KONTROLA
= pozorování existujícího stavu, porovnávání se stavem žádoucím – předepsaným, zjištění případných odchylek a jejich hodnocení; další funkce kontroly je nápravná = odstranění odchylek; náprava není sankce – trest, ale sladění odchylky k žádoucímu stavu.
Terminologická otázka – různé formulace: kontrola = dozor = dohled apod. (někdy je slovo kontrola chápáno jako ideologický výraz 50. let).
Kontrola se vyskytuje ve všech oblastech lidské činnosti (ekonomické, vzdělávací, mocenské – vládu kontroluje parlament etc.).
Ve veřejné správě je také kontrola velmi důležitá, zde ji chápeme ve dvojím smyslu:
1) kontrola vůči veřejné správě = správa je objektem kontroly
2) kontrola kterou provozuje veřejná správa = správa sama kontroluje – sama sebe, nebo subjekt stojící mimo ni - externí X interní
Kontrolou se v oblasti veřejné správy sleduje hospodárnost, zákonnost, účelnost apod. Uvnitř veřejné správy se kontroluje vše, ve vnější kontrole se klade důraz na zákonnost; kontrola je důsledně přítomná při veškeré činnosti.
Kontrola je zpětná vazba při řízení (tím se zabýval v oblasti společenských věd americký politolog Izak „Doitch“ (čert ví,jak se to píše) kontrola je probíhající proces, o kterém – při kterém - získáváme informace a zjištěné úchylky od žádoucího stavu „vyvažujeme“).
Kontrola je potřebná všude, včetně veřejné správy (= primárně mocenský činitel zasahuje – zasahuje, rozhoduje, organizuje); je třeba kontrolovat, aby nedocházelo k degeneraci struktur a člověka, ale k jejich rozvoji (což neplatí pouze pro veřejnou správu); bez kontroly by mocenské složky preferovaly své zájmy; kontrola bez nápravných prostředků je také bezúčelná.
V demokratickém státě musí být správa pod kontrolou volených orgánů (tzn. že bude korigována činnosti i dle jiných kritérií, než jen zákonné předpisy) a vykonávána dle zákonných předpisů. Parlamentní kontrola (komise) se nesmí přeceňovat, protože není odborná; může pouze iniciovat, či poukazovat na nedostatky, odborné věci není však schopna posoudit.
Krom těchto formalizovaných struktur funguje v demokratické společnosti tisk, kontrola tisku, různé občanské iniciativy, ombudsman (= ochránce veřejných práv).
Předpoklady výkonu kontroly jsou dány časovostí (nesmí být příliš řídké – zjistí se až velký problém X nesmí být příliš časté – lidé by nemohli pracovat; nezbytné je, aby kontrola byla prováděna dle pravidel, vymezení pravomocí; každý, kdo kontroluje, musí být vybaven informací o tom, co kontroluje = znalost objektu, který je kontrolován; zajistit, aby byl kontrolující neúplatný a nepředpojatý; kontrola musí být objektivní kontrolující nemůže odpovídat za existující stav, pouze odpovídá za to, že kontrola je uskutečněna řádně a včas + podá informaci o existujícím stavu; ocenění (odměna) nemá být vázána na výsledky kontroly, ale na to, že je včas a řádně provedena.
Dělení kontroly
1) Z hlediska času (v jaké fázi se kontrola provádí):
1. předběžná = před tím, než ke stavu dojde, činí se výjimečně; může předem zabránit poruchám; kontrolovaný by často přebíral kritéria kontrolujícího; existuje např. v zákoně o ochraně osobních údajů.
2. průběžná – kontrolující kontroluje probíhající tok údajů, může při běhu situace korigovat situaci, ale má krátkou dobu na zásah.
3. následná sleduje, co už bylo provedeno, je dostatek času, ale kontroluje se jen nastalý stav, nemůže zabránit důsledkům; musí přihlédnout k situaci, za jaké se čin stal.
2) Z hlediska dosahu a detailnosti:
1. komplexní = kontroluje všechny sféry
2. částečná = kontroluje jen některé sféry = specializovaná inspekce
3. rámcová X
4. podrobná = technika kontroly podle míry podrobnosti
5. soustavná = prováděná neustále, např. kontrola prováděná finančními úřady
6. jednorázová = prováděná na základě plánu, udání apod.
7. namátková = provádí se nahodile (např. u okresních úřadů provádí MV)
Jednotlivé druhy kontroly se mohou prolínat či doplňovat; podněty vycházejí z iniciativy kontrolních orgánů X na základě denunciace = incidenční kontrola.
