Za tím účelem ČNB :

e) Provádění dalších činností :

- Vede účty státnímu rozpočtu, poskytuje mu úvěry a pravuje státní dluhy.

- Vede účty bank; přijímá jejich vklady, poskytuje jim úvěry.

- Vyhlašuje kurs české měny k cizí měně.

- Spravuje měnové rezervy ve zlatě a devizových prostředcích.


- Rizika banky :

1) úvěrové riziko - nesplacení úvěrů. obtížné vymáhání.

2) Riziko likvidity - vznikne-li časový nesoulad mezi příjmy a výdaji banky.

3) Úrokové riziko - nesprávný odhad vývoje úrokových sazeb.

4) Devizové riziko - ovlivňuje vývoj kurzů mezi měnami.


- Povinnost ČNB :

+) Nejméně 2x ročně podávat zprávu parlamentu o měnovém vývoji.

2. Nejméně 1x za 3 měsíce informovat o měnovém vývoji veřejnost.


- Komerční ( obchodní ) banky :

Hlavním cílem je dosažení růstu.O povolení působnosti rozhoduje ČNB.

Riziko, resp. stupeň nejistoty

Velikost rizika se statisticky vyjadřuje rozptylem nebo směrodatnou odchylkou. Stupeň rizika může být redukován diversifikací portfolia.

Likvidita aktiv

Stupeň likvidity dané investice znamená rychlost a náklady s jakou lze investici přeměnit do formy nejlikvidnějšího aktiva (hotových peněžních prostředků).

Poptávka po depozitech denominovaných v různých měnách

Očekávaná míra výnosnosti depozit denominovaných v různých měnách závisí na:

• Úrokových sazbách na depozita denominovaná v daných měnách
• Změnách měnových kursů v daném období

Úrokové sazby a očekávaná míra výnosnosti

Úroková sazba na korunová depozita je očekávaná míra výnosnosti na korunová depozita vyjádřená v korunách.

Měnové kursy a očekávaná míra výnosnosti depozit denominovaných v různých měnách

i_D = (E^e_(t) – E_(t-1)) / E_(t-1) + i_F * (E^e_(t) – E_(t-1)) / E_(t-1) + i_F

i_D – domácí úroková sazba, i_F – zahraniční úroková sazby, E_(t-1) – měnový kurs domácí měna k zahraniční v přítomnosti, E^e_(t) – měnový kurs domácí měny k zahraniční očekávaný v budoucím období.

Levá strana: očekávaná míra výnosnosti domácího depozita vyjádřená v domácí měně.

Pravá strana: očekávaná míra výnosnosti zahraničního depozita vyjádřená v domácí měně.

(E^e_(t) – E_(t-1)) / E_(t-1) – očekávaná míra depreciace domácí měny vůči zahraniční v období t – 1 a t. Druhý člen rovnice je velmi malý, proto se vynechává.

C. sociálně psychologické aspekty

- posouzení osobnostních předpokladů (rodinné zázemí)

- silná cílevědomá osobnost komunikující s lidmi


D. právní činnosti

- znalost práva a specifická odbornost

- volba správné právní formy


Podnikatel posoudí míru a rozsah podnikatelského rizika a do podnikatelského záměru zahrne, jak tomuto riziku čelit. Výsledkem těchto činností (aktivit) je rozhodnutí, zda podnik bude či nebude založen.

Právní forma
- volbu ovlivňuje podnikatel, právní normy, které musí plnit

- nejen u založení, ale i u existujícího podniku je výběr důležitý


A. Živnost (na obecním úřadě)

B. Obchodní společnost

1. osobní (v.o.s., k.s.)

2. kapitálové (s.r.o., a.s.)

C. Družstvo (účel podnikání, uspokojení potřeb)

Rizika v zahraničním obchodě

– Se zahraničněobchodní činností je spojeno mnoho rizik, která mohou ohrozit dobrý výsledek tohoto podnikání. Je proto v zájmu každého vývozce, aby takovým rizikům zabránil, zmenšil je nebo je přesunul mna jinou organizaci (např. na pojišťovnu). Mnohá rizika lze změnit nebo dokonce odstranit zlepšením vlastní obchodní politiky. V zemích s tržním hospodářstvím existují další možnosti odvracení rizik od vývozce. Jsou to různé státní podpory a záruky.


