INTERNÍ KONTROLA
2 dimenze:
a) užší pojetí, pouze vlastní organizační jednotky řízení
b) širší pojetí, kontrola celého systému veřejné správy (nebo některého subsystému)
Typické je, že vztahy se odehrávají ve vertikální (hierarchické) linii = nadřízenost a podřízenost; kdo řídí, ten také kontroluje; nadřízená složka sleduje činnost podřízené složky; řízení je bez kontroly nemožné; kontroluje se také chování pracovníka ke třetím stranám účastníků řízení.
Při interním dozoru se realizuje „služební dozor“ – při vertikálních vztazích – specielním případem je vrchní dozor (= nejvyšší dozor) = určitá instance sboru kontroluje veškerou činnost subjektů, které nejsou bezprostředně podřízené (= o několik stupňů níže); ministerstva, či jiné ústřední úřady; služební dozor se může vztahovat k osobám i k věcným problémům (uskutečňuje se ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti = osoby + jejich věcné záležitosti, výsledky činnosti); dochází k tomu, že nadřízený nemůže obsáhnout věcnou znalost všech záležitostí – vytváří různé štábní formace, které pak kontrolují celou oblast.
K výkonu interní kontroly je zpravidla třeba existence adresného zákonného zmocnění, ale pokud je dozor vykonáván jen vůči podřízeným organizačním jednotkám, stačí obecné zmocnění, pozice nadřízeného (ministr např. nepotřebuje konkrétní zákonnou oporu ve svém resortu).
Specifický druh kontroly = státní dozor = uskutečňuje se ve vztazích stát resp. státní správa X samospráva; samospráva nepodléhá státu, resp. státní správě, ale nemůže se úplně vymknout kontrole, nemůže fungovat zcela mimo, právní předpisy stanoví určitý rozsah, ve kterém kontrola může být prováděna = kontrola hospodaření a dodržování zákonnosti;
Dodržování zákonnosti - různé prostředky (např. právo okresních úřadů a ministerstev pozastavovat akty krajů, požadovat jejich soulad se zákonem apod.)
Oblast hospodaření – samosprávné korporace hospodaří s majetkem, kontrola je vykonávána za účelem ochrany před nehospodárným zacházením (např. okresní úřady mohou obcím provádět audit, totéž MF vůči krajům);
Kontrola se vždy provádí i v oblastech profesních komor, orgány si musí nechat schválit některé akty, některé činnosti se činí za účasti státu apod.
EXTERNÍ KONTROLA
má povahu:
1) dozor vůči veřejné správě (= objekt kontroly); kontrolu vykonávají zastupitelské sbory, případně jiné nezávislé orgány, dále kontrola soudní, tiskem, stížnosti občanů, ombudsman…
a) parlamentní kontrola: základním úkolem zákonodárných sborů je vydávat zákony, právo se postupně rozšiřuje na další práva a úkoly, např. výkon kontroly (a to přímo X nepřímo prostřednictvím vlády);
- např. schvalování rozpočtu, vláda předkládá Parlamentu návrh; Parlament také celou dobu sleduje, jak je rozpočet plněn; rozpočet není aktem, který zakládá právo někoho na konkrétním plnění, ale obecně někdo nakládá s rozpočtem = hospodaření se sleduje
- interpelace členů vlády
- zřízení vyšetřovacích komisí, výborů Parlamentu, obvykle ad hoc nějaké věci; obvykle nic nevyšetří, protože nemají čas, ani odborné znalosti; důležitá je zejména potencionální hrozba kontroly;
- nápravné prostředky v tomto systému = politická odpovědnost, nikoliv právní; ministr může být odvolán (eventuelně celá vláda)
b) kontrola nezávislým orgánem – v ČR je to NKÚ, kontroluje obecně nakládání s majetkem státu,plnění státního rozpočtu; kontroluje vše = zákonnost, hospodaření, věcnost ad. Slabina = oprávnění vyvozovat důsledky je velmi slabé, NKÚ nemůže autoritativně nařizovat; pokud zjistí odchylku, nemůže přimět k nápravě, ani k zaplacení pokuty, ale vše oznámí příslušným orgánům + publikuje výsledek ve věstníku; = tlak více morální;
c) soudní kontrola veřejné správy = soudní kontrola aktů veřejné správy; právo, možnost každého, kdo se cítí být poškozen, obrátit se na soud, aby přezkoumal akt; rozlišujeme 2 modely:
1. specializované správní soudnictví (SRN, Francie)
2. společné nespecializované soudnictví = soud, který také rozhoduje o správních aktech (v ČR); při správním soudnictví se přezkoumají správní akty = akty orgánů státní správy, samosprávy ale nikdy se nepřezkoumávají akty zákonodárné moci ani akty soudních orgánů; přezkoumává se jen činnost, ne nečinnost správních orgánů (nečinnost je možno kontrolovat jen někdy); přezkoumává se pouze zákonnost, soud nemůže přezkoumat účelnost, věcnost, hospodárnost; současný právní stav = soud může akt pouze zrušit, nebo jej potvrdit, nemůže provádět jinou další činnost, ani jej pozměnit; plná jurisdikce = standard EU, reforma soudnictví by měla směřovat k tomu, aby soudy mohly akty měnit, zatím soudní moc nesmí zasahovat do oblasti správní.
