ORGANIZAČNÍ VÝSTAVBA VEŘEJNÉ SPRÁVY
ORGANIZACE – pojetí:
1. řád, pořádek, stav, uspořádání organizovanosti
2. instituce – výsledek organizovanosti, cíleně uspořádaný prvek
3. struktura - vnitřní složení, vztahy
4. činnost – organizování, vytvoření systému struktury – vydávání právních předpisů, resp. interních norem
Formální organizace = stanovené (normované) pozice, komunikační vztahy vynutitelné běžnými právními prostředky; typickým příkladem formální organizace je veřejná správa;
Neformální organizace = není předepsán systém komunikace = vztahy právně neupravené, právně nejsou vynutitelné; různé „kroužky“ pracovníků, vytvoří se vždy, není možné je „zničit“ (spíše je využít, než proti nim bojovat); ovlivňují formální organizaci; může dojít k zablokování činnosti, škodit
Organizace ve smyslu organizačně - systémovém
- pokrývá území celého státu, vnitřní členění, vertikální uspořádání (především státní správa);
- veřejná správa tvoří 1 systém subsystémy – např. obvodní úřady jsou samostatnou organizační složkou, ale jsou součástí systému státní správy – tedy veřejné správy;
- organizace správy je výsledkem použití organizačního principu = technická doporučení = neideová, nehodnotící opatření, ani dobrá, ani špatná, samy o sobě nic neříkají
Principy:
- teritoriální – preferuje vytváření orgánů podle území (územní orgány správy, samosprávy)
- odvětvový – vytváření orgánů podle věcných působností (ministerstva, celní úřady; kombinace s teritoriálním principem)
- funkční princip – budování průřezových orgánů – komise na úrovni vlády v oblasti informačního systému
centralizace – určuje do jaké míry jsou soustředěny pravomoci do vyšších stupňů a naopak - jak na území celého státu, tak na úrovni orgánů; rozhodování soustředěno do centra, na nižší složky delegované pravomoci;
- systém vylučující samosprávu (úplná centralizace) – centrum rozhoduje o všem, místní složky pouze plní úkoly; centrum soustřeďuje informace; především u větších celků, kde je zapotřebí rychlosti a jednoduchosti rozhodování
- tradičně v evropských zemích; policie a armáda; vhodné na nejvyšších stupních koncepční rozhodnutí, kontrola, na nižších stupních = realizace
☺ rychle, jednotně lez přenášet informace, pokyny; neprojevují se místní vlivy; jednotnost (jedna koncepce)
- rozhodování nebere ohled na místní potřeby (pragocentrismus); zranitelnost toku informací (slepé centrum); ODS – 39 samosprávných celků - neefektivní
decentralizace = do jaké míry jsou přeneseny pravomoci z center na místní úroveň; limity – zachování systému; souvislost se zřizováním samosprávy, stát se zbavuje určitých činností; demokratický stát X není: nevyskytuje se decentralizace
- nelze stavět centralizaci a decentralizaci proti sobě;
☺ schopnost postihnout místní problémy, přihlédnutí k místním poměrům
- pomalé a nejednotné rozhodování; limity, omezení – mohou vést k zániku tělesa = rub a líc téhož
Koncentrace – na kolik z prostorového hlediska došlo k dělení pravomocí; vertikální = na kolik došlo k soustředění (rozdělení) orgánu na nižší složky; horizontální = soustředění nebo rozdělení mezi více orgánů
Centralizace = vertikální koncentrace; realizace úkolů nižšími složkami; některé činnosti musí být centralizované, například obrana
Dekoncentrace = možný zásah vyšší složky do nižšího aktu (není v decentralizaci); prostorové rozložení orgánů; vertikální dekoncentrace = interní akt, nakolik došlo k rozdělení činností orgánu na nižší složky; horizontální dekoncentrace = nakolik na této úrovni jsou rozděleny pravomoci;
Decentralizace = přenesení působnosti
Delegace – delegování = svěřování činnosti fyzickým X právnickým osobám, které ji následně vykonávají na vlastní účet; provádí se přímo zákonem či na jeho základě
Vertikální dekoncentrace X decentralizace = v decentralizaci nemůže vyšší složka zasahovat do činnosti nižší, vztah nižší – vyšší neexistuje X dekoncentrace = platí podřízenost
Další principy - podle obsazení:
- monokratický – rozhoduje 1 subjekt, spíše u státní správy (ministerstva)
- kolegiální – stanovení pravidel, hlasuje se, spíše u samosprávy
podle toho jak je orgán vytvořen:
- volební = volba, státní správa
- jmenovací = jmenováním – samospráva (většinou)
volební X kolegiální; jmenovací X monokratický:
volba principů, nelze ponechat jen na veřejné správě – rozhodování se činí prostřednictvím tzv. organizačních aktů (= právní akty X interní); kdo je vydává, má organizační moc:
a) externí organizační moc = stojí vně správy
b) interní organizační moc = přednosta obvodního úřadu, rady obce; Parlament = extrémní organizační moc; vláda – může organizovat orgány státní správy = širší pojetí X užší pojetí = podřízené ministerstvo X nejširší pojetí = Parlament, může činit cokoliv
Jak bude orgán řízen stanoví zákon; vztahy uvnitř orgánu zákon upravovat nemusí, stačí zákonná moc – zmocnění; důležitá je proporce těchto aktů: zákony příliš detailní X příliš obecné (v ČR častá novelizace destabilizace), je třeba vyvarovat se extrémů
Organizační modely:
1. hierarchický model (byrokratický) - nejstarší, nerozšířenější, nejosvědčenější; princip vertikálních vztahů, pravomoci soustředěny u vyšších složek, dělba práce, značný stupeň specializace; státní správa; velmi často kritizován (byrokratický)
☺ stabilita celého systému – kontinuita pracovních postupů a jejich depersonifikace (není důležité, kdo místo zastává, ale že existuje); je jasně vymezeno, kdo vykonává jakou práci - specializace; stanovení formálních objektivních pravidel pro rozhodování, vysoká míra právní jistoty, rovnost před zákonem ideál, ale záleží na okolnostech
koncentrace, hierarchické vertikální uspořádání, vysoká dělba práceneobjektivnost a špatné šíření informací – špatné nebo pomalé rozhodování; nepřizpůsobování se měnícím se poměrům; možnosti konfliktů mezi odborníky (osobnosti); nemožnost horizontální komunikace; vedoucí se zabývá vším, musí činit veškerá rozhodnutí, nemá čas na koncepční práci – přesun na podřízené složky, ale musí je kontrolovat
Existují 3 varianty tohoto modelu:
1. liniová: založené na nadřízenosti a podřízenosti; jednoliniová (přesný vztah) X víceliniová (podřízený je podřízen více nadřízeným); jednotnost řízení, ale nesmí být v příliš velkém rozpětí;
2. štábní: štábní útvar = poradní, soustřeďuje odborníky; nehodnotí, ale radí; vhodné jen pro ústřední složky
3. pružná: vysoká flexibilita a efektivnost; pro vyřešení komplexního strategického úkolu
X místa v systému:
a) liniová – činí se zde rozhodnutí ve vertikálních vztazích (rozhodnutí obecního úřadu)
b) štábní – poskytují rady, expertizy, školení, odpovídají za odbornou úroveň
c) pomocná – zajišťují služby, slouží ostatním, fakticky mohou být vlivná)
d) vlastní – sami vedoucí funkcionáři si je vytvoří
e) dodaná zákonem – musí být, protože to stanovuje zákon
Vztahy:
Přímé řízení (vedoucí – podřízený)
Funkční řízení = nižší složka přejímá úkoly, rozhodnutí od různých vyšších
Koncentrované řízení = specializované složky, sjednocují organizování, samy jednotlivě příkazy vydávat nemohou.
2. Participační model – delegování pravomoci; dává pocit důležitosti, samostatnosti nižší složky se podílejí na rozhodování a řízení; ve státní správě jen omezeně
3. Konzultativní model – víceoborové odborné problémy – nemůže řídit jen jeden člověk nebo odborníci pouze jednoho resortu: vytváření týmů, komisí; dočasné X trvalé; fakticky má velký vliv na rozhodnutí (odborné autority)
Rozpětí řízení = možnost někoho ovládnout, efektivně řídit, určitý počet, stupeň; v dnešní době existují spíše ploché struktury;
Žádný model se nevyskytuje v čisté podobě, určujeme podle převažujících rysů.
ROZHODOVÁNÍ
= volný nenáhodný výběr více alternativ, které jsou reálně k dispozici;
alternativy = 2 X varianta = více možností
Dynamický proces, vyvrcholením je přijetí rozhodnutí; člověk je činí buď sám za sebe, nebo v organizovaných strukturách (dotýká se nejen toho, kdo rozhodnutí činí, ale působí i navenek);
V oblasti veřejné správy je typické, že je vydáváno jménem subjektu veřejné správy; stálost rozhodování; je vynutitelné legálně stanovenými prostředky; je v zájmu někoho jiného, než kdo jej učinil; princip koncentrace, centralizace a hierarchického rozhodování – nižší stupeň je vázán rozhodnutími vyššího a akty nižší mají menší právní sílu, než vyšší;
Rozhodnutí:
a) formální = povolaná osoba k učinění rozhodnutí, např. ministři; vždy nese odpovědnost
b) faktické (materiální) = větší váha rozhodnutí nižší složky
Rozhodovací systém = subjekty které formálně rozhodují, ale ve skutečnosti je třeba zařadit vše, co rozhodnutí skutečně ovlivňuje (lobby); okamžik, kdy je rozhodnutí činěno (nejméně populární rozhodnutí v polovině volebního období, populární před volbami); jsou důležité cíle a úkoly, vstupní informace a pravidla pro rozhodování: uzavřené X otevřené.
Žádné komentáře:
Okomentovat