Na tomto místě si musíme opět uvědomit, že Solowův model je neoklasický. Výnos kapitálu je dán mezním
produktem kapitálu a výnos práce mezním produktem práce. Při absenci technického pokroku proto dochází při
prohlubování kapitálu (růstu poměru kapitál-práce) k poklesu výnosu kapitálu (úrokové míry, resp. míry zisku) a
k růstu výnosu práce (mzdové sazby)8). Zvyšování reálného důchodu na osobu prostřednictvím růstu množství
kapitálu na osobu proto není neomezené. Dříve či později se musí projevit klesající výnosy kapitálu. Reálný
důchod bude růst, ale méně než kapitálová zásoba, poměr kapitál-práce kt se bude zvyšovat. Reálný důchod na
osobu stále poroste, ale snižujícím se tempem. Na určitém stupni rozvoje se však ekonomika dostane do stadia,
kdy je další růst reálného důchodu na osobu velmi obtížný.
Hlavním závěrem Solowova modelu bez technického pokroku je to, že ekonomika dosáhne v dlouhém
období tzv. stabilního růstu. Stabilní růst je charakterizován konstantním reálným důchodem na osobu yt,
konstantní spotřebou na osobu ct, konstantním poměrem kapitál-práce kt a rovností temp růstu reálného důchodu,
kapitálové zásoby a pracovní síly.
Podívejme se napřed na charakteristiky stabilního růstu a teprve potom prozkoumáme proč a jak se
ekonomika takovému stavu přibližuje a jaký z možných stabilních stavů je rovnovážný.
Žádné komentáře:
Okomentovat