d) jiné kontrolní mechanismy které vykonávají také soudy:
- kontrola nad právními předpisy, kterou vykonávají soudy; soudy jsou zásadně vázány zákonem, ne podzákonnými předpisy; soud neruší vyhlášku (= nižší předpis), ale nemusí ji aplikovat, pokud se neslučuje se zákonem vyšším
e) komory = stavovské samosprávné korporace, zabezpečují také výkon správy; atributem je, že členství v nich = předpoklad k určitému zaměstnání (advokát, veterinář, auditor); nastoleny určité podmínky, možnost odmítnout zájemce = možnost znemožnit vykonávat zaměstnání; možnost ukončit členství; tyto prostředky – rozhodnutí komory - jsou soudní cestou přezkoumatelné;
f) externí kontrola = problematika dozoru nad osobní svobodou; osobní svoboda může být omezena jen výjimečně, rozhodnutím soudu, nebo v trestním řízení; například nucené vzetí za zařízení pro duševně choré osoby, karanténní opatření (nařizují hygienické složky = v tomto případě správní orgány), zadržení na protialkoholní stanici; oprávnění, opravné mechanismy; jiná omezení = disciplinární tresty (vojáci); ne vždy je tato oblast náležitě vyřešena
g) sféra politických stran, atribut demokracie; mechanismy k povolování a kontrolování dodržení předpisů při jejich založení; totéž při rozpuštění a pozastavení politické strany – rozhodne nejvyšší soud, lze se odvolat k ústavnímu soudu; dále je kontrolováno např. volební právo – výkon (zápisy do volících seznamů, osvědčení volby kandidáta atd.)
h) stížnosti = další z nástrojů kontroly; úprava stížnostního práva ve vyhlášce 150/1958 = vládní vyhláška = postup při vyřizování stížností a podmětů, vztahuje se pouze na státní orgány
stížnost = individuální X podnět = obecný
Příslušný orgán je povinen se zabývat stížností/podnětem ihned, existuj zvláštní složka, nebo věc vyřizuje nadřízený; při závažnosti je vyřizuje do 30 dnů; vyřízení = prošetření, učinění kroků k nápravě a vyrozumění podavatele stížnosti/podnětu.
i) petice = petiční právo, základní ústavní právo podávat petici v každé věci; jednotlivec X skupina; orgán ji vyřídí, nebo taky ne, nelze to žalovat, ale orgány se tím spíše zabývají – kontrola tiskem; právní možnost nápravy zde není.
j) Ombudsman = veřejný ochránce práv, dohlíží nad činnostmi ve všech možných sférách, správa do toho spadá jako celek; nemůže nařídit postup, ani pokutovat, ani přimět k činnosti, obrací se na nadřízeného, na tisk; působí svoji autoritou
2) dozor který provádí veřejná správa vůči subjektům stojících mimo veřejnou správu na základě zákonného zmocnění; rozlišujeme tři druhy dozoru:
a) běžný = nebývá zvláštní právní úprava, obvykle ji činí orgány které také vykonávají dozor, nejsou na něj specializované a dozor je upraven jen v obecných předpisech (např. celní kontrola, státní dozor v ochraně přírody, oblast protipožární ochrany); tento dozor vykonávají všechny orgány; nejhůře právně upravená záležitost
b) specializovaný = vykonávají orgány – inspekce; statut inspekce přímo ze zákona; obvykle jsou to vnitřní dekoncentráty = relativně samostatné složky v jiném orgánu; detailně zakotvena působnost, pravomoc, postupy (česká školní inspekce, česká inspekce životního prostředí)
c) pořádkový = zvláštní druh, typické je, že dozorčí činnost začíná anonymně = není specifická úprava k tomu, jak má být vykonávána, není třeba součinnosti (měření rychlosti radarem); v případě kdy existuje důvodné podezření z porušení zákona – specifické dozorčí prostředky, čistá forma bezprostředních zásahů, pokynů; specielní zákony, zejména oblast veřejných ozbrojených sborů, příp. jiných složek (policie, celní, veřejné stráže – lesní, rybářská…); dozorčí oprávnění těchto orgánů je např. právo požadovat vysvětlení, požadovat prokázání totožnosti atd.; orgány při pořádkovém dozoru mají určitá zvláštní oprávnění v konkrétních zákonech = odebrat zbraň, někoho zajistit, omezit v pohybu agresivní osobu atd.
VEŘEJNÉ SLUŽBY
Veřejná služba = pojem, který se používá ve 3 případech:
1) označení pro právní poměry zaměstnanců, kteří působí ve veřejné správě:
a) užší pojetí = pouze státní správa
b) širší pojetí = vztahováno na státní správu + samosprávu
2) okruh osob v této službě
3) činnost osob v této službě = vykonávají veřejnou službu
Nejrozšířenější je 1. pojetí = právní poměry; tyto osoby mají speciální postavení, protože:
1. jde o osoby, jejichž zaměstnavatelem je stát (mocenská korporace, za kterou činí, cosi vykonávají = personifikují stát a proto musí mít zvláštní postavení)
2. je třeba zajistit specielní dozor nad jejich činností, zvláštní kritéria výběru těchto osob, zajištění jejich postavení; obvykle je význam veřejné služby nasměrován pouze ke sféře úředních osob = rozhodovacích činitelů; někdy tam nejsou zahrnuty pomocné síly; díky specielnímu postavení vznikla potřeba tuto oblast zvláštním způsobem upravit = vyjmout tyto osoby z obecné úpravy smluvní – pracovněprávní a zařadit je do úpravy pouze pro ně; není postaveno na smlouvě, ale na principu správního aktu, veřejnoprávní charakter = rozhodnutí; v ČR úzký okruh (policista je přijímán do služebního poměru rozkazem, také vojáci, celníci) = správní veřejnoprávní akt, nikoliv smlouva. Veřejné služby – zvláštní práva a povinnosti zintenzivněné oproti běžným zaměstnancům (24 hod. podléhají určitým normám, intenzivnější ochrana a výhody: chráněni před proměnlivými poměry na trhu práce, nemůže jim být ukončena práce, ochrana před politickými vlivy = definitivy; dále sociální a materiální výhody, zajištění atd.)
Žádné komentáře:
Okomentovat