- Jsou přesně zjistitelné na jednotku výkonu.
- Pokladem : THN normy
Plán výroby
- Rozpočet nepřímých nákladů :
U některých plánovaných druhů jsou stanoveny na určité období např. rořční odpisy investičního majetku, nebo měsíční platy THN.Ostatní náklady se rozpočtují buď podle limitu určených účetní jednotkou, nebo se rozpočtují podle zkuenosti z minulých období např. výkony spojů, přepravné.Některé náklady lze stanovit podle THN např. spotřeba elektrické energie, nebo některých druhů pomocných materiálů.
- Zdroje informací : Podniková statistika
Operativní evidence
Účetnictví
- Kalkulace :
Rozumíme stanovení ( předem ), nebo zjištění ( následně ) vlastních nákladů nebo ceny klakulační jednice, tj. přesně vymezeného jednotlivého odbytového, nebo vnitropodnikového výkonu.Proto podle časové souvislosti s prováděným výkonem rozeznáváme kalkulaci předběžneu a výslednou.Kalkulace je propočet nákladů, výnosů a ceny na klakulační jednici a sleduje je v pordrobnějším dělení.
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
Zobrazují se příspěvky se štítkemvýroba. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvýroba. Zobrazit všechny příspěvky
Maturitní otázka číslo 26 - ekonomie
Téma :
Podnik jako ekonomický systém
- Charakteristika podniku jako ekonomického systému :
- Podnik :
Je soustava, v nichž jsou uspořádány věcné prvky a lidé.Má cílové chování - např. vyrábět za účelem dosažení zisku, poskytovat služby za dosažením zisku.
1) Je to organizační soustava
2) Výrobně-provozní soustava
3)Právní systém
4) Sociální systém
5) Ekonomický systém
- Výrobní faktory :
1) Práce
2) Půda
3) Kapitál - Zdroje hospodářských prostředků - pasíva v rozvaze, zdroje krytí prostředků ( základní jmění ).
- Majetek hmotný : Hmotný a investiční ( stroje, budovy, zařízení )
Zásoby
Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
Podnik jako ekonomický systém
- Charakteristika podniku jako ekonomického systému :
- Podnik :
Je soustava, v nichž jsou uspořádány věcné prvky a lidé.Má cílové chování - např. vyrábět za účelem dosažení zisku, poskytovat služby za dosažením zisku.
1) Je to organizační soustava
2) Výrobně-provozní soustava
3)Právní systém
4) Sociální systém
5) Ekonomický systém
- Výrobní faktory :
1) Práce
2) Půda
3) Kapitál - Zdroje hospodářských prostředků - pasíva v rozvaze, zdroje krytí prostředků ( základní jmění ).
- Majetek hmotný : Hmotný a investiční ( stroje, budovy, zařízení )
Zásoby
Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
Tři základní problémy :
1) Co vyrábět - o tom rozhodují kupující.
2) Jak vyrábět - co nelevněji.
3) Pro koho vyrábět - určení cílových zákazníků.
- Tržní subjekty :
- Domácnosti : jsou jednotlivci
- nakupují statky a služby
- prodávají pracovní sílu
- Podniky : firmy
- zabývají se výrobou statků a služeb s cílem dosáhnout zisk
- nakupují statky a služby a také pracovní sílu.
- Stát : je specifický subjekt trhu ( v určitých případech se snaží trh ovlivnit )
- nakupuje statky a služby případně státní závazky
- prodává st. a sl. prostřednictvím státních firem
- zákonodárství prostřednictvím státních institutů
Členění trhu podle toho co je předmětem koupě :
1. trh statků a služeb ( trh produktů )
2. trh peněz, úzce souvisí s kapitálovým trhem
3. trh práce
2) Jak vyrábět - co nelevněji.
3) Pro koho vyrábět - určení cílových zákazníků.
- Tržní subjekty :
- Domácnosti : jsou jednotlivci
- nakupují statky a služby
- prodávají pracovní sílu
- Podniky : firmy
- zabývají se výrobou statků a služeb s cílem dosáhnout zisk
- nakupují statky a služby a také pracovní sílu.
- Stát : je specifický subjekt trhu ( v určitých případech se snaží trh ovlivnit )
- nakupuje statky a služby případně státní závazky
- prodává st. a sl. prostřednictvím státních firem
- zákonodárství prostřednictvím státních institutů
Členění trhu podle toho co je předmětem koupě :
1. trh statků a služeb ( trh produktů )
2. trh peněz, úzce souvisí s kapitálovým trhem
3. trh práce
Okumův zákon
vyjadřuje vztah mezi poklesem výroby a nezaměstnaností
- jestliže výroba (skutečný produkt) klesne o 2 % oproti reálnému, nezaměstnanost se zvýší o 1 %
- neboli vyjadřuje vztah mezi zaměstnaností a Y
- jestliže Y klesne o 50 % tak klesne zaměstnanost o 25 %, protože se Y skládá z 50 % kapitálu a 50 % práce
Y je tedy úzce spjatý s úrovní zaměstnanosti, klesá-li AD musí klesnout Y, rovnovážná úroveň AS à lidé se propouštějí a roste nezaměstnanost (klesá zaměstnanost). Naopak když AD roste, musím jí uspokojit, tedy zaměstnat více lidí.
Nabídková recese
- k nabídkové recesy dojde když:
a) AS roste pomalejším tempem než AD spolu s N
Y buďto roste, ale pomaleji než N (vzniká rozdíl Ye2 – N) nebo absolutně klesá čímž se ekonomika vzdaluje od hranice svých produkčních možností a VF nejsou plně efektivně využívány.
b) nebo dokonce AS absolutně klesá
Při poklesu Y klesá i zaměstnanost. Cenová hladina v obou případech roste. Jevu kdy Y a s ním i zaměstnanost klesá při rostoucí cenové hladině se říká SLUMPFLACE.