Uzavření kupní smlouvy, potvrzení objednávky – najde-li nabídka kladnou odezvu, zašle kupující prodávajícímu objednávku. Přijetí objednávky oznámí prodávající potvrzením objednávky nebo zasláním proforma faktury.

Další formou uzavření kupní smlouvy je:
1) Uzávěrková nota (list), která se vyskytuje při obchodech s burzovním zbožím.
2) Kontrakt, který se používá většinou o rozlehlejších obchodů.


Plnění kupní smlouvy – kupní smlouvou se vývozce zavazuje podle dohodnutých podmínek dodat dovozce zboží. Dovozce je povinen zboží převzít a zaplatit.


Příprava dovozního obchodu

Importní marketing (rozbor trhu) – jestliže podnikatel po rozboru situace na tuzemském trhu zjistí, že určité zboží chybí nebo jeho sortiment je nedostatečný, rozhodne se toto zboží dovézt ze zahraničí. Může se přitom rozhodnout pro dovoz přímý nebo dovoz nepřímý, tj. provedený přes specializovanou dovozní organizaci.

Kritérium investičního rozhodování v podmínkách nejistoty

Nejjednodušším způsobem zahrnutí existujícího rizika do výpočtu současné nebo budoucí hodnoty projektu je zvýšení bezrizikové úrokové míry o rizikovou prémii. Riziková prémie je ta část výnosu kapitálu, která kompenzuje vlastníkovi kapitálu riziko spojené s danou investiční činností.

Zvyšování úrokové míry o rizikovou prémii závisí na možnosti diverzifikace rizika.

Nesystematické riziko lze snížit diverzifikací (investováním do mnohých projektů), protože je možné ho eliminovat, není možné očekávat vyšší výnos, než poskytuje bezriziková investice.

Systematické riziko není možné diverzifikovat, je-li s daným projektem spojeno toto riziko, alternativní náklady investice jsou vyšší než bezriziková míra, úroková míra by měla být zvýšena o rizikovou prémii.

Model oceňování kapitálových aktiv (CAPM) – měří rizikovou prémii kapitálové investice porovnáváním očekávaného výnosu této investice s očekávaným výnosem celého akciového trhu. Rizikové prémie z akcie (rozdíl mezi očekávaným výnosem a bezrizikovou mírou) se vyvíjí proporcionálně s rizikovou prémii celého akciového trhu (dodatečný výnos, který může investor očekávat za podstoupení systematického rizika spojeného s akciovým trhem).
Faktor beta (b) měří citlivost výnosu z aktiva na změny trhu tedy systematické riziko aktiv. Při daném beta je možné určit korigovanou úrokovou míru pro výpočet současné hodnoty rizikového aktiva. Úroková míra vyjadřuje očekávaný výnos aktiva, tzn. bezrizikovou míru plus rizikovou prémii odrážející systematické riziko.

Indiferenční křivky

– vyjadřují preference ekonomického subjektu ohledně obou možných výsledků. Na rozdíl od teorie spotřebitele (kde IK znázorňují všechny body na jedné IK kombinace statků poskytující stejný užitek), v teorii rizika bod na IK vyjadřuje užitek, kterého je dosaženo díky získání určitého výnosu X1 nebo X2. Situace se přitom vzájemně vylučují – nastane-li jedna, nemůže současně nastat druhá.

Tvar IK a vztah k riziku:

a) averze k riziku (obr.8) – bod C je riskantní, bod E jistou alternativou. Jak v C tak v E je stejný očekávaný výnos, leží na přímce EX. Ten, kdo riziko odmítá, nepřistoupí na riskantní alternativu, bod C leží na nižší IK než bod E.

b) vyhledávání rizika (obr.9) – dávají přednost riskantní alternativě C, proto bod C leží na vyšší IK než E

c) neutrální vztah k riziku (obr.10) – obě varianty C i E poskytují stejný užitek. IK jsou rovnoběžky.


