Trh peněz (aktiv) a křivka LM

Trh aktiv a trh peněz

Celkové bohatství země se rovná celkové poptávce po penězích a po ostatních finančních aktivech (v reálném vyjádření). WN / P º L + DOFA, kde L je poptávka po penězích, DOFA je poptávka po ostatních finančních aktivech v reálné hodnotě, WN / P je nominální finanční bohatství země dělené souhrnným cenovým indexem, tj. reálné bohatství.

Celkové reálné finanční bohatství země je součet nabídky reálných peněžních zůstatků (M / P) a nabídky ostatních finančních aktiv v reálné hodnotě (SOFA). WN / P º M / P + SOFA

Platí: L + DOFA º M / P + SOFA

(L – M / P) + (DOFA – SOFA) º 0

Je-li rovnováha na trhu peněz, je i rovnováha na trhu ostatních finančních aktiv.

Poptávka po penězích

Poptávka po penězích je poptávkou po reálných peněžních zůstatcích, tj. nominální poptávkou po penězích dělenou cenovou úrovní. Poptávka po reálných peněžních zůstatcích závisí na úrovni reálného důchodu a na úrokové sazbě. Růst důchodu vede k růstu spotřeby a to k růstu poptávky po penězích. Čím vyšší (nižší) je úroková sazba, tím nižší (vyšší) je poptávka po penězích (hotovostech a depozitech na požádání), a tím vyšší (nižší) je poptávka po ostatních finančních aktivech.

Peníze mají dvojí výnos:

· explicitní – úroková míra u termínovaného vkladu

· implicitní – radost z držby

Poptávka po reálných peněžních zůstatcích: L = k * Y – h * i k, h > 0

k – citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na důchod, k = DL / DY

h – citlivost poptávky po penězích na úrokovou sazbu, h = DL / Di

1 / k – rychlost peněz

Kvantitativní rovnice směny: M * V = P * Y

V = 1 / k

Výhody ze směny:

Trh přináší výhody ze směny v podobě přebytku výrobce a přebytku spotřebitele.

Přebytek spotřebitele - cena je pro spotřebitele informací, podle níž se rozhoduje, kolik zboží nakoupí. Cena se musí rovnat MU poslední spotřebovávané jednotky. To znamená, že MU dříve nakoupených jednotek je vyšší než cena, spotřebitel získá určitý užitek navíc. Tak vzniká rozdíl mezi celkovým užitkem a objemem výdajů na jeho nákup, který nazýváme přebytek spotřebitele ( viz graf).

Přebytek výrobce - každé úrovni ceny odpovídá rovnovážné množství, kdy cena se rovná MC. MC předcházejících jednotek vyrobené produkce jsou však nižší než cena, za kterou jsou prodány. Tak vzniká rozdíl mezi p a MC, který nazýváme přebytek výrobce ( viz graf).


Tržní rovnováha:

Situace na trhu je výsledkem jednání jednotlivých ekonomických subjektů - firem a spotřebitelů. Pokud je trh v rovnováze jsou v rovnováze všichni spotřebitelé a zároveň i firmy. Z podmínek pro rovnováhu spotřebitele a firmy vyplývá podmínka pro rovnováhu trhu MU = MC. Tržní rovnováha tedy nastává, když se mezní užitek rovná mezním nákladům na jeho výrobu ( viz graf).

Přispěly k tomu tyto skutečnosti:

· Malovýroba se změnila ve velkovýrobu, uskutečňovanou ve velkých podnicích specializovaných na úzký druh výrobků. Tyto podniky vyrábějí pro stále větší okruh spotřebitelů, kteří se mnohdy nacházejí za hranicemi státu, kde výrobek vznikl. Obchod dnes zprostředkovává směnu na ohromné vzdálenosti a stal se do jisté míry mezinárodním.

· Objem směny zprostředkované obchodem je dnes mnohonásobně vyšší než v minulosti, protože velkovýroba produkuje velké množství výrobků, které se téměř všechny směňují. Předmětem směny zprostředkované obchodem jsou kromě výrobků např. i nemovitosti nehmotné výtvory, služby.