- jestliže výroba (skutečný produkt) klesne o 2 % oproti reálnému, nezaměstnanost se zvýší o 1 %
- neboli vyjadřuje vztah mezi zaměstnaností a Y
- jestliže Y klesne o 50 % tak klesne zaměstnanost o 25 %, protože se Y skládá z 50 % kapitálu a 50 % práce
Y je tedy úzce spjatý s úrovní zaměstnanosti, klesá-li AD musí klesnout Y, rovnovážná úroveň AS à lidé se propouštějí a roste nezaměstnanost (klesá zaměstnanost). Naopak když AD roste, musím jí uspokojit, tedy zaměstnat více lidí.
Nabídková recese
- k nabídkové recesy dojde když:
a) AS roste pomalejším tempem než AD spolu s N
Y buďto roste, ale pomaleji než N (vzniká rozdíl Ye2 – N) nebo absolutně klesá čímž se ekonomika vzdaluje od hranice svých produkčních možností a VF nejsou plně efektivně využívány.
b) nebo dokonce AS absolutně klesá
Při poklesu Y klesá i zaměstnanost. Cenová hladina v obou případech roste. Jevu kdy Y a s ním i zaměstnanost klesá při rostoucí cenové hladině se říká SLUMPFLACE.
Určení velikosti nákladů
- celkové náklady ( TC) zjistíme, když k fixním nákladům ( FC) přičteme variabilní náklady ( VC).
- VC- rostou s růstem objemu výroby.
- FC- jsou náklady, které se s růstem výroby nemění. Firma je musí hradit, i když je objem výroby nulový ( např. náklady na údržbu budovy ... ). U křivky VC odpovídá část kde roste objem produkce rychleji než náklady části křivky TPP v další části se začínají prosazovat klesající výnosy z variabilního inputu. Porovnáním křivky TPP a TC zjistíme že vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce ( křivky viz příloha ).
Explicitní náklady - jsou náklady, které musí firma vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výrobních faktorů. Zjistíme je v účetních výkazech.
Implicitní náklady- jsou náklady, které firma reálně neplatí. Jedná se o " ušlý příjem " z výrobních faktorů, které jsou ve vlastnictví majitele firmy. ( pokud se podnikatel rozhodne sám podnikat, vzdává se mzdy, kterou by měl jako zaměstnanec, úroku z kapitálu ... - jedná se o alternativní náklady ). Implicitní náklady jsou alternativní náklady výrobních faktorů ve vlastnictví majitele firmy.
Průměrné a mezní náklady - Průměrné náklady jsou náklady na jednotku produkce
značíme AC. Křivka průměrných nákladů má tvar písmene U. Průměrné náklady jsou součtem průmětných fixních nákladů ( AFC) a průměrných variabilních nákladů ( AVC). AFC s růstem objemu produkce klesají. AVC od určitého množství objemu produkce rostou, to vyplývá z existence zákona klesajících výnosů a z možných administrativních a organizačních problémů.
Pro rozhodování firmy jsou důležité mezní náklady ( MC)- náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku. Tvar křivky MC vysvětlíme opět pomocí zákona klesajících výnosů. Křivka MC protíná křivku AC v minimu křivky AC.
- MC jsou menší než AC - náklady na další jednotku objemu produkce jsou nižší než na jednotku předcházející. Křivka AC je klesající.
- MC jsou větší než AC - křivka AC roste
- pouze v případě kdy MC = AC jsou průměrné náklady minimální.
- VC- rostou s růstem objemu výroby.
- FC- jsou náklady, které se s růstem výroby nemění. Firma je musí hradit, i když je objem výroby nulový ( např. náklady na údržbu budovy ... ). U křivky VC odpovídá část kde roste objem produkce rychleji než náklady části křivky TPP v další části se začínají prosazovat klesající výnosy z variabilního inputu. Porovnáním křivky TPP a TC zjistíme že vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce ( křivky viz příloha ).
Explicitní náklady - jsou náklady, které musí firma vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výrobních faktorů. Zjistíme je v účetních výkazech.
Implicitní náklady- jsou náklady, které firma reálně neplatí. Jedná se o " ušlý příjem " z výrobních faktorů, které jsou ve vlastnictví majitele firmy. ( pokud se podnikatel rozhodne sám podnikat, vzdává se mzdy, kterou by měl jako zaměstnanec, úroku z kapitálu ... - jedná se o alternativní náklady ). Implicitní náklady jsou alternativní náklady výrobních faktorů ve vlastnictví majitele firmy.
Průměrné a mezní náklady - Průměrné náklady jsou náklady na jednotku produkce
značíme AC. Křivka průměrných nákladů má tvar písmene U. Průměrné náklady jsou součtem průmětných fixních nákladů ( AFC) a průměrných variabilních nákladů ( AVC). AFC s růstem objemu produkce klesají. AVC od určitého množství objemu produkce rostou, to vyplývá z existence zákona klesajících výnosů a z možných administrativních a organizačních problémů.
Pro rozhodování firmy jsou důležité mezní náklady ( MC)- náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku. Tvar křivky MC vysvětlíme opět pomocí zákona klesajících výnosů. Křivka MC protíná křivku AC v minimu křivky AC.
- MC jsou menší než AC - náklady na další jednotku objemu produkce jsou nižší než na jednotku předcházející. Křivka AC je klesající.
- MC jsou větší než AC - křivka AC roste
- pouze v případě kdy MC = AC jsou průměrné náklady minimální.