Tvar IK a pravděpodobnost:

Jestliže se mění pravděpodobnosti výsledku, mění se také sklon přímky EX (neboť je určený poměrem prstí obou výsledků). Při změně prstí tedy jak IK, tak přímka EX rotují kolem bodu E. (obr.11)


Snižování rizika

Získáním více informací o různých alternativách rozhodnutí a o jejich výsledcích, pojištěním a diverzifikací.

Odvození fce užitku:

1) seřadit výsledky podle preferencí (X1>X2>X3)

2) určit libovolně vyšší hodnotu užitku nejvíce preferovaného výsledku a nižší hodnotu užitku nejméně preferovaného výsledku, což umožní stanovení měřítka. Podle konvence s většinou stanoví U(X1) = 1, U(X2) = 0

3) vypočítat hodnotu užitku pro střední hodnoty

U(X2) = U(X1)*p + U(X3)*(1-p)

Při určité prsti v intervalu od 0 do 1 je člověk indiferentní mezi rizikovou a jistou alternativou a očekávaný užitek rizikové alternativy se musí shodovat s užitkem výnosu jisté alternativy. Jeli U(X1) = 1 a U(X3) =0, pak dosazením do rovnice (3) U(X2) = p

Fce užitku vyjadřuje vývoj užitku v závislosti na zvyšování důchodu


Vztah k riziku

1) Averze k riziku (obr.1) – člověk požaduje poměrně vysokou prst nejvyššího možného výsledku riskantní alternativy, aby byl indiferentní mezi jistou a riskantní alternativou. Jistý výsledek je preferován před rizikem se stejným očekávaným výsledkem. Fce je konkávní. S rostoucími příjmy celkový užitek roste, ale v klesající míře (pomaleji než důchod, klesajícími mezní užitek příjmu)

2) Vyhledávání rizika (obr.2) – člověk je ochoten podstoupit riziko relativně malé prsti nejvyššího možného výsledku riskantní alternativy. Fce užitku je konvexní, vyjadřuje rostoucí mezní užitek příjmu.

3) Lhostejný vztah k riziku (obr.3) – člověk je nerozhodný při volbě mezi jistou a rizikovou alternativou rozhodnutí, pokud je jistý výsledek shodný s očekávaným výsledkem rizikové alternativy. Fce užitku je lineární, tj. konstantní mezní užitek příjmu.

Vztah k riziku a ochota přijmout spravedlivou sázku

(= taková sázka, když poskytuje očekávaný výnos shodný s výchozí jistou částkou)

Př. Máme 50 Kč (jistý obnos, bod D) a možnost podstoupení spravedlivé sázky, při níž buď s 50% prstí získáme 100 Kč (bod B) nebo s 50% prstí ztratíme vše (bod A). očekávaný užitek sázky je bod E

1) člověk s averzí k riziku (obr.4) – dá přednost jistoty (D)před spravedlivou sázkou (E). bod D je spojen s vyšším užitkem než bod E. nejběžnější přístup k riziku je odmítání rizika.

2) člověk vyhledávající riziko (obr.5) – dá přednost spravedlivé sázce (bod E) před jistotou (D)

3) člověk s neutrálním vztahem k riziku (obr.6) – bude při volbě mezi jistotou a spravedlivou sázkou nerozhodný.


Optimální rozhodnutí v podmínkách rizika

Model předpokládá 2 možné situace S1 a S2 určující výsledek určité alternativy rozhodnutí. (obr.7).

Přímka jistoty – CL – (45%) – představuje výnosy shodné v obou uvažovaných situacích

Rozpočtová přímka – tj. přímka stejného očekávaného výnosu – EX – je tvořena množinou bodů, které představují stejný očekávaný výnos v obou situacích.

EX = X1*p1 + X2*p2, sklon přímky = p1 / p2

9) ROZHODOVÁNÍ V PODMÍNKÁCH RIZIKA A NEJISTOTY.