· Rozvojem dopravy a spojů se obchod velmi zrychlil

· Předmětem směny zprostředkované obchodem jsou i složitá technická zařízení.

· Zákazník je dnes daleko náročnější a nekoupí vše. Má individuální přání. Obchod musí tato individuální přání odhadovat a snažit se zákazníkovi vyjít vstříc.


Z uvedených vyplývá, že dnešní společnost by bez obchodu a jeho dobré spolupráce s výrobou nemohla existovat a zanikla by.


Členění obchodu – Obchod dnes tvoří významnou složku národního hospodářství a zahrnuje různorodé

činnosti.

Na základě toho dojdeme k problematice směnných relací

- Terms of Trade /ToT/ (jde o vyjádření změny v poměru množství vyváženého a dováženého zboží na základě pohybu dovozních a vývozních cen).

Dnešní pojetí ToT vychází z porovnání vývoje indexů vývozních a dovozních cen:

Pe - exportní cenová hladina
T= ------
Pi - importní cenová hladina


Dalším vlivem ToT na ekonomiku je směnná křivka. Vyjadřuje, jaké množství importovaného zboží oproti jakému množství exportovaného zboží při rozdílných směnných vztazích bude vyměňováno.


Elasticita směnné křivky:


procentní změna hodnoty ZO
eT= -----------------------------------
procentní změna ToT


eT >1 exportní nabídka roste při stoupajících cenách

eT=1 exportní nabídka je nezávislá na ceně

eT<1 exportní nabídka klesá s rostoucí cenou


Obchodní liberalismus a protekcionismus

Protekcionistická politika
- souvisí s neliberálními teoriemi zahraničního obchodu

POJMY

Ekonomie = zabývá se zkoumáním alokace vzácných zdrojů mezi různá alternativní užití tak, aby byly uspokojeny lidské potřeby

Mikroekonomie – zkoumá především rozhodování jednotlivých tržních subjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy a stát

Jednotlivci - rozhodují především o tom kdy, kde, kolik a co si koupí; jejich přání je determinováno jejich cíli v podobě chutí, přání nebo preferencí (tím, že jednotlivci rozhodují o konkrétním množství konkrétního statku, rozhodují současně o objemu a struktuře výstupu společnosti)

Firmy – rozhodují o tom, co budou vyrábět, v jakém množství, jakou stanoví cenu, jakou použijí technologii apod.; rozhodování firmy mikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: na volbu výstupu a volbu ceny

Stát – vytváří pr. normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost


- z mnoha činností, které uskutečňují ekonomické subjekty v rámci ekonomického systému, můžeme za základní považovat spotřebu,výrobu a směnu

Spotřeba = impuls pro existenci a rozvoj výroby; spotřebitel rozhoduje o nákupu konkrétních statků a vynakládá na ně svůj důchod

Výroba = charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky neboli přeměna vstupů na výstup

Směna = představuje výměnu jedněch statků za druhé, kterou uskutečňují subjekty dobrovolně prostřednictvím trhu; směna na rozdíl od výroby nemění množství výrobků a služeb, ale pouze mění jejich místo


→ má-li ekonomický systém dobře fungovat, měl by plnit následující funkce:

1. alokovat zdroje mezi alternativní užití

2. kombinovat tyto zdroje za účelem výroby statků

3. rozdělovat vyrobené statky

4. vytvářet impulsy pro rozvoj jednotlivce a celé společnosti

→ realizace většiny funkcí se děje prostřednictvím cenového systému; teorie cen je nosným základem mikroekonomie

I) Efektivnost ve směně

Rozdělení fixního množství statku je (Paretovsky) efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen jiný spotřebitel. Nezbytnou podmínkou je, že MRSC mezi jakýmikoliv dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná.

