Různá pojetí přirozené míry nezaměstnanosti

1. M. Friedman – v souvislosti se svým pojetím Phillipsovy křivky – definoval přirozenou míru nezaměstnanosti mikroekonomicky jako míru nezaměstnanosti, která vznikne působením tržních sil a kterou není možno trvale ovlivňovat opatřeními monetární a fiskální politiky. Existuje, když je trh práce v rovnováze.

2. makroekonomické chápání přirozené míry nezaměstnanost – úroveň nezaměstnanosti, při níž je míra inflace stabilní, nevykazuje tendenci k růstu nebo poklesu = NAIRU

3. širší definice – úroveň nezaměstnanosti, při níž je míra inflace stabilní, očekávání firem a zaměstnanců ohledně vývoje cen a mezd jsou správná a příliv a odliv nezaměstnanosti se vyrovnávají.

Faktory přirozené míry nezaměstnanosti:

a) úroveň a efektivnost úřadů práce,

b) motivace lidi hledat si nové zaměstnání,

c) demografická skladba pracovní síly,

d) dostupnost a pestrost pracovních míst,

e) variabilita poptávky po práci mezi jednotlivými firmami v ekonomice,

f) intenzita, s jakou vstupují noví pracovníci do pracovní síly.


Příčiny nezaměstnanosti
- za hlavní příčinu nezaměstnanosti se považuje nepružnost mezd, rozdíl mezi různými školami spočívá v tom, co považují za příčinu nepružnosti, jakou míru nepružnosti připouštění a jak dlouhý časový horizont jí přisuzují;