SPRÁVNÍ VĚDA
Evropa i USA – dva proudy nazírání na správní vědu a její vztah k ostatním oborům:
1) správní věda = všeobsáhlá, pouze jediná věda a jiné odvětví zabývající se správou je jen další součástí správní vědy (starší pojetí)
2) každý obor samostatný, nikoliv součástí správní vědy
AD1) člení se na tři roviny:
a) správní nauka – zahrnuje popis reálného existujícího stavu správy; pojmy, cíle správy
b) správní právo – juristický obor, zabývá se právními předpisy, normami, které upravují správu;
= není nutně vědní obor; každá disciplína se může zabývat správou, aniž se stává odvětvím správní vědy, musí to však činit ze svého pohledu (politologie, správní historie apod.); správní právo je odlišné, právní věda se stala samostatnou disciplínou;
interdisciplinární odvětví = spojení metod, a pojmů více vědních oborů
c) správní politika – prakticistní nauka, hodnotí správu a hodnotí, jak má být dosahováno cílů správy
Správní věda je typ interdisciplinární nauky, což je dáno povahou veřejné správy (sociální služby, výkonná, nařizovací; věcné, organizační pojetí činností = široký okruh činností, které spolu často nesouvisí) – nároky na růst aparátu, detailizace právních norem; je nutné používání různých metod chápání, pojímání, výzkumu = obecné metody (logická metoda), specifické metody (= kybernetické, sociologické), zvláštní metody jednotlivých aspektů (= oblast práva, řízení, ekonomie); z tohoto hlediska je správní věda velmi kompletní disciplínou.
Definice správní vědy = správa veřejná = správa veřejných záležitostí prováděná ve veřejném zájmu, projev výkonné moci ve státě; není to činnost zákonodárná, soudní, či vládní, je vykonávána soustavou orgánů, které nejsou orgány moci soudní, vládní, či zákonodárné (= negativní vymezení); správu vykonává stát, obce, soudy, soukromé fyzické osoby;
Správní věda zkoumá organizaci veřejné správy, její vnitřní struktury, organizační uspořádání, efektivnost, fungování správy, zabývá se také metodami správy a jejich efektivností; správní věda = disciplína sledující veřejnou správu v dané době, čase a zemi (= funkčnost, vztahy k jiným mocenským fenoménům a jiným sférám – vztahy uvnitř a navenek správy)
= disciplína prakticistní a pragmatická 3 funkce správní vědy:
1. funkce programová; správní věda zprostředkovává informace o veřejné správě (fungování a metodách), doporučuje řešení, jak realizovat nutné změny = obrací se na oblast legislativní (normotvornou) i na aplikační praxi jednotlivých orgánů správy = uplatnění; doporučení se používají i ve vnitřním řízení složek aparátu veřejné správy
2. funkce koordinační; používá se při provádění výzkumů; správní věda = zastřešující prvek, sjednocuje jednotlivé heuristické přístupy
3. funkce aplikační, poznávací; správní věda zajišťuje, aby zjištěné poznatky byly aplikované v praxi = metody
= funkce, správní věda není autoritativní, tzn. nemůže prakticky zajistit jejich aplikaci, záleží na právních normách atd. (např. některé činnosti se dějí mimo vědní poznatky)
Shrnutí:
správní věda = sociálně – vědní disciplína, která se komplexně zabývá organizací a fungováním veřejné správy v její reálné podobě (= jediný obor, tato disciplína má komplexní, celkový, nikoliv dílčí, přístup); přitom správní věda nahlíží na veřejnou správu jako cílevědomě uspořádaný (= pevně stanovený předpisy) organizační celek se stanovenou cílovou činností; cíleně organizována je činnost prvků, které vykonávají státní správu (= organizace je dána pevně a stejně tak je dána činnost, kterou cíleně vykonává státní správa);
Správní věda = teoretický i užitý (= konkrétní doporučení, návrhy apod.) obor.
