklesu ceny.
Konkrétní formy cen výr. faktorů:
Je třeba rozlišit zda je daný faktor prodáván nebo pronajímán. Jde- li o koupi nebo prodej, pak peněžní formou daného statku je jeho tržní cena.
- jde-li o půdu, platí se za tuto službu pachtovné, jeho základem je výnos z půdy- pozemková renta.
- jde-li o kapitál, platí se za tuto službu úrok; tomuto vztahu se říká úvěr.
- jde-li o práci, platí se za její službu mzda.
Podnik bude rozšiřovat zaměstnanost každého výrobního faktoru až do okamžiku, kdy se jeho cena vyrovná jeho příjmu z mezního produktu. Půda a práce jsou narozdíl od kapitálu určovány mimoekonomickými faktory, a proto se o nich mluví jako o primárních výr. faktorech.
Pozemková renta - je důchod plynoucí z vlastnictví půdy. Jestliže se na půdě něco pěstuje, vzniká pozemková renta jako výnos z tohoto výrobního faktoru - neboli cena za pronájem půdy, tedy jestliže:
- celková nabídka je fixní, tedy dokonale neelastická
- nemá jinou možnost použití, než jako zemědělská půda, má nulové náklady příležitosti.
8. INVESTIČNÍ ČINNOST
- vynaložení zdrojů za účelem získání užitků, které jsou očekávány v delším budoucím období
1. Kapitálové investice (hmotné, věcné investice do DHM)
2. Nehmotné investice (do DNM)
3. Finanční investice
Dlouhodobé strategické rozhodnutí
- investiční činnosti se na dlouhou dobu určuje množstvím a strukturou dlouhodobého majetku a zdrojů jeho krytí, a tak na dlouhou dobu určujeme zaměření podniku
8.1. Hodnocení efektivnosti investic
- podstatou je porovnávání kapitálových výdajů s kapitálovými příjmy, které investice přinesli
- na jedné straně jde o rozpočtování jednorázových nákladů na investici (kapitálové výdaje) a na druhé straně rozpočtování očekávaných příjmů, které investice přinese (kapitálové příjmy) za celou dobu předpokládané doby životnosti investic
1. Kapitálové investice (hmotné, věcné investice do DHM)
2. Nehmotné investice (do DNM)
3. Finanční investice
Dlouhodobé strategické rozhodnutí
- investiční činnosti se na dlouhou dobu určuje množstvím a strukturou dlouhodobého majetku a zdrojů jeho krytí, a tak na dlouhou dobu určujeme zaměření podniku
8.1. Hodnocení efektivnosti investic
- podstatou je porovnávání kapitálových výdajů s kapitálovými příjmy, které investice přinesli
- na jedné straně jde o rozpočtování jednorázových nákladů na investici (kapitálové výdaje) a na druhé straně rozpočtování očekávaných příjmů, které investice přinese (kapitálové příjmy) za celou dobu předpokládané doby životnosti investic
Rozhodování
Rozhodování je jádrem řízení podniku na všech úrovních. Je to soustavná a vědomá činnost manažera.
Rozhodování se uskutečňuje při využití možnosti volby. Možnost volby je základní podmínkou existence řídícího subjektu. Na správnost rozhodování má vliv časový horizont. Dlouhodobá strategická rozhodnutí se týkají složitých problémů a jsou velice závažná.
Komunikace
Komunikace je přenos informací. Předmětem komunikace jsou informace. Informace je zpráva, sdělení, soubor
dat (textových nebo numerických), které slouží ke vzájemnému kontaktu dvou systémů. Informace má v řízení smysl, je-li někomu předána. Pohyb informací mezi subjektem a objektem řízení se nazývá informační tok.
Při přenosu informací je důležitá:
1) U odesilatele - Transformace, tj. schopnost se účinně dorozumívat, schopnost jasně a výstižně formulovat myšlenky.
2) U příjemce - Interpretace, tj. schopnost správně porozumět přijaté zprávě.
Informační toky, kterými proudí informace v podniku, směřují:
1) Vertikálně
2) Horizontálně
3) Diagonálně
Rozhodování se uskutečňuje při využití možnosti volby. Možnost volby je základní podmínkou existence řídícího subjektu. Na správnost rozhodování má vliv časový horizont. Dlouhodobá strategická rozhodnutí se týkají složitých problémů a jsou velice závažná.
Komunikace
Komunikace je přenos informací. Předmětem komunikace jsou informace. Informace je zpráva, sdělení, soubor
dat (textových nebo numerických), které slouží ke vzájemnému kontaktu dvou systémů. Informace má v řízení smysl, je-li někomu předána. Pohyb informací mezi subjektem a objektem řízení se nazývá informační tok.
Při přenosu informací je důležitá:
1) U odesilatele - Transformace, tj. schopnost se účinně dorozumívat, schopnost jasně a výstižně formulovat myšlenky.
