Poptávka po práci i její nabídka poklesnou zpět na
úroveň přirozené míry nezaměstnanosti (výrobci sníží svou výrobu a ti zaměstnanci, kteří podlehli peněžní iluzi,
opustí svá zaměstnání). Zbývající část zaměstnanců bude vyžadovat zvýšení nominálních mzdových sazeb na
takovou úroveň, která zajistí obnovení původní úrovně reálných mzdových sazeb. To povede k posunu agregátní
nabídky z SRAS1 na SRAS2, ekonomika se ovšem nevrátí do bodu A (ten platí pro e1), ale pouze do bodu C zpět
na LRPC a na SRPC2 (platí pro e2). Této vyšší míře inflace odpovídá rovněž vyšší tempo růstu nabídky peněz.
Kdyby centrální banka chtěla znovu "pomýlit" zaměstnavatele i zaměstnance, musela by dále zvýšit tempo růstu
nabídky peněz. V ekonomice by se opět dočasně snížila míra nazaměstnanosti, potom by se však vrátila k
přirozené míře nezaměstnanosti, ale opět na vyšší SRPC. V tomto smyslu hovoříme o inflaci akcelerované
zvyšováním tempa růstu peněžní nabídky.
Žádné komentáře:
Okomentovat