Tito noví pracovníci musí být vybaveni
kapitálem, a aby mohl být udržen původní poměr kapitál-práce k1
E, musí vzrůst investice na osobu. To
dokumentuje posun investiční přímky vzhůru na úroveň (n2 + x)k. Průsečík této přímky s křivkou úspor s.f(k)
určuje nový rovnovážný poměr kapitál-práce k2
E. Vyšší míra populačního růstu tedy vedla k poklesu
rovnovážného poměru kapitál-práce. Ekonomika se bude k tomuto novému rovnovážnému poměru postupně
přesunovat a když nakonec dosáhne stabilního stavu, budou reálný důchod na osobu a spotřeba na osobu nižší
než při původní míře populačního růstu.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokles míry růstu populace by měl vést ke zvýšení životní úrovně. Zde ovšem
narážíme na problém, který spočívá v předpokladu, že míra růstu obyvatelstva je shodná s mírou růstu pracovní
síly. To však nemusí být, a také mnohdy není pravda. Současný problém mnoha zemí Evropy i Ameriky (včetně
ČR) je v tom, že současný pokles míry růstu obyvatelstva povede časem k tomu, že se bude zvyšovat poměr
mezi penzisty a lidmi závislými na sociální péči na jedné straně a pracující částí populace na straně druhé. A to k
růstu životní úrovně zcela jistě nepřispěje.
Žádné komentáře:
Okomentovat