I. republika
vznik 28.10.1918, první přijatý zákon = recepční norma, převzetí všech dosavadních právních předpisů a orgánů, které existovaly;
Nový prvek = národní výbor: po roce 1918 převzal moc, v první fázi se stal hlavním orgánem moci, podřídil si veřejnou správu – komplexní zákonodárný i výkonný orgán; vychází zákon o zřízení ústředních orgánů = ministerstva; konstituován nejvyšší soud; vznikají další národní výbory vedle hlavního – okresní, městské, zprvu fungovaly bezproblémově, postupně si ale nárokovaly i jiné pravomoci a výsledkem bylo, že jim vláda poděkovala a koncem roku 1918 je rozpustila; zachoval se pouze národní výbor v Praze – rekonstrukce a rozšíření – prozatímní revoluční národní shromáždění; poslední akt NV v Praze před rekonstrukcí = prozatímní ústava; vláda byla orgán nařizovací a výkonný, zprvu volená Parlamentem, posléze jmenovaná presidentem republiky, byl zaveden princip odpovědnosti vlády Parlamentu, ústřední orgány = ministerstva + zakládaly se další orgány (zásobovací);
Politická (= státní) správa se zprvu nezměnila (ni personálně), ke změnám došlo v oblasti samosprávy: zrušena zákonodárná moc zemských sněmů, prozatímní řešení = místo sněmu zemská komise, potom zemský správní výbor (až do roku 1928);
Změny na Moravě a ve Slezsku:
- prozatímní orgány až do roku 1928;
- okresní samospráva: zrušena okresní zastupitelstva - nahrazena okresními správními komisemi (desetiletý provizorní stav)
- na úrovni obcí dvě radikální změny: reforma volebního práva v roce 1919 = poprvé všeobecné, rovné, přímé a tajné (i pro ženy) a současně změny ve struktuře obce (které platí dodnes): obecní zastupitelstvo = volené, obecní rada, starosta (ty volí zastupitelstvo), komise; rada = orgán usnášecí i výkonný v oblasti hlavní i přenesené působnosti; komise = iniciativní kontrolní orgány, zřizovala je obec; obec má i nadále vlastní a přenesenou působnost, sféra přenesené působnosti se stále zvětšuje
V této době vzniklo první velkoměsto – Praha; připojení všech sousedních obcí k Praze; v 60. letech 19. století zrušeny hradby, město se rozrůstalo (Žižkov); zákonem o Velké Praze - administrativní připojení okolních obcí (1/2 mil. obyvatel), podobné kroky se činily i v Brně.
Ostatní úrovně – kromě obcí – nezbytnost reformy, provizorium bylo nefunkční; reforma měla plnit několik funkcí:
1. integrovat republiku (různé národnosti – minority, které měly různé separatistické tendence, např. Němci v roce 1918 chtěli odpojit pohraničí)
2. správa měla být demokratizována, zvýšena efektivnost činností + poměr mezi státní správou a samosprávou – 2 koncepce (politické odlišnosti): koncepce velkých celků a koncepce malých celků;
Zvítězily menší celky – zákon č. 126, kterým se upravila správa na území, byl přijat současně s ústavou (28. února 1920), pojednávala o moci vládní a výkonné, kterou vykonával president, vláda a ministerstva (dnešní ústava z této vychází);
President: správní moc v úzkém rozsahu (jmenování, vrchní velitel ozbrojených sil); ke všem svým aktům potřeboval kontrasignaci; vláda: největší okruh výkonu; ministerstva: vlastní výkon správy, v čele stáli ministři; další ústřední úřady: statistický, bytová péče, pozemkový úřad, NKÚ také zařazen mezi správní úřady;
Územní správu vykonávaly (podle 126/1920 Sb.) župy = vykonávaly vše, co dosud zemské úřady, sněmy a výbory, v čele župy stál župan (označení župa = hledal neněmecký slovanský termín); obvody a sídla župních úřadů byla dána ze zákona; pod župami byly okresy; okresní úřady – vnitřní (správa která do té doby náležela hejtmanům (změněn na okresního náčelníka, který byl podřízen županovi);
Složení župy: župan, župní zastupitelstvo, výbor, komise; župní zastupitelstvo bylo voleno na 6 let, působnost ve sféře hospodářství, normotvorné + zčásti správní a soudní; ze svého středu volilo župní výbor, jehož předsedou byl župan; dále zřizovalo výbory a komise (některé dílčí záležitosti); župní úřady podléhaly MV (to je mohlo rozpustit);
Zřízení župních zemských svazků (funkce hospodářská + správní), které trochu přerůstaly působnost žup;
Okresní zastupitelstva: náčelník – výbor – komise; výbor byl volený, v jeho čele stál okresní náčelník; funkce hospodářská, správní, soudnictví, poradní atd.; vlastní výkon správy: okresní úřad v čele s okresním náčelníkem, řídil správu, zastupoval okres navenek; okresní výbor mohlo rozpustit MV a vyhlásit nové volby;
Vedle zákona č. 126 z roku 1920 byly vydávány i další zákony (volební právo, správní soudnictví atd.), jejichž hlavním cílem byla unifikace.