2) U příjemce - Interpretace, tj. schopnost správně porozumět přijaté zprávě.
Informační toky, kterými proudí informace v podniku, směřují:
1) Vertikálně
2) Horizontálně
3) Diagonálně
Přestože tyto podmínky v reálném světě zpravidla neexistují, význam modelu je nesporný:
spočívá ve vytvoření východisek pro zkoumání tržních struktur v rámci nedokonalé konkurence
→ dokonale konkurenční firma bývá označována jako „price taker“ – to vyjadřuje skutečnost, že pro firmu je cena její produkce a cena vstupů exogenní, tzn. firma je nemůže ovlivnit; její rozhodování se v takovém případě omezuje na rozhodování o objemu výstupu a o množství vstupů, které hodlá koupit
→ skutečnost, že v dokonalé konkurenci existuje velký počet malých firem, způsobuje, že každá z nich tvoří jen minimální část celkového produktu odvětví, takže její vlastní činnost nemůže ovlivnit tržní cenu – poptávka po produkci firmy je dokonale elastická, což lze znázornit graficky jako vodorovnou přímku rovnoběžnou s osou;x
Rozhodování firmy o výstupu v krátkém období
- optimální výstup lze zjisti dvojím způsobem: (obr. 8-2)
a) na základě rozdílu mezi TR a TC
b) na základě rovnosti MR a MC
- zisk je maximální při takové výstupu, kdy je největší rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými N (největší svislá vzdálenost mezi křivkami TR a STC)
- protože dokonale konkurenční firma vychází při volbě výstupu z rovnosti MR = MC a protože pro ni jako pro firmu přebírající cenu platí rovnost mezních příjmů a ceny (MR=P), bude v krátkém období vyrábět výstup, jeho MC = P
→ dokonale konkurenční firma bývá označována jako „price taker“ – to vyjadřuje skutečnost, že pro firmu je cena její produkce a cena vstupů exogenní, tzn. firma je nemůže ovlivnit; její rozhodování se v takovém případě omezuje na rozhodování o objemu výstupu a o množství vstupů, které hodlá koupit
→ skutečnost, že v dokonalé konkurenci existuje velký počet malých firem, způsobuje, že každá z nich tvoří jen minimální část celkového produktu odvětví, takže její vlastní činnost nemůže ovlivnit tržní cenu – poptávka po produkci firmy je dokonale elastická, což lze znázornit graficky jako vodorovnou přímku rovnoběžnou s osou;x
Rozhodování firmy o výstupu v krátkém období
- optimální výstup lze zjisti dvojím způsobem: (obr. 8-2)
a) na základě rozdílu mezi TR a TC
b) na základě rovnosti MR a MC
- zisk je maximální při takové výstupu, kdy je největší rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými N (největší svislá vzdálenost mezi křivkami TR a STC)
- protože dokonale konkurenční firma vychází při volbě výstupu z rovnosti MR = MC a protože pro ni jako pro firmu přebírající cenu platí rovnost mezních příjmů a ceny (MR=P), bude v krátkém období vyrábět výstup, jeho MC = P
Nabídka dokonale konkurenční firmy v krátkém období
→ postačující podmínka maximalizace zisku = funkce MC musí být rostoucí
→ křivka nabídky firmy v krátkém období je tvořena rostoucí částí křivky MC
- v případě, že budou TR < STC, se bude firma rozhodovat, zda výrobu zastavit, nebo pokračovat; v krátkém období je podstatné, že firma musí hradit FC, i když výstup bude nulový a kdyby přestala vyrábět, její ztráta by dosáhla výše FC; kdyby se rozhodla pokračovat ve výrobě a dosáhla celkového příjmu vyššího než VC, potom by mohla uhradit nejen celou výši VC, ale i část FC a ztráta by byla menší, než kdyby nevyráběla vůbec → při rozhodování se používá kritéria průměrných VC: pokud je cena jednotky produkce vyšší než průměrné VC na její výrobu, bude svou ztrátu firma minimalizovat pokračováním ve výrobě a naopak (kritickým bodem je vyrovnání ceny a průměrných VC)
Rozhodování firmy o výstupu v dlouhém období
→ vyjdeme z aplikace „zlatého pravidla“ a předpokládáme, že firma může změnit objem všech používaných vstupů
= optimální výstup firmy v dlouhém období je odvozen z rovnosti MR a dld MC; vliv má však ještě jedna zásadní skutečnost, tj. volný vstup/výstup firem z odvětví
- pokud budou firmy v odvětví realizovat ekonomický zisk, bude to impuls pro příchod dalších firem; větší počet firem v odvětví vyrobí větší objem výstupu, což se projeví růstem tržní nabídky a za jinak stejných okolností dojde k poklesu tržní ceny a zisku firem; příchod nových firem do odvětví bude trvat tak dlouho, dokud tržní cena neklesne na úroveň průměrných N a ekonomický zisk na nulu (analogický je opačný proces)
