· výdajů na spotřebu (C)… určena DI (důchod po zaplacení daní) a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny, spotřebitelé kupují méně (DI a bohatství nedrží krok s cenovou hladinou)
· výdajů na soukromé domácí investice (I)… nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; determinanty: výše produktu, kapitálové N (daňová politika, úrokové sazby a další finanční podmínky) a očekávání
· vládních výdajů na statky služby (G)… tanky nebo stroje na stavbu silnic, nákupy služeb soudců a učitelů veřejných škol; přímo určeno rozhodnutími vlády o výdajích
· čistých vývozů (X)… hodnota vývozů snížená o hodnotu dovozů; determinanty: domácí důchody a produkt, poměr domácích cen k cenám zahraničním a měnový kurz (USD)
- Liší se od mikroekonomické křivky – ostatní ceny i celkový důchod spotřebitele u ní nepovažujeme za konstantní.
- Klesá, protože celkové výdaje při nárůstu celkové cenové hladiny klesnou mimo jiné proto, že reálná kupní síla spotřebitelů klesne, protože vyšší ceny pohltí část jejich dolarové hodnoty.
Zobrazují se příspěvky se štítkemmikroekonomie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmikroekonomie. Zobrazit všechny příspěvky
5. kapitola: Přehled makroekonomie
Makroekonomie (MAE) – studuje chování ekonomiky jako celku. Zkoumá celkovou úroveň národního produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního obchodu.
Mikroekonomie – věnuje se zkoumání individuálních cen, množství a trhů. Analyzuje dokonale a nedokonale konkurenční trhy, trhy vstupů a výstupů, dopad odborových organizací nebo diskriminace na trhy práce, efektivnost konkurenčních trhů…
A. Makroekonomické pojmy a cíle
- Země může svou ekonomickou výnosnost ovlivnit makroekonomickou politikou.
- Ukazatele ekonomické výkonnosti: HNP (GDP), zaměstnanost, inflace a čisté výnosy (saldo bilance zahraničního obchodu).
Cíle a nástroje v makroekonomii
Cíle
Produkt:
· Vysoká úroveň
· Rychlé tempo růstu
Zaměstnanost:
· Vysoká úroveň zaměstnanosti
· Nízká nedobrovolná nezaměstnanost
· Vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou odměnou pro ty, kteří chtějí pracovat
Stabilita cenové úrovně v podmínkách volných trhů
Bilance se zahraničím:
· Rovnováha vývozů a dovozů
· Stabilita měnového kurzu
Mikroekonomie – věnuje se zkoumání individuálních cen, množství a trhů. Analyzuje dokonale a nedokonale konkurenční trhy, trhy vstupů a výstupů, dopad odborových organizací nebo diskriminace na trhy práce, efektivnost konkurenčních trhů…
A. Makroekonomické pojmy a cíle
- Země může svou ekonomickou výnosnost ovlivnit makroekonomickou politikou.
- Ukazatele ekonomické výkonnosti: HNP (GDP), zaměstnanost, inflace a čisté výnosy (saldo bilance zahraničního obchodu).
Cíle a nástroje v makroekonomii
Cíle
Produkt:
· Vysoká úroveň
· Rychlé tempo růstu
Zaměstnanost:
· Vysoká úroveň zaměstnanosti
· Nízká nedobrovolná nezaměstnanost
· Vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou odměnou pro ty, kteří chtějí pracovat
Stabilita cenové úrovně v podmínkách volných trhů
Bilance se zahraničím:
· Rovnováha vývozů a dovozů
· Stabilita měnového kurzu
9. Úloha vlády v ekonomice - mikroekonomické problémy:
Hlavní funkce vlády:
Jedná se o opatření státu, která usilují o mození důsledků tržních selhání na alokační efektivnost a která jsou součástí mikroekonomické politiky státu. Základní formou pro získávání prostředků představují daně. Vláda snižuje pomocí daní výnosy firem a ovlivňuje tak jejich rozhodování. Získané prostředky stát vynakládá na nákup výrobků a služeb, na veřejé výdaje nebo k transferovým platbám. Druhým prvkem mikroekonomické politiky jsou přerozdělovací procesy, způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činností.
