HISTORIE VÝVOJE VEŘEJNÉ SPRÁVY V ČR
(= z organizačního hlediska)
1. STÁTNÍ SPRÁVA
A. ÚSTŘEDNÍ SPRÁVA
Základy moderní veřejné správy = počátky v polovině 18. století (osvícenecký absolutismus): „pečovatelský stát“ (= policejní stát od slova policie, v původním smyslu obec, veřejné záležitosti, správa – řecky politea);
Tento policejní stát byl charakteristický tím, že v jeho čele stál panovník = pozice osvíceného monarchy, který nejlépe věděl, co je pro poddané nejlepší = určoval pravidla; zasahoval do nejrůznějších sociálních procesů (= ekonomické, edukační, hygienická úroveň, všeobecné vzdělání, kontrolovací orgán = správa, zavádění všeho v masové míře);
Současně se správa začíná specializovat, rozděluje se na jednotlivé obory správy (zahraniční, fiskální, vojenské, soudní, vše ostatní = bez souvislostí = vnitřní správa = od toho ministerstvo vnitra); mizí specielní správa vrchnostenská a vzniká jednotná; postup akceleroval po roce 1848, ale základy moderních reforem mají kořeny ještě o 50 let dříve – Tereziánská, Josefínská doba;
Rebelie v březnu 1848 – Vídeň, Praha – vydáno císařské nejvyšší rozhodnutí o reorganizaci orgánů ústřední státní správy; dosavadní dikasteria, přezvána na ministerstva (války, financí, zahraničních věcí, postupně přibývala další) v čele s ministry = nejnižší správní úředníci, byli jmenováni panovníkem, ale kolektivně odpovídali nejvyšším zastupitelským orgánům;
tento stav trval stejně dlouho, jako revoluce: v srpnu 1850 byla kolegiální odpovědnost zrušena a nadále ministři se zodpovídali pouze panovníkovi, vláda jako kolegiální orgán zmizela; ministři byli vázáni tím, co císař nařídil (František Josef I.);
V dalším vývoji ministerstva byla zachována až do naší doby, jejich počet se postupně zvyšoval;
B. ÚZEMNÍ SPRÁVA
Reforma se prováděla od roku 1849, revoluce byla zvládnuta; v březnu byla vydána ústava „Březnová“ (Oktrojovaná, Stadionova; byla vydána bez souhlasu Sněmu); na to navázalo v červnu císařské rozhodnutí (více v duchu liberálně demokratickém), státní správa (= správa politická) = všeobecná se zřizovala na úrovni zemí, krajů, okresů = třístupňová;
Tím se dosáhlo vysokého stupně centralizace – základní výkon byl úrovni zemí, ale hlavní pravomoc měly kraje – s vazbou na ministerstva (kraje jsou menší a slabší = snáze ovládnutelné, ministři komunikovali s kraji a země neměly velký význam = záchrana jednoty monarchie); na úrovni zemí byly místodržitelské úřady v čele s místodržitelstvím, úkolem bylo zastupovat panovníka na zemském sněmu, řídit policii = spojovací článek mezi kraji a panovníkem, ale kraje byly důležitější;
Tento stav netrval příliš dlouho – do reformy Alexandra Bacha (ministr vnitra): posílil význam zemí a omezil význam krajů; 1855 reorganizace, místodržitelství bylo přímo podřízeno MV a ve specializovaných oblastech vždy příslušnému ministerstvu; působnost místodržitelství = dodržování zákonů, řízení policie apod.