7.1. VÝROBA
- transformace VF ve výrobky pomocí výrobního procesu
Výrobní proces
- pracovní
- automatický
- přírodní
Etapy výrobního procesu
- předvýrobní etapa
- výrobní etapa (postup, operace)
- odbytová etapa
Výroba
1. hlavní
2. vedlejší (polotovary, náhradní díly)
3. doplňková (využití VK nebo zpracování odpadů)
4. přidružená (odlišuje se charakterem)
Výrobní proces
- pracovní
- automatický
- přírodní
Etapy výrobního procesu
- předvýrobní etapa
- výrobní etapa (postup, operace)
- odbytová etapa
Výroba
1. hlavní
2. vedlejší (polotovary, náhradní díly)
3. doplňková (využití VK nebo zpracování odpadů)
4. přidružená (odlišuje se charakterem)
Základními vlastnostmi produkční funkce v dlouhém období jsou
a) substituce vstupů
b) výnosy z rozsahu vstupů
Výroba v krátkém období (krd produkční funkce)
- krd produkční funkci lze vyjádřit vztahem
Q = f (K1,L) K1……konstantní množství kapitálu
→ celkový produkt (TP) = výstup, který je vyroben danými vstupy (TP = Q)
- křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím fixního vstupu (neměnná technologie)
→ průměrný produkt (AP) = výstup na jednotku vstupu; velikost zjistíme, dělíme-li celkový výstup množstvím vstupů, které byly použity k jeho výrobě
- AP variabilního vstupu práce: APL = Q / L
- vyjadřuje průměrnou produktivitu práce, která je poměrně snadno měřena a bývá používán jako ukazatel efektivnosi
- geometricky je hodnota pro jednotlivá konkrétní množství práce dána směrnicí úsečky vedené z počátku na odpovídající body funkce celkového produktu práce (TPL)
- AP fixního vstupu kapitálu: APK = Q / K1
→ mezní produkt (MP) = změna celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předpokladu konstantního množství ostatních vstupů
- MP práce: MPL = d Q / d L
- MP kapitálu není definován, protože v krátkém období je objem konstantní
- geometricky zjistíme hodnotu MPL pro každé jednotlivé množství zapojené práce jako směrnici funkce celkového produktu v každém jejím bodě
→ obr. č. 5-1
b) výnosy z rozsahu vstupů
Výroba v krátkém období (krd produkční funkce)
- krd produkční funkci lze vyjádřit vztahem
Q = f (K1,L) K1……konstantní množství kapitálu
→ celkový produkt (TP) = výstup, který je vyroben danými vstupy (TP = Q)
- křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím fixního vstupu (neměnná technologie)
→ průměrný produkt (AP) = výstup na jednotku vstupu; velikost zjistíme, dělíme-li celkový výstup množstvím vstupů, které byly použity k jeho výrobě
- AP variabilního vstupu práce: APL = Q / L
- vyjadřuje průměrnou produktivitu práce, která je poměrně snadno měřena a bývá používán jako ukazatel efektivnosi
- geometricky je hodnota pro jednotlivá konkrétní množství práce dána směrnicí úsečky vedené z počátku na odpovídající body funkce celkového produktu práce (TPL)
- AP fixního vstupu kapitálu: APK = Q / K1
→ mezní produkt (MP) = změna celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předpokladu konstantního množství ostatních vstupů
- MP práce: MPL = d Q / d L
- MP kapitálu není definován, protože v krátkém období je objem konstantní
- geometricky zjistíme hodnotu MPL pro každé jednotlivé množství zapojené práce jako směrnici funkce celkového produktu v každém jejím bodě
→ obr. č. 5-1
POJMY
Ekonomie = zabývá se zkoumáním alokace vzácných zdrojů mezi různá alternativní užití tak, aby byly uspokojeny lidské potřeby
Mikroekonomie – zkoumá především rozhodování jednotlivých tržních subjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy a stát
Jednotlivci - rozhodují především o tom kdy, kde, kolik a co si koupí; jejich přání je determinováno jejich cíli v podobě chutí, přání nebo preferencí (tím, že jednotlivci rozhodují o konkrétním množství konkrétního statku, rozhodují současně o objemu a struktuře výstupu společnosti)
Firmy – rozhodují o tom, co budou vyrábět, v jakém množství, jakou stanoví cenu, jakou použijí technologii apod.; rozhodování firmy mikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: na volbu výstupu a volbu ceny
Stát – vytváří pr. normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost
- z mnoha činností, které uskutečňují ekonomické subjekty v rámci ekonomického systému, můžeme za základní považovat spotřebu,výrobu a směnu
Spotřeba = impuls pro existenci a rozvoj výroby; spotřebitel rozhoduje o nákupu konkrétních statků a vynakládá na ně svůj důchod
Výroba = charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky neboli přeměna vstupů na výstup
Směna = představuje výměnu jedněch statků za druhé, kterou uskutečňují subjekty dobrovolně prostřednictvím trhu; směna na rozdíl od výroby nemění množství výrobků a služeb, ale pouze mění jejich místo
→ má-li ekonomický systém dobře fungovat, měl by plnit následující funkce:
1. alokovat zdroje mezi alternativní užití
2. kombinovat tyto zdroje za účelem výroby statků
3. rozdělovat vyrobené statky
4. vytvářet impulsy pro rozvoj jednotlivce a celé společnosti
→ realizace většiny funkcí se děje prostřednictvím cenového systému; teorie cen je nosným základem mikroekonomie
Mikroekonomie – zkoumá především rozhodování jednotlivých tržních subjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy a stát
Jednotlivci - rozhodují především o tom kdy, kde, kolik a co si koupí; jejich přání je determinováno jejich cíli v podobě chutí, přání nebo preferencí (tím, že jednotlivci rozhodují o konkrétním množství konkrétního statku, rozhodují současně o objemu a struktuře výstupu společnosti)
Firmy – rozhodují o tom, co budou vyrábět, v jakém množství, jakou stanoví cenu, jakou použijí technologii apod.; rozhodování firmy mikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: na volbu výstupu a volbu ceny
Stát – vytváří pr. normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost
- z mnoha činností, které uskutečňují ekonomické subjekty v rámci ekonomického systému, můžeme za základní považovat spotřebu,výrobu a směnu
Spotřeba = impuls pro existenci a rozvoj výroby; spotřebitel rozhoduje o nákupu konkrétních statků a vynakládá na ně svůj důchod
Výroba = charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky neboli přeměna vstupů na výstup
Směna = představuje výměnu jedněch statků za druhé, kterou uskutečňují subjekty dobrovolně prostřednictvím trhu; směna na rozdíl od výroby nemění množství výrobků a služeb, ale pouze mění jejich místo
→ má-li ekonomický systém dobře fungovat, měl by plnit následující funkce:
1. alokovat zdroje mezi alternativní užití
2. kombinovat tyto zdroje za účelem výroby statků
3. rozdělovat vyrobené statky
4. vytvářet impulsy pro rozvoj jednotlivce a celé společnosti
→ realizace většiny funkcí se děje prostřednictvím cenového systému; teorie cen je nosným základem mikroekonomie
Výrobní stádia v krátkém období obr.1
1. výrobní stádium – do bodu B. Po celé jeho trvání roste AP, efektivnost fixního vstupu roste (APK=Q/K, Q roste, K je fixní), efektivnost variabilního vstupu roste také, do bodu A roste Q než objem práce (MPL je rostoucí), do bodu A se projevuje zákon klesajících výnosů z variabilního vstupu, ale MPL je kladný a vyšší než APL. Fa v tomto stádiu má tendenci zvyšovat počet zapojených jednotek variabilního vstupu, jejím cílem je dosáhnou maximálního APL.
