Mechanismus hospodářského cyklu ukazuje obr. 14.3. Předpokládejme, že centrální banka náhle zvýší tempo
růstu nabídky peněz. Následkem tohoto nepředvídaného šoku dojde k růstu agregátní poptávky (z AD1 na AD2),
zatímco krátkodobá agregátní nabídka zůstává zpočátku na původní úrovni SRAS1 (očekávaná míra inflace
zůstává zatím na stejné úrovni). Růst cenové hladiny vede k tomu, že zaměstnanci přijímají nižší reálné mzdy,
než se domnívají (trpí "peněžní iluzí"), reálný produkt se zvyšuje z QK na Q2 a ekonomika se přesunuje do bodu
B. Po určité době si zaměstnanci uvědomí, že míra inflace vzrostla, upraví svá inflační očekávání, požadují
obnovení původní úrovně reálných mezd, krátkodobá agregátní nabídka následně klesá z SRAS1 na SRAS2 a
ekonomika se vrací do bodu C na křivce LRAS. Snížení tempa růstu peněžní nabídky ze strany centrální banky
by vedlo k opačnému vývoji.
Nová klasická makroekonomie vypracovala velmi podobnou teorii, které se říká teorie rovnovážného
hospodářského cyklu. Podle této teorie je důležité to, zda je změna tempa růstu nabídky peněz ekonomickými
subjekty očekávána či ne. Jednotlivci podle této školy tvoří očekávání racionálně, tj. na základě všech
dostupných informací o minulém, současném i budoucím vývoji ekonomických proměnných. Na rozdíl od
monetaristů tato škola nepovažuje za podstatné, zda jde o krátké či dlouhé období.
Žádné komentáře:
Okomentovat