Externality:
Externalita - nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlen náklady nebo výnosy jiným subjektům. Externality mohou kladné nebo záporné.
Kladné extrnality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší užitek jinému, aniž by za to ten drhý platil.
Záporné externality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší náklady druhému, kterému nejsou hrazeny.
Podmínka efektivnosti je, že se společenská mezní míra transformace produktu - míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé - se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce - mírou, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.
Stát má pravomoc omezit výrobu statků, které přináší záporné externality. Nastává zde však problém jak to učinit. První možností je přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět do stavu, kdy nedochází k externalitám ve výrobě a alokace statků bude efektivní. Toto se nazývá COASEHO teorém. Druhou možností je zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záorných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí pokut, poplatků . . . Sankce mohou být stanoveny ve výši externích nákladů na záporné externality. V případě pozitivních externalit je situace přímo opačná. Stát může tuto výrobu podporovat formou dotací. Jak určit výši dotace ? Je nutné najít určitou optimální výši nákladů a ne doatci rovnou externímu užitku. Kdo má doatci hradit ? Pokud je zřejmý příjemce externality, měl ba dotaci hradit on. Pokud není zřejmý příjemce, měl by doatci hradit stát.
Jedná se o opatření státu, která usilují o mození důsledků tržních selhání na alokační efektivnost a která jsou součástí mikroekonomické politiky státu. Základní formou pro získávání prostředků představují daně. Vláda snižuje pomocí daní výnosy firem a ovlivňuje tak jejich rozhodování. Získané prostředky stát vynakládá na nákup výrobků a služeb, na veřejé výdaje nebo k transferovým platbám. Druhým prvkem mikroekonomické politiky jsou přerozdělovací procesy, způsobené existencí státu a vyvolané jeho aktivní činností.
Externality:
Externalita - nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlen náklady nebo výnosy jiným subjektům. Externality mohou kladné nebo záporné.
Kladné extrnality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší užitek jinému, aniž by za to ten drhý platil.
Záporné externality - činnost jednoho ekonomického subjektu přináší náklady druhému, kterému nejsou hrazeny.
Podmínka efektivnosti je, že se společenská mezní míra transformace produktu - míra, ve které může společnost transformovat jedno zboží ve druhé - se musí shodovat se společenskou mezní mírou substituce - mírou, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.
Stát má pravomoc omezit výrobu statků, které přináší záporné externality. Nastává zde však problém jak to učinit. První možností je přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět do stavu, kdy nedochází k externalitám ve výrobě a alokace statků bude efektivní. Toto se nazývá COASEHO teorém. Druhou možností je zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záorných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí pokut, poplatků . . . Sankce mohou být stanoveny ve výši externích nákladů na záporné externality. V případě pozitivních externalit je situace přímo opačná. Stát může tuto výrobu podporovat formou dotací. Jak určit výši dotace ? Je nutné najít určitou optimální výši nákladů a ne doatci rovnou externímu užitku. Kdo má doatci hradit ? Pokud je zřejmý příjemce externality, měl ba dotaci hradit on. Pokud není zřejmý příjemce, měl by doatci hradit stát.
Základní ekonomické pojmy
Ekonomie je věda o nejobecnějších souvislostech v ek. Životě společnosti, viděných v jejich celku.
Děli se na :
1) Mikroekonomie – popisuje chování subjektů na trzích.
2) Makroekonomie – zabývá se chováním ekonomiky jako celku.