2. výrobní stádium – růst výstupu z bodu B do bodu C na produkční fci. Efektivnost fixního vstupu roste (roste objem výstupu, K je fixní). Efektivnost variabilního vstupu klesá (Q roste, ale pomaleji než variabilní vstup, MPL klesá, ale je kladný, dodatečná jednotka L zvyšuje efektivnost K, ale snižuje efektivnost L). V bodě C je max. krátkodobý výstup.
3. výrobní stádium – od bodu C, růst objemu zapojené L vede k poklesu Q, což vede k poklesu APL i APK. MPL nabývá záporných hodnot.
ý optimální je 2. stádium.
Výroba v dlouhém období
Všechny vstupy jsou variabilní. Dlouhodobá produkční fce zachycuje vztah mezi změnou objemu obou používaných vstupů a následnou změnou výstupu.
Q = f(K,L) … dvoufaktorová produkční fce, nástrojem zkoumání tohoto vztahu je izokvantová analýza
Základními vlastnostmi produkční fce jsou:
- substituce vstupů,
- výnosy z rozsahu vstupů
2. výrobní stádium – růst výstupu z bodu B do bodu C na produkční fci. Efektivnost fixního vstupu roste (roste objem výstupu, K je fixní). Efektivnost variabilního vstupu klesá (Q roste, ale pomaleji než variabilní vstup, MPL klesá, ale je kladný, dodatečná jednotka L zvyšuje efektivnost K, ale snižuje efektivnost L). V bodě C je max. krátkodobý výstup.
3. výrobní stádium – od bodu C, růst objemu zapojené L vede k poklesu Q, což vede k poklesu APL i APK. MPL nabývá záporných hodnot.
ý optimální je 2. stádium.
Výroba v dlouhém období
Všechny vstupy jsou variabilní. Dlouhodobá produkční fce zachycuje vztah mezi změnou objemu obou používaných vstupů a následnou změnou výstupu.
Q = f(K,L) … dvoufaktorová produkční fce, nástrojem zkoumání tohoto vztahu je izokvantová analýza
Základními vlastnostmi produkční fce jsou:
- substituce vstupů,
- výnosy z rozsahu vstupů
Výroba v krátkém období
Předpokládá se, že používané množství K je fixní a mění se pouze objem použité L a objem výstupu Q. vlastností produkční funkce v krátkém období jsou výnosy pouze z jednoho variabilního výrobního faktoru (L).
Celkový produkt (TP) – představuje výstup, který je vyroben danými vstupy (TP=Q). Křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím vstupu.
Průměrný produkt (AP) – představuje výstup na jednotku vstupu APL = Q / L (=průměrná produktivita)
Mezní produkt (MP) – představuje změnu celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předpokladu konstantního množství ostatních vstupů. MPL = dQ / dL, MPK v krátkém období není definován, K je fixní.
Obr.1 – celkový, průměrný, mezní produkt, bod A (A´) – do tohoto bodu výnosy z variabilního vstupu (MPL) rostou, výstup roste rychleji než variabilní vstup L, od dobu A MPL klesá. Dodatečná jednotka variabilního vstupu způsobuje podstatně menší zvětšení dodatečného výstupu, tzv. zákon klesajících výnosů – jestliže jsou do výrobního procesu přidávány stále stejné přírůstky variabilního vstupu, přičemž optimální množství ostatních vstupů se nemění, výsledné přírůstky celkového produktu budou od určitého bodu klesat, tj. bude klesat mezní produkt variabilního vstupu. V bodě A´ MPL dosahuje maxima, směrnice =0. V bodě B (B´) je APL maximální, křivka APL je protínána v bodě svého maxima shora klesající křivkou MPL. V bodě C je dosahováno max. výstupu, jakýkoliv další růst variabilního vstupu povede jen k poklesu TP, směrnice TP (MP) je rovna nule, tzn. i MP = 0.
Celkový produkt (TP) – představuje výstup, který je vyroben danými vstupy (TP=Q). Křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím vstupu.
Průměrný produkt (AP) – představuje výstup na jednotku vstupu APL = Q / L (=průměrná produktivita)
Mezní produkt (MP) – představuje změnu celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předpokladu konstantního množství ostatních vstupů. MPL = dQ / dL, MPK v krátkém období není definován, K je fixní.