→ v dlouhém období tedy firma směřuje k vyrovnanosti TR a TC neboli k nulovému ekonomickému zisku
→ křivka nabídky firmy v krátkém období je tvořena rostoucí částí křivky MC
- v případě, že budou TR < STC, se bude firma rozhodovat, zda výrobu zastavit, nebo pokračovat; v krátkém období je podstatné, že firma musí hradit FC, i když výstup bude nulový a kdyby přestala vyrábět, její ztráta by dosáhla výše FC; kdyby se rozhodla pokračovat ve výrobě a dosáhla celkového příjmu vyššího než VC, potom by mohla uhradit nejen celou výši VC, ale i část FC a ztráta by byla menší, než kdyby nevyráběla vůbec → při rozhodování se používá kritéria průměrných VC: pokud je cena jednotky produkce vyšší než průměrné VC na její výrobu, bude svou ztrátu firma minimalizovat pokračováním ve výrobě a naopak (kritickým bodem je vyrovnání ceny a průměrných VC)
Rozhodování firmy o výstupu v dlouhém období
→ vyjdeme z aplikace „zlatého pravidla“ a předpokládáme, že firma může změnit objem všech používaných vstupů
= optimální výstup firmy v dlouhém období je odvozen z rovnosti MR a dld MC; vliv má však ještě jedna zásadní skutečnost, tj. volný vstup/výstup firem z odvětví
- pokud budou firmy v odvětví realizovat ekonomický zisk, bude to impuls pro příchod dalších firem; větší počet firem v odvětví vyrobí větší objem výstupu, což se projeví růstem tržní nabídky a za jinak stejných okolností dojde k poklesu tržní ceny a zisku firem; příchod nových firem do odvětví bude trvat tak dlouho, dokud tržní cena neklesne na úroveň průměrných N a ekonomický zisk na nulu (analogický je opačný proces)
→ v dlouhém období tedy firma směřuje k vyrovnanosti TR a TC neboli k nulovému ekonomickému zisku
Kritérium investičního rozhodování v podmínkách nejistoty
Nejjednodušším způsobem zahrnutí existujícího rizika do výpočtu současné nebo budoucí hodnoty projektu je zvýšení bezrizikové úrokové míry o rizikovou prémii. Riziková prémie je ta část výnosu kapitálu, která kompenzuje vlastníkovi kapitálu riziko spojené s danou investiční činností.
Zvyšování úrokové míry o rizikovou prémii závisí na možnosti diverzifikace rizika.
Nesystematické riziko lze snížit diverzifikací (investováním do mnohých projektů), protože je možné ho eliminovat, není možné očekávat vyšší výnos, než poskytuje bezriziková investice.
Systematické riziko není možné diverzifikovat, je-li s daným projektem spojeno toto riziko, alternativní náklady investice jsou vyšší než bezriziková míra, úroková míra by měla být zvýšena o rizikovou prémii.
Model oceňování kapitálových aktiv (CAPM) – měří rizikovou prémii kapitálové investice porovnáváním očekávaného výnosu této investice s očekávaným výnosem celého akciového trhu. Rizikové prémie z akcie (rozdíl mezi očekávaným výnosem a bezrizikovou mírou) se vyvíjí proporcionálně s rizikovou prémii celého akciového trhu (dodatečný výnos, který může investor očekávat za podstoupení systematického rizika spojeného s akciovým trhem).
Faktor beta (b) měří citlivost výnosu z aktiva na změny trhu tedy systematické riziko aktiv. Při daném beta je možné určit korigovanou úrokovou míru pro výpočet současné hodnoty rizikového aktiva. Úroková míra vyjadřuje očekávaný výnos aktiva, tzn. bezrizikovou míru plus rizikovou prémii odrážející systematické riziko.
Zvyšování úrokové míry o rizikovou prémii závisí na možnosti diverzifikace rizika.
Nesystematické riziko lze snížit diverzifikací (investováním do mnohých projektů), protože je možné ho eliminovat, není možné očekávat vyšší výnos, než poskytuje bezriziková investice.
Systematické riziko není možné diverzifikovat, je-li s daným projektem spojeno toto riziko, alternativní náklady investice jsou vyšší než bezriziková míra, úroková míra by měla být zvýšena o rizikovou prémii.
Model oceňování kapitálových aktiv (CAPM) – měří rizikovou prémii kapitálové investice porovnáváním očekávaného výnosu této investice s očekávaným výnosem celého akciového trhu. Rizikové prémie z akcie (rozdíl mezi očekávaným výnosem a bezrizikovou mírou) se vyvíjí proporcionálně s rizikovou prémii celého akciového trhu (dodatečný výnos, který může investor očekávat za podstoupení systematického rizika spojeného s akciovým trhem).