Kraje: původně byly podřízeny ústředním orgánům = krajské vlády a krajští presidenti, zprvu rozsáhlé jednotky, některé kraje = země; reformou v roce 1855 byly kraje oslabeny, posílen byl význam místodržitelství; zůstala působnost v oblasti daňové; byly změněny názvy: v čele kraje stál nově krajský představený (namísto dřívějšího krajského presidenta); kraje nadále zůstaly zachovány, klesaly však na významu a postupně byly rušeny (v Čechách koncem 60. let);
Okresy: = základní články, byly zřízeny reformou v roce 1849; správu v okresech vykonávaly okresní hejtmanství v čele s okresními hejtmany; v období do roku 1855 byla správa rozdělena na soudní a správní agendu = zvláštní soudní okresy (kde fungovaly soudy) a správní okresy (kde fungovaly okresních úřady) – tato správní okresní hejtmanství vykonávala většinu správní agendy = rozhodnutí, evidence, sociální péče atd.; od roku 1851 vznikaly také „smíšené okresy“ = správa + soudnictví, agendu vykonával tentýž orgán; reformou v roce 1855 byl učiněn krok zpět: spojení výkonné i soudní moci do jednoho orgánu; rozsah činnosti správních – okresních úřadů se dále rozšířil, šlo o formální změny; okresy byly jediným správním celkem, který od roku 1849 až do současnosti nebyl nikdy zrušen;
2. SAMOSPRÁVA
V roce 1848 bylo zrušeno poddanství (i správa, soudnictví nad poddanými) a objevila se idea, že obec se musí vyvázat ze vztahů vrchnostenských i ze závislosti na státní moci: obce = celky s přirozeným právem samy s spravovat = území a lidé, kteří v obci žijí, mají tam svůj majetek, hospodaří tam = kořeny samosprávy, dodnes nepřekonaná idea;
V této době se objevila i další myšlenka národnostně - politická (v té době německá), Češi se rozrůstali a v samosprávné rovině chtěli samostatnost (= ochrana proti německým zájmům) – upevňování představ o českém národě, státě, obrození (celá desetiletí trvalo například ovládnutí radnic); v tomto smyslu byla samospráva proklamována v roce 1848 a zakotvena v roce 1849 ve Stadionově ústavě;
Obce byly místního a dále i obce vyššího druhu = kraje a okresy; již v této době se začala rozlišovat působnost obcí na vlastní = přirozenou (= samosprávná korporace) a na přenesenou = svěřená státem, kterou obec vykonává místo státu; tento stav funguje i v dnešní době;
Místní obce byly vytvářeny na základě katastrálních obcí, které vznikly za Josefa II. (rozdělení státu podle katastrů pro berní účely); místní obce politického okresu tvořily okresní obec; souhrn krajů okresních obcí = obec krajská;
Orgány obcí – další vývoj: všude stáli v čele starostové, zastupitelstva, případně výbory; zájem státu nebyl obce vyššího stupně (= okresní, krajské) aktivovat, aktivovaly se pouze obce místní;
Reforma podle Oktrojované ústavy z 1849 = prozatímní stav, pokusy o náhradu vždy selhaly – vyšší obce nebyly aktivovány; na nejnižší úrovni docházelo k četným zásahům: orgány obcí musely být potvrzovány okresním úřadem, usnesení obce byla přezkoumatelná okresními orgány, neprováděly se volby; teprve na sklonku Bachovského režimu bylo vytvořeno nové zřízení = zřízení institutu obce = domovského práva; rozvoj samosprávy území i zájmových celků (vysokoškolské, samospráva advokátů, vznik obchodně živnostenských komor);
3. DALŠÍ VÝVOJ V ÚSTŘEDNÍ SPRÁVĚ
50. – 60. léta – politické, vojenské, hospodářské problémy Rakouska, Bach byl odvolán z funkce ministra vnitra a byl povýšen do šlechtického stavu – baron, vyslán do Vatikánu; konec absolutistické éry;
Začíná doba konstitučně liberální (od října 1860, podpis říjnového diplomu), vychází ústavy Schmerlingovy = soustava zákonů upravující základní stránky;
Vedle dvoukomorového parlamentu se obnovila vláda jako kolektivní orgán; z hlediska instituce představovaly vládu v zemích zemské sněmy a zemské výbory;
1862 vychází rámcový zákon obecní; 1866 Rakousko-Pruský spor, bitva u Hradce Králové, poražena rakouská armáda – mír mezi Rakouskem a Německem, ztráta vlivu Rakouska v Evropě, ztráta i vlivu uvnitř monarchie; v roce 1867 se Rakousko změnilo v tzv. dualistickou monarchii: existovala vláda Uherská (+ Slovensko, Rumunsko, Předlitavsko) se společným panovníkem, společná obrana, zahraničí, finance ve společných věcech (nemělo společný sněm); v Rakousku začala éra obrody, rozvoje liberalismu, definitivní přeměna v konstituční monarchii, celkový duchovní, hospodářský a národnostní rozkvět;
Organizace Předlitavska: základem je Prosincová ústava z roku 1867 = série zákonů (o soudu, zastupitelstvu…), dnešní Rakouská ústava z ní vychází, například v zákoně o základních právech občanů; v červenci byl přijat zákon o odpovědnosti ministrů = podřízeni a odpovědni Parlamentu; každý akt panovníka musel podepsat odpovědný ministr; na nejvyšší úrovni vláda = ministři resortů (tendence specializace resortů, vedle nich byli ještě ministři – krajani = zastupovali jednotlivé národy – „bez portfeje“; po přijetí prosincové ústavy – v dalším roce proběhla reforma územní správy, stav potom trval 80 let.