Ekonomie poskytuje celkový obraz ek. Života v dané společnosti, kde lidé vystupují jako jednotlivé subjekty 0(jednotlivci) nebo ve skupinách jako skupinové subjekty. Podle toho jaké aktivity vykonávají je zařazujeme do těchto skupin:
1) Domácnosti
2) Firmy
3) Vláda = Stát
Tato ekonomické subjekty se setkávají na trhu, který dělíme na :
1) Trh statků a služeb
2) Trh práce
3) Finanční trh (trh peněz)
V každé společnosti se musí řešit tyto 3 základní ek. Problémy:
1) Co vyrábět
2) Jak vyrábět
3) Pro koho vyrábět
Tyto 3 základní ek. Problémy lze řešit těmito ekonomickými systémy (tzn. Způsoby řízení ek. Ve státě)
1) Zvyková ekonomika – na základě zvyku nebo tradice (již se nepoužívá)
2) Tržní ekonomika – ekonomie současné doby
3) Plánovaná ekonomika – Něco jako pětiletky. Fungovaly v zemích východní Evropy
po 2 svět. Války.
4) Smíšená
Děli se na :
1) Mikroekonomie – popisuje chování subjektů na trzích.
2) Makroekonomie – zabývá se chováním ekonomiky jako celku.
Ekonomie poskytuje celkový obraz ek. Života v dané společnosti, kde lidé vystupují jako jednotlivé subjekty 0(jednotlivci) nebo ve skupinách jako skupinové subjekty. Podle toho jaké aktivity vykonávají je zařazujeme do těchto skupin:
1) Domácnosti
2) Firmy
3) Vláda = Stát
Tato ekonomické subjekty se setkávají na trhu, který dělíme na :
1) Trh statků a služeb
2) Trh práce
3) Finanční trh (trh peněz)
V každé společnosti se musí řešit tyto 3 základní ek. Problémy:
1) Co vyrábět
2) Jak vyrábět
3) Pro koho vyrábět
Tyto 3 základní ek. Problémy lze řešit těmito ekonomickými systémy (tzn. Způsoby řízení ek. Ve státě)
1) Zvyková ekonomika – na základě zvyku nebo tradice (již se nepoužívá)
2) Tržní ekonomika – ekonomie současné doby
3) Plánovaná ekonomika – Něco jako pětiletky. Fungovaly v zemích východní Evropy
po 2 svět. Války.
4) Smíšená
POJMY
Ekonomie = zabývá se zkoumáním alokace vzácných zdrojů mezi různá alternativní užití tak, aby byly uspokojeny lidské potřeby
Mikroekonomie – zkoumá především rozhodování jednotlivých tržních subjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy a stát
Jednotlivci - rozhodují především o tom kdy, kde, kolik a co si koupí; jejich přání je determinováno jejich cíli v podobě chutí, přání nebo preferencí (tím, že jednotlivci rozhodují o konkrétním množství konkrétního statku, rozhodují současně o objemu a struktuře výstupu společnosti)
Firmy – rozhodují o tom, co budou vyrábět, v jakém množství, jakou stanoví cenu, jakou použijí technologii apod.; rozhodování firmy mikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: na volbu výstupu a volbu ceny
Stát – vytváří pr. normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost
- z mnoha činností, které uskutečňují ekonomické subjekty v rámci ekonomického systému, můžeme za základní považovat spotřebu,výrobu a směnu
Spotřeba = impuls pro existenci a rozvoj výroby; spotřebitel rozhoduje o nákupu konkrétních statků a vynakládá na ně svůj důchod
Výroba = charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky neboli přeměna vstupů na výstup
Směna = představuje výměnu jedněch statků za druhé, kterou uskutečňují subjekty dobrovolně prostřednictvím trhu; směna na rozdíl od výroby nemění množství výrobků a služeb, ale pouze mění jejich místo
→ má-li ekonomický systém dobře fungovat, měl by plnit následující funkce:
1. alokovat zdroje mezi alternativní užití
2. kombinovat tyto zdroje za účelem výroby statků
3. rozdělovat vyrobené statky
4. vytvářet impulsy pro rozvoj jednotlivce a celé společnosti
→ realizace většiny funkcí se děje prostřednictvím cenového systému; teorie cen je nosným základem mikroekonomie
Mikroekonomie – zkoumá především rozhodování jednotlivých tržních subjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy a stát
