Rozpočtová politika
- rozmanité procesy (vztahy a nástroje), které se odehrávají v rámci veřejné rozpočtové soustavy
- realizována státem na různých úrovních veřejné správy (centrální, regionální a místní)
- regulace vztahů mezi zúčastněnými subjekty v rámci toků veřejných prostředků
- koordinace vazeb mezi cíly, nástroji a předpokládanými výsledky činností státu, pokud jde o jeho finanční prostředky
- alokační a redistribuční fiskální funkce
- obraz hospodaření státu v rámci jednoho rozpočtového období (1 rok)
Cíl rozpočtové politiky vlády
- vytvořit dostatečné finanční prostředky, tj. veřejné příjmy, k profinancování veřejných výdajů
Zásady rozpočtové politiky
o reálnost
o úplnost
o dlouhodobá vyrovnanost
o publicita
Rozpočtový proces
- cyklický proces opakující se po jednom roce, který má kontinuitu na delší období
- 4 fáze
o návrhů, projednání, schválení, plnění a kontroly
Veřejný rozpočet
- právní předpis stanovující základní proporce a vazby v rámci veřejných financí na straně příjmů a výdajů
- fond veřejných prostředků
- tok finančních prostředků
- hlediska při vymezení podstaty veřejných rozpočtů
o úroveň veřejné nebo státní správy, o kterou jde při vybilancování příjmů a výdajů
o ekonomické hledisko
o účetní hledisko
o právní hledisko
o časové hledisko
- podle těchto hledisek jsou definovány rozpočty jako
o nástroj hospodářské politiky příslušné vlády (ekonomické hledisko)
o finanční bilance příjmů a výdajů (účetní hledisko)
o zákon (právní hledisko)
o finanční plán stanovující objem a strukturu příjmů a výdajů vlády (nebo jiného subjektu státní správy a samosprávy) včetně salda (časové hledisko)
Otázky v souvislosti s charakteristikou rozpočtového procesu
- kdo, kdy, na jaké období a podle jakých zásad sestavuje návrh rozpočtu
- kdo projednává a schvaluje návrh rozpočtu
- jakým otázkám je při jeho projednávání a schvalování věnována pozornost
- kdo odpovídá za realizaci rozpočtu a kdo zabezpečuje jeho pokladní plnění
- kdo projednává a schvaluje státní závěrečný účet
Technické problémy z hlediska průběhu rozpočtového procesu
- členění rozpočtu a uplatněná kritéria
o třídění výdajů a příjmů (národní a mezinárodní)
- způsob napojení příjmů a výdajů na bankovní a zúčtovací systém
- rozlišení mezi účetním a pokladním plněním rozpočtu
o pokladní: realizace plateb z rozpočtového výdajového účtu nebo na příjmový účet
Vyrovnanost rozpočtového procesu
- v průběhu rozpočtového období, kdy může docházet ke krátkodobé fiskální nerovnováze, kterou lze řešit např. vydáním krátkodobých státních cenných papírů či krátkodobým úvěrem
- nebo po ukončení tohoto období, kdy může vzniknout schodek anebo přebytek
Úvod do problematiky fiskální politiky
Rozdíly mezi rozpočtovou a fiskální politikou
- v cílech a záměrech těchto politik
- v pojetí a přístupu k základním fiskálním nástrojům
- v subjektech, které jsou kompetentní k jejich realizaci
Rozdíly mezi rozpočtovou a fiskální politikou podle P. Dvořáka
rozpočtová politika fiskální politika
teoretická východiska klasické finance keynesiánské (funkční) finance
zaměření realizace alokačních a redistribučních záměrů makroekonomická stabilita a stimulace
kompetentní subjekty ministerstvo financí vláda
vztah k rozpočtu vyrovnanost je prioritou vyrovnanost nemusí být prioritou
vztah k veřejným výdajům jako suma G a TR pouze G
vztah k veřejným příjmům daně TA čisté daně (TA – TR)
Stabilizace v uzavřené ekonomice a možné přístupy
- multiplikační modely s fixními investicemi
o bez vlády a státního rozpočtu
o s vládou a se státním rozpočtem
- multiplikační modely s proměnnými investicemi
o bez vlivu vlády a fiskálních nástrojů
o s vlivem vlády a fiskálních nástrojů
Multiplikátory
Y = C + I
C = Ca + cY
Y = (Ca+I)/(1-c)
1/(1-c) multiplikátor
Y = C + I + G
C = Ca + cY
Y = (Ca+I+G)/(1-c)
dY = dG/(1-c)
1/(1-c) výdajový multiplikátor
Některé daně nejsou na výši důchodu závislé, zatímco jiné jsou závislé na daňové sazbě i na výši důchodu.
C = Ca + c(Y – TAa)
C = Ca + c(1-t)Y
Y = (Ca + I + G – cTAa)/(1-c)
dY = -cdTAa/(1-c)
-c/(1-c) daňový demultiplikátor
C = Ca + c(1-t)Y
Y = (a + I + G)/(1-c(1-t))
Daňový demultiplikátor nelze vypočítat, protože indukovaná daň není exogenní veličinou (je závislá na jiné proměnné) v rámci tohoto modelu, tj. na důchodu Y.
Modifikace výdajového multiplikátoru:
dY = dG/(1-c(1-t))
Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu
dG = dTAa
dY = dG/(1-c)
dY = -cdTAa/(1-c)
dY = dG/(1-c) – cdTAa/(1-c)
dY = dG/(1-c) – cdG(1-c)
dY = (1-c)dG/(1-c) = 1
Důchod se zvýší o přírůstek vládních výdajů a multiplikátor vyrovnaného rozpočtu se rovná 1.
Uvážíme-li uvalení indukovaných daní, a ne tedy autonomního zdanění, dojde i k modifikaci podoby multiplikátoru vyrovnaného rozpočtu a ke změně jeho hodnoty – bude nižší než 1:
dY = (1-c)dG/(1-c(1-t))
Typy fiskálních multiplikátorů
- pro konstantní úrokovou míru
- pro variabilní úrokovou míru
Otázky pro diskusi
- zda fiskální nástroje jsou účinným nástrojem hospodářské politiky, a pokud ano, jaký je jejich vliv na závislé makroekonomické veličiny a na rozvoj národního hospodářství
- zda fiskální politika je rovnocenná (nebo není), měnové politice, pokud jde o její makroekonomické účinky
- jaké jsou vazby mezi fiskální a měnovou politikou
Měli bychom vysvětlit
- mechanismy fiskálních opatření
- způsob analýzy jejich dopadů a účinnosti
- odlišnosti různých typů fiskální politiky
Fiskální opatření
- diskreční opatření jsou opatření žádající zvláštní zásahy (intervence) vlády, mají jednorázový charakter a jejich největším problémem jsou časová zpoždění (změny v daňových sazbách, zavedení nových daní, změny ve struktuře či objemu veřejných výdajů)
- automatické (vestavěné) stabilizátory působí po svém schválení a zabudování do systému automaticky, dlouhodobě a hlavně proticyklicky (systém sociálních dávek, podpory v nezaměstnanosti, progresivní důchodové zdanění)
- expanzivní (směrem ke zvýšení AD) a restriktivní (směrem ke snížení AD)
- modely IS-LM a AS-AD
- IS-LM neuvažuje změnu agregátní cenové hladiny, rozhodující je poloha a pohyb křivky ID, sklon LM umožňuje vyvozovat závěry o účinnosti fiskálních opatření
- AS – AD uvažuje změnu agregátní cenové hladin
Význam sklonu křivky LM pro účinnost fiskální politiky
Význam sklonu AS křivky pro účinnost fiskální politiky
- pro posun z AD1 do AD2 je dY > dP, pro stejný posun z AD3 do AD4 je dY < c =" f(Y" d =" G" c =" f(Y" style="font-size:130%;">
- v podmínkách fixního objemu veřejných výdajů nemá snížení daní, kryté veřejným dluhem, vliv na soukromou spotřebu, protože je vyrovnáno zvýšením soukromých úspor
- nemění-li se spotřeba domácností nebo vlády, nedochází k růstu agregátní poptávky
- pod vlivem racionálních očekávání se zvýšení disponibilního důchodu soukromého sektoru v důsledku snížení daní promítne do růstu soukromých úspor, nikoliv do spotřeby
- vzhledem k tomu, že nárůst soukromých úspor kompenzuje pokles úspor veřejných, nedochází k nárůstu úrokové míry
- protože se nemění úroková míra, nedochází v uzavřené ekonomice k poklesu domácí investiční aktivity (tj. efektu vytlačování) ani k přílivu zahraničního kapitálu, a v otevřené ekonomice nedochází ke vzniku deficitu běžného účtu platební bilance
Zobrazují se příspěvky se štítkemrozpočet. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrozpočet. Zobrazit všechny příspěvky
5) Přednáška: Analýza efektivnosti veřejných výdajů, veřejných projektů a veřejných výdajových programů
Analýza efektivnosti veřejných výdajů, veřejných projektů a veřejných výdajových programů
Efektivnost veřejných výdajů, veřejných projektů a veřejných výdajových programů
Efektivnost
- absence plýtvání, tj. co nejefektivnější užívání zdrojů k uspokojení potřeb a přání lidí
- kritéria efektivnosti charakterizují normy a pravidla volby, jichž se užívá při optimální alokaci výroby a spotřeby (R. Goulli)
Druhy efektivnosti
- alokační (pareto-efektivnost)
o nejvyšší možná kombinace komodit při daných zdrojích a technologiích výroby
- produkční
o analýza strany nabídky, co nejnižší náklady při produkci při daných zdrojích a technologiích
Problémem efektivní alokace je vztah efektivnosti a rovnosti.
Faktory komplikující analýzu efektivnosti veřejných výdajů, projektů a programů
- vágnost programu efektivnost
- neujasněnost rozdílů mezi veřejnými výdaji, veřejnými projekty a veřejnými výdajovými programy
- specifikum činností a produktů, financovaných a zabezpečovaných v rámci veřejných výdajů a veřejného sektoru
Rozhodování o veřejných výdajích, projektech či programech a jejich efektivnost
- otázka účinnosti - který výdaj, projekt nebo program bude nejlépe splňovat daný cíl
- otázka účelnosti – který z nich je reálné zavést
- otázka hospodárnosti – který z nich je nejlevnější
Rozdíly při posuzování efektivnosti veřejných výdajů oproti veřejným projektům a programům
- veřejné výdaje jsou finanční kategorií
- veřejné výdajové projekty a programy jsou věcné ekonomické kategorie (spojnice mezi veřejným financováním a veřejným sektorem)
Rozpočtový proces
- složitý proces, ve kterém se promítají rozmanité zájmy (voličů, politiků, zájmových či nátlakových skupin, byrokracie)
- A. Wildawsky: Nejdůležitějším určujícím faktorem velikosti a obsahu letošního rozpočtu je rozpočet loňský
Přístupy k rozpočtovému procesu
- line-item budgetary (konec 19. století)
- performance budgetary (50. léta 20. století)
- program budgetary (60. léta 20. století)
- management by objectives (počátek 70. let 20. století)
- zero-based budgeting (konec 70. let 20. století)
- performance budgeting (80.-90- léta 20- století)
- moderním přístupem k rozpočtování obecně je změna orientace od sledování využívání veřejných prostředků ke sledování dosahovaných výsledků v rámci veřejného financování (budgeting for results)
Efektivnost veřejných výdajů
- efektivnost veřejných výdajů a vazba na daňové záležitosti (např. daňová kvóta) – nejvýnosnější zdroj příjmů
- tlak na růst veřejných výdajů versus tlak na snížení daní
- veřejné výdaje versus soukromé rozhodování (buď vyšší užitek anebo stejný užitek s nižšími náklady)
Analýza efektivnosti veřejných výdajových projektů
- vyjádření jejich přínosů
- porovnání s náklady na jejich dosažení
- naplnění některého z uvedených záměrů cestou veřejného projektu nebo programu nemusí být nutně ten nejefektivnější způsob
- soukromá produkce a poskytování statků může být někdy efektivnější
- někdy může být zvolen i neefektivní program
Metody analýzy efektivnosti veřejných výdajů, projektů a výdajových programů
- jaká je úloha ekonoma v této oblasti, když se o přijetí nebo nepřijetí rozpočtu, projektu či programu rozhoduje politickou cestou, v rámci veřejné volby?
- úlohou ekonoma je poskytnout politickému rozhodování dostatečný objem informací k tomu, aby přijatá rozhodnutí byla efektivní (hospodárná, účelná a účinná) a spravedlivá
Dílčí kroky analýzy efektivnosti veřejných výdajů, projektů a programů podle Stiglitze
Základní otázky Stiglitze
- proč je vládní program nejlepším řešením?
