Geneze názorů na úlohu peněz v ekonomice
Peněžní agregáty
= souhrn peněžních prostředků s jistým stupněm likvidity, označují se obvykle M, někdy L a číslicí, která označuje různý stupeň likvidity peněžních prostředků zahrnutých pod agregát; jejich vymezením, sledováním a kontrolou se zabývá CB; slouží k měření množství peněz v ekonomice
M1 (úzké peníze) = hotovostní oběživo + vklady na běžných účtech + cestovní šeky
M2 = M1 + úsporné vklady a termínované vklady
M3 = M2 + euroměnové vklady u domácích bank
M4 (široké peníze) = M3 + vklady v nebankovních institucích v domácí měně + krátkodobé CP v domácí měně
M5 = M4 + ostatní CP v domácí měně
Poptávka po penězích v klasické, Keynesově a monetaristické teorii
Klasická peněžní teorie – vychází ze dvou koncepcí: rovnice směny a kvantitativní teorie peněz; uvažovali především s transakční poptávkou po penězích;
rovnice směny = M . V º P . Y (peněžní zásoba násobená rychlostí oběhu peněz se musí rovnat cenové hladině násobené reálným důchodem) – chceme-li získat z rovnice směny teorii, musí se přijmout určité předpoklady o proměnných – neoklasičtí ekonomové (Fisher, Marshall, Pigou) předpokládali, že změny jsou natolik malé, že zejména v krátkém období může být rychlost pokládána za neměnnou a reálný důchod za konstantní – tímto převedli rovnici směny na jednoduchou kvantitativní teorii peněz (někdy označována jako kvantitativní teorie cenové hladiny) – změny M způsobí přesně proporcionální změny P;
Žádné komentáře:
Okomentovat