PŘEDPOKLADY MODELů. ZÁKLADNÍ VELIČINY PRO ROZHODOVÁNÍ. VZTAH K RIZIKU. RIZIKO A VÝNOS. POUŽITÍ INDIFERENČNÍ ANALÝZY PRO ROZHODOVÁNÍ ZA RIZIKA. TEORIE PORTFOLIA. SNIŽOVÁNÍ RIZIKA. ASYMETRICKÉ INFORMACE, NEPŘÍZNIVÝ VÝBĚR A MORÁLNÍ HAZARD. SIGNÁLNÍ CHOVÁNÍ.


V tradičním modelu rozhodování spotřebitele se nebere v úvahu informační bariéra – lidé maximalizují svůj užitek za podmínky jistoty a dokonalých znalostí ekonomického prostředí. Ve skutečnosti však většina rozhodnutí probíhá v podmínkách nejistoty, za nichž má rozhodnutí více možných důsledků.


Riziko – je situace, kdy ten, kdo se rozhoduje, zná všechny možné důsledky svého rozhodnutí a je schopen určit pravděpodobnost každého z nich. Důsledky musí být navzájem nezávislé a součet jejich pravděpodobností se rovná jedné.

Objektivní pravděpodobnost – založena na znalosti frekvence, s níž mají určité události tendenci nastávat (hození mince). Může být určena v případě, kdy jsou k dispozici zkušenosti o frekvenci alternativních důsledků, nebo technologické či logické informace o pravděpodobnosti důsledků.

Subjektivní pravděpodobnost – je určitý dojem, že předpokládaný výsledek nastane. Tento dojem může být založen na znalostech a zkušenostech člověka.

RIZIKA V ZAHRANIČNÍM OBCHODĚ

Rizika :
Popis :

Hospodářská
Nedobrý odhad situace na trhu,

nevhodný sortiment zboží,

špatná kvalita

Dopravní rizika

Poškození při dopravě,

zpoždění při dopravě

Riziko nepřevzetí zboží

Dovozce odmítne zboží převzít a zaplatit

Riziko neplacení

Dovozce nechce nebo nemůže zaplatit,

případně platí se zpožděním

Politická

Vznikají na základě obchodně politických

opatření státu nebo politických událostí





Mnohá rizika lze změnit těmito cesty :

ð volba jistějších platebních podmínek

ð průběžné zjišťování a ověřování bonity kupujícího

ð pojištění rizik u pojišťovny

Vlivy mechanické, biologické, klimatické a společenské

Vnější přepravní rizika lze podle původu rozdělit na rizika:

· Mechanická (laky, nárazy, vibrace…) – způsobují deformace obalových prostředků

· Klimatická (voda, vlhkost, prach, teplota…) – ovlivňují mechanické vlastnosti obalových prostředků a materiálů

· Biologická (hlodavci, hmyz…)

· Společenská (krádeže, ztráty, nedoručitelnost zásilky…)

Rozložení rizik: 60% mechanická, 25% společenská, 15% klimatická a biologická


1. NÁRODNÍ PROGRAM PODPORY JAKOSTI 2002

· Aktivity, které plánují jednotlivá ministerstva a nevládní organizace, které se zabývají problematikou jakosti

· Proces zvyšování jakosti souvisí s výchovou, vzděláváním, akreditací, poradenstvím, certifikací, bezpečností a ochranou zdraví při práci, péčí o životní prostředí a dalším

Analýza rizik, které mohou potkat právě naší firmu!

· Musíme odhadnout jaký je stupeň jejich pravděpodobnosti – časový úsek, kdy se posuzuje krize – zatím v praxi se vychází z časového období 5-ti let a určujeme kolikrát se v tomto období mohou krize opakovat a jaký může mít účinek na chod firmy.

