dC1 / dC0 = - (1+R), kde R je mezní míra výnosu z investice, čili
Vnitřní výnosové procento.
Směrnice nám říká, o kolik se v daném bodě křivky zvýší výrobou budoucí spotřeba statku C, jestliže se sníží současná spotřeba statku C o jednu jednotku.
Optimální rozhodnutí jedince – obr. 4 – hranice výrobních možností PQ, dvě IK U0 a U1. Jednotlivec maximalizuje svůj užitek, tj. snaží se dosáhnout co nejvyšší IK. Proto se jeho optimum nachází v bodě F, kde je hranice výrobních možností tečnou nejvyšší dosažitelné IK. V tomto bodě se míra časových preferencí vyrovná vnitřnímu výnosovému procentu. R = t.
1) investiční rozhodování na dokonale konkurenčním kapitálovém trhu
jedinci jsou zachovány jeho výrobní možnosti, navíc získá přístup na kapitálový trh. Obr. 5. Původní investiční plán předpokládá úspory a investice v rozsahu (c0 –c0´). Po uskutečnění investice disponuje c0´statku C pro současnou spotřebu a c1´pro budoucí spotřebu. Bodem F prochází linie tržních příležitostí HJ.pokud v reakci na výši úrokové míry omezí své úspory, projeví se to posunem po hranici výrobních možností do bodu F1. Také z tohoto bodu odvodíme linii tržních příležitostí H´J´. Jedinec disponuje po změně investičního plánu odlišným objemem statku C pro současnou i budoucí spotřebu. Využitím svých výrobních možností však zvýšil současnou hodnotu svých aktiv (průsečím H´J´ s osou x je dál než HJ s osou x). nyní může použít služeb kapitálového trhu, posunem po H´J´ z bodu F1 do bodu E. maximalizuje zde svůj celkový užitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat