3. Bankovní soustava a měnová politika

Bankovní soustava a měnová politika

S měnovou politikou velice těsně souvisí bankovní soustava, která prostřednictvím úvěrových operací ovlivňuje měnový vývoj a zajišťuje bankovní služby pro jednotlivé ekonomické subjekty.

Bankovní soustava představuje souhrn všech bankovních institucí v daném státě a uspořádání vztahů mezi nimi.

V jednotlivých státech se mohou bankovní soustavy lišit svojí strukturou, organizací i činností. Přes určitá specifika však existují základní složky bankovních soustav:
• centrální emisní banka,
• soustava obchodních (komerčních) bank a ostatních peněžních ústavů.


a) Centrální (emisní) banka

Vyvinuly se z obchodních bank nebo byly jako emisní banky založeny a v současné době jsou ve většině zemích státní institucí.

V současné době jsou vrcholným subjektem měnové politiky. Významnou úlohu hraje i vztah centrální banky k ostatním peněžním ústavů a ke státu. Účinnost měnové politiky je závislá i na míře její samostatnosti.

Cíle měnové politiky prosazuje centrální banka přes kontrolu nabídky peněz, kdy využívá celou řadu nástrojů: diskontní politiku, operace na volném trhu, politiku povinných minimálních rezerv, reeskontní kontingenty apod.

Emisní banka je centrální bankou státu a plní v bankovním systému některé nezastupitelné funkce:

• emituje bankovky a tím ovlivňuje měnový vývoj,
• jako banka bank vede účty ostatních bank, na kterých udržují své likvidní rezervy, poskytuje jim úvěry a vykonává nad nimi bankovní dohled,
• jako banka státu vede a spravuje účty státních orgánů a v případě potřeb poskytuje státu úvěr, disponuje obvykle měnovými rezervami státu a řídí úvěrové operace se zahraničím.

Kromě toho plní celou řadu dalších úkolů, které vyplývají ze specifických potřeb jednotlivých národních ekonomik.

Naší centrální emisní bankou je Česká národní banka, jejíž působnost upravuje zákon České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance, který nabyl účinnosti 1.1.1993 a který byl již novelizován.

Česká národní banka (ČNB) je ústřední bankou České republiky a jejím hlavním úkolem je zabezpečovat stabilitu naší měny. Při zabezpečování tohoto cíle je ČNB nezávislá na pokynech vlády. Má výhradní právo vydávat bankovky a mince. Vede účty státního rozpočtu, státních fondů a státních finančních aktiv a pasiv, pokud ministerstvo financí ČR tímto úkolem nepověří jinou banku. Na základě rozhodnutí bankovní rady může ČNB poskytnout státu krátkodobý úvěr. ČNB vede účty bank a poboček zahraničních bank a přijímá jejich vklady a může jim poskytovat krátkodobý úvěr. Vykonává nad nimi bankovní dohled.

ČNB předkládá vládě ČR návrhy zákonných úprav v oblasti měny, peněžního oběhu, platebního styku a zákonných úprav, týkajících se působnosti a postavení ústřední banky. Ve spolupráci s ministerstvem financí pak i zákonné úpravy devizového hospodářství a oblasti bankovnictví.

Jako reprezentant ČR zastupuje stát v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance.

Nejvyšším orgánem ČNB je sedmičlenná bankovní rada v jejímž čele stojí guvernér, která určuje měnovou politiku, nástroje jejího uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově-politických opatřeních ČNB.


b) Obchodní banky

Tvoří hlavní článek bankovního systému, protože provádějí veškeré bankovní operace mimo emise peněz. Základem jejich činnosti je poskytovat služby podnikatelské sféře a obyvatelstvu za účelem zisku.

Lze je členit podle různých hledisek, např. podle vlastnické formy, podle zaměření jejich činnosti apod.

