= postihují souvislost mezi proporcionální změnou vstupů a jí vyvolanou změnou výstupu
- rozlišujeme:
a) konstantní výnosy z rozsahu (růst objemu každého ze vstupů o „t“ % způsobí růst výstuu rovněž o „t“ %
b) rostoucí výnosy z rozsahu (zvýšení objemu každého vstupů o „t“ % povede ke zvýšení výstupu o více než „t“ %
c) klesající výnosy z rozsahu (v důsledku růstu každého ze vstupů o „t“ %, dojde k růstu výstupu o méně než „t“ %
→ protože grafickým znázorněním dld produkční funkce je izokvantová mapa, můžeme jejím prostřednictvím znázornit charakter výnosů z rozsahu, který se projevuje na vzdálenostech mezi jednotlivými izokvantami (obr 5-15)
- konstantní výnosy = vzdálenost mezi I se nemění
- rostoucí výnosy = I se vzájemně přibližují
- klesající výnosy = I se navzájem vzdalují
Příklady produkčních funkcí
1. LINEÁRNÍ Q = f (K,L) = a x K + b x L
- obsahuje v sobě konstantní výnosy z rozsahu; grafickým znázorněním je izokvantová mapa v podobě rovnoběžných přímek, jejichž směrnice můžeme vyjádřit jako –b/a
Zobrazují se příspěvky se štítkemprodukční funkce. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemprodukční funkce. Zobrazit všechny příspěvky
Výroba v dlouhém období (dld produkční funkce)
- charakteristické je, že firma může měnit množství všech vstupů, které používáme ve výrobě; produkční funkci lze zapsat: Q = f (K,L)
- grafickým znázorněním je izokvantová mapa
- 2 determinanty dld produkční funkce: substituce vstupů
: výnosy z rozsahu
Izokvanta
= křivka, která je tvořena všemi kombinacemi vstupů vedoucími k tvorbě stejného výstupu
- je vždy spojena s určitou konkrétní úrovní výstupu, který by mohl být vyroben různými kombinacemi práce a kapitálu (obr. č. 5-6)
→ protože objemů výstupu může být nekonečně mnoho, existuje i nekonečně velký počet izokvant, který tvoří „mapu izokvant“ (informuje o max dosažitelném výstupu při jakékoliv kombinaci vstupů; je tedy alternativním způsobem popsání produkční funkce)
→ vlastnosti izokvant
- v mapě izokvant jsou jednotlivé seřazeny severovýchodním směrem, tzn. izokvanta bližší počátku představuje kombinace vstupů vedoucí k nižšímu výstupu než izokvanta vzdálenější od počátku
- izokvanty jsou seřazeny z kardinálního hlediska
- izokvanty se neprotínají
- izokvanty jsou klesající a konvexní k počátku
- grafickým znázorněním je izokvantová mapa
- 2 determinanty dld produkční funkce: substituce vstupů
: výnosy z rozsahu
Izokvanta
= křivka, která je tvořena všemi kombinacemi vstupů vedoucími k tvorbě stejného výstupu
- je vždy spojena s určitou konkrétní úrovní výstupu, který by mohl být vyroben různými kombinacemi práce a kapitálu (obr. č. 5-6)
→ protože objemů výstupu může být nekonečně mnoho, existuje i nekonečně velký počet izokvant, který tvoří „mapu izokvant“ (informuje o max dosažitelném výstupu při jakékoliv kombinaci vstupů; je tedy alternativním způsobem popsání produkční funkce)
→ vlastnosti izokvant
- v mapě izokvant jsou jednotlivé seřazeny severovýchodním směrem, tzn. izokvanta bližší počátku představuje kombinace vstupů vedoucí k nižšímu výstupu než izokvanta vzdálenější od počátku
- izokvanty jsou seřazeny z kardinálního hlediska
- izokvanty se neprotínají
- izokvanty jsou klesající a konvexní k počátku
Základními vlastnostmi produkční funkce v dlouhém období jsou
a) substituce vstupů
b) výnosy z rozsahu vstupů
Výroba v krátkém období (krd produkční funkce)
- krd produkční funkci lze vyjádřit vztahem
Q = f (K1,L) K1……konstantní množství kapitálu
→ celkový produkt (TP) = výstup, který je vyroben danými vstupy (TP = Q)
- křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím fixního vstupu (neměnná technologie)