- proč má vládní program takovou podobu, jakou má?
- jaký vliv má vládní program na soukromý sektor?
- kdo získá a kdo ztratí následkem vládního programu?
- jsou zisky větší než ztráty?
- existují alternativní programy, které jsou lepší než běžné vládní programy (které zlepší situaci všech jednotlivců)?
- existují alternativní programy, které mají odlišný dopad na přerozdělování ekonomických statků, ale přesto dosahují stejných prvotních cílů?
- jaké překážky brání zavedení těchto alternativních programů?
Kritéria třídění veřejných projektů a veřejných výdajových programů
- časové hledisko
o krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé projekty
- charakter projektů nebo programů
o spotřební, investiční, redistribuční
- odvětví nebo oblast, ve které jsou realizovány
o zdravotnictví, kultura, školství, sociální péče
Druhy veřejných projektů podle Musgraveových
- projekty dělitelné s fixním rozpočtem
- projekty dělitelné s proměnlivým rozpočtem
- projekty nedělitelné s fixním rozpočtem
- projekty nedělitelné s proměnlivým rozpočtem
Metody analýzy efektivnosti podle J. Bénarda
- jednokriteriální metody: jedno dominantní kritérium
o CBA – analýza nákladů a výnosů
- poměření výnosů a nákladů (B/C)
- vypočtení čistého výnosu (B – C)
- minimalizace nevyužité částky fixního rozpočtu
o CEA – analýza nákladové efektivnosti
- porovnání různých postupů se stejným výsledkem
o CUA – analýza užitečnosti nákladů
- vícekriteriální metody
o metoda lexikografického uspořádání
o metoda Electra
- podobné cíle a problémy
Typy užitků (výnosů) a nákladů podle Musgraveových
- reálné
o přímé x nepřímé
o hmotné x nehmotné
o meziprodukty x konečné
o vnější x vnitřní
Diskontování – převedení budoucím výnosů (užitků) a nákladů na současnou hodnotu
- současná hodnota (PV) částky (B) splatné v (n) letech
PV = B/(1+i)n (i – úroková sazba)
- současná hodnota toku důchodů B1, B2...Bn pro (n) let
PV = B1/(1+i) + B2/(1+i)2+B3/(1+i)3+...+Bn/(1+i)n
- pro konstantní hodnoty B platí
PV = B(1-(1+i)-n)/i
- citlivé na diskontní sazbu
- vysoká diskontní sazba zvýhodňuje krátkodobé projekty
Různá pojetí spotřebitelského přebytku
- Marshallovo pojetí
o nerozlišuje důchodový a substituční efekt
- Hicksovo kompenzační pojetí
o kompenzovaná poptávková křivka: velikost poptávky po komoditě, kdy každá změna ceny komodity je kompenzována tak, že spotřebitel zůstane na stejné indiferenční křivce neutralizace důchodového efektu
- Hicksovo ekvivalentní pojetí
Výpočet spotřebitelského přebytku
- celkový užitek mostu se rovná součtu spotřebitelských přebytků všech uživatelů, a pokud by tato suma převyšovala náklady, měl by být tento most postaven
Historické ohlédnutí za analýzou efektivnosti veřejných výdajů, veřejných projektů a programů
- 1902 – USA: zákon „River and harbor act“: kodifikace vyhodnocování nákladů a výnosů říčních nebo přístavních zařízení, projektovaných sborem inženýrů
- 1936 – zákon o zvládání povodní (Flood control act)
- 1950 – zásady a pravidla spojená s hodnocením projektů různých vodních nádrží
- zelená kniha: metody vyhodnocování veřejných projektů
- 1961 – systém PPBS (Planing Programming Budgeting System): ministerstvo obrany
- 70.léta – metoda Zero-Based budgeting
Programy na zkvalitnění rozpočtového procesu
- Financial Management Initiative ve Velké Británii
- triennial budgeting ve Švédsku
- aggregated productivity targeted budget v Dánsku
Snahy o zvýšení efektivnosti veřejného sektoru
- alternativní metody zabezpečování veřejných služeb ASDA
Projevy neefektivnosti ve veřejném sektoru
- neoprávněné zařazení určitého programu nebo projektu do veřejného sektoru a jeho financování z veřejných prostředků
- alokační neefektivnost, vyplývající z nedostatečnosti analýzy veřejného projektu nebo z nevhodnosti metod této analýzy
- produkční neefektivnost, zakládající se na rozhodnutí, zda je při zabezpeční určitých statků a služeb efektivnější veřejný nebo soukromý sektor
Druhy neefektivnosti
- alokační
o utopené náklady – náklady špatného rozhodnutí
- produkční (X-neefektivnost, technická neefektivnost)
o nevyužití efektivnější technologie
Poptávka vyvolaná stranou nabídky
- D1 – křivka skutečné poptávky, D2 – křivka poptávky vyvolaná producentem
- neefektivnost alokace: produkce výstupu Q2 místo Q1
Neužitečné veřejné projekty – bílí sloni
Efektivnost veřejných výdajů, veřejných projektů a veřejných výdajových programů
Efektivnost
- absence plýtvání, tj. co nejefektivnější užívání zdrojů k uspokojení potřeb a přání lidí
- kritéria efektivnosti charakterizují normy a pravidla volby, jichž se užívá při optimální alokaci výroby a spotřeby (R. Goulli)
Druhy efektivnosti
- alokační (pareto-efektivnost)
o nejvyšší možná kombinace komodit při daných zdrojích a technologiích výroby
- produkční
o analýza strany nabídky, co nejnižší náklady při produkci při daných zdrojích a technologiích
Problémem efektivní alokace je vztah efektivnosti a rovnosti.
Faktory komplikující analýzu efektivnosti veřejných výdajů, projektů a programů
- vágnost programu efektivnost
- neujasněnost rozdílů mezi veřejnými výdaji, veřejnými projekty a veřejnými výdajovými programy
- specifikum činností a produktů, financovaných a zabezpečovaných v rámci veřejných výdajů a veřejného sektoru
Rozhodování o veřejných výdajích, projektech či programech a jejich efektivnost
- otázka účinnosti - který výdaj, projekt nebo program bude nejlépe splňovat daný cíl
- otázka účelnosti – který z nich je reálné zavést
- otázka hospodárnosti – který z nich je nejlevnější
Rozdíly při posuzování efektivnosti veřejných výdajů oproti veřejným projektům a programům
- veřejné výdaje jsou finanční kategorií
- veřejné výdajové projekty a programy jsou věcné ekonomické kategorie (spojnice mezi veřejným financováním a veřejným sektorem)
Rozpočtový proces
- složitý proces, ve kterém se promítají rozmanité zájmy (voličů, politiků, zájmových či nátlakových skupin, byrokracie)
- A. Wildawsky: Nejdůležitějším určujícím faktorem velikosti a obsahu letošního rozpočtu je rozpočet loňský
Přístupy k rozpočtovému procesu
- line-item budgetary (konec 19. století)
- performance budgetary (50. léta 20. století)
- program budgetary (60. léta 20. století)
- management by objectives (počátek 70. let 20. století)
- zero-based budgeting (konec 70. let 20. století)
- performance budgeting (80.-90- léta 20- století)
- moderním přístupem k rozpočtování obecně je změna orientace od sledování využívání veřejných prostředků ke sledování dosahovaných výsledků v rámci veřejného financování (budgeting for results)
Efektivnost veřejných výdajů
- efektivnost veřejných výdajů a vazba na daňové záležitosti (např. daňová kvóta) – nejvýnosnější zdroj příjmů
- tlak na růst veřejných výdajů versus tlak na snížení daní
- veřejné výdaje versus soukromé rozhodování (buď vyšší užitek anebo stejný užitek s nižšími náklady)
Analýza efektivnosti veřejných výdajových projektů
- vyjádření jejich přínosů
- porovnání s náklady na jejich dosažení
- naplnění některého z uvedených záměrů cestou veřejného projektu nebo programu nemusí být nutně ten nejefektivnější způsob
- soukromá produkce a poskytování statků může být někdy efektivnější
- někdy může být zvolen i neefektivní program
Metody analýzy efektivnosti veřejných výdajů, projektů a výdajových programů
- jaká je úloha ekonoma v této oblasti, když se o přijetí nebo nepřijetí rozpočtu, projektu či programu rozhoduje politickou cestou, v rámci veřejné volby?
- úlohou ekonoma je poskytnout politickému rozhodování dostatečný objem informací k tomu, aby přijatá rozhodnutí byla efektivní (hospodárná, účelná a účinná) a spravedlivá
Dílčí kroky analýzy efektivnosti veřejných výdajů, projektů a programů podle Stiglitze
Základní otázky Stiglitze
- proč je vládní program nejlepším řešením?
- proč má vládní program takovou podobu, jakou má?
- jaký vliv má vládní program na soukromý sektor?
- kdo získá a kdo ztratí následkem vládního programu?
- jsou zisky větší než ztráty?
- existují alternativní programy, které jsou lepší než běžné vládní programy (které zlepší situaci všech jednotlivců)?
- existují alternativní programy, které mají odlišný dopad na přerozdělování ekonomických statků, ale přesto dosahují stejných prvotních cílů?
- jaké překážky brání zavedení těchto alternativních programů?