Faktor beta (b) měří citlivost výnosu z aktiva na změny trhu tedy systematické riziko aktiv. Při daném beta je možné určit korigovanou úrokovou míru pro výpočet současné hodnoty rizikového aktiva. Úroková míra vyjadřuje očekávaný výnos aktiva, tzn. bezrizikovou míru plus rizikovou prémii odrážející systematické riziko.
Rozhodování v podmínkách nejistoty
- nejsou dostupné informace o pravděpodobnosti výsledků. Předpokladem odvození pravidel rozhodování je sestavení seznamu všech možných výsledků, které mohou nastat v jednotlivých situacích, to umožní sestavit tabulku výnosů. Pravidlo určující volbu činnosti požaduje, aby byl znám přístup člověka k riziku. Protože se mění výše výnosů i přístup k riziku u jednotlivých lidí, příslušné pravidlo se mění také, neexistuje pouze jedno univerzální pravidlo.
Maximin – volíme tu činnost, která je nejlepší z nejhorších výsledků (pesimistické)
Maximax – volíme nejlepší z nejlepších (optimistické)
Minimax – orientuje se na rozdíl mezi každým možným výnosem a nejvyšším možným výnosem v dané situaci, volíme tu činnost, která má nejnižší rozdíl.
Laplaceovo pravidlo – různým situacím přiřazuje stejné pravděpodobnosti (protože nemá lepší informace), na základě toho vypočítá očekávaný výsledek a zvolí tu činnost, u které je výsledek nejvyšší
Bayesovo pravidlo – řeší nedokonalé Laplaceovo pravidlo tím, že přiřazuje jednotlivým situacím subjektivní pravděpodobnost.
Asymetrická informace
Kdy jedna strana trhu ví (má úplnější informace) více než druhá (převažuje informace neúplná)
trh statků a práce – zpravidla je lépe informována strana prodávajících
trh pojištění a úvěrů – více ví kupující.
Asymetrická informace vzniká v důsledku:
a) utajené činnosti – takové, kde nemohou být přesně a bez výrazných dodatečných nákladů pozorovatelné jinými subjekty,
b) utajené informace – jedna strana má více odborných znalostí než druhá
Maximin – volíme tu činnost, která je nejlepší z nejhorších výsledků (pesimistické)
Maximax – volíme nejlepší z nejlepších (optimistické)
Minimax – orientuje se na rozdíl mezi každým možným výnosem a nejvyšším možným výnosem v dané situaci, volíme tu činnost, která má nejnižší rozdíl.
Laplaceovo pravidlo – různým situacím přiřazuje stejné pravděpodobnosti (protože nemá lepší informace), na základě toho vypočítá očekávaný výsledek a zvolí tu činnost, u které je výsledek nejvyšší
Bayesovo pravidlo – řeší nedokonalé Laplaceovo pravidlo tím, že přiřazuje jednotlivým situacím subjektivní pravděpodobnost.
Asymetrická informace
Kdy jedna strana trhu ví (má úplnější informace) více než druhá (převažuje informace neúplná)
trh statků a práce – zpravidla je lépe informována strana prodávajících
trh pojištění a úvěrů – více ví kupující.
Asymetrická informace vzniká v důsledku:
a) utajené činnosti – takové, kde nemohou být přesně a bez výrazných dodatečných nákladů pozorovatelné jinými subjekty,
b) utajené informace – jedna strana má více odborných znalostí než druhá
Maximální pojistka
– takový výše pojistky, která vede k tomu, že užitek spojený s jistotou (pojištěním) je shodný s očekávaným užitkem spojeným s riskantní alternativou (bez pojištění).
Optimální rozhodnutí – obr.13
S1 – nedojde ke ztrátě, S2 – dojde ke ztrátě, C – výchozí riskantní situace nepojištěného, X1 bohatství nedojde-li ke ztrátě, X2 dojde-li. B – bod, kdy by byl v případě ztráty plně kompenzován, nedosažitelný, protože musí vynaložit náklady na pojistné, E – bod, kdy se pojistí a pojistka je spravedlivá, má stejné EX jako C (platí pojistku X1´-X1*, v případě ztráty získá kompenzací X2*-X2´´, leží na přímce jistoty). Bod A – maximální pojistka X1´-X1+, leží na stejné IK jako C)
Diverzifikace
Umožňuje snížení rizika tehdy, kdy je možné rozdělit úsilí mezi různé aktivity, jejichž výsledek spolu navzájem těsně nesouvisí.
XJ .. výsledek bezrizikové varianty, EXR …očekávaný výnos rizikové varianty,
XP … výnos portfolia kombinovaného z jisté a rizikové varianty. EXR musí být větší než XJ.
