Průměrná produktivita práce

Průměrná produktivita práce je produkce na jednoho pracovníka nebo produkce na jednu hodinu práce (produkce na jednotku pracovního vstupu).

Průměrná produktivita práce: q = Y^* / N

Výnosy z rozsahu

Konstantní výnosy z rozsahu: zvýšení rozsahu, tj. množství nebo velikosti používaného kapitálu a práce vyúsťuje v ekviproporcionální zvýšení produkce, za předpokladu, že se úroveň používané technologie nemění.

Vede-li současný růst objemu používaného kapitálu a práce např. o 5 % - při dané úrovni technologie – k růstu produkce většímu něž 5 %, potom takováto charakteristika výroby se nazývá rostoucími výnosy z rozsahu. Jestliže současný růst objemu používaného kapitálu a práce o 5 % vede – při dané úrovni technologie – k růstu produkce menšímu než 5 %, potom hovoříme o klesajících výnosech z rozsahu.

Kapitálová intenzita a intenzivní produkční funkce

Kapitálovou intenzitou, resp. kapitálovou vybaveností rozumíme průměrný objem kapitálu připadající pro použití jedním pracovníkem, resp. jednotku práce. Kapitálovou intenzitu charakterizuje koeficient kapitálové intenzity: v = K / N

Koeficient kapitálové intenzity roste tehdy, jestliže tempo růstu kapitálu je vyšší než tempo růstu pracovních sil, tj. DK / K > DN / N

Dodatek: Přístup racionálních očekávání

Ranná Pk:

substituční vztah mezi inflací a U.

na x míra U v %.

na z celková inflace v %.

pohybem dolevy (snižováním nezam.) se zvyšuje míra růsru cen.

neboli míra ifnlace = míra růstu mezd – míra růstu produktivity práce


Posuny Pk:

je nutno rozlišovat mezi skutečnou a setrvačnou inflací (ta však na inflační překvapení reaguje)

historie ukazuje na hlavní vadu ranné Pk = vztah I a U zůstává stabilní jen tak dloluho, dokud se nezmění setrvačná nebo očekávaná míra inflace (jinak se krátkodobá Pk posune).




Mezinárodní obchod a teorie komparativní výhody


Mezinárodní obchod rozšiřuje spotřební možnosti země; umožňuje zemi spotřebovávat více statků, než kdyby se uzavřely hranice produktům z jiných zemí. Specializací na odvětví s relativně nejvyšší produktivitou se může v každé zemi nakonec spotřebovat více, než by byla sama s to vyrobit. Obchodní restrikce svět nutí, aby byl pod svou hranicí produkčních možností.

Dva rozdíly s ekonomikou jednotlivých zemí: diskriminace a rozdílné měny.


Ekonomická podstata mezinárodního obchodu


Pro mezinárodní obchod je důležitý stupeň otevřenosti ekonomiky (tj. v jaké míře směňuje statky, služby nebo výrobní faktory s ostatním světem. Lze použít i podíl dovozů a vývozů na GNP.

Tempo růstu potencionálního produktu

- se vypočte jako součet dlouhodobého tempa růstu souhrnné produktivity a objemu výrobních faktorů při jejich plném využití. Tempo růstu potencionálního produktu závisí:

- Na tempu růstu inputů: zvýší-li se množství práce půdy a kapitálu, za jinak nezměněných podmínek, lze předpokládat růst potencionálního produktu.

- Na tempu růstu souhrnné produktivity: Při nezměněném množství výr. faktorů lze zvýšit úroveň potencionálního produktu lepším využitím inputů.

Dokonalejší využití výr. faktorů se promítá v:

- růstu produktivity práce, růstu účinnosti kapitálu, poklesu materiálové a energetické náročnosti výroby.

Dlouhodobý rozvoj země závisí na obou uvedených skupinách faktorů. Podle využívání výr. faktoru a jejich rozšiřování se mění postavení země v mezinárodním měřítku a roste životní úroveň obyvatelstva dané země.

Pokud AD roste stejně rychle jako AS, potom dochází k hospodářskému růstu ve všech směrech. Pokud dojde k poklesu AD a AS se nezmění, vede pokles AD velmi vysokému poklesu reálného produktu oproti potencionálnímu produktu a malému poklesu cenové hladiny. Pokud se nemění AD a sníží se AS, potom se zvýší cenová hladina a sníží se reálný produkt.