Kritéria třídění veřejných projektů a veřejných výdajových programů
- časové hledisko
o krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé projekty
- charakter projektů nebo programů
o spotřební, investiční, redistribuční
- odvětví nebo oblast, ve které jsou realizovány
o zdravotnictví, kultura, školství, sociální péče
Druhy veřejných projektů podle Musgraveových
- projekty dělitelné s fixním rozpočtem
- projekty dělitelné s proměnlivým rozpočtem
- projekty nedělitelné s fixním rozpočtem
- projekty nedělitelné s proměnlivým rozpočtem
Metody analýzy efektivnosti podle J. Bénarda
- jednokriteriální metody: jedno dominantní kritérium
o CBA – analýza nákladů a výnosů
- poměření výnosů a nákladů (B/C)
- vypočtení čistého výnosu (B – C)
- minimalizace nevyužité částky fixního rozpočtu
o CEA – analýza nákladové efektivnosti
- porovnání různých postupů se stejným výsledkem
o CUA – analýza užitečnosti nákladů
- vícekriteriální metody
o metoda lexikografického uspořádání
o metoda Electra
- podobné cíle a problémy
Typy užitků (výnosů) a nákladů podle Musgraveových
- reálné
o přímé x nepřímé
o hmotné x nehmotné
o meziprodukty x konečné
o vnější x vnitřní
Diskontování – převedení budoucím výnosů (užitků) a nákladů na současnou hodnotu
- současná hodnota (PV) částky (B) splatné v (n) letech
PV = B/(1+i)n (i – úroková sazba)
- současná hodnota toku důchodů B1, B2...Bn pro (n) let
PV = B1/(1+i) + B2/(1+i)2+B3/(1+i)3+...+Bn/(1+i)n
- pro konstantní hodnoty B platí
PV = B(1-(1+i)-n)/i
- citlivé na diskontní sazbu
- vysoká diskontní sazba zvýhodňuje krátkodobé projekty
Různá pojetí spotřebitelského přebytku
- Marshallovo pojetí
o nerozlišuje důchodový a substituční efekt
- Hicksovo kompenzační pojetí
o kompenzovaná poptávková křivka: velikost poptávky po komoditě, kdy každá změna ceny komodity je kompenzována tak, že spotřebitel zůstane na stejné indiferenční křivce neutralizace důchodového efektu
- Hicksovo ekvivalentní pojetí
Výpočet spotřebitelského přebytku
- celkový užitek mostu se rovná součtu spotřebitelských přebytků všech uživatelů, a pokud by tato suma převyšovala náklady, měl by být tento most postaven
Historické ohlédnutí za analýzou efektivnosti veřejných výdajů, veřejných projektů a programů
- 1902 – USA: zákon „River and harbor act“: kodifikace vyhodnocování nákladů a výnosů říčních nebo přístavních zařízení, projektovaných sborem inženýrů
- 1936 – zákon o zvládání povodní (Flood control act)
- 1950 – zásady a pravidla spojená s hodnocením projektů různých vodních nádrží
- zelená kniha: metody vyhodnocování veřejných projektů
- 1961 – systém PPBS (Planing Programming Budgeting System): ministerstvo obrany
- 70.léta – metoda Zero-Based budgeting
Programy na zkvalitnění rozpočtového procesu
- Financial Management Initiative ve Velké Británii
- triennial budgeting ve Švédsku
- aggregated productivity targeted budget v Dánsku
Snahy o zvýšení efektivnosti veřejného sektoru
- alternativní metody zabezpečování veřejných služeb ASDA
Projevy neefektivnosti ve veřejném sektoru
- neoprávněné zařazení určitého programu nebo projektu do veřejného sektoru a jeho financování z veřejných prostředků
- alokační neefektivnost, vyplývající z nedostatečnosti analýzy veřejného projektu nebo z nevhodnosti metod této analýzy
- produkční neefektivnost, zakládající se na rozhodnutí, zda je při zabezpeční určitých statků a služeb efektivnější veřejný nebo soukromý sektor
Druhy neefektivnosti
- alokační
o utopené náklady – náklady špatného rozhodnutí
- produkční (X-neefektivnost, technická neefektivnost)
o nevyužití efektivnější technologie
Poptávka vyvolaná stranou nabídky
- D1 – křivka skutečné poptávky, D2 – křivka poptávky vyvolaná producentem
- neefektivnost alokace: produkce výstupu Q2 místo Q1
Neužitečné veřejné projekty – bílí sloni
10) Přednáška: Místní finance
Výdaje
- existují určité typy statků, které obce zabezpečují pro vyšší úroveň
+ lokální statky (svoje)
omezení:
- existuje rozpočtové omezení daní příjmovou stranou
- rozsah odpovědností a povinností daný zákonem pro nižší celky
- samosprávám je rozsah a složení výdajů částečně určen
- stanoveny mzdové tarify zaměstnanců centrálně
- stát dohlíží na určitý standard poskytovaných služeb (rozsah, kvalitu,…)
- poskytuje některé služby i v rámci své působnosti (je velmi obtížné, pokud je služba nerentabilní, aby se snížil standard)
- obce dále nemohou ovlivnit demografické podmínky, přírodní podmínky (obec, odkud se stěhují občané, má jiné problémy než obec, která má dostatek mladých lidí)
- makroekonomické hledisko celého státu – odraz v obcích (pokud je konjunktura, není problém naplňování rozpočtu a poskytování služeb)
- vše se může měnit v čase, prostoru (i mezi jednotlivými kraji)
Členění výdajů
1) podle ekonomického hlediska:
- běžné
- kapitálové
2) podle rozpočtové skladby:
- druhové (závazné)
- funkční
- kapitálové (u obcí se neužívá)
3) podle typu infrastruktury, na kterou jsou vynakládány:
- sociální
- ekonomické
4) podle funkcí veřejných financí:
- alokační (nejvíce)
- nedistribuční
- stabilizační
5) podle rozpočtového plánování:
- plánovatelé
- neplánovatelé
Ekonomické hledisko
běžné výdaje ( v ČR asi 63 – 68 %)
- obec je vynakládá na běžné účely
- týkají se běžného rozpočtového roku
- pravidelně se opakující
- nájemné, platy, transfery, sociální dávky
kapitálové výdaje (v ČR asi 32 %)
- k financování dlouhodobých aktivit
- obec by si je měla naplánovat a rozdělit na celou dobu životnosti investičních aktivit
- obec by měla vědět celkové náklady do tohoto roku (+ plánované celkové náklady) a zdroje financování (dotace, vlastní, úvěry) + náklady daného roku + následujících let
způsob financování
- u SAPARDU nejprve obec zaplatí vše a po dokončení stavby a její kolaudaci dostanou peníze ze strukturálních fondů EU
- výnosy z prodeje majetku
- leasing, odpisy, úvěry
→ nesmíme zapomenout na náklady ještě před začátkem stavby (např. projektové N, výkup pozemků,…), ekonomický dopad (jaká bude poptávka po službě,..), ekologický dopad,…
Rozpočtová skladba
druhové
- výdajů se týká třída 5 a 6
- č. 5 – běžné
- č. 6 – kapitálové (nastudovat členění výdajů)
funkční
- srozumitelnější pro občany
- rozdělení podle funkcí
- problém s hodnocením výdajů obcí a poté s jejich srovnáváním
Typ infrastruktury
ekonomicky-technická
- obecní podniky (pro ně půjčky, dotace)
- půjčky, dotace soukromému sektoru, pokud si od nich obec služby najímá
- dotace a půjčky FO, PO, pokud chce obec podnikatele udržet v obci
- pro příspěvkové organizace
- na veřejné kanalizace
- výstavba bytů
- vyplácí se, aby se budoucí uživatelé podíleli na nákladech (např. osvětlení, místní komunikace, inženýrské sítě,…)
sociální
- transfery, dotace na sociální zařízení (azylové domy, domovy důchodců,…)
- školství
- zdravotnictví
- většinou neziskové organizace
- dovoz jídel – sociální služby
Veřejné finance
alokační
- nejvíce se týkají samospráv
- nákup služeb, výrobků od soukromých firem obcí, aby mohla poskytnout služby obyvatelům
- kopírky, papíry, materiál
- tyto výdaje mohou mít i stabilizační účinek (poskytne příjmy firmám, zvýšení zaměstnanosti,..)
- nákup od místních firem
- statky a služby může obec poskytovat sama nebo je nakupovat (prostředky příspěvkových organizací)
- poplatkové služby → smíšený statek (vodné, stočné, komunální odpad)
problém – řada poplatků regulována státem (např. nájemné u starších domů) → musí poskytovat adresnou dotaci, pokud si služby lidé nemohou dovolit
redistribuční
- dotace jednotlivým subjektům (na nájemné, sociální služby)
- pravidla pro poskytování jsou dána zákony, část si může určit sama
= nedistribuční funkce je jen u toho, o čem si obec rozhoduje sama
Rozpočtové plánování
plánovatelné
- mandatorní výdaje (výdaje na sociální transfery)
- výdaje na mzdy, nájemné, otop, materiál,…
→ narůstá jejich podíl a tím se snižuje prostor pro ovlivňování obcí
neplánované
- nahodilé
- výdaje na povodně, sankční výdaje při porušení rozpočtových pravidel,…
Struktura výdaje v ČR v roce 2002
- běžné 67,8 % - v rámci přenesené působnosti (financováno příspěvky SR)
- v rámci samostatné působnosti
- kapitálové 32,2 %
q funkční členění nám neumožňuje rozdělení výdajů, protože různé obce vykonávají jiné služby, některé samostatně, některé kumulovaně
q výdaje na školství – něco ze státu, něco od obcí + mzdy
q výdaje jsou různé podle velikostní struktury obcí (na samostatnou činnost úřadu jde velký % podíl výdajů – jsou neekonomické)
- mají malé objemy rozpočtu a nemají finance na velké investiční akce (např. na čističku,…)
q v porovnání s jinými zeměmi máme velký podíl kapitálových výdajů (zastaralost obcí)
q kraje jsou nejvíce financovány účelovými dotacemi a proto je dáno jaké budou mít výdaje a kam
- běžné
- kapitálové – ještě zatím neinvestují nebo minimálně (asi 10 %)
- část svých peněz vydávaly obcím na odstraňování škod po povodních
- existují určité typy statků, které obce zabezpečují pro vyšší úroveň
+ lokální statky (svoje)
omezení:
- existuje rozpočtové omezení daní příjmovou stranou
- rozsah odpovědností a povinností daný zákonem pro nižší celky
- samosprávám je rozsah a složení výdajů částečně určen
- stanoveny mzdové tarify zaměstnanců centrálně
- stát dohlíží na určitý standard poskytovaných služeb (rozsah, kvalitu,…)
- poskytuje některé služby i v rámci své působnosti (je velmi obtížné, pokud je služba nerentabilní, aby se snížil standard)
- obce dále nemohou ovlivnit demografické podmínky, přírodní podmínky (obec, odkud se stěhují občané, má jiné problémy než obec, která má dostatek mladých lidí)
- makroekonomické hledisko celého státu – odraz v obcích (pokud je konjunktura, není problém naplňování rozpočtu a poskytování služeb)
- vše se může měnit v čase, prostoru (i mezi jednotlivými kraji)
Členění výdajů
1) podle ekonomického hlediska:
- běžné
- kapitálové
2) podle rozpočtové skladby:
- druhové (závazné)
- funkční
- kapitálové (u obcí se neužívá)
3) podle typu infrastruktury, na kterou jsou vynakládány:
- sociální
- ekonomické
4) podle funkcí veřejných financí:
- alokační (nejvíce)
- nedistribuční
- stabilizační
5) podle rozpočtového plánování:
- plánovatelé
- neplánovatelé
Ekonomické hledisko
běžné výdaje ( v ČR asi 63 – 68 %)
- obec je vynakládá na běžné účely
- týkají se běžného rozpočtového roku
- pravidelně se opakující
- nájemné, platy, transfery, sociální dávky
kapitálové výdaje (v ČR asi 32 %)
- k financování dlouhodobých aktivit
- obec by si je měla naplánovat a rozdělit na celou dobu životnosti investičních aktivit
- obec by měla vědět celkové náklady do tohoto roku (+ plánované celkové náklady) a zdroje financování (dotace, vlastní, úvěry) + náklady daného roku + následujících let
způsob financování
- u SAPARDU nejprve obec zaplatí vše a po dokončení stavby a její kolaudaci dostanou peníze ze strukturálních fondů EU
- výnosy z prodeje majetku
- leasing, odpisy, úvěry
→ nesmíme zapomenout na náklady ještě před začátkem stavby (např. projektové N, výkup pozemků,…), ekonomický dopad (jaká bude poptávka po službě,..), ekologický dopad,…
Rozpočtová skladba
druhové
- výdajů se týká třída 5 a 6
- č. 5 – běžné
- č. 6 – kapitálové (nastudovat členění výdajů)
funkční
- srozumitelnější pro občany
- rozdělení podle funkcí
- problém s hodnocením výdajů obcí a poté s jejich srovnáváním
Typ infrastruktury
ekonomicky-technická
- obecní podniky (pro ně půjčky, dotace)
- půjčky, dotace soukromému sektoru, pokud si od nich obec služby najímá
- dotace a půjčky FO, PO, pokud chce obec podnikatele udržet v obci
- pro příspěvkové organizace
- na veřejné kanalizace
- výstavba bytů
- vyplácí se, aby se budoucí uživatelé podíleli na nákladech (např. osvětlení, místní komunikace, inženýrské sítě,…)
sociální
- transfery, dotace na sociální zařízení (azylové domy, domovy důchodců,…)
- školství
- zdravotnictví
- většinou neziskové organizace
- dovoz jídel – sociální služby
Veřejné finance
alokační
- nejvíce se týkají samospráv
- nákup služeb, výrobků od soukromých firem obcí, aby mohla poskytnout služby obyvatelům
- kopírky, papíry, materiál
- tyto výdaje mohou mít i stabilizační účinek (poskytne příjmy firmám, zvýšení zaměstnanosti,..)