Jednotlivci - rozhodují především o tom kdy, kde, kolik a co si koupí; jejich přání je determinováno jejich cíli v podobě chutí, přání nebo preferencí (tím, že jednotlivci rozhodují o konkrétním množství konkrétního statku, rozhodují současně o objemu a struktuře výstupu společnosti)
Firmy – rozhodují o tom, co budou vyrábět, v jakém množství, jakou stanoví cenu, jakou použijí technologii apod.; rozhodování firmy mikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: na volbu výstupu a volbu ceny
Stát – vytváří pr. normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost
- z mnoha činností, které uskutečňují ekonomické subjekty v rámci ekonomického systému, můžeme za základní považovat spotřebu,výrobu a směnu
Spotřeba = impuls pro existenci a rozvoj výroby; spotřebitel rozhoduje o nákupu konkrétních statků a vynakládá na ně svůj důchod
Výroba = charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky neboli přeměna vstupů na výstup
Směna = představuje výměnu jedněch statků za druhé, kterou uskutečňují subjekty dobrovolně prostřednictvím trhu; směna na rozdíl od výroby nemění množství výrobků a služeb, ale pouze mění jejich místo
→ má-li ekonomický systém dobře fungovat, měl by plnit následující funkce:
1. alokovat zdroje mezi alternativní užití
2. kombinovat tyto zdroje za účelem výroby statků
3. rozdělovat vyrobené statky
4. vytvářet impulsy pro rozvoj jednotlivce a celé společnosti
→ realizace většiny funkcí se děje prostřednictvím cenového systému; teorie cen je nosným základem mikroekonomie
Decelerační politika – 2 součásti
a) týká se firem, odvětví, regionů, které jsou v potížích (dočasný charakter), např. platební neschopnost, strukturální změny v regionu
b) firmy nebo celá odvětví, která zanikají
vznikají otázky – pomoc státu firmy v dočasných potížích ? efektivnosti – renomovaná firma si dokáže pomoci sama,
potíže díky neschopnosti managementu – když pomůže stát, zakonzervuje je – lepší by bylo, kdyby firmu koupil někdo jiný a vyměnil by je,
- pomáhá se velkým firmám, jejichž zánik by způsobil dominový efekt
- opatření – možnost rekvalifikace, vznik nových pracovních míst
Neutrální politika – nesměřuje adresně, ale má vytvářet taková ekonomická opatření, která celkově podporují rozvoj: zdokonalit legislativní systém, zlepšit podmínky (úvěry, vlastnická práva), tyto politiky jsou uplatňovány v souvislosti se čtyřmi přístupy.
S mikroekonomickou politikou souvisí Ekonomie práva – každému přijetí nějakého zákona předchází ekonomická analýza – zda je to efektivní (u nás se to nedělá)
Problémy hodnocení účinnosti mikroekonomické politiky
a) problém identifikovat případy tržního selhání
b) problém, jaká opatření přijmout (adekvátní k řešení daného problému), opatření mohou být různá z hlediska nákladů a přínos (je složité odhadnout míru zátěže (např. laciné opatření si pak vyžádá další náklady protože bylo řešeno komplexně)
c) problém uplatnění nástrojů – zpoždění
d) problém hodnocení zlepšení chodu v ekonomice – složité – výsledky nelze kvantifikovat
2 hodnocení mikroekonomické politiky je složité.
b) firmy nebo celá odvětví, která zanikají
vznikají otázky – pomoc státu firmy v dočasných potížích ? efektivnosti – renomovaná firma si dokáže pomoci sama,
potíže díky neschopnosti managementu – když pomůže stát, zakonzervuje je – lepší by bylo, kdyby firmu koupil někdo jiný a vyměnil by je,
- pomáhá se velkým firmám, jejichž zánik by způsobil dominový efekt
- opatření – možnost rekvalifikace, vznik nových pracovních míst
Neutrální politika – nesměřuje adresně, ale má vytvářet taková ekonomická opatření, která celkově podporují rozvoj: zdokonalit legislativní systém, zlepšit podmínky (úvěry, vlastnická práva), tyto politiky jsou uplatňovány v souvislosti se čtyřmi přístupy.