Konkrétní formy cen výr. faktorů:

Čistá ekonomická renta - je důchod placený jakémukoliv výr. faktoru s fixní nabídkou za jeho službu. Čím menší je nabídka, oproti poptávce, tím větší je ekonomická renta.

Ekonomická renta - V nejširším slova smyslu se tento pojem používá ve smyslu přebytku výrobce. Obecně s dostupností výrobního faktoru souvisí sklon křivky nabídky. S klesající dostupností sklon roste, a tak roste i celková ekonomická renta a naopak. Pokud by byla křivka nabídky horizontální, pak by fakticky neexistovala ekonomická renta.


Teorie rozdělování na bázi teorie mezní produktivity :

Částka, o kterou vzrostou celkové náklady firmy, aby tato firma získala dodatečnou jednotku výr. faktoru, se nazývá mezní náklady na výr. faktor MFC. Firma jako poptávající je v rovnováze, když MFC = MRP.

- je-li MFC menší než MRP podnikatel bude nakupovat další jednotky výr. faktoru a bude rozšiřovat výrobu

- je-li MFC větší než MRP omezí podnikatel poptávku po daném výr. faktoru.

V podmínkách dokonalé konkurence na trhu výr. faktorů i na trhu finální produkce platí MFC = p, kde p je cena výr. faktoru. Firma tedy bude zvyšovat množství výr. faktoru až do doby kdy MRP = p. Firma maximalizující zisk volí takové množství vstupů, aby cena těchto vstupů byla rovna příjmům z jejich mezních produktů. Tedy příjem z mezního produktu pro daný výrobní faktor říká, jak je veliká poptávka po tomto faktoru. Křivka příjmu z mezního produktu určitého faktoru je tedy zároveň individuální poptávkovou křivkou dané firmy po tomto výr. faktoru. V podmínkách dokonalé konkurence může firma najmout libovolné množství výr. faktoru, aniž by nějak ovlivnila jeho cenu. To znamená, že křivka nabídky výr. faktoru firmě je dokonale elastická a je tedy totožná též s mezními náklady na daný faktor.

Faktory ovlivňující poptávku - cena výr. faktorů. Poptávané množství výr. faktoru roste, jak jeho cena klesá, za předpokladu, že ceny ostatních výr faktorů jsou konstantní. Změna v ceně výr. faktoru působí tedy posun po křivce poptávky. Posun křivky poptávky po výr. faktoru je způsoben především změnou poptávky po vyráběné produkci spojené se změnou ceny této produkce. Analogicky je posun křivky způsoben také změnami v technologiích výroby.

Nízké úspory

Nízké úspory

Nízké důchody Nízké investice a akumulace

Nízká produktivita práce

Technologie - 1) Naučit se využít existující technologii
2) K technologii je třeba řídících pracovníků
3) Rovněž by se měla vytvořit vrstva domácích firem a managerů

V pořadí problémů, které musí rozvojové země řešit má prioritu zlepšování zdraví obyvatelstva a zvyšování vzdělanosti a odborné průpravy. Produktivní kapitál v chudých zemích se vytváří pomalým tempem, protože důchody jsou tak nízké, že jen malá část může být uspořena pro budoucnost. Z toho problému se mnoho zemí snažilo dostat tím, že v 70. Letech financovaly ambiciózní programy rozvoje čemuž se však zadlužily natolik, že toto velké zadlužení trvá dodnes.

Jak se tedy vůbec mohou ekonomicky rozvíjet tyto země? Existují 3 teorie:
1) Metoda startu – „Start“ je poháněn vůdčími sektory tam, kde se rozvíjí exportní trhy. Když začnou růst dostavuje se zisk a ten se znovu investuje.
2) Teorie zaostalosti – tyto země by měly přebírat nové technologie od vyspělých zemí a
využívat jejich odborníků.
3) Teorie vyváženého růstu – říká, že všechny země postupují stále vyváženě vpřed („jako želvy“)

Možnosti růstu hrubého domácího produktu:

1) Zvýšení zaměstnanosti

2) Zvýšení produktivity práce

3) Úspory obyvatelstva umožňující vyšší investice do nových technologií, a tím i hospodářský růst

Udržení stálého růstu hrubého národního (domácího) produktu a udržení nízké míry inflace je cílem hospodářské politiky státu.