- nákup od místních firem
- statky a služby může obec poskytovat sama nebo je nakupovat (prostředky příspěvkových organizací)
- poplatkové služby → smíšený statek (vodné, stočné, komunální odpad)
problém – řada poplatků regulována státem (např. nájemné u starších domů) → musí poskytovat adresnou dotaci, pokud si služby lidé nemohou dovolit
redistribuční
- dotace jednotlivým subjektům (na nájemné, sociální služby)
- pravidla pro poskytování jsou dána zákony, část si může určit sama
= nedistribuční funkce je jen u toho, o čem si obec rozhoduje sama
Rozpočtové plánování
plánovatelné
- mandatorní výdaje (výdaje na sociální transfery)
- výdaje na mzdy, nájemné, otop, materiál,…
→ narůstá jejich podíl a tím se snižuje prostor pro ovlivňování obcí
neplánované
- nahodilé
- výdaje na povodně, sankční výdaje při porušení rozpočtových pravidel,…
Struktura výdaje v ČR v roce 2002
- běžné 67,8 % - v rámci přenesené působnosti (financováno příspěvky SR)
- v rámci samostatné působnosti
- kapitálové 32,2 %
q funkční členění nám neumožňuje rozdělení výdajů, protože různé obce vykonávají jiné služby, některé samostatně, některé kumulovaně
q výdaje na školství – něco ze státu, něco od obcí + mzdy
q výdaje jsou různé podle velikostní struktury obcí (na samostatnou činnost úřadu jde velký % podíl výdajů – jsou neekonomické)
- mají malé objemy rozpočtu a nemají finance na velké investiční akce (např. na čističku,…)
q v porovnání s jinými zeměmi máme velký podíl kapitálových výdajů (zastaralost obcí)
q kraje jsou nejvíce financovány účelovými dotacemi a proto je dáno jaké budou mít výdaje a kam
- běžné
- kapitálové – ještě zatím neinvestují nebo minimálně (asi 10 %)
- část svých peněz vydávaly obcím na odstraňování škod po povodních
6) Přednáška: Místní finance
Rozpočtová skladba
- aby bylo možno příjmy a výdaje porovnávat, používá se určitá rozpočtová skladba (porovnání podle typů příjmů, druhů rozpočtů)
- většinou se používá skladba vyhovující mezinárodním normám, aby bylo možné i mezinárodní srovnání
- u nás byla rozpočtová skladba upravena v roce 1997 a aktuální novela byla v červenci 2002 (zveřejněná ve sbírce zákonů 323/2002)
Klasifikace
- na všechny operace se dívá jako na finanční prostředky
- příjmy prostředků na bankovní účet = inkasa
- výdaje prostředků z bankovních účtů = platby
- příjmy i výdaje se vztahují ke kalendářnímu roku
→ zahrnuje všechny typy rozpočtů, veškeré organizace založené obcemi, peněžní fondy, státní finanční aktiva, dobrovolné svazky obcí
4 hlediska
1) organizační (odpovědnostní)
- v rozpočtové skladbě se příjmy a výdaje dělí na k a p i t o l y
- týká se jen SR (41 kapitol)
- 3místný kód
2) druhové členění
- základní jednotka je t ř í d a
- je podle charakteru (ekonomického druhu) příjmů a výdajů
3) odvětvové (funkční)
- člení podle odvětví (podle druhu činnosti), ze kterého plynou
- netýká se všech příjmů, ale výdajů ano
4) konsolidační
- aby se zabránilo duplicitám v rámci jednotlivých rozpočtů celé soustavy
- příjem obce, který převedeme do fondu, musíme započítat jen 1x atd.
Druhové členění
- hlavní jednotkou je rozpočtová třída
- seskupení rozpočtových položek
- podseskupení rozpočtových položek
- rozpočtové položky
→ každý příjem a výdaj má 4místný kód
Funkční členění
- skupina
- rozpočtový oddíl
- pododdíl
- paragraf
→ 4místný kód
6 skupin:
1. Zemědělství a lesní hospodářství
2. Průmyslové a ostatní odvětví
3. Služby pro obyvatelstvo
4. Sociální věci a politika zaměstnanosti
5. Bezpečnost státu a právní ochrana
6. Všeobecná veřejná správa a služby
→ každý příjem i výdaj má 11místný kód
Druhové členění
7 tříd:
1. daňové příjmy
2. nedaňové příjmy
3. kapitálové příjmy
4. přijaté dotace
5. běžné výdaje
6. kapitálové výdaje
8. financování
→ třída 7 byla zrušena
Příjmy
= veškeré opětované (obecní rozpočet je získá jako protihodnotu za nějakou činnost) i neopětované (transfery, dotace) příjmy
- nenávratné příjmy (nemusí je nikomu zúčtovat)
- návratné – pokud se týkají rozpočtové politiky (jinak se nezapočítávají), objevují se v 8. třídě jako rozpočet financující operace
Výdaje
- za opětované výdaje (mzdy, materiál,…) i neopětované výdaje (dotace obyvatelstvu, organizaci)
- výdaje investiční a neinvestiční nákupy, transfery
- nenávratné – investiční a neinvestiční nákupy, transfery
- návratné – jen poskytnuté půjčky v rámci rozpočtové politiky (pro organizace, které chce v rámci rozpočtového roku pomoci)
Financující operace
- úhrn změn závazků rozpočtové jednotky ve sledovaném období a změn stavů depozit
- zahrnuje:
* přírůstek termínovaných závazků (výpůjčky peněžních prostředků)
* mínus splátky jistiny závazků
* + pokles stavu hotovosti
* – přírůstek poskytnutých půjček a uskutečněných finančních investic ve sledovaném období, jejichž cílem je optimalizace likvidity
příjmy – výdaje = přebytek / schodek
- na vyrovnání schodku – půjčky
→ bilanci musíme na konci vyrovnat
Třídy
1) daňové
- nenávratné příjmy plynoucí z daní, z SP a ZP, z poplatků (místní, správní,…), doplatků daní, majetkové daně
- povinné neopětované příjmy (jsou ze zákona povinné)
2) nedaňové
- veškeré opětované příjmy
- příjmy z prodeje zboží a služeb, sankční platby, přijaté splátky půjčených prostředků
3) kapitálové
- příjmy z prodeje IM a finančních aktiv (akcie, majetkové podíly) za účelem rozpočtové politiky
4) dotace
- neopětované a nenávratné finanční prostředky (dary, dotace o stejných úrovních, různých úrovní i ze zahraničí)
5) běžné výdaje
- neinvestiční, za mzdy a pojistné zaměstnanců (mandatorní položka)
- neinvestiční transfery (neopětované výdaje)
- neinvestiční půjčky za účelem rozpočtové politiky
- neinvestiční prostředky Národního fondu (prostředky z EU)
6) kapitálové výdaje
- investiční nákupy (opětovaný výdaj na IM, služby)
- investiční transfery (dlouhodobé, neopětované)
- půjčky (návratné, neopětované)
- investiční převody Národního fondu
8) financování
- z tuzemska, zahraničí a opravné položky k peněžním operacím
- aby bylo možno příjmy a výdaje porovnávat, používá se určitá rozpočtová skladba (porovnání podle typů příjmů, druhů rozpočtů)
- většinou se používá skladba vyhovující mezinárodním normám, aby bylo možné i mezinárodní srovnání
- u nás byla rozpočtová skladba upravena v roce 1997 a aktuální novela byla v červenci 2002 (zveřejněná ve sbírce zákonů 323/2002)
Klasifikace
- na všechny operace se dívá jako na finanční prostředky
- příjmy prostředků na bankovní účet = inkasa
- výdaje prostředků z bankovních účtů = platby
- příjmy i výdaje se vztahují ke kalendářnímu roku
→ zahrnuje všechny typy rozpočtů, veškeré organizace založené obcemi, peněžní fondy, státní finanční aktiva, dobrovolné svazky obcí
4 hlediska
1) organizační (odpovědnostní)
- v rozpočtové skladbě se příjmy a výdaje dělí na k a p i t o l y
- týká se jen SR (41 kapitol)
- 3místný kód
2) druhové členění
- základní jednotka je t ř í d a
- je podle charakteru (ekonomického druhu) příjmů a výdajů
3) odvětvové (funkční)
- člení podle odvětví (podle druhu činnosti), ze kterého plynou
- netýká se všech příjmů, ale výdajů ano
4) konsolidační
- aby se zabránilo duplicitám v rámci jednotlivých rozpočtů celé soustavy
- příjem obce, který převedeme do fondu, musíme započítat jen 1x atd.
Druhové členění
- hlavní jednotkou je rozpočtová třída
- seskupení rozpočtových položek
- podseskupení rozpočtových položek
- rozpočtové položky
→ každý příjem a výdaj má 4místný kód
Funkční členění
- skupina
- rozpočtový oddíl
- pododdíl
- paragraf
→ 4místný kód
6 skupin:
1. Zemědělství a lesní hospodářství
2. Průmyslové a ostatní odvětví
3. Služby pro obyvatelstvo
4. Sociální věci a politika zaměstnanosti
5. Bezpečnost státu a právní ochrana
6. Všeobecná veřejná správa a služby
→ každý příjem i výdaj má 11místný kód
Druhové členění
7 tříd:
1. daňové příjmy
2. nedaňové příjmy
3. kapitálové příjmy
4. přijaté dotace
5. běžné výdaje
6. kapitálové výdaje
8. financování
→ třída 7 byla zrušena
Příjmy
= veškeré opětované (obecní rozpočet je získá jako protihodnotu za nějakou činnost) i neopětované (transfery, dotace) příjmy
- nenávratné příjmy (nemusí je nikomu zúčtovat)
- návratné – pokud se týkají rozpočtové politiky (jinak se nezapočítávají), objevují se v 8. třídě jako rozpočet financující operace
Výdaje
- za opětované výdaje (mzdy, materiál,…) i neopětované výdaje (dotace obyvatelstvu, organizaci)
- výdaje investiční a neinvestiční nákupy, transfery
- nenávratné – investiční a neinvestiční nákupy, transfery
- návratné – jen poskytnuté půjčky v rámci rozpočtové politiky (pro organizace, které chce v rámci rozpočtového roku pomoci)
Financující operace
- úhrn změn závazků rozpočtové jednotky ve sledovaném období a změn stavů depozit
- zahrnuje:
* přírůstek termínovaných závazků (výpůjčky peněžních prostředků)
* mínus splátky jistiny závazků
* + pokles stavu hotovosti
* – přírůstek poskytnutých půjček a uskutečněných finančních investic ve sledovaném období, jejichž cílem je optimalizace likvidity
příjmy – výdaje = přebytek / schodek
- na vyrovnání schodku – půjčky
→ bilanci musíme na konci vyrovnat
Třídy
1) daňové
- nenávratné příjmy plynoucí z daní, z SP a ZP, z poplatků (místní, správní,…), doplatků daní, majetkové daně
- povinné neopětované příjmy (jsou ze zákona povinné)
2) nedaňové
- veškeré opětované příjmy
- příjmy z prodeje zboží a služeb, sankční platby, přijaté splátky půjčených prostředků
3) kapitálové
- příjmy z prodeje IM a finančních aktiv (akcie, majetkové podíly) za účelem rozpočtové politiky
4) dotace
- neopětované a nenávratné finanční prostředky (dary, dotace o stejných úrovních, různých úrovní i ze zahraničí)
5) běžné výdaje
- neinvestiční, za mzdy a pojistné zaměstnanců (mandatorní položka)
- neinvestiční transfery (neopětované výdaje)
- neinvestiční půjčky za účelem rozpočtové politiky
- neinvestiční prostředky Národního fondu (prostředky z EU)
6) kapitálové výdaje
- investiční nákupy (opětovaný výdaj na IM, služby)
- investiční transfery (dlouhodobé, neopětované)
- půjčky (návratné, neopětované)
- investiční převody Národního fondu
8) financování
- z tuzemska, zahraničí a opravné položky k peněžním operacím
3) Přednáška: Místní finance
Finanční hospodaření obcí
Rozpočty nižších úrovní
= decentralizované peněžní fondy
= finanční plán, který by měl zajistit solventnost obce a to tak, že připouští pouze ty výdaje obce, které jsou kryty:
o příjmy, které lze reálně očekávat
o existujícími rezervami
o eventuálně půjčkami, které lze získat a splatit
- součástí soustavy veřejných rozpočtů
- zabezpečuje statky a služby různého typu z rozpočtu (např. poručnické statky – stát si jejich zabezpečení vynutí; smíšené statky; lokální statky – vodné, stočné, odvoz odpadků; veřejné statky)
= bilance, která bilancuje příjmy a výdaje za rozpočtové období shodné s rozpočtovým obdobím celé soustavy veřejných rozpočtů v dané zemi
- stanoví priority, které obec poskytuje v rámci lokálních veřejných statků a služeb
- alokuje zdroje mezi různé činnosti obce, stanoví úroveň a zaměření činnosti obce během rozpočtového období
- v rámci existujících zákonných norem rozhoduje o úrovni zdanění a poplatků, které se budou vybírat během následujícího roku
- poskytuje úplné informace o finanční situaci a o plánech obce, které slouží jako základ pro měření efektivnosti operací obce
tři roviny rozpočtu:
- rozhodovací
- řídící (výkonná fáze – alokace zdrojů)
- kontrolní
→ způsob rolování – schválí se rozpočet, plní se a na konci roku se zhodnotí a použije jako základ pro další rok
existence rozpočtového omezení – je nutné uvažované příjmy rozpočtu považovat striktně za rozpočtové omezení a jemu přizpůsobit objem výdajů, nebo nejdříve definovat výdajové potřeby, ke kterým budou přiřazeny příjmy, z nichž se tyto aktivity financují