S mikroekonomickou politikou souvisí Ekonomie práva – každému přijetí nějakého zákona předchází ekonomická analýza – zda je to efektivní (u nás se to nedělá)
Problémy hodnocení účinnosti mikroekonomické politiky
a) problém identifikovat případy tržního selhání
b) problém, jaká opatření přijmout (adekvátní k řešení daného problému), opatření mohou být různá z hlediska nákladů a přínos (je složité odhadnout míru zátěže (např. laciné opatření si pak vyžádá další náklady protože bylo řešeno komplexně)
c) problém uplatnění nástrojů – zpoždění
d) problém hodnocení zlepšení chodu v ekonomice – složité – výsledky nelze kvantifikovat
2 hodnocení mikroekonomické politiky je složité.
Přístupy k mikroekonomické politice
1) Přístup Laissez faire – máme velkou důvěru k tržním silám a jejich schopnosti nastolovat tržní rovnováhu
- zásahy spíše brzdí,
- stát přijímá opatření, která na první pohled nemají s ekonomikou nic společného, ale která umožňují, aby trh efektivně fungoval (vynutitelnost smluv)
2) Podpůrný přístup – opatření státu jsou rozsáhlejší (daňové úlevy, úvěrové podmínky), trh má velkou samoregulující schopnost,
3) Aktivní přístup – předpokládá, že samoregulační schopnost trhu není příliš vysoká ® nutné zásahy: aktivní opatření (odvětvová politika, rozvojové programy, vytváří podmínky pro technický rozvoj, útlumové programy
4) Plánovací přístup – podniky více svazuje, malá samostatnost
- na základě těchto přístupů: 3 základní typy mikroekonomické politiky:
Akcelerační politika – týká se rozvojových programů, podpora některých vybraných odvětví, regionů – má zrychlit ekonomický vývoj
- problémy s uplatnění – ekonomika nemá zdroje, aby podpořila vše – výběrová politika – problémem jsou kritéria výběru (prosazování skupinových zájmů), zda tam vůbec stát má vstupovat (jinde ty prostředky budou chybět) – nerovnoměrný růst
- zásahy spíše brzdí,
- stát přijímá opatření, která na první pohled nemají s ekonomikou nic společného, ale která umožňují, aby trh efektivně fungoval (vynutitelnost smluv)
2) Podpůrný přístup – opatření státu jsou rozsáhlejší (daňové úlevy, úvěrové podmínky), trh má velkou samoregulující schopnost,
3) Aktivní přístup – předpokládá, že samoregulační schopnost trhu není příliš vysoká ® nutné zásahy: aktivní opatření (odvětvová politika, rozvojové programy, vytváří podmínky pro technický rozvoj, útlumové programy
4) Plánovací přístup – podniky více svazuje, malá samostatnost
- na základě těchto přístupů: 3 základní typy mikroekonomické politiky:
Akcelerační politika – týká se rozvojových programů, podpora některých vybraných odvětví, regionů – má zrychlit ekonomický vývoj
- problémy s uplatnění – ekonomika nemá zdroje, aby podpořila vše – výběrová politika – problémem jsou kritéria výběru (prosazování skupinových zájmů), zda tam vůbec stát má vstupovat (jinde ty prostředky budou chybět) – nerovnoměrný růst
12) TEORIE MIKROEKONOMICKÉ POLITIKY STÁTU.