Obchodní banky obecně provádějí bankovní obchody a poskytují peněžní služby. Mohou však obchodovat jen s penězi, které mají reálně k dispozici. Získávají je jako vklady od občanů, podniků, jiných obchodních bank a dalších subjektů nebo úvěrem od centrální banky. Jak vlastní, tak svěřené peněžní prostředky musí používat tak, aby byly schopné splnit vždy své závazky.

Postavení obchodních bank v České republice upravuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, který byl již několikrát novelizován.


MONETÁRNÍ POLITIKA

Cenová stabilita a zaměstnanost jsou konečné cíle stabilizační monetární politiky státu. Monetární politika je nesleduje bezprostředně. Státní orgány regulují přímo nástroji monetární politiky množství peněz v ekonomice a vývoj úrokových sazeb. Působením na tyto veličiny se snaží dosáhnout konečných cílů stabilizační politiky.

Monetární čili peněžní a úvěrová politika je činností státu, která je zaměřena na kontrolu množství peněz v ekonomice, na regulaci úrokových měr a podmínek úvěru.

Monetární politika je určena k regulaci tržní ekonomiky. Když bude hospodářství řízeno na základě příkazů, ztrácí samozřejmě monetární politika svůj smysl. Nemůže být využívána vůbec nebo jen formálně.

Aby mohla být monetární politika použita, musí proto být rozvinut tržní mechanismus a v rámci něj zejména:
• peněžní trh a trh peněz,
• úvěrový systém a trh kapitálu.

Tyto dva předpoklady však nestačí. Státní orgány musí mít možnost vstupovat na trh peněz i kapitálu. Vystupují na těchto trzích jako jeden z jejich účastníků. Proto třetím předpokladem monetární politiky je institucionální – centrální banka se musí nalézat ve státním vlastnictví. Funkce centrální banky jsou následující: provádí finanční operace vlády, emituje bankovky, poskytuje úvěry obchodním bankám, spravuje měnové rezervy a zejména reguluje činnosti obchodních bank.

K předpokladům monetární politiky tudíž patří rozvinutý trh peněz a kapitálu a převedení emise peněz do výlučné pravomoci státní centrální banky.


Nástroje monetární politiky

Pokud ekonomika splňuje uvedené podmínky a zároveň předpokládáme, že rychlost obratu peněz je konstantní, mají státní orgány možnost využívat řadu nástrojů monetární politiky. Nástroje lze rozdělit na přímé (administrativní) a nepřímé (tržně orientované).


Přímé (administrativní) nástroje

1) Regulace investičního úvěru – v případě, že se nějaký zájemce obrátí na banku se žádostí o investiční úvěr, pak jestliže rozsah požadovaného úvěru překračuje státem určenou mez, musí žadatel předložit bance souhlas státních orgánů. Nemá-li povolení státních orgánů, banka mu nesmí investiční úvěr poskytnout.

2) Regulace spotřebního úvěru – je další formou přímých monetárních nástrojů. Při prodeji na splátky mohou státní orgány stanovit např. maximální dobu splatnosti úvěru. Je ovšem na bance, aby rozhodla, zda vůbec poskytne žadateli spotřební úvěr a za jakých podmínek.

3) Další přímé nástroje – např. státní orgány mohou požadovat od bank měsíční zprávy o úvěrech poskytnutý nad stanovený limit, mohou určit bankám úvěrové stropy, stanovit maximálně přípustné rozpětí mezi diskontní sazbou a úroky, které obchodní banky požadují od svých klientů, apod.


Nepřímé (tržně orientované) nástroje

1) Politika povinných minimální rezerv
Státní orgány stanoví v případě použití tohoto nástroje bankám povinnost, aby část svých aktiv uložily na bezúročném běžném účtu u centrální banky. Aktiva mohou být uložena v hotovosti, ale i v jiných formách. Výše uložených rezerv není určena absolutní částkou, ale v podobě míry rezerv – jako procento z depozit. Míra bývá stanovena selektivně – čím jsou depozita likvidnější, tím vyšší částku aktiv vyžaduje centrální banka blokovat v rezervách. Zvýšení míry rezerv sníží nabídku úvěrů ze strany obchodních bank, protože povinná míra rezerv má nepřímo úvěrný vliv na objem nabídky peněz.