Metody sestavování municipálních rozpočtů
1. přírůstkový způsob
- odhadnou a stanoví se meziroční změny, o které se přizpůsobí současný rozpočet, který je považován za základ rozpočtu budoucího = tzv. rolování
- bere v úvahu historické náklady na službu a nezabývá se oprávněností dané služby či její prioritou
- orientace na kontrolní funkci rozpočtu
2. fixně stanovený limitovaný rozpočet
- rozpočet pro následující rok pro danou oblast služeb je co do objemu fixní
- v rámci něj je pak nutno poskytovat daný soubor služeb
- obec jej může využít, pokud zajišťuje poskytování statků či služeb prostřednictvím jiných organizací
- obec může poskytovat organizaci paušální finanční částku, kterou si organizace rozdělí mezi jednotlivé nákladové položky podle vlastního uvážení
- oproti liniové – položkové tvorbě rozpočtu zvyšuje efektivnost, pro management je náročnější
3. nulová základna (zero-based budgeting)
- podrobuje každou činnost či položku rozpočtu vyčerpávajícímu zkoumání ve vztahu k cílům a možným postupům jak jich dosáhnout
- nebere se ohled na současnou výši nákladů
- je nejkomplexnější, časově náročná
- vhodné aplikovat jej na služby, kde dochází ke značným změnám v poptávce nebo kde se volí z několika málo variant popř. opakovat u každé služby např. 1x za 5 let
- orientace na řídící funkci rozpočtu
- stanovíme si priority a na které máme, ty zaplatíme
4. performance budgeting (rozpočtování zaměřené na výsledek)
- rozpočtový proces hraje dvojí úlohu – poskytuje a zohledňuje zdroje a na druhé straně stanovuje kritéria a cíle výstupu
- orientace na řídící funkci rozpočtu
- jaké záměry a cíle by měly být obsaženy a pomocí jaké politiky a jakými postupy
- jaké zdroje (příjmy) byly rozděleny, čeho bylo ve skutečnosti těmito zdroji dosaženo a jak toho bylo dosaženo
- pomáhá definovat a odhalit problémy a slabiny v činnosti obce, ukáže na případné překrývání funkcí → dlouhodobé záměry a cíle obce
- strukturuje se podle služeb, ne podle položek materiálu
5. programové rozpočtování
- rozpočet je sestaven v programové struktuře, která uspořádá navrhované výdaje podle jejich výsledků nebo podle míry, v jaké přispívají k požadovanému výsledku
- programová struktura sleduje, na rozdíl od organizační, hledisko ú č e l n o s t i
- alokuje zdroje (na základě podobnosti a participaci na plnění cílů) do hlavních programů, programů dílčích a programových prvků
- zaměřen na identifikaci „produktu“ organizace, více než na vstupy, které organizace využívá
- vhodný pro tvorbu dlouhodobější strategie cílů a záměrů obce
- orientace na plánovací funkci rozpočtu
Klady výkonnostního rozpočtování
- snaha o zapojení všech řídících pracovníků do procesu
- definování rozpočtových požadavků pro existující a nové aktivity
- posuzování, která vychází z hodnocení jednotlivých programů a aktivit všech organizačních jednotek
- stanovení cílů pro všechny řídící úrovně v organizaci, jejichž míra plnění je měřitelná a kvantifikovatelná
- hodnocení všech alternativních možností dosažení cílů
- realokaci zdrojů, především při hodnocení přesunů zdrojů od existujících k novým aktivitám
Nevýhody výkonnostního rozpočtování
- velmi komplexní, časově a finančně (i odborně) náročné (vyžaduje řadu analýz a rozborů)
- na obecní úrovni nelze využít ke každoročnímu sestavování rozpočtu
- je však možné využívat je jako podpůrné přístupy, zejména pokud se týkají vybraných aktivit obcí, investičních aktivit, či sestavování střednědobých plánů
sestavovaly se rozpočty – běžné (každoročně na provoz) a kapitálové
ČR – v ČR nebylo pro obce povinné sestavovat zvlášť oba rozpočty
- povinnost vznikla se zákonem č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech
- od roku 2001 tedy musí sestavovat 2 rozpočty a rozpočtový výhled – s přesně danou strukturou, na 2 – 5 let s minimálně 4 položkami (celkové příjmy, výdaje, pohledávky, závazky)
→ rozpočet běžného roku by měl vycházet z rozpočtového výhledu
Vztahy mezi běžným a kapitálovým rozpočtem
_____Běžný rozpočet______ Kapitálový rozpočet______
P V P V
schodek přebytek přebytek schodek
→ nemělo by se stávat, že schodek z běžného roku je financován z kapitálového roku
Rozpočtový proces
Návrh Finanční odbor
Projednání Obecní rada
Finanční odbor
Schvalování
Obecní zastupitelstvo
Dotace od OKÚ, vč. ze SR
krajské shromáždění
Zveřejnění
Plnění Kontrola Obecní rada
Obecní zastupitelstvo
Finanční komise
Veřejná schůze občanů
Závěrečný účet obce Finanční odbor
Obecní zastupitelstvo
Krajský úřad
krajské shromáždění
rozpočtové provizórium – pokud není SR schválen
rozpočet je schválen → příjmy se nenaplňují = musí se měnit výdaje nebo naopak
→ provádí se rozpočtové opatření (schvaluje ho zastupitelstvo)
- malé změny do kompetencí obecní radě nebo starostovi
- obec může zakládat fondy (bydlení, sociální, rezerv, rozvoje) → nemá jich být moc, aby byl rozpočet transparentní
Schéma běžného rozpočtu
Příjmy Výdaje
- daňové - všeobecné veřejné služby
- nedaňové - veřejný pořádek
- transfery (dotace) - vzdělání
- zisk municipálních rozpočtů - zdravotnictví
- ostatní - sociální péče
- bydlení a komunální služby
- vlastní (výnos ovlivní obec) - výdaje na municipální podniky
- příjmy z dotací (neovlivní) - ostatní
Rozpočty nižších úrovní
= decentralizované peněžní fondy
= finanční plán, který by měl zajistit solventnost obce a to tak, že připouští pouze ty výdaje obce, které jsou kryty:
o příjmy, které lze reálně očekávat
o existujícími rezervami
o eventuálně půjčkami, které lze získat a splatit
- součástí soustavy veřejných rozpočtů
- zabezpečuje statky a služby různého typu z rozpočtu (např. poručnické statky – stát si jejich zabezpečení vynutí; smíšené statky; lokální statky – vodné, stočné, odvoz odpadků; veřejné statky)
= bilance, která bilancuje příjmy a výdaje za rozpočtové období shodné s rozpočtovým obdobím celé soustavy veřejných rozpočtů v dané zemi
- stanoví priority, které obec poskytuje v rámci lokálních veřejných statků a služeb
- alokuje zdroje mezi různé činnosti obce, stanoví úroveň a zaměření činnosti obce během rozpočtového období
- v rámci existujících zákonných norem rozhoduje o úrovni zdanění a poplatků, které se budou vybírat během následujícího roku
- poskytuje úplné informace o finanční situaci a o plánech obce, které slouží jako základ pro měření efektivnosti operací obce
tři roviny rozpočtu:
- rozhodovací
- řídící (výkonná fáze – alokace zdrojů)
- kontrolní
→ způsob rolování – schválí se rozpočet, plní se a na konci roku se zhodnotí a použije jako základ pro další rok
existence rozpočtového omezení – je nutné uvažované příjmy rozpočtu považovat striktně za rozpočtové omezení a jemu přizpůsobit objem výdajů, nebo nejdříve definovat výdajové potřeby, ke kterým budou přiřazeny příjmy, z nichž se tyto aktivity financují
Metody sestavování municipálních rozpočtů
1. přírůstkový způsob
- odhadnou a stanoví se meziroční změny, o které se přizpůsobí současný rozpočet, který je považován za základ rozpočtu budoucího = tzv. rolování
- bere v úvahu historické náklady na službu a nezabývá se oprávněností dané služby či její prioritou
- orientace na kontrolní funkci rozpočtu
2. fixně stanovený limitovaný rozpočet
- rozpočet pro následující rok pro danou oblast služeb je co do objemu fixní
- v rámci něj je pak nutno poskytovat daný soubor služeb
- obec jej může využít, pokud zajišťuje poskytování statků či služeb prostřednictvím jiných organizací
- obec může poskytovat organizaci paušální finanční částku, kterou si organizace rozdělí mezi jednotlivé nákladové položky podle vlastního uvážení
- oproti liniové – položkové tvorbě rozpočtu zvyšuje efektivnost, pro management je náročnější
3. nulová základna (zero-based budgeting)
- podrobuje každou činnost či položku rozpočtu vyčerpávajícímu zkoumání ve vztahu k cílům a možným postupům jak jich dosáhnout
- nebere se ohled na současnou výši nákladů
- je nejkomplexnější, časově náročná
- vhodné aplikovat jej na služby, kde dochází ke značným změnám v poptávce nebo kde se volí z několika málo variant popř. opakovat u každé služby např. 1x za 5 let
- orientace na řídící funkci rozpočtu
- stanovíme si priority a na které máme, ty zaplatíme
4. performance budgeting (rozpočtování zaměřené na výsledek)
- rozpočtový proces hraje dvojí úlohu – poskytuje a zohledňuje zdroje a na druhé straně stanovuje kritéria a cíle výstupu
- orientace na řídící funkci rozpočtu
- jaké záměry a cíle by měly být obsaženy a pomocí jaké politiky a jakými postupy
- jaké zdroje (příjmy) byly rozděleny, čeho bylo ve skutečnosti těmito zdroji dosaženo a jak toho bylo dosaženo
- pomáhá definovat a odhalit problémy a slabiny v činnosti obce, ukáže na případné překrývání funkcí → dlouhodobé záměry a cíle obce
- strukturuje se podle služeb, ne podle položek materiálu
5. programové rozpočtování
- rozpočet je sestaven v programové struktuře, která uspořádá navrhované výdaje podle jejich výsledků nebo podle míry, v jaké přispívají k požadovanému výsledku
- programová struktura sleduje, na rozdíl od organizační, hledisko ú č e l n o s t i
- alokuje zdroje (na základě podobnosti a participaci na plnění cílů) do hlavních programů, programů dílčích a programových prvků
- zaměřen na identifikaci „produktu“ organizace, více než na vstupy, které organizace využívá
- vhodný pro tvorbu dlouhodobější strategie cílů a záměrů obce
- orientace na plánovací funkci rozpočtu
Klady výkonnostního rozpočtování
- snaha o zapojení všech řídících pracovníků do procesu
- definování rozpočtových požadavků pro existující a nové aktivity
- posuzování, která vychází z hodnocení jednotlivých programů a aktivit všech organizačních jednotek
- stanovení cílů pro všechny řídící úrovně v organizaci, jejichž míra plnění je měřitelná a kvantifikovatelná
- hodnocení všech alternativních možností dosažení cílů
- realokaci zdrojů, především při hodnocení přesunů zdrojů od existujících k novým aktivitám
Nevýhody výkonnostního rozpočtování
- velmi komplexní, časově a finančně (i odborně) náročné (vyžaduje řadu analýz a rozborů)
- na obecní úrovni nelze využít ke každoročnímu sestavování rozpočtu
- je však možné využívat je jako podpůrné přístupy, zejména pokud se týkají vybraných aktivit obcí, investičních aktivit, či sestavování střednědobých plánů
sestavovaly se rozpočty – běžné (každoročně na provoz) a kapitálové
ČR – v ČR nebylo pro obce povinné sestavovat zvlášť oba rozpočty
- povinnost vznikla se zákonem č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech
- od roku 2001 tedy musí sestavovat 2 rozpočty a rozpočtový výhled – s přesně danou strukturou, na 2 – 5 let s minimálně 4 položkami (celkové příjmy, výdaje, pohledávky, závazky)
→ rozpočet běžného roku by měl vycházet z rozpočtového výhledu
Vztahy mezi běžným a kapitálovým rozpočtem
_____Běžný rozpočet______ Kapitálový rozpočet______
P V P V
schodek přebytek přebytek schodek
→ nemělo by se stávat, že schodek z běžného roku je financován z kapitálového roku
Rozpočtový proces
Návrh Finanční odbor
Projednání Obecní rada
Finanční odbor
Schvalování
Obecní zastupitelstvo
Dotace od OKÚ, vč. ze SR
krajské shromáždění
Zveřejnění
Plnění Kontrola Obecní rada
Obecní zastupitelstvo
Finanční komise
Veřejná schůze občanů
Závěrečný účet obce Finanční odbor
Obecní zastupitelstvo
Krajský úřad
krajské shromáždění
rozpočtové provizórium – pokud není SR schválen
rozpočet je schválen → příjmy se nenaplňují = musí se měnit výdaje nebo naopak
→ provádí se rozpočtové opatření (schvaluje ho zastupitelstvo)
- malé změny do kompetencí obecní radě nebo starostovi
- obec může zakládat fondy (bydlení, sociální, rezerv, rozvoje) → nemá jich být moc, aby byl rozpočet transparentní
