V předcházející části jsme došli k závěru, že ekonomika bez technického pokroku musí nakonec dosáhnout
stabilního růstu. To je stav, kdy poměr kapitál-práce, reálný důchod na osobu a spotřeba na osobu zůstávají na
konstantní úrovni. To by znamenalo, že životní úroveň by se na určitém stupni stabilizovala a dále by už nerostla
(za předpokladu nezměněné míry úspor a míry růstu obyvatelstva).
Tyto závěry o stabilním růstu ovšem platí pouze za situace, kdy nedochází k technickému pokroku. Pokud
však vezmeme změny úrovně technologie v úvahu, může být realizováno podstatně větší množství investic, aniž
dochází k výraznému poklesu mezních výnosů kapitálu. Kapitálová akumulace proto může být trvale vysoce
produktivní a kapitálový koeficient (K/Y) nemusí růst, ale může být stabilní či dokonce klesat, a přesto životní
úroveň bude růst. Skutečností vyspělých ekonomik byl a je trvale rostoucí reálný důchod na osobu. Solowův
model vychází z toho, že růst objemu kapitálu na osobu má na tom jen částečný podíl, a že primárním
faktorem tohoto vývoje byl a je právě technický pokrok.
Žádné komentáře:
Okomentovat