Obr.1 – celkový, průměrný, mezní produkt, bod A (A´) – do tohoto bodu výnosy z variabilního vstupu (MPL) rostou, výstup roste rychleji než variabilní vstup L, od dobu A MPL klesá. Dodatečná jednotka variabilního vstupu způsobuje podstatně menší zvětšení dodatečného výstupu, tzv. zákon klesajících výnosů – jestliže jsou do výrobního procesu přidávány stále stejné přírůstky variabilního vstupu, přičemž optimální množství ostatních vstupů se nemění, výsledné přírůstky celkového produktu budou od určitého bodu klesat, tj. bude klesat mezní produkt variabilního vstupu. V bodě A´ MPL dosahuje maxima, směrnice =0. V bodě B (B´) je APL maximální, křivka APL je protínána v bodě svého maxima shora klesající křivkou MPL. V bodě C je dosahováno max. výstupu, jakýkoliv další růst variabilního vstupu povede jen k poklesu TP, směrnice TP (MP) je rovna nule, tzn. i MP = 0.
3) TEORIE VÝROBY
PRODUKČNÍ A NÁKLADOVÉ FUNKCE FIRMY. IZOKVANTOVÁ ANALÝZA. TEORIE NÁKLADŮ – KLASICKÁ A MODERNÍ. ZISKOVÁ ROVNICE – ANALÝZA NÁKLADŮ A PŘÍJMŮ FIRMY. POLE PRODUKCE. ZÁKONY VÝROBY. ÚSPORY Z ROZSAHU. TECHNICKÝ POKROK. EFEKTIVNÍ ALOKACE ZDROJŮ.
Výroba
Firma je obvykle charakterizována jako subjekt specializující se na výrobu, tj. přeměnu zdrojů (vstupů) ve statky (výstup). Firma přijímá tři základní rozhodnutí – Co, Jak a Pro koho vyrábět.
Produkční funkce
Je abstraktním modelem výroby. Vyjadřuje kvantitativní vztah mezi množstvím vstupů (práce, kapitál, půda), které byly použity ve výrobě v daném období, a maximálním objemem výstupu, který vstupy svým fungováním v daném období vytvořily.
Q = f (K,L)
Vlastnosti produkční fce:
- výstup může být vyroben různými kombinacemi vstupů,
- vychází z dané úrovně technologie (tzn. exis. technologická omezení výroby)
- nepředpokládá zbytečné a neefektivní výrobní procesy
Výroba
Firma je obvykle charakterizována jako subjekt specializující se na výrobu, tj. přeměnu zdrojů (vstupů) ve statky (výstup). Firma přijímá tři základní rozhodnutí – Co, Jak a Pro koho vyrábět.
Produkční funkce
Je abstraktním modelem výroby. Vyjadřuje kvantitativní vztah mezi množstvím vstupů (práce, kapitál, půda), které byly použity ve výrobě v daném období, a maximálním objemem výstupu, který vstupy svým fungováním v daném období vytvořily.
Q = f (K,L)
Vlastnosti produkční fce:
- výstup může být vyroben různými kombinacemi vstupů,
- vychází z dané úrovně technologie (tzn. exis. technologická omezení výroby)
- nepředpokládá zbytečné a neefektivní výrobní procesy
I) Efektivnost ve výrobě
– fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit jednoho statku více, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného statku.
Podmínky, které musí být dodrženy – tzv. alokační pravidla
1) alokace vstupů uvnitř firmy
1 firma, dva vstupy kapitál a práce, výroba dvou statků X a Y.
Mezní míra technické substituce – MRTS – míra v níž firma může nahrazovat jeden VF jiným při nezměněné výši produktu určitého statku, je vyjádřena směrnicí izokvant.
1.alokační pravidlo: první podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je MRTS obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
Graficky vyjádříme pomocí krabicového schématu a křivky hranice produkčních možností
a) krabicové schéma výroby – Edgeworthův box-diagram
produkční funkci každého statku je možné vyjádřit pomocí mapy izokvant, otočíme-li izokvantovou mapu jednoho statku o 180° - krabicové schéma – obr.1 - to ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů – každý bod představuje rozdělení celkové nabídky práce a kapitálu mezi dva statky a současně úroveň výstupu těchto statků, každý bod je možným výrobním bodem, nemusí být bodem efektivní výroby.
Podmínky, které musí být dodrženy – tzv. alokační pravidla
1) alokace vstupů uvnitř firmy
1 firma, dva vstupy kapitál a práce, výroba dvou statků X a Y.
Mezní míra technické substituce – MRTS – míra v níž firma může nahrazovat jeden VF jiným při nezměněné výši produktu určitého statku, je vyjádřena směrnicí izokvant.
1.alokační pravidlo: první podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je MRTS obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
Graficky vyjádříme pomocí krabicového schématu a křivky hranice produkčních možností
a) krabicové schéma výroby – Edgeworthův box-diagram
produkční funkci každého statku je možné vyjádřit pomocí mapy izokvant, otočíme-li izokvantovou mapu jednoho statku o 180° - krabicové schéma – obr.1 - to ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů – každý bod představuje rozdělení celkové nabídky práce a kapitálu mezi dva statky a současně úroveň výstupu těchto statků, každý bod je možným výrobním bodem, nemusí být bodem efektivní výroby.
6. Trh kapitálu
Kapitál definujeme jako zásobu kapitálovách statků (budovy, výrobní zařízení, zásoby apod.)
Kapitál není primárním VF (na rozdíl od práce a půdy), je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu.
Výroba kapitálových statků je spojena s omezováním současné spotřeby, ale zároveň umožňuje růst výroby i spotřeby v následujících obdobích.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávaní najednou, postupně se amortizují.
Obnovovací investice umožňují nahradit odepsané kapitálové statky novými, čisté investice jsou spojeny s rozšiřováním zásoby kapitálu. Spolu tvoří celkovou sumu investic neboli hrubé investice: IB = IR + IN
Pokud firmy nemají dostatek vlastních zdrojů na realizaci svých investičních záměrů, vstupují na trh kapitálu, kde se obchoduje s volnými disponibilními úvěrovými prostředky.