Schéma běžného rozpočtu
Příjmy Výdaje
- daňové - všeobecné veřejné služby
- nedaňové - veřejný pořádek
- transfery (dotace) - vzdělání
- zisk municipálních rozpočtů - zdravotnictví
- ostatní - sociální péče
- bydlení a komunální služby
- vlastní (výnos ovlivní obec) - výdaje na municipální podniky
- příjmy z dotací (neovlivní) - ostatní
Ekonomika obrany státu
1. Jaké jsou základní znaky a zvláštnosti obrany jako veřejného statku?
- čistý veřejný statek – nedělitelný, nerivalitní a nevylučitelný ze spotřeby
- čistý kolektivní statek s tzv. automatickou spotřebou
- poručnický statek – o jeho spotřebě rozhoduje stát (Poslanecká sněmovna veřejnou volbou)
- má latentní užitek (preventivní charakter)
2. Které jsou základní zdroje obrany?
- stav populace
- věcné prostředky
- finanční prostředky
- obranné plánování
3. Jaká je struktura příjmů rozpočtu kapitoly MO?
- příjmy z pojištění na sociální a zdravotní zabezpečení vojáků z povolání (75 – 80 % příjmů kapitoly MO)
- příjmy z pronájmu a z prodeje majetku MO, odvody PO
4. Jaká je struktura výdajů rozpočtu kapitoly?
- provozní (běžné, neinvestiční) – kalkulovány na základě finančních standardů, v členění podle vojenských útvarů
- investiční (kapitálové) – kalupovány centrálně za všechny organizace v resortu MO, v členění podle investičních programů
- poměr NIN a IN je 5 : 1, poměr v NATO 3 : 2
5. Co zahrnuje systém PPB a jak pracuje?
- klouzavý systém řízení zdrojů – postupné posunování základních fází (plánování, programování a rozpočtování) v určitém čase, k posunu dochází ve dvou cyklech
- podstatou PPBS je, že po uplynutí prvního cyklu dochází k následujícímu posunu fází vždy o jeden rok dopředu
- výstupem programování je optimalizovaný návrh rozpočtu
- v PPBS je rozpočet sestavován od konečných uživatelů a realizátorů cílů - zdola
6. Které rozpočtové metody pro stanovení nákladů se používají v armádě?
- přírůstková metoda – spočívá v načítání výdajů provozních i kapitálových, nejprve na vrcholové úrovni resortu obrany jsou vypočítány provozní výdaje
- metoda s nulovou bází – vychází ze skutečně zjištěných výdajů pro jednotlivé složky
7. Jaké jsou základní relace v podílu výdajů MO a jiných resortů ve SR?
- ministerstvo práce a sociálních věcí 190,95 mld 35,59 % ze SR
- ministerstvo školství, ml. a tělovýchovy 61,33 mld 11,43 % ze SR
- ministerstvo dopravy a spojů 23,64 mld 4,40 % ze SR
- ministerstvo obrany 36,88 mld 6,80 % ze SR
- čistý veřejný statek – nedělitelný, nerivalitní a nevylučitelný ze spotřeby
- čistý kolektivní statek s tzv. automatickou spotřebou
- poručnický statek – o jeho spotřebě rozhoduje stát (Poslanecká sněmovna veřejnou volbou)
- má latentní užitek (preventivní charakter)
2. Které jsou základní zdroje obrany?
- stav populace
- věcné prostředky
- finanční prostředky
- obranné plánování
3. Jaká je struktura příjmů rozpočtu kapitoly MO?
- příjmy z pojištění na sociální a zdravotní zabezpečení vojáků z povolání (75 – 80 % příjmů kapitoly MO)
- příjmy z pronájmu a z prodeje majetku MO, odvody PO
4. Jaká je struktura výdajů rozpočtu kapitoly?
- provozní (běžné, neinvestiční) – kalkulovány na základě finančních standardů, v členění podle vojenských útvarů
- investiční (kapitálové) – kalupovány centrálně za všechny organizace v resortu MO, v členění podle investičních programů
- poměr NIN a IN je 5 : 1, poměr v NATO 3 : 2
5. Co zahrnuje systém PPB a jak pracuje?
- klouzavý systém řízení zdrojů – postupné posunování základních fází (plánování, programování a rozpočtování) v určitém čase, k posunu dochází ve dvou cyklech
- podstatou PPBS je, že po uplynutí prvního cyklu dochází k následujícímu posunu fází vždy o jeden rok dopředu
- výstupem programování je optimalizovaný návrh rozpočtu
- v PPBS je rozpočet sestavován od konečných uživatelů a realizátorů cílů - zdola
6. Které rozpočtové metody pro stanovení nákladů se používají v armádě?
- přírůstková metoda – spočívá v načítání výdajů provozních i kapitálových, nejprve na vrcholové úrovni resortu obrany jsou vypočítány provozní výdaje
- metoda s nulovou bází – vychází ze skutečně zjištěných výdajů pro jednotlivé složky
7. Jaké jsou základní relace v podílu výdajů MO a jiných resortů ve SR?
- ministerstvo práce a sociálních věcí 190,95 mld 35,59 % ze SR
- ministerstvo školství, ml. a tělovýchovy 61,33 mld 11,43 % ze SR
- ministerstvo dopravy a spojů 23,64 mld 4,40 % ze SR
- ministerstvo obrany 36,88 mld 6,80 % ze SR
Rozpočtování přímých nákladů
- Jsou přesně zjistitelné na jednotku výkonu.
- Pokladem : THN normy
Plán výroby
- Rozpočet nepřímých nákladů :
U některých plánovaných druhů jsou stanoveny na určité období např. rořční odpisy investičního majetku, nebo měsíční platy THN.Ostatní náklady se rozpočtují buď podle limitu určených účetní jednotkou, nebo se rozpočtují podle zkuenosti z minulých období např. výkony spojů, přepravné.Některé náklady lze stanovit podle THN např. spotřeba elektrické energie, nebo některých druhů pomocných materiálů.
- Zdroje informací : Podniková statistika
Operativní evidence
Účetnictví
- Kalkulace :
Rozumíme stanovení ( předem ), nebo zjištění ( následně ) vlastních nákladů nebo ceny klakulační jednice, tj. přesně vymezeného jednotlivého odbytového, nebo vnitropodnikového výkonu.Proto podle časové souvislosti s prováděným výkonem rozeznáváme kalkulaci předběžneu a výslednou.Kalkulace je propočet nákladů, výnosů a ceny na klakulační jednici a sleduje je v pordrobnějším dělení.
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
- Pokladem : THN normy
Plán výroby
- Rozpočet nepřímých nákladů :
U některých plánovaných druhů jsou stanoveny na určité období např. rořční odpisy investičního majetku, nebo měsíční platy THN.Ostatní náklady se rozpočtují buď podle limitu určených účetní jednotkou, nebo se rozpočtují podle zkuenosti z minulých období např. výkony spojů, přepravné.Některé náklady lze stanovit podle THN např. spotřeba elektrické energie, nebo některých druhů pomocných materiálů.
- Zdroje informací : Podniková statistika
Operativní evidence
Účetnictví
- Kalkulace :
Rozumíme stanovení ( předem ), nebo zjištění ( následně ) vlastních nákladů nebo ceny klakulační jednice, tj. přesně vymezeného jednotlivého odbytového, nebo vnitropodnikového výkonu.Proto podle časové souvislosti s prováděným výkonem rozeznáváme kalkulaci předběžneu a výslednou.Kalkulace je propočet nákladů, výnosů a ceny na klakulační jednici a sleduje je v pordrobnějším dělení.
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
Operativní evidence
Slouží ke sledování některých vybraných úseků hospodářské činnosti podnikatelského subjektu.Poskytuje prvotní údaje pro běžné řízení a rozhodování a pro další zpracování.
- Vnitropodniková statistika :
Slouží pro rozbory dosažených výsledků.
- Rozpočty a odpočty hospodářských středisek :
1) Rozpočty : Sestavují se na začátku období ( předběžná kalkulace ).
2) Odpočty : Sestavuje se na konci období ( výsledná kalkulace )
- Rozpočty :
1) Stanioví se budoucí náklady.
2) Oceňují se výkony hospodářského střediska
- Podklady :
1) Plánované odbytové úkoly podniku rozepsané na hospodářská střediska jako jejich výrobní úkoly.
2) Potřeby hospodářských střdisek
- Soustava rozpočtů je nástrojem finančního řízení.
Soustava rozpočtů - Dlouhodobý rozpočet finančních zdrojů
- Prováděcí rozpočet
- Operativní rzpočet nákladů a výnosů
- Podkladní rozpočet
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů , plastové reklamní předměty
- Vnitropodniková statistika :
Slouží pro rozbory dosažených výsledků.
- Rozpočty a odpočty hospodářských středisek :
1) Rozpočty : Sestavují se na začátku období ( předběžná kalkulace ).
2) Odpočty : Sestavuje se na konci období ( výsledná kalkulace )
- Rozpočty :
1) Stanioví se budoucí náklady.
2) Oceňují se výkony hospodářského střediska
- Podklady :
1) Plánované odbytové úkoly podniku rozepsané na hospodářská střediska jako jejich výrobní úkoly.
2) Potřeby hospodářských střdisek
- Soustava rozpočtů je nástrojem finančního řízení.
Soustava rozpočtů - Dlouhodobý rozpočet finančních zdrojů
- Prováděcí rozpočet
- Operativní rzpočet nákladů a výnosů
- Podkladní rozpočet
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů , plastové reklamní předměty
Skupiny reklamačních cílů :
1) Cíle s funkcí informativní
2) Cíle s funkcí přesvědčovací
3) Cíle s funkcí připomínací
- Tvorba rozpočtu :
- Dvě základní strategie :
1) Firma přidělí na reklamu určitou částku, kterou pak rozdělí na jednotlivé reklamní projekty dle vybrání kritérií.
2) Firma sestaví rozpočet zdola : Potřeba finančních prostředků na reklamní projekty se stanoví na základě kalkulace.
A) Účelová metoda : Management stanoví přesné cíle reklamy a určí reklamní projekty, kterými se cíle splní.Na každý projekt vykalkuluje náklady.Souhrn všech nákladu = Rozpočet na reklamu.
B) Procento z prodeje : Celkový prodej / ( děleno ) rozpočet na reklamu v minulém období
C) Metoda parity z konkurencí : Vychází z posouzení přiměřeností rozpočtu ke konkurenci k tržnímu podílu, který na trhu má nebo chce mít.
Na náklady na reklamní projekty má výrazný vliv fáze životního cyklu výrobku.
2) Cíle s funkcí přesvědčovací
3) Cíle s funkcí připomínací
- Tvorba rozpočtu :
- Dvě základní strategie :
1) Firma přidělí na reklamu určitou částku, kterou pak rozdělí na jednotlivé reklamní projekty dle vybrání kritérií.
2) Firma sestaví rozpočet zdola : Potřeba finančních prostředků na reklamní projekty se stanoví na základě kalkulace.
A) Účelová metoda : Management stanoví přesné cíle reklamy a určí reklamní projekty, kterými se cíle splní.Na každý projekt vykalkuluje náklady.Souhrn všech nákladu = Rozpočet na reklamu.
B) Procento z prodeje : Celkový prodej / ( děleno ) rozpočet na reklamu v minulém období
C) Metoda parity z konkurencí : Vychází z posouzení přiměřeností rozpočtu ke konkurenci k tržnímu podílu, který na trhu má nebo chce mít.
Na náklady na reklamní projekty má výrazný vliv fáze životního cyklu výrobku.
Nástroje
- těsně souvisejí s veřejnými rozpočty, šířejí s veřejnými financemi
a) diskrétní (záměrná) opatření
- jednorázová rozhodnutí
· změna daňových sazeb
· změna ve struktuře rozpočtových výdajů (škrt celé kapitoly)
· změna ve výši určité rozpočtové položky
b) vestavěné (automatické) stabilizátory
· progresivní daň z příjmů (roste s daňovým základem)
· pojištění v nezaměstnanosti (SP a ZP vyrovnává výkyvy v hospodářském cyklu)
· státní výkup zemědělských přebytků
· subvence a dotace k cenám zemědělské produkce
Názory
· Keynesiáni
- státní rozpočet je dobrý nástroj
- stát je silný
· Klasikové
- schodkové rozpočty jsou špatné
- samé úplatky
Vládní selhání
- nedokáže zvýšit ekonomickou efektivnost
- nedokáže správně přerozdělovat
Fiskální deficity:
Strukturální a cyklické deficity - Rozpočet má strukturální a cyklickou část. Strukturální je ta, jenž je určována opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování. Cyklická část je určována pasivně stavem hospodářského cyklu.