2) Operace na volném trhu
V tomto případě centrální banka nakupuje nebo prodává státní cenné papíry. Nabízí-li centrální banka na trhu státní cenné papíry, vstupuje do konkurence s ostatními zájemci o volné peněžní zdroje. Při daném množství peněz lze očekávat, že se zostří konkurence na straně poptávky po penězích. Výsledkem bude ovšem růst jejich ceny, tj. úrokových sazeb.

3) Diskontní politika
Diskontní politika má úzkou souvislost s emisní funkcí centrální banky. Obchodní banky mohou u centrální banky získat dodatečné peněžní prostředky v podobě úvěrů. Tuto poptávku obchodních bank reguluje centrální banka výší požadovaných úroků. Diskontní sazba je tudíž úroková sazba, za níž poskytuje úvěry bankám obchodním.

Činnost obchod. bank je výrazně ovlivňována ze strany centrální banky a to ze dvou důvodů

1) Zabezpečování relativní stability bankovní soustavy.

2) Ovlivňování vývoje nabídky peněz prostřednictvím úvěrové činnosti obchodních bank.


- Nástroje měnové politiky :

1) Povinné minimální rezervy :

Každá banka musí mít u ústřední banky.Je to určité procento z depozit ( vkladů ).Ústřední banka může ovlivnit množství peněz v eko.Tím, že změní výši pro poskytování úvěrů, nebo naopak.


2) Diskontní sazba :

V případě, že banka nemá peníze, může si vypůjčit od centrální banky.Úrok, který si centrální banka určí se nazývá diskontní sazba.


3) Operace na volném trhu :

Nazývá se tak proces nákupu a prodeje cenných papírů ústřední bankou.Pokud ústřední banka nakupuje státní cenné papíry, zvyšuje tím nabídku peněz v ekonomice.


4. Ostatní nástroje :

- Ústřední banka může například :

- Určit ostatním bankám maximální rozsah jimi poskytovaných úvěrů = úvěrové limity.

- Stanovit minimální úrokové sazby z vkladů přijímaných bankami.

- Stanovit maximální úrokové sazby z úvěrů poskytovaných bankami.

Z důvodů minimalizace rizik vydává ČNB pravidla obezřetného podnikání

1) Pravidlo kapitálové přiměřenosti = Dodržení stanoveného poměru mezi kapitálem a celkovým objemem jejich aktiv.

2) Pravidlo likvidity = zajištění dostát svých závazků do termínu splatnosti.

3) Pravidlo úvěrové angažovanosti = udržování pohledávek banky vůči jednotlivým klientům na obezřetné úrovni.


- Centrální banka ( Česká národní banka ) :

- Úloha centrální banky :

1) Centrální

2) Střední

3) Emisní

4) Cedulová


ČNB je právnickou osobou se sídlem v Praze ( u Náměstí Republiky ).Při nakládání s vlastním majetkem má postavení podnikatele.Jejím hlavním cílem je zabezpečit stabilitu české měny.Za tím účelem ČNB :


a) Určuje měnovou politiku :

Je to soubor opatření, kterými stát ovlivňuje nabídku peněz = celkové množství peněz v ekonomice.Množství peněz v ekonomice má vliv na hospodářský růst, zaměstnanost, inflaci i stav platební bilance dané země se zahraničím.Nabídka peněz souvisí s výši poptávky = celkové výdaje v ekonomice za danné období.Tj. výdaje domácností, podniků, vlády, případně zahraničních subjektů.Zvýšená nabídka peněz způsobuje vyšší poptávku.Vyšší poptávka stimuluje hospodářský růst, ale představuje riziko zvýšení inflace.Snížení nabídky peněz způsobuje pokles poptávky, snižují se inflační tlaky v ekonomice, ale zároveň dochází ke stimulaci ekonomického růstu a v hospodaření zpravidla narůstá míra nezaměstnanosti.Stát se proto snaží nabídku peněz ovlivňovat, a to tak, že provádí určitou měnovou politiku.Základním cílem měnové politiky je udržení stability měny, aby nedocházelo k inflaci.Proto k ovlivňování nabídky používá nástroje měnové politiky.

