DEMOKRACIE = původně správa lidu (výkon moci); moderní pojetí = vyjádření vůle lidu v zastupitelských orgánech; + dnes = další znaky pro uplatnění (předpoklad sociálně právního státu);
Jedním ze základních znaků demokracie je
SAMOSPRÁVA, uplatňuje se na základním stupni demokracie (přímé rozhodování); stát zasahuje do činnosti samosprávy; kontrola dodržování právního řádu, zákonnosti, dotýká se všech činností státu: zákonodárná = stát vydává zákony, kterými se samospráva řídí
výkonná, nejkomplikovanější; forma státního dozoru nad
samosprávou; především oblast zákonnosti a hospodaření s finančními prostředky; řada společných oblastí státní správy a samosprávy – může se překrývat, proto je tato oblast nejvíce vázána zákonem – nejpřísněji stanovené podmínky (pružné, rychlé zasahování, ale nesmí omezovat)
soudní = kontrola nad dodržováním zákonnosti, nikoliv otázka věcná, ale dodržování právních předpisů – zákonů (systém správního a ústavního soudnictví). Soudy mohou poskytovat ochranu činnosti samosprávné před zasahování výkonné moci (některé akty obcí jsou přezkoumatelné obecními soudy)
V rámci činnosti samosprávné mohou funkce veřejné správy být vykonávány pouze na základě výslovného zákonného zmocnění – fungují pak jako orgány veřejné X soukromá správa nemá toto zmocnění a může zasahovat jen vůči svým členům, do této oblasti zasahuje stát méně než do oblasti veřejné správy.
Samospráva se dělí:
1. územní (nejdůležitější) – organizována na podobných principech jako stát = územní jednotky; týká se všech subjektů na určitém území
2. profesní – spojuje všechny subjekty, které vykonávají určitou činnost (profesní komory); nepůsobí navenek, ale jen vůči svým „komorám“
3. zájmová (např. VŠ) – spojení zájmem na určité činnosti
Veřejné zdravotní pojišťovny – určité samosprávné prvky, zájmové členství, nelze však přesně zařadit, není možné podílet se na činnosti korporace, ani na volbě orgánů; je to druh samosprávy.
Krom výkonu samosprávy mohou být orgány samosprávy pověřeny výkonem státní správy (stát nezřizuje ve všech jednotkách své vlastní orgány; = důvod utilitární); pokud samospráva funguje v této pozici přenesené působnosti (delegovaně), podléhá stejnému principu jako státní správa (nadřízenost, podřízenost)
Stát může pověřit výkonem správy i jiné subjekty, než samosprávné (soukromé právnické X fyzické osoby) – vliv angloamerický; např. provádění certifikací, vydávání technických norem, výkon dozoru, zřizování stráží (např. lesní stráž).
POSTAVENÍ, VÝVOJ VĚDY O VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
Veřejná správa – negativní vymezení; odlišení od řízení;
Řízení = činnost která směřuje ke změně stavu
Správa = činnost uskutečňovaná v pevně vymezených celcích která směřuje k obnovení stavu
Jedná se o pojmy od sebe oddělené, ale mohou se ztotožňovat = správa zahrnuje správu věcí, obslužnou a informační činnost a řízení; oddělení je dominující (= chápání v užším smyslu slova), častější.
Správa = správa veřejná = správa veřejných záležitostí, je uskutečňována pověřeným orgánem ve veřejném zájmu.
HISTORIE SPRÁVY
V Evropě se tento pojem objevuje v 17. století - 30-tiletá válka – centralizované národní státy (odchylkou bylo Německo, které bylo parcelováno); státy byly absolutní, později policejní = od slova policie = správa (později se správa a policie oddělují).
Policejní stát = spravující stát; bylo třeba obnovit hospodářský stav po třicetileté válce: připoutání nevolníků k půdě, zřízení armády – nucené odvody, ochrana hranic před cizím zbožím – uplatnění teorie a praxe merkantilismu (stát je bohatý drahými kovy, získávají se z obchodu, ale jen z aktivního = žádný dovoz), zavedení cel.
V těchto státech stál v čele panovník = patriarcha poddaných, určoval veškeré činnosti a dění (např. povinná školní docházka…).
Správa musí být odborná, profesní, závislá na státu; vzniká nauka radící panovníkovi = kameralistika (v Německu a Rakousku) = od záležitostí komory, liší se od science police (ve Francii) = policejní vědy, věda o správě; tyto teorie formulovaly nezávazná doporučení pro fungování správy a plnění účelu.
Paralela správy: finanční, vojenská, zahraničních věcí, soudních záležitostí, ostatní vnitřní správa (= všechno ostatní).