Obr.5, krabicové schéma směny, dva spotřebitelé A,E, dva statky X, Y. krabicové schéma směny znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou statků mezi dva spotřebitele. Např. bod F představuje neefektivní rozdělení výrobků, protože je možné jiné rozdělení, které přinese oběma větší spokojenost, bod G, který pro oba znamená posun na vyšší IK, nebo přinejmenším jednomu polepší a druhému nepohorší – bod H.

Smluvní křivka směny CC – je množinou bodů, které představují efektivní alokaci dvou výrobků mezi dva spotřebitele, spojuje všechny body, v nichž se dotýkají IK spotřebitelů. Sklon IK je mezní míra substituce jednoho statku za druhý (MRSC). pro efektivní směnu musí platit MRSC(A) = MRSC(E).


I) Výrobně spotřební efektivnost
K zajištění celkové efektivnosti potřebujeme určitým způsobem sladit preference spotřebitelů s výrobními možnostmi. Podmínkou výroby správné kombinace statků je: poměr, ve kterém jsou dva statky nahraditelné ve spotřebě, se musí shodovat poměrem, v němž jsou nahraditelné ve výrobě MRSC = MRPT. Obr.6 zachycuje IK obou spotřebitelů uvnitř krabicového schématu a smluvní křivku, která je souborem bodů, v nichž se IK obou spotřebitelů dotýkají. Má-li být produkt rozdělen tak, aby uspokojení potřeb obou spotřebitelů bylo maximalizováno, musí být mezní míra transformace shodná s mezní mírou substituce. Optimální rozdělení obou statků mezi spotřebitele by mělo být představováno tím bodem na smluvní křivce, ve kterém směrnice jejich indiferenčních křivek je shodná se směrnicí křivky hranice výrobních možností v bodě R. tato podmínka je splněna v bodě G.

Linie rozpočtu

– graficky ukazuje všechny kombinace dvou zboží, které mohou být získány za částku rovnu důchodu spotřebitele při daných cenách.(obr.7). Kombinace ležící na rozpočtové linii a pod ní jsou při daných cenách a důchodu pro spotřebitele dostupné, kombinace vně této linie jsou nedostupné. Průsečík s osou x představuje situaci, kdy spotřebitel vynakládá celý důchod na nákup statku X. Změna důchodu posunuje rozpočtovou linii, ale nemění její sklon. S růstem důchodu se linie posouvá doprava. Změny ceny jednoho produktu mění sklon linie.

Mezní míra substituce ve směně (MRSE) – poměr, v němž spotřebitel může statky X a Y směňovat na trhu při vynaložení celého důchodu.

MRSE = PX / PY


Rovnováha spotřebitele (optimum)

Spotřebitel chce maximalizovat svůj užitek při daném důchodu.


1) Kardinalistický přístup

a) optimální množství jednoho statku je takové, pro které se mezní užitek rovná ceně MUX = PX

b) optimální kombinace dvou statků je taková, pro kterou platí:

MUX/PX = MUY/PY

Mezinárodní výměna

-tzv. tranzitní obchod, tj. spojení Byzance s Franckou říší. Rozvoj obchodu - při průjezdu kupců z východu (Rusové a Židi) na německé trhy.

Místní trhy - při církevních příležitostech ve významných střediscích.

Vznik a rozvoj prvních měst. Města dostávala od panovníků výsady, práva trhu, celní svobody.

Vznik peněžní renty, místo renty naturální a robotní. Činnost kupců byla upravena a regulována.

13. a 15. století oddělování velko a maloobchodu, - kupci se sklady s napojením na tranzitní obchod a větší specializace obchodu

- kramáři, tj. obchodníci v drobném.


Střediskem obchodu v Praze byl tzv. Týn.(ubytování cizích obchodníků, uložení zboží, zvážení, sepsání určení cla a ungeltu (tj. příjem krále, později příjem radnice).

Pravidla obchodování a kontrola. Obchod měl řadu omezení - např. suché a mokré mýto (zrušil je Josef II. až na mostní mýto), špatné cesty


Vznik cechů - náhrada - průmyslový zákon v roce 1872 - vznik živnostenských spolků.