Soustava národního hospodářství ČR - Od roku 1989 prošlo celé naše národní hospodářství převratnými změnami, jejichž smyslem bylo vytvoření podmínek pro normální fungování tržních mechanizmů běžných ve vyspělých západních ekonomikách.

Od roku 1989 se již uskutečnily: 1) zásadní legislativní změny v oblasti hospodářské politiky

2) cenová liberalizace (z 95% zrušení cenové regulace)

3) vytvoření nového daňového systému

4) odstátnění formou malé a velké privatizace

5) vstup cizího kapitálu do naší ekonomiky

6) zajištění měnové stability


Zbývá ještě:
1) úplná směnitelnost (konvertibilita) měny

2) vstup do EU

Makroekonomie – otázka č. 21 – Ekonomický růst

Zdroje ekonomického růstu
- růst produkce v dlouhém období, tj. růst potenciálního produktu je ovlivněn výrobními zdroji ekonomiky dané země, ty lze rozdělit na:

1. vstupy (inputy) výrobních faktorů – práce a kapitálu – růst objemu (množství) těchto vstupů ovlivňuje přímo růst produkce;

2. úroveň (stav) používané technologie – zvyšování úrovně používané technologie se promítá v růstu produktu při neměnném vstupu výr. faktorů;


Rozlišení míry růstu a průměrné produktivity práce
Míra (tempo) růstu
= je rovna součtu:
- tempa růstu souhrnné produktivity faktorů (růst produktivity práce, kapitálu a pokles materiálové a energetické náročnosti výroby)
- tempa růstu kapitálu násobeného váženým podílem nákladů kapitálu na produktu
- tempa růstu práce násobeného váženým podílem mzdových nákladů na produktu


Průměrná produktivita práce (předpoklad, že skutečný produkt se rovná potenciálnímu)

= produkce na jednoho pracovníka nebo na jednu hodinu práce (tj.produkce na jednotku pracovního vstupu

průměrná produktivita práce = , kdy N je buď počet hodin práce nebo počet pracovníků

7) TEORIE TRHU PRÁCE, PRODUKTIVITA PRÁCE A MZDY.

KONKURENČNÍ TRHY VSTUPŮ. DETERMINACE INDIVIDUÁLNÍ POPTÁVKY A NABÍDKY PRÁCE. TRŽNÍ POPTÁVKA A NABÍDKA PRÁCE. EKONOMICKÁ RENTA. EFEKT CENOVÉ ZMĚNY A CENOVÁ PRUŽNOST POPTÁVKY PO VÝROBNÍCH FAKTORECH. ODBORY A TRH PRÁCE. BILATERÁLNÍ MONOPOL.


Konkurenční trhy výrobních faktorů

Je definován jako trh, na kterém ani jednotliví kupující ani jednotliví prodávající nemohou ovlivnit cenu daných vstupů. Na takových trzích jsou pak prodávající i kupující v postavení příjemců ceny.

Na trhu vstupů (na rozdíl od trhu finálních statků) vytvářejí jednotlivci (domácnosti) nabídku daného vstupu, zatímco firmy přicházejí na tento trh jako poptávající. Poptávka do daném vstupu je tzv. odvozenou poptávkou. Je odvozena z poptávky po statku, který je s pomocí daného vstupu vyráběn.

Nutnou podmínkou maximalizace zisku je, aby firma nakupovala dodatečné jednotky daného vstupu tak dlouho, dokud se nevyrovnají dodatečné náklady na jednotku vstupu s dodatečným příjmem, který tato jednotka svým fungováním přinese. MRPF = MRCF

Příjem z mezního produktu (MRP) daného VF – změna celkového příjmu, způsobená změnou objemu daného VF o jednotku.

Např. MRPK = dTR / dK……. MRPK = MRA * MPK

MRA = mezní příjem z prodeje dodatečné jednotky výrobku A, tj. dTR /dQA,

MPK = mezní produkt kapitálu, tj. dQA / dK