Věda o správě zahrnovala původně záležitosti správy = záležitosti státních financí, policie, hospodářství; v další fázi se rozčlenila do státoprávních věd - veřejná (politická) ekonomie, sociologie aj., objektem zájmu zůstala také správa. V této době vznikl obor správní nauka; v první fázi měl povahu správní politiky = praktické návody k fungování veřejné správy, v další fázi se začal zabývat i správním právem. Správní nauka přerůstá ve správní vědu a je právní disciplinou (Evropa je ve fázi liberálního státu, který je právem fascinován, dříve absolutistický panovník pouze vydával závazné předpisy). Občané ztotožňují správu s právem - řešení problémové – řadu otázek činnosti správy nelze chápat pouze díky právu (právní vztahy X způsob řízení, efektivnost fungování, častost kontroly nelze popsat právními normami – unikají problémy).
Vznik základních přístupů – normativní škola ve Vídni: význam mají jen právní normy, ztotožnění správy s právem;
Výjimky: Max Weber (20. léta min. století), problematika byrokratické organizace + její fungování (= racionálně fungující vertikálně postavená organizace, která vyřizuje rychle a neosobně záležitosti); Henri Fayol – otázka správy a řízení a vzájemných průniků: správa a řízení jsou dvě rozdílné činnosti, každý musí mít práva spravovat a řídit v dané instituci, každý se to musí naučit; v Čechách sepsal přínosné teoretické poznatky Dr. Ulrich.
VÝVOJ V AMERICE
Amerika nahlížena na sféru soukromé a veřejné správy odlišně – neexistuje státní správa na úrovni územního řízení; na začátku 20. století nebylo ani správní právo;
pragmatismus = sledování utilitárního významu, nauka o prosazení realizace toho, co je dobré a vhodné, střízlivý přístup.
V Evropě existovalo dělítko mezi soukromým a veřejným; americká teorie byla schopna přenášet poznatky z oblasti soukromé do veřejné a naopak: horizontální mobilita; umožnění rozvíjení správní vědy jinak než v Evropě.
I. Klasická teorie řízení
Hlavními osobnostmi byli Taylor a Ford, dále manželé Gilbertovi; Ve správě soustředění se na maximalizaci výkonů, zabývá se především organizací, racionalizací správy v úzkém slova smyslu. V ekonomické sféře čím rychlejší práce, tím vyšší plat – docílení maximalizace práce (pásová –masová – výroba); symbol = model „T“, automobil značky Ford. (manželé Gilbertovi – ekonomické aspekty činnosti)
II. kritická reakce na I, fáze teorie mezilidských vztahů (human relations)
toto období je spjato se jménem prof. Eltona Maya, jehož objevitelem byla Mary Foletová – pro rozvoj a maximální výkon je důležité zabývat se ekonomickými stimuly i postavením člověka, mezilidskými vztahy.
E. Mayo – výzkum v továrně (zjištění – teorie) – proč a za jakých podmínek lidé dobře pracují – stimuly morální povahy, vztahy mezi lidmi i mimo zaměstnání, morální odměňování; význam – odraz také v oblasti správní a v oblasti správního rozhodování;
Teorie Bernarda: racionalita chování v rozhodování – lidé se nechovají absolutně racionálně, ale spokojí se s řešením, které jim přinese ještě uspokojivý zážitek.
III. Teorie strukturálně funkcionální
Tvůrce: Talcont Parsons, zkoumání jevů a správy jako systému který je složen ze soustavy subsystémů (jednotlivci); jak optimálně fungují struktury, jak je stabilizovat; konflikt je potřebná záležitost, potom se směřuje k pozitivnímu východisku; neuznával revoluci = negativistický zlom. Tuto teorii lze uplatnit v praxi – návaznost a souvislost jednotlivých částí struktury.
Řada menších teorií:
Teorie Dowsona – teorie organizace a trhu:
Správní úřady je třeba posuzovat stejně jako ostatní subjekty trhu, ale ve státní správě je nutné určit i výdaje, které nejsou tržně ziskové.
Teorie Likertona – teorie překrývajících se skupin
= různé skupiny, různé zájmy, které se překrývají; pro dobré řízení je třeba postihnout všechny zájmy a skupiny.
Tyto teorie se po 2. světové válce dostávají do Evropy – vytěsnily normativistické nahlížení na státní správu (= širší pozice, nejen hledisko správní);
- vývoj ovlivnila ideologie (např. východní blok);
- Polsko – některé práce polských autorů jsou dodnes akceptovatelné;
- ČR – správní věda částečně na okraji, rozvíjí se jen na právnických fakultách a pracovištích;
Žádné komentáře:
Okomentovat