Míra rizika se vyjadřuje prostřednictví rozpětí pravděpodobnosti, resp. variability – číselně směrodatná odchylka výnosů s. Čím vyšší je výnos, tím vyšší je riziko, riziko a výnos nejsou substituty.
Linie rozpočtu – vyjadřuje všechny možné kombinace výnosů rozhodnutí a rizika s nimi spojeného (obr.14). XJ .. jistá varianta, s = 0, riziková varianta EXR, sR,
Indiferenční křivka – vyjadřuje kombinace rizika a výnosů, které přinášejí stejný užitek (mají kladnou směrnici, výnos je žádoucím a riziko nežádoucím statkem).
Optimální rozhodnutí – ta kombinace rizika a výnosu, která odpovídá bodu, kde se linie rozpočtu dotýká nejvyšší IK (bod E na obr.14), obr.15 ukazuje rozdíly v rozhodování dvou lidí ve stejné situaci, A se obává rizika více než B.
Optimální rozhodnutí – obr.13
S1 – nedojde ke ztrátě, S2 – dojde ke ztrátě, C – výchozí riskantní situace nepojištěného, X1 bohatství nedojde-li ke ztrátě, X2 dojde-li. B – bod, kdy by byl v případě ztráty plně kompenzován, nedosažitelný, protože musí vynaložit náklady na pojistné, E – bod, kdy se pojistí a pojistka je spravedlivá, má stejné EX jako C (platí pojistku X1´-X1*, v případě ztráty získá kompenzací X2*-X2´´, leží na přímce jistoty). Bod A – maximální pojistka X1´-X1+, leží na stejné IK jako C)
Diverzifikace
Umožňuje snížení rizika tehdy, kdy je možné rozdělit úsilí mezi různé aktivity, jejichž výsledek spolu navzájem těsně nesouvisí.
XJ .. výsledek bezrizikové varianty, EXR …očekávaný výnos rizikové varianty,
XP … výnos portfolia kombinovaného z jisté a rizikové varianty. EXR musí být větší než XJ.
Míra rizika se vyjadřuje prostřednictví rozpětí pravděpodobnosti, resp. variability – číselně směrodatná odchylka výnosů s. Čím vyšší je výnos, tím vyšší je riziko, riziko a výnos nejsou substituty.
Linie rozpočtu – vyjadřuje všechny možné kombinace výnosů rozhodnutí a rizika s nimi spojeného (obr.14). XJ .. jistá varianta, s = 0, riziková varianta EXR, sR,
Indiferenční křivka – vyjadřuje kombinace rizika a výnosů, které přinášejí stejný užitek (mají kladnou směrnici, výnos je žádoucím a riziko nežádoucím statkem).
Optimální rozhodnutí – ta kombinace rizika a výnosu, která odpovídá bodu, kde se linie rozpočtu dotýká nejvyšší IK (bod E na obr.14), obr.15 ukazuje rozdíly v rozhodování dvou lidí ve stejné situaci, A se obává rizika více než B.
Vztah k riziku a ochota přijmout spravedlivou sázku
(= taková sázka, když poskytuje očekávaný výnos shodný s výchozí jistou částkou)
Př. Máme 50 Kč (jistý obnos, bod D) a možnost podstoupení spravedlivé sázky, při níž buď s 50% prstí získáme 100 Kč (bod B) nebo s 50% prstí ztratíme vše (bod A). očekávaný užitek sázky je bod E
1) člověk s averzí k riziku (obr.4) – dá přednost jistoty (D)před spravedlivou sázkou (E). bod D je spojen s vyšším užitkem než bod E. nejběžnější přístup k riziku je odmítání rizika.
2) člověk vyhledávající riziko (obr.5) – dá přednost spravedlivé sázce (bod E) před jistotou (D)
3) člověk s neutrálním vztahem k riziku (obr.6) – bude při volbě mezi jistotou a spravedlivou sázkou nerozhodný.
Optimální rozhodnutí v podmínkách rizika
Model předpokládá 2 možné situace S1 a S2 určující výsledek určité alternativy rozhodnutí. (obr.7).
Přímka jistoty – CL – (45%) – představuje výnosy shodné v obou uvažovaných situacích
Rozpočtová přímka – tj. přímka stejného očekávaného výnosu – EX – je tvořena množinou bodů, které představují stejný očekávaný výnos v obou situacích.
EX = X1*p1 + X2*p2, sklon přímky = p1 / p2
Př. Máme 50 Kč (jistý obnos, bod D) a možnost podstoupení spravedlivé sázky, při níž buď s 50% prstí získáme 100 Kč (bod B) nebo s 50% prstí ztratíme vše (bod A). očekávaný užitek sázky je bod E
1) člověk s averzí k riziku (obr.4) – dá přednost jistoty (D)před spravedlivou sázkou (E). bod D je spojen s vyšším užitkem než bod E. nejběžnější přístup k riziku je odmítání rizika.