→ průměrný produkt (AP) = výstup na jednotku vstupu; velikost zjistíme, dělíme-li celkový výstup množstvím vstupů, které byly použity k jeho výrobě
- AP variabilního vstupu práce: APL = Q / L
- vyjadřuje průměrnou produktivitu práce, která je poměrně snadno měřena a bývá používán jako ukazatel efektivnosi
- geometricky je hodnota pro jednotlivá konkrétní množství práce dána směrnicí úsečky vedené z počátku na odpovídající body funkce celkového produktu práce (TPL)
- AP fixního vstupu kapitálu: APK = Q / K1
→ mezní produkt (MP) = změna celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předpokladu konstantního množství ostatních vstupů
- MP práce: MPL = d Q / d L
- MP kapitálu není definován, protože v krátkém období je objem konstantní
- geometricky zjistíme hodnotu MPL pro každé jednotlivé množství zapojené práce jako směrnici funkce celkového produktu v každém jejím bodě
→ obr. č. 5-1
b) výnosy z rozsahu vstupů
Výroba v krátkém období (krd produkční funkce)
- krd produkční funkci lze vyjádřit vztahem
Q = f (K1,L) K1……konstantní množství kapitálu
→ celkový produkt (TP) = výstup, který je vyroben danými vstupy (TP = Q)
- křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, které lze vyrobit kombinacemi různých množství variabilního vstupu s konstantním množstvím fixního vstupu (neměnná technologie)
→ průměrný produkt (AP) = výstup na jednotku vstupu; velikost zjistíme, dělíme-li celkový výstup množstvím vstupů, které byly použity k jeho výrobě
- AP variabilního vstupu práce: APL = Q / L
- vyjadřuje průměrnou produktivitu práce, která je poměrně snadno měřena a bývá používán jako ukazatel efektivnosi
- geometricky je hodnota pro jednotlivá konkrétní množství práce dána směrnicí úsečky vedené z počátku na odpovídající body funkce celkového produktu práce (TPL)
- AP fixního vstupu kapitálu: APK = Q / K1
→ mezní produkt (MP) = změna celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předpokladu konstantního množství ostatních vstupů
- MP práce: MPL = d Q / d L
- MP kapitálu není definován, protože v krátkém období je objem konstantní
- geometricky zjistíme hodnotu MPL pro každé jednotlivé množství zapojené práce jako směrnici funkce celkového produktu v každém jejím bodě
→ obr. č. 5-1
3. - 4. Na základě poznatků teorie firmy vysvětlete typické rysy chování firmy…
→ příčiny existence firmy
a) výhody týmové práce
b) snížení N spojených s uzavíráním kontraktů
Firma je obvykle charakterizována jako subjekt specializující se na výrobu, tj. na přeměnu zdrojů (vstupů) ve statky (výstupy).
→ firma se soustřeďuje na 3 hlavní činnosti:
1. nákup služeb výrobních faktorů
2. organizace jejich přeměny ve výstup
3. prodej výstupu
→ ekonomové zpravidla předpokládají, že cílem firmy je maximalizace zisku, tj. maximalizace rozdílu mezi příjmy a náklady (rozdíl mezi účetním a ekonomickým ziskem)
- i chování firmy je omezeno, a to zejména technologickými možnostmi výroby a fin. možnostmi firmy → model výroby zachycuje co nejjednodušeji vztahy mezi vstupy a výstupem = produkční funkce
- charakterizujeme jako vztah mezi množstvím vstupů, které byly použity ve výrobě v daném období, a maximálním objemem výstupu, který vstupy svým fungováním v daném období vytvořily
→ tradiční vstupy: práce, půda, kapitál
→ za netradiční někteří ekonomové považují podnikavost
- zjednodušená produkční funkce (výroba statku X, 2 vstupy – práce a kapitál)
Q = f (K,L) Q….výstup za jednotku času
K …vstup kapitálu za jednotku času
L …vstup práce za jednotku času
a) výhody týmové práce
b) snížení N spojených s uzavíráním kontraktů
Firma je obvykle charakterizována jako subjekt specializující se na výrobu, tj. na přeměnu zdrojů (vstupů) ve statky (výstupy).