Úprava profesní správy a samosprávy = převzetí systému z Rakouska + pokračování; profesní komory: notářská, obchodní atd. + vznik nových – inženýrská, zvěrolékařská; systém povinného členství, samosprávný princip, vysoká prestiž komor; zachována také samospráva vysokoškolská - universita v Praze, Brně, Příbrami a Olomouci; po vzniku republiky vznikly i další školy, které také dosáhly samosprávu;
Župní zákon byl z části zaveden na Slovensku, v Českých zemích nikdy – tam fungovalo provisorium; správa se neunifikovala, ale existovalo několik systémů (Podkarpatská Rus – vojenská administrativa; Slovensko – župní zákon; Čechy – bývalý zemský systém); v oblasti obcí nedošlo ve 20. letech k žádné změně, neustálé potýkání se s otázku finanční – zadluženost; rozdělený nejednotný systém správy existuje až do roku 1927 (příprava reformy) – nový zákon o územní správě (formálně právně novela zákona z roku 1920) = vrátil se systém z období Rakouské monarchie, rozšířený i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi;
Nadále se republika dělila na země a okresy (všechny územní celky se stále pohybovaly: župy, země, kraje, jediným smysluplným celkem byly právě okresy); změna – spojení Moravy a Slezska v zemi Moravskoslezskou; typická dvojkolejná správa, předchozí systém: v jednom orgánu (župě) propojená státní správa i samospráva, nyní organizačně rozděleno na dva celky:
země:
• státní správa – zemské úřady v čele se zemským presidentem (jmenoval ho president republiky);
• samospráva – zemské zastupitelstvo (2/3 voleny, 1/3 jmenována), 6-ti leté funkční období, zastupitelstvo ze svého středu volilo zemský výbor, předsedal mu zemský president, dále volilo zemské komise (bděly nad cestami, podniky atd.);
působnost zastupitelstva: hospodářská, správní, normotvorná atd.;
zemský výbor měl za úkol připravovat návrhy pro jednání zastupitelstva, dozírat nad hospodařením okresu, nad rozpočtem;
nejdůležitější postavení měl president – zastupoval navenek;
vlastní výkon státní správy zajišťoval zemský úřad
okresy:
• státní správa – okresní úřady v čele s okresním hejtmanem (jmenoval ho ministr vnitra)
• samospráva – okresní zastupitelstvo (2/3 volené, 1/3 jmenována ministrem vnitra), v čele s okresním hejtmanem (jmenovaný ministrem vnitra) postavení zastupitelstva bylo obdobné, volilo okresní výbor (postavení jako výbor zemský); správu vykonával okresní hejtman a okresní úřad
(o volby do zemský orgánů byl nulový zájem, neexistovaly regionální zájmy, lidé k zemím neměly vztah (k obcím a parlamentu spíše ano); samospráva na obou úrovních byla organizačně rozdělena; státní správa fungovala obdobně.
Tento systém správy fungoval od roku 1928 dalších 10 let bez problémů, ke změně došlo až v souvislosti s druhou republikou.
září 1938 – Mnichovská dohoda , pohraniční území zabrána ve prospěch Německa, Polska a Maďarska; přijetí zákona o autonomii Slovenské krajiny (nikdy nevyšlo česky – podle Slováků krajina nelze přeložit jako země), chtěli větší než jen zemskou autonomii; autonomie přešla i na Podkarpatskou Rus;
změna ve Federaci – všude sněmy, vlády a společný byl pouze president;
zavedení zmocňovacího zákonodárství: president + vláda měli právo přijímat i ústavní zákony svými nařízeními a dekrety;
Územní správa: zbylá území okresů, které byly převzaty do jiných států byla přiřazena k sousedním okresům, byla rozpuštěna okresní zastupitelstva a nahradily je komise; totéž na úrovni zemí; počátkem roku 1939 zřízení instituce obecních tajemníků, kteří měli pomáhat ve výkonu přenesené působnosti obcí;
15.3.1939 president Hácha a ministr zahraničních věcí pozváni do Berlína – požadavek na připojení torza republiky k Německu – zánik Československa, rozdělení na část Protektorát Čechy a Morava (stav Protektorátu opsán z protektorátu Marocko-Francouzského), Podkarpatská Ukrajina přešla pod Maďarsko, Slovensko – samostatný štát;
16.3. výnos Hitlera o zřízení Protektorátu, prohlášen za součást říše, němečtí příslušníci se stali občany Německa, ostatní měli rovnou – protektorátní příslušnost; český vyslanec protektorátu – Chvalkovský;
V první fázi vývoje protektorátu byly české země okupovány – vojenská správa, kterou řídil velitel armád, dozírali na činnost okresních úřadů; za měsíc po zřízení Protektorátu byla zřízena pozice protektora = zastupoval říšské zájmy, dbal na dodržování směrnic Hitlera, zastupoval ho státní tajemník; protektor potvrzoval ministry protektorátní vlády, podával námitky proti jejich aktům, mohl měnit protektorátní právo;
místní územní správu vykonávali vrchní zemští radové (celky = oberlandáty – pokrývaly vždy území několika okresů) – řídili správu kterou převzala Říše + dozor nad protektorátní správou; 1942 zrušeny, nahrazeny vedoucími okresními hejtmany (měli podobné postavení); nižší politická správa byla v zemích zachována, zemská politická správa byla závislá na okupační správě;
Změny v samosprávě: odvolání starostů, rozpuštění zastupitelstev a jejich nahrazení německými komisemi; zemská i okresní samospráva byly postupně zlikvidovány;
1941 – Heidrich, zastupující říšský protektor přišel s úkolem stabilizovat území Čech; zrušena vláda, dále trvala jen ministerstva, v čele každého ministerstva stál německý státní tajemník; Heidrichova správní reforma: zřízení instituce správy z příkazu říše (vše je německé a něco může být propůjčeno autonomním orgánům, původní statut autonomie zmizel)
1942 – atentát na Heidricha; jeho zástupce státní tajemník K.H.Frank; správa fungovala dále, ale se stále většími problémy;
1944 – zmizely poslední zbytky obecní samosprávy – do obcí jmenováni úředničtí vedoucí.
Žádné komentáře:
Okomentovat