Charakteristické rysy

→ v důsledku totožnosti produkce monopolu jako jediného výrobce v odvětví s výstupem celého odvětví je totožná individuální a tržní poptávková křivka

- monopol si může zvolit jakoukoliv kombinaci výstupu a ceny podél křivky poptávky, kterou považuje za nejziskovější

- jeho činnost je omezena pouze charakterem poptávky po jeho produkci

- vzhledem k nepřítomnosti konkurentů v odvětví, které ovládá, je monopol ve své rozhodování nezávislý

- monopol je cenový tvůrce; volbou výstupu volí současně i ceny


Optimální výstup
→ monopol vychází z maximalizace rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými N

- zjistíme ho analýzou celkových veličin nebo mezních veličin (obr. 9-2)


Stanovení ceny
→ není pravda, že monopol může určit libovolně vysokou cenu své produkce; úroveň ceny je dána ochotou poptávajících tuto cenu zaplatit

- cena P bude převyšovat jak MR, tak MC odpovídající optimálnímu výstupu monopolu; rozdíl mezi cenou a MC je ovlivněn cenovou elasticitou poptávky a to nepřímo úměrně

Nabídka dokonale konkurenční firmy v krátkém období

→ postačující podmínka maximalizace zisku = funkce MC musí být rostoucí

→ křivka nabídky firmy v krátkém období je tvořena rostoucí částí křivky MC

- v případě, že budou TR < STC, se bude firma rozhodovat, zda výrobu zastavit, nebo pokračovat; v krátkém období je podstatné, že firma musí hradit FC, i když výstup bude nulový a kdyby přestala vyrábět, její ztráta by dosáhla výše FC; kdyby se rozhodla pokračovat ve výrobě a dosáhla celkového příjmu vyššího než VC, potom by mohla uhradit nejen celou výši VC, ale i část FC a ztráta by byla menší, než kdyby nevyráběla vůbec → při rozhodování se používá kritéria průměrných VC: pokud je cena jednotky produkce vyšší než průměrné VC na její výrobu, bude svou ztrátu firma minimalizovat pokračováním ve výrobě a naopak (kritickým bodem je vyrovnání ceny a průměrných VC)


Rozhodování firmy o výstupu v dlouhém období
→ vyjdeme z aplikace „zlatého pravidla“ a předpokládáme, že firma může změnit objem všech používaných vstupů

= optimální výstup firmy v dlouhém období je odvozen z rovnosti MR a dld MC; vliv má však ještě jedna zásadní skutečnost, tj. volný vstup/výstup firem z odvětví

- pokud budou firmy v odvětví realizovat ekonomický zisk, bude to impuls pro příchod dalších firem; větší počet firem v odvětví vyrobí větší objem výstupu, což se projeví růstem tržní nabídky a za jinak stejných okolností dojde k poklesu tržní ceny a zisku firem; příchod nových firem do odvětví bude trvat tak dlouho, dokud tržní cena neklesne na úroveň průměrných N a ekonomický zisk na nulu (analogický je opačný proces)

→ v dlouhém období tedy firma směřuje k vyrovnanosti TR a TC neboli k nulovému ekonomickému zisku

Tyto tři problémy se týkají omezenosti a volby mezi vstupy a výstupy ekonomiky

VSTUPY = statky nebo služby, které používají firmy ve svých výrobních procesech; vstupy jsou spojovány za účelem výroby výstupů

- nazýváme je „výrobními faktory“ a dělíme je do 3 skupin:

: přírodní zdroje = půda používaná k zemědělství nebo ke stavebnictví

zdroje energie

neenergetické zdroje (písek, železná ruda) + ŽP (voda, vzduch)

: práce = lidský čas strávený prací

: kapitálové zdroje = dld použitelné statky, které byly vyrobeny, aby vyráběly další jiné statky (předpokladem tvorby kapitálu jsou úspory)


VÝSTUPY = sestávají ze souboru různorodých užitečných statků nebo služeb, které jsou buď spotřebovávány, nebo použity pro další výrobu