PŘÍČINY EXISTENCE MIKROEKONOMICKÉ POLITIKY. VZTAH EKONOMICKÉ TEORIE A MIKROEKONOMICKÉ POLITIKY. PŘÍSTUPY K MIKROEKONOMIKCKÉ POLITICE A JEJÍ HLAVNÍ TYPY. EFEKTIVNÍ ROZSAH UPLATŃOVÁNÍ MIKROEKONOMICKÉ POLITIKY STÁTU. TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY. EFEKTIVNOST VEŘEJNÉ VOLBY. AROWŮV TEORÉM.
Hospodářská politika – souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech hospodářské reality. V obecném povědomí je spjata s makroekonomickou činností státu (fiskální, monetární politika), ale stát svými opatřeními působí na chování mikroekonomických subjektů. Mění podmínky, za nichž se tyto subjekty rozhodují, a ovlivňuje tak rovnováhu na jednotlivých dílčích trzích i všeobecnou tržní rovnováhu.
Příčiny mikroekonomické politiky
1) snaha státu napomáhat trhu v efektivní alokaci výrobních faktorů i finální produkce – nedokonalá konkurence, externality, neúplné informace subjektů o trhu. Činnost státu v mikroekonomické přístupu nabývá např. formy antimonopolní regulace, makroekonomický přístup může být založen např. na státní strukturální politice, společnost nemusí považovat rozdělení příjmů tak, jak se vytvořilo na trzích, za sociálně přijatelné. Stát může měnit existující rozdělení např. daňovou politikou, transfery. Přerozdělením příjmů se mění postavení subjektů na trzích finální produkce a VF a tím se mění situace na dílčích trzích (mikro) i vzájemné postavení jednotlivých ekonomických sektorů (makro).
Hospodářská politika – souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech hospodářské reality. V obecném povědomí je spjata s makroekonomickou činností státu (fiskální, monetární politika), ale stát svými opatřeními působí na chování mikroekonomických subjektů. Mění podmínky, za nichž se tyto subjekty rozhodují, a ovlivňuje tak rovnováhu na jednotlivých dílčích trzích i všeobecnou tržní rovnováhu.
Příčiny mikroekonomické politiky
1) snaha státu napomáhat trhu v efektivní alokaci výrobních faktorů i finální produkce – nedokonalá konkurence, externality, neúplné informace subjektů o trhu. Činnost státu v mikroekonomické přístupu nabývá např. formy antimonopolní regulace, makroekonomický přístup může být založen např. na státní strukturální politice, společnost nemusí považovat rozdělení příjmů tak, jak se vytvořilo na trzích, za sociálně přijatelné. Stát může měnit existující rozdělení např. daňovou politikou, transfery. Přerozdělením příjmů se mění postavení subjektů na trzích finální produkce a VF a tím se mění situace na dílčích trzích (mikro) i vzájemné postavení jednotlivých ekonomických sektorů (makro).
2) Konflikt mezi efektivitou a hodnotových systémem společnosti
Stát může ochraňovat hodnotový systém společnosti, to může přinést negativní účinky na efektivní alokaci hospodářských zdrojů (prohibice vedla k omezování vysoce efektivní výroby alkoholických nápojů).
1) Další důvody – zájem státu na udržení vnější hospodářské stability země, na ekonomickém růstu (makro), snaha některýchs subjektů získat monopolní zisk – vyhledávání renty (mikro).
Nástroje mikroekonomické politiky
Stát disponuje několika skupinami nástrojů k prosazení záměrů své mikroekonomické politiky:
1) určuje pravidla chování jednotlivých tržních subjektů a tím působí na optimální alokaci zdrojů, rozdělování příjmů ve společnosti – definování vlastnických práv ve společnosti, v antimonopolním zákonodárství, státní regulace cen.
