Ne každému musí znít toto tvrzení jako pravdivé, ale v praxi se často management stále ještě odděluje od mistrů. Manažeři mají své organizační rituály, své formy zainteresovanosti, svoje vzdělání, svá privilegia. I dělníci mají svá specifika – svoje přesčasy, prémie, zvyklosti. Kam potom patří mistři, kteří se pohybují mezi těmito mlýnskými kameny – managementem a dělníky?
Zdá se, že nikam nepatří, že mistři jsou kategorie sama pro sebe. Mistr je objektivně vzato součást managementu a měl by si to uvědomit nejen on sám, ale i všichni ti, kteří jsou nad ním. A konec konců by to měly brát v úvahu i jeho spolupracovníci. V praxi jsou však mistři spíše něco jako zapomenutí vedoucí.
Potřebu pozvednou úroveň i prestiž mistrů a podpořit jejich přeměnu na supervizory, jak jsou známi ze zahraničí, vyvolaly změněné požadavky na práci těchto manažerů na nejnižším stupni podnikové hierarchie.
Jde o celý komplex změn, k nimž patří zejména:
· Minulý stav se vyznačoval direktivním řízením. Po současném mistrovi se požaduje spíše řízení pomocí cílů.
· Dříve převažovala operativa v řízení. Dnes už se chce i po mistrovi koncepční řízení.
Žádné komentáře:
Okomentovat