Nabídka na trhu kapitálu – tvoří ji úspory ekonomických subjektů. Na trhu kapitálu dostávají úspory domácností podobu kapitálu nabízeného podnikům.
Úspory = ta část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu.
Výnos z uspořené částky: ∆S = S1 – S0
Úroková míra – je dána poměrem čistého úroku z naspořené částky za určité časové období k této uspořené částce: ir = ∆S/S0 . 100
Budoucí hodnota: S1 = (1 + ir) . S0 Sn = (1 + ir)n . S0 (1 + ir)n úročitel
Současná hodnota: S0 = Sn/ (1 + ir)n 1/ (1 + ir)n odúročitel(diskont)
Za předpokladu, že neexistuje riziko, rozhodují se domácnosti o úsporách při daných časových preferencích na základě úrokové míry.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého hlediska vede růst úrokové míry k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Kapitál není primárním VF (na rozdíl od práce a půdy), je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu.
Výroba kapitálových statků je spojena s omezováním současné spotřeby, ale zároveň umožňuje růst výroby i spotřeby v následujících obdobích.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávaní najednou, postupně se amortizují.
Obnovovací investice umožňují nahradit odepsané kapitálové statky novými, čisté investice jsou spojeny s rozšiřováním zásoby kapitálu. Spolu tvoří celkovou sumu investic neboli hrubé investice: IB = IR + IN
Pokud firmy nemají dostatek vlastních zdrojů na realizaci svých investičních záměrů, vstupují na trh kapitálu, kde se obchoduje s volnými disponibilními úvěrovými prostředky.
Nabídka na trhu kapitálu – tvoří ji úspory ekonomických subjektů. Na trhu kapitálu dostávají úspory domácností podobu kapitálu nabízeného podnikům.
Úspory = ta část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu.
Výnos z uspořené částky: ∆S = S1 – S0
Úroková míra – je dána poměrem čistého úroku z naspořené částky za určité časové období k této uspořené částce: ir = ∆S/S0 . 100
Budoucí hodnota: S1 = (1 + ir) . S0 Sn = (1 + ir)n . S0 (1 + ir)n úročitel
Současná hodnota: S0 = Sn/ (1 + ir)n 1/ (1 + ir)n odúročitel(diskont)
Za předpokladu, že neexistuje riziko, rozhodují se domácnosti o úsporách při daných časových preferencích na základě úrokové míry.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého hlediska vede růst úrokové míry k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Příklady dalších společností:
· Anglická obchodní společnost (1576 - monopol obchodování na ruském severu,
· Východní společnost 1579 - ovládala obchod Anglie s Pobaltím a Skandinávií
· Turecká společnost 1681
· Africká společnost 1588 pro obchod do severní Evropy.
Růst mezinárodního obchodu a síla obchodního kapitálu - vliv na průmyslovou výrobu - obchodní kapitál začal pronikat do průmyslu:
· obchodník se stává přímo průmyslníkem
· obchodník si podřizuje výrobce dodávkami surovin, odběrem produkce a úvěrem
· průmyslník přímo vyrábí ve velkém pro obchod
S rozvojem výroby dochází ke specializaci výroby, obchodu s výrobními prostředky, surovinami a spotřebním zbožím.
3. Historie obchodu v našich zemích
V době vrcholu obchodování v Babylónii a Řecku -na našem území - výměnný obchod rodových náčelníků (šperky, zbraně, látky)
První peníze počátkem n.L. Sámova říše (7. - 8. stol.). Sámo - kupec, zvolený do čela kmenového svazu okolo roku 623
Obchod - keramika, zbraně, šperky, postroje
· Východní společnost 1579 - ovládala obchod Anglie s Pobaltím a Skandinávií
· Turecká společnost 1681
· Africká společnost 1588 pro obchod do severní Evropy.
Růst mezinárodního obchodu a síla obchodního kapitálu - vliv na průmyslovou výrobu - obchodní kapitál začal pronikat do průmyslu:
· obchodník se stává přímo průmyslníkem
· obchodník si podřizuje výrobce dodávkami surovin, odběrem produkce a úvěrem
· průmyslník přímo vyrábí ve velkém pro obchod
S rozvojem výroby dochází ke specializaci výroby, obchodu s výrobními prostředky, surovinami a spotřebním zbožím.
3. Historie obchodu v našich zemích
V době vrcholu obchodování v Babylónii a Řecku -na našem území - výměnný obchod rodových náčelníků (šperky, zbraně, látky)
První peníze počátkem n.L. Sámova říše (7. - 8. stol.). Sámo - kupec, zvolený do čela kmenového svazu okolo roku 623
Obchod - keramika, zbraně, šperky, postroje
TECHNIKY ZAMĚŘENÉ NA ŘÍZENÍ VÝROBY
TECHNIKY ZAMĚŘENÉ NA ŘÍZENÍ VÝROBY (HLAVNÍ ČINNOSTI PODNIKU)
1. Pružné výrobní a pracovní systémy – jsou zaváděny, aby reagovaly na měnící se poptávku po svých výrobcích a službách.
Výrobní systémy – pružnost celého výrobního systému – umožňuje změnu počtu výrobků
- pružnost výrobková – zkracování času na vývoj nového výrobku
- pružnost výrobní linky – umožňuje na téže výrobní lince vyrábět více typů výrobků
- pružnost pracovního postupu – umožňuje kombinace pracovních postupů (operací)
Pracovní pružnost – externí pracovní příležitosti – umožňuje získávání pracovníků v sezóně z jiných externích zdrojů
- interní pracovní příležitosti – např. pružná pracovní doba. Výhodou je lepší využití pracovní doby zaměstnanců
1. funkční pracovní pružnost – mění se pracovní zařazení pracovníků
2. mzdová pracovní pružnost – mění se zaměstnanecká mzda, ale zaměstnanec není propuštěn
2. Projektové řízení (= řízení dle projektu)
Projekt – proces plánování, řízení a realizace určité operace (zavádění nového výrobku, restrukturalizace firmy, budování budovy…). Firma zpravidla jmenuje vedoucího manažera daného projektu, ten si vytvoří skupinu pracovníků a vede je ke splnění cíle. Vedoucí projektu se zpravidla po jeho dobudování stává jeho řídícím pracovníkem, z čehož plyne jeho motivace při budování.
