Správa = záměrná systematická činnost, realizovaná v organizovaných celcích za účelem udržet (obnovit) stav (dle plánu) (= funkce správy); liší se od řízení = činnost směřující ke změně stavu
Smysl organizační = kdo (které orgány) správu vykonává; vztah nadřízenosti a podřízenosti; ve vnitřních vztazích může správa také řídit (např. změna organizační struktury, řízení pracovníků).
Správu dělíme:
a) soukromá = podniková správa - jiná oblast předmětu; může zavazovat pouze osoby, které jsou v členském (zaměstnaneckém) vztahu, např. správa politické strany
b) veřejná = např. státní správa
Veřejná správa Soukromá správa
Akty se řídí pouze tím, co zákon dovoluje, přikazuje Co zákon přímo nezakazuje, je dovoleno
(= akty mohou být mimo zákon, ne proti)
Správa veřejných záležitostí ve veřejn. zájmu Správa soukromých záležitostí v soukr. zájmu
Vztah k právu: vázanost právem je intenzivnější, než u soukromé správy
- může vydávat právní akty (regulace chování fyzických a právnických subjektů i v případě, že tyto subjekty nejsou ve vztahu ke správě, která akty vydává – policista) - svými vydávanými akty zavazuje jen své členy, zaměstnance
- veškeré vydávané akty musí být v souladu s právem (na rozdíl od soukromé správy) a pouze v oblasti která je právem regulovaná
Tendence přenášet určité úkoly ze státních na některé soukromé subjekty (soukromé základní školy, přesuny zprostředkování práce na soukromé agentury) – rozdíly mezi veřejnou a soukromou správou se postupně stírají
Právní akty vydávané veřejnou správou:
a) individuální (konkrétní): rozhoduje se o konkrétních osobách a konkrétních případech
b) normativní = právní akt zavazující neurčený počet subjektů (např. také interně)
Krom právních aktů jsou vydávány v oblasti veřejné správy i neprávní akty = organizační, evidenční, statistické apod.
Aby veřejná správa fungovala, musí mít k dispozici orgány veřejné správy = subjekty veřejné správy – úřady, např. obec = vykonavatel). Úřad má pravomoc a působnost (působnost je často zaměňována s kompetencí, což je ŠPATNĚ).
Pravomoc = zákonem vymezené prostředky které zákon svěřuje orgánům, aby mohly vykonávat působnost (např. pravomoc vydávat předpisy).
Působnost = určena okruhem záležitostí, společenských vztahů, v nichž lze vykonávat pravomoc; dělíme je do skupin:
• věcná = určuje v jakých věcech orgán může rozhodovat (např. stavební úřady, finanční úřady); je nejdůležitější, její nedodržení mívá nejtěžší následky (závažnost aktu); také označována jako reálná
• místní = územní, teritoriální = určuje působnost z územního hlediska (např. na území obce či okresu, ministerstvo = na území státu)
• časová = výjimečná; omezení od – do, kdy orgán může fungovat
• osobní = na které osoby se správa vztahu (např. na vojáky)
Příslušnost orgánu veřejné správy = dána určením pravomoci a působnosti v konkr. případě
Funkční příslušnost = který konkrétní orgán, složka funkci vykonává
Vymezení orgánu veřejné správy = orgán který má vlastní pravomoc a působnost a není součástí jiného orgánu (složitá otázka v ČR, např. orgány obce – obec celek X orgány)
Dimenze státní správy (pohledy):
a) funkční (materiální, věcný); funkce státní správy: některé typické (dozorčí činnost, sankce), jiné vykonávají i jiné orgány veřejné moci. Vedle správy existuje i moc zákonodárná a moc soudní. Veřejná správa vykonává činnosti iniciační (podněty), organizační a kontrolní. Dále může veřejná správa vydávat právní akty (normativní – nemůže vydávat např. soudní moc, konkrétní); funkční pojetí: správa je vymezena činností, kterou vykonává
b) organizační (institucionální) = kdo vykonává správu (= které orgány které činnosti); Správa je součástí moci výkonné, ale výkonná je širší; Správu vykonává řada různých orgánů – některé výlučně, některé také m.j.; např. NKÚ také vykonává správu tím, že dává pokuty, totéž ČNB (dozor, pokuty = také činnosti, převažující činnost je jiná).