Organizace politické správy: země (= historické země = administrativní jednoty) + okresy; v čele správy stál zemský místodržitel, jeho úřad = místodržitelství = výkon záležitostí, které na nejvyšší úrovni vykonávala jednotlivá ministerstva; také byla odvolací instancí od rozhodnutí okresních úřadů; v resortních věcech podřízena příslušnému ministerstvu, ve všeobecných věcech podřízena ministerstvu vnitra;
Základ územní správy = stále okresy v čele s okresním hejtmanstvím s hejtmanem; definitivní rozdělení správní a soudní agendy; opatření, které umožňovalo rychle vyřizovat soudní otázky na nejnižší úrovni = zrychlení spravedlnosti, soudní okresy byly menší, než okresy politické, což umožňovalo rychlost; v čele okresních hejtmanství stáli hejtmani, odpovědni císaři; okresy = první instance, nejdůležitější část výkonu státní správy;
Stabilizace poměrů zaměstnanců (státní zaměstnanci) = specifický statut, definitiva = osoba, která byla přijata do zaměstnaneckého poměru nemůže být propuštěna, vyjma důvodů stanovených zákonem; důraz na odbornost, nezávislost, nezaujatost; postupně vydávány zvláštní zákony, definitivní úprava v roce 1914 – úprava veškerých úředníků státu = věrni svému úřadu; vznik republiky v roce 1918 – státní úředníci pracovali v úřadu pro republiku, zajištěn trvalý příjem (ne vysoký, ale jistý, jistota zabezpečení v penzi); tento systém převzala první republika, zrušen v roce 1948.
D. DALŠÍ VÝVOJ V SAMOSPRÁVĚ
Samospráva u nás byla zakotvena (dříve než státní správa) v roce 1862 rámcovým říšským obecným zákonem + každá jednotlivá země vydávala své vlastní obecní zákony; obec chápána jako přirozený základ státu, samostatná jednotka (obyvatelstvo, území, samospráva);
Obce = veřejnoprávní korporace se subjektivitou, měly svůj základ v obyvatelích, kteří se rozlišili na příslušníky (= měli domovské právo v obci), společníky (= měli v obci majetek – platili daně) a přespolní (= všichni ostatní); příslušníci a společníci = občané obce, pouze oni měli právo sociální a z části i politické; příslušníci a společníci mohli v obci volit, ale existoval majetkový census (= pouze pokud měli majetek); občanství obce zakládalo právo na pobyt v této obci; tento význam obce se postupně vytrácel (občanství obce bylo zrušeno v roce 1918);
Zachovalo se rozdělení působnosti obce na vlastní a přenesenou; orgány obce: starosta, obecní výbor (= nejširší plénum) a obecní představenstvo (= užší plénum); v oblasti samosprávné byla působnost obce nekontrolovatelná, dohlíželo se pouze na zákonnost;
Zákon předpokládal zřízení orgánů na vyšších úrovních (= okresních), ale ty měly malý význam, někde nebyly ani zřízeny.
Země: samosprávu tvořily zemské sněmy a zemské výbory; zemské sněmy byly voleny v kuriích (kurie měla např. města), výkon činnosti zákonodárné ve věcech, kde ji nevykonával říšský sněm; působnost správní ve věcech vyhrazených (hospodářských, personálních); vývojem význam zemských sněmů klesal a upevňovala se centralizace;
V této době se dovršil systém dvojkolejné správy = symetrická; ústřední orgány zemské státní správy a samosprávy, okresní správa a samospráva a na úrovni obcí státní správa a samospráva spojena v jeden orgán; dovršil se systém zájmové samosprávy (advokacie, lékaři, lékárníci); tento systém ve státní správě i v samosprávě zůstal zachován s různými odchylkami do roku 1948.
Žádné komentáře:
Okomentovat