3. Řízení kvality – růst požadavků na kvalitu
3 systémy řízení:
a) inspekční kontrola jakosti – speciální pracovníci – inspektoři, kteří kontrolují kvalitu výrobku na výstupu
b) kontrola kvality procesu výroby. Výhodou jsou vysoce kvalitní výrobky a úspora nákladů. Nevýhodou je růst požadavků na znalosti parametrů prac.
c) totální řízení kvality – kvalitu určuje zákazník, je proměnlivá a vyvíjí se
1. Pružné výrobní a pracovní systémy – jsou zaváděny, aby reagovaly na měnící se poptávku po svých výrobcích a službách.
Výrobní systémy – pružnost celého výrobního systému – umožňuje změnu počtu výrobků
- pružnost výrobková – zkracování času na vývoj nového výrobku
- pružnost výrobní linky – umožňuje na téže výrobní lince vyrábět více typů výrobků
- pružnost pracovního postupu – umožňuje kombinace pracovních postupů (operací)
Pracovní pružnost – externí pracovní příležitosti – umožňuje získávání pracovníků v sezóně z jiných externích zdrojů
- interní pracovní příležitosti – např. pružná pracovní doba. Výhodou je lepší využití pracovní doby zaměstnanců
1. funkční pracovní pružnost – mění se pracovní zařazení pracovníků
2. mzdová pracovní pružnost – mění se zaměstnanecká mzda, ale zaměstnanec není propuštěn
2. Projektové řízení (= řízení dle projektu)
Projekt – proces plánování, řízení a realizace určité operace (zavádění nového výrobku, restrukturalizace firmy, budování budovy…). Firma zpravidla jmenuje vedoucího manažera daného projektu, ten si vytvoří skupinu pracovníků a vede je ke splnění cíle. Vedoucí projektu se zpravidla po jeho dobudování stává jeho řídícím pracovníkem, z čehož plyne jeho motivace při budování.
3. Řízení kvality – růst požadavků na kvalitu
3 systémy řízení:
a) inspekční kontrola jakosti – speciální pracovníci – inspektoři, kteří kontrolují kvalitu výrobku na výstupu
b) kontrola kvality procesu výroby. Výhodou jsou vysoce kvalitní výrobky a úspora nákladů. Nevýhodou je růst požadavků na znalosti parametrů prac.
c) totální řízení kvality – kvalitu určuje zákazník, je proměnlivá a vyvíjí se
3. Hmotná stránka činnosti podniku
= proces získávání 3 činitelů výroby, vlastní výroba a prodej výrobků
- sledujeme užitnou hodnotu toho, co děláme
VSTUPY PODNIK (VÝROBA) VÝKONY
materiál co? výrobky
PPS kolik? služby
PS
informace
Hospodaření s materiálem
Materiál = přírodní látka nerostného, rostlinného nebo živočišného původu, která prošla různými fázemi zušlechtění a je určena k jednorázové spotřebě.
Surovina poprvé prošla lidskýma rukama (poprvé byla zušlechtěna) – písek, ropa, uhlí, žel. ruda.
1. Plánování
- vycházíme z podnikatel. záměru – co chci dělat?
- výpočet spotřeby
S = VÚ * sn ………celk. spotřeba = výr. úkol * spotřební norma
- podkladem jsou THN
- výpočet dodávky + od koho
- evidence: dodací list, faktura
2. Pořizování
- evidence: kupní smlouva, objednávka, příjemka
- další možností je vl. výroba
3. Skladování
- výpočet optimální zásoby
- evidence: skladní karta, výdejka, limitní list (při pravidelném výdeji)
- lze i přeskočit – při metodě "právě včas"
4. Výdej do spotřeby
- podle výrobního úkolu
Dodávka = KS + spotřeba – PS
Optimální zásoba = běžná + pohotová + technologická
běžná = zásoba získávaná pravidelně od dodavatelů
pojistná = pro případ, že se dodávka zpozdí
technologická – u některých druhů materiálu (ty, které se ve skladu dotvářejí) – dřevovysychání
- sledujeme užitnou hodnotu toho, co děláme
VSTUPY PODNIK (VÝROBA) VÝKONY
materiál co? výrobky
PPS kolik? služby
PS
informace
Hospodaření s materiálem
Materiál = přírodní látka nerostného, rostlinného nebo živočišného původu, která prošla různými fázemi zušlechtění a je určena k jednorázové spotřebě.
Surovina poprvé prošla lidskýma rukama (poprvé byla zušlechtěna) – písek, ropa, uhlí, žel. ruda.
1. Plánování
- vycházíme z podnikatel. záměru – co chci dělat?
- výpočet spotřeby
S = VÚ * sn ………celk. spotřeba = výr. úkol * spotřební norma
- podkladem jsou THN
- výpočet dodávky + od koho
- evidence: dodací list, faktura
2. Pořizování
- evidence: kupní smlouva, objednávka, příjemka
- další možností je vl. výroba
3. Skladování
- výpočet optimální zásoby
- evidence: skladní karta, výdejka, limitní list (při pravidelném výdeji)
- lze i přeskočit – při metodě "právě včas"
4. Výdej do spotřeby
- podle výrobního úkolu
Dodávka = KS + spotřeba – PS
Optimální zásoba = běžná + pohotová + technologická
běžná = zásoba získávaná pravidelně od dodavatelů
pojistná = pro případ, že se dodávka zpozdí
technologická – u některých druhů materiálu (ty, které se ve skladu dotvářejí) – dřevovysychání
Průběh podnikání
1) Před podnikáním je třeba prostudovat příslušné zákony (Ústava, daňové zákony, obchodní zákoník, občanský zákoník,…).