2) člověk vyhledávající riziko (obr.5) – dá přednost spravedlivé sázce (bod E) před jistotou (D)
3) člověk s neutrálním vztahem k riziku (obr.6) – bude při volbě mezi jistotou a spravedlivou sázkou nerozhodný.
Optimální rozhodnutí v podmínkách rizika
Model předpokládá 2 možné situace S1 a S2 určující výsledek určité alternativy rozhodnutí. (obr.7).
Přímka jistoty – CL – (45%) – představuje výnosy shodné v obou uvažovaných situacích
Rozpočtová přímka – tj. přímka stejného očekávaného výnosu – EX – je tvořena množinou bodů, které představují stejný očekávaný výnos v obou situacích.
EX = X1*p1 + X2*p2, sklon přímky = p1 / p2
9) ROZHODOVÁNÍ V PODMÍNKÁCH RIZIKA A NEJISTOTY.
PŘEDPOKLADY MODELů. ZÁKLADNÍ VELIČINY PRO ROZHODOVÁNÍ. VZTAH K RIZIKU. RIZIKO A VÝNOS. POUŽITÍ INDIFERENČNÍ ANALÝZY PRO ROZHODOVÁNÍ ZA RIZIKA. TEORIE PORTFOLIA. SNIŽOVÁNÍ RIZIKA. ASYMETRICKÉ INFORMACE, NEPŘÍZNIVÝ VÝBĚR A MORÁLNÍ HAZARD. SIGNÁLNÍ CHOVÁNÍ.
V tradičním modelu rozhodování spotřebitele se nebere v úvahu informační bariéra – lidé maximalizují svůj užitek za podmínky jistoty a dokonalých znalostí ekonomického prostředí. Ve skutečnosti však většina rozhodnutí probíhá v podmínkách nejistoty, za nichž má rozhodnutí více možných důsledků.
Riziko – je situace, kdy ten, kdo se rozhoduje, zná všechny možné důsledky svého rozhodnutí a je schopen určit pravděpodobnost každého z nich. Důsledky musí být navzájem nezávislé a součet jejich pravděpodobností se rovná jedné.
Objektivní pravděpodobnost – založena na znalosti frekvence, s níž mají určité události tendenci nastávat (hození mince). Může být určena v případě, kdy jsou k dispozici zkušenosti o frekvenci alternativních důsledků, nebo technologické či logické informace o pravděpodobnosti důsledků.
Subjektivní pravděpodobnost – je určitý dojem, že předpokládaný výsledek nastane. Tento dojem může být založen na znalostech a zkušenostech člověka.
V tradičním modelu rozhodování spotřebitele se nebere v úvahu informační bariéra – lidé maximalizují svůj užitek za podmínky jistoty a dokonalých znalostí ekonomického prostředí. Ve skutečnosti však většina rozhodnutí probíhá v podmínkách nejistoty, za nichž má rozhodnutí více možných důsledků.
Riziko – je situace, kdy ten, kdo se rozhoduje, zná všechny možné důsledky svého rozhodnutí a je schopen určit pravděpodobnost každého z nich. Důsledky musí být navzájem nezávislé a součet jejich pravděpodobností se rovná jedné.
Objektivní pravděpodobnost – založena na znalosti frekvence, s níž mají určité události tendenci nastávat (hození mince). Může být určena v případě, kdy jsou k dispozici zkušenosti o frekvenci alternativních důsledků, nebo technologické či logické informace o pravděpodobnosti důsledků.
Subjektivní pravděpodobnost – je určitý dojem, že předpokládaný výsledek nastane. Tento dojem může být založen na znalostech a zkušenostech člověka.
Směrnice :
dC1 / dC0 = - (1+R), kde R je mezní míra výnosu z investice, čili
Vnitřní výnosové procento.
Směrnice nám říká, o kolik se v daném bodě křivky zvýší výrobou budoucí spotřeba statku C, jestliže se sníží současná spotřeba statku C o jednu jednotku.
Optimální rozhodnutí jedince – obr. 4 – hranice výrobních možností PQ, dvě IK U0 a U1. Jednotlivec maximalizuje svůj užitek, tj. snaží se dosáhnout co nejvyšší IK. Proto se jeho optimum nachází v bodě F, kde je hranice výrobních možností tečnou nejvyšší dosažitelné IK. V tomto bodě se míra časových preferencí vyrovná vnitřnímu výnosovému procentu. R = t.