Skutečný rozpočet - zachycuje skutečné příjmy, výdaje a deficity v daném období.
Strukturální rozpočet - propočítává, jaké by byli státní příjmy, výdaje či deficity, kdyby ekonomika fungovala na hladině potencionálního produktu.
Cyklický rozpočet - propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet - měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na hranici produkčních možností, ale nachází se v konjunktuře nebo recesi. Cyklický rozpočet je rozdíl mezi strukturálním a skutečným rozpočtem.
Obecně platí, že opatření vlády mění strukturální i cyklické rozpočty. Statistické údaje ukazují, že čistý efekt opatření, která mění deficit strukturální rozpočtu, bude měnit stejným směrem deficit skutečného rozpočtu. Strukturální rozpočet je jedním z nejdůležitějších analytických nástrojů makroekonomie. Umožňuje nám oddělovat změny v hospodářské politice od změn vyvolávaných hospodářským cyklem, a tak umožňuje lepší diagnózu toho, kam vede ekonomiku fiskální politika.
Kombinace fiskální a monetární politiky:
Monetární a fiskální politiku lze používat nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou ne podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Skutečný rozpočet - zachycuje skutečné příjmy, výdaje a deficity v daném období.
Strukturální rozpočet - propočítává, jaké by byli státní příjmy, výdaje či deficity, kdyby ekonomika fungovala na hladině potencionálního produktu.
Cyklický rozpočet - propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet - měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na hranici produkčních možností, ale nachází se v konjunktuře nebo recesi. Cyklický rozpočet je rozdíl mezi strukturálním a skutečným rozpočtem.
Obecně platí, že opatření vlády mění strukturální i cyklické rozpočty. Statistické údaje ukazují, že čistý efekt opatření, která mění deficit strukturální rozpočtu, bude měnit stejným směrem deficit skutečného rozpočtu. Strukturální rozpočet je jedním z nejdůležitějších analytických nástrojů makroekonomie. Umožňuje nám oddělovat změny v hospodářské politice od změn vyvolávaných hospodářským cyklem, a tak umožňuje lepší diagnózu toho, kam vede ekonomiku fiskální politika.
Kombinace fiskální a monetární politiky:
Monetární a fiskální politiku lze používat nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou ne podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
19. Rozpočet a fiskální politika
Státní rozpočet:
- základní dokument hospodářské politiky na daný rok
- je schvalován jako zákon
- je centralizovaný peněžní fond, využívaný na základě nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování
- pouze přerozděluje prostředky a nevytváří je
Rozpočtový přebytek - daně a ostatní příjmy přesahují nad vládními výdaji. Rozpočtový deficit - výdaje přesahují příjmy. Vyrovnaný rozpočet - daně a ostatní příjmy se rovnají výdajům.
Fiskální politika - proces utváření daňové soustavy a veřejných výdajů s cílem napomoci utlumit výkyvy hospodářského cyklu a přispět k zachování rostoucí ekonomiky s vysokou zaměstnaností a stabilními cenami.
Automatická a diskreční fiskální politika:
Politiky s volností rozhodování jsou politiky, při nichž politikové opatrně sledují trend, předpovídají budoucí vývoj a mění hospodářskou politiku, když ekonomika nefunguje spolehlivě. Soudobý fiskální systém obsahuje tzv. systém vestavěných stabilizátorů.
Automatické stabilizátory:
- automatické změny v daňových příjmech. Daňová soustava je založena na progresivních daních, to znamená, že když se začne snižovat důchod, začnou se snižovat i příjmy státu. Výhoda spočívá v tom, že tyto výkyvy daní mohou snižovat dopad hosp. cyklů na ekonomiku. Např. při inflaci vyšší daně sníží disponibilní důchody a tak sníží poptávku a pozastaví růst cen.
- pojištění v nezaměstnanosti, sociální a ostatní transfery. Tato pojištění vhánějí do ekonomiky peněžní prostředky anticyklickým způsobem.
- základní dokument hospodářské politiky na daný rok
- je schvalován jako zákon
- je centralizovaný peněžní fond, využívaný na základě nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování
- pouze přerozděluje prostředky a nevytváří je
Rozpočtový přebytek - daně a ostatní příjmy přesahují nad vládními výdaji. Rozpočtový deficit - výdaje přesahují příjmy. Vyrovnaný rozpočet - daně a ostatní příjmy se rovnají výdajům.
Fiskální politika - proces utváření daňové soustavy a veřejných výdajů s cílem napomoci utlumit výkyvy hospodářského cyklu a přispět k zachování rostoucí ekonomiky s vysokou zaměstnaností a stabilními cenami.
Automatická a diskreční fiskální politika:
Politiky s volností rozhodování jsou politiky, při nichž politikové opatrně sledují trend, předpovídají budoucí vývoj a mění hospodářskou politiku, když ekonomika nefunguje spolehlivě. Soudobý fiskální systém obsahuje tzv. systém vestavěných stabilizátorů.
Automatické stabilizátory:
- automatické změny v daňových příjmech. Daňová soustava je založena na progresivních daních, to znamená, že když se začne snižovat důchod, začnou se snižovat i příjmy státu. Výhoda spočívá v tom, že tyto výkyvy daní mohou snižovat dopad hosp. cyklů na ekonomiku. Např. při inflaci vyšší daně sníží disponibilní důchody a tak sníží poptávku a pozastaví růst cen.
- pojištění v nezaměstnanosti, sociální a ostatní transfery. Tato pojištění vhánějí do ekonomiky peněžní prostředky anticyklickým způsobem.
Kalkulace
- cílem je stanovení nákladů na jednotku výkonu
Rozpočetnictví
- je zjišťování předpokládaných N, V, HVY jak jeho celku, tak vnitropodnikových jednotek (nezbytné je sestavování předběžných kalkulací)
Hospodářský výsledek
- u malých podniků s vlastní prací majitele podniku (vlastník) bychom do nákladů měli zahrnout i „mzdu“ vlastníka a úroky z VLK
- tyto náklady se nazývají oportunentní (alternativní)
Funkce zisku
- kriteriální (kritérium rozhodování o ek. otázkách)
- rozvojová (zdroje akumulace – rozvoje)
- rozdělovací (zisk je zdrojem rozdělování mezi stát a podnik)
- motivační (motiv a účel podnikání)
Zisk lze zvyšovat zvýšením výnosů nebo snížením nákladů (výnosy rostou rychleji než náklady).
Rozpočetnictví
- je zjišťování předpokládaných N, V, HVY jak jeho celku, tak vnitropodnikových jednotek (nezbytné je sestavování předběžných kalkulací)
Hospodářský výsledek
- u malých podniků s vlastní prací majitele podniku (vlastník) bychom do nákladů měli zahrnout i „mzdu“ vlastníka a úroky z VLK
- tyto náklady se nazývají oportunentní (alternativní)
Funkce zisku
- kriteriální (kritérium rozhodování o ek. otázkách)
- rozvojová (zdroje akumulace – rozvoje)
- rozdělovací (zisk je zdrojem rozdělování mezi stát a podnik)
- motivační (motiv a účel podnikání)
Zisk lze zvyšovat zvýšením výnosů nebo snížením nákladů (výnosy rostou rychleji než náklady).
Musíme doložit propočty zakladatelského rozpočtu:
1. předpokládané V, N, zisk
§ zjišťujeme rozpočtem, rozpočtová výsledovka
§ při stanovení výnosů vycházíme z předpokládaného objemu (Q) výrobků a jejich ceny (P)
§ při stanovení nákladů vycházíme z předběžných kalkulací (propočtové kalkulace)
§ V-N=zisk, je účelné doplnit propočty o CASH-FLOW
2. potřebný DM, OM
§ sestavujeme rozpočtovou rozvahu
§ snazší je určení DM, jde o zjištění cen …
§ při zjišťování OM je důležité vzít v úvahu rychlost obratu zásob a pohledávek
3. ukazatelé výnosnosti podniku
a. výnosnost vlastního kapitálu
§ měla by být alespoň taková, jaké lze dosáhnout investováním do jiné akce včetně uložení v bance
b. efektivnost
§ při založení podniku běžně používáme ukazatelů a metod efektivnosti
c. výnosnost celkového kapitálu, poměr čistého zisku po zdanění ku zdrojům
d. rentabilita tržeb, nákladů …
§ zjišťujeme rozpočtem, rozpočtová výsledovka
§ při stanovení výnosů vycházíme z předpokládaného objemu (Q) výrobků a jejich ceny (P)
§ při stanovení nákladů vycházíme z předběžných kalkulací (propočtové kalkulace)
§ V-N=zisk, je účelné doplnit propočty o CASH-FLOW
2. potřebný DM, OM
§ sestavujeme rozpočtovou rozvahu
§ snazší je určení DM, jde o zjištění cen …
§ při zjišťování OM je důležité vzít v úvahu rychlost obratu zásob a pohledávek
3. ukazatelé výnosnosti podniku
a. výnosnost vlastního kapitálu
§ měla by být alespoň taková, jaké lze dosáhnout investováním do jiné akce včetně uložení v bance
b. efektivnost
§ při založení podniku běžně používáme ukazatelů a metod efektivnosti
c. výnosnost celkového kapitálu, poměr čistého zisku po zdanění ku zdrojům
d. rentabilita tržeb, nákladů …
Fiskální = rozpočtová politika
Využívá státního rozpočtu jako nástroje k ovlivnění politiky, k získání předem určených cílů v ekonomické a sociální oblasti.
Stručný státní rozpočet se skládá z rozpočtu strukturálního a cyklického.
1) Rozpočet strukturální – je ta část rozpočtu, která je ovlivněna vládou.
2) Rozpočet cyklický – je určen politickým cyklem a ovlivněn hospodářským vývojem
Rozpočtový deficit je tedy součtem deficitu strukturálního a cyklického.
1) Strukturální deficit – se projevuje zvyšováním vládních výdajů a snižováním daní.
2) Cyklický deficit – vzniká snižováním důchodů v období recese (příjmy daní jsou nižší), zvyšováním nákladů nezaměstnanosti a výdajů na transferové platby.
Ekonomický dopad – oba typy deficitů se vzájemně ovlivňují. Jestliže se sníží vládní výdaje, sníží se
strukturální deficit. Důsledkem toho je snížená agregátní poptávka, proto se snižuje výroba, ekonomika se dostává do recese a roste cyklický deficit.
K relativnímu vyrovnání působí ve fiskální politice automatické stabilizátory, Jsou to některé příjmové a výdajové položky rozpočtu, které působí anticyklicky = protisměrově. Když je státní rozpočet deficitní, musí stát tento schodek vyrovnat. Většinou to řeší dluhem.
Stručný státní rozpočet se skládá z rozpočtu strukturálního a cyklického.
1) Rozpočet strukturální – je ta část rozpočtu, která je ovlivněna vládou.
2) Rozpočet cyklický – je určen politickým cyklem a ovlivněn hospodářským vývojem
Rozpočtový deficit je tedy součtem deficitu strukturálního a cyklického.
1) Strukturální deficit – se projevuje zvyšováním vládních výdajů a snižováním daní.
2) Cyklický deficit – vzniká snižováním důchodů v období recese (příjmy daní jsou nižší), zvyšováním nákladů nezaměstnanosti a výdajů na transferové platby.
Ekonomický dopad – oba typy deficitů se vzájemně ovlivňují. Jestliže se sníží vládní výdaje, sníží se
strukturální deficit. Důsledkem toho je snížená agregátní poptávka, proto se snižuje výroba, ekonomika se dostává do recese a roste cyklický deficit.
K relativnímu vyrovnání působí ve fiskální politice automatické stabilizátory, Jsou to některé příjmové a výdajové položky rozpočtu, které působí anticyklicky = protisměrově. Když je státní rozpočet deficitní, musí stát tento schodek vyrovnat. Většinou to řeší dluhem.
Financování státního dluhu:
1)Vnitřní dluh – půjčky od našich občanů: stát vydá státní obligace a zvýší daně
2) Vnější dluh – půjčky ze zahraničí
Vlády používají rozpočet proto, aby kontrolovaly své fiskální záležitosti a vedli si o nich záznamy. Rozpočet pro daný rok ukazuje plánované výdaje a očekávané příjmy. Rozpočet bude obvykle obsahovat seznam specifických programů a rovněž zdroje z daní. V určitém roce obecně vláda dosahuje buď rozpočtových přebytů, nebo rozpočtových deficitů.