Orgán veřejné správy je ten, který není orgánem moci zákonodárné, výkonné… = negativní vymezení; označujeme tak orgán, jehož převažující většina činnosti je správní činnost. Někdy je toto označení vymezeno také v právních předpisech. Přestože orgán označíme jako orgán veřejné správy, neznamená to, že veškerá jeho činnost je správní činnost (technické úkony, zaměstnavatel…)
Členění veřejné správy:
a) státní správa; vždy povaha veřejné správy; základní druh veřejné správy (vychází ze suverenity státu, stát musí správu vykonávat); státní správa je základním druhem, je odvozena od volených orgánů (podřízená); ve své činnosti realizuje normativní akty a státní politiku v závislosti na složení volených orgánů (= státní správa je závislá např. na usnesení Parlamentu)
Vymezení státní správy (- moc zákonodárná, soudní a výkonná): vymezuje se zásadně negativně: státní správa = co není mocí zákonod., soudní a vládní – vše ostatní je správa; Vláda = vládnutí není správou, ale vláda vykonává také (omezeně) správu;
Vztah k Parlamentu: správa je vázána na zákony; zákon určuje oprávnění i organizaci státní správy (zákonem se zřizují i ruší například okresní úřady); správa se podílí na výkonu činnosti Parlamentu = připravuje zákony (návrhy zákonů)
Brzdící mechanismy: president může rozpustit Poslaneckou sněmovnu
Vztah k soudní moci: soudy jsou státní správě nadřízené tím, že mohou přezkoumávat akty moci soudní = posuzují zákonnost aktů správy. Současně správa spravuje soudy po stránce technické a materiální, vydává závazné předpisy pro soudy.
Vztah k vládě – vláda stojí v čele výkonné moci, prostřednictvím ministerstev může zasahovat do činností jednotlivých resortů. Správa zajišťuje – vykonává činnost vlády.
Pro orgány státní správy je typická realizace vztahů vertikálních = nadřízenosti a podřízenosti; typické je omezení autonomie rozhodování. Pro státní správu je charakteristická vázanost obecně závaznými právními předpisy i interními normativními akty, individuálními pokyny (dáno hierarchií)
Omezení autonomie rozhodování (rozhodování o právech a povinnostech) – akty jsou přezkoumatelné vyšším – nadřízeným orgánem, případně soudy.
b) samospráva je charakteristická existencí korporace jejíž členové si sami spravují své záležitosti. Korporace (samosprávné) jsou charakteristické těmito rysy:
- orgány které vykonávají činnost jsou podřízeny nějakému tělesu = základnímu orgánu
- orgány jsou ustavovány volbou; základní orgán je volen nejširší členskou základnou
- rozhodování samosprávy orgánů je zpravidla demokratické (= hlasování)
- v samosprávě X od státní správy neexistují vertikální vztahy = není nadřízenost a podřízenost; není zde nižší a vyšší složka (obec nepodléhá kraji)
- rozhodnutí samosprávy je většinou konečné
- samosprávné orgány se řídí ve svojí činnosti pouze právními předpisy, nejsou vázány interně individuálními akty (MŠMT nemůže zavazovat vysoké školy)
Státní správa plní především dvě hlavní funkce:
a) aplikace zákonů, rozhodování o individuálních právních poměrech
b) provádění státní politiky, sledování státních zájmů
X
Samospráva spravuje především záležitosti konkrétního územního samosprávného celku, vyjadřuje jeho zájmy – v činnosti samosprávy jsou činnosti, které svojí povahou nejsou správními činnostmi (např. hospodaření s majetkem)
Žádné komentáře:
Okomentovat