Specifické znaky zemědělských (agrárních) úvěrů
Zemědělský úvěr jako nástroj realizace ekonomických a sociálně-ekonomických cílů státu
Systémy zemědělského úvěrování ve světě
Charakteristiky systému uplatňovaného v ČR
Poskytování podpory podnikatelským subjektům prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s.
Specifické znaky zemědělských (agrárních) úvěrů
Zemědělskými (agrárními) úvěry rozumíme úvěry poskytované do odvětví zemědělství a služeb pro zemědělství. Většina těchto úvěrů je poskytována finančními institucemi (bankami, pojišťovnami, družstevními bankami apod.), patří však mezi ně i úvěry dodavatelské, především od dodavatelů techniky a dalších vstupů, úvěry odběratelské od odběratelů zemědělské produkce a v zahraničí poměrně časté úvěry poskytované jinými fyzickými osobami.
Obchody se zemědělskými úvěry jsou charakteristické dvěma znaky, kterými jsou:
Možnost využít základní produkční faktor – půdu – pro zajištění úvěru
Obecně nižší výnosnost kapitálu v zemědělství v porovnání s ostatními odvětvími národního hospodářství, což zvyšuje riziko a omezuje konkurenceschopnost zemědělství na finančním trhu a vyvolává potřeby určitých vnějších zásahů.
Zemědělský úvěr jako nástroj realizace ekonomických a sociálně-ekonomických cílů státu
Důsledkem kompromisu mezi zemědělskou (agrární) a finanční politikou pak jsou různé kombinace podpor či úlev, v nichž má velkou úlohu stát. Z hlediska komerčních peněžních ústavů se vyšší rizikovost agrárního sektoru kompenzuje rozšířováním spektra úvěrových obchodů v dalších, stabilnějších a kapitálově výnosnějších odvětvích. Z těchto důvodů se i v zahraničí mění charakter a struktura úvěrového portfolia bank původně orientovaných převážně na zemědělství. Určitou modifikací je i rozvoj „svépomoci“ agrárních úvěrů na družstevní bázi.
Žádné komentáře:
Okomentovat