Rozpočtový přebytek – vzniká tehdy, přesahují-li všechny daně a ostatní příjmy vládní výdaje.
K rozpočtovému deficitu – dochází, když výdaje přesahují daně.
Vyrovnaný rozpočet – je tehdy, jsou-li si daně a výdaje rovny.
Máli vláda rozpočtový deficit, musí buď tisknout peníze, nebo si k zaplacení svých účtů půjčit od veřejnosti. Vládní dluh (občas nazývaný též veřejný dluh) se skládá z celkových nebo nashromážděných výpůjček vlády, představuje tedy celkovou dolarovou hodnotu vládních obligací vlastněných veřejností, tj. domácnostmi, bankami, firmami, cizinci a ostatními nefederálními subjekty.
2) Vnější dluh – půjčky ze zahraničí
Vlády používají rozpočet proto, aby kontrolovaly své fiskální záležitosti a vedli si o nich záznamy. Rozpočet pro daný rok ukazuje plánované výdaje a očekávané příjmy. Rozpočet bude obvykle obsahovat seznam specifických programů a rovněž zdroje z daní. V určitém roce obecně vláda dosahuje buď rozpočtových přebytů, nebo rozpočtových deficitů.
Rozpočtový přebytek – vzniká tehdy, přesahují-li všechny daně a ostatní příjmy vládní výdaje.
K rozpočtovému deficitu – dochází, když výdaje přesahují daně.
Vyrovnaný rozpočet – je tehdy, jsou-li si daně a výdaje rovny.
Máli vláda rozpočtový deficit, musí buď tisknout peníze, nebo si k zaplacení svých účtů půjčit od veřejnosti. Vládní dluh (občas nazývaný též veřejný dluh) se skládá z celkových nebo nashromážděných výpůjček vlády, představuje tedy celkovou dolarovou hodnotu vládních obligací vlastněných veřejností, tj. domácnostmi, bankami, firmami, cizinci a ostatními nefederálními subjekty.
Zakladatelský rozpočet
– ve finančním pánování představuje sestavení zakladatelského rozpočtu zvláštní
případ. Souhrnným výsledkem je rozvaha, která obsahuje základní údaje o struktuře majetku a kapitálu. Je především podkladem pro rozhodnutí o tom, zda je reálné obstarat potřebný kapitál a zda tedy vskutku můžeme zahájit podnikatelskou činnost.
Souhrnný finanční plán – Finanční dopady realizace podnikatelských záměrů a dalších rozhodnutí
managementu podniku, včetně organizačních a technických opatřeních, se promítají do souhrnného finančního plánu.
Souhrnný finanční plán se zpravidla zaměřuje na:
1) Odbyt a tržby
2) Výsledky hospodaření
3) Požadavky na majetek
4) Potřebu finančních zdrojů
5) Ekonomické předpoklady
Odbyt a tržby – Základním východiskem zde je výzkum trhu. Vzhledem k tomu, že v tržním
hospodářství je odhad budoucího vývoje odbytu a tržeb nejistý, používá se často intervalových odhadů, které vyjadřují horní (optimistickou) a dolní (pesimistickou) variantu očekávaných příjmů z prodeje.
Výsledky hospodaření – Do výsledků hospodaření se promítají všechny plánované činnosti podniku.
Výsledky hospodaření podniku se promítají do plánu tvorby zisku, plánu peněžních příjmů a výdajů a do plánované rozvahy.
případ. Souhrnným výsledkem je rozvaha, která obsahuje základní údaje o struktuře majetku a kapitálu. Je především podkladem pro rozhodnutí o tom, zda je reálné obstarat potřebný kapitál a zda tedy vskutku můžeme zahájit podnikatelskou činnost.
Souhrnný finanční plán – Finanční dopady realizace podnikatelských záměrů a dalších rozhodnutí
managementu podniku, včetně organizačních a technických opatřeních, se promítají do souhrnného finančního plánu.
Souhrnný finanční plán se zpravidla zaměřuje na:
1) Odbyt a tržby
2) Výsledky hospodaření
3) Požadavky na majetek
4) Potřebu finančních zdrojů
5) Ekonomické předpoklady
Odbyt a tržby – Základním východiskem zde je výzkum trhu. Vzhledem k tomu, že v tržním
hospodářství je odhad budoucího vývoje odbytu a tržeb nejistý, používá se často intervalových odhadů, které vyjadřují horní (optimistickou) a dolní (pesimistickou) variantu očekávaných příjmů z prodeje.
Výsledky hospodaření – Do výsledků hospodaření se promítají všechny plánované činnosti podniku.
Výsledky hospodaření podniku se promítají do plánu tvorby zisku, plánu peněžních příjmů a výdajů a do plánované rozvahy.
Založení podniku
Rozhodne-li se podnikatel založit podnik, musí zvažovat:
1) Jaké výrobky a v jakém množství bude vyrábět nebo jaké služby bude poskytovat
2) Jakou technologii zvolí a jaké hospodářské prostředky ke své činnosti bude potřebovat
3) Jak si zajistí potřebné finanční zdroje a výrobní činitele
4) S kým bude spolupracovat
5) Jaké budou jeho náklady, výnosy, jakého zisku chce dosáhnout
6) Jakou právní formu podnikání zvolí
7) Kde svůj podnik umístí
Podnikatelský záměr konkretizuje cíl podnikatelské činnosti, provádí rozbor trhu. Podnikatelský záměru může být zpracován na základě rozboru silných a slabých stránek zakládaného podniku. Stanovení koncepce rozvoje podniku se nazývá strategie. Obsahuje formulaci dlouhodobých cílů a cest k jejich dosažení. Na strategii navazuje politika podniku, tj. pravidla chování podniku v jednotlivých oblastech činnosti.
Zakladatelský rozpočet obsahuje:
1) Předpokládanou výši nákladů a výnosů
2) Výši kapitálu potřebného ke krytí hmotného a nehmotného investičního majetku a oběžného majetku.
Pro podnikání je třeba mít dostatek finančních zdrojů. Podnikatel musí zvážit, zda bude únosné získat potřebný majetek z vlastních zdrojů nebo z úvěru.
1) Jaké výrobky a v jakém množství bude vyrábět nebo jaké služby bude poskytovat
2) Jakou technologii zvolí a jaké hospodářské prostředky ke své činnosti bude potřebovat
3) Jak si zajistí potřebné finanční zdroje a výrobní činitele
4) S kým bude spolupracovat
5) Jaké budou jeho náklady, výnosy, jakého zisku chce dosáhnout
6) Jakou právní formu podnikání zvolí
7) Kde svůj podnik umístí
Podnikatelský záměr konkretizuje cíl podnikatelské činnosti, provádí rozbor trhu. Podnikatelský záměru může být zpracován na základě rozboru silných a slabých stránek zakládaného podniku. Stanovení koncepce rozvoje podniku se nazývá strategie. Obsahuje formulaci dlouhodobých cílů a cest k jejich dosažení. Na strategii navazuje politika podniku, tj. pravidla chování podniku v jednotlivých oblastech činnosti.
Zakladatelský rozpočet obsahuje:
1) Předpokládanou výši nákladů a výnosů
2) Výši kapitálu potřebného ke krytí hmotného a nehmotného investičního majetku a oběžného majetku.
Pro podnikání je třeba mít dostatek finančních zdrojů. Podnikatel musí zvážit, zda bude únosné získat potřebný majetek z vlastních zdrojů nebo z úvěru.
Účinek změny indukovaných daní
- důležitější pro FP; účinek změny sazby indukovaných daní závisí nejen na velikosti změny daň. sazby, ale i na velikosti reálného důchodu před provedením změny daň. sazby – dY = kt . dt (kt = multiplikátor indukovaných daní = -mpc.Y/1-mpc(1-t)+m)
Teorém vyrovnaného rozpočtu (bez přítomnosti t)
- jestliže zvýšíme veřejné výdaje i daně o jednotku (DG = DTA) – multiplikátor vyrovnaného rozpočtu se rovná jedné
Deficit státního rozpočtu a vytěsňovací efekt
- deficit státního rozpočtu (B) = rozdíl mezi daň. příjmy (TA = TAA + t.Y) a veřejnými výdaje (vládní výdaje G + transfery TR + splácené úroky z veřejného dluhu); reálný deficit SR (BR) získáme, když od nominálního deficitu odečteme částku, o kterou se sníží hodnota veřejného dluhu z počátku roku (Do) vlivem inflace (π)
BR = B – Do . π
- rozlišujeme:
1. cyklicky vyrovnaný rozpočet – vláda dlouhodobě udržuje průměrné vládní výdaje na téže úrovni jako jsou průměrné příjmy = deficity SR v době recese jsou kompenzovány přebytky v době konjunktury;
2. cyklicky nevyrovnaný rozpočet – příjmy s výdaji SR jsou dlouhodobě nevyrovnané – objemy deficitů jsou obvykle větší než objemy přebytků – pokud je rozpočet nevyrovnaný déle než 5 let = chronicky nevyrovnaný rozpočet;
Teorém vyrovnaného rozpočtu (bez přítomnosti t)
- jestliže zvýšíme veřejné výdaje i daně o jednotku (DG = DTA) – multiplikátor vyrovnaného rozpočtu se rovná jedné
Deficit státního rozpočtu a vytěsňovací efekt
- deficit státního rozpočtu (B) = rozdíl mezi daň. příjmy (TA = TAA + t.Y) a veřejnými výdaje (vládní výdaje G + transfery TR + splácené úroky z veřejného dluhu); reálný deficit SR (BR) získáme, když od nominálního deficitu odečteme částku, o kterou se sníží hodnota veřejného dluhu z počátku roku (Do) vlivem inflace (π)
BR = B – Do . π
- rozlišujeme:
1. cyklicky vyrovnaný rozpočet – vláda dlouhodobě udržuje průměrné vládní výdaje na téže úrovni jako jsou průměrné příjmy = deficity SR v době recese jsou kompenzovány přebytky v době konjunktury;
2. cyklicky nevyrovnaný rozpočet – příjmy s výdaji SR jsou dlouhodobě nevyrovnané – objemy deficitů jsou obvykle větší než objemy přebytků – pokud je rozpočet nevyrovnaný déle než 5 let = chronicky nevyrovnaný rozpočet;
Linie rozpočtu
- při rozhodování o nákupu statku je spotřebitel omezen výší svého důchodu a cenami statků; pokud spotřebitel vynaložení celý důchod na nákup statků X a Y, pak platí:
Px x X + Py x Y = I I ….důchod spotřebitele
Px …cena statku X
Py …cena statku Y
→ graficky je tato rovnice vyjádřena jako „linie rozpočtu“ (rozpočtové omezení) – obr.č 2-10; plocha pe přímkou znázorňuje všechny dostupné kombinace, pro které platí
Px x X + Py x Y =< I ; nebo-li soubor tržních příležitostí
→ směrnice linie rozpočtu = mezní míra substituce ve směně (MRSE)
- poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu
- můžeme dovodit z rovnice linie rozpočtu
MRSE = -dY /dX = PX / PY
Optimum spotřebitele
→ spotřebitel volí optimální kombinaci statků v závislosti na svých preferencích a v závislosti na svých tržních možnostech, které jsou ovlivněny jednak jeho důchodem a jednak tržními cenami statků; způsob určení optima závisí na možnosti měřit užitek
- 2 přístupy k určení optima
1) kardinalistický přístup
a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se MU rovná ceně
MUx = Px
b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí
MUx / Px = MUy / Py
Px x X + Py x Y = I I ….důchod spotřebitele
Px …cena statku X
Py …cena statku Y
→ graficky je tato rovnice vyjádřena jako „linie rozpočtu“ (rozpočtové omezení) – obr.č 2-10; plocha pe přímkou znázorňuje všechny dostupné kombinace, pro které platí
Px x X + Py x Y =< I ; nebo-li soubor tržních příležitostí
→ směrnice linie rozpočtu = mezní míra substituce ve směně (MRSE)
- poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu
- můžeme dovodit z rovnice linie rozpočtu
MRSE = -dY /dX = PX / PY
Optimum spotřebitele
→ spotřebitel volí optimální kombinaci statků v závislosti na svých preferencích a v závislosti na svých tržních možnostech, které jsou ovlivněny jednak jeho důchodem a jednak tržními cenami statků; způsob určení optima závisí na možnosti měřit užitek
- 2 přístupy k určení optima
1) kardinalistický přístup
a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se MU rovná ceně
MUx = Px
b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí
MUx / Px = MUy / Py
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)