2) Vytvoříme urč. typ firmy.
3) Firma musí být zapsána u Živnostenského úřadu nebo u Obchodního soudu.
4) Pokud firmu zakládá více společníků, je třeba písemně sepsat vztahy mezi společníky.
5) U obchodní společnosti se sepíše tzv. společenská smlouva.
6) Pokud má firma dostatek vlastního kapitálu, může začít ihned podnikat. Pokud jí chybí kapitál vlastní, může si podnikatel opatřit kapitál cizí – úvěr (bankovní, obchodní), tichý společník, leasing.
7) Pokud máme kapitál, připravujeme výrobu vymýšlíme CO, KDE, PRO KOHO
Čtyři skupiny výrobků
1) dojná kráva – přináší největší zisk
2) hvězda (star) – výrobek je na vzestupu
3) otazník – nevíme, jak se osvědčí
4) pes – propadák
Zajišťování výroby
1) Pokud si firma stanoví, v jaké oblasti bude podnikat, musí si opatřit 3 činitele výroby – materiál, stroje + budovy, PS. Nejdůležitější činností je vl. výroba. Při ní vznikají náklady. Firma se snaží, aby byly co nejnižší. Pokud vyrobíme, je třeba co nejrychleji prodat. Prodeji říkáme odbyt.
2) Za prodané výrobky odběratelé v urč. termínu (14 dní) zaplatí splatnost faktur. Peníze se dostávají na účet u peněžního ústavu. Tyto peníze podnikatel opět použije na výrobu.
3) Cílem firmy je vyrobit a prodat zisk.
4) Členění zisku – daně státu, rozvoj firmy, odměny zaměstnancům, podíly ze zisku pro majitele.
Organizace firmy
a) vertikální vztahy: podnik provoz dílna (dílna je 1. stupněm)
b) horizontální – jednotlivé stupně mají ještě své aparáty, ředitelé jsou na stejné úrovni
CENTRALIZACE
- "americký přístup"
- většina rozhodnutí se uskutečňuje ve vedení firmy
- výhodou je rychlost, nevýhoda: rozhodnutí může být špatné
DECENTRALIZACE
- firma je rozdělena na menší samostatné jednotky, které mají své úkoly, prostředky, se kterými hospodaří, mohou se rozhodovat samostatně
- nyní převažuje tento přístup
- dvoustupňové, max. 3stupňové systémy – přístup dle Japonců
FORMÁLNÍ VZTAHY
- jsou vymezeny zákony nebo předpisy
- musí se dodržovat
NEFORMÁLNÍ VZTAHY
- jsou založeny na vzájemných sympatiích a antipatiích, na citech
- vycházejí z povahových vlastností lidí (zájmy, koníčky, typ práce, věk)
2) Vytvoříme urč. typ firmy.
3) Firma musí být zapsána u Živnostenského úřadu nebo u Obchodního soudu.
4) Pokud firmu zakládá více společníků, je třeba písemně sepsat vztahy mezi společníky.
5) U obchodní společnosti se sepíše tzv. společenská smlouva.
6) Pokud má firma dostatek vlastního kapitálu, může začít ihned podnikat. Pokud jí chybí kapitál vlastní, může si podnikatel opatřit kapitál cizí – úvěr (bankovní, obchodní), tichý společník, leasing.
7) Pokud máme kapitál, připravujeme výrobu vymýšlíme CO, KDE, PRO KOHO
Čtyři skupiny výrobků
1) dojná kráva – přináší největší zisk
2) hvězda (star) – výrobek je na vzestupu
3) otazník – nevíme, jak se osvědčí
4) pes – propadák
Zajišťování výroby
1) Pokud si firma stanoví, v jaké oblasti bude podnikat, musí si opatřit 3 činitele výroby – materiál, stroje + budovy, PS. Nejdůležitější činností je vl. výroba. Při ní vznikají náklady. Firma se snaží, aby byly co nejnižší. Pokud vyrobíme, je třeba co nejrychleji prodat. Prodeji říkáme odbyt.
2) Za prodané výrobky odběratelé v urč. termínu (14 dní) zaplatí splatnost faktur. Peníze se dostávají na účet u peněžního ústavu. Tyto peníze podnikatel opět použije na výrobu.
3) Cílem firmy je vyrobit a prodat zisk.
4) Členění zisku – daně státu, rozvoj firmy, odměny zaměstnancům, podíly ze zisku pro majitele.
Organizace firmy
a) vertikální vztahy: podnik provoz dílna (dílna je 1. stupněm)
b) horizontální – jednotlivé stupně mají ještě své aparáty, ředitelé jsou na stejné úrovni
CENTRALIZACE
- "americký přístup"
- většina rozhodnutí se uskutečňuje ve vedení firmy
- výhodou je rychlost, nevýhoda: rozhodnutí může být špatné
DECENTRALIZACE
- firma je rozdělena na menší samostatné jednotky, které mají své úkoly, prostředky, se kterými hospodaří, mohou se rozhodovat samostatně
- nyní převažuje tento přístup
- dvoustupňové, max. 3stupňové systémy – přístup dle Japonců
FORMÁLNÍ VZTAHY
- jsou vymezeny zákony nebo předpisy
- musí se dodržovat
NEFORMÁLNÍ VZTAHY
- jsou založeny na vzájemných sympatiích a antipatiích, na citech
- vycházejí z povahových vlastností lidí (zájmy, koníčky, typ práce, věk)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)