2) Nástroje související s fiskální politikou
– daňová politika jako hlavní forma získávání rozpočtových příjmů, mění chování jednotlivých subjektů na trhu.
– Rozpočtové výdaje – mění rozdělení příjmů ve společnosti
– Stát může vystupovat na trhu VF jako jeden z tržních subjektů
3) další nástroje
- nabídka produkce státních podniků na jednotlivých trzích
- změnami v rozsahu nabídky státních podniků se mění rozsah tržní nabídky a rovnovážné stavy těchto trhů
1) Další důvody – zájem státu na udržení vnější hospodářské stability země, na ekonomickém růstu (makro), snaha některýchs subjektů získat monopolní zisk – vyhledávání renty (mikro).
Nástroje mikroekonomické politiky
Stát disponuje několika skupinami nástrojů k prosazení záměrů své mikroekonomické politiky:
1) určuje pravidla chování jednotlivých tržních subjektů a tím působí na optimální alokaci zdrojů, rozdělování příjmů ve společnosti – definování vlastnických práv ve společnosti, v antimonopolním zákonodárství, státní regulace cen.
2) Nástroje související s fiskální politikou
– daňová politika jako hlavní forma získávání rozpočtových příjmů, mění chování jednotlivých subjektů na trhu.
– Rozpočtové výdaje – mění rozdělení příjmů ve společnosti
– Stát může vystupovat na trhu VF jako jeden z tržních subjektů
3) další nástroje
- nabídka produkce státních podniků na jednotlivých trzích
- změnami v rozsahu nabídky státních podniků se mění rozsah tržní nabídky a rovnovážné stavy těchto trhů
MIKROEKONOMIE, MAKROEKONOMIE
MIKROEKONOMIE
- zabývá se jednotlivými trhy a zkoumá rozhodování jednotlivých domácností a firem, nejdůležitější jsou:
1. Domácnosti – jsou vlastníky (domácích) výrobních faktorů a nakupují na trhu výrobky a služby pro uspokojení svých potřeb, tyto výrobky a služby nakupují za důchody (příjmy) z prodeje výrobních faktorů
2. Firmy – vyrábějí a nabízejí na trhu statky a služby, hlavním cílem firem je dlouhodobé dosahování zisků
3. Stát – vstupuje na trh jako specifický subjekt, může být v pozici prodávajícího i kupujícího
MAKROEKONOMIE
- zabývá se ekonomikou jako celkem, k tomuto pozorování slouží ekonomům základní veličiny
1. Roční míra inflace - souvisí s cenami a hodnotou peněz, rostou CENY roste INFLACE znehodnocuje se MĚNA
2. Roční tempo růstu hrubého domácího produktu (HDP) – objem ročního produktu státu
3. Roční míra nezaměstnanosti
4. Saldo obchodní bilance - rozdíl mezi dovozy a vývozy
- zabývá se jednotlivými trhy a zkoumá rozhodování jednotlivých domácností a firem, nejdůležitější jsou:
1. Domácnosti – jsou vlastníky (domácích) výrobních faktorů a nakupují na trhu výrobky a služby pro uspokojení svých potřeb, tyto výrobky a služby nakupují za důchody (příjmy) z prodeje výrobních faktorů
2. Firmy – vyrábějí a nabízejí na trhu statky a služby, hlavním cílem firem je dlouhodobé dosahování zisků
3. Stát – vstupuje na trh jako specifický subjekt, může být v pozici prodávajícího i kupujícího
MAKROEKONOMIE
- zabývá se ekonomikou jako celkem, k tomuto pozorování slouží ekonomům základní veličiny
1. Roční míra inflace - souvisí s cenami a hodnotou peněz, rostou CENY roste INFLACE znehodnocuje se MĚNA
2. Roční tempo růstu hrubého domácího produktu (HDP) – objem ročního produktu státu
3. Roční míra nezaměstnanosti
4. Saldo obchodní bilance - rozdíl mezi dovozy a vývozy
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)