3) Z hlediska obsahu kontrolních měřítek:
1. služební – vztah nižší X vyšší, typické ve státní správě
2. odborná = odbornost, specializované inspekce
3. hospodářská – hospodářská kritéria kontroly
4. právní – právní kritéria kontroly
5. politická – politická kritéria kontroly
4) Z hlediska cílů – zaměření se na:
1. jednání osob
2. výsledky práce (předběžná, průběžná, následná kontrola)
3. sleduje se vyhodnocení – zlepšení činnosti
5) Dle použitých metod:
1. přímá = přímé sledování předmětu, přímo prováděné měření na místě (fyzicky)
2. nepřímá = z dokumentů (typické pro NKÚ)
Stupně kontroly
1. Zjištění existujícího stavu – konstatování situace; ke zjištění kontrolující musí mít určité vybavení (např. možnost vstupovat do objektů, nahlížet do dokumentů apod.); různá intenzita u různých kontrol.
2. Porovnání zjištěného stavu s modelem; model = ideální stav určený v právních předpisech
3. zjištění odchylky na základě „2“; pokud není odchylka, kontrola končí. Odchylka se ale obvykle zjistí, potom je třeba zabývat se tím, jaká chyba nastala: podstatná X zanedbatelná – zhodnocení, závěry, jak se má zasáhnout (forma pokynu apod.); nebezpečí velkorysosti X malichernosti v postupu hodnocení a pokynů.
Každá kontrola musí mít cíl identický s cílem kontrolovaného subjektu, nemá své vlastní zájmy, ale sleduje, aby předmět kontroly byl v souladu s předepsaným stavem, odstranit nedostatky. Nemůže stanovit jiné – nové cíle, to by bylo řízení.
Hodnocení je odlišné od opravných prostředků; sankce = trest X odměna; odměna – je-li stav v pořádku X v negativním smyslu = uložení trestu; systémem sankcí je vybavena každá kontrola.
Součástí kontroly je oprávnění osob, které ji provádějí; prostředky musí být stanoveny zákonem (u nás upravuje především zákon o státní kontrole, dále pak různé kontrolní řády a další úpravy jednotlivých kontrolních subjektů). Oprávnění směřují k tomu, aby kontrolující mohl zjistit skutečný stav: oprávnění vstupu (do objektů, na pozemek); oprávnění požadovat informace; požadovat vydání dokumentů; odebírat vzorky; stáhnutí údajů z počítače; zajištění důkazních prostředků – oprávnění zakázat pokračovat v činnosti. Kontrolovaný má povinnost poskytnout kontrolujícímu součinnost, jinak se dopouští pořádkového deliktu - pokuta.
Povinnosti kontrolních orgánů: zachovávat objektivnost (nesmí být podjatý, nesmí mít vztah ke kontrolovanému subjektu); povinnost při vstupu se prokázat průkazem; chránit získané podklady, informace, nevydávat je ani nezneužívat; o všech zjištěných skutečnostech zachovat mlčenlivost; o průběhu kontroly sepsat protokol, se kterým má kontrolovaný právo se seznámit, eventuálně podat námitky.
Výsledek kontroly – odchylky, ukládají se opatření k nápravě: nejčastěji pokyn odstranit vadu ve stanovené lhůtě; důraznější je pokyn + určení prostředků, jakými se má vada odstranit a určení termínu do kdy; uložení zákazu činnosti, odnětí oprávnění (to není sankce, např. v případě, kdy provoz zařízení při živnosti hrozí možností požáru, je třeba odstranit tuto vadu a na tu dobu je pozastavena činnost = opatření, sankce může být uložena současně).
V oblasti veřejné správy má kontrola specifika:
1) sama veřejná správa vykonává kontrolu, má k tomu účelu zřízené speciální instituce, které se zabývají pouze kontrolou nepodřízených subjektů
2) veřejná správa je objektem kontroly, tato kontrola se odehrává uvnitř = nadřízenost – podřízenost, správa sama sebe kontroluje, zahrnuje pak všechny formy kontrolní činnosti, zahrnuje činnost podřízených složek, uskutečňuje se jako hierarchická kontrola a jako tzv. státní dozor nad samosprávnými institucemi (stát x obce, stát x VŠ) = UVNITŘ X veřejná správa je jako taková kontrolována z vnějšku (tiskem, Parlamentem…) = interní X externí.
Při interní kontrole se může postavení subjektů měnit – vyšší kontroluje nižšího X i tento vyšší orgán má svého nadřízeného = vyššího, který jej kontroluje. Výkon kontroly může být prováděn jako jedna z forem činnosti (= také) X jako jediná – dominantní činnost (orgány správy daní a poplatků = dozor a také provádí jiné činnosti); Vztahy v externí kontrole jsou komplikované – speciální orgány které kontrolují bez ohledu na hierarchické vztahy = odborný dozor, inspekce; klade důraz na odbornost, obvykle podle územních kritérií, někdy jsou vícestupňové.
Žádné komentáře:
Okomentovat