Monetární politika při dokonalé kapitálové mobilitě v systému fixních měnových kursů

Monetární expanze znamená zvýšení nabídky reálných peněžních zůstatků a vede ke snížení úrokové sazby pod světovou úrokovou sazbu. To vyvolá silné kapitálové odlivy, pokles měnových rezerv domácí země a tlak na devalvaci měny. Centrální banka nakupuje domácí měnu a prodává zahraniční měnu. Tím dojde ke snížení nabídky reálných peněžních zůstatků a křivka LM se vrací zpět do své výchozí pozice.

Monetární politika je za předpokladu dokonalé kapitálové mobility a fixního měnového kursu neúčinná v ovlivňování produkce a úrovně úrokové sazby.

Schodek platební bilance vyvolaný snížením úrokové sazby v důsledku monetární expanze vyvolá v malé otevřené ekonomice automatickou monetární restrikci. Peněžní zásoba se stala endogenním faktorem a centrální banka nemůže za těchto podmínek kontrolovat ani peněžní zásobu, ani úrokovou sazbu, ani úroveň rovnovážné produkce.

Obr. str. 116 (3.12)

Fiskální politika při dokonalé kapitálové mobilitě v systému flexibilního měnového kursu

V systému flexibilního měnového kursu nemusí centrální banka intervenovat na udržení měnového kursu. V systému pružných měnových kursů spojení mezi platební bilancí a peněží zásobou neexistuje a centrální banka může kontrolovat nabídku reálných peněžních zůstatků.

Čistý floating – centrální banka se vzdává intervence na mezinárodních měnových trzích. Řízený floating – měnové kursy nejsou centrálními bankami běžně fixovány, ale centrální banky je nenechají volně fluktuovat.

Vnější obchodní a měnová politika

- regulace toků přes hranice, a to:

- vnější obchodní (toky zboží)

- vnější měnová (kapitálové trhy)

Konečné cíle

- ovlivnit Y, zaměstnanost

- cenová úroveň

Bezprostřední cíle

- ovlivnění měnového kurzu

- ovlivnění platební bilance

Nástroje VOMPY

a) přímé (administrativní)

- kvóty (kolik se smí vyvést, dovést)

- tarify (daň zdražující dovoz, vývoz à clo)

- vývozní subvence (když vyvezeš, dostaneš příspěvek)

- ovlivnění měnového kurzu (snížení měnového kurzu à naše zboží levné)

- neviditelné překážky (něco nesplňuje hygienické, etické normy; kulturní památky nelze vyvést)

Cíle

· ovlivnit úroveň Y a s ním i zaměstnanosti

· ovlivnit úroveň cenové hladiny

à dosáhneme toho bezprostředními cíly a jejich naplněním, které je důležité k naplnění cílů konečných pro lepší zítřek

· ovlivnění úrovně úrokové míry

· ovlivnění množství peněz v oběhu

- změní-li se úroková míra, tak se změní investice, výdaje domácností à změní se Y, P

- zvýšení úrokové míry způsobí útlum ekonomického růstu

­MS à i¯ à ­I,C à ­AD à ­Y a zaměstnanosti, ­P

Nástroje měnové politiky

a) přímé (administrativní)

· regulace investičních úvěrů (pravidla půjčování firmám, doba splatnosti, na co je třeba souhlas státního orgánu?)