Jedna z hlavních otázek, které se stanoví při vymezení vědního oboru = metody = způsoby a nástroje, kterými poznáváme vývoj ve vědě: původně pouze obor, věda která má svoji samostatnou metodologii, je chápána jako samostatná disciplína; v další fázi = jednotlivé obory se vyvíjí, oddělují, prolínají = použití metod jiného odvětví; správní věda = interdisciplinární věda = používá k pochopení metod různých odvětví
Používané metody:
1. systémový přístup: správní věda zkoumá jednotlivé jevy ve vzájemných souvislostech, uspořádanosti, nikoliv izolovaně = obecný přístup, uplatňuje se ve zkoumání prováděném na základě strukturálně-funkcionálních nebo formalizovaných postupů
strukturálně-funkcionální postupy = přístup který sleduje vztahy mezi součástmi systému, z hlediska jeho jednotlivých činností a organizace (např. vztahy a význam, ukotvení jednotlivých prvků z hlediska stupně centralizace)
= jeden z nejefektivnějších přístupů – lze najít poruchy a důvody těchto poruch, špatné fungování
formalizované postupy = jádrem je vytváření formálních modelů;
modely: statistické, matematické, kybernetické
postup: vydefinuje se problém, který se převede do modelu, tam se problém vyřeší a převede se zpět do oblasti, ve které se vyskytoval; problém (nevýhoda) těchto modelů je relativní efektivnost na první pohled, ale je třeba si uvědomit, že ne všechny problémy jsou schopné převodu z jazyka správní vědy do jazyka modelu (matematiky) – kariéra; modely jsou v čistém laboratorním prostředí, ale reálná veřejná správa vždy pracuje za podmínek rizika a nejistoty = lidský fenomén, o model se proto nelze 100% opřít, je to pouze jakýsi základ, doporučení
2. historické přístupy = cenné, na jejich základech lez poznávat realitu v minulosti = proč něco vzniklo, zaniklo, porovnání se současným stavem, porovnávání vývoje = lze odhadnout i budoucí stav; při historickém výzkumu zkoumáme a porovnáváme 1 instituci v 1 státě, nebo více institucí z různých zemí; pracná metoda, ale její výsledky bývají velmi validní
3. juristické přístupy (= právní) = sledují právní normy – fungování, vydávání, aplikace; v některém období byly tyto přístupy vyloučené = co nebylo v právu, to nebyla správa;
4. komparativní metoda = získává výsledky porovnáním určitých jevů; při komparaci je třeba použít subjekty, u kterých je to možné, např. NE úroveň správy v ČR + v Africe = jiné kulturní přístupy, tradice, nemá to význam
5. metody empirických výzkumů (nejtypičtější)= výzkumy, které používají otevřené X uzavřené zdroje
- otevřené zdroje = uvedené ve sdělovacích prostředcích, výsledky statistického šetření;
- uzavřené zdroje = jinak získané = zvláštní šetření, nejčastěji:
a) pozorování = jednoduchá, levná metoda; pozoruje se chování lidí; problém = význam má, pokud pozorování provádí odborník, laik není schopen validního závěru; pozorování je skryté X otevřené
b) dotazování = interview – kladení otázek, rychlá metoda, vyžaduje přípravu, předem stanovené otázky, eventuelně doplňované na místě; časově náročné; levnější jsou písemné dotazníky rozesílané lidem – nelze klást doplňující otázky, návratnost může být nižší; obavy lidí z vyplňování dotazníků; otázky musí formulovat a vyhodnocovat odborník; výjimečně probíhá celoplošně, obyčejně se realizuje na vzorku = panelu, který se po určité době obměňuje (objektivnost)
c) analýza dokumentů = důležitá v oblasti správy, protože správa jako taková funguje především na základě oběhu dokumentů = zkoumáme jaké jsou a proč; pracná, ale efektivní metoda, správa není efektivní množstvím, ale kvalitou dokumentů (např. zkoumáme dokumenty, které přijdou do správy – např. žádosti, nebo které správa produkuje, dále jak je vyřízen nějaký podmět lidí, za jakou dobu, jakým způsobem apod.); velká vypovídací schopnost o vnitřní struktuře; ve správě je velká tendence plodit množství dokumentů, ale to nevypovídá o její kvalitě
d) experimenty = vytvoření určitého umělého prostředí, kde se zkoumá průběh, aplikace, funkčnost určitého jevu – závěry; výhoda = lze vyzkoušet navržený model předem, nenáročně; nevýhoda = ve správě nelze příliš experimentovat (pilotní projekty zavedení techniky do veřejné správy…); sociální prostředí se neustále mění; pokud lidé vědí, že jsou součástí experimentu, chovají se jinak, než v realitě, protože se cítí ve zvláštní pozici
Správní věda = teoretický obor + užitý obor; výhoda v užití = možnost doporučení ke změnám, zlepšení bez nutnosti změny právních předpisů (např. postačí změna stylu řízení, změna vedoucího); správní věda musí být schopna na základě vědeckých přístupů signalizovat předem řešení problému.
K nejvýznamnějším uplatněním výsledků správní vědy patří správní reformy = komplexní změna, zahrnuje široký okruh vztahů; = v případě, že systém veřejné správy je postižen dlouhodobými závažnými poruchami, nebo pokud dojde k ústavním změnám; reforma celé správy X její podstatné části; cílem je odstranit poruchy, zlepšit fungování systému, rozhodovací procesy; správní věda se uplatňuje v každé fázi reformy: při signalizaci potřeby provést reformu, při přípravě i při vlastním provedení
Při realizaci reforem je třeba počítat s těmito momenty:
- postoj veřejnosti
- politické zájmy (zájmem dobře organizovaných politických stran jsou menší celky, které samy špatně fungují)
- setrvačnost ve vědomí společnosti, zvyk
Je třeba uvažovat, zda přínos reformy nebude znehodnocen svými sociálními důsledky = dopad může být špatný (mínění, nespokojenost lidí)
Vedle správní vědy existují další oblasti zabývající se veřejnou správou =
SPRÁVNÍ POLITIKA
= pragmatický obor, pokyny k fungování správy, hodnocení apod.
Teorie správních reforem = obor, vychází z toho, že správa neustále prochází reformami a proto je třeba je neustále připravovat.
Je třeba odlišit správní politiku (= věda správního práva, teoretická disciplína) X správní politiku státu: stejný předmět zájmu, stejná práva, ale nazírají na ně z odlišných hledisek: normy X komplexní přístup;
- správní politika státu = politika která vytváří strategii, taktiku, metody fungování státu
- věda správního práva = nauka zabývající se právními předpisy, jež upravují chování veřejné správy, sleduje jednotlivé instituty i celý systém správního práva; zkoumá především právní normy upravující veřejnou správu
Žádné komentáře:
Okomentovat