1) investiční rozhodování na dokonale konkurenčním kapitálovém trhu
jedinci jsou zachovány jeho výrobní možnosti, navíc získá přístup na kapitálový trh. Obr. 5. Původní investiční plán předpokládá úspory a investice v rozsahu (c0 –c0´). Po uskutečnění investice disponuje c0´statku C pro současnou spotřebu a c1´pro budoucí spotřebu. Bodem F prochází linie tržních příležitostí HJ.pokud v reakci na výši úrokové míry omezí své úspory, projeví se to posunem po hranici výrobních možností do bodu F1. Také z tohoto bodu odvodíme linii tržních příležitostí H´J´. Jedinec disponuje po změně investičního plánu odlišným objemem statku C pro současnou i budoucí spotřebu. Využitím svých výrobních možností však zvýšil současnou hodnotu svých aktiv (průsečím H´J´ s osou x je dál než HJ s osou x). nyní může použít služeb kapitálového trhu, posunem po H´J´ z bodu F1 do bodu E. maximalizuje zde svůj celkový užitek.
Vnitřní výnosové procento.
Směrnice nám říká, o kolik se v daném bodě křivky zvýší výrobou budoucí spotřeba statku C, jestliže se sníží současná spotřeba statku C o jednu jednotku.
Optimální rozhodnutí jedince – obr. 4 – hranice výrobních možností PQ, dvě IK U0 a U1. Jednotlivec maximalizuje svůj užitek, tj. snaží se dosáhnout co nejvyšší IK. Proto se jeho optimum nachází v bodě F, kde je hranice výrobních možností tečnou nejvyšší dosažitelné IK. V tomto bodě se míra časových preferencí vyrovná vnitřnímu výnosovému procentu. R = t.
1) investiční rozhodování na dokonale konkurenčním kapitálovém trhu
jedinci jsou zachovány jeho výrobní možnosti, navíc získá přístup na kapitálový trh. Obr. 5. Původní investiční plán předpokládá úspory a investice v rozsahu (c0 –c0´). Po uskutečnění investice disponuje c0´statku C pro současnou spotřebu a c1´pro budoucí spotřebu. Bodem F prochází linie tržních příležitostí HJ.pokud v reakci na výši úrokové míry omezí své úspory, projeví se to posunem po hranici výrobních možností do bodu F1. Také z tohoto bodu odvodíme linii tržních příležitostí H´J´. Jedinec disponuje po změně investičního plánu odlišným objemem statku C pro současnou i budoucí spotřebu. Využitím svých výrobních možností však zvýšil současnou hodnotu svých aktiv (průsečím H´J´ s osou x je dál než HJ s osou x). nyní může použít služeb kapitálového trhu, posunem po H´J´ z bodu F1 do bodu E. maximalizuje zde svůj celkový užitek.
Faktory ovlivňující tržní D:
- změny důchodu spotřebitelů,
- preference a očekávání spotřebitelů
- ceny substitutů a komplementů.
Změna rovnovážné P a Q bude ovlivněna elasticitou S (bude-li tržní S neelastická, bude růst tržní D znamenat podstatný růst P a jen malý růst Q)
Rozhodování firmy o výstupu v dlouhém období
V dlouhém období je optimální výstup firmy ovlivněn volným vstupem či odchodem firem do a z odvětví. Pokud budou firmy realizovat ekonomický zisk, bude to impuls pro příchod nových tzn. větší objem výstupu, růst nabídky, dojde k poklesu ceny a zisku. Příchod nových firem do odvětví bude pokračovat tak dlouho, dokud cena neklesne na úroveň LAC a ekonomický zisk na nulu, v této situaci již do odvětví nepřichází žádná firma.
V DK odvětví tedy není možné, aby TR dlouhodobě převyšovaly TC , stejně jako aby byly TR dlouhodobě menší než TC. V dlouhém období fa směřuje k vyrovnanosti TC a TR neboli k nulovému ekonomického zisku – bod zvratu.
(nulový zisk není cílem firmy, ale firmy jsou nuceny ho akceptovat jako důsledek jejich volného přechodu mezi odvětvími.
Obr. 6 – optimální výstup DK fy v dlouhém období:
- fa vyrábí krátkodobý optimální výstup, při němž se MR = MC, protože P=MR, současně platí P=MC. Firma nemá tendenci výstup ani snižovat ani zvyšovat.
- SAC na výrobu zvoleného optimálního výstupu jsou na úrovni mil. LAC. (min. SAC = min LAC)
- Firma nemá tendenci přestat vyrábět a z odvětví odejít, jestliže se při výrobě optimálního výstupu jak LAC tak SAC rovnají P (P=LAC=SAC) a její ekonomický zisk je nulový.
Křivka nabídky firmy v dlouhém období je potom totožná s tou rostoucí částí křivky dlouhodobých mezních nákladů, jejíž spodní hranicí je min. LAC.
- preference a očekávání spotřebitelů
- ceny substitutů a komplementů.
Změna rovnovážné P a Q bude ovlivněna elasticitou S (bude-li tržní S neelastická, bude růst tržní D znamenat podstatný růst P a jen malý růst Q)
Rozhodování firmy o výstupu v dlouhém období
V dlouhém období je optimální výstup firmy ovlivněn volným vstupem či odchodem firem do a z odvětví. Pokud budou firmy realizovat ekonomický zisk, bude to impuls pro příchod nových tzn. větší objem výstupu, růst nabídky, dojde k poklesu ceny a zisku. Příchod nových firem do odvětví bude pokračovat tak dlouho, dokud cena neklesne na úroveň LAC a ekonomický zisk na nulu, v této situaci již do odvětví nepřichází žádná firma.
V DK odvětví tedy není možné, aby TR dlouhodobě převyšovaly TC , stejně jako aby byly TR dlouhodobě menší než TC. V dlouhém období fa směřuje k vyrovnanosti TC a TR neboli k nulovému ekonomického zisku – bod zvratu.
(nulový zisk není cílem firmy, ale firmy jsou nuceny ho akceptovat jako důsledek jejich volného přechodu mezi odvětvími.
Obr. 6 – optimální výstup DK fy v dlouhém období:
- fa vyrábí krátkodobý optimální výstup, při němž se MR = MC, protože P=MR, současně platí P=MC. Firma nemá tendenci výstup ani snižovat ani zvyšovat.
- SAC na výrobu zvoleného optimálního výstupu jsou na úrovni mil. LAC. (min. SAC = min LAC)
- Firma nemá tendenci přestat vyrábět a z odvětví odejít, jestliže se při výrobě optimálního výstupu jak LAC tak SAC rovnají P (P=LAC=SAC) a její ekonomický zisk je nulový.
Křivka nabídky firmy v dlouhém období je potom totožná s tou rostoucí částí křivky dlouhodobých mezních nákladů, jejíž spodní hranicí je min. LAC.
Rozhodování firmy o výstupu v krátkém období
Optimální výstup firmy je možné zjistit:
- rozdílem mezi TR a TC,
- na základě rovnosti MR = MC
obr. 2, zisk je maximální při takovém Q, kde je největší rozdíl mezi TC a TR, to nastává když obě křivky mají sejnou směrnici, (směrnice TR je MR, směrnice TC je MC). Tzn , že optimální výstup je v průsečíku MR a MC, tj. bod Q* (je zde dodržena i postačující podmínka, fce MC je rostoucí, ta není v bodě Q´). Kdyby fa vyráběla výstup mezi Q1 a Q*, realizovala by zisk (TR>STC), ale nikoliv maximální.
Protože dokonale konkurenční fa maximalizující zisk vychází při volbě výstupu z MR = MC a protože pro ni jako pro firmu přebírající cenu platí MR = P, bude v krátkém období vyrábět výstup, jeho MC = P.
Nabídka DK firmy v krátkém období
Bude-li docházek ke změně P, která je totožná s MR, bude se měnit i nabízené množství každé firmy. Rostoucí P bude znamenat posun průsečíku MR a MC po křivce MC směrem nahoru, což bude implikovat rostoucí nabízené množství.
Křivka nabídky firmy v krátkém období je tvořena rostoucí částí křivky MC.
Obr. 3 Jestliže se fa v krátkém období (kdy musí hradit fixní náklady i když je objem výstupu nulový)dostane do situace, kdy její TR jsou menší než TC (AR
- rozdílem mezi TR a TC,
- na základě rovnosti MR = MC
obr. 2, zisk je maximální při takovém Q, kde je největší rozdíl mezi TC a TR, to nastává když obě křivky mají sejnou směrnici, (směrnice TR je MR, směrnice TC je MC). Tzn , že optimální výstup je v průsečíku MR a MC, tj. bod Q* (je zde dodržena i postačující podmínka, fce MC je rostoucí, ta není v bodě Q´). Kdyby fa vyráběla výstup mezi Q1 a Q*, realizovala by zisk (TR>STC), ale nikoliv maximální.
Protože dokonale konkurenční fa maximalizující zisk vychází při volbě výstupu z MR = MC a protože pro ni jako pro firmu přebírající cenu platí MR = P, bude v krátkém období vyrábět výstup, jeho MC = P.
Nabídka DK firmy v krátkém období
Bude-li docházek ke změně P, která je totožná s MR, bude se měnit i nabízené množství každé firmy. Rostoucí P bude znamenat posun průsečíku MR a MC po křivce MC směrem nahoru, což bude implikovat rostoucí nabízené množství.
Křivka nabídky firmy v krátkém období je tvořena rostoucí částí křivky MC.
Obr. 3 Jestliže se fa v krátkém období (kdy musí hradit fixní náklady i když je objem výstupu nulový)dostane do situace, kdy její TR jsou menší než TC (AR
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)