Uvedené tři teorie bychom měli chápat spíše jako vzájemně se doplňující než vzájemně se popírající. Po
devalvaci či znehodnocení měny se podle přístupu přes elasticity relativní ceny změní a při určitých podmínkách
se změní spotřební a produkční chování ekonomických subjektů. Při původně nevytížených kapacitách
ekonomiky povedou tyto změny ke zvýšení produkce, což dále povede ke zvýšení domácích výdajů, což zase
utlumí původní příznivé účinky na obchodní bilanci kvůli růstu cen domácího zboží. Zároveň růst domácího
důchodu plus vyšší domácí ceny odčerpají přebytečnou peněžní nabídku. Pokud nedojde v domácí ekonomice k
expanzi úvěru, nebude růst cen natolik velký, aby eliminoval devalvací vyvolané změny relativních cen a
obchodní bilance by se proto měla zlepšit. Jestliže je ekonomika původně ve stavu plné zaměstnanosti,
devalvace opraví nerovnovážné cenové relace při simultánním snížení reálné hodnoty peněžních zůstatků, a
proto i výdajů. Devalvace však bude mít trvalý efekt pouze tehdy, když po ní nebude následovat nadměrný růst
peněžní zásoby.
Žádné komentáře:
Okomentovat