Web VŠE - Schejbal, J.: Velká privatizace v České republice a Maďarsku
(http://nb.vse.cz/khp/Vyuka/Predmety/Hp204/HP204SEMPR2.pdf)
Volba privatizační strategie Privatizace přišla se stala tématem vládních diskusí krátce po pádu komunismu v listopadu 1989. Nebyl zde spor o nezbytnosti privatizace, ale o její rychlosti. Tento spor vycházel z širšího dilematu, zda zvolit šokovou terapii nebo gradualismus. Byly zde dva scénáře transformace: jeden na úrovni české vlády a druhý na federálním ministerstvu financí. Český scénář, na kterém se podíleli zejména ekonomové ideově spjatí s tržními reformami šedesátých let, se nesl v duchu gradualistického přístupu. Prosazoval sice bezodkladnou cenovou liberalizaci, ale zároveň se stavěl opatrně k liberalizaci zahraničního obchodu, kterou doporučoval rozložit do delšího období. Gradualistickou transformaci prosazoval zejména místopředseda federální vlády V. Komárek. Federální scénář, jehož vůdčím duchem byl V. Klaus, naopak více připomínal šokovou terapii. Navrhoval nejen okamžitou liberalizaci cen, ale i okamžitou liberalizaci zahraničního obchodu. Tyto scénáře především lišily v názorech na privatizaci. Klausův scénář počítal s rychlou a hromadnou privatizací, která měla následovat bezprostředně po liberalizaci. Český scénář měl o privatizaci zásadně jiné představy, doporučoval pomalejší privatizaci s důrazem na současné vytváření institucí tržního hospodářství. V dubnu 1990 bylo rozhodnuto o vypracování programu masové privatizace (zvítězil federální scénář), zahrnující distribuci akcií prostřednictvím kupónové privatizace. V červnu zahrnula nová vláda privatizaci do svého vládního programu.
Žádné komentáře:
Okomentovat