Krizová matice (K. Winteling)
Pravděpodobnost vzniku
v definovaném čase
vysoká

střední

nízká

negativní
ohrožující existenci
zničující

Účinky na organizaci

Sice se má za to, že krizový management v ČR není – neexistuje a teprve se zavádí, ale ve skutečnosti je a byl (např. požární řád je výsledkem prevence krize). Z toho vyplývá, že krizový management je v určitých úsecích činnosti podniků zaveden a používá se – toto samozřejmě závisí na charakteru podniku.

(1) Rizika průmyslová a obchodní

- rizika výrobní (poruchy výrobního zařízení, zastaralost výrobního zařízení)
- rizika sociální (problém s pracovními úrazy, stávky)
- rizika nákupní (kvalita, cena, kvantita)
- rizika subdodavatelských vztahů
- rizika technologická a inovační (přehnaně úsporné programy, nedocenění investic do vývoje a výzkumu)
- rizika v oblasti informatiky (v oblasti programů, zničení, poškození dat, falešné programy, chybnost či nedostatek údajů)
- rizika v distribuci (z nedodržení dohod mezi výrobcem a distributorem, pravidelnost, použitelnost, rozsah, správa a údržba skladů, rizika při dopravě)

(1) rizika finanční
- nesolventnost
- likvidita
- cenová rizika
- bankovní rizika

(2) rizika mezinárodní a inflační
- rizika vývozní (špatný průzkum odbytišť, rizika při realizaci zakázky v zahraničí, rizika splacení pohledávky)
- rizika měnová
- rizika politická
- rizika inflační (v mezinárodním kontextu)

KRIZOVÝ MANAGEMENT (KM)

Krize organizace (firmy) = jsou to situace, které představují trvale nebo po delší dobu negativní odchylku od normálu a je to taková záležitost, která ohrožuje cíl organizace a nebo i samotnou její existenci.

Základní prvky krizového managementu:
(1) určení stupně ohrožení organizace (analýza), tzn. odhalení rizik i možných zdrojů krizí
(2) stanovení krizové strategie, což znamená zabránění vzniku strategií
(3) realizace krizové strategie, kdy aktivně podnik postupuje při vzniku těchto krizí

Analýza stupně ohrožení
= provede se analýza všech potenciálních zdrojů krizí
- analýza se týká záležitostí uvnitř i vně podniku
a) krize uvnitř podniku - např. surovinová, výroby, finanční, know-how, managementu, personální, atd.
b) krize vně podniku - odbytová, zákaznická, dodavatelská, legislativní, a další

Další rozdělení rizik je na základní skupiny rizik a to na:
· rizika průmyslová a obchodní
· rizika finanční
· rizika mezinárodní a inflační

Manažerské rozhodování

1.2. Manažerské rozhodování
– manažer musí rychle rozhodnout
– z 10 rozhodnutí je u úspěšného manažera 5–7 správných

– Podmínky pro správné rozhodování:
a) volný přístup k informacím, které k rozhodnutí potřebuje
b) povinnost a pravomoc rozhodovat
c) odpovědnost za rozhodnutí
d) musí být podřízeným a spolupracovníkům známý jako rozhodovatel

– manažeři se často snaží vyhnout riziku. Jejich postoj k němu je definován jako ochota nebo neochota manažera samostatného rozhodování v určitých situacích. Riziko chápou jako stav neinformovanosti o problému rozhodování.
• možnost rozhodnutí, které není v očekávání ze strany nadřízeného
• možnost důsledku ztráty pro podnik
• ohrožení svého postavení ve firmě

– Faktory ovlivňující postoj manažera k riziku:
a) Stupeň řízení – na vyšších úrovních přijímat vyšší rizika
b) Rozhodovací situace – osobnost rozhodovatele (ženy jsou ochotny více riskovat než muži)

Manažerské rozhodování

2. Manažerské rozhodování
- tvoří podstatnou část práce manažera
- musí být vždy a rychlé
- převažuje rozhodování a rizika – rozhodnutí někdy špatné, jindy dobré. Špatné rozhodnutí není kvalifikováno jako hrubý prohřešek, ale nesmí se opakovat příliš často.
Podmínky pro rozhodování:
(a) manažer by měl mýt vymezenou pravomoc pro rozhodování
(b) měl by mít povinnost rozhodovat
(c) za rozhodnutí musí nést odpovědnost
(d) musí mít přístup k informacím
(e) musí být ostatním pracovníkům známí jako rozhodovatel

