– je cenový index všech výrobků a služeb, u deflátoru se mění skladba GDP a používá váhy běžného roku. Deflátor je poměr nominálního produktu běžného období k reálnému důchodu běžného období.
Inflace a její dvojí pojetí
Lidé běžně označují růst cenové hladiny za inflaci. Ekonomové rozlišují dvojí pojetí inflace – statistické a teoretické. Statistické pojetí inflace = inflace je růst cenové hladiny, tj. růst CPI nebo deflátoru GDP. Míra inflace (p) je procentní vyjádření růstu cenové hladiny. Teoretické pojetí – převládá názor, že inflace je stálý a nepřetržitý růst cenové hladiny. Inflace je peněžní jev a je způsobena tím, že v ekonomice se zvyšuje množství peněz rychleji než množství reálné produkce.
Skutečný reálný produkt zjistíme, když nominální GDP vydělíme cenovým indexem běžného roku. Ekonomové srovnávají skutečný reálný produkt s teoreticky konstruovaným reálným produktem, který nazývají potenciální reálný produkt. To je úroveň celkové produkce, kterou je ekonomika schopna v daném roce vyrobit, využívá-li plně své výrobní faktory. Potenciální reálný produkt (Qk) nebo potenciální reálný důchod (Yk) můžeme definovat jako úroveň reálného produktu nebo reálného důchodu odpovídajícího přirozené míře nezaměstnanosti.
Přirozená míra nezaměstnanosti je dlouhodobá průměrná míra nezaměstnanosti, která je dána rovnováhou na trhu práce.
Na základě vztahu mezi skutečným produktem (Y) a potenciálním produktem (Yk) ekonomové definují mezeru GDP, která je významným měřítkem aktuálního stavu ekonomiky. Pokud je mezera záporná – ekonomika funguje pod hranicí svých produkčních možností a tudíž vznikají ztráty z nevyužití zdrojů. Je-li kladná, existující kapacity jsou využívány příliš intenzívně, což vyvolá inflační tlaky.
Žádné komentáře:
Okomentovat