Zákon vzácnosti
= statky jsou vzácné, protože neexistuje dostatek zdrojů k výrobě všech statků, které lidé chtějí spotřebovávat

- platí, že zdroje jsou omezené, zatímco potřeby (nedostatek, který si člověk uvědomuje a který ho podněcuje k jeho odstranění) jsou neomezené

- analýza toho, jak omezenost zdrojů nutí lidi a společnost volit mezi alternativními možnostmi užití vzácných statků =

Obr. 5 optimální výstup v krátkém období

Firma vychází při určení optimálního výstupu z křivky d, z rovnosti MC=MR odvodí výstup Qd1 a cenu P1, v krátkém období existuje fixní počet firem, neprodá žádná z nich více, než odpovídá jejímu podílu na skutečné poptávce D, tzn. za P1 neprodá Qd1 ale jen QD1. Za cenu P1 teď prodávají všechny firmy, křivka d se posunuje doleva na d´ a protíná D v jejím bodě daném kombinací P1QD1. Proces se znovu opakuje a ustane tehdy, když firma nebude mít důvod snižovat cenu své produkce, tj. při P3, optimální výstup je odvozený z d´´ odpovídá velikosti jejího skupinového podílu Q D3=Q d3.

Obr. 6 optimální výstup v dlouhém období

Firma realizuje nulový ekonomický zisk jako důsledek volného vstupu firem do dané výrobkové skupiny. Musí platit, že:

- křivka LAC se dotýká křivky d,

- křivka D protíná bod dotyku d a LAC.

Dlouhodobý optimální výstup Q firma prodává za P, protože P=LAC, bude ekonomický zisk = 0.

Prostorový model
Řeší konflikt mezi rozmanitostí potřeb a růstem nákladů spojených s diferenciací výrobků. Vychází ze dvou postulátů:

- o koupi výrobku spotřebitele nerozhoduje pouze cena, ale i transakční náklady (čas, délka jízdy za výrobkem, přepravní náklady)

- existují dané zdroje a různorodé potřeby, pokud můžeme výrobky vyrábět ve velkém rozsahu, šetříme náklady díky úsporám z rozsahu. Pokud se výrobce chce trefit do různorodých potřeb spotřebitelů má větší náklady, ale šanci mít větší tržby. Mezi těmito dvěmi stránkami hledá optimální stav.

Modely řeší např. kolik je třeba vyrábět typů TV, aby byly uspokojeny potřeby spotřebitelů s různými nároky.

1) Alokace vstupů mezi firmy

Má-li ekonomika fixní zásobu zdrojů, potom je další podmínkou celkové efektivnosti výroby efektivní rozmístění těchto zdrojů mezi jednotlivé firmy.

2. alokační pravidlo – druhou podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu mezi obě firmy, při níž je mezní produkt obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejný. Graficky : křivky MPL (nebo MPK) dvou firem vyrábějící stejný produkt – obr.3, výchozí stav L1 dělníků u 1.firmy, L2 u 2. firmy. MPL u 1.fy. je větší než u 2.fy. Alokační pravidlo navrhuje, aby byla práce přemístěna z 2. do 1. fy., je přemístěn 1 pracovník, šrafovaná plocha znázorňuje rozšíření výroby pomocí tohoto dodatečného pracovníka. Když je MPL při výrobě určitého statku u různých firem různý, může být celkový produkt zvýšen přemístěním zdrojů mezi firmami.


1) struktura výstupu firmy

firmy musí vyrábět efektivní kombinaci produktu.

3. alokační pravidlo – třetí podmínkou efektivnosti výroby je taková struktura výroby obou statků, při níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná. Obr.4. Hranice výrobních možností PPF představuje různé kombinace efektivně vyráběného produktu, ale pro určení efektivní struktury výroby a tedy odvození společensky efektivního bodu na křivce PPF musíme do analýzy zahrnout spotřebu (preference spotřebitelů)