Rizika při rozhodování:
 určitý stav neinformovanosti
 možnost výskytu ztrát při rozhodování pro firmu
 chybné rozhodnutí bude mít nepříznivé důsledky pro manažera

- osobnost rozhodovatele – někteří rádi rozhodují a podstupují riziko a naopak, někteří to nemají rádi. Důležitým faktorem je věk, lidé do 35let hodně riskují, ženy riskují více než muži, ženy mají také pozitivnější postoj k riziku.
- osobní preference rozhodovatele (hodnotový systém)
systém hodnot zaměřen na organizaci a nebo na osobní prospěch a kariéru

Manažer přijímá politická rozhodnutí:
- splnění požadavků nadřízených i podřízených
- rozhodovací analýza – postup, který zahrnuje mnoho kroků

Vývoj nových výrobků

Vývoj nových výrobků
1. akvizice – koupě jiné firmy nebo licence nebo patentu (u velkých firem – kupují ty malé)
2. vývoj – vlastní nebo zadaný (sami máme vývojové středisko nebo firma to zadá např. VŠ)

Riziko nových výrobků
Spotřebitelské trhy = 40% riziko, Průmyslové trhy = 20% riziko, Služby = 18% riziko

Tvorba nápadů (odkud bereme zdroje, nápady)
1) potřeby a přání zákazníků
2) zaměstnanci – jak ten výrobek předělat
3) konkurence – vznikají různé napodobeniny
4) prodejci – mezičlánek mezi výrobcem a zákazníkem
5) management vedení firmy – kupují výrobky jiných a pak je rozebírají

Zpracování nápadů
Velké množství nápadů musíme zredukovat. Musíme si dát pozor, můžeme udělat 2 chyby:
1) opomenutí – mám 100 nápadů, 90 z nich vyloučím -může být v něm ten dobrý nápad
2) chyba – vyberu špatný nápad a vyvíjím ho dál

Zavedení výrobků na trh
Může se použít vlnový prodej. Zákazníkům nabídnu zboží v 5 vlnách. 1 po 2 ať si ho oblíbí.
Marketingový řízený test. S některými obchodníky se dohodneme na testování. Bonbóny, dáme je do pár obchodů a sledujeme jak jdou.
Testování trhu – testujeme výrobek na celém trhu

Životní cyklus výrobku
Má 4 základní části:

I. etapa zavádění – cena výrobku velmi vysoká, zisk firem je velmi malý nebo je ztráta. Vliv nákladů na reklamu a vývoj.

II. etapa růstu – prudký růst prodeje, snižování ceny, přichází zisk s objemu prodeje. Utužuje se kvalita.

III. etapa zralosti – nejdelší část životního cyklu, firmy mají největší zisky. Aby tu etapu prodloužili, různě modifikují výrobek, trhy, propagaci, snaží se aby tato etapa byla nejdelší. (Jonson)

IV. etapa poklesu – pokusy o omlazení nebo výrobek vyřadíme nebo prodáme licenci.

Podle strukturovanosti

podle strukturovanosti
= dobře strukturované rozhodovací problémy (jednoduché, programované, algoritmizované)
- jsou problémy řešené na nižších úrovních řešení
- protože jsou to většinou opakované problémy, existují obvykle rutinní postupy řešení (stanovení velikosti objednávky materiálu apod.)

= špatně strukturované rozhodovací problémy
o jsou problémy řešené zpravidla na vyšších úrovních řízení, které jsou svým charakterem do určité míry nové a neopakovatelné
o řešení těchto problémů vždy vyžaduje tvůrčí přístup, využití rozsáhlých znalostí, zkušeností a intuice, přičemž neexistují standardní procedury jejich řešení
o pro špatně strukturované problémy je charakteristické:
- existence většího počtu faktorů ovlivňujících řešení daného problému
- náhodnost změn některých prvků okolí firmy, kde řešení problému probíhá
- existence většího počtu kritérií hodnocení variant řešení
- obtížná interpretace informací potřebných pro rozhodnutí a proměnných popisujících okolí
o příkladem špatně strukturovaného rozhodovacího problému je např. rozhodování o vytvoření společného podniku, rozhodování o organizační struktuře, rozhodování o výrobkových a technologických inovacích atd.