→ firma se soustřeďuje na 3 hlavní činnosti:
1. nákup služeb výrobních faktorů
2. organizace jejich přeměny ve výstup
3. prodej výstupu
→ ekonomové zpravidla předpokládají, že cílem firmy je maximalizace zisku, tj. maximalizace rozdílu mezi příjmy a náklady (rozdíl mezi účetním a ekonomickým ziskem)
- i chování firmy je omezeno, a to zejména technologickými možnostmi výroby a fin. možnostmi firmy → model výroby zachycuje co nejjednodušeji vztahy mezi vstupy a výstupem = produkční funkce
- charakterizujeme jako vztah mezi množstvím vstupů, které byly použity ve výrobě v daném období, a maximálním objemem výstupu, který vstupy svým fungováním v daném období vytvořily
→ tradiční vstupy: práce, půda, kapitál
→ za netradiční někteří ekonomové považují podnikavost
- zjednodušená produkční funkce (výroba statku X, 2 vstupy – práce a kapitál)
Q = f (K,L) Q….výstup za jednotku času
K …vstup kapitálu za jednotku času
L …vstup práce za jednotku času
Výrobní stádia v krátkém období obr.1
1. výrobní stádium – do bodu B. Po celé jeho trvání roste AP, efektivnost fixního vstupu roste (APK=Q/K, Q roste, K je fixní), efektivnost variabilního vstupu roste také, do bodu A roste Q než objem práce (MPL je rostoucí), do bodu A se projevuje zákon klesajících výnosů z variabilního vstupu, ale MPL je kladný a vyšší než APL. Fa v tomto stádiu má tendenci zvyšovat počet zapojených jednotek variabilního vstupu, jejím cílem je dosáhnou maximálního APL.
2. výrobní stádium – růst výstupu z bodu B do bodu C na produkční fci. Efektivnost fixního vstupu roste (roste objem výstupu, K je fixní). Efektivnost variabilního vstupu klesá (Q roste, ale pomaleji než variabilní vstup, MPL klesá, ale je kladný, dodatečná jednotka L zvyšuje efektivnost K, ale snižuje efektivnost L). V bodě C je max. krátkodobý výstup.
3. výrobní stádium – od bodu C, růst objemu zapojené L vede k poklesu Q, což vede k poklesu APL i APK. MPL nabývá záporných hodnot.
ý optimální je 2. stádium.
Výroba v dlouhém období
Všechny vstupy jsou variabilní. Dlouhodobá produkční fce zachycuje vztah mezi změnou objemu obou používaných vstupů a následnou změnou výstupu.
Q = f(K,L) … dvoufaktorová produkční fce, nástrojem zkoumání tohoto vztahu je izokvantová analýza
Základními vlastnostmi produkční fce jsou:
- substituce vstupů,
- výnosy z rozsahu vstupů
2. výrobní stádium – růst výstupu z bodu B do bodu C na produkční fci. Efektivnost fixního vstupu roste (roste objem výstupu, K je fixní). Efektivnost variabilního vstupu klesá (Q roste, ale pomaleji než variabilní vstup, MPL klesá, ale je kladný, dodatečná jednotka L zvyšuje efektivnost K, ale snižuje efektivnost L). V bodě C je max. krátkodobý výstup.
3. výrobní stádium – od bodu C, růst objemu zapojené L vede k poklesu Q, což vede k poklesu APL i APK. MPL nabývá záporných hodnot.
ý optimální je 2. stádium.
Výroba v dlouhém období
Všechny vstupy jsou variabilní. Dlouhodobá produkční fce zachycuje vztah mezi změnou objemu obou používaných vstupů a následnou změnou výstupu.