Cechy pečovaly o odbornost a poctivost prodeje, udržení přiměřeného počtu provozoven, zájem o rozvoj průmyslové výroby, rozšiřování sortimentu a obchodu. Přelom 18. a 19. století obchod se specializuje - obchodní živnosti:

velkoobchod - obchodování ve velkém

maloobchod podomní a stálý (koloniál: formální a kramářský).

Směna zboží mezi:

městem vesnicí,
výrobce1 výrobce 2 výrobce 3
výrobci panovníkem (vládnoucí vrstvou)
Roste pozice obchodníka
Bohatství obchodníka
o Růst peněžní síly, vedle obchodu lichva.

o Nákup půdy, otroků, posun ve společenském řebříčku

Obchodní činnost postupně upravena a omezena společenským řádem.

Charakter obchodu
o výměnný obchod uvnitř států (nejvíce mezi městy a vesnicí)

o výměna mezi státy

Babylonská říše kolébka prvních pokrokových rysů v obchodě. Formalizované principy obchodu v obchodním zákoníku staré cca 4 tis. let.

Babyloňané znali peníze, tj. vážené kusy stříbra označené značkami, placení na splátky, úrok, kvitanci, zastupování, společné obchodování a dělení zisku.

Féničané a Kartágo - zprostředkovatelský obchod

Řekové - obchod na vlastní domácí řemeslné výrobě.

Řecká města - vyměňovala své výrobky za zemědělské produkty s osadami na pobřeží Středozemního, Egejského a Černého moře.

Obchod s otroky měl znaky obchodu, na něj se nabaloval obchod s jiným sortimentem.

Korint a Atény - střediska otrokářského trhu.

Závislost na společenském řádu ztrácí obchod ve spojení s průmyslovým kapitálem.

Finanční stránka činnosti podniku

- peníze


1) prostředník směny

2) všeobecný ekvivalent (měnitel)

- peněžní soustava

= systém peněz, který vydává centrální banka urč. státu (ČNB – centrální banka ČR)

- cizí peníze na území našeho státu se nazývají valuty

- vývoj peněz

1) směna zboží za zboží

2) některé zboží se začalo využívat jako všeobecný měnitel (sůl, kakaové boby, plátno, perly,…)

3) kovové peníze – zlato (stříbro)

4) vznik papírových peněz (z americké války S-J – 1860)

5) přechod k bezhotovostnímu placení



Aktualizace

a) mince

- vyrobeny r. 1993 v zahraničí (Kanada)

- nyní – už si je vyrábíme sami (jablonecká bižuterie)

- životnost v průměru 5 let

- náklady na jednu minci = 5 Kč

b) bankovky

- 2 roky životnost

- náklady nižší

- zákl. znaky: vodotiskový papír, kontrolní číslice na nejtmavším místě (rameno), „prázdné místo“ – další obrázek, lurexový proužek – hodnota, slepecká značka



- Rašín, Engliš – ministři financí první republiky

- za 1 Kč = 1200 DEM (1923)

- první peníze – přes víkend – Rašín – 1919

- 1953 – měnová reforma – na Rusko

- 1945 – Německo – Erhart – velmoc



Funkce peněz

1) kupní a platební prostředek – hotovost i depozitní peníze

2) vyjádření ekonomických veličin – peníze používáme k charakteristice urč. ekonom. Situace (N podniku, mzdy zaměstnanců)

3) prostředek k uchování majetku



Likvidita

= schopnost fy dostát všem svým závazkům

- ukazatel, podle kterého se hodnotí úspěšnost fy

- dlouhodobá nelikvidnost fy – likvidace (konkurz)

- špatně hospodařící fy se dostávají do tzv. konkurzu

- fa je zlikvidována podle Zákona o konkurzu a vyrovnání (platí od r. 1993)

- zatím bylo zlikvidováno 300 fm (relativně málo – zatím jsou to počátky)