- k přebytkům nebo deficitům SR nesmí dojít v období jednoho roku;
- typy deficitu:
4. cyklický (pasivní) deficit – odráží automatické změny ve výši příjmů a výdajů, ke kterým dochází v souvislosti s cyklickými výkyvy reálného produktu;
5. strukturální (aktivní) deficit – je způsoben permanentní expanzivní rozpočtovou politikou; bývá definován jako rozp. deficit, který by byl dosažen tehdy, pokud by ekonomika operovala na úrovni potencionální produktu;
6. skutečný deficit SR – součet cyklické a strukturální složky deficitu;
vytěsňovací efekt
- předpokládané účinky keynesiánské aktivní FP na agregátní poptávku a reálný důchod jsou zpochybňovány teorií vytěsňování – ta říká, že aktivní FP nemá reálný efekt, ale převážně vytěsňovací efekt = růst státních výdajů a strukturální deficit SR způsobují omezování soukromých výdajů
- státní výdaje vytěsňují soukromé přímo (přímou substitucí = stát zvýší výdaje na veřejnou dopravu a jednotlivci sníží své výdaje na osobní dopravu) nebo nepřímo (prostřednictvím růstu úrok. sazeb = stát zvýší např. výdaje na obranu, aniž zvýší daně – vzroste deficit SR, vláda si k jeho financování vypůjčí na fin. trhu, to vyvolá růst reálné úrokové sazby a následně pokles investičních a spotřebních výdajů)
1. úplné vytěsnění – G vzrostou stejně jako poklesnou soukromé investice
2. částečné vytěsnění – G vzrostou více než činí pokles soukromých investic
3. nulové vytěsnění –
4. “přetěsnění” – G vzrostou méně než klesly soukromé investice
Žádné komentáře:
Okomentovat