Q = f(K,L) … dvoufaktorová produkční fce, nástrojem zkoumání tohoto vztahu je izokvantová analýza
Základními vlastnostmi produkční fce jsou:
- substituce vstupů,
- výnosy z rozsahu vstupů
3) TEORIE VÝROBY
PRODUKČNÍ A NÁKLADOVÉ FUNKCE FIRMY. IZOKVANTOVÁ ANALÝZA. TEORIE NÁKLADŮ – KLASICKÁ A MODERNÍ. ZISKOVÁ ROVNICE – ANALÝZA NÁKLADŮ A PŘÍJMŮ FIRMY. POLE PRODUKCE. ZÁKONY VÝROBY. ÚSPORY Z ROZSAHU. TECHNICKÝ POKROK. EFEKTIVNÍ ALOKACE ZDROJŮ.
Výroba
Firma je obvykle charakterizována jako subjekt specializující se na výrobu, tj. přeměnu zdrojů (vstupů) ve statky (výstup). Firma přijímá tři základní rozhodnutí – Co, Jak a Pro koho vyrábět.
Produkční funkce
Je abstraktním modelem výroby. Vyjadřuje kvantitativní vztah mezi množstvím vstupů (práce, kapitál, půda), které byly použity ve výrobě v daném období, a maximálním objemem výstupu, který vstupy svým fungováním v daném období vytvořily.
Q = f (K,L)
Vlastnosti produkční fce:
- výstup může být vyroben různými kombinacemi vstupů,
- vychází z dané úrovně technologie (tzn. exis. technologická omezení výroby)
- nepředpokládá zbytečné a neefektivní výrobní procesy
Výroba
Firma je obvykle charakterizována jako subjekt specializující se na výrobu, tj. přeměnu zdrojů (vstupů) ve statky (výstup). Firma přijímá tři základní rozhodnutí – Co, Jak a Pro koho vyrábět.
Produkční funkce
Je abstraktním modelem výroby. Vyjadřuje kvantitativní vztah mezi množstvím vstupů (práce, kapitál, půda), které byly použity ve výrobě v daném období, a maximálním objemem výstupu, který vstupy svým fungováním v daném období vytvořily.
Q = f (K,L)
Vlastnosti produkční fce:
- výstup může být vyroben různými kombinacemi vstupů,
- vychází z dané úrovně technologie (tzn. exis. technologická omezení výroby)
- nepředpokládá zbytečné a neefektivní výrobní procesy
I) Efektivnost ve výrobě
– fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit jednoho statku více, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného statku.
Podmínky, které musí být dodrženy – tzv. alokační pravidla
1) alokace vstupů uvnitř firmy
1 firma, dva vstupy kapitál a práce, výroba dvou statků X a Y.
Mezní míra technické substituce – MRTS – míra v níž firma může nahrazovat jeden VF jiným při nezměněné výši produktu určitého statku, je vyjádřena směrnicí izokvant.
1.alokační pravidlo: první podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je MRTS obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
Graficky vyjádříme pomocí krabicového schématu a křivky hranice produkčních možností
a) krabicové schéma výroby – Edgeworthův box-diagram
produkční funkci každého statku je možné vyjádřit pomocí mapy izokvant, otočíme-li izokvantovou mapu jednoho statku o 180° - krabicové schéma – obr.1 - to ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů – každý bod představuje rozdělení celkové nabídky práce a kapitálu mezi dva statky a současně úroveň výstupu těchto statků, každý bod je možným výrobním bodem, nemusí být bodem efektivní výroby.
Podmínky, které musí být dodrženy – tzv. alokační pravidla
1) alokace vstupů uvnitř firmy
1 firma, dva vstupy kapitál a práce, výroba dvou statků X a Y.
Mezní míra technické substituce – MRTS – míra v níž firma může nahrazovat jeden VF jiným při nezměněné výši produktu určitého statku, je vyjádřena směrnicí izokvant.
1.alokační pravidlo: první podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je MRTS obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
Graficky vyjádříme pomocí krabicového schématu a křivky hranice produkčních možností
a) krabicové schéma výroby – Edgeworthův box-diagram
produkční funkci každého statku je možné vyjádřit pomocí mapy izokvant, otočíme-li izokvantovou mapu jednoho statku o 180° - krabicové schéma – obr.1 - to ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů – každý bod představuje rozdělení celkové nabídky práce a kapitálu mezi dva statky a současně úroveň výstupu těchto statků, každý bod je možným výrobním bodem, nemusí být bodem efektivní výroby.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)