· regulace spotřebitelských úvěrů (stát vydává zákony, nařízení, vyhlášky, aby se nepůjčovalo – bonita klienta, maximální doba splatnosti)

b) nepřímé (tržní)

- jde o to použít nástroje blízké trhu a pak nechat působit trh samotný

· politika povinných minimálních rezerv (Kolik si banky musejí ponechat peněz?)

· operace na volném trhu (centrální banka vstupuje na trh peněz jako AS, AD, čímž zvyšuje AS nebo AD po penězích)

· diskontní politika (diskontní sazba je úrok, za který si komerční banky půjčují od bank centrálních)

Vývoj mezinárodního měnového systému:

BRETTONWOODSKÝ SYSTÉM - rámec pro řízení měnových kurzů. Zlato zde bylo postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Každá měna měla oficiální paritu stanovenou ke zlatu a dolaru. Hlavním rysem byla možnost změny kurzů pokud došlo k nerovnováze.

Mezinárodní měnový fond - dodnes působí jako centrální banka centrálních bank. Členské země půjčují tomuto fondu své měny ten je pak půjčuje zemím, které mají problémy s platební bilancí

Světová banka - financují ji věřitelské země podle svého ekonomického významu. Banka půjčuje zemím, které nemohou získat úvěry od bank s nízkými úroky.

Díky brettonwoodskému systému se země zničené válkou mohly rychleji rozvíjet. Díky tomu jak rychle se rozvíjely Německo a Japonsko a jak rostly deficity USA, hromadily se v zahraničí dolary. V roce 1971 došlo ke krizi a president Nixon oficiálně zrušil vázanost dolaru na zlato a tím ukončil činnost brettonwoodského systému.

Dnešní systémy řízení měnových kurzů - jen málo zemí připouští volnost pohybu svých kurzů, to jest, že nenechávají výši měnového kurzu určovat pouze trhem, ale snaží se intervenovat. Většina zemí má pružné řízené kurzy. Některé země uplatňují politiku pružných kurzů v rámci cílových zón ( viz ČR), to jest stanovení fluktuačních pásem. Mnoho menších zemí zavěšuje své měny na nějakou významnou měnu, případně na celý koš měn. No a některé země se slučují do měnových bloků, aby vzájemně stabilizovaly své kurzy.


Vnější měnová politika:

Snahou je prosadit dlouhodobě vyrovnanou platební bilanci, druhým bezprostředním cílem je regulace měnových kurzů. Konečnými cíly jsou cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost v zemi.

Nástroje vnější měnové politiky - a) tržně orientované nástroje - intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance.

b) přímá (administrativní ) opatření - kvóty ( stanovení maximálního množství určitého statku, které lze dovézt ), cla a vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu ( např. přísné hygienické a zdravotní normy atd.). Popřípadě viz skripta.

Strategie rozvoje ekonomicky slabších zemí:

Start - každá země odstartovala průmyslovou revoluci v jiném období. Start je poháněn vůdčími sektory, jimiž jsou např. rychle rostoucí exportní trhy, nebo nějaké odvětví vykazující velké úspory z rozsahu. Jakmile dominantní sektory začnou rychle růst, dostavuje se tzv. proces sebeudržujícího růstu. Růst znamená zisky, zisky znamenají investice, produktivita a důchod na obyvatele rostou.

Hypotéza zaostalosti - dnešní rozvojové země mohou přilákat kapitál zemí rozvinutých a mají tak výhodu. Naše hypotéza tvrdí, že relativní zaostalost může napomáhat rozvoji.

Vyvážený růst - tato teorie tvrdí, že růst je vyváženým procesem a země procházející růstem se pohybuje vpřed pomalu, ale stabilně. Ekonomický růst lze přirovnat k pohybu želvy, která leze pomalu vpřed velmi dlouho, až se zastaví.

Bohatá mozaika - jedná se o to, že neexistují dvě země s úplně stejný zázemím pro ekonomický růst.