Rozhodování za rizika a nejistoty
- nedílnou součástí většiny rozhodovacích procesů, především složitých, špatně strukturovaných, resp. neprogramovaných rozhodovacích problémů, řešených na vyšších úrovních řízení hospodářských jednotek je riziko a nejistota
- výsledky volby mnoha rozhodnutí závisejí na budoucím vývoji faktorů, který přesně neznáme – mezi tyto faktory, označované jako faktory rizika či faktory nejistoty, patří např. poptávka, výše prodejních cen, úrokové sazby, legislativní změny týkající se daňové politiky a mnoho dalších

Nejistota

Nejistota
o můžeme ji chápat jako nemožnost spolehlivého stanovení budoucích hodnot rizikových faktorů ovlivňujících důsledky a účinky volby variant
o skutečná náročnost na zdroje, veličiny ekonomických efektů i hodnoty ostatních kritérií se mohou do určité míry odchylovat od výsledků předpokládaných, očekávaných, resp. plánovaných
o tyto odchylky mohou být buď nežádoucí (vyšší náklady a nižší ekonomické efekty, popř. ztráta) nebo naopak žádoucí
o Riziko
o můžeme ho chápat z hlediska jeho příčin, nebezpečí (pravděpodobnosti) nepříznivých situací, které mohou nastat a hodnot kritérií zvolených pro hodnocení variant v jednotlivých situacích
o riziko se skládá z rizika poptávkového (faktor, který by mohl být příčinou neúspěchu projektu), z nezbezpečí podnikatelského neúspěchu a v neposlední míře také z velikosti ztráty (nežádoucí odchylky skutečně dosaženého zisku od zisku očekávaného)
o Postoj rozhodovatele k riziku
o při rozhodování za rizika a nejistoty hraje významnou roli postoj rozhodovatele k riziku
o postoj rozhodovatele k riziku ovlivňuje více faktorů – k nejvýznamnějším patří jeho osobní založení, minulé zkušenosti a dále okolí, ve kterém volba rizikových variant probíhá
o rozhodovatel (manažer, podnikatel) může mít buď averzi k riziku, sklon k riziku, nebo neutrální postoj k riziku

a) rozhodovatel s averzí k riziku
- snaží se vyhnout volbě značně rizikových variant a vyhledává málo rizikové varianty, které se značnou jistotou zaručují dosažení výsledků, jež jsou pro něj přijatelné

b) rozhodovatel se sklonem k riziku
- ten naopak vyhledává značně rizikové varianty (které mají naději na dosažení zvláště dobrých výsledků, ale jsou spojeny i s vyšším nebezpečím špatných výsledků, popř. i ztrát) a preferuje je před variantami málo rizikovými

c) rozhodovatel s neutrálním postojem k riziku
- u tohoto rozhodovatele jsou averze a sklon k riziku ve vzájemné rovnováze

Vztah mezi efektem a rizikem

Vztah mezi efektem a rizikem
lze definovat 4 typy alokátorů

Hobbyista
- upřednostňuje bezpečné alokace a spokojí se s nízkým efektem

Misionář
- podstupuje velké riziko, za něž inkasuje malý efekt

Manažer
- inkasuje velký efekt, přičemž riziko nese vlastník

Pravý podnikatel
- podstoupením velkého rizika inkasuje velký efekt jako prémii za snižování objektivní entropie


Informovanost
- část informací subjektivního charakteru (suma informací, které daný stav světa interpretují nepravdivě)
- část informací objektivního (relativně objektivního)
- může se pohybovat mezi dvěma krajními stavy informací, a sice informace nulové nebo plné informovanosti