15. Peníze a trh peněz. Měnová politika


Komponenty MS:

M1 - Transakční peníze - jsou nejdůležitějším a nejostřeji sledovaným peněžním agregátem. Skládá se z položek skutečně používaným k transakcím, k nákupu a prodeji věcí. M1 zahrnuje mince a oběživo držené mimo banky, spolu s šekovatelnými účty.

M2 - Skoro peníze - zahrnuje M1 a další aktiva, která jsou velmi blízkými substituty transakčních peněz.

M3 - zahrnuje M2 a úsporové účty a podrobná depozita vlastněná významnými institucemi.

L - likvidní aktiva - zahrnuje položky, jako jsou krátkodobé cenné papíry ministerstva financí. Tato aktiva se nazývají likvidní, protože mohou být snadno přeměněna na hotovost.

D - úvěr - představuje všechny dluhy domácích nefinančních sektorů. Zahrnuje hypotéky, obligace a podobné nástroje spolu se všemi likvidními aktivy.

Ekonomové sledují pohyb peněžních agregátů, protože

např. výrazné změny v M2, nebo v růstu úvěru často signalizují podobný pohyb v GNP. Rychlý růst peněz a úvěru doprovází konjunkturu, jejich omezování je často následováno recesí či ještě něčím horším.

Srovnání determinace peněžní zásoby v ekonomice s plovoucí a fixním deviz kurzem

Vývoj měnové politiky v ČR po roce 1990
Hlavním cílem měnové politiky bylo stabilizovat cenovou hladinu, zabránit tak inflační spirále a vytvořit efektivní bankovní systém.

- 1. 1. 1990 – dvoustupńový bankovní systém (CB = Státní banka československá),

- pro rok 1990 – restriktivní měnová politika

- využívány byly zejména přímé nástroje regulace (úvěrové limity jednotl. obch. bank) + první kroky k využívání nepřímých nástrjů (diskotní sazba, povinné min. rezervy, refinanční úvěr),

- postupná devalvace československé koruny (3. kroky),

- pro rok 1991 – restriktivní měnová politika,

- 1. 1. 1991 – cenová liberalizace

- používání zejména přímých nástrojů – úvěrové stropy,

- pro rok 1992 – neutrální měnová politika – přechod od přímých k nepřímým nástrojům, 1992 – úplné opuštění úvěrových limitů, zrušení úrokových stropů a emisí poukázek SBČS, CB přešla na peněžní transmisní mechanismus,

- 1993 – oddělení měny, zahájení činnosti Burzy CP,

- měnová a kurzová politika ČNB v průběhu 1993 – 1998 – cílem byla stabilita vnitřní cenové hladiny a kurzu,

- rok 1993 – měnová restrikce, další restrikce až od poloviny r. 1996 = nerovnováha mezi tempy růstu domácí poptávky a nabídky, která vyústila v rostoucí deficity BÚ PB – řešení až v roce 1997 v podobě fiskální i důchodové restrikce,

- měn. politika v r. 1998 – začala se cílovat tzv. čistá inflace a ČNB přestala vyhlašovat svůj měnový program,

- od ledna 1991 ČNB udržovala pevný kurz koruny – od roku 1996 rozšířila ČNB fluktuační pásmu kolem centrální parity kurzu na ±7,5%,

- 1997 – rostoucí vnější nerovnováha a nízká efektivita domácí výroby - měnová krize (ozdravné balíčky),

- po neúspěšných intervencích – změna na režim řízeného floatingu (kurz stanovován vůči DEM),

- další intervence na podzim 1997 (politická nestabilita, asijská a ruská krize),

- negativní jev – velký počet nevhodně poskytnutých úvěrů – tzv. klasifikované úvěry (podíl až 30%),

- ČNB používala především nepřímé nástroje – operace na volném trhu, PMR, diskontní a lombardní sazba.